221/1997 Sb.



NÁLEZ



Ústavního soudu



Jménem České republiky



Ústavní soud rozhodl dne 8. července 1997 v plénu o návrhu přednosty

Okresního úřadu Kladno na zrušení obecně závazné vyhlášky města Kladna

č. 17 ze dne 17. února 1993 o zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti

ve městě



takto:



Obecně závazná vyhláška města Kladna č. 17 o zajištění veřejného

pořádku a bezpečnosti ve městě ze dne 17. února 1993 se zrušuje dnem

vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.



Odůvodnění



Dne 16. 4. 1997 obdržel Ústavní soud podání přednosty Okresního úřadu

Kladno, směřující ke zrušení obecně závazné vyhlášky, kterou Městské

zastupitelstvo Kladna schválilo dne 17. 2. 1993 a která nese název

"Zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti ve městě". S ohledem na

nedostatky podání byl přednosta vyzván soudcem zpravodajem k doplnění

svého návrhu, což učinil podáním, které bylo doručeno Ústavnímu soudu

18. 5. 1997.



Z návrhu vyplývá, že proti přijaté obecně závazné vyhlášce použil

Okresní úřad Kladno svá oprávnění již dne 22. 3. 1993, kdy její výkon

pozastavil a ke zjednání nápravy stanovil lhůtu do 18. 4. 1993.

Vzhledem k tomu, že zasedání městského zastupitelstva, které se konalo

dne 19. 4. 1993, odmítlo vyhlášku zrušit, předložil přednosta věc podle

ustanovení § 62 odst. 1 zákona ČNR č. 367/1990 Sb. k rozhodnutí

Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Věc mu však byla vrácena s poučením,

že podle Ústavy ČR rozhoduje o takovém návrhu Ústavní soud ČR.

Přednosta sice uvádí, že v té době tento soud nebyl ještě zřízen, nijak

však nevysvětluje, proč další kroky byly podniknuty až v závěru roku

1996. Dopisem ze dne 2. 12. 1996 se totiž na okresní úřad obrátil

starosta města Kladna se žádostí o prošetření této věci.



Jak je zřejmé z dokumentace přiložené k návrhu, reagoval přednosta

okresního úřadu na tento dopis tím, že sdělil novému zastupitelstvu, že

na důvodech pozastavení trvá a že výkon vyhlášky pozastavuje znovu dnem

16. 12. 1996 a žádá o zjednání nápravy do 31. 1. 1997. Dopisem ze dne

21. 3. 1997 sdělil starosta města Kladna, že nevidí žádný důvod, aby

orgány města činily nějaká opatření.



Navrhovatel především vytýká vyhlášce jako celku, že porušuje Listinu

základních práv a svobod (dále jen "Listina"), když vyčleňuje z

obyvatelstva skupinu, kterou označuje jako "sociálně nepřizpůsobivé

obyvatele", a této skupině omezuje svobodu pohybu a pobytu, stanovuje

nad rámec občanského zákoníku podmínky k přijetí osob do bytu nájemcem

a v rozporu se zákonem ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, vytváří nové

skutkové podstaty přestupků a sankce, které nejsou s tímto zákonem v

souladu. Dále pak návrh uvádí argumenty v členění podle jednotlivých

článků napadené vyhlášky, přičemž je zřejmé, že se opírá o stanovisko,

které dne 15. 3. 1993 zaujala k vyhlášce bývalá Generální prokuratura

ČR, jakož i o stanovisko Ministerstva vnitra ČR ze 17. 3. 1993. Pokud

jde o článek II., je kromě výše uvedené zásadní námitky uváděno, že v

rozporu s občanským zákoníkem je stanoven další důvod pro výpověď z

nájmu bytu a že je pomíjena skutečnost, že postih protiprávního

obsazení domu nebo bytu je dostatečně pokryt existujícími právními

předpisy. Vyhláška tedy obchází zejména příslušná ustanovení správního

řádu a občanského soudního řádu. K čl. III. je namítáno, že město

Kladno nezákonně zasahuje do vztahů mezi vlastníky nemovitostí a

nájemci, když stanoví lhůtu k přestěhování neodpovídající zákonu a

stanoví další povinnosti rozporné s občanským zákoníkem, resp. tento

zákoník znovu a navíc nepřesně opisuje. V čl. IV. je uložena sankce,

která odporuje ustanovení § 50 zákona o obcích, neboť takovou pokutu

nelze aplikovat na majitele domů či nájemce bytů. V čl. V. jsou

ustanovení rozporná se zákonem ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a

poplatků, jakož i se zákonem č. 71/1967 Sb., když jsou zaváděny

prostředky exekuce, které zákon nezná. V čl. VI. pak si obec osvojuje

právo rozhodovat o krácení nebo zrušení sociálních dávek, což je v

rozporu se zákonem. Také čl. VII. až IX. napadené vyhlášky je vytýkán

rozpor s ustanovenímiobčanského zákoníku. Pokud jde o formální

náležitosti vyhlášky, konstatuje návrh, že sice byla přijata a

zveřejněna zákonným způsobem, že však v rozporu se skutečností, že

platnosti nabyla prvním dnem vyvěšení na úřední desce, tj. 18. 2. 1993

a účinnosti tedy nabyla patnáctým dnem po dni vyvěšení, tedy dne 5. 3.

1993, uvádí ve svém textu, že nabývá platnosti dnem 4. 3. 1993, datum

účinnosti však uvedeno není.



Na základě výše uvedených skutečností je navrhovatel názoru, že

vyhláška města Kladna včláncích II. odst. 1, 2, 3, III. odst. 1, 2, 3,

IV. odst. 4, V., VI. odst. 1, 2 a v čl. VII.,VIII. a IX. je v rozporu

se zákony, a proto navrhuje její zrušení.



Město Kladno jako účastník řízení ve vyjádření ze dne 5. 6. 1997 pouze

zopakovalo skutečnost, že neschválilo návrh na zrušení napadené

vyhlášky a v příloze připojilo zápis ze zasedání městského

zastupitelstva ze dne 19. 4. 1993. Ve vyjádření se dále uvádí, že

nápravu měl zajistit okresní úřad podáním k Ústavnímu soudu již před

třemi lety, a proto město nepřijalo opakovaný požadavek na zrušení

vyhlášky, jejíž posouzení ponechává zcela na úvaze Ústavního soudu.



Po posouzení obsahu předmětné vyhlášky dospěl Ústavní soud k závěru, že

prakticky každý článek vyhlášky je v rozporu s nějakým ustanovením

zákona či dokonce Ústavy ČR, resp. Listiny, přičemž lze v zásadě

souhlasit s argumentací navrhovatele, pokud jde o konkrétní články

napadené vyhlášky. Podle čl. 104 odst. 3 Ústavy ČR mohou zastupitelstva

v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. Podle § 16

odst. 1 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, mohou být vyhlášky

vydávány k plnění úkolů samosprávy. K vydání takové vyhlášky sice obec

nepotřebuje výslovné zmocnění v zákoně, avšak podle § 16 odst. 2 musí

tato vyhláška být v souladu se zákony a obecně závaznými právními

předpisy vydanými ústředními orgány státní správy k jejich provedení. Z

toho vyplývá, že to, co je upraveno zákonem nebo jiným obecně závazným

předpisem, nemohou obce upravovat odchylně. Rovněž tak nemohou stanovit

nové skutkové podstaty přestupků ani sankce za jejich spáchání.

Vyhláška tím, že v čl. II. určuje účel vyhlášky a tím i předvídá její

aplikaci jen na určitou skupinu osob, kterou zcela nekonkrétně označuje

jako "sociálně nepřizpůsobivé obyvatele", je svou podstatou

diskriminační a tedy rozporná s čl. 1 Ústavy, jakož i s čl. 1 a s čl. 3

odst. 1 Listiny. Dále je tento článek vyhlášky v rozporu s ustanovením

čl. 14 odst. 1 a 3 Listiny a se zákonem č. 135/1982 Sb., o hlášení a

evidenci pobytu občanů, jakož i s vyhl. č. 146/1982 Sb. Protiprávní

obsazení domu, jehož části nebo bytu je zásahem do práv, kde

dostatečnou ochranu dává ustanovení § 5 obč. zák. Ustanovení čl. III.

pak je v rozporu s § 711 a 712 obč. zák. a ustanovení odst. 3 tohoto

článku v rozporu s § 5 obč. zák.



K čl. IV. napadené vyhlášky nutno uvést, že nájem a podnájem je upraven

zákonem č. 116/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Výpověď pak

upravuje § 9 odst. 2 tohoto zákona. Nebytové prostory ve smyslu tohoto

zákona mohou být pronajaty jen k účelům, ke kterým jsou stavebně

určeny, a ke změně způsobu jejich užívání nestačí souhlas majitele

domu. Povinnosti nájemce při užívání společných prostor a zařízení domu

stanoví § 689 obč. zák. Postih za hrubé porušení povinností při nájmu

bytu představuje možnost výpovědi podle § 711 odst. 1 písm. c) a d)

obč. zák. Sankce stanovená v odst. 4 cit. článku může být uložena pouze

právnické osobě nebo podnikateli. Sankce za přestupek může být uložena

a vymáhána jen způsoby, které stanoví zákon č. 71/1967 Sb. (správní

řád). Článek V. vyhlášky však zavádí způsoby další, přičemž je-li

míněno ust. písm. e) jako možnost přikázat veřejně prospěšné práce, pak

je v rozporu též s čl. 9 Listiny. Také čl. VI. je v rozporu se zákonem

ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, když

ukládá sankce, které tento zákon nezná a je též v rozporu se zákonem

ČNR č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, ve

znění pozdějších předpisů. Konečně pak pravidla chování uvedená v

článcích VI. až IX. nemohou být rovněž obsahem obecně závazné vyhlášky

obce, neboť obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit jen kritéria

pro určení pořadí žádostí o bytovou náhradu (§ 3 odst. 2 zákona ČNR č.

102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním

zákona č. 509/1991 Sb.).



Ze všech výše uvedených důvodů rozhodl Ústavní soud tak, jak je ve

výroku uvedeno.



Předseda Ústavního soudu:



JUDr. Kessler v. r.