4/1929 Sb.



Dohoda



týkající se provedení článků 266, poslední odstavec, a 273 mírové

smlouvy St. Germainské



Jménem republiky Československé.



Jménem republiky Československé a republiky Rakouské byla sjednána tato

dohoda:



Dohoda



týkající se provedení článků 266, poslední odstavec, a 273 mírové

smlouvy St. Germainské.



Pan president republiky Československé a pan Spolkový president

republiky Rakouské, přejíce si upraviti otázky podávající se ze článků

266, poslední odstavec, a 273 mírové smlouvy St. Germainské, rozhodli

se uzavříti dohodu a jmenovali za tím účelem svými zmocněnci, a to:



pan president republiky Československé:



pana Dra Emanuela Hermanna-Otavského,



odborového přednostu v ministerstvu vnitra,



a



pan president republiky Rakouské:



pana Dra Karla Schönbergera,



ministerského radu ve spolkovém ministerstvu financí,



kteří vyměnivše si své plné moci a shledavše je správnými, shodli se na

těchto ustanoveních:



První oddíl.



Článek I.



1. Republika Rakouská vydá republice Československé v celku v bývalém

mocnářství rakousko-uherském před 28. říjnem 1918 založené nebo zřízené

a pro příslušníky bývalého císařství rakouského určené odkazy, dary,

stipendia a nadace všeho druhu, včetně rodinných nadací (v dalším

všeobecně jako nadace označené), pokud se nalézají na území republiky

Rakouské, jsou- li určeny výlučně pro osoby, které nyní jsou

československými státními občany, a to, byly-li před 28. červencem 1914

založeny neb zřízeny, dle stavu v němž se nalézaly dne 28. července

1914. Při tom bude přihlížeti k platbám řádně učiněným k účelu nadací.



2. Výtěžky po 28. červenci 1914 splatné, jichž nebylo použito k řádným

platbám, budou vydány dle stavu v době podepsání této dohody. Bylo-li

snad výtěžků splatných po 28. červenci 1914 použito k jiným než řádným

platbám, budou obnosy, kterých bylo k takovýmto platbám použito, vydány

v rakouských předválečných rentách dle jmenovité hodnoty.



3. Byla-li nadace založena nebo zřízena po 28. červenci 1914, bude

vydána dle stavu v době podepsání této dohody. To platí i v příčině

nadačních dodatků zřízených po 28. červenci 1914.



4. Ustanovení prvého oddílu této dohody nevztahují se na vojenské

nadace, o nichž jedná druhý oddíl, pokud není se jich dovoláno výslovně

v článku XV.



Článek II.



Vydáním "dle stavu, ve kterém se nadace nalézaly dne 28. července 1914"

jest rozuměti vydání stejných fysických majetkových předmětů in natura,

zejména vydání cenných papírů stejného druhu a stejné jmenovité hodnoty

jako jsou ony, jež tvořily jmění nadace dne 28. července 1914. Za

hotovosti, jež snad tu byly dne 28. července 1914 a jichž nebylo

později použito k řádným platbám, bude však vydán stejný jmenovitý

obnos v rakouských předválečných rentách.



Článek III.



Za odkazy a dary ve smyslu čl. I. této dohody pokládají se nejen

věnování, jichž dle jejich určení má býti použito jako nadací, nýbrž

také taková věnování, která určena jsou k tomu, aby sloužila právnickým

osobám jiného druhu sledujícím trvalý účel.



Článek IV.



1. V příčině oněch rodinných nadací, jež dle čl. I. této dohody nemají

býti v celku vydány, ježto nejsou určeny výlučně pro osoby, které nyní

jsou československými státními občany, při nichž však k nadačním

požitkům povolání jsou vedle jiných státních občanů nyní i

českoslovenští státní příslušníci, zavazují se oba smluvní státy

provésti v každém jednotlivém případě takovou úpravu, která by vůli

zakladatele nadace a zájmům osob (rodinných kmenů) k nadačním požitkům

povolaných co nejlépe odpovídala a zejména umožnila, aby onen díl

předválečných rent, náležejících jmění nadace, který připadá na

československé nadační čekatele, mohl býti nostrifikován jako

československé renty.



2. Tato úprava provede se v každém jednotlivém případě v krátké cestě

dohodou zúčastněných nadřízených nadačních úřadů.



Článek V.



1. Za účelem úplného smírného uspokojení jinakých nároků uplatňovaných

republikou Československou proti republice Rakouské z titulu čl. 266,

poslední odstavec, mírové smlouvy St. Germainské, pokud nejde o nadace,

o nichž jedná druhý oddíl této dohody, jakož i zejména za účelem

urovnání jistých, v příčině rodinných nadací se vyskytnuvších otázek,

republika Rakouská vydá republice Československé z nadací v Rakousku

spravovaných rakouské předválečné renty v obnosu 24,000.000 K, slovy

dvacet čtyři miliony korun, s běžným kuponem (úrokovým výplatním

archem).



2. Vydání těchto rent bude provedeno nejdéle během dvou let po tom, co

tato dohoda nabude platnosti.



Článek VI.



Nadací povahy čistě církevní (konfesionelní) tato dohoda se nedotýká.



Článek VII.



1. Republika Československá touto dohodou dobrovolně přejímá závazek

vydati republice Rakouské nadace na jejím území se nalézající, které

byly založeny nebo zřízeny před 28. říjnem 1918 a určeny jsou výlučně

pro osoby, jež jsou nyní státními příslušníky republiky Rakouské a to

dle stavu, v němž se tyto nadace nacházejí v den podepsání této dohody.



2. Pokud ku jmění těchto nadací náležejí předválečné renty, budou

vydány titry stejného druhu a stejné jmenovité hodnoty bez označení

jako československý územní majetek.



Článek VIII.



1. S nadacemi, jež dle předchozích ustanovení budou vydány, republika

Rakouská vydá republice Československé také všechny těchto nadací se

týkající nadační listy a spisy odnášející se ku správě dotyčných nadací

s příslušnou konsignací.



2. Vydání nadací má započíti co nejdříve a má býti ukončeno nejdéle

během 2 roků po tom, co tato dohoda nabude platnosti.



3. Předchozí ustanovení platí obdobně co do nadací, které mají býti

vydány republikou Československou republice Rakouské.



Článek IX.



1. Touto dohodou jest úplně a konečně provedena úprava v příčině všech

otázek, týkajících se oboru nadačního.



2. Každému z obou států jest úplně volno, dle svých vlastních předpisů

upraviti otázky, týkající se nadačního oboru, pokud jde o nadace, které

dle této dohody nebudou vydány, jakož i v příčině nadací, které na

základě této dohody obdrží.



3. Ustanovení předchozího odstavce nemá však místa, pokud jde o majetek

(zejména nemovitosti) československých nadací, který nadále zůstává v

republice Rakouské, a o majetek (zejména nemovitosti) rakouských

nadací, který nadále zůstává v republice Československé.



4. Rovněž tak zůstává nedotčenou po stránce majetkového práva

příslušnost zmíněného na území druhého státu se nacházejícího majetku k

dotyčné nadaci; tento majetek podléhá však ostatním všeobecným zákonným

předpisům onoho státu, na jehož území se nalézá.



Druhý oddíl.



Článek X.



Vojenské nadace spravované u bývalých vojenských ústředních úřadů budou

republikou Rakouskou vydány republice Československé podle

následujících zásad:



Nadace bývalé armády rakousko-uherské, na nichž má republika

Československá jediná toho času zájem, budou vydány podle stavu, ve

kterém se nacházely dne 28. července 1914, při čemž bude přihlížeti k

platbám řádně učiněným k účelu nadace.



Tato kategorie (výhradně československé vojenské nadace) zahrnuje

následující nadace vojenské:



a) Všechny nadace nepochybně a výhradně určené pro osoby, které jsou

nyní státními příslušníky republiky Československé, jakož i ony nadace,

které výhradně nebo převážně určeny jsou pro osoby na území republiky

Československé narozené nebo bydlící.



b) Nadace, při nichž uskutečnění nadačního účelu vázáno jest na

výslovně označené místo nebo na výslovně označený objekt, leží-li

místo, resp. objekt na území republiky Československé.



Článek XI.



1. Za účelem úplného smírného uspokojení jinakých nároků uplatňovaných

republikou Československou proti republice Rakouské z titulu článků

266, poslední odstavec, a 273 mírové smlouvy St. Germainské, pokud se

jedná o nadace a fondy spravované jedním z bývalých vojenských

ústředních úřadů, vydá republika Rakouská republice Československé

ještě ony vojenské nadace, na nichž republika Československá má podle

účelu věnování převážný zájem, jakož i jistý počet ostatních ústředně

spravovaných vojenských nadací a podíl na ústředně spravovaných

vojenských fondech.



2. Tyto majetky vydávané podle předchozího odstavce spolu s majetky

jmenovanými v čl. X. musí obsahovati rakouské nebo uherské předválečné

renty (zahrnujíc v to vyvazovací obligace) v úhrnné jmenovité hodnotě

22,000.000 K, t. j. dvacet dva miliony korun. Pokud nadacím, které

podle předchozího odstavce budou vydány, náležely kromě rent dne 1.

listopadu 1924 též jiné cenné papíry a jinaké movité cenné objekty,

budou také tyto vydány a sice podle stavu z 1. listopadu 1924.



3. Republice Československé bude příslušeti právo při předání v

jednotlivých případech požadovati výměnou na místě nadace, jež má býti

vydána podle tohoto článku, jinou stejně hodnotnou ústředně spravovanou

vojenskou nadaci.



4. Případné pohledávky ústředně spravovaných vojenských fondů oproti

československým státním příslušníkům přecházejí na republiku

Československou pro osobu (instituci), kterou ona určí. S druhé strany

jsou tyto fondy sproštěny případných závazků oproti československým

státním příslušníkům.



Článek XII.



Vojenské fondy a vojenské nadace, které nebyly spravovány u jednoho z

vojenských ústředních úřadů ve Vídni, budou považovány za rozděleny v

ten způsob, že každý z obou smluvních států podrží k volnému použití

ony hodnoty, které se nacházejí na jeho území.



Článek XIII.



Bez újmy ustanovení článků X. a XII. uznává se v příčině vojenských

nadací, k jichž jmění náleží nemovitý majetek ležící na území jednoho z

obou smluvních států, vzájemně, že tento nemovitý majetek zůstane tomu

státu, na jehož území leží. Pokud nadaci, jejíž nemovité jmění dle

předchozí věty zůstane nadále republice Československé, kromě toho

ještě náleží movité jmění na území republiky Rakouské se nacházející,

bude toto movité jmění republice Československé vydáno, a to podle

stavu z 1. listopadu 1924, při čemž v tomto movitém jmění obsažené

předválečné renty započítati jest do úhrnné sumy 22 000 000 K naznačené

ve čl. XI.



Článek XIV.



1. S vojenskými nadacemi, jež budou vydány podle článků X. a XI. vydá

republika Rakouská republice Československé také veškeré těchto nadací

se týkající nadační listy a spisy odnášející se ku správě jmění s

příslušnou konsignací. To platí i ohledně nadací naznačených v čl.

XIII., pokud dotyčné nadační listy a spisy má republika Rakouská v

úschově.



2. Provedení ustanovení tohoto oddílu má býti zahájeno co nejdříve a má

býti skončeno nejdéle během 6ti měsíců po tom, co tato dohoda nabyla

platnosti.



Článek XV.



Ustanovení čl. I., druhý a třetí odstavec, II. a IX., první a druhý

odstavec, mají místa také ohledně vojenských nadací, o nichž se jedná v

tomto oddílu.



Třetí oddíl.



Článek XVI.



1. Za účelem úplného smírného uspokojení nároků uplatňovaných

republikou Československou proti republice Rakouské z titulu čl. 273

mírové smlouvy St. Germainské, pokud nejde o vojenské fondy, o nichž se

jedná v druhém oddílu, vydá republika Rakouská republice Československé

z majetkových podstat druhu naznačeného v čl. 273 mírové smlouvy St.

Germainské v Rakousku spravovaných rakouské předválečné renty v úhrnném

jmenovitém obnosu 4,000.000 K, t. j. čtyř milionů korun, s běžným

kuponem (úrokovým výplatním archem) nejpozději během jednoho roku po

tom, co tato dohoda nabude platnosti.



2. Případné pohledávky právních subjektů spadajících pod čl. 273 mírové

smlouvy St. Germainské oproti československým státním příslušníkům

přecházejí na republiku Československou pro osobu (instituci), kterou

ona určí. S druhé strany jsou tyto právní subjekty sproštěny případných

závazků oproti československým státním příslušníkům.



Článe XVII.



V příčině náboženských fondů uznávají shodně oba smluvní státy, že tyto

fondy sluší považovati za samostatné dle jednotlivých bývalých na

říšské radě zastoupených království a zemí organisované, od státního

jmění odlišné fondy, a že tudíž oba smluvní státy nečiní co do

náboženských fondů navzájem nijakých nároků.



Článek XVIII.



Pokud jde o Německý řád, konstatuje se shodně, že tento řád podle

souhlasného názoru obou smluvních států jest považovati za řád

duchovní, jehož jmění nepodléhá úpravě podle čl. 273 mírové smlouvy St.

Germainské.



Článek XIX.



1. V příčině ústřední organisace bývalé Rakouské společnosti Červeného

kříže shodly se oba smluvní státy takto:



a) Majetky zmíněné ústřední organisace nacházející se na území každého

z obou států připadnou bez jakéhokoliv vyúčtování organisaci Červeného

kříže dotyčného smluvního státu.



b) Za dluhy ústřední organisace bývalé Rakouské společnosti Červeného

kříže (včetně obou losových půjček z r. 1882 a 1916) nezodpovídají ani

Československá organisace Červeného kříže, ani republika

Československá.



2. Tím jsou veškeré otázky týkající se ústřední organisace bývalé

Rakouské společnosti Červeného kříže v poměru mezi oběma smluvními

státy s konečnou platností upraveny.



Článek XX.



Co se týče fondu bytové péče a fondu panovnického jubilea císaře

Františka Josefa 1908, stanoví se toto:



Rakouská spolková vláda prohlašuje, že oba tyto fondy jako státní

správní fondy jsou jmění státní.



Vláda Československá prohlašuje, že pro ten případ, že by reparační

komise přece nezahrnula pohledávek obou těchto fondů za dlužníky

bydlícími na československém území do zhodnocení podle čl. 208 mírové

smlouvy St. Germainské, žádá, aby tyto pohledávky byly považovány za

pohledávky, které přešly na republiku Československou.



Rakouská spolková vláda projevuje pro tento případ tímto svůj souhlas.



Čtvrtý oddíl.



Článek XXI.



Pokud podle ustanovení této dohody republika Rakouská vydá rakouské

nebo uherské předválečné renty, budou tyto renty vydány bez označení

jako rakouský územní majetek.



Článek XXII.



1. Tato dohoda bude provedena s vyloučením diplomatické cesty

bezprostředně mezi příslušnými ústředními úřady. Ustanovení druhého

oddílu provádějí jakožto příslušné ústřední úřady československé

ministerstvo národní obrany v Praze a rakouské spolkové ministerstvo

financí - vojenský likvidující úřad ve Vídni.



2. Předání, pokud se týče převzetí nadací a majetků, které mají býti

vydány podle této dohody, bude provedeno ve Vídni, oněch pak, jež jsou

naznačeny v čl. VII., v Praze.



Článek XXIII.



Případné zvláštní úmluvy sjednané mezi oběma smluvními státy v příčině

jednotlivých právních subjektů, o nichž jednají čl. 266, poslední

odstavec, nebo 273 mírové smlouvy St. Germainské, zůstávají nedotčeny.



Článek XXIV.



1. Případné různosti názorů, které by při provádění této úmluvy mohly

vzejíti, budou oběma smluvními státy po dobrém vyřízeny. Nebude-li však

docíleno shody, bude sporný případ předložen rozhodčímu, jehož

rozhodnutí bude pro oba smluvní státy závazným.



2. Rozhodčí bude jmenován v dohodě obou smluvních států; nebude-li o

osobě rozhodčího docíleno shody, bude jmenován Stálým dvorem

mezinárodní spravedlnosti v Haagu.



Tato dohoda jest sepsána ve dvou prvopisech, každý z nich v řeči

československé a německé; oba texty jsou autentické.



Tato dohoda bude pokud možno nejdříve ratifikována; ratifikační listiny

budou vyměněny ve Vídni. Dohoda vstoupí v platnost v den výměny

ratifikačních listin.



Dáno v Praze, dne 7. prosince 1925.



Za republiku Československou:



L. S. Dr. Emanuel Hermann-Otavský v. r.



Prozkoumavše tuto dohodu schvalujeme a potvrzujeme ji.



Tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť republiky

Československé přitisknouti dali.



Na Hradě pražském, dne 26. května léta tisícího devítistého dvacátého

šestého.



President republiky Československé:



T. G. Masaryk v. r.



L. S. Ministr zahraničních věcí:



Dr. Edvard Beneš v. r.



Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly vyměněny dne 8. června

1926, kterýmžto dnem Dohoda nabyla podle čl. XXIV. mezinárodní

působnosti.



Dr. Beneš v. r.