475/2000 Sb.
VYHLÁŠKA
Ministerstva zemědělství
ze dne 13. prosince 2000,
kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 273/1998 Sb., o
odběrech a chemických rozborech vzorků hnojiv
Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 16 písm. b) zákona č. 156/1998
Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných
přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd
(zákon o hnojivech), ve znění zákona č. 308/2000 Sb.:
Čl.I
Vyhláška č. 273/1998 Sb., o odběrech a chemických rozborech vzorků
hnojiv, se mění takto:
1. V § 9 odst. 3 se slova " , které jsou reprodukovatelné a mají co
nejvyšší záchytnost mikroorganismů" nahrazují slovy "uvedenými v
příloze č. 3".
2. Příloha č. 2 zní:
"Příl.2
Postupy chemických rozborů
1.
Příprava vzorků k analýze
Úprava konečného vzorku dodaného do laboratoře je sled operací,
nejčastěji prosévání, rozmělňování a homogenizace, který se provádí
tak, aby
a) i nejmenší navážka, předpokládaná analytickými metodami, byla
reprezentativní pro konečný vzorek,
b) při úpravě nebyla zrnitost hnojiva změněna natolik, že by tím byla
znatelně ovlivněna rozpustnost v různých vyluhovacích činidlech.
2.
Dusík
2.1. Stanovení amonného dusíku
2.1.1 Stanovení amonného dusíku destilační metodou
Amoniak se vytěsní nadbytečným hydroxidem sodným, destiluje se a váže
ve známém objemu odměrného roztoku kyseliny sírové, jejíž nadbytek se
stanoví titrací odměrným roztokem hydroxidu sodného.
2.1.2 Stanovení amonného dusíku formaldehydovou metodou
Amonné ionty ve vodném roztoku se reakcí s formaldehydem převedou na
prakticky neutrální hexamethylentetramin, při čemž se uvolní
ekvivalentní množství oxoniových iontů. Ty se přímo stanoví titrací
odměrným roztokem hydroxidu sodného na fenolftalein.
2.2. Stanovení amonného a dusičnanového dusíku podle Devardy
Dusičnany a eventuálně přítomné dusitany se v silně alkalickém
prostředí redukují vodíkem ve stavu zrodu, vznikajícím reakcí Devardovy
slitiny s hydroxidem sodným. Vzniklý amoniak se spolu s původně
přítomným vydestiluje a váže ve známém objemu odměrného roztoku
kyseliny sírové, jejíž nadbytek se stanoví titrací odměrným roztokem
hydroxidu sodného.
2.3. Stanovení celkového dusíku (sumy anorganicky a organicky vázaného
dusíku)
2.3.1 Stanovení celkového dusíku v dusíkatém vápně bez dusičnanů
Vzorek se rozloží Kjeldahlovou metodou varem s kyselinou sírovou za
přítomnosti měďnatého katalyzátoru. Ze vzniklého síranu amonného se
amoniak vytěsní hydroxidem sodným a vydestiluje se do známého objemu
odměrného roztoku kyseliny sírové, jejíž nadbytek se stanoví titrací
odměrným roztokem hydroxidu sodného.
2.3.2 Stanovení celkového dusíku v dusíkatém vápně s dusičnany
Nejprve se kovovým železem (v prášku) a chloridem cínatým zredukují
dusičnany na amoniak a vzorek se dále rozloží Kjeldahlovou metodou jako
v odst. 2.3.1.
2.3.3 Stanovení celkového dusíku v močovině
Dusík z močoviny se varem vzorku s kyselinou sírovou převede na amonný,
ten se z alkalického prostředí vydestiluje do známého objemu odměrného
roztoku kyseliny sírové a její nadbytek se stanoví titrací odměrným
roztokem hydroxidu sodného.
2.4. Stanovení kyanamidového dusíku
Kyanamid se z roztoku srazí jako stříbrná sůl, která se rozloží
Kjeldahlovou metodou a dusík se stanoví jako v odst. 2.3.1.
2.5. Stanovení biuretu v močovině
Biuret tvoří v alkalickém prostředí za přítomnosti vinanu
sodnodraselného s dvojmocnou mědí modrofialový vodorozpustný komplex,
jehož absorbance se měří při vlnové délce 546 nm.
2.6. Stanovení různých forem dusíku vedle sebe
Stanovení různých forem dusíku vedle sebe v hnojivech s amonným,
dusičnanovým, močovinovým a kyanamidovým dusíkem.
2.6.1 Rozpustný a nerozpustný dusík (suma)
Stanovení se provádí pouze tehdy, je-li z výše uvedených forem dusíku
přítomen též kyanamid.
2.6.1.1 Za nepřítomnosti dusičnanů se vzorek přímo mineralizuje
Kjeldahlovým rozkladem.
2.6.1.2 Za přítomnosti dusičnanů se vzorek mineralizuje Kjeldahlovým
rozkladem až po redukci práškovým železem a chloridem cínatým.
Poznámka:
Z hnojiv se vodou při teplotě místnosti vyluhuje amonný, dusičnanový a
močovinový dusík (včetně biuretu), kyanamid vápenatý se hydrolýzuje (na
Ca(HCN2)2) a nerozpuštěné zbývají močovino-aldehydické kondenzáty.
Zjistí-li se při rozboru obsah nerozpustného dusíku vyšší než 0,5 %,
lze soudit na přítomnost močovino-aldehydických kondenzátů popř. jiných
forem nerozpustného dusíku. Pro tento případ je popsaný analytický
postup bez úprav nevhodný.
2.6.2 Rozpustné formy dusíku
V různých podílech jediného roztoku vzorku se stanoví:
2.6.2.1 rozpustný celkový dusík
2.6.2.1.1 za nepřítomnosti dusičnanů přímým rozkladem podle Kjeldahla
2.6.2.1.2 za přítomnosti dusičnanů v alikvotním podílu roztoku předem
zredukovaného podle Ulsche (práškovým železem v kyselém prostředí)
rozkladem podle Kjeldahla. V obou případech se vzniklý amoniak stanoví
destilační metodou 2.1.1.
2.6.2.2 rozpustný celkový dusík bez dusičnanového dusíku Kjeldahlovým
rozkladem po odstranění dusičnanů síranem železnatým v kyselém
prostředí. Vzniklý amoniak se stanoví destilační metodou 2.1.1.
2.6.2.3 dusičnanový dusík z rozdílu:
2.6.2.3.1 za nepřítomnosti kyanamidu vápenatého rozdíl mezi 2.6.2.1.2 a
2.6.2.2 nebo mezi 2.6.2.1.2 (rozpustný celkový dusík) a sumou amonného
a močovinového dusíku (2.6.2.4 + 2.6.2.5),
2.6.2.3.2 za přítomnosti kyanamidu vápenatého rozdíl mezi 2.6.2.1.2 a
2.6.2.2 nebo mezi 2.6.2.1.2 a sumou (2.6.2.4 + 2.6.2.5 + 2.6.2.6).
2.6.2.4 amonný dusík
2.6.2.4.1 za přítomnosti samotného amonného nebo amonného a
dusičnanového dusíku použitím destilační metody 2.1.1.
2.6.2.4.2 za přítomnosti močovinového nebo kyanamidového dusíku
vytěsněním amoniaku za chladu ze slabě alkalického prostředí proháněním
vzduchem. Amoniak se váže ve známém objemu odměrného roztoku kyseliny
sírové a stanoví jako při destilační metodě 2.1.1.
2.6.2.5 močovinový dusík
buď
2.6.2.5.1 přeměnou močoviny pomocí ureázy na amoniak, který se titruje
odměrným roztokem kyseliny chlorovodíkové,
nebo
2.6.2.5.2 vážkově xanthydrolem; biuret se rovněž sráží, avšak může se
bez velké chyby ztotožnit s močovinovým dusíkem, protože jeho absolutní
obsah ve vícesložkových hnojivech je zpravidla malý,
nebo
2.6.2.5.3 výpočtem z rozdílů podle tabulky:
----------------------------------------------------------------------------------
- + 2-
případ N - NO3 N - NH4 N - CN2 N - CO(NH2)2
----------------------------------------------------------------------------------
1 nepřítomen přítomen přítomen (2.6.2.1.1) - (2.6.2.4.2+ 2.6.2.6)
----------------------------------------------------------------------------------
2 přítomen přítomen přítomen (2.6.2.2) - (2.6.2.4.2 + 2.6.2.6)
----------------------------------------------------------------------------------
3 nepřítomen přítomen nepřítomen (2.6.2.1.1) - (2.6.2.4.2)
----------------------------------------------------------------------------------
4 přítomen přítomen nepřítomen (2.6.2.2) - (2.6.2.4.2)
----------------------------------------------------------------------------------
2.6.2.6 kyanamidový dusík srážením jako stříbrná sůl a stanovením
dusíku ve sraženině podle Kjeldahla.
2.6.3 Stanovení různých forem dusíku vedle sebe v hnojivech s amonným,
dusičnanovým a močovinovým dusíkem
V různých podílech jediného roztoku vzorku se stanoví:
2.6.3.1 celkový dusík:
2.6.3.1.1. za nepřítomnosti dusičnanů přímým rozkladem podle Kjeldahla,
2.6.3.1.2. za přítomnosti dusičnanů v alikvotním podílu roztoku předem
zredukovaného podle Ulsche (práškovým železem v kyselém prostředí)
rozkladem podle Kjeldahla.
V obou případech se vzniklý amoniak stanoví destilační metodou 2.1.1.
2.6.3.2 celkový dusík bez dusičnanového dusíku Kjeldahlovým rozkladem
po odstranění dusičnanů síranem železnatým v kyselém prostředí. Vzniklý
amoniak se stanoví destilační metodou 2.1.1.
2.6.3.3 dusičnanový dusík z rozdílu mezi 2.6.3.1.2 a 2.6.3.2 nebo mezi
2.6.3.1.2 a sumou rozpustného amonného a močovinového dusíku (2.6.3.4 +
2.6.3.5).
2.6.3.4 amonný dusík vytěsněním amoniaku za chladu ze slabě alkalického
prostředí proháněním vzduchem. Amoniak se váže ve známém objemu
odměrného roztoku kyseliny sírové a stanoví jako při destilační metodě
2.1.1.
2.6.3.5 močovinový dusík
buď
2.6.3.5.1 přeměnou močoviny pomocí ureázy na amoniak, který se titruje
odměrným roztokem kyseliny chlorovodíkové,
nebo
2.6.3.5.2 vážkově xanthydrolem; biuret se rovněž sráží, avšak může se
bez velké chyby ztotožnit s močovinovým dusíkem, protože jeho absolutní
obsah ve vícesložkových hnojivech je zpravidla malý,
nebo
2.6.3.5.3 výpočtem z rozdílů podle tabulky:
------------------------------------------------------------------ - +
případ N - NO3 N - NH4 N - CO(NH2)2
------------------------------------------------------------------ 1
nepřítomen přítomen (2.6.3.1.1) - (2.6.3.4)
------------------------------------------------------------------ 2
přítomen přítomen (2.6.3.2) - (2.6.3.4)
------------------------------------------------------------------
2.7. Stanovení močovinového (amidického) dusíku fotometrickou metodou
Močovina reaguje v kyselém prostředí s 4-dimethylaminobenzaldehydem za
vzniku žlutě zbarveného kondenzačního produktu, jehož absorbance se
měří při vlnové délce 420 nm. Metoda je určena pro selektivní stanovení
močovinového (amidického) dusíku v jednoduchých i vícesložkových
hnojivech. Nelze ji použít pro hnojiva obsahující nebo uvolňující
látky, které rovněž tvoří barevné sloučeniny s
4-dimethylaminobenzaldehydem, jako např. kyanamid, thiomočovina,
primární a sekundární aromatické aminy, hydrazin a deriváty s jednou
volnou aminoskupinou, semikarbazidy.
2.8. Stanovení celkového dusíku podle Jodlbauera
Dusičnany v prostředí kyseliny sírové nitrují fenol na p-nitrofenol,
který se následně pomocí zinku redukuje na p-aminofenol. Ten se spolu s
organickou složkou vzorku rozloží vroucí kyselinou sírovou za
přítomnosti katalyzátoru, při čemž se organicky vázaný dusík
zmineralizuje. Vzniklý amonný dusík se spolu s původně přítomným
amonným dusíkem po alkalizaci vydestiluje jako amoniak do známého
objemu odměrného roztoku kyseliny sírové. Její nadbytek se zjistí
titrací odměrným roztokem hydroxidu sodného.
3.
Fosfor
3.1. Metody rozkladu a vyluhování fosforečnanů
3.1.1 Rozklad minerálními kyselinami
Vzorek se rozloží varem se směsí kyseliny sírové a dusičné a veškerá
kyselina fosforečná se tak převede do roztoku. Metoda je určena pro
rozklad vzorků přírodních fosfátů a hnojiv s obsahem fosforu, pokud
neobsahují větší množství organických látek.
3.1.2 Vyluhování fosforečnanů rozpustných v kyselině mravenčí (2%)
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují roztokem kyseliny mravenčí (2%). Při
tom se vylouží fosforečnany především z rozpadavých zemitých surových
fosfátů, zatímco "tvrdé" surové fosfáty se nevyluhují.
3.1.3 Vyluhování fosforečnanů rozpustných v kyselině citronové (2%)
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují roztokem kyseliny citronové (2%).
Metoda je určena především pro hnojiva typu Thomasovy moučky nebo
směsi, které ji obsahují.
3.1.4 Vyluhování fosforečnanů rozpustných v neutrálním roztoku
citronanu amonného
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují za předepsaných podmínek při 65 st.
C neutrálním (pH = 7,0) roztokem citronanu amonného.
3.1.5 Vyluhování fosforečnanů rozpustných v zásaditém roztoku citronanu
amonného
3.1.5.1 Vyluhování podle Petermanna při 65 st. C
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při 65 st. C zásaditým roztokem
citronanu amonného podle Petermanna za přesně stanovených podmínek.
Metodou se vyluhuje především dihydrát hydrogen - fosforečnanu
vápenatého (CaHPO4.2H2O).
3.1.5.2 Vyluhování podle Petermanna při teplotě místnosti
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při cca 20 st. C zásaditým roztokem
citronanu amonného podle Petermanna za přesně stanovených podmínek.
Metoda je určena především pro termofosfáty resp. termicky zpracované
fosfáty.
3.1.5.3 Vyluhování podle Joulieho
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při cca 20 st. C zásaditým roztokem
citronanu amonného předepsaného složení (příp. s obsahem
8-hydroxychinolinu k vázání nadbytku hořčíku) za přesně stanovených
podmínek. Metoda je určena pro vyluhování fosforu vázaného ve formě
fosforečnanu hlinitovápenatého.
3.1.6 Vyluhování fosforečnanů rozpustných ve vodě
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují vodou při cca 20 st. C za přesně
stanovených podmínek. Metoda je určena pro jednosložková i vícesložková
hnojiva obsahující fosforečnany rozpustné ve vodě.
3.2. Metody stanovení fosforečnanů ve výluzích
3.2.1 Vážkové stanovení jako fosfomolibdenan chinolinu
Metoda je použitelná pro všechny rozkladné roztoky a výluhy, získané
podle odst. 3.1., obsahující fosfor ve formě jednoduchých fosforečnanů.
Eventuálně přítomné polyfosforečnany se musí předem hydrolyzovat. Z
roztoku okyseleného kyselinou dusičnou se činidlem, obsahujícím
molybdenan sodný nebo amonný, kyselinou citronovou, chinolin, kyselinu
dusičnou a aceton, za předepsaných podmínek vysráží žlutý
molybdátofosforečnan chinolinia. Sraženina se odfiltruje skleněným
filtračním kelímkem, promyje, suší při 250 st. C a váží. Při dodržení
všech podmínek obsahuje 3,207 % P2O5. Stanovení neruší látky obvykle
přítomné v roztoku, jako minerální a organické kyseliny, rozpustné
křemičitany aj.
3.2.2 Fotometrické stanovení jako molybdenová modř
Metoda je určena především pro stanovení nízkých obsahů fosforu v
organických hnojivech popř. i v jiných produktech. Zbytek vzorku po
spálení (popel) se za horka vylouží kyselinou chlorovodíkovou a
filtrací se oddělí nerozpustný zbytek a kyselina křemičitá. Ve filtrátu
se fotometricky stanoví fosforečnan po převedení na
molybdátofosforečnan a redukci v něm vázaného molybdenu na molybdenovou
modř metolem v siřičitanovém prostředí, jejíž absorbance se měří.
3.2.3 Stanovení volné kyseliny fosforečné
Alikvotní podíl vodního výluhu hnojiva se titruje odměrným roztokem
hydroxidu sodného na indikátor dimethylovou žluť do žlutého zbarvení.
Zjištěná acidita se považuje za kyselinu fosforečnou titrovanou do
prvního stupně a vyjadřuje se jako volná kyselina fosforečná. Ke
zvýšení přesnosti se zbarvení titrovaného roztoku srovnává se zbarvením
roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného se stejným množstvím indikátoru.
Metoda je určena pro stanovení volné kyseliny fosforečné v
superfosfátech.
4.
Draslík
4.1. Metody vyluhování draslíku
4.1.1 Vyluhování draslíku rozpustného v kyselině
Draslík se ze vzorku vyluhuje varem se zředěnou kyselinou
chlorovodíkovou 15 minut. V čirém roztoku se stanoví draslík. Metoda je
určena jednak pro minerální tuhá hnojiva s draslíkem uvolnitelným
minerálními kyselinami, jednak pro různé pomocné látky převážně
anorganického charakteru.
4.1.2 Vyluhování draslíku rozpustného ve vodě
Vodorozpustný draslík se uvede do roztoku varem vzorku s destilovanou
vodou 30 minut. V čirém roztoku se stanoví draslík. Metoda je určena
pro minerální tuhá, roztoková a suspenzní hnojiva.
4.2. Metody stanovení draslíku ve výluzích
4.2.1 Vážkové stanovení jako tetrafenylboritan draselný
Z alikvotního podílu zkušebního roztoku se předem odstraní rušivý vliv
příp. přítomného kyanamidu oxidací bromovou vodou, organických látek
aktivním uhlím, nadbytku amonných solí vytěsněním amoniaku varem
zalkalizovaného roztoku, vázáním rušivých kationtů dihydrátem disodné
soli kyseliny ethylendiamintetraoctové a zbytku amonných iontů
formaldehydem. Pak se draslík za tepla ze slabě zásaditého prostředí
sráží roztokem tetrafenylboritanu sodného a sraženina se po ochlazení
odfiltruje skleněným filtračním kelímkem, promyje, suší při 120 st. C a
váží. Metoda je vhodná pro všechny výluhy hnojiv, pokud neobsahují
nadměrné množství organických látek, neodstranitelných aktivním uhlím.
4.2.2 Stanovení metodou atomové absorpční spektrometrie
Metoda je určena především pro stanovení celkového draslíku v
organominerálních a organických hnojivech (včetně statkových). Vzorek
se spálí při 450 st. C a popel se rozloží zředěnou kyselinou
chlorovodíkovou. Po oddělení nerozpustného zbytku a kyseliny křemičité
se v roztoku stanoví draslík metodou atomové absorpční spektrometrie.
Připouští se též stanovení metodou atomové emisní spektrometrie
(plamenové fotometrie nebo ICP).
5.
Vápník a hořčík
5.1. Metody rozkladu a vyluhování vápníku a hořčíku
5.1.1 Rozklad kyselinou chlorovodíkovou
Vzorek se rozloží odpařením se zředěnou (1+1) kyselinou chlorovodíkovou
k suchu a případnou oxidací organických látek několika kapkami kyseliny
dusičné a nerozpustný zbytek s vyloučenou kyselinou křemičitou se
odfiltrují. Ve filtrátu se po oddělení seskvioxidů stanoví vápník a
hořčík komplexometrickou titrací jednak na fluorexon (calcein), jednak
na eriochromovou čerň T. Metoda je určena pro materiály vyrobené mletím
přírodních hmot (vápence, dolomity) nebo jejich termickým zpracováním
(vápna všech typů) popř. i jiné hmoty s převládající uhličitanovou nebo
oxidovou resp. hydroxidovou vazbou vápníku a hořčíku a dále se
silikátovou vazbou typu hutnických strusek.
5.1.2 Vyluhování celkového vápníku a hořčíku kyselinou chlorovodíkovou
Navážka vzorku se 30 minut vaří se zředěnou (1+1) kyselinou
chlorovodíkovou. Po zředění, ochlazení a doplnění po značku se roztok
filtruje. Čirý filtrát se použije ke stanovení. Metoda je určena pro
vzorky obsahující vápník především ve formě síranů v různém stupni
hydratace. Navážka se řídí podle obsahu vápníku a síranů ve vzorku.
5.1.3 Vyluhování vápníku nebo hořčíku rozpustného ve vodě
Navážka vzorku se 30 minut vaří s destilovanou vodou. Po zředění,
ochlazení a doplnění po značku se roztok filtruje. Čirý filtrát se
použije ke stanovení. Metoda je určena pro hnojiva, u kterých je v
tabulce typových hnojiv předepsán obsah vápníku nebo hořčíku ve
vodorozpustné formě. Navážka se řídí podle obsahu vápníku a síranů.
5.2. Metody stanovení vápníku a hořčíku ve výluzích
5.2.1 Komplexometrické stanovení vápníku a hořčíku
Alikvotní podíly roztoků získaných metodami 5.1.1., 5.1.2. nebo 5.1.3.
se titrují odměrným roztokem disodné soli kyseliny
ethylendiamintetraoctové jednak na indikátor fluorexon (calcein) v
silně alkalickém prostředí pH > 12 (samotný vápník), jednak při pH 10,5
+/- 0,1 na indikátor eriochromčerň T (suma vápníku a hořčíku).
Odečtením obou spotřeb se zjistí spotřeba odměrného roztoku EDTA na
hořčík. Rušivé kovové ionty se maskují kyanidem draselným.
5.2.2 Stanovení vápníku nebo hořčíku metodou atomové absorpční
spektrometrie
Vápník nebo hořčík se ve výluzích, při obsahu do 10 % CaO nebo MgO ve
vzorku, po příslušném zředění do rozpětí kalibrační křivky pro použitý
přístroj a podmínky měření stanoví metodou AAS nebo též ICP-AES.
5.2.3 Stanovení vápníku manganometricky po vyloučení jako šťavelan
Z alikvotního podílu výluhu se vápník vysráží jako šťavelan vápenatý.
Ten se po odfiltrování skleněným filtračním kelímkem a promytí rozpustí
ve zředěné kyselině sírové a uvolněná kyselina šťavelová se titruje
odměrným roztokem manganistanu draselného. Metoda je vhodná pro obsahy
CaO ve vzorku vyšší než 10 %.
6.
Sodík
6.1. Metody vyluhování sodíku
6.1.1 Vyluhování celkového sodíku kyselinou chlorovodíkovou
Sodík se ze vzorku vyluhuje varem se zředěnou kyselinou chlorovodíkovou
stejným způsobem, jako při metodě 5.1.2. Čirý filtrát se použije ke
stanovení.
6.1.2 Vyluhování sodíku rozpustného ve vodě
Sodík se ze vzorku vyluhuje varem s destilovanou vodou stejným
způsobem, jako při metodě 5.1.3. Čirý filtrát se použije ke stanovení.
6.2. Stanovení sodíku metodou plamenové fotometrie
Sodík se po případném zředění alikvotního podílu ve výluhu 6.1.1. nebo
6.1.2. do rozpětí kalibrační křivky pro použitý přístroj a podmínky
měření stanoví atomovou emisní spektrometrií, popř. ICP-AES. Připouští
se stanovení metodou atomové absorpční spektrometrie.
7.
Síra
7.1. Metody vyluhování síry v různých formách
7.1.1 Vyluhování celkové síranové síry
Sírany se ze vzorku vyluhují 30 minut varem se zředěnou (1+1) kyselinou
chlorovodíkovou. V alikvotním podílu čirého filtrátu se stanoví sírany.
Navážka vzorku se řídí podle obsahu síranů a vápníku.
7.1.2 Vyluhování různých forem celkové síry
Metoda je určena pro hnojiva obsahující síru ve formě elementární,
thiosíranové, siřičitanové popř. síranové. Varem vzorku s roztokem
hydroxidu sodného se v silně alkalickém prostředí elementární síra
převede na polysulfidickou a thiosíranovou, která se s případně
přítomným siřičitanem v následujícím kroku zoxiduje peroxidem vodíku na
síran. V celém čirém filtrátu nebo v alikvotním podílu se stanoví
sírany.
7.1.3 Vyluhování vodorozpustné síranové síry
Vodorozpustné sírany se ze vzorku 30 minut vyluhují varem s
destilovanou vodou. Po zředění, ochlazení a doplnění po značku se
roztok filtruje a v alikvotním podílu filtrátu se stanoví sírany.
7.1.4 Vyluhování různých forem vodorozpustné síry
Metoda je určena pro hnojiva obsahující vodorozpustnou síru ve formě
thiosíranu, siřičitanu popř. síranu. Vzorek se za chladu třepe 30 minut
s destilovanou vodou. V alikvotním podílu čirého filtrátu se po
alkalizaci za varu peroxidem vodíku zoxiduje thiosíran a siřičitan na
síran, který se po okyselení spolu s původně přítomným síranem stanoví.
7.2. Vážkové stanovení síry ve výluzích
Ve výluzích získaných metodami 7.1.1, 7.1.2, 7.1.3 nebo 7.1.4 se buď v
celém objemu nebo v alikvotním podílu v kyselém prostředí chloridem
barnatým sráží síran barnatý, který se odfiltruje, žíhá a váží.
7.3. Stanovení elementární síry
Elementární síra se ze vzorku extrahuje v Soxhletově extraktoru
sirouhlíkem. Extrahovaná síra se stanoví vážením. Podle potřeby se
kontroluje čistota získané a vážené síry sublimací a vážením zbytku.
8.
Chlor
8.1. Stanovení chloridů za nepřítomnosti organických látek
Chloridy vyloužené ze vzorků vodou se stanoví podle Volharda. Srážejí
se přebytkem odměrného roztoku dusičnanu stříbrného v kyselém
prostředí. Přebytek se titruje odměrným roztokem thiokyanatanu amonného
v přítomnosti síranu železito-amonného.
9.
Stopové prvky
9.1. Stanovení stopových prvků při obsahu nejvýše 10 %
9.1.1 Vyluhování:
9.1.1.1 Vyluhování celkového obsahu stopových prvků
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vroucí zředěnou kyselinou
chlorovodíkovou za přesně stanovených podmínek.
9.1.1.2 Vyluhování vodorozpustných forem stopových prvků
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vodou cca 20 st. C teplou za přesně
stanovených podmínek.
9.1.2 Stanovení stopových prvků ve výluzích:
9.1.2.1 Stanovení manganu, mědi, kobaltu, zinku a železa metodou
atomové absorpční spektrometrie
Výluhy se po případném omezení rušivých vlivů zředí tak, aby
koncentrace stanovovaného prvku ležela v optimální měřící oblasti
spektrometru při příslušné vlnové délce, za dodržení všech postupů v
návodu dodaném výrobcem daného přístroje.
9.1.2.2 Stanovení bóru spektrofotometricky
3- Ionty BO3 - tvoří s Azomethinem H při hodnotě pH (5,2 +/- 0,2) žlutý
komplex. Absorbance roztoku se měří při vlnové délce 410 nm.
9.1.2.3 Stanovení molybdenu spektrofotometricky
V kyselém prostředí tvoří Mo(V) s ionty SCN - žlutooranžový komplex
(MoO(SCN)5). Komplex se extrahuje do n-butylacetátu. Rušivé ionty
zůstávají ve vodní fázi. Absorbance žlutooranžového komplexu se měří
při vlnové délce 470 nm.
9.2. Stanovení stopových prvků při obsahu nad 10 %
9.2.1 Vyluhování:
9.2.1.1 Vyluhování celkového obsahu stopových prvků
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vroucí zředěnou kyselinou
chlorovodíkovou za přesně stanovených podmínek.
9.2.1.2 Vyluhování vodorozpustných forem stopových prvků
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vodou cca 20 st. C teplou za přesně
stanovených podmínek.
9.2.2 Stanovení stopových prvků ve výluzích:
9.2.2.1 Stanovení zinku a železa metodou atomové absorpční
spektrometrie
Výluhy se po případném omezení rušivých vlivů zředí tak, aby
koncentrace stanovovaného prvku ležela v optimální měřící oblasti
spektrometru při příslušné vlnové délce za dodržení všech postupů v
návodu dodaném výrobcem daného přístroje.
9.2.2.2 Stanovení bóru acidimetrickou titrací
Velmi slabá kyselina boritá tvoří s D-manitem (stejně jako s ostatními
org. látkami s větším obsahem OH skupin) silnější manitoboritou
kyselinu, kterou lze titrovat odměrným roztokem hydroxidu sodného do pH
= 6,3.
9.2.2.3 Stanovení kobaltu vážkovou metodou
Kobalt (III) dává s 1-nitroso-2 naftolem červenou sraženinu
Co(C10H6ONO)3.2H2O. Kobalt se sráží v prostředí kyseliny octové
roztokem 1-nitroso-2 naftolu. Sraženina se po filtraci a promytí, suší
do konstantní hmotnosti a váží jako Co(C10H6ONO)3.2H2O.
9.2.2.4 Stanovení mědi titrační metodou
Měďnatý iont se ve slabě kyselém prostředí redukuje jodidem draselným
na měďný. Vyloučený jod se titruje odměrným roztokem thiosíranu sodného
v přítomnosti škrobu jako indikátoru.
9.2.2.5 Stanovení manganu titrační metodou
Chloridové ionty přítomné ve výluhu se odstraní varem s kyselinou
sírovou. Mangan se oxiduje bismutičnanem v prostředí kyseliny dusičné.
Vzniklý manganistan se redukuje roztokem síranu železnatého. Jeho
přebytek se titruje odměrným roztokem manganistanu draselného.
9.2.2.6 Stanovení molybdenu vážkovou metodou
8-hydroxychinolin (oxin) poskytuje s molybdenem ve slabě kyselém
prostředí za přítomnosti EDTA sraženinu. Vyloučená žlutá sraženina se
odfiltruje, promyje a vysuší do konstantní váhy jako MoO2(C9H6NO)2.
10.
Rizikové prvky
10.1. Stanovení rizikových prvků v anorganických hnojivech a surovinách
pro jejich výrobu
10.1.1 Vyluhování celkového obsahu rizikových prvků
Rizikové prvky se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a
chlorovodíkové za přesně stanovených podmínek.
10.1.2 Stanovení rizikových prvků ve výluzích:
10.1.2.1 Stanovení chromu, kadmia a olova metodou atomové absorpční
spektrometrie
Výluhy se po případné eliminaci rušivých vlivů zředí tak, aby
koncentrace stanoveného prvku ležela v optimální měřící oblasti
spektrometru při příslušné vlnové délce za dodržení všech postupů v
návodu dodaném výrobcem daného přístroje.
10.1.2.2 Stanovení arsenu metodou absorpční spektrometrie
Ve výluhu vzorku se arsen redukuje jodidem draselným na As (III).
Vyloučený jodid se odstraní přídavkem kyseliny askorbové. V aparatuře
na kontinuální generování hydridů se arsenovodík vzniklý reakcí s
tetrahydridoboritanem sodným vede proudem inertního plynu do rozkladné
trubice, kde dochází k pyrolytické atomizaci.
10.1.2.3 Stanovení rtuti metodou absorpční spektrometrie
Ke stanovení se použije jednoúčelový analyzátor typu (TMA, AMA), ve
kterém se vzorek rozkládá pyrolýzou v proudu kyslíku. Rtuť se zachytí
na amalgamátoru. Rtuť se z amalgamátoru vytěsní zahřátím a měří se její
absorbance.
10.2. Stanovení rizikových prvků v organických hnojivech a surovinách
pro jejich výrobu
10.2.1 Vyluhování celkového obsahu rizikových prvků
Rizikové prvky se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a
chlorovodíkové (Lefortova lučavka) za přesně stanovených podmínek.
10.2.2 Stanovení rizikových prvků ve výluzích:
10.2.2.1 Stanovení chromu, kadmia, mědi, molybdenu (ETA), niklu, olova
a zinku metodou absorpční spektrometrie
Výluhy se po případném omezení rušivých vlivů zředí tak, aby
koncentrace stanoveného prvku ležela v optimální měřící oblasti
spektrometru při příslušné vlnové délce za dodržení všech postupů v
návodu dodaném výrobcem daného přístroje.
10.2.2.2 Stanovení arsenu metodou absorpční spektrometrie
Arsen se stanoví jako v odstavci 10.1.2.2.
10.2.2.3 Stanovení rtuti metodou absorpční spektrometrie
Rtuť se stanoví jako v odstavci 10.1.2.3.
11.
Stanovení volné kyseliny sírové
Alikvotní podíl vodního výluhu hnojiva se titruje odměrným roztokem
hydroxidu sodného na směsný indikátor. Zjištěná acidita se považuje za
kyselinu sírovou.
12.
Stanovení spalitelných látek
Organický podíl ve vzorku (spalitelné látky) se zjišťuje z hmotnostního
úbytku (po předběžném vysušení vzorku při 105 st. C) po spálení vzorku
při 450 st. C do konstantní hmotnosti.
13.
Stanovení vlhkosti
Obsah vlhkosti se stanoví vážkově jako hmotnostní úbytek po vysušení
vzorku za předepsané teploty a času.
14.
Stanovení hodnoty pH
Hodnota pH se zjistí změřením výluhu nebo suspense daného vzorku na pH
metru s obvyklou kombinací elektrod při použití dvou tlumivých roztoků
při daných podmínkách měření předepsaným způsobem.
15.
Stanovení vodivosti
Vodivost vodního výluhu vzorku se měří konduktometrem s příslušnou
elektrodou při daných podmínkách měření (teplotě) způsobem předepsaným
pro daný typ hnojiva.
16.
Stanovení velikosti částic
Vzorek se umístí na zkušební síto s udanou jmenovitou velikostí otvorů
a třesením, poklepáváním (za sucha) nebo promýváním (za mokra) se dělí
na podsítný a nadsítný podíl při předepsaných podmínkách. Vážením
jednotlivých frakcí se zjistí jejich procentické zastoupení.".
3. Za přílohu č. 2 se doplňuje příloha č. 3, která zní:
"Příl.3
Metody mikrobiologických zkoušek
1. Termotolerantní koliformní bakterie, enterokoky a salmonely se
stanovují kultivačními metodami přímého výsevu na selektivních
agarových půdách. Při metodě přímého výsevu se předpokládá, že každá
kolonie, která vzrostla na tomto kultivačním mediu, je pomnožená
populace pocházející z jedné buňky, nebo jedné kolonitvorné jednotky,
které byly přítomné ve výluhu vzorku nebo jeho zředění v okamžiku
očkování.
2. Postup je považován za odpovídající, jsou-li při něm splněny
požadavky vyplývající z ČSN ISO citovaných pod písm. a) a jsou-li
dodrženy metody uvedené pod písm. b) až d):
a)
ČSN ISO - 6887: Mikrobiologie. Všeobecné pokyny pro přípravu ředění při
mikrobiologickém zkoušení.
ČSN ISO - 7218: Mikrobiologie poživatin a krmiv. Všeobecné pokyny pro
mikrobiologické zkoušení.
ČSN ISO - 8199: Jakost vod. Obecné pokyny pro stanovení mikroorganismů
kultivačními metodami.
ČSN ISO - 9998: Jakost vod. Kontrola a hodnocení kultivačních médií pro
stanovení počtu kolonií používaných při zkoušení jakosti vod.
b) Metoda pro stanovení termotolerantních koliformních bakterií:
ČSN ISO - 9308 - 1: Mikrobiologie. Všeobecné pokyny pro stanovení počtu
koliformních bakterií. Technika počítání kolonií.
c) Metoda pro stanovení enterokoků:
ČSN ISO - 7899 - 2: Jakost vod. Stanovení fekálních streptokoků, Část
2: Metoda membránových filtrů - modifikovaná.
d) Metoda stanovení baktérií rodu Salmonella:
ČSN EN 12 824: Mikrobiologie potravin a krmiv. Horizontální metoda
průkazu bakterií rodu Salmonella.".
Čl.II
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2001.
Ministr:
Ing. Fencl v. r.
