92/1964 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 6. května 1964
o Úmluvě o volném moři
Dne 29. dubna 1958 byla v Ženevě sjednána Úmluva o volném moři. Jménem
Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v New
Yorku dne 30. října 1958. Při podpisu Úmluvy byla učiněna výhrada k
článku 9 Úmluvy a připojeno prohlášení k ustanovením vymezujícím pojem
pirátství.
S Úmluvou o volném moři vyslovila vláda souhlas dne 26. dubna 1961 a
Národní shromáždění dne 26. června 1961. President republiky Úmluvu
ratifikoval dne 13. července 1961.
Československá ratifikační listina k Úmluvě o volném moři byla uložena
u generálního tajemníka Organizace spojených národů - depozitáře Úmluvy
- dne 31. srpna 1961.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 34, odstavce 1 v
platnost dne 30. září 1962 a tímto dnem vstoupila v platnost i pro
Československou socialistickou republiku.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
David v.r.
Úmluva
o volném moři
Státy, které jsou stranami této Úmluvy,
přejíce si kodifikovat pravidla mezinárodního práva týkající se volného
moře,
uznávajíce, že níže uvedená ustanovení, přijatá konferencí Organizace
spojených národů o mořském právu konanou v Ženevě od 24. února do 27.
dubna 1958, jsou ve své podstatě výrazem platných zásad mezinárodního
práva,
dohodly se na těchto ustanoveních:
Čl.1
Pojem "volné moře" se vztahuje na všechny části moře, které nejsou
zahrnuty do pobřežních vod nebo do vnitrozemských vod některého státu.
Čl.2
Volné moře je otevřeno všem národům a žádný stát si nemůže platně
přisvojovat právo podrobovat kteroukoliv jeho část své svrchovanosti.
Svoboda volného moře se uplatňuje za podmínek stanovených těmito články
a jinými pravidly mezinárodního práva. Zahrnuje pro pobřežní i
vnitrozemské státy mimo jiné:
1. svobodu plavby;
2. svobodu rybolovu;
3. svobodu klást podmořské kabely a potrubí;
4. svobodu létat nad volným mořem.
Tyto svobody, stejně jako jiné svobody uznané obecnými zásadami
mezinárodního práva, budou užívány všemi státy s rozumným ohledem na
zájmy ostatních států při užívání svobody volného moře.
Čl.3
1. Aby mohly požívat svobody moře za stejných podmínek jako pobřežní
státy, mají vnitrozemské státy mít volný přístup k moři. Za tím účelem
poskytnou státy ležící mezi mořem a státem vnitrozemským po společné
dohodě s ním a v souhlase s platnými mezinárodními úmluvami:
a) vnitrozemskému státu svobodný průjezd svým územím na základě
reciprocity;
b) lodím plujícím pod vlajkou tohoto státu stejné zacházení jako
vlastním lodím nebo lodím kteréhokoliv jiného státu, pokud jde o
přístup do námořních přístavů a jejich používání.
2. Státy ležící mezi mořem a státem vnitrozemským budou řešit na
základě společné dohody s ním a berouce v úvahu práva pobřežního nebo
tranzitního státu a zvláštní podmínky vnitrozemského státu všechny
otázky týkající se svobody tranzitu a rovného nakládání v přístavech v
případě, že tyto státy již nejsou smluvními stranami platných
mezinárodních úmluv.
Čl.4
Každý stát, ať pobřežní nebo vnitrozemský má právo, aby na volném moři
pluly lodi pod jeho vlajkou.
Čl.5
1. Každý stát stanoví podmínky pro udělení své příslušnosti lodím pro
imatrikulaci lodí na svém území a pro právo plout pod jeho vlajkou.
Lodi mají příslušnost toho státu, pod jehož vlajkou jsou oprávněny
plout. Musí existovat skutečné pouto mezi státem a lodí; zejména musí
stát účinně uplatňovat nad loděmi plujícími pod jeho vlajkou svou
jurisdikci a kontrolu ve správní, technické a sociální oblasti.
2. Každý stát vydává lodím, kterým poskytl právo plout pod svou
vlajkou, příslušné doklady.
Čl.6
1. Lodi plují pod vlajkou pouze jediného státu a až na výjimečné
případy, výslovně uvedené v mezinárodních smlouvách nebo v těchto
článcích, podléhají na volném moři jeho výlučné jurisdikci. V průběhu
cesty nebo zastávky v přístavu nesmí loď změnit svou vlajku kromě
případu skutečného převodu vlastnictví nebo změny imatrikulace.
2. Loď plující pod vlajkami dvou nebo více států, kterých používá podle
své libosti, nemůže uplatňovat vůči kterémukoliv třetímu státu žádnou z
těchto státních příslušností a může být považována za loď bez
příslušnosti.
Čl.7
Ustanovení předchozích článků se v ničem nedotýkají otázky lodí
používaných pro služební účely některou mezivládní organizací a
plujících pod vlajkou této organizace.
Čl.8
1. Válečné lodi požívají na volném moři plné imunity z jurisdikce
jiných států než toho, pod jehož vlajkou plují.
2. Pro účely těchto článků výraz "válečná loď" označuje loď náležející
k válečnému loďstvu některého státu a nesoucí vnější poznávací znaky
válečných lodí jeho státní příslušnosti pod velením důstojníka
jmenovaného vládou, jehož jméno je uvedeno v seznamu důstojníků
válečného loďstva, a s posádkou, která je podrobena obvyklé vojenské
námořní kázni.
Čl.9
Lodi, jejichž vlastníkem nebo provozovatelem je stát a jež jsou
používány pouze k neobchodní vládní službě, jsou na volném moři plně
vyňaty z jurisdikce kteréhokoliv jiného státu, než je stát vlajky.
Čl.10
1. Každý stát je povinen učinit, pokud jde o lodě plující pod jeho
vlajkou, potřebná opatření pro zajištění bezpečnosti na moři, zejména
pokud jde o:
a) používání signálů, udržování spojů a zabraňování srážkám;
b) složení a pracovní podmínky posádek se zřetelem k platným
mezinárodním dokumentům vztahujícím se na pracovní otázky;
c) konstrukci a vybavení lodi a její způsobilost pro plavbu na moři.
2. Při uskutečnění těchto opatření je každý stát povinen podřídit se
obecně přijatým mezinárodním normám, a učinit všechna potřebná
opatření, aby zajistil jejich dodržování.
Čl.11
1. V případě srážky nebo jakékoli jiné plavební nehody při plavbě lodi
na volném moři, která zakládá trestní nebo disciplinární odpovědnost
kapitána nebo kterékoliv jiné osoby ve službě na lodi, nemůže být proti
těmto osobám zahájeno trestní nebo disciplinární řízení, leč před
soudními nebo správními úřady buď toho státu, pod jehož vlajkou loď
plula, anebo státu, jehož je tato osoba příslušníkem.
2. V disciplinárních záležitostech je stát, který vydal velitelský
průkaz nebo osvědčení způsobilosti anebo povolení, jediný příslušný,
aby se po řádném právním řízení vyslovil o odnětí těchto dokladů, a to
i tehdy, když jejich majitel není příslušníkem státu, který je vydal.
3. Žádné jiné úřady než úřady státu vlajky nemohou nařídit zabavení
nebo zadržení lodi, a to ani pro účely vyšetřování.
Čl.12
1. Každý stát je povinen požadovat od kapitána lodi plující pod jeho
vlajkou, aby, pokud tak může učinit bez vážného ohrožení lodi, posádky
nebo cestujících:
a) poskytl pomoc jakékoli osobě nalezené na moři, která je v nebezpečí
života;
b) s největší rychlostí se vydal na záchranu osob, které jsou v
nebezpečí, je-li zpraven o tom, že potřebují pomoc, pokud lze rozumně
očekávat takový jeho zákrok;
c) po srážce poskytl pomoc druhé lodi, její posádce a jejím cestujícím,
a pokud je to možné, sdělil druhé lodi jméno své vlastní lodi, její
domovský přístav a nejbližší přístav, do něhož pluje.
2. Všechny pobřežní státy budou napomáhat vytvoření a udržování
přiměřené a účinné pátrací a záchranné služby za účelem zajištění
bezpečnosti na moři a nad mořem - a kde to okolnosti vyžadují -
sjednají za tím účelem oblastní dohody o vzájemné spolupráci se
sousedními státy.
Čl.13
Každý stát je povinen podniknout účinná opatření k zabránění a k
potrestání přepravy otroků na lodích, které jsou oprávněny plout pod
jeho vlajkou, a k zabránění zneužití své vlajky k tomuto účelu. Každý
otrok, který se uchýlí na palubu některé lodi, bez ohledu na to, pod
jakou vlajkou pluje, nabývá tím ipso facto svobody.
Čl.14
Všechny státy jsou povinny v míře co možná největší spolupracovat na
potírání pirátství na volném moři nebo na jakémkoliv jiném místě
nepodléhajícím jurisdikci žádného státu.
Čl.15
Za pirátství považují se tyto činy:
1. Jakýkoliv protiprávní čin násilí, zadržení nebo jakýkoliv loupežný
čin spáchaný k soukromým účelům posádkou nebo cestujícími soukromé lodi
nebo soukromého letounu a namířené:
a) na volném moři proti jiné lodi nebo letounu nebo proti osobám či
majetku na jejich palubě;
b) proti lodi, letounu, osobám nebo majetku, v místě, nepodléhajícím
jurisdikci žádného státu;
2. Jakýkoliv čin dobrovolné účasti při použití lodi nebo letounu,
jestliže ten, kdo se jich dopouští, ví o skutečnostech, které vtiskují
této lodi nebo tomuto letounu charakter pirátské lodi nebo pirátského
letounu.
3. Jakýkoliv čin, který má za účel podněcovat nebo úmyslně usnadňovat
čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 tohoto článku nebo spáchaný s úmyslem
je usnadnit.
Čl.16
Pirátské činy, tak jak jsou definovány v článku 15, a spáchané válečnou
nebo státní lodí či státním letounem, jichž se zmocnila vzbouřená
posádka, jsou považovány za činy spáchané soukromou lodí.
Čl.17
Za pirátské jsou považovány lodi nebo letouny, určené osobami, pod
jejichž skutečnou kontrolou se nacházejí, k spáchání některého z činů
uvedených v článku 15. Totéž platí, jde-li o lodě nebo letouny, jichž
bylo použito ke spáchání takových činů, pokud zůstávají pod kontrolou
osob, které se dopustily těchto činů.
Čl.18
Loď nebo letoun si může zachovat svou státní příslušnost přesto, že se
přemění v pirátskou loď nebo letoun. Zachování nebo ztráta státní
příslušnosti jsou určovány zákonem státu, který udělil původní státní
příslušnost.
Čl.19
Na volném moři nebo na kterémkoliv jiném místě nepodléhajícím
jurisdikci žádného státu může každý stát zabavit pirátskou loď nebo
letoun, nebo loď pirátsky uchvácenou, která je v moci pirátů a zatknout
osoby a zabavit majetek na palubě zmíněné lodi nebo letounu. Soudy
státu, který provedl zabavení, se mohou vyslovit o trestech, které mají
být uloženy, jakož i o opatřeních, která mají být učiněna, pokud jde o
lodi, letouny a majetek, s výhradou práv třetích stran jednajících bona
fide.
Čl.20
V případě, že bylo zabavení lodi nebo letounu podezřelých z pirátství
provedeno bez dostatečného důvodu, bude stát, který je zabavil,
odpověden státu, jehož státní příslušnost měla loď nebo letoun, za
všechny ztráty nebo škody způsobené zabavením.
Čl.21
Zabavení z důvodu pirátství může být provedeno pouze válečnými loděmi
nebo vojenskými letouny nebo jinými loděmi či letouny ve státní službě
zmocněnými k tomuto účelu.
Čl.22
1. S výjimkou případů, kdy činy vměšování se zakládají na oprávněních
daných smlouvou, nemůže válečná loď, která potká na volném moři cizí
obchodní loď, provádět zjišťování totožnosti této lodi, ledaže by tu
bylo důvodné podezření, že:
a) zmíněná loď provozuje pirátství nebo že
b) loď provozuje obchod s otroky nebo že
c) loď plující pod cizí vlajkou nebo odmítající vztyčit svou vlajku má
ve skutečnosti tutéž státní příslušnost jako válečná loď.
2. V případech uvedených v pododstavcích a), b) a c) může válečná loď
přikročit k ověření práva lodi na vlajku. Za tím účelem může k
podezřelé lodi vyslat člun pod velením důstojníka. Trvá-li podezření i
po prohlédnutí dokladů, může přikročit k další prohlídce na palubě
lodi, přičemž musí být zachovány všemožné ohledy.
3. Ukáže-li se, že podezření bylo neodůvodněné a že zadržená loď se
nedopustila žádného činu, který by takové podezření ospravedlňoval,
musí být odškodněna za všechny ztráty nebo škody, které utrpěla.
Čl.23
1. Pronásledování cizí lodi může být podniknuto, jestliže se příslušné
orgány pobřežního státu důvodně domnívají, že loď porušila zákony a
nařízení tohoto státu. Toto pronásledování musí být započato, když je
cizí loď nebo jeden z jejích člunů uvnitř vnitrozemských vod, v
pobřežních vodách nebo v pásmu souvislém pronásledujícího státu, a může
pokračovat mimo hranice pobřežních vod nebo pásma souvislého jen za
podmínky, že nebylo přerušeno. Není nutné, aby loď, která nařídí cizí
lodi plující v pobřežních vodách nebo v pásmu souvislém, aby zastavila,
se tam rovněž nacházela ve chvíli, kdy zmíněná loď obdrží tento rozkaz.
Je-li cizí loď uvnitř pásma souvislého, jak je definováno v článku 24
Úmluvy o pobřežních vodách a pásmu souvislém, může být pronásledování
zahájeno pouze tehdy, jestliže došlo k porušení práv, k jejichž ochraně
bylo pásmo zřízeno.
2. Právo na pronásledování zaniká, jakmile pronásledovaná loď vepluje
do pobřežních vod své vlastní země nebo třetího státu.
3. Pronásledování se považuje za zahájené jen za podmínky, že
pronásledující loď se přesvědčila vhodnými prostředky, jež má k
dispozici, že pronásledovaná loď nebo jeden z jejích člunů nebo jiné
čluny tvořící skupinu a používající pronásledované lodi jako lodi
mateřské jsou uvnitř hranic pobřežních vod nebo popřípadě v pásmu
souvislém. Pronásledování může být zahájeno teprve poté, když byl dán
vizuální nebo zvukový signál k zastavení, a to ze vzdálenosti
dovolující dané lodi, aby jej viděla nebo slyšela.
4. Právo na pronásledování může být vykonáváno pouze válečnými loděmi
nebo vojenskými letouny nebo jinými loděmi nebo letouny určenými pro
veřejnou službu a zvláště k tomuto účelu zmocněnými.
5. Je-li pronásledování prováděno letounem:
a) ustanovení odstavců 1 až 3 tohoto článku se vztahují mutatis
mutandis na tento způsob pronásledování;
b) letoun, který dává příkaz k zastavení, musí sám aktivně
pronásledovat loď, dokud nějaká loď nebo letoun pobřežního státu,
přivolaná letounem, se nedostaví na místo, aby pokračovaly v
pronásledování, pokud by letoun sám nebyl schopen loď zadržet. K tomu,
aby zastavení lodi na volném moři bylo ospravedlněno, nestačí, aby
letoun pouze zjistil, že loď se dopustila přestupku nebo je v podezření
z přestupku, nebyl-li této lodi dán příkaz k zastavení a nebyla-li
pronásledována tímto letounem nebo jinými letouny nebo loděmi, které
pokračují v pronásledování bez přerušení.
6. Propuštění lodi, zadržené na místě podléhajícím jurisdikci některého
státu, a eskortované do přístavu tohoto státu za účelem přešetření před
příslušnými orgány nemůže být požadováno z toho pouhého důvodu, že loď
a její eskorta propluly částí volného moře, když okolnosti si vyžádaly
tento průjezd.
7. Byla-li loď zastavena nebo zadržena na volném moři za okolností,
které neospravedlňují výkon práva na pronásledování, musí být
odškodněna za každou ztrátu nebo škodu, která jí tím nastala.
Čl.24
Každý stát je povinen vydat předpisy směřující k zabránění znečišťování
moří pohonnými látkami vypouštěnými z lodí nebo dálkových potrubí nebo
pocházejícími z těžby a průzkumu mořského dna a jeho podzemí, maje
přitom na zřeteli platná smluvní ustanovení o této otázce.
Čl.25
1. Každý stát je povinen učinit opatření, aby zabránil znečišťování
moří vypouštěním radioaktivního odpadu, maje na zřeteli všechny normy a
předpisy, které mohou být vypracovány příslušnými mezinárodními
organizacemi.
2. Všechny státy jsou povinny spolupracovat s příslušnými mezinárodními
organizacemi na přijetí opatření, jež mají zabránit znečišťování moří
nebo vzdušného prostoru nad nimi vznikajícímu z jakékoliv činnosti,
která zahrnuje použití radioaktivního materiálu nebo jiných škodlivých
činitelů.
Čl.26
1. Všechny státy mají právo klást podmořské kabely a dálková potrubí na
dno volného moře.
2. S výhradou svého práva učinit rozumná opatření pro průzkum pevninské
mělčiny a těžení jejich přírodních zdrojů nesmí pobřežní stát
zabraňovat kladení nebo udržování těchto kabelů nebo potrubí.
3. Při kladení těchto kabelů nebo potrubí je daný stát povinen brát
patřičný zřetel na kabely a potrubí již položené na mořském dně.
Zejména nesmí překážet možnosti oprav existujících kabelů nebo potrubí.
Čl.27
Každý stát učiní potřebná zákonodárná opatření, aby přerušení nebo
poškození podmořského kabelu pod volným mořem způsobené úmyslně nebo
hrubou nedbalostí lodi plující pod jeho vlajkou nebo osobou podléhající
jeho jurisdikci, jež by mohlo mít za následek přerušení nebo narušení
telegrafického nebo telefonického spojení, jakož i přerušení nebo
poškození podmořského kabelu o vysokém napětí nebo dálkového potrubí za
stejných podmínek, bylo považováno za trestný čin. Toto ustanovení se
nevztahuje na přerušení nebo poškození způsobené osobami, které by
sledovaly jen svůj oprávněný cíl chránit svůj život nebo bezpečnost
svých lodí, přičemž učinily všechna nutná opatření, aby tomuto
přerušení nebo poškození zabránily.
Čl.28
Každý stát je povinen učinit potřebná zákonodárná opatření, aby osoby,
které podléhají jeho jurisdikci a jsou vlastníky kabelu nebo dálkového
potrubí na volném moři a které způsobí při kladení nebo opravě tohoto
kabelu nebo potrubí přerušení nebo poškození jiného kabelu nebo
potrubí, hradily náklady spojené s jeho opravou.
Čl.29
Každý stát je povinen učinit potřebná zákonodárná opatření za tím
účelem, aby vlastníci lodí, kteří mohou prokázat, že obětovali kotvu,
síť nebo jiné rybářské náčiní ve snaze zabránit poškození podmořského
kabelu nebo potrubí, byli odškodněni vlastníkem kabelu nebo potrubí, a
to za podmínky, že učinili před tím všechna rozumná opatření, aby tomu
předešli.
Čl.30
Ustanovení této Úmluvy nejsou na újmu úmluvám nebo jiným mezinárodním
dohodám již platným mezi státy na nich zúčastněnými.
Čl.31
Tato Úmluva bude do 31. října 1958 otevřena k podpisu všem členským
státům Organizace spojených národů nebo některé odborné organizace,
jakož i každému jinému státu, který bude vyzván Valným shromážděním
Organizace spojených národů, aby se stal smluvní stranou této Úmluvy.
Čl.32
Tato Úmluva bude ratifikována. Ratifikační listiny budou uloženy u
generálního tajemníka Organizace spojených národů.
Čl.33
Tato Úmluva bude otevřena k přístupu každého státu, který náleží do
jedné z kategorií uvedených v článku 31. Listiny o přístupu budou
uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů.
Čl.34
1. Tato Úmluva vstoupí v platnost třicátého dne ode dne uložení
dvaadvacáté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu u generálního
tajemníka Organizace spojených národů.
2. Pro každý stát, který Úmluvu ratifikuje nebo k ní přistoupí po
uložení dvaadvacáté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, nabude
Úmluva platnosti třicátého dne po uložení jeho ratifikační listiny nebo
listiny o přístupu.
Čl.35
1. Po uplynutí pětiletého období ode dne vstupu této Úmluvy v platnost
může být kdykoliv a kteroukoliv smluvní stranou podána žádost o revizi
této Úmluvy, a to písemným sdělením adresovaným generálnímu tajemníkovi
Organizace spojených národů.
2. Valné shromáždění Organizace spojených národů rozhodne o opatřeních,
která mají být případně učiněna v souvislosti s takovou žádostí.
Čl.36
Generální tajemník Organizace spojených národů zpraví všechny členské
státy Organizace spojených národů a ostatní státy uvedené v článku 31:
a) o podpisech připojených k této Úmluvě a o uložení ratifikačních
listin a listin o přístupu podle článků 31, 32 a 33;
b) o datu vstupu této Úmluvy v platnost podle článku 34;
c) o žádostech o revizi podle článku 35.
Čl.37
Originál této Úmluvy, jejíž anglické, čínské, francouzské, ruské a
španělské znění má stejnou platnost, bude uložen u generálního
tajemníka Organizace spojených národů, který zašle její ověřené kopie
všem státům uvedeným v článku 31.
Na důkaz čehož podepsaní zmocněnci, řádně pověření svými vládami,
podepsali tuto Úmluvu.
Dáno v Ženevě, dvacátého devátého dubna tisíc devět set padesát osm.
Poznámka: Při podpisu Úmluvy učinilo Československo výhradu k článku 9.
Úmluvy tohoto znění: "Československá republika zastává názor, že podle
platného mezinárodního práva také ostatní lodi používané k obchodním
účelům požívají na volném moři plného vynětí z jurisdikce každého
jiného státu, než je stát vlajky." Zároveň učinilo prohlášení tohoto
znění: "Československá republika má za to, že pojem pirátství, jak je
definován v Úmluvě, neodpovídá soudobému mezinárodnímu právu, ani
zájmům zajištění svobody plavby na volném moři."
