80/1995 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu České republiky
Jménem České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v plénu dne 11. dubna 1995 o
návrhu přednosty Okresního úřadu v Benešově na zrušení obecně závazné
vyhlášky obce Tehov o místních poplatcích
takto:
Dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů se zrušuje ustanovení
obsažené v čl. 3 obecně závazné vyhlášky obce Tehov o místních
poplatcích, přijaté Obecním zastupitelstvem v Tehově dne 5. března
1991, ve znění obecně závazné vyhlášky obce Tehov ze dne 26. ledna
1993, a vyjádřené výrazem "lesopark".
Ve zbývající části se návrh zamítá.
Odůvodnění
Dne 21. října 1994 obdržel Ústavní soud České republiky návrh přednosty
Okresního úřadu v Benešově na zrušení obecně závazné vyhlášky obce
Tehov o místních poplatcích, přijaté Obecním zastupitelstvem v Tehově
dne 5. března 1991, ve znění obecně závazné vyhlášky obce Tehov ze dne
26. ledna 1993. Znění uvedené vyhlášky je následující:
"Obecní zastupitelstvo v Tehově schválilo dne 26. ledna 1993 změny a
doplňky k obecně závazné vyhlášce o místních poplatcích, vyplývajících
ze zákona č. 337/1992 Sb. a novelizace zákona č. 565/1990 Sb., o
místních poplatcích. Vyhláška je vydávána podle ust. zák. ČNR č.
565/1990 Sb., ve znění změn a doplňků a zákona č. 410/1992 Sb., o
obcích, v úplném znění, jak vyplývá ze změn a doplňků zák. č. 367/1990
Sb.
Původní vyhláška, účinná od 20. března 1991, zůstává v platnosti ve
znění změn a doplňků obsažených ve vyhlášce schválené dne 26. ledna
1993.
Oddíl I.
Základní ustanovení
Čl. 1
Obec Tehov vybírá tyto poplatky:
a) poplatky ze psů,
b) poplatek za užívání veřejného prostranství,
c) poplatek z reklamních zařízení,
d) poplatek ze vstupného,
e) poplatek z ubytovací kapacity v rekreačních a vzdělávacích
zařízeních,
f) poplatek z prodeje alkoholických nápojů a tabákových výrobků,
g) poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst
v reg. obce.
Oddíl II.
Poplatek ze psů
Čl. 2
Poplatek ze psů platí fyzická osoba a právnická osoba, která je
vlastníkem psa, obci příslušné podle místa svého trvalého pobytu (zák.
č. 135/1982 Sb.).
Poplatek ze psů se platí ze psů starších 6 měsíců, vyjma psů užívaných
k doprovázení nebo ochraně osob nevidomých, bezmocných a držitelů
průkazu ZTP/P (zvlášť těžce postižený s průvodcem).
Sazba poplatku činí ročně: za prvního psa Kč 30,--, za druhého a
každého dalšího psa Kč 30,--.
Vlastník psa je povinen podat ústní hlášení na Obú. o skutečnosti, že
se stal vlastníkem psa i v případě, že ještě nevznikla poplatková
povinnost. Vlastník psa je povinen zaplatit poplatek bez vyměření do
31. března každého roku. Vznikne-li poplatková povinnost během roku,
platí se poplatek ze psů od prvého dne měsíce následujícího po dni, kdy
poplatková povinnost vznikla. Zanikne-li poplatková povinnost, zaniká
povinnost platit poplatek ze psů uplynutím měsíce, ve kterém tuto
skutečnost poplatník oznámil obci. Zjištěný přeplatek se vrátí, činí-li
více než Kč 20,--.
Oddíl III.
Poplatek za užívání veřejného prostranství
Čl. 3
Poplatek za užívání veřejného prostranství se vybírá za zvláštní
užívání veřejného prostranství. Rozumí se tím umístění zařízení k
poskytování služeb, umístění skládek, vyhrazení trvalého parkovacího
místa, užívání tohoto prostranství pro kulturní a sportovní akce a
potřeby tvorby filmových a televizních děl. Z akcí pořádaných na
veřejném prostranství bez vstupného, nebo jejichž výtěžek je určen na
charitativní a veřejně prospěšné účely, se poplatek neplatí. Veřejným
prostranstvím podle této vyhlášky jsou zejména všechna místa na návsi,
na obecní komunikaci, silnici, hřiště, veřejná zeleň, lesopark, veř.
prostranství u obj. stp. 110, stp. 117.
V pochybnosti je obecní zastupitelstvo oprávněno rozhodnout, zda ve
sporném případě jde o veřejné prostranství.
Poplatek za užívání veřejného prostranství platí fyzické nebo právnické
osoby, které užívají veřejné prostranství uvedeným způsobem.
Užívá-li tutéž část veřejného prostranství několik uživatelů,
odpovídají za zaplacení celého poplatku společně a nerozdílně. Obec
může uložit zaplacení poplatku kterémukoliv z nich.
Čl. 4
Poplatek se vybírá počínaje dnem, kdy začalo užívání veřejného
prostranství, do dne, kdy poplatník oznámil obecnímu úřadu, že užívání
veřejného prostranství skončilo, zařízení bylo odstraněno a
prostranství uvedeno do stavu předání a převzetí (odstraněno lešení,
odvezen materiál, zrušen stánek, zahlazen výkop, zaseta zeleň apod.).
Od poplatku za užívání veřejného prostranství jsou osvobozeni
pořadatelé akcí bez vstupného, nebo akcí, jejichž výtěžek je určen na
charitativní a veřejně prospěšné účely a dále jsou osvobozeny invalidní
osoby, kterým bylo vyhrazeno trvalé parkovací místo na veřej.
prostranství.
Čl. 5
Sazby poplatku činí:
a - za umístění stánků, pultů, kiosků k prodejním účelům, včetně
manipulačního prostoru, skládek zboží, vystaveného zboží Kč 2,--/m2/den
b - za použití veřejného prostranství k umístění stavebních zařízení, k
umístění skládky stavebního materiálu při stavbě obytného domu(ů), na
skládky všeho druhu, které nebyly povoleny Kč 10,--/m2/den pro fyzické
a právnické osoby cizí (nemající povolení obce). Za použití veřejného
prostranství na povolení obce činí sazba Kč 5,--/m2/den. Za použití
veřejného prostranství fyzickými a právnickými osobami provozující
povolenou činnost, trvale v obci bydlícími, činí sazba Kč 2,--/m2/den.
Čl. 6
Poplatek je splatný do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí o vyměření
poplatku na účet obce.
Oddíl IV.
Poplatek z reklamního zařízení
Čl. 7
Poplatek z reklamního zařízení se vybírá za písemná, obrazová, světelná
a zvuková oznámení, umístěná či provozovaná na veřejných
prostranstvích, ve veřejně přístupných místnostech.
Poplatek z reklamního zařízení platí fyzická nebo právnická osoba,
která oznámení uvedená v odst. 1 umístila nebo provozuje.
Veřejné prostranství v obci je určeno v čl. 3 této vyhlášky. Veřejně
přístupné místnosti v obci jsou například: budova školy, budova pož.
zbrojnice, budova stp. 117, restaurační místnosti RÚ, budovy na p. č.
111/stp. 116/1, budova čekárny, budovy bytového hospodářství obce. V
případě pochybnosti je obecní úřad oprávněn rozhodnout, zda ve sporném
případě jde o veřejně přístupné místnosti v obci.
Čl. 8
Od poplatku z reklamního zařízení jsou osvobozeni provozovatelé reklamy
sledující charitativní a jiné humanitární cíle.
Poplatek z reklamy neplatí ze zákona podnikatelé za umístění označení
předmětu činnosti na svých provozovnách a za umístění vlastních
reklamních zařízení uvnitř své provozovny. Poplatek z reklamních
zařízení se neplatí za umístění reklamních zařízení politických a
volebních stran po dobu volební kampaně. Dále za reklamní zařízení
sledující charitativní a jiné humanitární cíle, případně z dalších
osvobození podle místních podmínek.
Čl. 9
Sazba poplatku činí:
Sazba poplatku činí 3 % ceny za provádění reklamy, pokud je reklama
prováděna bez úplaty nebo nelze-li prokázat její cenu, je základem pro
stanovení poplatku cena v místě obvyklá. Poplatek je splatný ročně do
30. září kalendářního roku.
Oddíl V.
Poplatek ze vstupného
Čl. 10
Poplatek ze vstupného se vybírá ze vstupného na kulturní, sportovní a
prodejní akce a akce obdobného charakteru. Z akcí, jejichž celý výtěžek
je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely, se poplatek
neplatí.
Poplatek ze vstupného platí fyzické a právnické osoby, které akci
pořádají.
Sazba poplatku ze vstupného činí 10 % z úhrnné částky vybraného
vstupného. Obec může po dohodě s poplatníkem poplatek stanovit také
roční paušální částkou.
Poplatek je splatný do 15 dnů ode dne uspořádání akce.
Oddíl VI.
Poplatek z ubytovací kapacity v rekreačních a vzdělávacích zařízeních
Čl. 11
Poplatek z ubytovací kapacity v rekreačních a vzdělávacích zařízeních
platí právnické osoby, které zařízení vlastní, nebo které k němu mají
právo hospodaření a fyzické osoby, které podnikají podle zvláštních
předpisů (zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů).
Čl. 12
Sazba poplatku z ubytovací kapacity v rekreačních a vzdělávacích
zařízeních činí Kč 2,-- za každé lůžko a den bez ohledu na jeho
využití.
Poplatek se stanoví vynásobením počtu lůžek v objektu podle stavu k 1.
lednu každého roku sazbou poplatku (Kč 2,--) a počtem dnů v roce.
Do celkového počtu lůžek se nezahrnují lůžka, určená k ubytování
pracovníků zajišťujících provoz objektu.
Čl. 13
Poplatek z ubytovací kapacity v rekreačních a vzdělávacích zařízeních
je splatný jednorázově, a to do 31. července každého roku. Poplatník je
povinen zaplatit poplatek bez vyměření.
Oddíl VII.
Poplatek z prodeje alkoholických nápojů a tabákových výrobků
Čl. 14
Poplatek z prodeje alkoholických nápojů (alkoholické nápoje ve smyslu
zákona o místních poplatcích jsou lihoviny, destiláty, víno, pivo a
jiné nápoje, které obsahují více než 0,75 objemového procenta alkoholu)
a tabákových výrobků platí fyzické a právnické osoby provozující
restaurační, kavárenské, ubytovací nebo jiné pohostinské služby, ve
kterých se prodávají alkoholické nápoje a tabákové výrobky.
Čl. 15
Sazba poplatku činí 5 % z prodejní ceny alkoholických nápojů a
tabákových výrobků. Poplatek z prodeje alkoholických nápojů a
tabákových výrobků je splatný bez vyměření čtvrtletně, nejpozději do
15. následujícího měsíce po uplynutí kalendářního čtvrtletí.
Poplatník je povinen vést denní realizaci tržeb za tyto výrobky.
Oddíl VIII.
Poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst
Poplatek se vybírá za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem v obci i
osadách na všech místech, kde je jinak vjezdu zakázán dopravní značkou.
"Vybraným místem" je kupříkladu kat. p. č. 1569/1 ozn. "lesopark" -
obecní les.
Čl. 16
Poplatek za povolení k vjezdu motorovým vozidlem do vybraných míst
platí fyzická nebo právnická osoba, které bylo vydáno povolení k vjezdu
motorovým vozidlem do vybraných míst. Poplatek neplatí fyzické osoby
mající trvalý pobyt nebo vlastnící nemovitosti ve vybraném místě, osoby
jim blízké, manželé těchto osob a jejich děti. Dále osoby, které ve
vybraném místě užívají nemovitost k hospodářské činnosti obce nebo
osoby, které jsou držiteli průkazu ZTP a jejich průvodci.
Čl. 17
Sazba poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných
míst činí Kč 20,--/den.
Oddíl IX.
Ustanovení společná a závěrečná
Čl. 18
Nebudou-li poplatky zaplaceny (odvedeny) včas nebo ve správné výši,
vyměří obec poplatek platebním výměrem a může zvýšit včas nezaplacené
(neodvedené) poplatky až do 50 %. Vyměřené poplatky se zaokrouhlují na
celé koruny nahoru.
Čl. 19
Porušení povinnosti stanovených touto vyhláškou lze postihnout jako
přestupek podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
Čl. 20
Správu poplatků uvedených v této vyhlášce vykonává obec Tehov a při
řízení ve věcech daní a poplatků se postupuje podle zákona č. 337/1992
Sb. Obec může ke zmírnění nebo odstranění tvrdosti v jednotlivých
případech poplatky snížit nebo prominout.
Čl. 21
Poplatky nelze vyměřit ani vymáhat po uplynutí tří let od konce
kalendářního roku, ve kterém se obec dověděla o skutečnosti, která je
předmětem poplatků. Od konce kalendářního roku, ve kterém se poplatník
od obce dověděl o úkonu provedeném k vyměření nebo vymáhání poplatků,
běží nová tříletá lhůta.
Čl. 22
Poplatky nelze vyměřit ani vymáhat, uplyne-li od konce kalendářního
roku, v němž nastala skutečnost, která je předmětem poplatku, 10 let.
Čl. 23
Úplným zněním vyhlášky se neruší původní vyhláška schválená 5. 3. 1991,
zůstává v platnosti ve znění změn a doplňků (viz čl. 1 - 24 úplného
znění vyhlášky schválené dne 26. ledna 1993).
Čl. 24
Zrušují se ostatní vyhlášky o místních poplatcích vydané po 20. 3.
1991.
Čl. 25
Tato vyhláška nabývá účinnosti 15. dnem po vyvěšení, tj. 11. 2. 1993.
Okresní úřad v Benešově rozhodnutím ze dne 20. září 1994 č. j.
KP/199/1994 pozastavil podle § 62 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., ve
znění pozdějších předpisů, výkon uvedené vyhlášky.
Ve svém návrhu podaném podle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.
přednosta Okresního úřadu v Benešově konstatuje, že napadená vyhláška
byla vydána v samostatné působnosti obce ve smyslu § 14 odst. 1 písm.
h) zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů,
přičemž namítá rozpor čl. 3 citované vyhlášky se zákonem č. 565/1990
Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený
rozpor spatřuje navrhovatel ve skutečnosti, že mezi veřejná
prostranství vyhláška řadí rovněž lesopark, u něhož neexistuje bližší
specifikace. Podle zjištění Okresního úřadu v Benešově však ve vyhlášce
zmiňovaný lesopark zahrnuje lesní pozemky, které podle názoru
navrhovatele nelze považovat za veřejná prostranství. V návrhu se dále
poukazuje na rozpor se zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů, rovněž u dalších ustanovení, obsahujících
pojem veřejná prostranství (navrhovatel uvádí oddíly I., IV., VI.,
VII.), přičemž v petitu navrhuje zrušit celou vyhlášku.
Ve vyjádření starosta obce Tehov zaujal stanovisko, že napadená
vyhláška není v rozporu se zákonem o místních poplatcích. Argumentace
obsažená v uvedeném stanovisku představuje rekapitulaci sporu obce
Tehov a Okresního úřadu v Benešově o kvalifikaci pozemku č. parc.
1569/56 v katastrálním území Tehov.
V řízení o zrušení právních předpisů je Ústavní soud České republiky
podle § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. povinen také zkoumat, zda byl
napadený právní předpis vydán ústavně předepsaným způsobem. Z tohoto
důvodu si Ústavní soud České republiky vyžádal od Obecního
zastupitelstva v Tehově zaslání dokumentů, osvědčujících řádné přijetí
napadené vyhlášky (tj. zápisu z jednání obecního zastupitelstva,
potvrzujícího potřebné kvorum a potřebnou většinu), jakož i její řádné
vyhlášení ve smyslu zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění
pozdějších předpisů. Uvedené skutečnosti byly potvrzeny zápisy ze
zasedání Obecního zastupitelstva v Tehově, konaných dne 5. března 1991
a dne 26. ledna 1993, osvědčujícími zákonem vyžadované kvorum i
většinu, jakož i potvrzením o vyvěšení předmětné vyhlášky.
Ústavní soud České republiky v řízení o zrušení zákonů a jiných
právních předpisů (tedy i v řízení o zrušení právního předpisu obce)
posuzuje obsah zákona nebo jiného právního předpisu podle hledisek,
obsažených v ustanovení § 68 dost. 2 zákona č. 182/1993 Sb., k nimž u
obecně závazné vyhlášky obce patří kompetence (zákonné zmocnění) a
soulad s právními předpisy vyššího stupně právní síly.
Podle ustanovení § 15 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve
znění pozdějších předpisů, při přijetí obecně závazné vyhlášky o
místních poplatcích, upravující také poplatek za užívání veřejného
prostranství, je obecní zastupitelstvo povinno rovněž určit místa,
která jsou v obci veřejným prostranstvím. Obec je přitom vázána legální
definicí pojmu veřejného prostranství, obsaženou v § 4 odst. 2 zákona
č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Čl. 3 obecně závazné vyhlášky obce Tehov, o místních poplatcích, řadí k
veřejným prostranstvím rovněž "lesopark".
Uvedený pojem ve vyhlášce není blíže definován ani určen označením
parcel, které jsou za lesopark považovány.
Z návrhu přednosty Okresního úřadu v Benešově, jakož i z vyjádření
starosty obce Tehov, vyplývá, že se lesoparkem podle čl. 3 citované
vyhlášky rozumí parc. č. 1569/56 kat. ú. Tehov. Podle výpisu z
pozemkového katastru Katastrálního úřadu v Benešově ze dne 19.
listopadu 1993 je uvedený pozemek charakterizován jako les. Okresním
úřadem v Benešově bylo kromě toho předloženo rozhodnutí Ministerstva
lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu České republiky ze
dne 27. dubna 1990 č. j. 826/OLH/90/274, kterým byla stanovena právní
povaha pozemku, nacházejícího se na parc. č. 1569/56 kat. ú. Tehov.
Podle § 6 zákona č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě
lesního hospodářství, byl uvedený pozemek vyhlášen za les zvláštního
určení, a to za les v okolí zařízení léčebny preventivní péče [§ 23
odst. 4 zákona č. 61/1977 Sb., § 1 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 13/1977
Sb.].
Posuzování právní povahy předmětného pozemku se stalo rovněž součástí
rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 3. března 1994 č. j. 20 Ca
5/93-42 o zrušení rozhodnutí Okresního úřadu v Benešově ze dne 16.
července 1993 č. j. Fin 754/93, kterým bylo změněno rozhodnutí obce
Tehov, platební výměr č. 4/1993 ze dne 27. května 1993. Po provedených
zjištěních Krajský soud v Praze k uvedené otázce konstatoval, že
pozemek č. parc. 1569/56 v kat. ú. Tehov je les, a to podle
charakteristiky druhu pozemku, vedeného ve všech právně závazných
dokumentech. Současně dospěl k závěru, podle kterého z demonstrativního
výčtu míst, považovaných za veřejná prostranství (§ 4 odst. 2 zákona o
místních poplatcích), je zřejmé, že veřejným prostranstvím není les u
obce.
Okresním úřadem v Benešově bylo kromě toho Ústavnímu soudu České
republiky předloženo stanovisko Ministerstva životního prostředí České
republiky ze dne 1. září 1994 č. j. 1922/80319/94, ve kterém je
vyjádřen odmítavý názor k možnosti zařazení lesů zvláštního určení mezi
veřejná prostranství ve smyslu zákona č. 565/1990 Sb., o místních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Ve stanovisku se k uvedenému
závěru dochází na základě interpretace ustanovení § 4 odst. 2 zákona o
místních poplatcích, jenž definuje veřejná prostranství vyjmenováním
příkladů, které ani vzdáleně nepřipomínají charakter předmětného
pozemku, tj. les, neboť všechny jsou plochami ostatními podle zákona č.
344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky.
Demonstrativní výčet případů, který je definován v § 4 odst. 2 zákona
č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů,
obsahuje i pojmy "parky a veřejná zeleň". Obsah těchto pojmů je vymezen
v příloze vyhlášky č. 126/1993 Sb., která "zeleň v zástavbě" (jíž se
rozumí okrasná zahrada, uliční a sídlištní zeleň) i "ostatní veřejnou
zeleň" (jíž se rozumí parky a jiné plochy funkční a rekreační zeleně)
začleňuje do rámce širšího pojmu "ostatní plochy" [§ 2 odst. 1 písm. b)
zákona č. 344/1992 Sb.].
V napadené vyhlášce obsažený pojem "lesopark" je pojmem, jehož obsah
není vymezen právním řádem; uvedený pojem není obsažen ani v zákoně č.
61/1977 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů, ani v zákoně č.
96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě lesního
hospodářství, ani v zákoně č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí,
resp. ve vyhlášce č. 126/1993 Sb., a konečně ani v zákoně č. 114/1992
Sb., o ochraně přírody a krajiny.
Pojem "lesopark" umožňuje tudíž dvě interpretace.
První je chápání tohoto pojmu ve významu parku nebo jiné plochy funkční
a rekreační zeleně, a tedy ve významu ostatní plochy (nikoli ve významu
lesního pozemku). Podle této interpretace není možno pozemek, v
katastru nemovitostí označený jako pozemek lesní, subsumovat pod
veřejné prostranství - lesopark. Z tohoto důvodu je nutno tuto
interpretaci vyloučit.
Druhou interpretací ve vyhlášce obce Tehov obsaženého pojmu "lesopark"
je "účelový les", a to podle přílohy vyhlášky č. 126/1993 Sb., jehož
druhem je rovněž "les zvláštního určení" podle § 23 odst. 4 zákona č.
61/1977 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přičemž z hlediska § 4 odst.
2 zákona o místních poplatcích by se jednalo o další prostor, přístupný
každému bez omezení a nacházející se v katastru obce.
Ani tato interpretace však není akceptovatelná. Důvodem je skutečnost,
že podle zákona č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě
lesního hospodářství, ve spojitosti s § 20 odst. 1 a přílohami zákona
č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o
některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších
předpisů, státní správa lesního hospodářství nespadá do samostatné ani
do přenesené působnosti obce, nýbrž spadá do působnosti orgánů státní
správy, a její režim je upraven zmíněným zákonem č. 96/1977 Sb. Obdobně
jako v případě nálezu Ústavního soudu České republiky o zrušení čl. III
obecně závazné vyhlášky obce Vráž o místním poplatku za užívání
veřejného prostranství, sp. zn. Pl. ÚS 19/94, nutno konstatovat, že
interpretace pojmu veřejného prostranství, obsaženého v § 4 odst. 2
zákona o místních poplatcích, musí respektovat rozsah samostatné, resp.
přenesené působnosti obce. Napadené ustanovení čl. 3 obecně závazné
vyhlášky obce Tehov o místních poplatcích, je tudíž v rozporu s § 13 a
14 a s § 21 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších
předpisů.
Podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky rozhoduje Ústavní
soud o zrušení nejenom zákonů a dalších právních předpisů, nýbrž i
jejich jednotlivých ustanovení. Ustanovením přitom nutno rozumět
jakoukoli část textu právního předpisu s normativním obsahem. Je jím
tedy výraz, obsahující jakékoli jazykové prostředky, jehož smyslem je
vyjádření právní normy nebo některého z komponentů její skutkové
podstaty (např. povinnosti nebo sankce). V daném případě výraz
"lesopark" vyjadřuje rozsah skutkové podstaty právní normy, označuje
totiž jeden z možných designátů pojmu "veřejné prostranství", s jehož
užitím spojuje posuzovaná vyhláška vznik právní povinnosti (zaplatit
místní poplatek).
Návrh na zrušení dalších částí uvedené vyhlášky (oddílů I., IV., VI.,
VII.) byl zamítnut, protože v nich obsažený pojem veřejného
prostranství se zrušujícím výrokem, týkajícím se čl. 3, dostává do
souladu se zákonem č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
V petitu svého návrhu navrhovatel požadoval zrušení vyhlášky celé.
Jelikož nezdůvodnil protiústavnost, resp. protizákonnost jejích
jednotlivých ustanovení, a protože v řízení nebyla prokázána žádná
souvislost mezi ustanovením, které bylo zrušeno a ostatními
ustanoveními napadené vyhlášky, byl návrh ve zbývající části zamítnut.
Předseda Ústavního soudu České republiky:
JUDr. Kessler v. r.
