2/1920 Sb.
Zákon
ze dne 17. prosince 1919,
o změně některých ustanovení, upravujících pensijní nároky a vstup do
výslužby jakož i o některých výhodách pro státní zaměstnance.
Změna: 60/1922 Sb.
Článek I.
§ 11 zákona ze dne 14. května 1896, č. 74 ř. z., se zrušuje a § 1,
odst. 2. jakož i §§ 5, 7, 8, 9, 10 a 12 tohoto zákona nahražují se
těmito ustanoveními:
§ 1, odst. 2.
Normální odpočivné státního úředníka nebo státního učitele nesmí býti
vyměřeno částkou nižší než 1800 K a normální odpočivné sluhy
(podúředníka a sluhy) nižší než 1400 K.
§ 5.
Vdovám po státních úřednících a státních učitelích, zařazených do
určité hodnostní třídy, patří pense v této výměře:
1. Neměl-li manžel ještě nároku na pensi (§§ 1 neb 2 citov. zák.) a
zemřel-li za trvání služebního poměru, ve výši 40 % pensijního základu,
2. jinak ve výši 2/3 pense, jíž požíval manžel a nebo na kterou by měl
právo, nejméně však 40 % a nejvýše 50 % pensijního základu. Vdovská
pense nesmí býti však nižší než 1500 K.
Není-li oprávněné vdovy, náleží zaopatřovací požitek ve výši vdovské
pense nemajetné družce až do jiného zaopatření, žila-li se zaměstnancem
ve společné domácnosti až do jeho smrti nepřetržitě nejméně po dobu 5
let, z nich aspoň po 2 léta za jeho činné služby, a měla-li s ním v
této nepřetržité době dítě.
Ostatně platí pro vznik a trvání tohoto práva stejné předpisy, jako pro
vdovy.
Za okolností hodných zvláštního zřetele může se povoliti zaopatřovací
požitek z cela nebo z části vdově, se kterou vstoupil zaměstnanec do
manželství teprve ve výslužbě a nebo v činné službě po 60. roce věku.
§ 7.
Ustanovení § 5 platí též pro vdovy (družky) po státním zaměstnanci
náležejícím do kategorie sluhů (podúředníků a sluhů) se změnou, že
vdovská pense nesmí býti nižší než 1100 K.
§ 8.
Manželským nebo pozdějším sňatkem legitimovaným, nemanželským a
adoptovaným dětem po státních zaměstnancích, jakož i schovancům náleží,
pokud jsou nezaopatřeni, příspěvek na výchovu ve výši 1/5 vdovské pense
pro každé z nich a to:
1. Pro dcery nejdéle do dokonalého 24. roku,
2. pro syny nejdéle do dokonalého 21. roku, studují-li však na učilišti
s řádným prospěchem, až do dokonalého 24. roku.
Předpokladem práv jest dále:
1. U dětí adoptovaných a schovanců, že adopce nebo přijmutí stalo se
ještě v činné službě zaměstnancově, že zaměstnanec dítě úplně vydržoval
až do své smrti, že dítě jest a zůstává nemajetno,
2. u dětí nemanželských, že jsou a zůstávají nemajetny a že buď žily se
zaměstnancem až do jeho smrti v jeho domácnosti nebo byly ještě za
činné služby zaměstnancovy zplozeny a otcovství bylo soudně zjištěno,
nebo mimosoudně uznáno.
Po uvedené době může se příspěvek na výchovu z cela nebo z části
povoliti všem uvedeným dětem jenom, jsou-li nemajetny a jsou-li nad to
pro těžkou tělesnou neb duševní chorobu úplně neschopny samostatně si
opatřiti výživu.
Příspěvek na výchovu pro jedno dítě nesmí převyšovati ročně 1200 K a
souhrn příspěvků na výchovu pro všechny děti nesmí převyšovati vdovskou
pensi.
Jsou-li děti v zaopatření vdovy, patří příspěvek na výchovu vdově,
jinak zákonným zástupcům dětí, po případě zletilým dětem samotným.
Předpokladem práv jest dále:
1. U dětí adoptovaných a schovanců, že adopce nebo přijmutí stalo se
ještě v činné službě zaměstnancově, že zaměstnanec dítě úplně vydržoval
až do své smrti, že dítě jest a zůstává nemajetno,
2. u dětí nemanželských, že jsou a zůstávají nemajetny a že buď žily se
zaměstnancem až do jeho smrti v jeho domácnosti nebo byly ještě za
činné služby zaměstnancovy zplozeny a otcovství bylo soudně zjištěno,
nebo mimosoudně uznáno.
Po uvedené době může se příspěvek na výchovu z cela nebo z části
povoliti všem uvedeným dětem jenom, jsou-li nemajetny a jsou-li nad to
pro těžkou tělesnou neb duševní chorobu úplně neschopny samostatně si
opatřiti výživu.
Příspěvek na výchovu pro jedno dítě nesmí převyšovati ročně 1200 K a
souhrn příspěvků na výchovu pro všechny děti nesmí převyšovati vdovskou
pensi.
Jsou-li děti v zaopatření vdovy, patří příspěvek na výchovu vdově,
jinak zákonným zástupcům dětí, po případě zletilým dětem samotným.
§ 9.
Nezaopatřeným dětem úplně osiřelým nebo jim na roveň postaveným patří,
případě (§ 8, odst. 3.), může se povoliti na dobu v § 8 uvedenou
sirotčí pensi v celkové částce 1/2 vdovské pense, které jejich matka
nebo nevlastní matka požívala, případně na kterou by byla měla právo,
nejvýše však pro jedno dítě 2000 K.
Jestliže by však úhrn normálních příspěvků na výchovu, který by podle §
8 býval náležel matce, převyšoval pense sirotčí, tedy tato přebývající
částka budiž poukázána jako přídavek k pensi sirotčí podle hlav a to
tím způsobem, že, kdykoliv některé dítě pozbude práva k pensi, srazí se
obnos příspěvků na výchovu, který na toto dítě připadá, a to potud, až
ona přebývající částka zmizí úplně a zbude toliko pense sirotčí úplným
obnosem.
Pense sirotčí i s přídavky nesmí nikdy býti větší, nežli pense vdovská
podle § 5 nebo § 7.
Na děti jmenované v § 8, odst. 2, se ustanovení tohoto paragrafu
nevztahuje. Jsou-li tu vedle těchto dětí děti manželské, mající právo
na sirotčí pensi, nesmí příspěvky na výchovu prvních se sirotčí pensí a
přídavky druhých přesahovati hranici uvedenou v předešlém odstavci.
Mají-li nebo získají-li děti v § 8, odst. 2, jmenované ještě jiný nárok
na příspěvek na výchovu nebo sirotčí pensi z pokladny státní nebo z
jiných prostředků veřejných, započte se tento požitek do příspěvků na
výchovu, jenž dítěti náleží podle tohoto zákona.
§ 9 a.
V případech § 5, poslední odstavec, mohou se povoliti příspěvky na
výchovu a sirotčí pense i dětem.
§ 10.
Běžné normální zaopatřovací požitky vdovy a dětí státního zaměstnance,
který zemřel ve výslužbě, nesmějí dohromady přesahovati normální
výslužné zemřelého, nesmějí však býti nikdy vyměřeny pro vdovy po
státních úřednících, státních učitelích částkou nižší než 1500 K a pro
vdovy po sluzích (podúřednících a sluzích) 1100 K.
§ 12.
Pozůstalým po státním zaměstnanci, který zemřel v činné službě, nebo ve
výslužbě, náleží bez ohledu na jiné zákonné zaopatřovací požitky úmrtné
ve výši 3měsíční částky pensijní základny nebo skutečně požívaného
výslužného.
Článek II.
§ 64, odst. 2, zákona ze dne 25. ledna 1914, čís. 15 ř. z., se zrušuje
a §§ 63 a 176 se nahražují těmito ustanoveními:
§ 63.
Zemře-li úředník pro úraz utrpěný bez svého úmyslného zavinění a
jsou-li tu předpoklady § 62, odst. 2, č. 1-4, může ústřední úřad za
zvláštních pozoruhodných okolností povoliti jeho pozůstalým vyšší než
pravidelné požitky zaopatřovací až do jedna a půl násobné výše těchto
požitků, při čemž se do tohoto zvýšení započítává případný požitek
úrazové renty.
§ 176.
§§ 60, 61, odst. 1. a 2, §§ 62 až 66, jednající o odpočivných a
zaopatřovacích požitcích, platí obdobně i pro sluhy (podúředníky a
sluhy).
Článek III.
Ustanovení článku II. platí obdobně i pro státní učitele, pro něž platí
zákon ze dne 28. července 1917, č. 319 ř. z.
Článek III. A.
Ustanovení tohoto zákona platí i pro vysokoškolské profesory a pro
pozůstalé příslušníky vysokoškolských profesorů, jichž se týká zákon ze
dne 13. února 1919, čís. 78 Sb. z. a n., se změnami, vyplývajícími pro
ně ze zákona ze dne 7. října 1919, čís. 541 Sb. z. a n., zejména i z
článku I, § 2, odst. 1, téhož zákona. Také platí pro ně ustanovení §§
62 a 65 zákona ze dne 25. ledna 1914, čís. 15 ř. z., a § 63 téhož
zákona, opraveného článkem II. tohoto zákona.
Článek IV.
§ 2 zákona ze dne 24. května 1906, čís. 105 ř. z., se zrušuje a § 3
tohoto zákona, jakož i § 15 zákona ze dne 14. května 1896, čís. 74 ř.
z., a článek IV, § 2, zákona ze dne 19. února 1907, čís. 34 ř. z., se
nahražuje tímto ustanovením:
Pro účely pensijní platí státní zaměstnanci příspěvek ve výši 8 %
pensijní základny, který se sráží v měsíčních částkách s jejich platu.
Zaměstnanci, kteří dosáhli práva na plnou pensi, platí příspěvky jenom
z případného zvýšení pensijní základny.
Článek V.
Zaměstnanci, o nichž jedná tento zákon, nejsou podrobeni taxám a
poplatkům z jmenování a povýšení.
Tím ruší se též čl. IX, § 2, zákona ze dne 7. října 1919, čís. 541, Sb.
z. a n., pokud připouští opětné placení služebních tax.
Článek VI.
Ustanovení tohoto zákona platí obdobně i pro zaměstnance státních drah,
kteří jsou anebo stanou se členy pensijního nebo provisijního ústavu
státních drah.
Dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, platí i pro ty aktivní
zaměstnance, kteří jsou dosud členy pensijních nebo provisijních ústavů
drah sestátněných, nebo pro něž dosud platí předpisy pensijní kdysi
sestátněných drah, nebo bývalých uherských státních drah, výlučně
ustanovení stanov pensijního nebo provisijního ústavu státních drah,
resp. pensijní pravidla, jež vydá ministerstvo železnic na základě
tohoto zákona, při čemž se započítávají dosavadní členská léta, resp.
léta započitatelná těmto zaměstnancům.
Článek VII.
Zaměstnanci státních drah, kteří podle pensijních (provisijních) stanov
státních drah a dodatečných pravidel k nim vydaných mají právo na 1
1/2násobné započítání služebních let, platí příspěvky přiměřeně zvýšené
po dobu, než dosáhnou práva na plnou pensi (provisi).
Článek VIII.
Ustanovení § 62, odst. 1 a 4 zákona ze dne 25. ledna 1914, čís. 15 ř.
z., platí i pro členy pensijního (provisijního) ústavu státních drah.
Rovněž platí pro tyto zaměstnance § 79 citov. zákona, pokud se v něm
stanoví, že zaměstnanec má právo žádati, aby byl dán na trvalý
odpočinek jenom, když jest trvale nezpůsobilý služby, nebo když
překročil 60. rok věku.
Článek IX.
Mají-li zaměstnanec státní železniční správy, nebo jeho pozůstalí nárok
na úrazovou rentu podle zákona o úrazovém pojištění dělnickém, krátí se
odpočivné a zaopatřovací požitky podle těchto zásad:
a) Pokud jde o zaměstnance sama, o částku, o kterou úrazový důchod s
odpočivným požitkem jest vyšší, nežli základ pro výměru odpočivného,
b) pokud jde o pozůstalé, o částku, o kterou jejich úrazový důchod se
zaopatřovacími požitky jest vyšší, nežli 1 1/2násobek zaopatřovacích
požitků,
c) 25 % odpočivného nebo zaopatřovacích požitků zůstává v každém
případě nezkráceno.
Je-li zraněný po skončeném léčení úrazu tak bezmocný, že potřebuje cizí
péče a ošetřování, odpočivné se vůbec nezkracuje.
Článek X.
Vláda se zmocňuje, aby ve vhodné době rozšířila zcela nebo z části
platnost tohoto zákona, po případě i jiných pravidel pensijních,
platných v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, i na zaměstnance systému
uherského na Slovensku.
Článek XI.
Změny, tímto zákonem stanovené, kromě ustanovení čl. I, § 8, odst. 1,
č. 2, a odst. 3, a kromě zrušení § 2, zákona ze dne 24. května 1906, č.
105 ř. z. (čl. IV), netýkají se nároků na odpočivné a zaopatřovací
požitky zaměstnanců nebo po zaměstnancích, vstoupivších do výslužby,
nebo za činné služby zemřelých před počátkem platnosti tohoto zákona.
Totéž platí o případech, kdy služební poměr byl před počátkem platnosti
tohoto zákona jiným způsobem zrušen.
Článek XII.
Zda a do jaké míry mají býti výhod tohoto zákona účastni zaměstnanci, o
jejich převzetí státem československým dosud nebylo rozhodnuto, upraví
se zvláštním zákonem.
Článek XIII.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. září 1919.
Článek XIV.
Provedením zákona pověřují se všichni ministři.
T. G. Masaryk v. r.
Tusar v. r.
Dr. Veselý v. r.
Švehla v. r.
Dr. Heidler v. r.
Habrman v. r.
Dr. Hodža v. r.
Dr. Winter v. r.,
jako ministr sociální péče a v zastoupení nepřítomných ministrů pro
zásobování lidu a veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
Dr. Beneš v. r.
Dr. Franke v. r.
Klofáč v. r.
Hampl v. r.
Sonntág v. r.
Staněk v. r.,
jako ministr pošt a telegrafů a v zastoupení nepřítomného ministra
zemědělství.
