300/1938 Sb.



Smlouva



mezi Česko-Slovenskou republikou a Německou říší o otázkách státního

občanství a opce.



Jménem republiky Česko-Slovenské.



Jménem republiky Česko-Slovenské



a



Německé říše



byla sjednána tato smlouva:



Smlouva



mezi Československou republikou a Německou říší o otázkách státního

občanství a opce.



Československá vláda a vláda německá, přejíce si upraviti otázky

státního občanství a opce, vyplývající z připojení sudetoněmeckých

území k Německé říši, jmenovaly svými zmocněnci:



československá vláda



pana dra Antonína Koukala,



ministerského radu v ministerstvu spravedlnosti v Praze,



německá vláda



ministerského ředitele v zahraničním úřadě

pana dra Friedrich-a Gause



a



ministerského radu v říšském ministerstvu vnitra

pana dra Hans-e Globke,



kteří se dohodli na těchto ustanoveních:



§ 1



Českoslovenští státní občané, kteří měli 10. října 1938 své bydliště v

některé obci připojené k Německé říši, nabývají s účinkem od 10. října

1938 německé státní příslušnosti, pozbývajíce zároveň československého

státního občanství, jestliže



a) se narodili před 1. lednem 1910 na území připojeném k Německé říši

nebo



b) pozbyli německé státní příslušnosti dnem 10. ledna 1920 nebo



c) jsou dětmi nebo vnuky osoby, u které jsou splněny podmínky písmena

a) nebo b) nebo



d) jsou manželkami osob, u kterých jsou splněny podmínky písmena a), b)

nebo c).



Českoslovenští státní občané německé národnosti, kteří měli 10. října

1938 své bydliště mimo bývalé československé státní území, nabývají s

účinkem od 10. října 1938 německé státní příslušnosti, pozbývajíce

zároveň československého státního občanství, jestliže měli 10. října

1938 domovské právo v některé obci připojené k Německé říši.



Manželka nenabývá německé státní příslušnosti, jestliže jí nenabývá

její manžel.



§ 2



Československá vláda může do 10. července 1939 žádati, aby osoby

německé národnosti, které v době, kdy tato smlouva nabude účinnosti,

jsou československými státními občany a od 1. ledna 1910 se

přistěhovaly na nynější území Československé republiky, jakož i jejich

potomci, opustili Československou republiku ve lhůtě 3 měsíců. Tyto

osoby tím pozbývají československého státního občanství; německá vláda

je přijme na své území. To neplatí o osobách, které nabyly

československého státního občanství po 30. lednu 1933 a až do té doby

byly německými nebo rakouskými státními příslušníky.



Německá vláda může do 10. července 1939 žádati, aby osoby neněmecké

národnosti, které podle ustanovení této smlouvy zůstávají

československými státními občany a od 1. ledna 1910 se přistěhovaly na

území připojené k Německé říši, jakož i jejich potomci, kteří jsou

československými státními občany, opustili Německou říši ve lhůtě 3

měsíců. Československá vláda přijme tyto osoby na své území.



§ 3



Osoby neněmecké národnosti, které podle ustanovení § 1 nabývají německé

státní příslušnosti, mohou do 29. března 1939 optovati pro

československé státní občanství.



§ 4



Příslušníci německé národnosti, kteří zůstávají československými

státními občany, mohou do 29. března 1939 optovati pro německou státní

příslušnost. To neplatí pro osoby, které nabyly československého

státního občanství po 30. lednu 1933 a až do té doby byly německými

nebo rakouskými státními příslušníky.



§ 5



Opce se prohlašuje



a) pro československé státní občanství



v Československé republice u ministerstva vnitra v Praze, mimo

Československou republiku u příslušného československého

zastupitelského úřadu;



b) pro německou státní příslušnost



v Německé říši u příslušného nižšího správního úřadu, mimo Německou

říši u příslušného německého konsulátu.



§ 6



Místní příslušnost úřadů uvedených v § 5 se řídí podle bydliště a,

není-li ho, podle pobytu optantova.



Opční prohlášení, jež bude podáno u místně nepříslušného úřadu druhu

uvedeného v § 5, má býti tímto úřadem postoupeno místně příslušnému

úřadu. Považuje se za podané v době, kdy došlo k prvnímu úřadu.



§ 7



Opční prohlášení jest třeba podati u úřadu zmíněného v § 5 do protokolu

nebo písemně. Podpis na písemném prohlášení musí býti ověřen

zastupitelským úřadem státu, pro který se optuje, soudem nebo notářem.



Opční prohlášení může býti podáno také zmocněným zástupcem. Podpis na

plné moci musí býti ověřen některým úřadem uvedeným v odstavci 1.



Za ověření se nevybírají poplatky, dávky, kolky ani jiné výlohy.



§ 8



Příslušný úřad státu, pro který se optuje, přezkoumá, zda jsou splněny

podmínky opce. V Československé republice se vyhrazuje toto zkoumání

ministerstvu vnitra v Praze.



Jsou-li splněny podmínky pro opci, vydá úřad optantovi neprodleně opční

osvědčení a zpraví o tom úřad druhou vládou určený.



V opčním osvědčení jest třeba uvésti také příslušníky rodiny, na které

se vztahují účinky opce.



Účinky opce nastávají okamžikem, kdy opční prohlášení dojde opčnímu

úřadu.



Opční řízení jest osvobozeno od poplatků, dávek, kolků a jiných výloh.



§ 9



K podání opčního prohlášení jest oprávněn, kdo dosáhl 18. roku věku.



Vdaná žena nemůže samostatně optovati; opce manželova se vztahuje na

manželku. To neplatí, bylo-li manželské společenství soudně zrušeno.



Za osoby nedosáhnuvší 18 let, za nezletilce starší 18 let, u nichž jsou

podmínky pro zbavení svéprávnosti, jakož i za osoby zbavené

svéprávnosti nebo svěřené prozatímní péči (zatímnímu poručenství),

vykonává opci jejich zákonný zástupce, i když sám nemá práva opce. Pro

posouzení náležitostí opčního prohlášení podle tohoto paragrafu je

rozhodná doba, kdy dojde opční prohlášení k opčnímu úřadu.



§ 10



Opci nelze odvolati.



Jestliže však osoby, za něž opční právo vykonal zákonný zástupce, před

uplynutím opční lhůty dovršily 18. rok věku nebo jestliže před

uplynutím této lhůty odpadl důvod jejich zákonného zastoupení, mohou

tyto osoby, dokud opční lhůta trvá, opci odvolati. O odvolání opce

platí obdobně ustanovení §§ 5 až 7.



§ 11



Za bydliště podle této smlouvy se považuje místo, kde se osoba usídlila

v úmyslu se tam trvale zdržovati.



Má-li nějaká osoba více než jedno bydliště, je rozhodným místo, které

za své bydliště označí.



§ 12



Osoby, které musí opustiti území Československé republiky nebo Německé

říše, protože bylo tak žádáno podle § 2, jakož i optanti, kteří přeloží

do 31. března 1940 své bydliště do státu, pro který optovali, smějí s

sebou vzíti veškeré movité jmění, které měli v den podepsání této

smlouvy, a nebudou povinni platiti za to žádné dávky. Vyjímají se z

toho hotové peníze, cenné papíry a sbírky, které pro vývozní stát mají

zvláštní historický nebo kulturní význam; projednání těchto věcí se

vyhrazuje zvláštní dohodě.



§ 13



Ke zkoumání a projednání všech otázek, které vyplynou z provádění této

smlouvy, se zřídí smíšený výbor, do něhož každá z obou vlád vyšle

stejný počet zástupců.



Tomuto výboru přísluší zejména :



1. vypracovati návrhy pro usnadnění výměny obyvatelstva, jakož i řešiti

zásadní otázky, které vyplývají z této výměny;



2. zkoumati pochybné otázky týkající se státní příslušnosti.



Výbor může podle potřeby zříditi podvýbory pro jednotlivé obory.



§ 14



Tato smlouva nabývá účinnosti dne 26. listopadu 1938.



Dáno v dvojím prvopise v jazyku československém a německém.



V Berlíně dne 20. listopadu 1938



Antonín Koukal v. r.



Friedrich Gaus v. r.



Hans Globke v. r.



Prozkoumavše tuto úmluvu, schvalujeme a potvrzujeme ji.



Tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť republiky

Česko-Slovenské přitisknouti dali.



V Praze dne 25. listopadu roku tisícíhodevítistéhotřicátéhoosmého.



Syrový v. r.



na místě presidenta republiky Česko-Slovenské



podle § 60 ústavní listiny.



L. S.



Ministr zahraničních věcí:



Dr. Chvalkovský v. r.



Vyhlašuje se s tím, že podle § 14 nabývá tato smlouva účinnosti dne 26.

listopadu 1938.



Dr. Chvalkovský v. r.