552/1992 Sb.



SDĚLENÍ



federálního ministerstva zahraničních věcí



Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 27. ledna 1977

byla ve Štrasburku sjednána Evropská úmluva o potlačování terorismu.



Jménem České a Slovenské Federativní Republiky byla Úmluva podepsána ve

Štrasburku dne 13. února 1992.



S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění České a Slovenské

Federativní Republiky a prezident České a Slovenské Federativní

Republiky ji ratifikoval. Ratifikační listina byla uložena u

generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Úmluvy, dne 15. dubna

1992.



Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 11 odst. 2 dnem

4.srpna 1978. Pro Českou a Slovenskou Federativní Republiku vstoupila v

platnost v souladu se svým článkem 11 odst. 3 dnem 15. července 1992.



Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.



EVROPSKÁ ÚMLUVA



o potlačování terorismu



Členské státy Rady Evropy, jež podepsaly tuto Úmluvu,



majíce na zřeteli, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi

jejími členy,



vědomy si rostoucího znepokojení vyvolaného množícími se teroristickými

činy,



přejíce si přijmout účinná opatření k zabezpečení toho, aby pachatelé

těchto činů neunikli stíhání a potrestání,



přesvědčeny, že vydání je zvláště účinným prostředkem k dosažení tohoto

cíle,



se dohodly na následujícím:



Čl.1



Pro účely vydávání mezi smluvními státy nebude žádný z následujících

trestných činů považován za politický trestný čin, za trestný čin s

politickým trestným činem související, ani za trestný čin spáchaný z

politických pohnutek:



a) trestný čin spadající do působnosti Úmluvy o potlačování

protiprávního zmocnění se letadel, podepsané v Haagu 16. prosince 1970;



b) trestný čin spadající do působnosti Úmluvy o potlačování

protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví,

podepsané v Montrealu 23. září 1971;



c) závažný trestný čin zahrnující útok na život, tělesnou integritu

nebo svobodu osob požívajících mezinárodní ochrany, včetně

diplomatických zástupců;



d) trestný čin zahrnující únos, braní rukojmí nebo svévolné zadržování;



e) trestný čin zahrnující použití bomb, granátů, raket, automatických

střelných zbraní nebo dopisů a balíků s výbušnou náplní, pokud jejich

použití představuje ohrožení osob;



f) pokus o spáchání uvedených trestných činů nebo účast na nich jako

spolupachatel nebo pomocník osoby, která spáchá nebo se pokusí spáchat

takový trestný čin.



Čl.2



1. Pro účely vydávání mezi smluvními státy může smluvní stát

rozhodnout, že nebude považovat za politický trestný čin, za trestný

čin s takovým trestným činem související nebo za trestný čin spáchaný z

politických pohnutek ani jiný závažný násilný trestný čin, který není

uveden v článku 1 a je namířen proti životu, tělesné integritě nebo

osobní svobodě.



2. Stejně se bude postupovat při závažném trestném činu, zahrnujícím

jednání proti majetku, který není uveden v článku 1, pokud jednání

způsobilo hromadné ohrožení osob.



3. Stejně se bude postupovat při pokusu o spáchání uvedeného trestného

činu nebo účasti na něm jako spolupachatel nebo pomocník osoby, která

spáchá nebo se pokusí spáchat takový trestný čin.



Čl.3



Ustanovení všech smluv a dohod o vydávání použitelných mezi smluvními

státy, včetně Evropské úmluvy o vydávání, se mezi smluvními státy mění

v rozsahu, v němž nejsou slučitelná s touto Úmluvou.



Čl.4



Pro účely této Úmluvy a v rozsahu, v jakém některý z trestných činů

uvedených v článku 1 nebo 2 není ve smlouvě nebo úmluvě o vydávání mezi

smluvními státy zahrnut do seznamu trestných činů, které podléhají

vydání, bude takový trestný čin považován za zahrnutý do seznamu.



Čl.5



Nic v této Úmluvě nelze vykládat tak, jako by se ukládala povinnost k

vydání, má-li dožádaný stát vážné důvody se domnívat, že žádost o

vydání pro trestný čin uvedený v článku 1 nebo 2 byla podána za účelem

stíhat nebo potrestat danou osobu z důvodů její rasy, náboženství nebo

národnosti nebo politických názorů, nebo že postavení této osoby by pro

kterýkoli z těchto důvodů mohlo vyvolat předpojatost.



Čl.6



1. Každý smluvní stát přijme potřebná opatření k založení své pravomoci

k řízení o trestných činech uvedených v článku 1 pro případ, že domnělý

pachatel se nachází na jeho území a stát ho nevydá po obdržení žádosti

o jeho vydání od smluvního státu, jehož pravomoc se opírá o pravidlo o

pravomoci, které obsahují rovněž právní předpisy dožádaného státu.



2. Tato Úmluva nevylučuje žádnou trestní pravomoc uplatňovanou v

souladě s vnitrostátním právním řádem.



Čl.7



Smluvní stát, na jehož území byla zjištěna osoba podezřelá ze spáchání

trestného činu uvedeného v článku 1, a který obdržel žádost o vydání za

podmínek uvedených v odstavci 1 článku 6, pokud tuto osobu nevydá,

předloží případ bez výjimky a bez zbytečného odkladu příslušným orgánům

k trestnímu řízení. Tyto orgány učiní rozhodnutí za stejných podmínek

jako v případě každého závažného činu trestného podle právních předpisů

tohoto státu.



Čl.8



1. Smluvní státy si budou poskytovat v co nejširší míře právní pomoc v

trestních věcech v každém řízení týkajícím se trestných činů uvedených

v článku 1 nebo 2. Ve všech případech se použijí právní předpisy

dožádaného státu o vzájemné pomoci v trestních věcech. Právní pomoc

však nelze odmítnout z pouhého důvodu, že se týká politického trestného

činu nebo trestného činu s takovým trestným činem souvisejícího nebo

trestného činu spáchaného z politických pohnutek.



2. Nic v této Úmluvě nelze vykládat tak, jako by se ukládala povinnost

poskytnout právní pomoc, má-li dožádaný stát vážné důvody se domnívat,

že žádost o vzájemnou pomoc ohledně trestného činu uvedeného v článku 1

nebo 2 byla podána za účelem stíhat nebo potrestat danou osobu z důvodů

její rasy, náboženství nebo národnosti nebo politických názorů, nebo že

postavení této osoby by pro kterýkoli z těchto důvodů mohlo vyvolat

předpojatost.



3. Ustanovení všech úmluv a dohod o vzájemné pomoci v trestních věcech

použitelných mezi smluvními státy, včetně Evropské úmluvy o vzájemné

pomoci v trestních věcech, se mezi smluvními státy mění v rozsahu, v

němž nejsou slučitelné s touto úmluvou.



Čl.9



1. O provádění této Úmluvy bude pravidelně informován Evropský výbor

pro problémy kriminality Rady Evropy.



2. Výbor podnikne vše potřebné pro usnadnění smírného urovnání všech

těžkostí, které mohou vzniknout při jejím provádění.



Čl.10



1. Každý spor mezi smluvními státy týkající se výkladu nebo provádění

této Úmluvy, který nebyl urovnán v rámci odstavce 2 článku 9, bude na

žádost kterékoli strany sporu předložen arbitrážnímu řízení. Každá ze

stran určí arbitra a oba arbitři určí rozhodce. Jestliže ve lhůtě tří

měsíců od žádosti o arbitrážní řízení jedna ze stran arbitra neurčí,

určí arbitra na žádost druhé strany předseda Evropského soudu pro

lidská práva. Kdyby byl předseda Evropského soudu pro lidská práva

občanem jedné ze stran sporu, tato povinnost bude splněna

místopředsedou Soudu, nebo je-li místopředseda občanem jedné ze stran

sporu, služebně nejstarším členem Soudu, který není občanem jedné ze

stran sporu. Stejný postup se uplatní, pokud se dva arbitři nedohodnou

na výběru rozhodce.



2. Arbitrážní tribunál stanoví pravidla svého řízení. Rozhodnutí

přijímá většinou hlasů. Jeho nález je konečný.



Čl.11



1. Tato Úmluva je otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy.

Podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Ratifikační listiny,

listiny o přijetí nebo o schválení budou uloženy u generálního

tajemníka Rady Evropy.



2. Úmluva vstoupí v platnost tři měsíce od data uložení třetí

ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo listiny o schválení.



3. Vůči každému signatářskému státu, který ji ratifikoval, přijal nebo

schválil později, vstoupí v platnost tři měsíce od data uložení jeho

ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo o schválení.



Čl.12



1. Každý stát může při podpisu nebo při uložení své ratifikační

listiny, listiny o přijetí nebo o schválení určit území, na němž se

bude provádět tato Úmluva.



2. Každý stát může při uložení své ratifikační listiny, listiny o

přijetí nebo o schválení nebo kdykoli poté rozšířit tuto Úmluvu

prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy na kterékoli

další území uvedené v prohlášení, za jehož mezinárodní vztahy odpovídá

nebo jehož jménem je oprávněn přijímat závazky.



3. Každé prohlášení podle předchozího odstavce může být ohledně

kteréhokoli území uvedeného v prohlášení odvoláno oznámením předloženým

generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Toto odvolání vstoupí v platnost

ihned nebo v takový pozdější den, který může být uveden v oznámení.



Čl.13



1. Každý stát může při podpisu nebo při uložení své ratifikační

listiny, listiny o přijetí nebo o schválení prohlásit, že si vyhrazuje

právo odmítnout vydání, pokud jde o kterýkoli trestný čin uvedený v

článku 1, jenž považuje za politický trestný čin, za trestný čin s

politickým trestným činem související nebo za trestný čin spáchaný z

politických pohnutek, za předpokladu, že se zaváže, že při posuzování

povahy trestného činu vezme náležitě na zřetel všechny osobitně závažné

aspekty trestného činu včetně toho, že:



a) představoval hromadné ohrožení života, tělesné integrity nebo

svobody osob nebo



b) postihl osoby, jež neměly co do činění s pohnutkami, kterými byl

motivován; nebo



c) k spáchání trestného činu bylo použito krutých a proradných

prostředků.



2. Každý stát může plně nebo částečně odvolat výhradu učiněnou podle

předchozího odstavce formou prohlášení zaslaného generálnímu

tajemníkovi Rady Evropy, jež nabude účinnosti dnem jeho doručení.



3. Stát, který učinil výhradu v souladu s odstavcem 1 tohoto článku,

nemůže se dožadovat provádění článku 1 jiným státem; nicméně, je-li

výhrada částečná nebo podmíněná, může se dožadovat provádění tohoto

článku v rozsahu, v němž jej sám přijal.



Čl.14



Každý smluvní stát může tuto Úmluvu vypovědět písemným sdělením

zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Taková výpověď nabude

účinnosti ihned nebo k takovému pozdějšímu datu, jež může být upřesněno

ve sdělení.



Čl.15



Úmluva pozbude účinnosti vůči každému smluvnímu státu, který vystoupí z

Rady Evropy nebo přestane být jejím členem.



Čl.16



Generální tajemník Rady Evropy vyrozumí členské státy Rady o :



a) každém podpisu;



b) uložení každé ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo o

schválení;



c) každém datu, k němuž tato Úmluva vstoupí v platnost v souladu s

článkem 11;



d) každém prohlášení nebo sdělení, které obdržel podle ustanovení

článku 12;



e) každé výhradě učiněné podle ustanovení odstavce 1 článku 13;



f) odvolání každé výhrady podle ustanovení odstavce 2 článku 13;



g) každém sdělení podle článku 14 a o datu, k němuž výpověď nabývá

účinnosti;



h) každém pozbytí účinnosti Úmluvy podle článku 15.



Na důkaz toho níže podepsaní, jsouce k tomu řádně zmocněni, podepsali

tuto Úmluvu.



Dáno ve Štrasburku dne 27. ledna 1977 v jazyce anglickém a

francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom

vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Generální

tajemník předá ověřenou kopii každému státu, který Úmluvu podepíše a

přistoupí k ní.