395/2001 Sb.



ÚSTAVNÍ ZÁKON



ze dne 18. října 2001,



kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava

České republiky, ve znění pozdějších předpisů



Parlament se usnesl na tomto ústavním zákoně České republiky:



Čl.I



Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky,

ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb. a ústavního zákona č.

300/2000 Sb., se mění takto:



1. V čl. 1 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se

odstavec 2, který zní:



"(2) Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z

mezinárodního práva.".



2. Čl. 10 zní:



"Čl. 10



Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament

souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu;

stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se

mezinárodní smlouva.".



3. Za čl. 10 se vkládají nové články 10a a 10b, které znějí:



"Čl. 10a



(1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České

republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.



(2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba

souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je

třeba souhlasu daného v referendu.



Čl. 10b



(1) Vláda pravidelně a předem informuje Parlament o otázkách

souvisejících se závazky vyplývajícími z členství České republiky v

mezinárodní organizaci nebo instituci uvedené v čl. 10a.



(2) Komory Parlamentu se vyjadřují k připravovaným rozhodnutím takové

mezinárodní organizace nebo instituce způsobem, který stanoví jejich

jednací řády.



(3) Zákon o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i

navenek, může svěřit výkon působnosti komor podle odstavce 2 společnému

orgánu komor.".



4. V čl. 39 odstavec 4 zní:



"(4) K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní

smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny

všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.".



5. Čl. 49 zní:



"Čl. 49



K ratifikaci mezinárodních smluv



a) upravujících práva a povinnosti osob,



b) spojeneckých, mírových a jiných politických,



c) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,



d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,



e) o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu, je třeba

souhlasu obou komor Parlamentu.".



6. Čl. 52 zní:



"Čl. 52



(1) K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen.



(2) Způsob vyhlášení zákona a mezinárodní smlouvy stanoví zákon.".



7. V čl. 87 odst. 1 písmena a) a b) znějí:



"a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v

rozporu s ústavním pořádkem,



b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých

ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem,".



8. V čl. 87 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:



"(2) Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle

čl. 10a a čl. 49 s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do

rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikována.".



Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.



9. V čl. 88 odstavec 2 zní:



"(2) Soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni pouze

ústavním pořádkem a zákonem podle odstavce 1.".



10. V čl. 89 se doplňuje odstavec 3, který zní:



"(3) Rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl podle čl. 87 odst. 2

vysloven nesoulad mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem, brání

ratifikaci smlouvy do doby, než bude nesoulad odstraněn.".



11. Čl. 95 zní:



"Čl. 95



(1) Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou,

která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného

právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.



(2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci

použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu

soudu.".



Čl.II



Účinnost



Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 2002.



Klaus v. r.



Havel v. r.



Zeman v. r.