46/1987 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí ze dne 26. února 1987 o Konzulární úmluvě
mezi Československou socialistickou republikou a Laoskou lidově
demokratickou republikou
Dne 15. března 1985 byla ve Vientiane podepsána Konzulární úmluva mezi
Československou socialistickou republikou a Laoskou lidově
demokratickou republikou.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé
socialistické republiky a prezident Československé socialistické
republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne
20. ledna 1987.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 57 dnem 19. února
1987.
České znění Úmluvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v.r.
KONZULÁRNÍ ÚMLUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Laoskou lidově
demokratickou republikou
Československá socialistická republika
a
Laoská lidově demokratická republika
přejíce si upravit konzulární styky mezi oběma státy
a rozvíjet tyto styky v duchu přátelství a spolupráce
rozhodly se uzavřít tuto konzulární úmluvu a za tím účelem se
dohodly na těchto ustanoveních:
HLAVA I
Definice
Čl.1
Pro účely této úmluvy mají následující výrazy tento význam:
a) "konzulární úřad" je každý generální konzulát, konzulát,
vícekonzulát nebo konzulární jednatelství;
b) "konzulární obvod" je území určené konzulárnímu úřadu k výkonu
konzulárních funkcí;
c) "vedoucí konzulárního úřadu" je osoba pověřená vysílajícím státem,
aby vykonávala povinnosti, spojené s touto funkcí;
d) "konzulární úředník" je každá osoba, včetně vedoucího konzulárního
úřadu, pověřená výkonem konzulárních funkcí;
e) "konzulární zaměstnanec" je každá osoba, zaměstnaná v
administrativních, technických nebo domácích službách konzulárního
úřadu;
f) "členové konzulárního personálu" jsou konzulární úředníci vyjma
vedoucího konzulárního úřadu a konzulární zaměstnanci;
g) "členové konzulárního úřadu" jsou konzulární úředníci a konzulární
zaměstnanci;
h) "člen soukromého personálu" je každá osoba zaměstnaná výhradně v
soukromých službách člena konzulárního úřadu;
i) "konzulární místnosti" jsou budovy nebo části budov a pozemky k nim
přiléhající, které jsou používány výhradně pro účely konzulárního
úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem, včetně sídla
vedoucího konzulárního úřadu;
j) "konzulární archívy" jsou veškeré listiny, dokumenty, korespondence,
knihy, filmy, záznamové pásky a rejstříky konzulárního úřadu spolu s
šiframi a kódy, kartotékami a zařízeními, určeným k jejich ochraně a
uložení;
k) "úřední korespondence" je veškerá korespondence vztahující se ke
konzulárnímu úřadu a k jeho funkcím;
l) "loď" je každá loď plující pod vlajkou vysílajícího státu s výjimkou
válečných lodí;
m) "letadlo" je každé civilní letadlo registrované nebo imatrikulované
ve vysílajícím státě v souladu s jeho právním řádem a nesoucí znaky
tohoto státu.
HLAVA II
Zřizování konzulárních úřadů a jmenování konzulárních úředníků a
konzulárních zaměstnanců
Čl.2
1. Konzulární úřad může být zřízen na území přijímajícího státu pouze s
jeho souhlasem.
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho třída a konzulární obvod, jakož i
počet členů konzulárního úřadu, jsou předem písemně dohodnuty mezi
vysílajícím a přijímajícím státem.
3. Pozdější změny sídla konzulárního úřadu, jeho třídy nebo změny
konzulárního obvodu může provést vysílající stát pouze se souhlasem
přijímajícího státu.
4. Předchozího výslovného souhlasu přijímajícího státu je zapotřebí též
k zřízení úřadovny tvořící součást konzulárního úřadu, která je však
umístěna mimo sídlo tohoto úřadu.
Čl.3
Konzulárním úředníkem může být pouze občan vysílajícího státu.
Čl.4
Vedoucí konzulárních úřadů jsou jmenováni vysílajícím státem a
přijímáni k výkonu svých funkcí přijímajícím státem.
Čl.5
1. Vysílající stát musí vedoucího konzulárního úřadu opatřit dokladem
ve formě patentu nebo obdobného dokumentu vyhotoveného pro každé
jmenování zvlášť, který osvědčuje jeho funkci a v němž je uvedeno
zpravidla jeho plné jméno, kategorie a třída, konzulární obvod a sídlo
konzulárního úřadu.
2. Vysílající stát zašle patent nebo obdobný dokument diplomatickou
nebo jinou vhodnou cestou vládě státu, na jehož území má vedoucí
konzulárního úřadu vykonávat své funkce.
Čl.6
1. Vedoucí konzulárního úřadu je přijímán k výkonu svých funkcí na
základě přivolení přijímajícího státu nazývaného exequatur, ať již je
forma přivolení jakákoliv.
2. Stát, který odmítá poskytnout exequatur, není povinen sdělit
vysílajícímu státu důvody svého odmítnutí.
Čl.7
Do té doby, než bude uděleno exequatur, může být vedoucí konzulárního
úřadu přijat k výkonu svých funkcí prozatímně. V takovém případě se
budou na něho vztahovat ustanovení této úmluvy.
Čl.8
1. Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu z jakýchkoli důvodů vykonávat
své funkce nebo je-li místo vedoucího konzulárního úřadu dočasně
uprázdněno, může vysílající stát funkcí dočasného vedoucího
konzulárního úřadu pověřit konzulárního úředníka tohoto úřadu nebo
jiného konzulárního úřadu nebo člena diplomatického personálu
diplomatické mise; jméno této osoby sdělí vysílající stát předem
ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.
2. Dočasnému vedoucímu konzulárního úřadu se poskytují práva, výsady a
imunity, jakých požívá podle této úmluvy vedoucí konzulárního úřadu.
Čl.9
Jakmile je vedoucí konzulárního úřadu k výkonu svých funkcí přijat, byť
i jen prozatímně nebo ad interim, vyrozumí o tom přijímající stát ihned
příslušné orgány konzulárního obvodu a učiní příslušná opatření, aby
vedoucí konzulárního úřadu mohl vykonávat povinnosti vyplývající z jeho
úřadu a požívat výhod vyplývajících z této úmluvy.
Čl.10
1. Vysílající stát oznámí ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího
státu:
a) jmenování členů konzulárního úřadu, jejich příjezd po jmenování na
konzulární úřad, jejich konečný odjezd nebo skončení jejich funkcí a
všechny další změny týkající se jejich postavení, které mohou nastat
během jejich služby na konzulárním úřadě;
b) příjezd a konečný odjezd rodinného příslušníka člena konzulárního
úřadu, který s ním žije ve společné domácnosti, a tam, kde to přichází
v úvahu, případy, kdy osoba se stane nebo přestane být rodinným
příslušníkem;
c) příjezd a konečný odjezd členů soukromého personálu a tam, kde to
přichází v úvahu, skončení jejich služby v tomto postavení;
d) přijetí do zaměstnání a propuštění osob majících trvalý pobyt v
přijímajícím státě, pokud jde o členy konzulárního úřadu.
2. Příjezd a konečný odjezd se budou pokud možno rovněž oznamovat
předem.
Čl.11
1. Přijímající stát vydá každému konzulárnímu úředníku dokument,
osvědčující jeho právo vykonávat konzulární funkce na území
přijímajícího státu.
2. Přijímající stát může kdykoli a bez udání důvodů svého rozhodnutí
písemně oznámit vysílajícímu státu, že některý konzulární úředník je
persona non grata nebo že kterýkoli jiný člen konzulárního personálu je
nepřijatelný. V takovém případě vysílající stát podle povahy případu
dotyčnou osobu odvolá, ukončí její funkce na konzulárním úřadě nebo
zruší její jmenování.
3. Jestliže vysílající stát odmítne vyhovět nebo nevyhoví v přiměřené
době povinnostem, které má podle odstavce 2 tohoto článku, může
přijímající stát podle povahy případu odejmout příslušné osobě
exequatur nebo ji přestat považovat za člena konzulárního personálu.
Čl.12
Funkce člena konzulárního úřadu končí mimo jiné:
a) oznámením vysílajícího státu přijímajícímu státu o tom, že jeho
funkce skončily;
b) odnětím exequatur;
c) oznámením přijímajícího státu vysílajícímu státu o tom, že ho
přijímající stát přestal považovat za člena konzulárního personálu v
případech stanovených v článku 11 odstavec 3.
HLAVA III
Výsady a imunity
Čl.13
1. Přijímající stát plně usnadní výkon funkcí konzulárního úřadu a
konzulárních úředníků a učiní nezbytná opatření, aby mohli požívat
práv, výsad a imunit stanovených touto úmluvou.
2. Přijímající stát bude jednat se členy konzulárního úřadu s náležitou
úctou a učiní všechna vhodná opatření, aby byla zajištěna jejich
ochrana, svoboda a důstojnost.
Čl.14
1. Vysílající stát má právo používat v přijímajícím státu svou státní
vlajku a státní znak podle ustanovení tohoto článku.
2. Státní vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena a státní znak
umístěn na budově konzulárního úřadu a na jeho vchodu, jakož i na
rezidenci vedoucího konzulárního úřadu a na jeho dopravních
prostředcích, jestliže se jich užívá ke služebním účelům.
3. Při výkonu práva daného tímto článkem se bude přihlížet k právním
předpisům a zvyklostem přijímajícího státu.
Čl.15
1. Vysílající stát může v souladu s právními předpisy přijímajícího
státu nabývat do vlastnictví a do užívání, vlastnit a užívat pozemky,
budovy nebo části budov určené pro potřeby konzulárního úřadu nebo pro
ubytování členů konzulárního úřadu, kteří jsou občany vysílajícího
státu.
2. Přijímající stát poskytne vysílajícímu státu při získávání pozemků a
budov nebo částí budov pro účely uvedené v odstavci 1 veškerou
potřebnou pomoc.
3. Vysílající stát není zbaven povinnosti dodržovat právní předpisy
přijímajícího státu o výstavbě a územním plánování nebo jiná omezení
vztahující se na oblast, ve které se tyto pozemky, budovy anebo části
budov nacházejí.
Čl.16
1. Konzulární místnosti jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu
do nich nesmí vstoupit, leč se souhlasem vedoucího konzulárního úřadu,
vedoucího diplomatické mise vysílajícího státu, nebo osoby pověřené
některým z nich.
2. Přijímající stát má zvláštní povinnost učinit všechna vhodná
opatření k ochraně místností konzulárního úřadu před vniknutím nebo
poškozením a k zabránění jakémukoli rušení klidu konzulárního úřadu
nebo újmě na jeho důstojnosti.
3. Konzulární místnosti, jejich zařízení a jiný majetek v nich nemohou
být předmětem prohlídky, rekvizice, zabavení nebo exekuce.
Čl.17
Konzulární archívy a dokumenty jsou vždy nedotknutelné, ať se nalézají
kdekoli.
Čl.18
1. Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen od všech daní,
dávek a poplatků:
a) z pozemků, budov a částí budov, používaných ke konzulárním účelům
nebo pro ubytování členů konzulárního úřadu, jestliže jsou ve
vlastnictví vysílajícího státu nebo jsou-li jeho jménem najaty;
b) ze smluv a úkonů, které se týkají nabývání nemovitostí, uvedených v
odstavci 1, písmeno a);
c) z výkonu konzulárních funkcí, včetně vybírání konzulárních poplatků
a dávek.
2. Vysílající stát je v přijímajícím státě rovněž osvobozen od všech
daní, dávek a poplatků z movitého majetku, který je ve vlastnictví
vysílajícího státu nebo který se nachází v jeho držení nebo užívání, a
který je určen výhradně ke konzulárním účelům.
3. Osvobození stanovené v tomto článku se nevztahuje na poplatky a
dávky vybírané za poskytování zvláštních služeb.
Čl.19
1. Konzulární úředníci a jejich rodinní příslušníci, kteří nejsou
občany přijímajícího státu, ani v něm nemají trvalý pobyt, nepodléhají
trestní, občanskoprávní a správní jurisdikci přijímajícího státu.
2. Konzulární zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci, kteří nejsou
občany přijímajícího státu, ani v něm nemají trvalý pobyt, nepodléhají
trestní jurisdikci přijímajícího státu. Občanskoprávní a správní
jurisdikci přijímajícího státu nepodléhají, pokud jde o výkon jejich
úředních funkcí.
3. Ustanovení odstavce 1 a 2 se nevztahují na řízení:
a) vyplývající ze smlouvy, kterou konzulární úředník nebo zaměstnanec
neuzavřel jakožto zástupce vysílajícího státu;
b) týkající se dědictví, kde konzulární úředník nebo konzulární
zaměstnanec nevystupuje za vysílající stát, ale jako soukromá osoba;
c) zahájené třetí osobou v případě škody vzniklé v přijímajícím státě z
nehody způsobené vozidlem, lodí nebo letadlem;
d) týkající se jakékoli soukromé nebo obchodní činnosti, které
konzulární úředník nebo zaměstnanec vykonává v přijímajícím státě vedle
svých úředních funkcí.
Čl.20
1. Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby se dostavili jako
svědci k soudnímu nebo správnímu řízení. Konzulární zaměstnanci
nemohou, s výjimkou případů uvedených v odstavci 4 tohoto článku,
odmítnout podat svědectví. Odmítne-li konzulární úředník podat
svědectví, nesmí vůči němu být uplatněno žádné donucovací opatření nebo
jiné sankce.
2. Příslušná ustanovení odstavce 1 týkající se konzulárních úředníků a
konzulárních zaměstnanců se použijí obdobně na jejich rodinné
příslušníky.
3. Orgán, požadující svědectví, musí dbát, aby neomezoval konzulárního
úředníka při výkonu jeho funkcí. Kdykoli je to možné, může přijmout
svědectví v jeho rezidenci nebo na konzulárním úřadě nebo přijmout od
něho písemné prohlášení.
4. Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci nemají
povinnost podávat svědectví o skutečnostech spojených s výkonem jejich
funkcí nebo předkládat úřední korespondenci a dokumenty týkající se
těchto skutečností. Jsou rovněž oprávněni odmítnout podat posudek jako
znalci vnitrostátního práva vysílajícího státu.
Čl.21
1. Vysílající stát se může u člena konzulárního úřadu vzdát výsad a
imunit uvedených v článku 19 a 20.
2. Vzdání se výsad a imunit musí být, s výjimkou ustanovení odstavce 3
tohoto článku, ve všech případech výslovné a musí být sděleno
přijímajícímu státu písemně.
3. Jestliže konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec zahájí
řízení ve věci, v níž by požíval vynětí z jurisdikce podle článku 19,
nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce, pokud jde o žaloby navzájem
souvisící přímo z hlavní žalobou.
4. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech občanských nebo správních
neznamená vzdát se tím též imunity, pokud jde o exekuční výkon
rozsudku; této imunity je nutno se vzdát zvlášť.
Čl.22
Přijímající stát osvobodí členy konzulárního úřadu a jejich rodinné
příslušníky žijící s nimi ve společné domácnosti od všech osobních
služeb, veřejných služeb jakéhokoli druhu a od vojenských povinností
jako jsou rekvizice, vojenské kontribuce a ubytování vojska.
Čl.23
1. Konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci a jejich rodinní
příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou vyňati ze všech
povinností uložených právními předpisy přijímajícího státu, pokud jde o
registraci cizinců, povolení k pobytu, pracovní povolení a jiné
formality, které se obecně vztahují na cizince.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují na konzulární
zaměstnance, kteří nejsou občany vysílajícího státu nebo vykonávají
soukromou výdělečnou činnost v přijímajícím státě, ani na jejich
rodinné příslušníky.
Čl.24
1. S výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto článku jsou členové
konzulárního úřadu, pokud jde o služby, které vykonávají pro vysílající
stát, a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné
domácnosti, vyňati z působnosti předpisů o sociálním zabezpečení, které
platí v přijímajícím státě.
2. Vynětí uvedené v odstavci 1 tohoto článku se vztahuje také na členy
soukromého personálu, kteří jsou výlučně zaměstnáni u členů
konzulárního úřadu, a to za podmínky:
a) že nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalý pobyt,
b) že se na ně vztahují předpisy o sociálním zabezpečení platné ve
vysílajícím nebo ve třetím státě.
3. Členové konzulárního úřadu zaměstnávající osoby, na které se
nevztahuje vynětí uvedené v odstavci 2 tohoto článku, musí plnit
povinnosti, které ukládají zaměstnavatelům ustanovení o sociálním
zabezpečení přijímajícího státu.
4. Vynětí stanovené v odstavci 1 a 2 tohoto článku nebrání dobrovolné
účasti na sociálním zabezpečení přijímajícího státu za předpokladu, že
tato účast je přijímajícím státem dovolena.
Čl.25
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci a jejich rodinní
příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou osvobozeni ode
všech daní a poplatků, ať osobních nebo věcných, celostátních,
oblastních a místních s výjimkou:
a) nepřímých daní, jež bývají obvykle zahrnuty v ceně zboží nebo
služeb;
b) daní a poplatků ze soukromých nemovitostí na území přijímajícího
státu s výhradou ustanovení článku 18;
c) dědických poplatků a poplatků z převodu majetku vybíraných
přijímajícím státem, s výhradou ustanovení písmene b) článku 27;
d) daní a poplatků ze soukromých příjmů všeho druhu, které pochází z
přijímajícího státu včetně zisků pocházejících z převodu majetkových
hodnot;
e) daní a poplatků vybíraných za poskytování zvláštních služeb;
f) registračních, soudních, hypotečních a kolkových poplatků, s
výhradou ustanovení článku 18.
2. Členové konzulárního úřadu, kteří zaměstnávají osoby, jejichž platy
nebo mzdy jsou podrobeny dani z příjmů v přijímajícím státě, musí plnit
povinnosti, které právní předpisy tohoto státu ukládají
zaměstnavatelům, pokud jde o vybírání daně z příjmů.
Čl.26
1. Přijímající stát v souladu s právními předpisy, které může vydat,
povolí dovoz a poskytne osvobození ode všech celních dávek, daní a
ostatních podobných poplatků, vybíraných na základě dovozu nebo v
souvislosti s ním, kromě poplatků za skladování, přepravu a podobné
služby:
a) u předmětů, včetně automobilů, určených pro úřední potřebu
konzulárního úřadu;
b) u předmětů určených pro osobní potřebu konzulárních úředníků a
jejich rodinných příslušníků žijících s nimi ve společné domácnosti,
včetně předmětů určených pro jejich počáteční zařízení. Spotřební
předměty nesmějí přesáhnout množství nutné pro přímou osobní spotřebu
příslušných osob.
2. Konzulární zaměstnanci požívají výsad a osvobození uvedených v
odstavci 1 tohoto článku, jde-li o předměty dovezené při jejich nástupu
do úřadu.
3. Osobní spoluzavazadla konzulárních úředníků a jejich rodinných
příslušníků žijících s nimi ve společné domácnosti jsou osvobozena od
celní prohlídky. Mohou být prohlédnuta pouze v případě, že jsou vážné
důvody k domněnce, že obsahují jiné předměty než uvedené v odstavci 1
písmeno b) tohoto článku nebo předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je
zakázán právními předpisy přijímajícího státu, nebo na které se
vztahují jeho předpisy o karanténě. Tato prohlídka může být provedena
pouze v přítomnosti konzulárního úředníka nebo jeho příslušného
rodinného příslušníka.
Čl.27
V případě úmrtí člena konzulárního úřadu nebo člena jeho rodiny
žijícího s ním ve společné domácnosti přijímající stát
a) povolí vývoz movitého majetku zemřelého s výjimkou majetku, který
byl získán v přijímajícím státě a jehož vývoz je zakázán v době jeho
úmrtí;
b) nebude vybírat celostátní, oblastní nebo místní dědické poplatky,
ani poplatky z převodu majetku, jde-li o movitý majetek, který byl na
území přijímajícího státu pouze v důsledku pobytu zemřelého v tomto
státě jako člena konzulárního úřadu nebo rodinného příslušníka člena
konzulárního úřadu.
Čl.28
1. Přijímající stát povolí a bude chránit svobodu spojení konzulárního
úřadu pro všechny úřední účely. Při spojení s vládou, diplomatickými
misemi a ostatními konzulárními úřady vysílajícího státu, ať jsou
kdekoli, může konzulární úřad používat všech vhodných spojovacích
prostředků, včetně diplomatických kurýrů, diplomatických nebo
konzulárních zavazadel a kódovaných nebo šifrovaných zpráv.
2. Při použití veřejných spojovacích prostředků konzulárním úřadem
budou platit pro konzulární úřad stejné podmínky jako pro diplomatickou
misi.
3. Úřední korespondence konzulárního úřadu je nedotknutelná.
4. Konzulární zavazadlo nesmí být otevřeno ani zadrženo. Jestliže však
příslušné orgány přijímajícího státu mají vážné důvody se domnívat, že
zavazadlo obsahuje něco jiného než úřední korespondenci nebo dokumenty
nebo předměty určené výlučně k úřednímu použití, mohou žádat, aby
zavazadlo bylo otevřeno v jejich přítomnosti odpovědným zástupcem
vysílajícího státu. Jestliže orgány vysílajícího státu takovou žádost
odmítnou, bude zavazadlo vráceno na místo, odkud pochází.
5. Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapitánu lodi nebo civilního
letadla, jež mají přistát na povoleném vstupním místě. Kapitán musí být
vybaven úřední listinou označující počet zásilek tvořících konzulární
zavazadlo, nebude však považován za konzulárního kurýra. Po projednání
s příslušnými místními orgány může konzulární úřad pověřit některého ze
svých členů, aby převzal uvedené zavazadlo přímo a volně od kapitána
lodi nebo letadla nebo aby mu je předal.
Čl.29
S výhradou právních předpisů přijímajícího státu o oblastech, do nichž
je přístup zakázán nebo upraven z důvodů státní bezpečnosti, konzulární
úředník nebo konzulární zaměstnanec, jakož i jeho rodinní příslušníci
mohou svobodně cestovat po území přijímajícího státu. Ustanovení tohoto
článku se nedotýká podmínek pro vydávání víz nebo jiných cestovních
dokladů podle právních předpisů přijímajícího státu.
HLAVA IV
Konzulární pravomoc a konzulární funkce
Čl.30
1. Konzulární úředník je oprávněn vykonávat v konzulárním obvodu v
souladu s právním řádem přijímajícího státu funkce, uvedené v této
úmluvě.
2. Konzulární úředník může vykonávat konzulární funkce mimo konzulární
obvod pouze se souhlasem přijímajícího státu.
Čl.31
Konzulární úředníci jsou oprávněni:
a) chránit v přijímajícím státě práva a zájmy vysílajícího státu a jeho
občanů včetně právnických osob;
b) podporovat rozvoj obchodních, hospodářských, kulturních a vědeckých
styků mezi smluvními stranami a rozvíjet mezi nimi přátelské styky;
c) zjišťovat všemi zákonnými prostředky stav a vývoj obchodního,
hospodářského, kulturního a vědeckého života přijímajícího státu,
podávat o nich zprávy vládě vysílajícího státu a poskytovat informace
zúčastněným osobám.
Čl.32
Konzulární úředníci se mohou při výkonu svých funkcí obracet na
a) příslušné místní orgány svého konzulárního obvodu;
b) příslušné ústřední orgány přijímajícího státu, pokud je to v souladu
s právními předpisy a zvyklostmi přijímajícího státu nebo mezinárodními
dohodami upravujícími tuto otázku.
Čl.33
1. V souladu s právními předpisy přijímajícího státu má konzulární
úředník právo zastupovat občany vysílajícího státu nebo činit opatření
k zajištění jejich vhodného zastoupení před justičními a jinými orgány
přijímajícího státu v případech, kdy pro nepřítomnost nebo z jiných
důvodů nejsou s to hájit včas svá práva a zájmy. Totéž platí i pro
právnické osoby vysílajícího státu.
2. Zastupování podle odstavce 1 tohoto článku končí, jakmile
zastupované osoby jmenují svého zmocněnce nebo si samy zajistí ochranu
svých práv a zájmů.
3. Jestliže konzulární úředník zastupuje osoby podle odstavce 1 tohoto
článku, podléhá při výkonu této funkce právnímu řádu přijímajícího
státu a jurisdikci jeho justičních a jiných orgánů za stejných podmínek
a ve stejném rozsahu jako občan tohoto státu.
Čl.34
1. Konzulární úředník je oprávněn v souladu s právním řádem
vysílajícího státu vydávat, prodlužovat, měnit, rušit, odnímat a
zadržovat cestovní doklady občanů vysílajícího státu.
2. Je oprávněn vydávat víza, prodlužovat nebo rušit jejich platnost
osobám, které si přejí cestovat do vysílajícího státu.
Čl.35
1. V rozsahu stanoveném právním řádem vysílajícího státu je konzulární
úředník oprávněn:
a) přijímat žádosti a prohlášení ve věcech státního občanství občanů
vysílajícího státu a vydávat příslušné doklady;
b) pořizovat rodné a úmrtní listy občanů vysílajícího státu a pořizovat
opisy těchto dokladů;
c) uzavírat manželství a vydávat o tom příslušné doklady za
předpokladu, že oba snoubenci jsou občany vysílajícího státu, a s
výhradou, že o tom zpraví příslušné orgány přijímajícího státu,
vyžadují-li to jeho právní předpisy;
d) zapisovat nebo registrovat zrušení manželství podle právních
předpisů vysílajícího státu;
e) přijímat prohlášení týkající se rodinných poměrů občanů vysílajícího
státu.
2. Tato ustanovení nezbavují osoby, jichž se to týká, povinnosti podat
hlášení předepsaná právním řádem přijímajícího státu.
3. Příslušné orgány přijímajícího státu budou neprodleně a bezplatně
zasílat konzulárnímu úřadu opisy a výpisy z matričních listin a listin
ve věci osobního stavu, týkajících se občanů vysílajícího státu a
vyžadovaných k administrativním účelům.
Čl.36
Konzulární úředník je oprávněn:
a) přijímat jakákoli prohlášení občanů vysílajícího státu a ověřovat
je,
b) sepisovat, potvrzovat a přijímat do úschovy závěti a jiné listiny a
prohlášení občanů vysílajícího státu,
c) potvrzovat nebo ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu,
d) překládat a ověřovat veškeré listiny a dokumenty vydané úřady
vysílajícího nebo přijímajícího státu a osvědčovat překlady, opisy a
výpisy z těchto dokumentů.
Čl.37
Konzulární úředníci jsou oprávněni provádět na konzulárním úřadě, ve
svém bytě, v bytě občana vysílajícího státu a na lodi nebo v letadle
vysílajícího státu tyto úkony:
a) sepisování a ověřování pravosti listin a smluv, jež chtějí občané
vysílajícího státu uzavřít, pokud tyto listiny a smlouvy nejsou v
rozporu s právním řádem přijímajícího státu a netýkají se zřízení nebo
převodu práv k nemovitostem nacházejícím se v tomto státě,
b) sepisování listin a smluv a ověřování jejich pravosti bez zřetele k
státní příslušnosti smluvních stran, pokud se tyto listiny a smlouvy
vztahují pouze na majetek nebo práva existující ve vysílajícím státě
nebo se týkají záležitostí, jež se mají realizovat v tomto státě za
podmínky, že tyto listiny a smlouvy nejsou v rozporu s právním řádem
přijímajícího státu.
Čl.38
Konzulární úředníci jsou oprávněni přijímat od občanů vysílajícího
státu do úschovy listiny, peníze, cenné předměty a jiný movitý majetek
jim náležející. Tyto listiny, peníze, cenné předměty a jiný movitý
majetek mohou být vyvezeny z přijímajícího státu pouze v souladu s jeho
právním řádem.
Čl.39
Listiny a dokumenty uvedené v článcích 36 a 37 mají v přijímajícím
státě stejnou právní platnost a průkazní moc jako dokumenty ověřené
nebo potvrzené příslušnými soudními nebo jinými orgány tohoto státu.
Čl.40
Přijímající stát musí přijmout bez ověření podpisy konzulárních
úředníků na listinách, které vydávají nebo jimiž potvrzují shodnost
opisů s originálem vydaným příslušným orgánem, jestliže tyto listiny
budou opatřeny otiskem úředního razítka a z obsahu listin bude možno
posoudit jejich autentičnost.
Čl.41
Konzulární úředníci jsou oprávněni podle platných mezinárodních dohod
nebo - pokud takové dohody neexistují - jiným způsobem, který je v
souladu s právními předpisy přijímajícího státu:
a) doručovat státním příslušníkům vysílajícího státu zdržujícím se na
území přijímajícího státu soudní a mimosoudní písemnosti;
b) doručovat na žádost justičních orgánů vysílajícího státu dožádání
orgánům přijímajícího státu příslušným k jejich vyřizování a sami
vyřizovat dožádání týkající se státních příslušníků vysílajícího státu.
Čl.42
1. Příslušný orgán přijímajícího státu neprodleně uvědomí konzulární
úřad o úmrtí občana vysílajícího státu na území přijímajícího státu.
2. Obdobně se postupuje, jestliže dědic, jiný oprávněný účastník nebo
odkazovník, jemuž má připadnout dědictví projednávané na území
přijímajícího státu, je příslušníkem vysílajícího státu, nemá však
pobyt na území přijímajícího státu a není zde ani zákonně zastupován.
3. Konzulární úřad vysílajícího státu může požádat příslušný orgán
přijímajícího státu o bezodkladná opatření nezbytná k zajištění a
správě dědictví zanechaného v tomto státě zemřelým občanem vysílajícího
státu a zpravit ho o případných opatřeních, která již byla učiněna. Při
zajišťování opatření podle tohoto odstavce může konzulární úřad
poskytnout svou pomoc přímo nebo prostřednictvím svého zástupce.
4. Jestliže po splnění formalit spojených s dědictvím v přijímajícím
státě připadne movité dědictví nebo výtěžek z prodeje movitostí nebo
nemovitostí dědici, oprávněnému účastníku nebo odkazovníku, kteří jsou
občany vysílajícího státu a kteří nemají pobyt v přijímajícím státě a
nejmenovali svého zmocněnce, bude tento majetek nebo výtěžek z jejich
prodeje předán konzulárnímu úřadu vysílajícího státu za podmínky, že
a) byla prokázána způsobilost dědiců, oprávněných účastníků nebo
odkazovníků;
b) příslušné orgány přijímajícího státu dají tam, kde to přichází v
úvahu, souhlas s předáním dědictví nebo výtěžku z jeho prodeje;
c) veškeré dědické dluhy ohlášené ve lhůtě předepsané právními předpisy
přijímajícího státu jsou zaplaceny nebo zajištěny;
d) poplatky z dědictví jsou zaplaceny nebo zajištěny.
5. Jestliže občan vysílajícího státu, který nemá trvalý pobyt v
přijímajícím státě, náhle zemře během pobytu na území tohoto státu,
budou věci, peněžní částky a cennosti, které měl s sebou a které nebyly
vyžádány přítomným dědicem, prozatímně a za účelem zajištění jejich
ochrany předány do úschovy konzulárnímu úřadu vysílajícího státu bez
dalších formalit, přičemž se pro správní nebo justiční orgány
přijímajícího státu vyhrazuje v zájmu příslušného řízení právo na
převzetí těchto věcí. Konzulární úřad musí tyto věci, peněžní částky a
cennosti předat kterémukoli orgánu přijímajícího státu pověřenému
jejich správou nebo likvidací. Konzulární úřad musí zachovávat právní
řád přijímajícího státu, pokud jde o vývoz svršků a převod peněžních
částek.
6. Ve věcech dědických platí rovněž ustanovení článku 33 této úmluvy.
Čl.43
1. Jakmile se úřady přijímajícího státu dovědí o případech, kdy je
třeba ustanovit poručníka nebo opatrovníka pro občana vysílajícího
státu, oznámí to příslušnému konzulárnímu úřadu.
2. Ustanovení článku 33 této úmluvy platí i pro ochranu práv a zájmů
nezletilých nebo jiných osob, které nemají plnou způsobilost k právním
úkonům.
3. V případě, kdy není zajištěna správa majetku nezletilých nebo jiných
osob nemajících plnou způsobilost k právním úkonům, může se konzulární
úředník postarat o jmenování správce tohoto majetku nebo požádat
příslušné orgány přijímajícího státu o provedení příslušných opatření.
Čl.44
Konzulární úředník může v souladu s právním řádem vysílajícího státu
převzít péči nad nezletilým občanem tohoto státu, který žije na území
přijímajícího státu, uznává-li tento stát takovou pravomoc.
Čl.45
1. Za účelem usnadnění výkonu konzulárních funkcí týkajících se občanů
vysílajícího státu:
a) konzulární úředníci mají volnost spojení s občany vysílajícího státu
a přístupu k nim. Občané vysílajícího státu mají stejnou volnost
spojení s konzulárními úředníky a přístupu k nim;
b) příslušné orgány přijímajícího státu musí bez prodlení informovat
konzulární úřad vysílajícího státu o případech, kdy v jeho konzulárním
obvodě je občan vysílajícího státu vzat do vazby nebo kdy je jeho
osobní svoboda jakoukoli jinou formou omezena. Každé sdělení určené
konzulárnímu úřadu osobou, která je vzata do vazby nebo jejíž osobní
svoboda je jinak omezena, musí být těmito orgány doručeno bez prodlení.
Tyto orgány musí bez prodlení informovat osobu, jejíž osobní svoboda
byla omezena, o právech, která má podle tohoto ustanovení;
c) konzulární úředníci mají právo tohoto občana navštěvovat, hovořit a
dopisovat si s ním a zajistit jeho právní zastoupení. Výkon těchto práv
umožní příslušné orgány přijímajícího státu bez prodlení;
d) jestliže jsou tito občané po odsouzení ve výkonu trestu odnětí
svobody, mají konzulární úředníci právo je navštěvovat. Při každé
návštěvě tohoto druhu se umožní konzulárnímu úředníku rozhovor s
takovou osobou.
2. Práva uvedená v odstavci 1 tohoto článku budou vykonávána v souladu
s právními předpisy přijímajícího státu za předpokladu, že tyto právní
předpisy výkon uvedených práv neznemožňují.
Čl.46
1. Konzulární úředník může ve svém konzulárním obvodu poskytnout pomoc
lodím vysílajícího státu, které připlouvají do přístavu nebo jiného
místa, kde mohou zakotvit, nebo se tam již nacházejí. Jakmile je vstup
na loď povolen, mohou konzulární úředníci vstoupit na její palubu a
spojit se s kapitánem, členy posádky a cestujícími, kteří jsou občany
vysílajícího státu.
2. Kapitán nebo kterýkoli člen posádky má volný přístup na konzulární
úřad, má-li tento úřad sídlo v přístavu, kde loď kotví. Není-li
konzulární úřad v přístavu, je tento přístup vázán na souhlas
příslušného orgánu přijímajícího státu.
3. Aniž by tím byla dotčena pravomoc orgánů přijímajícího státu, mohou
konzulární úředníci vést šetření k objasnění všech nehod, k nimž došlo
během plavby na palubě lodi vysílajícího státu, vyslechnout kapitána a
každého člena posádky, kontrolovat palubní dokumenty, přijímat
prohlášení o cestě a místě určení, a pokud to právní řád vysílajícího
státu dovoluje, řešit spory všeho druhu mezi kapitánem, důstojníky a
námořníky, činit opatření k přijetí kapitána nebo kteréhokoli člena
posádky do nemocničního ošetření nebo k jejich návratu do vlasti,
usnadnit vjezd a výjezd lodi, jakož i její pobyt v přístavu. Při výkonu
těchto funkcí mohou konzulární úředníci požádat orgány přijímajícího
státu o spolupráci a pomoc.
4. Orgány přijímajícího státu nezasahují do událostí na palubě lodi s
výjimkou událostí, které by mohly narušit klid a veřejný pořádek na
zemi nebo v přístavu nebo ohrozit zdraví osob nebo veřejnou bezpečnost
nebo jichž by se mohly účastnit osoby, které nejsou členy posádky.
5. V případě, že by příslušné orgány přijímajícího státu měly v úmyslu
provést prohlídku, vyšetřování nebo donucovací opatření na palubě lodi
vysílajícího státu, jež se nalézá ve vodách přijímajícího státu,
vyrozumí před jejich provedením konzulární úřad, aby se úkonu mohli
zúčastnit konzulární úředníci. V tomto oznámení se uvede přesná doba
provedení úkonu. Nezúčastní-li se konzulární úředníci nebo jejich
zástupci tohoto úkonu, mohou požádat uvedené orgány o předání všech
informací o jeho průběhu. Ustanovení tohoto odstavce platí rovněž v
případě, kdy kapitán nebo kterýkoli člen posádky má být vyslýchán
orgány přijímajícího státu.
6. V případě, že jde o neodkladné opatření, nebo je-li vyšetřování
prováděno na žádost kapitána, musí o tom být konzulární úředník
informován během vyšetřování, a to co možná nejdříve. Na požádání bude
konzulární úředník rovněž zpraven o průběhu vyšetřování konaného za
jeho nepřítomnosti.
7. Ustanovení odstavců 5 a 6 tohoto článku se nelze dovolávat vůči
orgánům přijímajícího státu, jde-li o uplatnění celních předpisů nebo
provádění jiných kontrolních opatření týkajících se ochrany zdraví,
přístavního řádu, zabezpečení zboží a vstupu cizinců.
8. Ustanovení tohoto článku se nevztahují na válečné lodi.
Čl.47
1. Jestliže loď vysílajícího státu ztroskotá, uvízne nebo je jinak
poškozena ve vodách přijímajícího státu, podají o tom příslušné orgány
tohoto státu bez prodlení zprávu konzulárnímu úřadu a informují jej o
učiněných nebo zamýšlených opatřeních k záchraně cestujících, členů
posádky, lodi a nákladu. Konzulární úředník může poskytnout veškerou
pomoc lodi, členům posádky a cestujícím a učinit veškerá opatření k
zabezpečení nákladu a k opravě lodi. Může rovněž požádat orgány
přijímajícího státu, aby přijaly taková opatření.
2. Jestliže provozovatel lodi, kapitán nebo jakákoli oprávněná osoba
není s to, aby učinila nezbytná opatření k zajištění a správě lodi nebo
jejího nákladu, může konzulární úředník učinit jménem provozovatele
lodi opatření, která by v tomto směru mohl učinit provozovatel lodi.
3. Ustanovení odstavce 2 tohoto článku se rovněž vztahují na jakýkoli
předmět, který patří občanu vysílajícího státu a pochází z nákladu lodi
vysílajícího státu nebo třetího státu, který by byl nalezen na pobřeží
nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího státu nebo dopraven do přístavu
konzulárního obvodu.
4. Příslušné orgány přijímajícího státu poskytnou konzulárnímu úředníku
nezbytnou pomoc při všech opatřeních, jež je třeba učinit při poškození
lodi.
5. Loď vysílajícího státu, která byla poškozena, její náklad a palubní
zásoby nepodléhají na území přijímajícího státu celním poplatkům, pokud
nejsou vykládány k použití nebo spotřebě v tomto státě.
Čl.48
Ustanovení článků 46 a 47 se přiměřeně použijí rovněž na letadla
vysílajícího státu.
Čl.49
Konzulární úředníci mohou vykonávat dozorčí a inspekční funkce
stanovené právními předpisy vysílajícího státu a týkající se letadel
tohoto státu a jejich posádek. Jsou rovněž oprávněni poskytovat těmto
letadlům a posádkám pomoc.
Čl.50
Konzulární úřad může za konzulární úkony vybírat na území přijímajícího
státu poplatky a dávky stanovené právními předpisy vysílajícího státu.
Čl.51
Kromě funkcí stanovených touto úmluvou mohou konzulární úředníci
vykonávat jiné konzulární funkce, které nejsou v rozporu s právním
řádem přijímajícího státu.
HLAVA V
Závěrečná ustanovení
Čl.52
1. Bez újmy na svých výsadách a imunitách jsou všechny osoby požívající
těchto výsad a imunit povinny dodržovat právní předpisy přijímajícího
státu, včetně dopravních předpisů a předpisů o pojištění motorových
vozidel. Jsou rovněž povinny nevměšovat se do vnitřních věcí tohoto
státu.
2. Konzulární místnosti nebudou používány způsobem, který by byl v
rozporu s výkonem konzulárních funkcí.
Čl.53
Členové konzulárního úřadu budou dbát povinností uložených právními
předpisy přijímajícího státu, týkajících se občanskoprávní odpovědnosti
za škody způsobené třetím osobám při provozu vozidla, lodi nebo
letadla.
Čl.54
1. Členové konzulárního úřadu, kteří jsou občany přijímajícího státu
nebo mají trvalý pobyt na území přijímajícího státu, podléhají
jurisdikci přijímajícího státu s výjimkou případů, kdy jde o výkon
jejich funkcí, a nepožívají ani dalších výsad a imunit na základě
ustanovení hlavy III této úmluvy, vyjma těch, které jim přiznává článek
20 odstavec 4.
2. Ustanovení hlavy III této úmluvy, s výjimkou článku 20 odstavec 4,
se nevztahují na
a) rodinné příslušníky osob uvedených v odstavci 1 tohoto článku nebo
rodinné příslušníky člena konzulárního úřadu, kteří jsou občany
přijímajícího státu nebo v něm mají trvalý pobyt;
b) členy soukromého personálu, kteří jsou občany přijímajícího státu
nebo v něm mají trvalý pobyt.
3. Přijímající stát musí vykonávat svoji jurisdikci nad osobami
uvedenými v odstavci 1 a 2 tohoto článku takovým způsobem, aby
neodůvodněně neomezoval výkon funkcí konzulárního úřadu.
Čl.55
1. Ustanovení této úmluvy se vztahují, pokud to souvislosti dovolují,
rovněž na výkon konzulárních funkcí uskutečňovaných diplomatickými
misemi.
2. Jména členů diplomatické mise pověřených prací v konzulárním
oddělení nebo jinak pověřených výkonem konzulárních funkcí mise jsou
oznamována ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.
3. Výsady a imunity členů diplomatické mise uvedených v odstavci 2
tohoto článku jsou i nadále upravovány pravidly mezinárodního práva o
diplomatických stycích.
Čl.56
Tato úmluva podléhá ratifikaci. Výměna ratifikačních listin se
uskuteční v Praze.
Čl.57
Tato úmluva vstoupí v platnost třicátého dne po dni výměny
ratifikačních listin a zůstane v platnosti, dokud ji jedna z Vysokých
smluvních stran písemně nevypoví poté, co o tom šest měsíců předem
informovala druhou Vysokou smluvní stranu.
Na důkaz toho zmocněnci Vysokých smluvních stran tuto úmluvu podepsali
a opatřili ji pečetěmi.
Dáno ve Vientiane dne 15. března 1985 ve dvou původních vyhotoveních,
každé v jazyce českém, laoském a francouzském, přičemž všechna znění
mají stejnou platnost. V případě různého výkladu českého a laoského
znění této úmluvy bude rozhodné znění francouzské.
Za Československou socialistickou republiku:
Ladislav Kocsis
Za Laoskou lidově demokratickou republiku:
Soulivong Phasitthideth
