338/1936 Sb.



Vládní nařízení



ze dne 18. prosince 1936



o likvidaci společností "Ústřední banka německých spořitelen v

republice Československé" ("Centralbank der deutschen Sparkassen in der

Čechoslovakischen Republik") v Praze a "Karlovarská spolková banka,

společnost s r. o." ("Karlsbader Vereinsbank, Gesellschaft m. b. H.") v

Karlových Varech.



Vláda republiky Československé nařizuje podle čl. I zákona ze dne 21.

června 1934, č. 109 Sb. z. a n., o mimořádné moci nařizovací, ve znění

zákona ze dne 17. června 1936, č. 163 Sb. z. a n.:



§ 1



(1) Akciová společnost "Ústřední banka německých spořitelen v republice

Československé" v Praze (dále "banka") a společnost s ručením obmezeným

"Karlovarská spolková banka, společnost s r. o." v Karlových Varech

(dále "společnost") se zrušují a vstupují do likvidace podle tohoto

nařízení; usnesení valné hromady akcionářů této banky, pokud se týká,

valné hromady společníků této společnosti k tomu potřebí není.



(2) Zrušení banky a společnosti opoví k zápisu do obchodního rejstříku

a jejich likvidaci provede peněžní ústředí československých spořitelen

(vládní nařízení ze dne 18. prosince 1936, č. 337 Sb. z. a n., o

peněžním ústředí československých spořitelen) podle dalších ustanovení.

Orgánové banky a společnosti zápisem zrušení do obchodního rejstříku

zanikají.



(3) Vyhlásiti zrušení banky a společnosti ve veřejných listech a

vyzvati jejich věřitele, aby se hlásili, potřebí není.



§ 2



Jmění (pohledávky a jiné majetkové hodnoty jakož i závazky) banky a

společnosti tvoří společnou likvidační podstatu.



§ 3



(1) Pohledávky:



a) peněžité,



b) dále, pokud § 4 jinak neustanovuje, které mají za předmět cenné

papíry, v jichž příčině bylo bance (společnosti) dáno zmocnění k

libovolnému nakládání (§ 3 a § 8, odst. 1 zákona ze dne 10. října 1924,

č. 241 Sb. z. a n., o povinnostech bankéřů při úschově cenných papírů),

byť s jakoukoli výhradou,



c) jakož i všechny jiné nepeněžité, které vznikly proti bance přede

dnem 16. března 1933 (dále "rozhodný den") a v konkursu by náležely do

třetí třídy, vyrovnají se dluhopisy, podle § 5 vydanými, v množství,

jehož jmenovitá hodnota rovná se zůstatku těchto pohledávek v uvedený

rozhodný den včetně úroků do téhož dne; zůstatkem uvedených pohledávek

nepeněžitých jest rozuměti bursovní (tržní) hodnotu, kterou měl předmět

plnění těchto pohledávek v rozhodný den včetně příslušenství do téhož

dne. Vklady na vkladní knížky, které prokazatelně náležejí od

rozhodného dne nuzným vkladatelům, jichž důchod nedosahuje výše

podrobené dani důchodové, jakož i vklady odborových organisací a jiných

charitativních a sociálních zařízení, vyplatí se v hotovosti částkou

rovnající se 70% zůstatku těchto vkladů, nejvýše však částkou 5.000 Kč,

a zbytek, bude-li jaký, vyrovná se dluhopisy, jak předešlá věta

ustanovuje. Zaplacení všech ostatních napřed uvedených pohledávek

zčásti nebo zcela v hotovosti smí se státi jen se svolením vlády, pokud

toho bude nezbytně potřebí z platebně technických příčin, anebo

budou-li to vyžadovati důvody zvláštního zřetele hodné, zejména

půjde-li o vklady organisací a zařízení napřed uvedených; nesvolí-li

vláda k zaplacení vyšším podílem, jest z částek, jež jest zaplatiti v

hotovosti, sraziti 30%.



(2) S těmito pohledávkami lze kompensovati vzájemné pohledávky banky

(společnosti) jen za podmínek, které stanoví §§ 22 a 23 vyrovnacího

řádu, při čemž za den zahájení vyrovnacího řízení jest pokládati

rozhodný den uvedený v odstavci 1. V případě kompensace jest při

vyrovnání pohledávky (odstavec 1) přihlédnouti ke zbytku jejího

zůstatku.



(3) Poskytla-li banka (společnost) po rozhodném dni na pohledávku,

uvedenou v odstavci 1, zápůjčku (zálohu), byť s výhradou, že se

zapůjčená částka započte při konečné úpravě jejích poměrů do úhrady

veškerých nároků dotčeného věřitele proti ní, odečtou se od množství

dluhopisů, které podle ustanovení odstavce 1 na vyrovnání této

pohledávky připadají, dluhopisy v množství, jehož kursovní hodnota

počítaná podle kursu 70 rovná se částce dotčené zápůjčky (zálohy).

Totéž platí, byly-li na takovou pohledávku věřiteli vydány, byť s

uvedenou výhradou, cenné papíry nebo jiné hodnoty bursovní ceny; pro

výpočet množství dluhopisů, jež jest odečísti, jest tu rozhodna částka,

která se rovná kursovní hodnotě, jakou měly dotčené cenné papíry nebo

jiné hodnoty podle kursu dne, kdy věřiteli byly vydány, anebo nebylo-li

takového kursu, podle posledního kursu před tímto dnem, včetně

příslušenství do dne, kdy věřiteli byly vydány.



§ 4



(1) Peněžní ústavy mají nárok, aby jejich pohledávka, která má za

předmět cenné papíry, v jichž příčině bylo před rozhodným dnem (§ 3,

odst. 1) dáno bance (společnosti) zmocnění k libovolnému nakládání, byť

s jakoukoli výhradou, byla vyrovnána místo podle § 3 tak, že obdrží

dotčené cenné papíry téhož druhu a množství, avšak bez kuponových

výtěžků za dobu od rozhodného dne do 31. prosince 1936, složí-li v

hotovosti částku, která se rovná kursovní hodnotě těchto cenných

papírů, jakou měly podle kursu v rozhodný den, anebo nebylo-li takového

kursu, podle posledního kursu před tímto dnem, včetně kuponových

výtěžků do rozhodného dne.



(2) Za částku v odstavci 1 uvedenou, po případě za její zbytek

vycházející po provedení kompensace (§ 3, odst. 2), dostane se

peněžnímu ústavu dluhopisů, podle § 5 vydaných, v množství, jehož

hodnota počítaná podle kursu 70 rovná se této částce, pokud se týká,

tomuto zbytku.



(3) Poskytla-li banka (společnost) po rozhodném dni na pohledávku,

uvedenou v odstavci 1, zápůjčku (zálohu), byť s výhradou, že se

zapůjčená částka započte při konečné úpravě jejích poměrů do úhrady

veškerých nároků dotčeného peněžního ústavu proti ní, anebo vydala-li,

byť s uvedenou výhradou, peněžnímu ústavu na takovou pohledávku cenné

papíry nebo jiné hodnoty bursovní ceny, odečtou se od množství

dluhopisů, kterých se má podle ustanovení odstavce 2 dostati dotčenému

peněžnímu ústavu, dluhopisy v množství, jehož hodnota počítaná podle

kursu 70 rovná se částce dotčené zápůjčky (zálohy), pokud se týká,

kursovní hodnotě, jakou měly dotčené cenné papíry nebo jiné hodnoty

podle kursu dne, kterého byly peněžnímu ústavu vydány, anebo nebylo-li

takového kursu, podle posledního kursu před tímto dnem, včetně

příslušenství do dne, kdy byly dotčenému peněžnímu ústavu vydány.



§ 5



(1) K vyrovnání pohledávek a částek v §§ 3 a 4 uvedených vydá peněžní

ústředí československých spořitelen dluhopisy do 600,000.000 Kč

jmenovité hodnoty na majitele znějící, zúročitelné 3% jednou do roka

pozadu od 1. ledna 1936. Tyto dluhopisy budou umořeny ve 40 letech,

počínajíc rokem 1947, podle umořovacího plánu, sestaveného na základě

stejných jednoročních anuit zahrnujících úroky i kapitálové splátky;

umořování bude se konati slosováním nebo nákupem na volném trhu za

běžnou cenu pod hodnotou jmenovitou. Za správné zúročení a splacení

těchto dluhopisů ručí podpůrně stát. Těchto dluhopisů smí býti

používáno k úročnému ukládání peněz poštovní spořitelny, nadací a

ústavů podléhajících veřejnému dozoru, rovněž k ukládání peněz

poručenců a opatrovanců, jakož i peněz depositních a konečně až do výše

bursovního kursu, avšak nikoli přes jmenovitou hodnotu, za služební a

obchodní kauce.



(2) Dluhopisy v odstavci 1 uvedené, jimiž byly vyrovnány pohledávky

peněžních ústavů a ústavů pojišťovacích, zůstanou uschovány na jméno

dotčeného ústavu po deset let u poštovní spořitelny v Praze. K

platnosti převodu takto uschovaných dluhopisů právním jednáním mezi

živými a k platnosti zápůjčky na ně jest potřebí souhlasu peněžního

ústředí československých spořitelen.



(3) Peněžní ústavy a ústavy pojišťovací mohou dluhopisy v odstavci 1

uvedené, jichž nabyly podle ustanovení §§ 3 nebo 4, bilancovati v

hodnotě jmenovité.



§ 6



(1) Prostředky potřebné na zúročení a splácení dluhopisů podle § 5

vydaných plynou:



a) z výnosů a postupného zpeněžování majetkových hodnot společné

likvidační podstaty (§ 2), která zbude po úhradě útrat s likvidací

spojených (odstavec 3) a po uspokojení nebo zajištění práv, nároků,

jakož i pohledávek tímto nařízením nedotčených (§ 7);



b) z příspěvků peněžního ústředí československých spořitelen (§ 3 vl.

nař. č. 337/1936 Sb. z. a n.).



(2) Pokud by tyto prostředky k úhradě útrat s likvidací spojených a k

úhradě běžné potřeby na zúročení a splácení dílčích dluhopisů

nepostačovaly, bude je stát doplňovati potřebnými zálohami.



(3) Peněžnímu ústředí československých spořitelen náleží náhrada

hotových výloh s likvidací spojených, pokud tyto výlohy jsou nutné a

účelné; dále mu náleží za provádění likvidace odměna za podmínek a

měrou, jak stanoví vláda po slyšení jeho představenstva.



(4) Hotovosti likvidační podstaty, pokud se jich nepoužije k účelům

likvidace, jest uložiti v hodnotách snadno zpeněžitelných co

nejvýhodněji, nejméně na úrok podle sazby určené podle § 2, odst. 2 vl.

nař. č. 337/1936 Sb. z. a n.



(5) Peněžní ústředí československých spořitelen jest povinno dbáti, aby

jmění (pohledávky a jiné majetkové součástky jakož i závazky) společné

likvidační podstaty bylo od jeho vlastního jmění odděleno a odděleně

účtováno, a sestavovati vždy do 30. dubna účetní závěrku této podstaty

za předešlý rok. Tyto závěrky podléhají schválení ministerstva financí

v dohodě s ministerstvem vnitra a nejvyšším účetním kontrolním úřadem.



(6) Ministerstvo financí dozírá skrze revisní oddělení revisního a

důvěrnického společenstva (§ 18 zákona ze dne 10. října 1924, č. 239

Sb. z. a n., o vkladních knížkách (listech), akciových bankách a o

revisi bankovních ústavů, ve znění zákona ze dne 21. dubna 1932, č. 54

Sb. z. a n.), zdali se likvidace řádně provádí.



§ 7



(1) Tímto nařízením nejsou dotčena práva majitelů zástavních listů a

komunálních dlužních úpisů bankou vydaných; správu těchto zástavních

listů a dlužních úpisů jakož i majetkových hodnot, sloužících k jejich

přednostní úhradě, převezme až do jejich úplného splacení peněžní

ústředí československých spořitelen. Toto ústředí také převezme do

správy prostředky a majetkové hodnoty, jež tvoří jmění pensijního fondu

banky, doplní je z prostředků společné likvidační podstaty na potřebnou

výši, kterou stanoví ministerstvo sociální péče v dohodě s

ministerstvem financí, a použije jich k uspokojování nároků proti

tomuto fondu příslušejících.



(2) Rovněž se toto nařízení nedotýká:



a) práv na přednostní uspokojení podle § 6, odst. 3 zákona ze dne 10.

října 1924, č. 240 Sb. z. a n., o příročí k ochraně peněžních ústavů a

jejich věřitelů;



b) jiných práv na oddělené uspokojení a práv na vyloučení, pokud by

bylo lze uplatňovati tato práva, kdyby bylo zahájeno vyrovnací řízení o

jmění banky dne 16. března 1933 a o jmění společnosti dne 21. března

1933;



c) jiných pohledávek než v § 3, odst. 1 a § 4, odst. 1 uvedených.



§ 8



(1) Den, od kterého bude lze uplatňovati nároky na uspokojení podle §§

3 a 4, vyhlásí ministr financí ve Sbírce zákonů a nařízení. Do tohoto

dne staví se lhůty promlčení, jakož i všechny jiné lhůty, které jsou

stanoveny ku předsevzetí úkonů potřebných k uplatňování nebo zachování

těchto nároků.



(2) Jakékoli nároky vůči bance (společnosti), které nebudou uplatněny

do 31. prosince 1946, zanikají, pokud se již dříve nepromlčí, tímto

dnem ve prospěch společné likvidační podstaty (2).



§ 9



(1) Pokud toto nařízení neustanovuje jinak, platí i o této likvidaci

právní předpisy o likvidaci akciových společností, pokud se týká, o

likvidaci společností s ručením obmezeným s odchylkou, že nemovitosti

náležející do likvidační podstaty nemusejí býti zcizeny veřejnou

dražbou.



(2) Ustanovení stanov banky a společenské smlouvy společnosti o jejich

likvidaci tu neplatí.



§ 10



(1) Podání, úřední úkony, právní jednání a listiny, kterých jest

potřebí ku provedení likvidace podle tohoto nařízení, jsou - mimo

sporné řízení soudní a směnky - osvobozeny od kolků a poplatků, jakož i

od dávky za úřední úkony, a to listiny potud, pokud se jich neužije k

jinému účelu.



(2) Dluhopisy vydané podle § 5 jsou osvobozeny od poplatků a jejich

úroky i od poplatků i od daně rentové.



(3) Převod nemovitostí nebo podílů na nemovitostech, potřebný ku

provedení likvidace podle tohoto nařízení, jest osvobozen od obecní

dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí.



§ 11



Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1937; provede je ministr

financí v dohodě s ministry vnitra, spravedlnosti a sociální péče.



Dr. Beneš v. r.



Dr. Hodža v. r.



Dr. Krofta v. r.



Dr. Zadina v. r.



Dr. Černý v. r.



Machník v. r.



Dr. Kalfus v. r.



Nečas v. r.



Dr. Franke v. r.



Dr. Czech v. r.



Dr. Dérer v. r.



Tučný v. r.



Najman v. r.



Dr. Šrámek v. r.



Bechyně v. r.



Dr. Spina v. r.



Dostálek v. r.



Zajiček v. r.