317/1941 Sb.



Vládní nařízení



ze dne 29. května 1941



o odškodnění osadníků na území bývalé Česko-Slovenské republiky,

připojeném k Maďarsku



Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle § 1, odst. 1 nařízení

říšského protektora v Čechách a na Moravě ze dne 12. prosince 1940,

Věstn. str. 604, kterým se prodlužují a mění některá ustanovení

ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb.:



Základní ustanovení



§ 1



Podle ustanovení tohoto nařízení se poskytuje odškodné v mezích

prostředků, získaných k tomu účelu mezistátním jednáním mezi Německou

říší a královstvím Maďarským, bývalým česko-slovenským osadníkům (§ 2),

kteří utrpěli majetkovou újmu (§ 3) v souvislosti s připojením částí

území bývalé Česko-Slovenské republiky k Maďarsku. Odškodné se

poskytuje i právním nástupcům těchto osob.



§ 2



(1) Bývalými česko-slovenskými osadníky (dále jen osadníci) se rozumějí

dřívější českoslovenští státní příslušníci, německé nebo české národní

příslušnosti, kteří v území označeném v § 1 nabyli podle právních

předpisů o československé pozemkové reformě pozemků a s tím souvisících

majetkových práv, nestali se maďarskými nebo slovenskými státními

příslušníky a z uvedeného území se odstěhovali nebo se hodlají

odstěhovati.



(2) Ustanovení odstavce 1 platí přiměřeně i pro sdružení osob a

sdružení kapitálová, která v území označeném v § 1 získala pozemky a s

tím souvisící majetková práva druhu uvedeného v odstavci 1 a jejichž

sídlo je na území Německé říše (včetně Protektorátu Čechy a Morava).

Totéž platí o sdruženích osob a sdruženích kapitálových, která mají

sídlo na území označeném v § 1, jejichž členy jsou však výlučně osoby

uvedené v odstavci 1.



(3) O jiných sdruženích osob nebo sdruženích kapitálových, na nichž

mají účast osoby uvedené v odstavci 1, platí ustanovení odstavce 1 jen

tehdy, bude-li tak sjednáno zvláštní mezistátní úmluvou.



§ 3



Majetkovou újmou podle § 1 se rozumějí škody způsobené zabráním pozemků

uvedených v § 2, odst. 1 a ztrátou s tím souvisících majetkových práv.



Určení odškodného a vypořádání závazků



§ 4



(1) Určiti odškodné, které se poskytne osadníkovi, přísluší Komisi pro

odškodnění osadníků z Maďarska, jež se zřizuje u ministerstva vnitra

(dále jen komise).



(2) Komise zároveň vypořádá podle dalších ustanovení tohoto nařízení

závazky z pohledávek, které vznikly proti osadníkům přede dnem 11.

listopadu 1938, vyjímajíc závazky z pohledávek peněžních ústavů se

sídlem v Maďarsku, které byly zajištěny zástavním právem na

nemovitostech uvedených v § 2, odst. 1. Pohledávkám vzniklým přede dnem

11. listopadu 1938 se kladou na roveň postižní pohledávky, vzniklé do

účinnosti tohoto nařízení zaplacením osadníkových závazků, které

vznikly přede dnem 11. listopadu 1938.



§ 5



(1) Aby byly zjištěny závazky, které má komise vypořádati, jsou

věřitelé osadníků povinni přihlásiti u komise svoje pohledávky za

osadníky, uvedené v § 4, odst. 2.



(2) V přihlášce buďtež kromě právního důvodu pohledávky a způsobu

zajištění uvedeny adresy spoludlužníků a ručitelů osadníkových.

Pohledávka buď udána podle stavu ke dni 10. listopadu 1938; pohledávky

toho dne nedospělé a nároky na opětující se plnění buďtež počítány

podle obdoby ustanovení §§ 16 a 17 konkursního řádu. Vedle pohledávky

podle stavu ke dni 10. listopadu 1938 lze uplatňovati jen úroky za dobu

od uvedeného dne do 31. prosince 1940, a to podle úrokové sazby 3 %

nebo nižší sazby smluvené. Při pohledávkách postižních (§ 4, odst. 2,

věta druhá) jest rozhodným místo dne 10. listopadu 1938 den vzniku

pohledávky.



(3) Přihlášky buďtež podány do 60 dnů ode dne účinnosti tohoto

nařízení, jde-li o pohledávky za osadníkem uvedeným seznamu, který byl

podkladem při mezistátním jednání mezi Německou říší a královstvím

Maďarským, a je uložen u komise. Jde-li o pohledávky za osadníkem,

který v tomto seznamu není uveden a přihlásí se o odškodné dodatečně,

buďtež přihlášky podány do 60 dnů od ukončení lhůty k dodatečným

přihláškám osadníků; tuto lhůtu vyhlásí komise v Úředním listě.



(4) K pohledávkám, které věřitel v stanovené lhůtě (odstavec 3)

nepřihlásí, se při vypořádání nepřihlíží. Věřitel takové pohledávky

nemůže proti osadníkovi uplatniti nárok na uspokojení ve větším

rozsahu, než by se mu bylo dostalo při vypořádání závazků osadníkových

komisí; úmyslné nepřihlášení pohledávky má za následek ztrátu nároku.



(5) Ustanovení předcházejících odstavců neplatí o pohledávkách

věřitelů, kteří mají bydliště nebo sídlo v Maďarsku.



§ 6



Je-li pohledávka mezi věřitelem a osadníkem sporná, může komise

rozhodnutí o vypořádání závazků odsunouti, dokud věřitel neprokáže svůj

nárok právoplatným soudním rozhodnutím nebo jinou vykonatelnou

listinou.



§ 7



(1) Z odškodného přiznaného osadníkovi zaplatí se pohledávky při

vypořádání zjištěné, nedojde-li mezi stranami k jinaké dohodě,

věřitelům přímo.



(2) Na návrh Ústavu pro péči o přestěhovalce při ministerstvu sociální

a zdravotní správy splatí se ze zbytku odškodného, který připadá

osadníkovi, pohledávky ze zápůjček poskytnutých osadníkovi Ústavem

přímo nebo skrze peněžní ústav k podpoře nebo k založení nové

existence, jakož i pohledávky vzniklé Ústavu z přestěhování osadníka a

jeho majetku.



§ 8



(1) Jestliže by se ukázalo, že prostředky jsoucí po ruce (§ 1)

nepostačí k úplnému odškodnění osadníků, přizná jim komise odškodné

poměrně snížené.



(2) K přiznanému odškodnému se připočtou majetkové hodnoty, které

osadník po 10. listopadu 1938 z území označeného v § 1 vyvezl nebo

převedl.



(3) V poměru, v jakém je odškodné s připočtením uvedených majetkových

hodnot nižší než hodnota majetku, který osadník měl na území označeném

v § 1 dne 10. listopadu 1938, sníží se i úhrn osadníkových závazků,

kterých es týká vypořádání.



(4) Ze sumy takto určené se uspokojí závazky osadníkovy tak, aby se

pohledávky



a) zaměstnanců osadníkových z poměru pracovního, počítajíc v to nároky

na náhradu hotových vydání a na vrácení služebních záruk,



b) výživného, které byl osadník povinen oprávněnému poskytovati podle

zákona,



c) z emisních zápůjček,



d) které byly na nemovitostech osadníkových zajištěny do dvou třetin

ceny, vzaté za základ při určení odškodného, a kterým se kladou na

roveň pohledávky, k jejichž zajištění byl dán příslušným úřadem souhlas

podle § 35 zákona přídělového ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb., a § 2

malého zákona přídělového ze dne 27. května 1931, č. 93 Sb., a to v

pořadí určeném podle § 9 malého zákona přídělového,



e) ze zápůjček zaručených bývalou Česko-Slovenskou republikou,



a to podle stavu ke dni 10. listopadu 1938, dostalo poměrné částky o

jednu třetinu vyšší než na ostatní pohledávky za osadníkem; k úrokům z

pohledávek uvedených pod písmeny a) až e) se nepřihlíží.



(5) Ke zkrácení pohledávky nedojde, prohlásí-li věřitel, že nežádá

okamžité uspokojení, a souhlasí-li, aby jeho pohledávka byla, počínajíc

dnem účinnosti tohoto nařízení, zúrokována podle platných úrokových

sazeb, ne více než 5 %, a umořena pravidelnými splátkami v době nejméně

20 let. Nedodrží-li dlužník aspoň tři po sobě jdoucí splátky, je

věřitel oprávněn vypověděti pohledávku na tři měsíce předem a žádati

zaplacení celého zbytku.



§ 9



(1) Vypořádáním pohledávek podle předchozích ustanovení tohoto nařízení

jsou úplně vyrovnány osadníkovy závazky, uvedené v § 4, odst. 2;

osadník není povinen nahraditi věřitelům ztrátu, kterou tímto

vypořádáním utrpěli.



(2) Nároky věřitelů pohledávek uvedených v § 8, odst. 4, písm. a) až e)

vůči třetím osobám (spoludlužníkům osadníkovým, zástavním dlužníkům,

rukojmím) zanikají. Nároky věřitelů pohledávek, které nenáležejí mezi

pohledávky uvedené v § 8, odst. 4, písm. a) až e), vůči třetím osobám,

nejsou-li to osadníci, trvají nadále. Tito věřitelé mohou však na

třetích osobách vymáhati toliko částku, která by byla na jejich

pohledávku připadla, kdyby byla bývala uspokojena jako pohledávka

uvedená v § 8, odst. 4, písm. a) až e).



(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nedotýkají závazků, které byly dne 10.

listopadu 1938 zajištěny na majetku ležícím mimo území označené v § 1.



(4) Osadník jest osvobozen vůči rukojmím a jiným osobám, kterým by

jinak příslušelo právo postihu.



(5) Ujednání, která odporují těmto ustanovením, jsou neplatná.



§ 10



Komise může povoliti zálohy osadníkům na vrub odškodného a věřitelům na

vrub toho, co jim připadne při vypořádání závazků.



§ 11



(1) Na odškodné, které se má poskytnouti osadníkovi, jsou exekuční a

zajišťovací úkony nepřípustné.



(2) Na odškodné, které bylo osadníkovi poskytnuto a na nový osadníkův

podnik a věci k němu náležející jsou po dobu 5 let od účinnosti tohoto

nařízení exekuční a zajišťovací úkony přípustné jen pro pohledávky

vzniklé z důvodu zahájení nového podniku nebo jeho provozu.



(3) Pokud věřitel nemůže pro pohledávku vésti exekuční a zajišťovací

úkony, nemůže ani pro takovou pohledávku navrhovati prohlášení

konkursu.



Komise pro odškodnění osadníků z Maďarska



§ 12



(1) Komise (§ 4, odst. 1) čítá šest členů a vysílají do ní po jednom

zástupci ministerstva vnitra, spravedlnosti, financí a sociální a

zdravotní správy a dva zástupce ministerstvo zemědělství, z nichž

jednoho komisařský vedoucí pozemkového úřadu - IX. odboru ministerstva

zemědělství. Za každého člena komise se ustanoví náhradník. Předsedou

komise je zástupce ministerstva vnitra. Funkce členů komise jest

čestná.



(2) Jednání komise se řídí jednacím řádem, který vydá ministerstvo

vnitra v dohodě s ministerstvy spravedlnosti, financí, zemědělství a

sociální a zdravotní správy.



(3) Komise může přibrati k projednání jednotlivých případů zástupce

organisací zájemců s hlasem poradním.



(4) Pokud toto nařízení neustanovuje jinak, rozhoduje komise podle

volného uvážení; její rozhodnutí je konečné.



(5) Pro jednání komise platí v mezích tohoto nařízení přiměřeně

předpisy o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických

úřadů, s tou odchylkou, že komise není vázána ustanoveními o slyšení

stran a řízení důkazním.



(6) Práce spojené s činností komise obstará ministerstvo vnitra.



§ 13



Jednání, která předcházejí rozhodnutí komise podle ustanovení tohoto

nařízení, jakož i provedení tohoto rozhodnutí, může komise svěřiti

některému peněžnímu ústavu nebo jinému orgánu.



§ 14



Z prostředků zmíněných v § 1 hradí se až do výše 1 % správní výlohy,

vzešlé činností komise a jiných likvidačních orgánů.



Ustanovení závěrečná



§ 15



Právní jednání a úřední úkony, nutné k provedení tohoto nařízení jsou

osvobozeny od daní, poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech

správních.



§ 16



Soudy, úřady, obce a jiné orgány veřejné správy jsou povinny

spolupůsobiti při provádění tohoto nařízení.



§ 17



Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede je ministr

vnitra v dohodě s ministry spravedlnosti, financí, zemědělství a

sociální a zdravotní správy.



Dr. Hácha v. r.

Ing. Eliáš v. r.

Dr. Krejčí v. r. Dr. Kratochvíl v. r.

Ježek v. r. Dr. Kamenický v. r.

Dr. Kalfus v. r. Čipera v. r.

Dr. Klumpar v. r.