179/1920 Sb.



Zákon



ze dne 19. března 1920



o úpravě služebního poměru profesorů, učitelů a ostatních zaměstnanců

státní konservatoře hudby v Praze.



Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto

zákoně:



§ 1.



Konservatoř hudby v Praze, která jest podle zákona ze dne 4. prosince

1919, č. 648 Sb. z. a n., ústavem státním s českou řečí vyučovací, je

odbornou školou skládající se ze školy mistrovské a školy střední.



§ 2.



Na ústavě působí tyto kategorie učitelů bez rozdílu pohlaví:



a) profesoři mistrovské školy;



b) profesoři a skuteční učitelé střední školy jakožto učitelé

definitivní;



c) suplující učitelé střední školy;



d) smluvní učitelé škol mistrovské nebo střední;



e) učitelé vedlejší a lektoři.



Učitelé a učitelky pod a) uvedené tvoří profesorský sbor mistrovské

školy, skupina učitelův a učitelek uvedená pod b) učitelský sbor školy

střední. Učitelé smluvní jsou jen tehdy členy příslušného sboru,

mají-li ad personam titul profesora.



§ 3.



Učitelům smluvním ustanoveným na mistrovské škole nebo pro hlavní

předměty na škole střední může ministr školství a národní osvěty

uděliti ad personam titul profesorský.



§ 4.



a) Profesoři mistrovské školy jsou jmenováni v VI. hodnostní třídě. O

platech jejich platí obdobně ustanovení §§ 1-5, 9 a 11 zákona ze dne

13. února 1919, č. 78 Sb. z. a n. Profesoři tito jsou povinni vyučovati

týdně 8 hodin. Služební poměr upraví ministerstvo školství a národní

osvěty podle služební pragmatiky z 28. července 1917, č. 319 ř. z.



b) O právním postavení definitivních učitelů střední školy konservatoře

platí ustanovení služební pragmatiky z 28. července 1917, čís. 319 ř.

z., pokud se týkají profesorů průmyslových a odborných škol. Co do

platu dělí se na dvě kategorie.



Do první kategorie počínající platem IX. hodnostní třídy náležejí

učitelé hlavních předmětů, kteří vyučují ve všech ročnících hlavním

předmětům a mají titul profesorský.



Do druhé kategorie počínající platem X. hodnostní třídy náležejí

skuteční učitelé, t. j. ti, kteří vyučují hlavním předmětům pouze v

nižších ročnících a ti, kteří vyučují předmětům přiřaděným.



Učitelé obou těchto kategorií jsou povinni týdně vyučovati ve stejném

počtu hodin, jaký je předepsán pro jiné odborné školy. Plat a postup

těchto kategorií řídí se podle ustanovení zákona ze dne 7. října 1919,

č. 541 Sb. z. a n., jímž upravují se poměry státních zaměstnanců do

skupin A. a B. zařaděných. Vřadění do té neb oné z těchto dvou skupin

řídí se podle pedagogické a umělecké zdatnosti těchto učitelských sil.



c) Suplující učitelé jsou čekateli na systemisovaná místa a řadí se do

dvou kategorií za obdobných podmínek, jaké platí pro obě kategorie

učitelů v odst. b) uvedených. Požívají adjuta v první kategorii podle

X. hodnostní třídy, v druhé kategorii podle XI. hodnostní třídy s

příslušným postupem do vyšších platebních stupňů těchto tříd. V prvém

roku nemají nároku na místní přídavek.



Suplující učitelé první kategorie vyučují hlavním předmětům ve všech

ročnících, suplující učitelé druhé kategorie hlavním předmětům v

nižších ročnících a přiřaděným předmětům.



Suplující učitelé obou kategorií jsou povinni týdně ve stejném počtu

hodin vyučovati jako učitelé uvedení v odst. b).



d) Učitelům smluvním, učitelům vedlejším, ustanoveným pro přiřaděné

předměty vyučovací a lektorům vyučujícím nepovinným předmětům, upravují

se platy a požitky smlouvou.



§ 5.



Definitivní a suplující učitelé střední školy mají nárok na odměnu 300

K, pokud se týče 240 K ročně podle příslušných ustanovení pro školy

střední za každou vyučovací hodinu týdenní, převyšující maximum jejich

povinného úkolu učebného.



§ 6.



Administrativní úředníci konservatoře jsou úředníci konceptní, účetní a

kancelářští a mají stejné požitky a stejný postup jako státní úředníci

v té skupině úředníků, do níž náležejí podle § 52 zákona z 25. ledna

1914, č. 15 ř. z.



§ 7.



Pro platy, požitky, postup a právní postavení podúředníků a sluhů na

konservatoři platí stejné předpisy jako pro jiné státní podúředníky a

sluhy.



§ 8.



V čele konservatoře stojí rektor, jenž se volí z profesorů mistrovské

školy; způsob jeho volby a období jeho činnosti upraví se organisačním

statutem.



§ 9.



Pro postup profesorů mistrovské školy rozhodující jest služební doba

uplynuvší od jmenování profesorem mistrovské školy podle obdoby zákona

ze dne 13. února 1919, č. 75 Sb. z. a n., o platech profesorů vysokých

škol. Profesorům těmto nezapočítají se léta na konservatoři před jejím

sestátněním ztrávená do postupu.



Výjimku může ministr školství a národní osvěty učiniti ze souhlasu

ministra financí na návrh profesorského sboru mistrovské školy tím

způsobem, že profesoru povolanému na mistrovskou školu konservatoře

bude doba uměleckého působení mimo školu tuto ztrávená zcela nebo z

části započítána do jeho výslužby, podle okolností i do let potřebných

k dosažení vyššího platového stupně.



§ 10.



Profesorům a učitelům střední školy konservatoře započtou se dvě

třetiny služebních let na konservatoři pražské před jejím sestátněním

ztrávených do postupu a zařaďují se při převzetí do státní služby do

požitků příslušné hodnostní třídy a platového stupně podle obdoby

předpisů o přeřadění profesorů a učitelů státních škol středních a

průmyslových.



§ 11.



Pensijní nároky všech profesorů, učitelů, úředníků, podúředníků a sluhů

a jejich vdov a děti upravují se předpisy o odpočivných a

zaopatřovacích požitcích platnými pro všechny státní zaměstnance

příslušné kategorie a započítají se jim do výslužby všechna léta, která

již ztrávili ve službách pražské konservatoře, pokud ji vydržovala

"Jednota pro povznesení hudby v Čechách" a po jejím rozchodu spravovala

komise pro sestátnění konservatoře až do jejího sestátnění.



§ 12.



Zaměstnancům působivším na konservatoři v době před jejím sestátněním,

jimž přísluší pense podle pensijního řádu platného za doby, kdy

konservatoř spravována byla "Jednotou pro povznesení hudby v Čechách",

bude stát pensi nadále vypláceti, a upraví ji ministerstvo školství a

národní osvěty v dohodě s ministerstvem financí.



§ 13.



Stát přejímá do svého vlastnictví pensijní fond, nadace a všechen

inventář konservatoře, které mu Jednota vydala. Nadace a inventář

buďtež upotřebeny pro účely konservatoře.



§ 14.



Provést zákon tento ukládá se ministru školství a národní osvěty ve

srozumění s ministrem financí.



§ 15.



Ministr školství a národní osvěty se zmocňuje vydati organisační statut

ústavu, v němž zejména vytčen bude účel státní konservatoře a stanoveny

budou práva a povinnosti profesorů a ostatních zaměstnanců jejich.



§ 16.



Zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1920.



T. G. Masaryk v. r.



Švehla v. r.,



v zastoupení ministerského předsedy.



Habrman v. r.