80/1922 Sb.
Smlouva,
aby byl omezen počet pracovních hodin v závodech průmyslových na 8
hodin denně a 48 hodin týdně.
Čl.1.
Za "podniky průmyslové" ve smyslu této smlouvy považují se jmenovitě:
a) doly, lomy a podniky těžařské všeho druhu,
b) podniky, v nichž se výrobky zhotovují, pozměňují, čistí, opravují,
dokončují, připravují pro prodej, nebo v nichž se látky přeměňují,
počítaje do toho stavbu lodí, podniky zabývající se bouráním hmot,
podobně jako výroba, přeměna a převod hnací síly vůbec a elektřiny,
c) stavba, přestavba, udržování, přizpůsobování nebo bourání všech
staveb a budov, železnic, pouličních drah, přístavů, doků, hrází,
kanálů, zařízení pro plavbu vnitrozemskou, cest, tunelů, mostů,
sběracích stok, studní, zařízení telegrafů a telefonů, zařízení
elektrických, plynáren, vodovodů nebo jiné práce stavební, podobně jako
práce přípravné a zakládací, jež uvedeným pracím předcházejí,
d) doprava osob nebo zboží po cestách nebo drahách železných nebo
cestách vodních, mořských nebo vnitrozemských, včetně správy zboží v
dokách, na nábřežích, v loděnicích a skladištích, vyjma dopravu ruční.
Předpisy o dopravě po moři a po cestách vodních vnitrozemských určí
zvláštní konference pro práci námořníků a lodníků. V každé zemi určí
příslušný úřad hranice mezi průmyslem s jedné strany a obchodem a
zemědělstvím s druhé strany.
Čl.2.
Ve všech podnicích průmyslových, veřejných nebo soukromých, nebo v
odděleních k nim přináležejících, nechť jsou jakéhokoliv druhu,
vyjímaje podniky, v nichž jsou zaměstnáni výhradně členové jedné a téže
rodiny, nesmí délka pracovní doby zřízenců převyšovati 8 hodin denně a
čtyřicet osm hodin týdně s těmito výjimkami:
a) Ustanovení této smlouvy nevztahují se na osoby, jež zastávají nějaké
místo dohližitelské nebo ředitelské nebo místo vyžadující důvěry.
b) Když na základě zákona nebo následkem zvyku nebo úmluv mezi
sdruženími zaměstnavatelů a dělníků (nebo, když není takových sdružení,
mezi zástupci zaměstnavatelů a dělníků) je délka pracovní doby po jeden
den nebo po více dní v týdnu kratší než 8 hodin, může příslušný úřad
nebo smlouva mezi organisacemi nebo zmíněnými zástupci zájemníků
ospravedlniti překročení hranice 8 hodin jiné dny v týdnu. Překročení
uvedené v tomto paragrafu nesmí nikdy převyšovati jednu hodinu denně.
c) Pracuje-li se ve směnách, může býti délka pracovní doby prodloužena
přes 8 hodin denně a čtyřicet osm hodin týdně pod podmínkou, že průměr
pracovních hodin v období tří neděl nebo v období kratším nepřevýší osm
hodin denně a čtyřicet osm hodin týdně.
Čl.3.
Hranici pracovních hodin zmíněnou v článku 2. lze překročiti, když se
udá nebo když hrozí nějaká nehoda, nebo když jest nutno provésti pilné
práce na strojích nebo nářadích, nebo v případě vyšší moci, ale pouze v
rozsahu nutném, aby se vyvarovalo vážné nesnázi vyplývající pro řádný
chod podniku.
Čl.4.
Hranici pracovních hodin zmíněnou v článku 2. lze překročiti při
pracích, jejichž nepřetržitý výkon následkem povahy práce musí býti
zajištěn postupnými směnami, s podmínkou, že pracovní hodiny
nepřevyšují průměrně 56 hodin týdně. Tato úprava nesmí se dotýkati
prázdně, která může býti zajištěna dělníkům zákonem domácím jako
náhrada za jejich týdenní den odpočinku.
Čl.5.
Ve výjimečných případech, kde by se hranice stanovené v článku 2.
nedaly zachovati, a pouze v těchto případech, může býti smlouvami mezi
sdruženími dělníků a zaměstnavatelů zaveden pro delší období rozvrh
upravující délku denní pracovní doby, jestliže úřad, jemuž smlouvy ty
třeba předložiti, přemění dotyčná ujednání v řád.
Průměrná délka pracovní doby rozpočtena na počet neděl, obsažených v
rozvrhu, nesmí na žádný způsob převyšovati čtyřicet osm hodin týdně.
Čl.6.
Předpisem veřejného úřadu budou stanoveny pro jednotlivé druhy průmyslu
a řemesel:
a) stálé výjimky, jež třeba připustiti pro práce přípravné nebo
doplňující, jež musí býti nutně obstarány mimo hranice vykázané pro
všeobecnou práci podniku, nebo pro jisté druhy osob, jejichž práce jest
jen občasná;
b) dočasné výjimky, jež třeba připustiti, aby bylo umožněno podnikům,
aby zdolaly přírůstek práce mimořádné.
Tyto řády mají býti vydány po předchozí úradě organisací zaměstnavatelů
a zúčastněných dělníků tam, kde jsou takové organisace. V nich se určí
nejvyšší počet hodin přes čas, jež mohou býti v každém případě
povoleny. Sazba mzdy za tyto hodiny přes čas zvýší se aspoň o 25% u
porovnání se mzdou obyčejnou.
Čl.7.
Každá vláda zašle Mezinárodní kanceláři práce:
a) seznam prací, jež jsou vyznačeny na základě své povahy jako nezbytně
nepřetržité ve smyslu článku 4.,
b) úplné zprávy o provádění dohod zmíněných v článku 5.,
c) úplné zprávy o opatřeních vydaných ve formě řádu na základě čl. 6. a
o jejich provádění.
Mezinárodní kancelář práce podá každého roku zprávu o tomto předmětu
generální konferenci Mezinárodní organisace práce.
Čl.8.
Aby bylo usnadněno provádění obsahu této smlouvy, jest každý
zaměstnavatel povinen:
a) oznámiti nápadnými návěštími ve svém závodě nebo jiným způsobem
úřadem schváleným hodiny, kdy práce započíná a končí, nebo když se
práce koná ve směnách, hodiny, kdy počíná a končí střída každé směny.
Hodiny budou stanoveny takovým způsobem, aby nepřekračovaly hranic
naznačených v této smlouvě, a byvše oznámeny, nemohou býti změněny než
způsobem, jejž úřad schválil;
b) oznámiti tímže způsobem přestávky povolené v době pracovní, jež se
nepovažují za část hodin pracovních;
c) zapisovati do záznamů způsobem schváleným zákony té které země nebo
řádem příslušného úřadu všechny hodiny přes čas vykonané na základě
článků 3. a 6. této smlouvy.
Zaměstnávati osoby mimo hodiny stanovené podle odstavce a) nebo během
hodin stanovených podle odstavce b) jest zakázáno.
Čl.9.
Provádění této smlouvy v Japonsku bude podléhati těmto změnám a
podmínkám:
a) Za "podniky průmyslové" se považují zejména: podniky vypočtené v
odstavci a) článku 1.; podniky vypočtené v odstavci b) článku 1.,
zaměstnávají-li aspoň 10 osob; podniky, vypočtené v odstavci c) článku
1., s výhradou, že podnik spadá pod definici "továrny", stanovenou
příslušným úřadem; podniky, vypočtené v odstavci d) článku 1., vyjma
dopravu osob nebo zboží po cestách, správu zboží v dokách, na
nábřežích, v loděnicích a skladištích, rovněž jako dopravu ruční, a bez
ohledu na počet zaměstnaných osob ony z podniků průmyslových,
vypočtených v odstavcích b) a c) článku 1., jež příslušný úřad by
prohlásil za velmi nebezpečné nebo spojené s pracemi nezdravými.
b) Délka skutečné pracovní doby každé osoby ve stáří aspoň 15 let
zaměstnané v podniku průmyslovém, veřejném nebo soukromém nebo
odděleních k němu přináležejících, nesmí překročovati padesát sedm
hodin týdně, vyjma v průmyslu surového hedvábí, kde nejdelší pracovní
doba může obnášeti šedesát hodin týdně.
c) Délka skutečné pracovní doby nesmí v žádném případě překračovati
čtyřicet osm hodin týdně pro děti mladší patnácti let zaměstnané v
podnicích průmyslových, veřejných nebo soukromých nebo odděleních k nim
přináležejících, dále pro osoby zaměstnané pracemi podzemními v dolech
bez rozdílu jejich stáří.
d) Obmezení pracovních hodin může býti pozměněno za podmínek
naznačených v článcích 2., 3., 4. a 5. této smlouvy, avšak poměr mezi
dobou přiznaného prodloužení a dobou normálního pracovního týdne nesmí
překračovati rozsah vyplývající z ustanovení zmíněných článků.
e) V období týdenním přiznává se všem dělníkům bez rozdílu odvětví
nepřetržitý klid 24 hodin.
f) Předpisy průmyslového zákona japonského, které obmezují jeho
platnost na závody, kde jest zaměstnáno alespoň 15 osob, budou
pozměněny tím způsobem, že se toto zákonodárství bude napříště
vztahovati na závody, kde jest zaměstnáváno alespoň 10 osob.
g) Předpisy předcházejícího odstavce tohoto článku nabudou platnosti
nejpozději 1. července 1922, předpisy však obsažené v článku 4., tak
jak jsou pozměněny odstavcem d) tohoto článku, nabudou platnosti
nejpozději 1. července 1923.
h) Hranice 15 let zmíněná v odstavci c) tohoto článku bude zvýšena na
16 let nejpozději dnem 1. července 1925.
Čl.10.
V Indii britské bude přijata zásada šedesátihodinného týdne pro všechny
pracovníky zaměstnané v závodech průmyslových toho času spravovaných
zákonodárstvím průmyslovým, jehož provádění zajišťuje vláda indická,
podobně jako v dolech a v odvětvích prací železničních, jež budou za
tím účelem vypočteny příslušným úřadem. Tento úřad může schváliti změny
v mezích tuto uvedených, musí však při tom přihlížeti k předpisům
článků 6. a 7. této smlouvy.
Ostatní předpisy této smlouvy pro Indii neplatí, ale o dále sahajícím
obmezení pracovních hodin bude jednáno na některém příštím zasedání
generální konference.
Čl.11.
Ustanovení této smlouvy neplatí pro Čínu, Persii a Siam, avšak o
obmezení pracovní doby v těchto zemích musí býti jednáno na některém
příštím zasedání generální konference.
Čl.12.
Pro provádění této smlouvy v Řecku může býti doba počátku platnosti
její ustanovení odsunuta v souhlase s článkem 19. do 1. července 1923
pro tyto závody průmyslové:
1. Továrny na sírouhlík,
2. továrny na kyseliny,
3. koželužny,
4. papírny,
5. tiskárny,
6. pily,
7. skladiště tabáku a podniky, kde se tabák připravuje,
8. práce důlní, konané pod širým nebem,
9. slévárny,
10. vápenky,
11. barvírny,
12. sklárny (foukači),
13. plynárny (topiči),
14. nakládání a skládání zboží,
a nejpozději do 1. července 1924 pro tyto podniky průmyslové:
1. průmysl strojnický: stavbu strojů, výrobu železných pokladen, vah,
postelí, cvočků, broků, slévárny železa a bronzu, klempířství, dílny
cínařské, výrobu přístrojů hydraulických;
2. průmysl stavební: vápenné pece, cementárny, sádrárny, cihelny,
továrny na dlaždičky, závody hrnčířské, řezání mramoru, práce zemní a
stavební;
3. průmysl textilní: přádelny a tkalcovství všech druhů, vyjma
barvírny;
4. průmysl poživatin: pekárny, výrobu jedlých těstovin, výrobu vína,
lihovin a nápojů, olejny, pivovary, výrobu ledu a šumících vod, výrobu
cukrovinek a čokolády, výrobu uzenek a konserv, jatky a řeznictví;
5. průmysl chemický: továrny na barvy syntetické, sklárny (vyjma
foukače), výrobu tresti terpentýnové a vinného kamene, výrobu kyslíku a
výrobků lékárnických, výrobu lněného oleje, výrobu glycerinu, výrobu
karbidu vápenatého, plynárny (vyjma topiče);
6. průmysl kožařský: továrny na obuv, továrny na zboží kožené;
7. průmysl papírnický a tiskařský: výrobu obálek, záznamních knih,
krabic, sáčků, dílny knihařské, litografické a zinkografické;
8. průmysl oděvní: dílny pro výrobu šatstva a prádla, výrobu ložních
pokrývek, umělých květin a prýmkařství, úpravu peří, výrobu klobouků a
deštníků;
9. průmysl dřevařský: stolařství, bednářství, kolářství, výrobu nářadí
a židlí, výrobu rámů, výrobu kartáčů a metel;
10. průmysl elektrářský: dílny k výrobě proudu, dílny pro zařízení
elektrické;
11. dopravu po zemi: zaměstnance železnic a pouličních drah, řidiče,
vozky a povozníky.
Čl.13.
Pro provádění této smlouvy v Rumunsku může býti doba počátku platnosti
její odsunuta v souhlase s článkem 19. do 1. července 1924.
Čl.14.
Vláda každé země může ustanovení této smlouvy nařízením zastaviti v
případě války, nebo když se vyskytnou události, jež ohrožují bezpečnost
národní.
Čl.15.
Úřední ratifikace této smlouvy za podmínek naznačených v části XIII
Versailleské smlouvy ze dne 28. června 1919 a Saint-Germainské smlouvy
ze dne 10. září 1919 budou oznámeny generálnímu sekretáři Svazu národů
a budou jím zaznamenány do rejstříku.
Čl.16.
Každý člen Mezinárodní organisace práce, který schválí tuto smlouvu, se
zavazuje, že ji bude prováděti také ve svých koloniích, državách a v
těch ze svých protektorátů, které se nespravují úplně samy, za těchto
výhrad:
a) že ustanovení smlouvy nebudou neproveditelna následkem místních
poměrů;
b) že změny, které by byly potřebné k tomu, aby úmluva se přizpůsobila
místním poměrům, budou moci býti do ní pojaty.
Každý člen musí oznámiti Mezinárodnímu úřadu práce rozhodnutí, jež má v
úmyslu učiniti vzhledem na každou ze svých kolonií neb držav, neb každý
z těch svých protektorátů, jež se nespravují úplně samy.
Čl.17.
Jakmile bude u sekretariátu zapsána ratifikace dvou členů Mezinárodní
organisace práce, oznámí generální sekretář Svazu národů tuto
skutečnost všem členům Mezinárodní organisace práce.
Čl.18.
Tato smlouva nabude platnosti dnem, kdy generální sekretář Svazu národů
tak učiní, a bude vázati jen členy, kteří dali zapsati svou ratifikaci
u sekretariátu. Po této době smlouva nabude platnosti u každého
jednotlivého člena dnem, kdy bude zapsána ratifikace člena u
sekretariátu.
Čl.19.
Každý člen, který ratifikuje tuto smlouvu, se zavazuje, že bude
prováděti její ustanovení nejpozději dnem 1. července 1921 a že učiní
opatření potřebná k tomu, aby její ustanovení byla uskutečněna.
Čl.20.
Každý člen, který ratifikoval tuto smlouvu, může ji po uplynutí období
desíti let ode dne, kdy nabyla platnosti, vypověděti spisem zaslaným
generálnímu sekretáři Svazu národů, který jej zapíše do rejstříku.
Výpověď nabude účinku teprve za rok od té doby, kdy byla zapsána u
sekretariátu.
Čl.21.
Správní rada Mezinárodní kanceláře práce musí aspoň jednou za 10 let
předložiti generální konferenci zprávu o provádění této smlouvy a
rozhodne, zda má býti dána na denní pořádek konference otázka revise
nebo změny této smlouvy.
Čl.22.
Texty francouzský i anglický této smlouvy jsou oba autentické.
Tato smlouva byla přijata na generální konferenci Mezinárodní
organisace práce Společnosti národů, která se konala v souhlase s
ujednáními, obsaženými v příloze k části mírových smluv nadepsané
"Práce", v době od 29. října do 29. listopadu 1919 ve Washingtoně.
Vyhlašuje se s podotknutím, že byla na základě usnesení Národního
shromáždění ze dne 1. března 1921 schválena ratifikační listinou ze dne
30. dubna 1921, která byla presidentem Československé republiky a
ministrem zahraničních věcí podepsána a dne 24. srpna 1921 zapsána a
uložena generálním tajemníkem Společnosti národů v Ženevě, čímž nabyla
ratifikovaná smlouva pro Československou republiku působnosti
mezinárodní. Národní shromáždění usneslo se zároveň, že se ministru
věcí zahraničních ukládá, aby v dohodě se zúčastněnými ministry učinil
další opatření, jichž je třeba ku provedení této smlouvy. Smlouvu
ratifikovaly dosud kromě Československé republiky tyto státy: Indie,
Rumunsko, Řecko.
T. G. Masaryk v. r.
Dr. Beneš v. r.
