142/1930 Sb.
Úmluva
o řízení smírčím, rozhodčím a soudním mezi republikou Československou a
velkovévodstvím Lucemburským.
Jménem republiky Československé.
Jménem republiky Československé
a
velkovévodství Lucemburského
byla sjednána tato úmluva:
(Překlad.)
Úmluva
o řízení smírčím, rozhodčím a soudním mezi republikou Československou a
velkovévodstvím Lucemburským.
President republiky Československé z jedné strany a Její Královská
Výsost velkovévodkyně Lucemburská ze strany druhé,
povzbuzeni šťastnými přátelskými vztahy, které pojí jejich státy,
upřímně si přejíce pokojnými prostředky zajistiti urovnání sporů, které
by se snad naskytly mezi jejich státy,
zjišťujíce, že šetřiti práv založených smlouvami neb vyplývajících z
práva mezinárodního jest závazným pro mezinárodní soudy,
uznávajíce, že práva žádného státu nemohou býti změněna, leč s jeho
souhlasem,
majíce za to, že upřímné zachovávání pokojného řízení pod záštitou
Společnosti národů umožňuje rozřešiti všechny spory mezinárodní,
vysoce si vážíce doporučení, jež Shromáždění Společnosti národů učinilo
všem státům ve své resoluci ze dne 26. září 1928, aby uzavíraly úmluvy
za účelem pokojného řešení mezinárodních sporů;
rozhodli se vtěliti v úmluvu svůj společný úmysl a jmenovali svými
zmocněnci:
President republiky Československé:
Jeho Excelenci pana Dra Edvarda Beneše,
ministra zahraničních věcí,
Její královská Výsost velkovévodkyně Lucemburská:
Jeho Excelenci pana Josefa Becha,
svého státního ministra, předsedu vlády,
kteří složivše své plné moci, jež shledali v dobré a náležité formě,
dohodli se na těchto ustanoveních:
Hlava I.
O pokojném vyřizování sporů vůbec.
Čl.1.
Spory všeho druhu, jež by vznikly mezi Vysokými smluvními stranami a
které by nebylo lze vyříditi cestou diplomatickou, budou podrobeny za
podmínek určených touto Úmluvou řízení soudnímu nebo rozhodčímu, jemuž
bude předcházeti, a to podle povahy věci povinně nebo nepovinně, řízení
smírčí.
Čl.2.
1. Spory, pro jichž řešení jest jinými platnými úmluvami mezi stranami
předepsáno zvláštní řízení, budou projednávány dle ustanovení těchto
úmluv.
2. Tato Úmluva se nedotýká platných dohod, kterými Vysoké smluvní
strany mezi sebou zavádějí smírčí řízení nebo v oboru rozhodčího a
soudního řízení přijímají závazky co do urovnání sporu. Pomýšlí-li se
však v uvedených dohodách jen na řízení smírčí, užije se po záporném
jeho výsledku oněch ustanovení této Úmluvy, která se vztahují na řízení
soudní nebo rozhodčí.
Čl.3.
1. Jde-li o spor, jehož předmět podle vnitřního právního řádu jedné ze
stran náleží do pravomoci soudů nebo správních úřadů, tato strana bude
se moci brániti tomu, aby spor byl podroben některému řízení dle této
Úmluvy, dokud by povolaný soud (úřad) neučinil v přiměřené lhůtě
konečného rozhodnutí.
2. Strana, která v takovém případě bude míti v úmyslu uchýliti se k
řízením ustanoveným touto Úmluvou, musí písemně oznámiti svůj záměr
druhé straně, a to do jednoho roku od rozhodnutí výše uvedeného.
Hlava II.
O řízení soudním.
Čl.4.
Veškeré spory, v nichž by si strany vzájemně upíraly právo, budou
předkládány k rozsouzení Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti, leč
by se strany dohodly způsobem níže naznačeným, že se obrátí na rozhodčí
soud.
Jest shoda o tom, že mezi spory svrchu uvedené spadají zejména ony, o
nichž činí zmínku článek 36. Statutu Stálého dvoru mezinárodní
spravedlnosti.
Čl.5.
Jestliže strany souhlasí s tím, aby spory označené v předcházejícím
článku byly předloženy rozhodčímu soudu, sepíší kompromis, ve kterém
určí předmět sporu, výběr rozhodců a řízení, podle něhož má se
postupovati. Nebudou-li v kompromisu údaje postačitelné nebo dosti
přesné, užije se, pokud bude třeba, ustanovení Haagské úmluvy z 18.
října 1907 o smírném vyřizování mezinárodních sporů. Neoznačí-li
kompromis, kterým hmotným právem se mají rozhodci říditi, použije
rozhodčí soud pravidel vypočtených v článku 38. Statutu Stálého dvoru
mezinárodní spravedlnosti.
Čl.6.
Nemohou-li se strany shodnouti o kompromisu uvedeném v předcházejícím
článku, nebo nedošlo-li k ustanovení rozhodců, může jedna nebo druhá
strana po předchozím tříměsíčním upozornění vznésti žádostí spor přímo
na Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti.
Čl.7.
1. Pokud jde o spory označené v článku 4., mohou strany před jakýmkoli
řízením u Stálého dvoru mezinárodní spravedlnosti nebo před jakýmkoli
řízením rozhodčím společnou dohodou uchýliti se nejdříve k řízení
smírčímu, jak jest ustanoveno touto Úmluvou.
2. Bylo-li smírčí řízení a ztroskotalo-li, nemůže žádná ze stran
vznésti spor na Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti nebo žádati, aby
se ustavil rozhodčí soud podle článku 5., dokud neuplyne jeden měsíc od
ukončení prací Smírčí komise.
Hlava III.
O řízení smírčím.
Čl.8.
Veškeré spory mezi stranami s výjimkou oněch, které jsou vyznačeny v
článku 4., budou, dříve nežli se budou moci projednávati v řízení
rozhodčím, závazně podrobeny řízení smírčímu.
Čl.9.
Spory označené v předcházejícím článku budou vzneseny na stálou nebo na
zvláštní smírčí komisi, kterou sestaví strany.
Čl.10.
K žádosti zaslané jednou ze Smluvních stran druhé straně zřídí se do
šesti měsíců Stálá smírčí komise.
Čl.11.
Smírčí komise sestaví se, leč by strany byly jinak ustanovily, takto:
1. Komise bude pětičlenná. Každá ze stran označí po jednom komisaři,
který může býti vybrán z vlastních státních příslušníků. Ostatní tři
komisaři se určí společně dohodou z příslušníků třetích mocností. Tito
musí býti různé státní příslušnosti, nesmějí míti obvyklého svého
bydliště na území stran, ani býti v jejich službách. Z nich jednoho
označí strany za předsedu komise.
2. Komisaři budou jmenováni na dobu tří let. Budou moci býti znovu
zvoleni. Dohodou stran bude lze komisaře společně jmenované nahraditi
jinými, i dokud jejich mandát nevypršel. Každé ze stran bude kdykoliv
volno nahraditi komisaře, kterého sama jmenovala. Třebaže byli
nahraženi jinými, zůstanou komisaři v úřadě, dokud neukončí své práce
už zahájené.
3. Uprázdní-li se některé místo úmrtím, odstoupením nebo pro jakoukoli
jinou překážku, obsadí se znovu v době co nejkratší, a to postupem
určeným pro jmenování.
Čl.12.
Jestliže v době, kdy vznikl spor, tu není Stálé smírčí komise jmenované
stranami, sestaví se k prozkoumání sporu zvláštní komise, a to ve lhůtě
tříměsíční od žádosti, kterou zašle jedna strana druhé. Jmenování členů
provede se podle předcházejícího článku, leč by strany o tom rozhodly
jinak.
Čl.13.
1. Jestliže jmenování komisařů, kteří mají býti označeni společně, se
nestalo ve lhůtě předepsané v článcích 10. a 12., svěří se péče o
potřebná jmenování třetí mocnosti, jež bude zvolena stranami společnou
dohodou, nebo, je-li to přáním stran, úřadujícímu předsedovi Rady
Společnosti národů.
2. Nedojde-li k dohodě o žádném z těchto způsobů, určí každá strana
jinou mocnost a jmenování stane se dohodou mezi mocnostmi takto
zvolenými.
3. Jestliže se tyto dvě mocnosti nebudou moci dohodnouti ve lhůtě
tříměsíční, navrhne každá z nich tolik kandidátů, kolik se má jmenovati
členů. Kteří z kandidátů takto navržených budou připuštěni, rozhodne
los.
Čl.14.
1. Smírčí komise lze se dovolati žádostí, kterou podají předsedovi obě
strany po dohodě, nebo kterou, není-li takové dohody, podá jedna nebo
druhá strana.
2. Žádost bude obsahovati kromě stručného vylíčení předmětu sporu výzvu
svědčící komisi, aby učinila všechna opatření, která by mohla vésti k
narovnání.
3. Vychází-li žádost pouze od jedné strany, musí ji tato strana bez
průtahu oznámiti druhé.
Čl.15.
1. Do čtrnácti dnů ode dne, kdy jedna ze stran vznesla spor na Stálou
komisi smírčí, může každá z nich k prozkoumání tohoto sporu nahraditi
svého komisaře osobou, zvláště způsobilou ve věci, o niž jde.
2. Strana, jež použije tohoto práva, oznámí to bez odkladu straně
druhé; tato bude pak moci totéž učiniti, a to ve lhůtě čtrnáctidenní
ode dne, kdy jí oznámení došlo.
Čl.16.
1. Nedohodly-li se strany jinak, sejde se Smírčí komise v sídle
Společnosti národů nebo v kterémkoliv jiném místě, jež označí její
předseda.
2. Komise může kdykoliv požádati generálního tajemníka Společnosti
národů, aby jí podporoval v jejích pracích.
Čl.17.
Práce Smírčí komise nebudou veřejné, leč usnese-li se na tom komise se
souhlasem stran.
Čl.18.
1. Pokud není opačné dohody stran, upraví si Smírčí komise sama řízení,
které vždy musí býti sporné. Při šetření bude komise, pokud jednohlasně
nerozhodne jinak, říditi se ustanoveními titulu III. Haagské úmluvy z
18. října 1907 o smírném vyřizování mezinárodních sporů.
2. Strany vyšlou k Smírčí komisi zástupce, jichž úkolem bude
zprostředkovati mezi nimi a komisí; mimo to mohou si strany přizvati
poradce a znalce, které za tím účelem ustanoví, a žádati za slyšení
kterékoli osoby, jejíž svědectví by se jim zdálo užitečným.
3. Komise bude míti se své strany možnost vyžádati si ústní výklady od
zástupců, poradců a znalců obou stran, jakož i od každé osoby, jejíž
předvolání se souhlasem její vlády by pokládala za užitečné.
Čl.19.
Pokud není opačné dohody stran, rozhoduje Smírčí komise většinou hlasů
a bude moci vysloviti se o podstatě sporu jen tehdy, budou-li všichni
její členové přítomni.
Čl.20.
Strany se zavazují, že usnadní Smírčí komisi práci a zvláště, že jí
poskytnou v co největším rozsahu všechny potřebné doklady a vysvětlení,
jakož i že použijí všech prostředků, které jsou jim po ruce, aby jí
umožnily na svém území a podle svého zákonodárství předvolávati a
vyslýchati svědky a znalce a prováděti místní šetření.
Čl.21.
1. Po dobu prací Smírčí komise obdrží každý z komisařů náhradu; její
výše bude ustanovena společnou dohodou stran, z nichž každá uhradí
stejnou částku.
2. Obecné výdaje, jež vzejdou z činnosti komise, rozdělí se stejným
způsobem.
Čl.22.
1. Úkolem Smírčí komise bude, aby objasnila sporné otázky, sebrala za
tím účelem šetřením nebo jinak všechna potřebná vysvětlení a aby
usilovala smířiti strany. Komise prozkoumavši věc, může navrhnouti
stranám obsah narovnání, které by se jí zdálo vhodným, a může jim
určiti lhůtu, aby se vyjádřily.
2. Na konci svých prací pořídí komise zápis, zjišťující podle věci, buď
že se strany dohodly a, je-li toho třeba, o jakých podmínkách, nebo že
strany nemohly býti smířeny. Tento zápis nebude obsahovati zmínky o
tom, zda rozhodnutí komise se stalo jednohlasně či většinou hlasů.
3. Práce komise, pokud se strany nedohodnou jinak, musí býti skončeny
do šesti měsíců ode dne, kdy spor byl na komisi vznesen.
Čl.23.
Zápis komise bude bez prodlení oznámen stranám. Strany rozhodnou, má-li
se uveřejniti.
Hlava IV.
O řízení rozhodčím.
Čl.24.
Jestliže do měsíce po skončení prací Smírčí komise, uvedené v
předcházejících článcích, strany se nedohodly, bude otázka vznesena na
rozhodčí soud, který se sestaví, není-li odchylné dohody stran,
způsobem níže označeným.
Čl.25.
Rozhodčí soud bude se skládati z pěti členů. Strany určí po jednom,
jenž bude moci býti vybrán z jejich vlastních příslušníků. Ostatní dva
rozhodčí a vrchní rozhodčí se určí společně dohodou z příslušníků
třetích mocností. Tito posléze jmenovaní musí býti různé státní
příslušnosti, nesmějí míti svého obvyklého bydliště na území stran, ani
nesmějí býti v jejich službách.
Čl.26.
1. Nedojde-li k jmenování členů rozhodčího soudu do tří měsíců ode dne,
kdy jedna strana zaslala druhé žádost, aby rozhodčí soud byl ustaven,
svěří se péče o potřebná jmenování třetí mocnosti, zvolené společně
dohodou stran.
2. Jestliže se strany o tom nedohodnou, označí každá jinou mocnost a
jmenování se stane dohodou mocností takto zvolených.
3. Jestliže mocnosti takto označené se nedohodnou do tří měsíců,
provede nutná jmenování předseda Stálého dvoru mezinárodní
spravedlnosti. Je-li tento zaneprázdněn nebo příslušníkem jedné ze
stran, provede jmenování místopředseda. Je-li i on zaneprázdněn či
příslušníkem jedné ze stran, provede je nejstarší člen Dvoru, který
není příslušníkem některé ze stran.
Čl.27.
V nejkratší době učiní se opatření, aby místa uprázdněná úmrtím,
odstoupením nebo pro jinou překážku byla znovu obsazena, a to postupem
určeným pro jmenování.
Čl.28.
Strany sepíší kompromis, vymezující předmět sporu a řízení, podle něhož
se má postupovati.
Čl.29.
Nebudou-li o věcech právě zmíněných v kompromisu údaje postačitelné
nebo dosti přesné, použije se, pokud bude třeba, ustanovení Haagské
úmluvy z 18. října 1907 o smírném vyřizování sporů mezinárodních.
Čl.30.
Nedojde-li ke kompromisu do tří měsíců od ustavení soudu, dovolá se ho
jedna nebo druhá strana žádostí.
Čl.31.
Nemá-li kompromis o tom ustanovení, nebo není-li tu kompromisu, použije
jako hmotného práva soud pravidel vypočtených v článku 38. Statutu
Stálého dvoru mezinárodní spravedlnosti. Není-li takových pravidel,
jichž by se dalo užíti na spor, bude soud rozhodovati ex aequo et bono.
Hlava V.
Obecná ustanovení.
Čl.32.
1. Kdykoli se spor projednává v řízení rozhodčím nebo soudním, a
zvláště jestliže otázka sporná mezi stranami má svůj původ v činech,
jež se již staly nebo mají býti právě vykonány, Stálý dvůr mezinárodní
spravedlnosti podle článku 41. svého Statutu nebo rozhodčí soud určí v
co nejkratší lhůtě prozatímní opatření, která mají býti učiněna. Strany
jsou povinny se jim podříditi.
2. Byl-li spor vznesen na Smírčí komisi, může tato doporučiti stranám
prozatímní opatření, která bude považovati za vhodná.
3. Strany se zavazují, že se zdrží jakéhokoli opatření, které by mohlo
míti škodlivý účinek na výkon soudního nebo rozhodčího výroku nebo na
narovnání navrhované Smírčí komisí, a vůbec že nepodniknou ničeho, ať
by to bylo cokoli, co by mohlo zostřiti nebo rozšířiti spor.
Čl.33.
Prohlásil-li by soudní nebo rozhodčí výrok, že rozhodnutí či opatření,
učiněné soudem nebo jakýmkoli úřadem jedné ze sporných stran, je úplně
nebo částečně v rozporu s právem mezinárodním, a jestliže by právo
ústavní dotyčné strany nepřipouštělo vůbec nebo připouštělo jen
nedokonale odčiniti následky tohoto rozhodnutí či opatření, strany
souhlasí, aby soudní nebo rozhodčí výrok přiznal poškozené straně
slušné zadostiučinění.
Čl.34.
1. Této Úmluvy jest použíti mezi Vysokými smluvními stranami i tehdy,
má-li některá třetí mocnost ve sporu zájem.
2. K řízení smírčímu mohou strany společně dohodou přizvati třetí
mocnost.
3. V řízení soudním nebo rozhodčím může třetí mocnost, domnívá-li se,
že sporem je dotčen některý její právní zájem, podati žádost k Stálému
dvoru mezinárodní spravedlnosti nebo k rozhodčímu soudu, aby byla jako
třetí strana připuštěna k intervenci.
Dvůr nebo soud o tom rozhodnou.
4. Jde-li o výklad úmluvy, které jsou účastny jiné státy nežli sporné
strany, upozorní je neprodleně na to kancelář Stálého dvoru mezinárodní
spravedlnosti nebo rozhodčí soud.
Každý z nich bude míti právo intervence ve sporu; použije-li této
možnosti, bude výklad obsažený v rozsudku též pro něj závazný.
Čl.35.
Spory o výklad nebo o použití této Úmluvy, počítaje v to i spory o
povahu rozepře, budou vznášeny na Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti.
Čl.36.
Tato Úmluva, jsouc v souhlasu s Paktem o Společnosti národů, nebude
vykládána tak, jako by omezovala poslání Společnosti národů přikročiti
kdykoli k opatřením, jež jsou s to zachovati účinně světový mír.
Čl.37.
1. Tato Úmluva bude ratifikována a ratifikace vyměněny v Bruselu.
Bude zapsána v sekretariátu Společnosti národů.
2. Tato Úmluva jest uzavřena na dobu pěti let ode dne výměny
ratifikací.
3. Nebude-li vypovězena nejméně šest měsíců před uplynutím této lhůty,
zůstane v platnosti na nové období pěti let a tak i nadále.
4. Třeba by Úmluva byla vypovězena jednou ze Smluvních stran, bude se v
řízení, které v den vypršení platnosti Úmluvy už bylo v proudu,
pokračovati až do pravidelného skončení.
Čemuž na svědomí výše jmenovaní zmocněnci podepsali tuto Úmluvu.
Dáno v Ženevě, dne 18. září 1929 ve dvojím vyhotovení.
L. S.
Dr. Edvard Beneš v. r.
L. S.
Bech v. r.
Prozkoumavše tuto úmluvu schvalujeme ji a potvrzujeme ji.
Tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť republiky
Československé přitisknouti dali.
Na hradě Pražském, dne 29. dubna léta tisícího devítistého třicátého.
President republiky Československé:
T. G. Masaryk v. r.
L. S.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. Edvard Beneš v. r.
Vyhlašuje se s tím, že ratifikace byly vyměněny v Bruselu dne 2. září
1930, takže Úmluva podle článku 37. nabyla uvedeným dnem mezinárodní
působnosti.
Dr. Beneš v. r.
