437/1990 Sb.
SDĚLENÍ
federálního ministerstva zahraničních věcí
Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 12. listopadu
1921 byla na 3. zasedání generální konference Mezinárodní organizace
práce přijata Úmluva o odškodňování pracovních úrazů v zemědělství (č.
12) a dne 10. června 1925 byla na 7. zasedání generální konference
Mezinárodní organizace práce přijata Úmluva o odškodnění pracovních
úrazů (č. 17). Ratifikace Úmluv Československou republikou byly zapsány
dne 12. června 1950 generálním ředitelem Mezinárodního úřadu práce.
Podle svých článků 3 a 13 Úmluvy vstoupily pro Československou
republiku v platnost dnem 12. června 1950.
České překlady Úmluv se vyhlašují současně.
Úmluva č. 12
Úmluva o odškodňování pracovních úrazů v zemědělství
Generální konference Mezinárodní organizace práce, která byla svolána
Správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne
25. října 1921 na svém třetím zasedání,
rozhodnuvši se přijmout některé návrhy, týkající se ochrany
zemědělských pracovníků proti úrazům, jež jsou čtvrtým bodem jednacího
pořadu zasedání, a
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,
přijímá tuto úmluvu, která bude označována jako Úmluva o odškodňování
pracovních úrazů (zemědělství), 1921, aby ji členské státy Mezinárodní
organizace práce ratifikovaly podle ustanovení ústavy Mezinárodní
organizace práce:
Čl.1
Každý členský stát Mezinárodní organizace práce, který ratifikuje tuto
úmluvu, se zavazuje, že rozšíří na všechny námezdní pracovníky v
zemědělství výhody zákonů a předpisů o poskytování odškodnění osobám,
které utrpěly úraz při výkonu práce nebo v souvislosti se zaměstnáním.
Čl.2
Formální ratifikace této úmluvy budou za podmínek stanovených v ústavě
Mezinárodní organizace práce oznámeny generálnímu řediteli
Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.
Čl.3
1. Tato úmluva nabude účinnosti poté, kdy generální ředitel
Mezinárodního úřadu práce zapíše ratifikace dvou členských států
Mezinárodní organizace práce.
2. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy, jejichž ratifikace byla
zapsána u Mezinárodního úřadu práce.
3. Pro každý další členský stát nabude tato úmluva účinnosti poté, kdy
byla zapsána jeho ratifikace u Mezinárodního úřadu práce.
Čl.4
Jakmile budou u Mezinárodního úřadu práce zapsány ratifikace dvou
členských států Mezinárodní organizace práce, oznámí to generální
ředitel Mezinárodního úřadu práce všem členským státům Mezinárodní
organizace práce. Rovněž jim oznámí zápis všech ratifikací, které mu
členové organizace sdělí.
Čl.5
S výhradou ustanovení článku 3, každý členský stát, který ratifikuje
tuto úmluvu, souhlasí s tím, že začne provádět ustanovení článku 1
nejpozději do 1. ledna 1924 a přijme nezbytná opatření, aby tato
ustanovení nabyla účinnosti.
Čl.6
Každý členský stát Mezinárodní organizace práce, který ratifikuje tuto
úmluvu, se zavazuje, že ji bude provádět v jeho koloniích, državách a
protektorátech, v souladu s ustanoveními článku 55 ústavy Mezinárodní
organizace práce.
Čl.7
Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vypovědět po
uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva poprvé nabyla účinnosti,
písemným sdělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, který
je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy byla zapsána
u Mezinárodního úřadu práce.
Čl.8
Vždy, bude-li to považovat za nutné, Správní rada Mezinárodního úřadu
práce předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a
přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání generální konference
otázku její úplné nebo částečné revize.
Čl.9
Francouzské a anglické znění této úmluvy mají stejnou platnost.
Úmluva č. 17
Úmluva o odškodnění pracovních úrazů
Generální konference Mezinárodní organizace práce, která byla svolána
Správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne
19. května 1925 na svém sedmém zasedání,
rozhodnuvši se přijmout některé návrhy, týkající se odškodňování
pracovních úrazů, jež jsou prvým bodem jednacího pořadu zasedání, a
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,
přijímá dne 10. června 1925 tuto úmluvu, která bude označována jako
Úmluva o odškodnění pracovních úrazů, 1925, aby ji členské státy
Mezinárodní organizace práce ratifikovaly podle ustanovení ústavy
Mezinárodní organizace práce:
Čl.1.
Každý členský stát Mezinárodní organizace práce, který ratifikuje tuto
úmluvu, se zavazuje zajistit, že osoby, které utrpěly pracovní úraz,
nebo osoby na nich závislé, budou odškodněny za podmínek, rovnajících
se přinejmenším těm, které stanoví tato úmluva.
Čl.2.
1. Vnitrostátní zákonodárství o odškodňování pracovních úrazů se bude
vztahovat na dělníky, zaměstnance a učně, zaměstnané veřejnými nebo
soukromými podniky, provozy nebo závody.
2. Každý členský stát však může ve svém vnitrostátním zákonodárství
stanovit výjimky, které bude považovat za nutné, pokud jde:
a) o osoby, vykonávající příležitostné práce, které nesouvisí s
předmětem podnikání zaměstnavatele,
b) o domácké dělníky,
c) o členy zaměstnavatelovy rodiny, kteří pracují výlučně na jeho účet
a žijí v jeho domácnosti,
d) o pracovníky nikoli manuální, jejichž výdělek přesahuje hranici
stanovenou vnitrostátním zákonodárstvím.
Čl.3.
Tato úmluva se nevztahuje:
1. na námořníky a rybáře, pro něž bude obsahovat ustanovení pozdější
úmluva,
2. na osoby požívající zvláštní právní úpravy, jejíž podmínky jsou
přinejmenším stejné jako podmínky stanovené touto úmluvou.
Čl.4.
Tato úmluva se nevztahuje na zemědělství, pro které zůstává v účinnosti
Úmluva o odškodnění pracovních úrazů v zemědělství, přijatá Mezinárodní
konferencí práce na jejím třetím zasedání.
Čl.5.
Odškodnění příslušející pracovníku nebo osobám na něm závislým při
úrazech, které mají za následek jeho trvalou pracovní neschopnost nebo
smrt, bude vypláceno ve formě pravidelných plateb. Avšak toto
odškodnění může být vypláceno zcela nebo zčásti ve formě jistiny,
bude-li příslušnému úřadu dána záruka, že jí bude uváženě užito.
Čl.6.
Při pracovní neschopnosti bude odškodnění poskytnuto nejpozději od
pátého dne po úrazu, ať již bude vypláceno příslušným zaměstnavatelem,
úrazovou pojišťovnou nebo nemocenskou pojišťovnou.
Čl.7.
Přídavek k odškodnému bude poskytnut v případech, kdy pracovní
neschopnost v důsledku pracovního úrazu je takové povahy, že postižená
osoba vyžaduje trvalou pomoc jiné osoby.
Čl.8.
Vnitrostátní zákonodárství stanoví kontrolní opatření, jakož i způsoby
přezkoumání odškodnění, které bude považovat za potřebné.
Čl.9.
Osoby utrpěvší pracovní úraz budou mít právo na lékařskou pomoc a na
takovou pomoc chirurgickou a farmaceutickou, která bude v důsledku
těchto úrazů uznána za potřebnou. Tato pomoc bude poskytována na
náklady buď zaměstnavatele nebo úrazových, nemocenských či invalidních
pojišťoven.
Čl.10.
1. Osoby utrpěvší pracovní úraz budou míti právo na to, aby jim
zaměstnavatel nebo pojišťovatel poskytl a normálně obnovoval protézy a
orthopedické pomůcky, jejichž užívání bude uznáno za potřebné. Avšak
vnitrostátní zákonodárství může výjimečně připustit, aby poskytování a
obnovování protéz a orthopedických pomůcek bylo nahrazeno tím, že se
osobě utrpěvší úraz přizná doplňkové odškodné, jehož výše bude
odpovídat pravděpodobnému nákladu spojenému s poskytnutím a obnovováním
těchto pomůcek a bude se o něm rozhodovat v době jeho určení nebo
přezkoumání.
2. Vnitrostátní zákonodárství stanoví taková kontrolní opatření, která
jsou potřebná k tomu, aby se, pokud jde o obnovování pomůcek, zabránilo
jeho zneužití nebo aby se zajistilo, že doplňkového odškodného je užito
k tomuto účelu.
Čl.11.
Vnitrostátní zákonodárství bude obsahovat ustanovení, která se zřetelem
ke vnitrostátním podmínkám budou považována za nejvhodnější k tomu, aby
se za všech okolností v případě platební neschopnosti zaměstnavatele
nebo pojišťovatele zajistilo placení odškodnění osobám utrpěvším
pracovní úraz nebo v případě smrti osobám na nich závislým.
Čl.12.
Formální ratifikace této úmluvy budou za podmínek stanovených v ústavě
Mezinárodní organizace práce oznámeny generálnímu řediteli
Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.
Čl.13.
1. Tato úmluva nabude účinnosti poté, kdy generální ředitel
Mezinárodního úřadu práce zapíše ratifikace dvou členských států
Mezinárodní organizace práce.
2. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy, jejichž ratifikace byla
zapsána u Mezinárodního úřadu práce.
3. Pro každý další členský stát nabude tato úmluva účinnosti poté, kdy
byla zapsána jeho ratifikace u Mezinárodního úřadu práce.
Čl.14.
Jakmile budou u Mezinárodního úřadu práce zapsány ratifikace dvou
členských států Mezinárodní organizace práce, oznámí to generální
ředitel Mezinárodního úřadu práce všem členským státům Mezinárodní
organizace práce. Rovněž jim oznámí zápis všech ratifikací, které mu
členové organizace sdělí.
Čl.15.
S výhradou ustanovení článku 13 každý členský stát, který ratifikuje
tuto úmluvu, souhlasí s tím, že začne provádět ustanovení článků 1, 2,
3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10 a 11, nejpozději do 1. ledna 1927 a přijme
nezbytná opatření, aby tato ustanovení nabyla účinnosti.
Čl.16.
Každý členský stát Mezinárodní organizace práce, který ratifikuje tuto
úmluvu, se zavazuje provádět ji v jeho koloniích, državách a
protektorátech, v souladu s ustanoveními článku 35 ústavy Mezinárodní
organizace práce.
Čl.17.
Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vypovědět po
uplynutí pěti let ode dne, kdy tato úmluva poprvé nabyla účinnosti,
písemným sdělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, který
je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy byla zapsána
u Mezinárodního úřadu práce.
Čl.18.
Vždy, bude-li to považovat za nutné, Správní rada Mezinárodního úřadu
práce předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a
přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání generální konference
otázku její úplné nebo částečné revize.
Čl.19.
Francouzské a anglické znění této úmluvy mají stejnou platnost.
