změna vyhlášky o odběrech a chemických rozborech vzorků hnojiv


Published: 2000

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Get a Day Pass for only USD$19.99.
475/2000 Sb.



VYHLÁŠKA



Ministerstva zemědělství



ze dne 13. prosince 2000,



kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 273/1998 Sb., o

odběrech a chemických rozborech vzorků hnojiv



Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 16 písm. b) zákona č. 156/1998

Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných

přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd

(zákon o hnojivech), ve znění zákona č. 308/2000 Sb.:



Čl.I



Vyhláška č. 273/1998 Sb., o odběrech a chemických rozborech vzorků

hnojiv, se mění takto:



1. V § 9 odst. 3 se slova " , které jsou reprodukovatelné a mají co

nejvyšší záchytnost mikroorganismů" nahrazují slovy "uvedenými v

příloze č. 3".



2. Příloha č. 2 zní:



"Příl.2



Postupy chemických rozborů



1.



Příprava vzorků k analýze



Úprava konečného vzorku dodaného do laboratoře je sled operací,

nejčastěji prosévání, rozmělňování a homogenizace, který se provádí

tak, aby



a) i nejmenší navážka, předpokládaná analytickými metodami, byla

reprezentativní pro konečný vzorek,



b) při úpravě nebyla zrnitost hnojiva změněna natolik, že by tím byla

znatelně ovlivněna rozpustnost v různých vyluhovacích činidlech.



2.



Dusík



2.1. Stanovení amonného dusíku



2.1.1 Stanovení amonného dusíku destilační metodou



Amoniak se vytěsní nadbytečným hydroxidem sodným, destiluje se a váže

ve známém objemu odměrného roztoku kyseliny sírové, jejíž nadbytek se

stanoví titrací odměrným roztokem hydroxidu sodného.



2.1.2 Stanovení amonného dusíku formaldehydovou metodou



Amonné ionty ve vodném roztoku se reakcí s formaldehydem převedou na

prakticky neutrální hexamethylentetramin, při čemž se uvolní

ekvivalentní množství oxoniových iontů. Ty se přímo stanoví titrací

odměrným roztokem hydroxidu sodného na fenolftalein.



2.2. Stanovení amonného a dusičnanového dusíku podle Devardy



Dusičnany a eventuálně přítomné dusitany se v silně alkalickém

prostředí redukují vodíkem ve stavu zrodu, vznikajícím reakcí Devardovy

slitiny s hydroxidem sodným. Vzniklý amoniak se spolu s původně

přítomným vydestiluje a váže ve známém objemu odměrného roztoku

kyseliny sírové, jejíž nadbytek se stanoví titrací odměrným roztokem

hydroxidu sodného.



2.3. Stanovení celkového dusíku (sumy anorganicky a organicky vázaného

dusíku)



2.3.1 Stanovení celkového dusíku v dusíkatém vápně bez dusičnanů



Vzorek se rozloží Kjeldahlovou metodou varem s kyselinou sírovou za

přítomnosti měďnatého katalyzátoru. Ze vzniklého síranu amonného se

amoniak vytěsní hydroxidem sodným a vydestiluje se do známého objemu

odměrného roztoku kyseliny sírové, jejíž nadbytek se stanoví titrací

odměrným roztokem hydroxidu sodného.



2.3.2 Stanovení celkového dusíku v dusíkatém vápně s dusičnany



Nejprve se kovovým železem (v prášku) a chloridem cínatým zredukují

dusičnany na amoniak a vzorek se dále rozloží Kjeldahlovou metodou jako

v odst. 2.3.1.



2.3.3 Stanovení celkového dusíku v močovině



Dusík z močoviny se varem vzorku s kyselinou sírovou převede na amonný,

ten se z alkalického prostředí vydestiluje do známého objemu odměrného

roztoku kyseliny sírové a její nadbytek se stanoví titrací odměrným

roztokem hydroxidu sodného.



2.4. Stanovení kyanamidového dusíku



Kyanamid se z roztoku srazí jako stříbrná sůl, která se rozloží

Kjeldahlovou metodou a dusík se stanoví jako v odst. 2.3.1.



2.5. Stanovení biuretu v močovině



Biuret tvoří v alkalickém prostředí za přítomnosti vinanu

sodnodraselného s dvojmocnou mědí modrofialový vodorozpustný komplex,

jehož absorbance se měří při vlnové délce 546 nm.



2.6. Stanovení různých forem dusíku vedle sebe



Stanovení různých forem dusíku vedle sebe v hnojivech s amonným,

dusičnanovým, močovinovým a kyanamidovým dusíkem.



2.6.1 Rozpustný a nerozpustný dusík (suma)



Stanovení se provádí pouze tehdy, je-li z výše uvedených forem dusíku

přítomen též kyanamid.



2.6.1.1 Za nepřítomnosti dusičnanů se vzorek přímo mineralizuje

Kjeldahlovým rozkladem.



2.6.1.2 Za přítomnosti dusičnanů se vzorek mineralizuje Kjeldahlovým

rozkladem až po redukci práškovým železem a chloridem cínatým.



Poznámka:



Z hnojiv se vodou při teplotě místnosti vyluhuje amonný, dusičnanový a

močovinový dusík (včetně biuretu), kyanamid vápenatý se hydrolýzuje (na

Ca(HCN2)2) a nerozpuštěné zbývají močovino-aldehydické kondenzáty.

Zjistí-li se při rozboru obsah nerozpustného dusíku vyšší než 0,5 %,

lze soudit na přítomnost močovino-aldehydických kondenzátů popř. jiných

forem nerozpustného dusíku. Pro tento případ je popsaný analytický

postup bez úprav nevhodný.



2.6.2 Rozpustné formy dusíku



V různých podílech jediného roztoku vzorku se stanoví:



2.6.2.1 rozpustný celkový dusík



2.6.2.1.1 za nepřítomnosti dusičnanů přímým rozkladem podle Kjeldahla



2.6.2.1.2 za přítomnosti dusičnanů v alikvotním podílu roztoku předem

zredukovaného podle Ulsche (práškovým železem v kyselém prostředí)

rozkladem podle Kjeldahla. V obou případech se vzniklý amoniak stanoví

destilační metodou 2.1.1.



2.6.2.2 rozpustný celkový dusík bez dusičnanového dusíku Kjeldahlovým

rozkladem po odstranění dusičnanů síranem železnatým v kyselém

prostředí. Vzniklý amoniak se stanoví destilační metodou 2.1.1.



2.6.2.3 dusičnanový dusík z rozdílu:



2.6.2.3.1 za nepřítomnosti kyanamidu vápenatého rozdíl mezi 2.6.2.1.2 a

2.6.2.2 nebo mezi 2.6.2.1.2 (rozpustný celkový dusík) a sumou amonného

a močovinového dusíku (2.6.2.4 + 2.6.2.5),



2.6.2.3.2 za přítomnosti kyanamidu vápenatého rozdíl mezi 2.6.2.1.2 a

2.6.2.2 nebo mezi 2.6.2.1.2 a sumou (2.6.2.4 + 2.6.2.5 + 2.6.2.6).



2.6.2.4 amonný dusík



2.6.2.4.1 za přítomnosti samotného amonného nebo amonného a

dusičnanového dusíku použitím destilační metody 2.1.1.



2.6.2.4.2 za přítomnosti močovinového nebo kyanamidového dusíku

vytěsněním amoniaku za chladu ze slabě alkalického prostředí proháněním

vzduchem. Amoniak se váže ve známém objemu odměrného roztoku kyseliny

sírové a stanoví jako při destilační metodě 2.1.1.



2.6.2.5 močovinový dusík



buď



2.6.2.5.1 přeměnou močoviny pomocí ureázy na amoniak, který se titruje

odměrným roztokem kyseliny chlorovodíkové,



nebo



2.6.2.5.2 vážkově xanthydrolem; biuret se rovněž sráží, avšak může se

bez velké chyby ztotožnit s močovinovým dusíkem, protože jeho absolutní

obsah ve vícesložkových hnojivech je zpravidla malý,



nebo



2.6.2.5.3 výpočtem z rozdílů podle tabulky:



----------------------------------------------------------------------------------

- + 2-

případ N - NO3 N - NH4 N - CN2 N - CO(NH2)2



----------------------------------------------------------------------------------

1 nepřítomen přítomen přítomen (2.6.2.1.1) - (2.6.2.4.2+ 2.6.2.6)

----------------------------------------------------------------------------------

2 přítomen přítomen přítomen (2.6.2.2) - (2.6.2.4.2 + 2.6.2.6)

----------------------------------------------------------------------------------

3 nepřítomen přítomen nepřítomen (2.6.2.1.1) - (2.6.2.4.2)

----------------------------------------------------------------------------------

4 přítomen přítomen nepřítomen (2.6.2.2) - (2.6.2.4.2)

----------------------------------------------------------------------------------



2.6.2.6 kyanamidový dusík srážením jako stříbrná sůl a stanovením

dusíku ve sraženině podle Kjeldahla.



2.6.3 Stanovení různých forem dusíku vedle sebe v hnojivech s amonným,

dusičnanovým a močovinovým dusíkem



V různých podílech jediného roztoku vzorku se stanoví:



2.6.3.1 celkový dusík:



2.6.3.1.1. za nepřítomnosti dusičnanů přímým rozkladem podle Kjeldahla,



2.6.3.1.2. za přítomnosti dusičnanů v alikvotním podílu roztoku předem

zredukovaného podle Ulsche (práškovým železem v kyselém prostředí)

rozkladem podle Kjeldahla.

V obou případech se vzniklý amoniak stanoví destilační metodou 2.1.1.



2.6.3.2 celkový dusík bez dusičnanového dusíku Kjeldahlovým rozkladem

po odstranění dusičnanů síranem železnatým v kyselém prostředí. Vzniklý

amoniak se stanoví destilační metodou 2.1.1.



2.6.3.3 dusičnanový dusík z rozdílu mezi 2.6.3.1.2 a 2.6.3.2 nebo mezi

2.6.3.1.2 a sumou rozpustného amonného a močovinového dusíku (2.6.3.4 +

2.6.3.5).



2.6.3.4 amonný dusík vytěsněním amoniaku za chladu ze slabě alkalického

prostředí proháněním vzduchem. Amoniak se váže ve známém objemu

odměrného roztoku kyseliny sírové a stanoví jako při destilační metodě

2.1.1.



2.6.3.5 močovinový dusík



buď



2.6.3.5.1 přeměnou močoviny pomocí ureázy na amoniak, který se titruje

odměrným roztokem kyseliny chlorovodíkové,



nebo



2.6.3.5.2 vážkově xanthydrolem; biuret se rovněž sráží, avšak může se

bez velké chyby ztotožnit s močovinovým dusíkem, protože jeho absolutní

obsah ve vícesložkových hnojivech je zpravidla malý,



nebo



2.6.3.5.3 výpočtem z rozdílů podle tabulky:

------------------------------------------------------------------ - +

případ N - NO3 N - NH4 N - CO(NH2)2

------------------------------------------------------------------ 1

nepřítomen přítomen (2.6.3.1.1) - (2.6.3.4)

------------------------------------------------------------------ 2

přítomen přítomen (2.6.3.2) - (2.6.3.4)

------------------------------------------------------------------



2.7. Stanovení močovinového (amidického) dusíku fotometrickou metodou



Močovina reaguje v kyselém prostředí s 4-dimethylaminobenzaldehydem za

vzniku žlutě zbarveného kondenzačního produktu, jehož absorbance se

měří při vlnové délce 420 nm. Metoda je určena pro selektivní stanovení

močovinového (amidického) dusíku v jednoduchých i vícesložkových

hnojivech. Nelze ji použít pro hnojiva obsahující nebo uvolňující

látky, které rovněž tvoří barevné sloučeniny s

4-dimethylaminobenzaldehydem, jako např. kyanamid, thiomočovina,

primární a sekundární aromatické aminy, hydrazin a deriváty s jednou

volnou aminoskupinou, semikarbazidy.



2.8. Stanovení celkového dusíku podle Jodlbauera



Dusičnany v prostředí kyseliny sírové nitrují fenol na p-nitrofenol,

který se následně pomocí zinku redukuje na p-aminofenol. Ten se spolu s

organickou složkou vzorku rozloží vroucí kyselinou sírovou za

přítomnosti katalyzátoru, při čemž se organicky vázaný dusík

zmineralizuje. Vzniklý amonný dusík se spolu s původně přítomným

amonným dusíkem po alkalizaci vydestiluje jako amoniak do známého

objemu odměrného roztoku kyseliny sírové. Její nadbytek se zjistí

titrací odměrným roztokem hydroxidu sodného.



3.



Fosfor



3.1. Metody rozkladu a vyluhování fosforečnanů



3.1.1 Rozklad minerálními kyselinami



Vzorek se rozloží varem se směsí kyseliny sírové a dusičné a veškerá

kyselina fosforečná se tak převede do roztoku. Metoda je určena pro

rozklad vzorků přírodních fosfátů a hnojiv s obsahem fosforu, pokud

neobsahují větší množství organických látek.



3.1.2 Vyluhování fosforečnanů rozpustných v kyselině mravenčí (2%)



Fosforečnany se ze vzorku vyluhují roztokem kyseliny mravenčí (2%). Při

tom se vylouží fosforečnany především z rozpadavých zemitých surových

fosfátů, zatímco "tvrdé" surové fosfáty se nevyluhují.



3.1.3 Vyluhování fosforečnanů rozpustných v kyselině citronové (2%)



Fosforečnany se ze vzorku vyluhují roztokem kyseliny citronové (2%).

Metoda je určena především pro hnojiva typu Thomasovy moučky nebo

směsi, které ji obsahují.



3.1.4 Vyluhování fosforečnanů rozpustných v neutrálním roztoku

citronanu amonného



Fosforečnany se ze vzorku vyluhují za předepsaných podmínek při 65 st.

C neutrálním (pH = 7,0) roztokem citronanu amonného.



3.1.5 Vyluhování fosforečnanů rozpustných v zásaditém roztoku citronanu

amonného



3.1.5.1 Vyluhování podle Petermanna při 65 st. C



Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při 65 st. C zásaditým roztokem

citronanu amonného podle Petermanna za přesně stanovených podmínek.

Metodou se vyluhuje především dihydrát hydrogen - fosforečnanu

vápenatého (CaHPO4.2H2O).



3.1.5.2 Vyluhování podle Petermanna při teplotě místnosti



Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při cca 20 st. C zásaditým roztokem

citronanu amonného podle Petermanna za přesně stanovených podmínek.

Metoda je určena především pro termofosfáty resp. termicky zpracované

fosfáty.



3.1.5.3 Vyluhování podle Joulieho



Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při cca 20 st. C zásaditým roztokem

citronanu amonného předepsaného složení (příp. s obsahem

8-hydroxychinolinu k vázání nadbytku hořčíku) za přesně stanovených

podmínek. Metoda je určena pro vyluhování fosforu vázaného ve formě

fosforečnanu hlinitovápenatého.



3.1.6 Vyluhování fosforečnanů rozpustných ve vodě



Fosforečnany se ze vzorku vyluhují vodou při cca 20 st. C za přesně

stanovených podmínek. Metoda je určena pro jednosložková i vícesložková

hnojiva obsahující fosforečnany rozpustné ve vodě.



3.2. Metody stanovení fosforečnanů ve výluzích



3.2.1 Vážkové stanovení jako fosfomolibdenan chinolinu



Metoda je použitelná pro všechny rozkladné roztoky a výluhy, získané

podle odst. 3.1., obsahující fosfor ve formě jednoduchých fosforečnanů.

Eventuálně přítomné polyfosforečnany se musí předem hydrolyzovat. Z

roztoku okyseleného kyselinou dusičnou se činidlem, obsahujícím

molybdenan sodný nebo amonný, kyselinou citronovou, chinolin, kyselinu

dusičnou a aceton, za předepsaných podmínek vysráží žlutý

molybdátofosforečnan chinolinia. Sraženina se odfiltruje skleněným

filtračním kelímkem, promyje, suší při 250 st. C a váží. Při dodržení

všech podmínek obsahuje 3,207 % P2O5. Stanovení neruší látky obvykle

přítomné v roztoku, jako minerální a organické kyseliny, rozpustné

křemičitany aj.



3.2.2 Fotometrické stanovení jako molybdenová modř



Metoda je určena především pro stanovení nízkých obsahů fosforu v

organických hnojivech popř. i v jiných produktech. Zbytek vzorku po

spálení (popel) se za horka vylouží kyselinou chlorovodíkovou a

filtrací se oddělí nerozpustný zbytek a kyselina křemičitá. Ve filtrátu

se fotometricky stanoví fosforečnan po převedení na

molybdátofosforečnan a redukci v něm vázaného molybdenu na molybdenovou

modř metolem v siřičitanovém prostředí, jejíž absorbance se měří.



3.2.3 Stanovení volné kyseliny fosforečné



Alikvotní podíl vodního výluhu hnojiva se titruje odměrným roztokem

hydroxidu sodného na indikátor dimethylovou žluť do žlutého zbarvení.

Zjištěná acidita se považuje za kyselinu fosforečnou titrovanou do

prvního stupně a vyjadřuje se jako volná kyselina fosforečná. Ke

zvýšení přesnosti se zbarvení titrovaného roztoku srovnává se zbarvením

roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného se stejným množstvím indikátoru.

Metoda je určena pro stanovení volné kyseliny fosforečné v

superfosfátech.



4.



Draslík



4.1. Metody vyluhování draslíku



4.1.1 Vyluhování draslíku rozpustného v kyselině



Draslík se ze vzorku vyluhuje varem se zředěnou kyselinou

chlorovodíkovou 15 minut. V čirém roztoku se stanoví draslík. Metoda je

určena jednak pro minerální tuhá hnojiva s draslíkem uvolnitelným

minerálními kyselinami, jednak pro různé pomocné látky převážně

anorganického charakteru.



4.1.2 Vyluhování draslíku rozpustného ve vodě



Vodorozpustný draslík se uvede do roztoku varem vzorku s destilovanou

vodou 30 minut. V čirém roztoku se stanoví draslík. Metoda je určena

pro minerální tuhá, roztoková a suspenzní hnojiva.



4.2. Metody stanovení draslíku ve výluzích



4.2.1 Vážkové stanovení jako tetrafenylboritan draselný



Z alikvotního podílu zkušebního roztoku se předem odstraní rušivý vliv

příp. přítomného kyanamidu oxidací bromovou vodou, organických látek

aktivním uhlím, nadbytku amonných solí vytěsněním amoniaku varem

zalkalizovaného roztoku, vázáním rušivých kationtů dihydrátem disodné

soli kyseliny ethylendiamintetraoctové a zbytku amonných iontů

formaldehydem. Pak se draslík za tepla ze slabě zásaditého prostředí

sráží roztokem tetrafenylboritanu sodného a sraženina se po ochlazení

odfiltruje skleněným filtračním kelímkem, promyje, suší při 120 st. C a

váží. Metoda je vhodná pro všechny výluhy hnojiv, pokud neobsahují

nadměrné množství organických látek, neodstranitelných aktivním uhlím.



4.2.2 Stanovení metodou atomové absorpční spektrometrie



Metoda je určena především pro stanovení celkového draslíku v

organominerálních a organických hnojivech (včetně statkových). Vzorek

se spálí při 450 st. C a popel se rozloží zředěnou kyselinou

chlorovodíkovou. Po oddělení nerozpustného zbytku a kyseliny křemičité

se v roztoku stanoví draslík metodou atomové absorpční spektrometrie.

Připouští se též stanovení metodou atomové emisní spektrometrie

(plamenové fotometrie nebo ICP).



5.



Vápník a hořčík



5.1. Metody rozkladu a vyluhování vápníku a hořčíku



5.1.1 Rozklad kyselinou chlorovodíkovou



Vzorek se rozloží odpařením se zředěnou (1+1) kyselinou chlorovodíkovou

k suchu a případnou oxidací organických látek několika kapkami kyseliny

dusičné a nerozpustný zbytek s vyloučenou kyselinou křemičitou se

odfiltrují. Ve filtrátu se po oddělení seskvioxidů stanoví vápník a

hořčík komplexometrickou titrací jednak na fluorexon (calcein), jednak

na eriochromovou čerň T. Metoda je určena pro materiály vyrobené mletím

přírodních hmot (vápence, dolomity) nebo jejich termickým zpracováním

(vápna všech typů) popř. i jiné hmoty s převládající uhličitanovou nebo

oxidovou resp. hydroxidovou vazbou vápníku a hořčíku a dále se

silikátovou vazbou typu hutnických strusek.



5.1.2 Vyluhování celkového vápníku a hořčíku kyselinou chlorovodíkovou



Navážka vzorku se 30 minut vaří se zředěnou (1+1) kyselinou

chlorovodíkovou. Po zředění, ochlazení a doplnění po značku se roztok

filtruje. Čirý filtrát se použije ke stanovení. Metoda je určena pro

vzorky obsahující vápník především ve formě síranů v různém stupni

hydratace. Navážka se řídí podle obsahu vápníku a síranů ve vzorku.



5.1.3 Vyluhování vápníku nebo hořčíku rozpustného ve vodě



Navážka vzorku se 30 minut vaří s destilovanou vodou. Po zředění,

ochlazení a doplnění po značku se roztok filtruje. Čirý filtrát se

použije ke stanovení. Metoda je určena pro hnojiva, u kterých je v

tabulce typových hnojiv předepsán obsah vápníku nebo hořčíku ve

vodorozpustné formě. Navážka se řídí podle obsahu vápníku a síranů.



5.2. Metody stanovení vápníku a hořčíku ve výluzích



5.2.1 Komplexometrické stanovení vápníku a hořčíku



Alikvotní podíly roztoků získaných metodami 5.1.1., 5.1.2. nebo 5.1.3.

se titrují odměrným roztokem disodné soli kyseliny

ethylendiamintetraoctové jednak na indikátor fluorexon (calcein) v

silně alkalickém prostředí pH > 12 (samotný vápník), jednak při pH 10,5

+/- 0,1 na indikátor eriochromčerň T (suma vápníku a hořčíku).

Odečtením obou spotřeb se zjistí spotřeba odměrného roztoku EDTA na

hořčík. Rušivé kovové ionty se maskují kyanidem draselným.



5.2.2 Stanovení vápníku nebo hořčíku metodou atomové absorpční

spektrometrie



Vápník nebo hořčík se ve výluzích, při obsahu do 10 % CaO nebo MgO ve

vzorku, po příslušném zředění do rozpětí kalibrační křivky pro použitý

přístroj a podmínky měření stanoví metodou AAS nebo též ICP-AES.



5.2.3 Stanovení vápníku manganometricky po vyloučení jako šťavelan



Z alikvotního podílu výluhu se vápník vysráží jako šťavelan vápenatý.

Ten se po odfiltrování skleněným filtračním kelímkem a promytí rozpustí

ve zředěné kyselině sírové a uvolněná kyselina šťavelová se titruje

odměrným roztokem manganistanu draselného. Metoda je vhodná pro obsahy

CaO ve vzorku vyšší než 10 %.



6.



Sodík



6.1. Metody vyluhování sodíku



6.1.1 Vyluhování celkového sodíku kyselinou chlorovodíkovou



Sodík se ze vzorku vyluhuje varem se zředěnou kyselinou chlorovodíkovou

stejným způsobem, jako při metodě 5.1.2. Čirý filtrát se použije ke

stanovení.



6.1.2 Vyluhování sodíku rozpustného ve vodě



Sodík se ze vzorku vyluhuje varem s destilovanou vodou stejným

způsobem, jako při metodě 5.1.3. Čirý filtrát se použije ke stanovení.



6.2. Stanovení sodíku metodou plamenové fotometrie



Sodík se po případném zředění alikvotního podílu ve výluhu 6.1.1. nebo

6.1.2. do rozpětí kalibrační křivky pro použitý přístroj a podmínky

měření stanoví atomovou emisní spektrometrií, popř. ICP-AES. Připouští

se stanovení metodou atomové absorpční spektrometrie.



7.



Síra



7.1. Metody vyluhování síry v různých formách



7.1.1 Vyluhování celkové síranové síry



Sírany se ze vzorku vyluhují 30 minut varem se zředěnou (1+1) kyselinou

chlorovodíkovou. V alikvotním podílu čirého filtrátu se stanoví sírany.

Navážka vzorku se řídí podle obsahu síranů a vápníku.



7.1.2 Vyluhování různých forem celkové síry



Metoda je určena pro hnojiva obsahující síru ve formě elementární,

thiosíranové, siřičitanové popř. síranové. Varem vzorku s roztokem

hydroxidu sodného se v silně alkalickém prostředí elementární síra

převede na polysulfidickou a thiosíranovou, která se s případně

přítomným siřičitanem v následujícím kroku zoxiduje peroxidem vodíku na

síran. V celém čirém filtrátu nebo v alikvotním podílu se stanoví

sírany.



7.1.3 Vyluhování vodorozpustné síranové síry



Vodorozpustné sírany se ze vzorku 30 minut vyluhují varem s

destilovanou vodou. Po zředění, ochlazení a doplnění po značku se

roztok filtruje a v alikvotním podílu filtrátu se stanoví sírany.



7.1.4 Vyluhování různých forem vodorozpustné síry



Metoda je určena pro hnojiva obsahující vodorozpustnou síru ve formě

thiosíranu, siřičitanu popř. síranu. Vzorek se za chladu třepe 30 minut

s destilovanou vodou. V alikvotním podílu čirého filtrátu se po

alkalizaci za varu peroxidem vodíku zoxiduje thiosíran a siřičitan na

síran, který se po okyselení spolu s původně přítomným síranem stanoví.



7.2. Vážkové stanovení síry ve výluzích



Ve výluzích získaných metodami 7.1.1, 7.1.2, 7.1.3 nebo 7.1.4 se buď v

celém objemu nebo v alikvotním podílu v kyselém prostředí chloridem

barnatým sráží síran barnatý, který se odfiltruje, žíhá a váží.



7.3. Stanovení elementární síry



Elementární síra se ze vzorku extrahuje v Soxhletově extraktoru

sirouhlíkem. Extrahovaná síra se stanoví vážením. Podle potřeby se

kontroluje čistota získané a vážené síry sublimací a vážením zbytku.



8.



Chlor



8.1. Stanovení chloridů za nepřítomnosti organických látek



Chloridy vyloužené ze vzorků vodou se stanoví podle Volharda. Srážejí

se přebytkem odměrného roztoku dusičnanu stříbrného v kyselém

prostředí. Přebytek se titruje odměrným roztokem thiokyanatanu amonného

v přítomnosti síranu železito-amonného.



9.



Stopové prvky



9.1. Stanovení stopových prvků při obsahu nejvýše 10 %



9.1.1 Vyluhování:



9.1.1.1 Vyluhování celkového obsahu stopových prvků



Stopové prvky se ze vzorku vylouží vroucí zředěnou kyselinou

chlorovodíkovou za přesně stanovených podmínek.



9.1.1.2 Vyluhování vodorozpustných forem stopových prvků



Stopové prvky se ze vzorku vylouží vodou cca 20 st. C teplou za přesně

stanovených podmínek.



9.1.2 Stanovení stopových prvků ve výluzích:



9.1.2.1 Stanovení manganu, mědi, kobaltu, zinku a železa metodou

atomové absorpční spektrometrie



Výluhy se po případném omezení rušivých vlivů zředí tak, aby

koncentrace stanovovaného prvku ležela v optimální měřící oblasti

spektrometru při příslušné vlnové délce, za dodržení všech postupů v

návodu dodaném výrobcem daného přístroje.



9.1.2.2 Stanovení bóru spektrofotometricky



3- Ionty BO3 - tvoří s Azomethinem H při hodnotě pH (5,2 +/- 0,2) žlutý

komplex. Absorbance roztoku se měří při vlnové délce 410 nm.



9.1.2.3 Stanovení molybdenu spektrofotometricky



V kyselém prostředí tvoří Mo(V) s ionty SCN - žlutooranžový komplex

(MoO(SCN)5). Komplex se extrahuje do n-butylacetátu. Rušivé ionty

zůstávají ve vodní fázi. Absorbance žlutooranžového komplexu se měří

při vlnové délce 470 nm.



9.2. Stanovení stopových prvků při obsahu nad 10 %



9.2.1 Vyluhování:



9.2.1.1 Vyluhování celkového obsahu stopových prvků



Stopové prvky se ze vzorku vylouží vroucí zředěnou kyselinou

chlorovodíkovou za přesně stanovených podmínek.



9.2.1.2 Vyluhování vodorozpustných forem stopových prvků



Stopové prvky se ze vzorku vylouží vodou cca 20 st. C teplou za přesně

stanovených podmínek.



9.2.2 Stanovení stopových prvků ve výluzích:



9.2.2.1 Stanovení zinku a železa metodou atomové absorpční

spektrometrie



Výluhy se po případném omezení rušivých vlivů zředí tak, aby

koncentrace stanovovaného prvku ležela v optimální měřící oblasti

spektrometru při příslušné vlnové délce za dodržení všech postupů v

návodu dodaném výrobcem daného přístroje.



9.2.2.2 Stanovení bóru acidimetrickou titrací



Velmi slabá kyselina boritá tvoří s D-manitem (stejně jako s ostatními

org. látkami s větším obsahem OH skupin) silnější manitoboritou

kyselinu, kterou lze titrovat odměrným roztokem hydroxidu sodného do pH

= 6,3.



9.2.2.3 Stanovení kobaltu vážkovou metodou



Kobalt (III) dává s 1-nitroso-2 naftolem červenou sraženinu

Co(C10H6ONO)3.2H2O. Kobalt se sráží v prostředí kyseliny octové

roztokem 1-nitroso-2 naftolu. Sraženina se po filtraci a promytí, suší

do konstantní hmotnosti a váží jako Co(C10H6ONO)3.2H2O.



9.2.2.4 Stanovení mědi titrační metodou



Měďnatý iont se ve slabě kyselém prostředí redukuje jodidem draselným

na měďný. Vyloučený jod se titruje odměrným roztokem thiosíranu sodného

v přítomnosti škrobu jako indikátoru.



9.2.2.5 Stanovení manganu titrační metodou



Chloridové ionty přítomné ve výluhu se odstraní varem s kyselinou

sírovou. Mangan se oxiduje bismutičnanem v prostředí kyseliny dusičné.

Vzniklý manganistan se redukuje roztokem síranu železnatého. Jeho

přebytek se titruje odměrným roztokem manganistanu draselného.



9.2.2.6 Stanovení molybdenu vážkovou metodou



8-hydroxychinolin (oxin) poskytuje s molybdenem ve slabě kyselém

prostředí za přítomnosti EDTA sraženinu. Vyloučená žlutá sraženina se

odfiltruje, promyje a vysuší do konstantní váhy jako MoO2(C9H6NO)2.



10.



Rizikové prvky



10.1. Stanovení rizikových prvků v anorganických hnojivech a surovinách

pro jejich výrobu



10.1.1 Vyluhování celkového obsahu rizikových prvků



Rizikové prvky se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a

chlorovodíkové za přesně stanovených podmínek.



10.1.2 Stanovení rizikových prvků ve výluzích:



10.1.2.1 Stanovení chromu, kadmia a olova metodou atomové absorpční

spektrometrie



Výluhy se po případné eliminaci rušivých vlivů zředí tak, aby

koncentrace stanoveného prvku ležela v optimální měřící oblasti

spektrometru při příslušné vlnové délce za dodržení všech postupů v

návodu dodaném výrobcem daného přístroje.



10.1.2.2 Stanovení arsenu metodou absorpční spektrometrie



Ve výluhu vzorku se arsen redukuje jodidem draselným na As (III).

Vyloučený jodid se odstraní přídavkem kyseliny askorbové. V aparatuře

na kontinuální generování hydridů se arsenovodík vzniklý reakcí s

tetrahydridoboritanem sodným vede proudem inertního plynu do rozkladné

trubice, kde dochází k pyrolytické atomizaci.



10.1.2.3 Stanovení rtuti metodou absorpční spektrometrie



Ke stanovení se použije jednoúčelový analyzátor typu (TMA, AMA), ve

kterém se vzorek rozkládá pyrolýzou v proudu kyslíku. Rtuť se zachytí

na amalgamátoru. Rtuť se z amalgamátoru vytěsní zahřátím a měří se její

absorbance.



10.2. Stanovení rizikových prvků v organických hnojivech a surovinách

pro jejich výrobu



10.2.1 Vyluhování celkového obsahu rizikových prvků



Rizikové prvky se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a

chlorovodíkové (Lefortova lučavka) za přesně stanovených podmínek.



10.2.2 Stanovení rizikových prvků ve výluzích:



10.2.2.1 Stanovení chromu, kadmia, mědi, molybdenu (ETA), niklu, olova

a zinku metodou absorpční spektrometrie



Výluhy se po případném omezení rušivých vlivů zředí tak, aby

koncentrace stanoveného prvku ležela v optimální měřící oblasti

spektrometru při příslušné vlnové délce za dodržení všech postupů v

návodu dodaném výrobcem daného přístroje.



10.2.2.2 Stanovení arsenu metodou absorpční spektrometrie



Arsen se stanoví jako v odstavci 10.1.2.2.



10.2.2.3 Stanovení rtuti metodou absorpční spektrometrie



Rtuť se stanoví jako v odstavci 10.1.2.3.



11.



Stanovení volné kyseliny sírové



Alikvotní podíl vodního výluhu hnojiva se titruje odměrným roztokem

hydroxidu sodného na směsný indikátor. Zjištěná acidita se považuje za

kyselinu sírovou.



12.



Stanovení spalitelných látek



Organický podíl ve vzorku (spalitelné látky) se zjišťuje z hmotnostního

úbytku (po předběžném vysušení vzorku při 105 st. C) po spálení vzorku

při 450 st. C do konstantní hmotnosti.



13.



Stanovení vlhkosti



Obsah vlhkosti se stanoví vážkově jako hmotnostní úbytek po vysušení

vzorku za předepsané teploty a času.



14.



Stanovení hodnoty pH



Hodnota pH se zjistí změřením výluhu nebo suspense daného vzorku na pH

metru s obvyklou kombinací elektrod při použití dvou tlumivých roztoků

při daných podmínkách měření předepsaným způsobem.



15.



Stanovení vodivosti



Vodivost vodního výluhu vzorku se měří konduktometrem s příslušnou

elektrodou při daných podmínkách měření (teplotě) způsobem předepsaným

pro daný typ hnojiva.



16.



Stanovení velikosti částic



Vzorek se umístí na zkušební síto s udanou jmenovitou velikostí otvorů

a třesením, poklepáváním (za sucha) nebo promýváním (za mokra) se dělí

na podsítný a nadsítný podíl při předepsaných podmínkách. Vážením

jednotlivých frakcí se zjistí jejich procentické zastoupení.".



3. Za přílohu č. 2 se doplňuje příloha č. 3, která zní:



"Příl.3



Metody mikrobiologických zkoušek



1. Termotolerantní koliformní bakterie, enterokoky a salmonely se

stanovují kultivačními metodami přímého výsevu na selektivních

agarových půdách. Při metodě přímého výsevu se předpokládá, že každá

kolonie, která vzrostla na tomto kultivačním mediu, je pomnožená

populace pocházející z jedné buňky, nebo jedné kolonitvorné jednotky,

které byly přítomné ve výluhu vzorku nebo jeho zředění v okamžiku

očkování.



2. Postup je považován za odpovídající, jsou-li při něm splněny

požadavky vyplývající z ČSN ISO citovaných pod písm. a) a jsou-li

dodrženy metody uvedené pod písm. b) až d):



a)



ČSN ISO - 6887: Mikrobiologie. Všeobecné pokyny pro přípravu ředění při

mikrobiologickém zkoušení.



ČSN ISO - 7218: Mikrobiologie poživatin a krmiv. Všeobecné pokyny pro

mikrobiologické zkoušení.



ČSN ISO - 8199: Jakost vod. Obecné pokyny pro stanovení mikroorganismů

kultivačními metodami.



ČSN ISO - 9998: Jakost vod. Kontrola a hodnocení kultivačních médií pro

stanovení počtu kolonií používaných při zkoušení jakosti vod.



b) Metoda pro stanovení termotolerantních koliformních bakterií:



ČSN ISO - 9308 - 1: Mikrobiologie. Všeobecné pokyny pro stanovení počtu

koliformních bakterií. Technika počítání kolonií.



c) Metoda pro stanovení enterokoků:



ČSN ISO - 7899 - 2: Jakost vod. Stanovení fekálních streptokoků, Část

2: Metoda membránových filtrů - modifikovaná.



d) Metoda stanovení baktérií rodu Salmonella:



ČSN EN 12 824: Mikrobiologie potravin a krmiv. Horizontální metoda

průkazu bakterií rodu Salmonella.".



Čl.II



Účinnost



Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2001.



Ministr:



Ing. Fencl v. r.

Related Laws