174/1929 Sb.



Všeobecný akt



o řízení smírčím, rozhodčím a soudním mezi státy Malé dohody.



JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ.



TOMÁŠ G. MASARYK,



PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ,



VŠEM,



KTEŘÍ TENTO LIST ČÍSTI NEBO ČTOUCE SLYŠETI BUDOU,



POZDRAVENÍ.



JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ,



KRÁLOVSTVÍ RUMUNSKÉHO



A



KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ



BYL SJEDNÁN TENTO AKT:



(Překlad.)



Všeobecný akt



o řízení smírčím, rozhodčím a soudním mezi státy Malé dohody.



President republiky Československé, Jeho Veličenstvo král Rumunský a

Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců prodchnuti šťastnými

přátelskými styky, jež spojují jejich národy a proniknuti duchem

srdečné důvěry, kterou vyznačují se jich vzájemné styky;



Upřímně si přejíce, pokojnými prostředky zajistiti urovnání sporů,

které by snad mohly vzniknouti mezi jejich státy;



Zjišťujíce, že šetření práv založených smlouvami nebo vyplývajících z

práva mezinárodního je závazným pro mezinárodní soudy;



Uznávajíce, že práva každého státu nemohou býti změněna, leč s jeho

souhlasem;



Majíce za to, že upřímné zachovávání pokojného řízení pod záštitou

Společnosti národů umožňuje docíliti rozřešení sporů mezinárodních;



Vysoce si vážíce doporučení, jež Shromáždění Společnosti národů učinilo

všem státům ve své resoluci ze dne 26. září 1928, aby uzavřely úmluvy

za účelem pokojného řešení mezinárodních sporů;



Rozhodli se uskutečniti svůj společný úmysl v úmluvě a jmenovali svými

zmocněnci:



President republiky Československé:



J. E. pana Dra Eduarda Beneše,



ministra věcí zahraničních republiky Československé,



Jeho Veličenstvo král rumunský:



J. E. pana Georgeasa Mironescu,



ministra věcí zahraničních království Rumunského,



Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců:



J. E. pana Kost Kumanudiho,



doktora práv, ministra věcí zahraničních p. i. království Srbů,

Chorvatů a Slovinců,



kteří složivše své plné moci, jež shledali v dobré a náležité formě,

dohodli se na těchto ustanoveních.



Hlava I.



- O pokojném řízení vůbec.



Článek 1.



Spory všeho druhu, jež by vznikly mezi Vysokými smluvními stranami aneb

mezi dvěma z nich a které nebylo by lze vyříditi cestou diplomatickou,

budou podrobeny za podmínek stanovených touto úmluvou řízení soudnímu

nebo rozhodčímu, jemuž bude předcházeti po případě povinně neb

fakultativně řízení smírčí.



Toto ustanovení netýká se sporů vzniklých z okolností, jež předcházely

této Úmluvě a které náležejí minulosti, jakož i sporů, týkajících se

otázek, které podle mezinárodního práva jsou vyhraženy výhradné

příslušnosti států.



Článek 2.



(1) Spory, pro jichž řešení by bylo předem stanoveno zvláštní řízení

jinými úmluvami platnými mezi Vysokými smluvními stranami, budou

vyřízeny podle ustanovení těchto úmluv.



(2) Tato Úmluva nedotýká se platných dohod, pokud zavádějí pro Vysoké

smluvní strany řízení smírčí neb při rozhodčím a soudním řízení

ukládají závazky zajišťující řešení sporu. Přece však, jestliže tyto

dohody předvídají toliko smírčí řízení, nevedlo-li toto k cíli, bude

použito ustanovení této Úmluvy, týkajících se řízení soudního a

rozhodčího.



Článek 3.



(1) Jde-li o spor, jenž svým předmětem podle vnitrostátního

zákonodárství jedné z Vysokých smluvních stran spadá do příslušnosti

soudních instancí, může tato Strana opříti se tomu, aby spor tento byl

podroben různým řízením stanoveným touto Úmluvou.



(2) Jde-li o spor, jenž spadá do příslušnosti úřadů správních, nebude

moci býti podroben různým řízením stanoveným touto Úmluvou, dokud v

přiměřené lhůtě nebude vydáno konečné rozhodnutí příslušným úřadem.



Strana, která v tomto případě bude míti v úmyslu uchýliti se k řízením

stanoveným touto Úmluvou, bude povinna písemně oznámiti svůj úmysl

Straně druhé, a to ve lhůtě jednoho roku od rozhodnutí výše zmíněného.



Hlava II.



- O řízení soudním.



Článek 4.



Veškeré spory, v nichž by si Strany vzájemně upíraly nějaké právo,

budou předloženy k rozsouzení Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti,

leč by Strany se dohodly způsobem níže uvedeným, že se obrátí na

rozhodčí soud.



Jest shoda v tom, že mezi spory svrchu uvedené spadají zejména ony, o

nichž činí zmínku čl. 36 Statutu Stálého dvoru mezinárodní

spravedlnosti.



Článek 5.



Jestliže Strany souhlasí s tím, aby spory označené v předcházejícím

článku byly předloženy rozhodčímu soudu, sepíší kompromis, ve kterém

určí předmět sporu, volbu rozhodce a řízení, podle něhož má býti

postupováno. Bude-li kompromis postrádati přesných označení neb

ustanovení, bude použito v potřebné míře ustanovení Haagské úmluvy z

18. října 1907 o smírném vyřizování mezinárodních sporů. Jestliže

kompromis nemá ustanovení o pravidlech, kterými se mají rozhodci

říditi, bude se soud říditi pravidly, vypočtenými v čl. 38. Statutu

Stálého dvoru mezinárodní spravedlnosti.



Článek 6.



Nemohou-li se Strany shodnouti o kompromisu zmíněném v předcházejícím

článku, neb nejsou-li stanoveni rozhodci a po předchozím tříměsíčním

upozornění, může jedna nebo druhá Strana vznésti přímo dožádáním spor

na Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti.



Článek 7.



(1) Pokud jde o spory označené v čl. 4., mohou Strany před každý

řízením před Stálým dvorem mezinárodní spravedlnosti, neb před každým

řízením rozhodčím společnou dohodou uchýliti se nejdříve k řízení

smírčímu, jak jest stanoveno touto Úmluvou.



(2) Pro případ smírčího řízení a ztroskotalo-li toto, nemůže žádná ze

Stran vznésti spor na Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti neb žádati

sestavení rozhodčího soudu podle čl. 5., dokud neuplyne doba jednoho

měsíce od ukončení prací Smírčí komise.



Hlava III.



- smírčím řízení.



Článek 8.



Veškeré spory mezi Stranami s výjimkou oněch, které jsou vyznačeny v

čl. 4., budou závazně podrobeny, dříve, nežli budou moci se státi

předmětem řízení rozhodčího, řízení smírčímu.



Článek 9.



Spory označené v předcházejícím článku budou vzneseny na Stálou aneb na

zvláštní smírčí komisi, ustanovenou Vysokými smluvními stranami.



Článek 10.



K žádosti zaslané jednou z Vysokých smluvních Stran Straně druhé bude

ustanovena do šesti měsíců Stálá smírčí komise.



Článek 11.



Smírčí komise bude sestavena, leč by Strany byly jinak stanovily,

takto:



1. Komise bude pětičlenná. Každá ze Stran bude jmenovati po jednom

komisaři, který může býti vybrán z vlastních státních příslušníků.

Ostatní tři komisaři budou společnou dohodou vybráni z příslušníků

třetích mocností. Tito musí býti různé státní příslušnosti, nesmějí

míti obvyklé své bydliště na území zúčastněných Stran, aniž býti v

jejich službách. Z nich jednoho označí Vysoké smluvní strany za

předsedu komise.



2. Komisaři budou jmenováni na dobu tří let. Budou moci býti

znovuzvoleni. Komisaři společnou dohodou jmenovaní budou moci býti

nahraženi po dobu trvání jich mandátu za souhlasu Stran. Každá z

Vysokých smluvních stran bude moci kdykoliv nahraditi komisaře, kterého

jmenovala. Nehledě ke skutečnosti, že byli nahraženi, zůstanou komisaři

ve svém úřadě až do ukončení svých prací, jež jsou v běhu.



3. Uprázdní-li se některé místo úmrtím neb demisí neb pro nějakou jinou

překážku, bude v době nejkratší znovu obsazeno, a to způsobem

stanoveným pro jmenování.



Článek 12.



Jestliže v době, kdy vznikl spor, nebylo tu Stálé smírčí komise

jmenované Stranami, bude sestavena zvláštní komise pro zkoumání sporu,

a to ve lhůtě tříměsíční počítaje od žádosti zaslané jednou ze Stran

Straně druhé. Jmenování členů bude provedeno v souhlase s ustanovením

předcházejícího článku, leč by strany o tom rozhodly jinak.



Článek 13.



(1) Jestliže jmenování komisařů, kteří mají býti jmenováni společně,

nestalo se ve lhůtě stanovené v čl. 10. a 12., bude péče o nutná

jmenování svěřena třetí mocnosti zvolené Stranami společnou dohodou,

neb jestliže tyto o to žádají, Radě Společnosti Národů.



(2) Jestliže nedošlo k dohodě o žádném z těchto způsobů, každá Strana

určí jinou mocnost a jmenování stane se v dohodě mezi mocnostmi takto

zvolenými.



(3) Jestliže ve lhůtě tříměsíční tyto dvě mocnosti se nemohly

dohodnouti, každá z nich navrhne kandidáty, jichž počet se rovná počtu

členů, kteří mají býti jmenováni. Kdo z takto navrhnutých kandidátů

bude připuštěn, rozhodne los.



Článek 14.



(1) Smírčí komise lze se dovolati žádostí, kterou podají předsedovi obě

strany jednající ve společné dohodě, nebo, kterou není-li takové

dohody, podá jedna nebo druhá strana.



(2) Žádost bude obsahovati mimo stručný výklad o předmětu sporu výzvu

řízenou Komisi, aby učinila všechna opatření, která by mohla vésti k

narovnání.



(3) Vychází-li žádost pouze od jedné Strany, musí jí tato strana

oznámiti bez průtahu Straně druhé.



Článek 15.



(1) Do čtrnácti dnů ode dne, kdy jedna ze Stran vznesla spor na Stálou

smírčí komisi, může každá ze Stran pro rozbor tohoto sporu nahraditi

svého komisaře osobou, která má zvláštní způsobilost ve věci, o kterou

jde.



(2) Strana, jež použije tohoto práva, oznámí to bez odkladu Straně

druhé; tato bude moci v takovém případě totéž učiniti, a to ve lhůtě

čtrnáctidenní ode dne, kdy jí oznámení došlo.



Článek 16.



Nedohodly-li se Strany jinak, sejde se smírčí komise v místě označeném

předsedou.



Článek 17.



Práce Smírčí komise nebudou veřejné, leč na základě rozhodnutí Komise,

jež se stalo za souhlasu stran.



Článek 18.



(1) Pokud není opačné dohody Stran, upraví si Smírčí komise sama způsob

řízení, které v každém případě musí býti sporné. Při šetření bude

Komise, pokud jednohlasně nerozhodne jinak, říditi se ustanovením

titulu III. Haagské úmluvy z 18. října 1907 o smírném vyřizování

mezinárodních sporů.



(2) Strany budou zastoupeny před Smírčí Komisí zástupci, jichž úkolem

bude zprostředkovati mezi nimi a Komisí, mimo to mohou Strany přizvati

poradce a znalce jimi za tím účelem jmenované a žádati za slyšení každé

osoby, jejíž svědectví by se jim zdálo užitečným.



(3) Komise bude míti se své strany možnost vyžádati si ústní výklady od

zástupců, poradců a znalců obou Stran, jakož i od každé osoby, jejíž

předvolání se souhlasem její vlády by pokládala za užitečné.



Článek 19.



Pokud není opačné dohody Stran, rozhoduje Smírčí komise většinou hlasů

a bude moci vysloviti se o podstatě sporu jen tehdy, budou-li všichni

její členové přítomni.



Článek 20.



Vysoké smluvní Strany se zavazují, že usnadní Smírčí komisi její práce

a obzvláště, že jí dodají v největší možné míře všechny dokumenty a

potřebné zprávy, jakož i použijí všech prostředků, které jsou jim po

ruce, aby jí umožnily na svém území a podle svého zákonodárství

předvolati a slyšeti svědky a znalce a prováděti šetření na místě

samém.



Článek 21.



(1) Po dobu prací Smírčí komise obdrží každý z komisařů náhradu, jejíž

výše bude stanovena společnou dohodou Stran, z nichž každá ponese

stejnou částku.



(2) Všeobecné výdaje způsobené činností Komise budou rozděleny stejným

způsobem.



Článek 22.



(1) Úkolem Smírčí komise bude, aby objasnila sporné otázky, sebrala za

tím účelem všechny potřebné zprávy, šetřením nebo jinak, a aby

usilovala o smíření Stran. Komise prozkoumavši věc, může navrhnouti

Stranám znění dohody, která by se jí zdála vhodnou, a může jim určiti

lhůtu, aby se vyjádřily.



(2) Na konci svých prací učiní Komise zápis zjišťující podle případu,

buď že Strany se dohodly a je-li toho třeba podmínky dohody, nebo že

Strany nemohly býti smířeny. Tento zápis nebude obsahovati zmínku o

tom, zda k rozhodnutí Komise došlo jednohlasně či většinou hlasů.



(3) Práce Komise, pokud se Strany nedohodnou jinak, musí býti skončeny

do šesti měsíců ode dne, kdy spor byl na Komisi vznesen.



Článek 23.



Zápis Komise bude bez prodlení dán na vědomí Stranám. Strany rozhodnou

o jeho uveřejnění.



Hlava IV.



- O řízení rozhodčím.



Článek 24.



Jestliže do měsíce po skončení prací Smírčí komise jmenované v

předcházejících článcích, Strany se nedohodly, bude otázka vznesena na

rozhodčí soud sestavený, není-li tomu odporující dohody Stran, způsobem

níže označeným.



Jestliže však obě Strany se na tom shodly, může otázka, je-li rázu

politického, býti předložena Radě Společnosti Národů, jež rozhodne

podle čl. 15. Paktu.



Článek 25.



Rozhodčí soud bude složen z pěti členů. Strany budou jmenovati po

jednom, jenž bude moci býti vybrán z jich vlastních příslušníků.

Ostatní dva rozhodci a vrchní rozhodce budou vybráni společnou dohodou

z příslušníků třetích mocností. Tito posledně jmenovaní musí býti různé

státní příslušnosti, nesmějí míti své stálé bydliště na území

zúčastněných Stran, aniž smějí býti v jejich službách.



Článek 26.



(1) Nedojde-li k jmenování členů rozhodčího soudu do tří měsíců ode

dne, kdy byla jednou Stranou zaslána druhé Straně žádost, aby rozhodčí

soud byl ustanoven, bude péče o příslušná jmenování svěřena třetí

mocnosti, zvolené společnou dohodou Stran.



(2) Jestliže se Strany o tom nedohodnou, označí každá jinou mocnost a

jmenování se stane dohodou mocností takto zvolených:



(3) Jestliže mocnosti takto označené se nedohodly do tří měsíců, budou

provedena nutná jmenování presidentem Stálého dvoru mezinárodní

spravedlnosti. Je-li tento zaneprázdněn neb je-li příslušníkem jedné ze

Stran, budou jmenování provedena vicepresidentem. Je-li tento

zaneprázdněn aneb je-li příslušníkem jedné ze Stran, budou jmenování

provedena nejstarším členem Dvoru, který není příslušníkem některé ze

Stran.



Článek 27.



V nejkratší době budou učiněna opatření, aby znovu byla obsazena místa

uprázdněná úmrtím, demisí neb pro jinou překážku, a to způsobem,

stanoveným pro jmenování.



Článek 28.



Strany sepíší kompromis, vymezující předmět sporu a řízení, podle něhož

má býti postupováno.



Článek 29.



Bude-li kompromis postrádati přesných označení neb ustanovení

vztahujících se k bodům uvedeným v předcházejícím článku, bude použito

v potřebné míře ustanovení Haagské úmluvy z 18. října 1907 o smírném

vyřizování sporů mezinárodních.



Článek 30.



Jestliže nedošlo k uzavření kompromisu do tří měsíců od ustanovení

soudu, dovolá se ho jedna nebo druhá Strana dožádáním.



Článek 31.



Nemá-li kompromis o tom ustanovení aneb není-li tu kompromisu, použije

soud pravidel vypočtených v čl. 38. Statutu Stálému dvoru mezinárodní

spravedlnosti. Pokud není podobných pravidel, jež by se daly použíti na

spor, bude soud souditi ex aequo et bono.



Hlava V.



- O sporech mezi třemi smluvními stranami.



Článek 32.



V případě, že by vznikl spor mezi všemi Vysokými smluvními stranami,

bude třeba dodržovati při používání řízení popsaného v předcházejících

ustanoveních těchto zásad:



Pro řízení smírčí bude vždy ustanovena zvláštní komise. Její složení

bude se různiti podle toho, zda všechny strany budou míti různé zájmy,

či zda dvě z nich půjdou společně.



V prvém případě bude každá strana jmenovati jednoho komisaře a společně

určí komisaře, kteří jsou příslušníky třetích mocností, jichž počet

bude o jednoho větší, nežli počet komisařů, jmenovaných každou Stranou

zvláště.



V druhém případě Strany jdoucí společně dohodnou se o společném

jmenování svého vlastního komisaře a v souhlasu s druhou Stranou o

určení ostatních komisařů.



V jednom i druhém předpokladu použijí Strany, pokud se neshodnou na

něčem jiném, článku 12. a následujících této Úmluvy v míře slučitelné s

ustanoveními tohoto článku.



Pokud jde o řízení soudní, bude použito Statutu Stálého dvora

mezinárodní spravedlnosti.



Pokud jde o řízení rozhodčí, neshodly-li se Strany na složení Soudu a

jde- li o spory označené ve čl. 4., každá z nich bude moci vznésti

přímo dožádáním spor na Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti; jde-li o

spory označené v čl. 8., bude použito čl. 25. a následujících, avšak

každá ze Stran mající zvláštní zájmy bude jmenovati jednoho rozhodce a

počet rozhodců jmenovaných odděleně Stranami, bude vždy o jednoho

menší, nežli ostatních rozhodců.



Hlava VI.



- Všeobecná ustanovení.



Článek 33.



(1) Ve všech případech, v nichž spor jest předmětem řízení rozhodčího

neb soudního, obzvláště, jestliže otázka, sporná mezi Stranami, má svůj

původ v činech, jež se již staly, neb mají právě býti vykonány, Stálý

dvůr mezinárodní spravedlnosti, nařizuje podle čl. 41. svého Statutu,

neb rozhodčí soud určí v nejkratší možné lhůtě prozatímní opatření,

která mají býti učiněna. Strany jsou povinny se jim přizpůsobiti.



(2) Jestliže sporem byla pověřena Smírčí komise, může tato doporučiti

Stranám prozatímní opatření, která bude považovati za vhodná.



(3) Strany se zavazují zdržeti se každého opatření, které by mohlo míti

škodlivý účinek na provedení soudního neb rozhodčího rozhodnutí neb na

narovnání navrhovaná Smírčí komisí, a vůbec nedopustí se žádného činu,

jakéhokoliv druhu, jímž by se mohl spor zostřiti neb rozšířiti.



Článek 34.



Jestliže soudním neb rozhodčím výrokem by bylo prohlášeno, že nějaké

rozhodnutí nebo opatření učiněné soudem nebo každým jiným úřadem jedné

ze Stran jsoucích ve sporu jest v rozporu buď úplně neb částečně s

právem mezinárodním, a kdyby právo ústavní dotyčné Strany nedovolovalo

vůbec neb nedovolovalo zcela odstraniti následky tohoto rozhodnutí neb

tohoto opatření, Strany se shodují v tom, že bude nutno soudní

rozhodčím výrokem přiznati poškozené straně slušné zadostiučinění.



Článek 35.



(1) Této Úmluvy jest použíti mezi Vysokými smluvními Stranami, i když

některá třetí mocnost má zájem ve sporu.



(2) V řízení smírčím mohou Strany společnou dohodou pozvati třetí

mocnost.



(3) V řízení soudním neb rozhodčím, může třetí mocnost, domnívá-li se,

že v nějakém sporu jest, pokud jí se týče, dotčen její zájem rázu

právního, podati žádost na Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti nebo na

rozhodčí soud, aby se mohla zúčastniti.



Dvůr nebo soud o tom rozhodnou.



(4) Jde-li o výklad úmluvy, které jsou účastny jiné státy nežli Strany

ve sporu, upozorní je kancelář Stálého dvoru mezinárodní spravedlnosti

neb rozhodčí soud neprodleně na to.



Každý z nich bude míti právo zúčastniti se a použije-li této možnosti,

bude výklad obsažený v rozsudku též pro něj závazný.



Článek 36.



Spory o výklad neb použití této Úmluvy, v to počítaje i ony týkající se

kvalifikace sporů, budou předloženy Stálému dvoru mezinárodní

spravedlnosti.



Článek 37.



Úmluva tato, jsoucí v souhlasu s Paktem o Společnosti Národů, nebude

vykládána tak, jakoby omezovala její poslání, učiniti kdykoli opatření

vhodná k účinnému zachování světového míru.



Článek 38.



(1) Úmluva tato bude ratifikována a výměna ratifikační stane se v

Bukurešti. Bude zapsána v sekretariátu Společnosti Národů.



(2) Úmluva tato jest uzavřena na dobu pěti let počínaje dnem výměny

ratifikací.



(3) Jestliže nebyla vypovězena nejméně šest měsíců před uplynutím této

lhůty, zůstane v platnosti po dobu nového období pěti let a tak dále.



(4) Nehledě k výpovědi učiněné jednou ze Smluvních stran, bude v řízení

již započatém v době skončení platnosti Úmluvy pokračováno až do

normálního skončení.



Čemuž na svědomí výše jmenovaní plnomocníci podepsali tuto Úmluvu.



Dáno v Bělehradě, dne 21. května tisíc devět set dvacet devět v trojím

totožném vyhotovení.



L. S. Dr. EDVARD BENEŠ v. r.



L. S. G. G. MIRONESCU v. r.



L. S. Dr. K. KUMANUDI v. r.



SHLÉDNUVŠE A PROZKOUMAVŠE TENTO AKT, PROHLAŠUJEME JEJ ZA SCHVÁLENA,

PŘIJATA, POTVRZENA A UTVRZENA A MOCÍ LISTU TOHOTO PODEPSANÉHO NAŠÍ

RUKOU VLASTNÍ JEJ SCHVALUJEME, PŘIJÍMÁME, POTVRZUJEME A UTVRZUJEME,

SLIBUJÍCE SLOVEM SVÝM, JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, ŽE JEJ PEVNĚ A

NEPORUŠITELNĚ ZACHOVÁME A NEDOPUSTÍME, ABY PROTI NĚMU JEDNÁNO BYLO Z

JAKÉKOLI PŘÍČINY A JAKÝMKOLI VYMYŠLENÝM ZPŮSOBEM.



TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST VYHOTOVITITI KÁZALI A K NĚMU PEČET

REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI.



JENŽ JEST DÁN V TOPOLČIANKÁCH DNE 23. SRPNA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO

DVACÁTÉHO DEVÁTÉHO.



President republiky Československé:



T. G. MASARYK v. r.



Ministr zahraničních věcí:



Dr. EDVARD BENEŠ v. r.



Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly vyměněny dne 16.

listopadu 1929 a že Všeobecný akt nabyl podle čl. 38 působnosti dnem

výměny ratifikací.



Dr. Beneš v. r.