134/1982 Sb.



ZÁKON



ze dne 10. listopadu 1982,



kterým se mění a doplňuje zákon o státním notářství a o řízení před

státním notářstvím (notářský řád)



Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo

na tomto zákoně:



Čl.I



Zákon č. 95/1963 Sb., o státním notářství a o řízení před státním

notářstvím (notářský řád), ve znění zákonů č. 158/1969 Sb. a č. 29/1978

Sb., se mění a doplňuje takto:



1. V § 5 odst. 2 se za slova "ministerstvo spravedlnosti" vkládají

slova "České socialistické republiky a ministerstvo spravedlnosti

Slovenské socialistické republiky (dále jen "ministerstvo

spravedlnosti")".



2. § 5 se doplňuje odstavcem 4, který zní:



"(4) Počet státních notářů u jednotlivých státních notářství stanoví

ministr spravedlnosti České socialistické republiky a ministr

spravedlnosti Slovenské socialistické republiky (dále jen "ministr

spravedlnosti").".



3. V § 8



v odstavci 1 v části věty za středníkem se vypouštějí slova "předepsané

vysokoškolské právnické vzdělání nebo",



v odstavci 2 se vypouští část věty za středníkem a středník se

nahrazuje tečkou,



odstavec 3 se vypouští.



4. § 12 odst. 3 zní:



"(3) Nemůže-li státní notářství jednat proto, že jeho pracovníci jsou

vyloučeni, přikáže se věc jinému než dosud příslušnému státnímu

notářství. O tom rozhodne krajský soud, v jehož obvodu jsou obě státní

notářství; jinak rozhodne Nejvyšší soud České socialistické republiky

nebo Nejvyšší soud Slovenské socialistické republiky. Je-li jedno z

těchto státních notářství na území České socialistické republiky a

druhé na území Slovenské socialistické republiky, rozhodne o přikázání

Nejvyšší soud Československé socialistické republiky.".



5. V § 14 odst. 3 druhá věta zní:



"Jde-li o zastupování nezletilého dítěte, ustanoví tímto opatrovníkem

občana nebo národní výbor.".



6. Za § 33 se vkládá § 33a, který zní:



"§ 33a



(1) Účastníci jsou povinni přispět státnímu notářství pravdivými a

úplnými údaji ke spolehlivému zjištění skutečného stavu věci.



(2) Peněžní organizace podávají státnímu notářství v dědickém řízení na

jeho dotaz zprávy o vkladech, je-li jim známo, že vklad náleží

zůstaviteli, nebo jsou-li v dotazu uvedeny údaje potřebné ke zjištění

totožnosti vkladu.".



7. § 34 zní:



"§ 34



(1) Měl-li zůstavitel s pozůstalým manželem majetek v bezpodílovém

spoluvlastnictví, státní notářství rozhodne o obecné ceně tohoto

majetku v době smrti zůstavitele a podle zásad uvedených v § 150

občanského zákoníku určí, co z tohoto majetku patří do dědictví a co

patří pozůstalému manželovi. Závisí-li rozhodnutí na skutečnosti, která

zůstala mezi pozůstalým manželem a některým z dědiců sporná, postupuje

státní notářství podle § 18.



(2) Zjistí-li státní notářství dříve, než je dědické řízení pravomocně

skončeno, další majetek v bezpodílovém spoluvlastnictví, rozhodne o něm

dodatečně podle odstavce 1; přitom vychází z původního rozhodnutí.".



8. § 35 zní:



"§ 35



Státní notářství zjistí zůstavitelův majetek a jeho dluhy a provede

soupis aktiv a pasív. Pokud mezi účastníky zůstala sporná aktiva nebo

pasíva, postupuje podle § 18.".



9. V § 37 se slova "podle § 34" nahrazují slovy "podle § 35".



10. V § 38 odst. 1 ve větě druhé část věty za středníkem zní:

"neschválí-li dohodu, pokračuje v řízení po právní moci tohoto

rozhodnutí.".



11. V § 38 odst. 2 se slova "po zastavení řízení" nahrazují slovy "po

pravomocném skončení řízení".



12. V § 39 odst. 2 se vypouští druhá věta.



13. Dosavadní § 40 se označuje jako § 39 odst. 4.



14. § 40 zní:



"§ 40



(1) Státní notářství v rozhodnutí o dědictví provede určení podle § 37

a



a) potvrdí nabytí dědictví jedinému dědici, nebo



b) potvrdí, že dědictví, které nenabyl žádný dědic, připadlo státu,

nebo



c) schválí dohodu o vypořádání dědictví nebo dohodu o přenechání

předluženého dědictví k úhradě dluhů, nebo



d) provede vypořádání mezi dědici, nedojde-li mezi nimi k dohodě.



(2) Ustanovení § 17 odst. 1 zůstává nedotčeno.



(3) Pokud státní notářství dohodu o vypořádání dědictví neschválí,

provede vypořádání mezi dědici po právní moci rozhodnutí, jímž dohoda

nebyla schválena.".



15. V § 42 odst. 1 se slova "podle § 38 a 39" nahrazují slovy "podle §

38 až 40".



16. V § 42 odst. 2 v první větě se vypouštějí slova "opatrovnictví a".



17. V § 42 odst. 2 se na konci připojuje tato věta:



"Není-li oprávněný v době realizace dědictví znám nebo je-li jeho pobyt

neznámý, postupuje státní notářství přiměřeně podle § 74 a 75; lhůta

podle § 74 odst. 2 počíná běžet ode dne právní moci rozhodnutí, kterým

bylo řízení skončeno.".



18. V § 46 se slova "podle § 38 a 39" nahrazují slovy "podle § 38 až

40".



19. V § 51 odst. 2 se za závorkami vkládá čárka a tato slova: "listiny,

s nimiž je spojeno právo uhrazovat určité československé organizaci v

tuzemsku cenu zboží".



20. Hlava třetí včetně nadpisu zní:



"Řízení o registraci smluv



§ 61



K registraci je příslušné státní notářství, v jehož obvodu je

nemovitost, které se smlouva týká. Jsou-li nemovitosti v obvodu

několika státních notářství, je k řízení o registraci příslušné státní

notářství, které nejdříve zahájí řízení.



§ 62



(1) Řízení o registraci, jehož účastníky jsou účastníci smlouvy,

popřípadě jejich právní nástupci, zahájí státní notářství na návrh

kteréhokoliv z nich.



(2) Z návrhu musí být zřejmé, kdo návrh podává, čeho se domáhá, a musí

k němu být připojen prvopis smlouvy.



§ 63



(1) Státní notářství přezkoumá platnost smlouvy, jejíž registrace byla

navržena, zejména zda svým obsahem nebo účelem neodporuje zákonu nebo

jej neobchází anebo se nepříčí zájmům společnosti.



(2) Účastníci jsou povinni státnímu notářství prokázat zejména

oprávnění nakládat s nemovitostí, které se smlouva týká, a předložit

potřebná rozhodnutí příslušných orgánů, popřípadě souhlas ke smlouvě.

Nelze-li některé skutečnosti, zejména oprávnění účastníka nakládat s

nemovitostí, prokázat jinak, je třeba předložit o nich písemné

prohlášení účastníka.



(3) Státní notářství v řízení o registraci smlouvy o převodu

nemovitosti a v řízení o registraci smlouvy o zřízení nebo zrušení

věcného břemene uváží stanovisko místního národního výboru obce, kde je

nemovitost; toto stanovisko není třeba, je-li tento národní výbor sám

účastníkem smlouvy.



§ 64



(1) Neodporuje-li smlouva svým obsahem nebo účelem zákonu, neobchází-li

jej anebo se nepříčí zájmům společnosti, státní notářství rozhodne, že

se smlouva registruje; v opačném případě rozhodne, že se návrh na

registraci zamítá.



(2) Rozhodnutí, kterým se smlouva registruje nebo se zamítá návrh na

registraci, se doručí všem účastníkům smlouvy, popřípadě jejich právním

nástupcům. Pouhým záznamem ve spise lze vydat rozhodnutí, kterým se

smlouva registruje, jestliže registraci navrhli všichni účastníci

smlouvy.



(3) Účinky registrace nastávají dnem vydání rozhodnutí, kterým byla

smlouva registrována.



§ 65



(1) Rozhodnutí o registraci vyznačí státní notářství na prvopise

smlouvy s uvedením dne, kterým nastávají právní účinky registrace.



(2) Prvopis smlouvy s vyznačením její registrace doručí státní

notářství účastníku, kterému ze smlouvy vznikají práva k nemovitosti

(nabyvateli při převodu nemovitosti, věřiteli při omezení převodu

nemovitosti, osobnímu uživateli při dohodě o zřízení práva osobního

užívání pozemku a oprávněnému ze vznikajícího věcného břemene,

popřípadě vlastníku nemovitosti při zániku věcného břemene); je-li

těchto účastníků více, doručí se prvopis smlouvy jednomu z nich.

Zároveň zašle státní notářství ověřený opis smlouvy s vyznačením její

registrace příslušnému územnímu orgánu geodézie a kartografie (dále jen

"orgán geodézie").



(3) Státní notářství vede sbírku ověřených opisů registrovaných smluv.



(4) Po právní moci rozhodnutí o zamítnutí návrhu na registraci vrátí

státní notářství navrhovateli prvopis smlouvy.".



21. § 66 zní:



"§ 66



(1) Státní notářství přijímá do úschovy peníze a jiné movité věci,

které se hodí k úschově, jestliže podle prohlášení složitele jsou do

úschovy skládány za účelem splnění dluhu nebo jeho zajištění.



(2) K řízení je příslušné kterékoliv státní notářství.".



22. § 68 zní:



"§ 68



(1) Účastníkem řízení je ten, kdo peníze nebo věci do úschovy skládá

(složitel) a po přijetí úschovy také ten, pro koho jsou peníze nebo

věci určeny (oprávněný). Po právní moci rozhodnutí o přijetí úschovy je

účastníkem řízení i ten, kdo uplatňuje právo na předmět úschovy.



(2) Státní notářství návrh na přijetí peněz nebo věcí do úschovy

zamítne, jestliže by přijetí úschovy odporovalo zákonu nebo jej

obcházelo nebo se příčilo zájmům společnosti.".



23. § 69 se vypouští.



24. Dosavadní § 70 se označuje jako § 69 a zní:



"§ 69



(1) Vyžádá-li si úschova náklady, uloží státní notářství složiteli, aby

dal přiměřenou zálohu na náklady. Nebude-li záloha ve stanovené lhůtě

zaplacena, státní notářství zamítne návrh na přijetí úschovy; takto

rozhodne i v případě, nenalezne-li se vhodný způsob úschovy nebo

nehodí-li se věci k úschově.



(2) Nesloží-li složitel ve stanovené lhůtě zálohu na náklady pro další

období, státní notářství mu uschovanou věc vrátí. Není-li to možné nebo

zdráhá-li se složitel věc přijmout, zpeněží ji státní notářství

způsobem stanoveným pro soudní výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí

a výtěžek uloží do úschovy; na tento postup musí být složitel

upozorněn.".



25. Dosavadní § 71 se označuje jako § 70.



26. § 71 zní:



"§ 71



(1) Předmět úschovy složené za účelem splnění dluhu vydá státní

notářství oprávněnému na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto,

že někdo jiný než oprávněný uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy

nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním

předmětu úschovy oprávněnému, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí

souhlasu všech účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo

ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je třeba jen tehdy, bylo-li

plnění složeno pro neznámého věřitele.



(2) Složiteli vydá státní notářství předmět úschovy na jeho žádost,



a) jestliže oprávněný projeví s tímto postupem souhlas, nebo



b) prohlásí-li oprávněný státnímu notářství, že předmět úschovy

nepřijímá, nebo



c) nevyjádří-li se oprávněný ve lhůtě stanovené státním notářstvím,

ačkoliv byl na důsledky nevyjádření upozorněn.



(3) Složiteli vydá státní notářství předmět úschovy také tehdy,

požádá-li o jeho vydání ve lhůtě podle § 74 a pokud v této lhůtě se o

vydání předmětu úschovy nepřihlásí oprávněný nebo jiná osoba, která

prokáže právo na vydání předmětu úschovy.



(4) Jiné osobě, než která je uvedena v odstavci 1, žádající o vydání

předmětu úschovy, jej vydá státní notářství jen se souhlasem složitele

a oprávněného.".



27. § 72 zní:



"§ 72



Předmět úschovy složené za účelem zajištění práv a povinností vydá

státní notářství složiteli jen se souhlasem oprávněného, popřípadě

oprávněnému jen se souhlasem složitele.".



28. V § 73 se vypouštějí odstavce 1 a 2 a označení odstavce 3.



29. § 74 zní:



"§ 74



(1) Státní notářství, u něhož jsou úschovy podle § 66, rozhodne po

uplynutí lhůty uvedené v odstavci 2, že předmět úschovy připadne státu,

jestliže se o něj nikdo nepřihlásí do jednoho roku ode dne vyhlášení, a

že tím zaniknou práva účastníků i jiných osob k předmětu úschovy. Toto

rozhodnutí uveřejní státní notářství vyhláškou a doručí je účastníkům

řízení.



(2) Podle odstavce 1 lze postupovat tehdy, uplynula-li lhůta tří roků

od právní moci rozhodnutí o přijetí úschovy, popřípadě ode dne, kdy měl

být předmět úschovy vydán.



(3) Dojde-li v roční lhůtě žádost o vydání předmětu úschovy, postupuje

státní notářství podle § 71 a 72.



(4) Uplynutím roční lhůty uvedené v odstavci 1, nebyla-li v této lhůtě

žádost o vydání předmětu úschovy podána, nabude předmět úschovy stát.

Uplynutím této lhůty nabude stát předmět úschovy i tehdy, nebylo-li

podané žádosti pravomocným rozhodnutím vyhověno.".



30. § 76 a § 77 se vypouští.



31. V § 78 se poslední věta vypouští.



32. Za § 90 se vkládá § 90a, který zní:



"§ 90a



(1) Státní notářství na žádost složitele přijímá do úschovy



a) listiny, zejména závěti, s výjimkou listin, jejichž obsah nemůže

posoudit,



b) peníze, jestliže mu byly odevzdány, aby je vydalo určitému příjemci.



(2) O přijetí úschovy vydává státní notářství složiteli potvrzení.



(3) Předmět úschovy podle odstavce 1 písm. b) vrátí státní notářství

složiteli, nepodaří-li se jeho příkaz splnit.



(4) Nepodaří-li se státnímu notářství vydat předmět úschovy

oprávněnému, ani osobě, která prokáže právo na vydání předmětu úschovy,

ani složiteli, postupuje podle § 74 a 75. Lhůta podle § 74 odst. 2 se

počítá ode dne složení úschovy, popřípadě ode dne, kdy měl být předmět

úschovy vydán.



(5) Je-li u státního notářství uložena závěť, může ji státní notářství

vydat pořizovateli na jeho žádost nebo jeho zástupci, který se vykáže

plnou mocí pořizovatele, výslovně ho k tomu zmocňujícího.".



33. Za § 103 se vkládá § 103a, který včetně nadpisu zní:



"§ 103a



Úschova pro jiné orgány



(1) Státní notářství přijímá do úschovy peníze a jiné movité věci v

souvislosti s trestním nebo jiným soudním řízením. Peníze a jiné

hodnoty náležející osobám, u kterých soud dohlíží na správu jejich

majetku, a zálohy a jiné platby, které bezprostředně souvisí se soudním

řízením, se však skládají u soudu.



(2) O přijetí úschovy vydá státní notářství potvrzení.".



34. § 104 odst. 1 zní:



"(1) Ministerstvo spravedlnosti stanoví obecně závazným právním

předpisem bližší úpravu činnosti a organizace státních notářství,

zejména k usnadnění styku s organizacemi a s občany a ke zjednodušení a

zhospodárnění práce, dále bližší úpravu postupu na jednotlivých úsecích

činnosti státního notářství včetně přiznávání náhrad svědkům, znalcům a

tlumočníkům, osvědčování a ověřování, sepisování notářských zápisů,

návrhů a jiných písemností, stanoví způsob tvorby a úschovy spisů a

manipulace s nimi a postup souvisící s vyměřováním notářských

poplatků.".



Čl.II



1. Tento zákon platí i na řízení zahájená přede dnem nabytí jeho

účinnosti. Právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.



2. Pro řízení o dědictví po těch, kteří zemřeli před účinností tohoto

zákona, užije se dosavadních předpisů.



3. Pokud přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona byly peníze nebo

věci přijaty do úschovy a dosavadní předpisy pro tento druh úschovy

vylučovaly použití ustanovení o starých úschovách (§ 74), začíná běh

lhůty podle § 74 odst. 2 dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; má-li být

však předmět úschovy vydán později, začíná běh lhůty teprve dnem,

kterým má být předmět úschovy vydán.



Čl.III



Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů

vyhlásilo úplné znění notářského řádu, jak vyplývá z pozdějších

předpisů.



Čl.IV



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1983.



Husák v. r.



Indra v. r.



Štrougal v. r.