159/1991 Sb.
SDĚLENÍ
federálního ministerstva zahraničních věcí
Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 16. listopadu
1972 byla v Paříži přijata Úmluva o ochraně světového kulturního a
přírodního dědictví.
Listina o přijetí Úmluvy Českou a Slovenskou Federativní Republikou
byla uložena u depozitáře, generálního ředitele UNESCO, dne 15.
listopadu 1990.
Úmluva vstoupila v platnost na základě článku 33 dnem 17. prosince
1975. Pro Českou a Slovenskou Federativní Republiku vstoupila Úmluva v
platnost na základě téhož článku dnem 15. února 1991.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
ÚMLUVA
o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví
Generální konference UNESCO, scházejíc se v Paříži ve dnech 17. října
až 21. listopadu 1972 na svém sedmnáctém zasedání, majíc na paměti, že
kulturnímu dědictví a přírodnímu dědictví ve stále větší míře hrozí
zničení nejen v důsledku tradičních příčin rozkladu, ale i na základě
měnících se sociálních a ekonomických podmínek, které situaci vyhrocují
ještě hrozivějšími jevy poškození či zničení;
berouc v úvahu, že ubývání či zničení kterékoliv položky kulturního
nebo přírodního dědictví představuje nenahraditelné ochuzení dědictví
všech národů světa;
berouc v úvahu, že ochrana tohoto dědictví na národní úrovni není často
úplná kvůli rozsahu prostředků, jež vyžaduje, a kvůli nedostatečným
ekonomickým, vědeckým a technickým zdrojům země, kde se vlastnictví,
které má být chráněno, nachází;
připomínajíc, že Ústava Organizace stanovuje, že bude udržovat,
zvětšovat a šířit znalosti zajišťováním ochrany světového dědictví a
doporučováním nezbytných mezinárodních úmluv dotyčným národům;
berouc v úvahu, že stávající mezinárodní úmluvy, doporučení a rezoluce
týkající se kulturního a přírodního vlastnictví ukazují, jaký význam má
pro všechny národy světa ochránění tohoto jedinečného a
nenahraditelného vlastnictví, ať náleží jakémukoliv národu;
berouc v úvahu, že části kulturního či přírodního dědictví mají
výjimečný význam a z tohoto důvodu je třeba je zachovat jako součást
světového dědictví lidstva jako celku;
berouc v úvahu, že vzhledem k objemu a závažnosti nových nebezpečí, jež
ohrožují kulturní a přírodní dědictví, je povinností mezinárodního
společenství jako celku účastnit se ochrany kulturního a přírodního
dědictví výjimečné světové hodnoty tím, že bude poskytovat kolektivní
pomoc, která, i když nebude nahrazovat opatření dotyčného státu, bude
sloužit jako jeho účinné doplnění;
berouc v úvahu, že pro tento účel je nezbytné přijmout nová ustanovení
formou úmluvy vytvářející účinný systém kolektivní ochrany kulturního a
přírodního dědictví výjimečné světové hodnoty, organizovaný na stálém
základě a v souladu s moderními vědeckými metodami;
rozhodnuvši, na svém šestnáctém zasedání, že tato otázka se stane
předmětem mezinárodní úmluvy;
přijímá tohoto šestnáctého dne listopadu 1972 tuto Úmluvu.
I.
Definice kulturního a přírodního dědictví
Čl.1
Pro účely této Úmluvy budou za "kulturní dědictví" považovány:
památníky:
architektonická díla, díla monumentálního sochařství a malířství, prvky
či struktury archeologické povahy, nápisy, jeskynní obydlí a kombinace
prvků, jež mají výjimečnou světovou hodnotu z hlediska dějin, umění či
vědy;
skupiny budov:
skupiny oddělených či spojených budov, které mají z důvodu své
architektury, stejnorodosti či umístění v krajině výjimečnou světovou
hodnotu z hlediska dějin, umění či vědy;
lokality:
výtvory člověka či kombinovaná díla přírody a člověka a oblasti
zahrnující místa archeologických nálezů mající výjimečnou světovou
hodnotu z dějinného, estetického, etnologického či antropologického
hlediska.
Čl.2
Pro účely této Úmluvy budou za "přírodní dědictví" považovány:
přírodní jevy tvořené fyzickými a biologickými útvary nebo skupinami
takovýchto útvarů, jež mají výjimečnou světovou hodnotu z estetického
či vědeckého hlediska;
geologické a fyziografické útvary a přesně vymezené oblasti, které
tvoří místo přirozeného výskytu ohrožených druhů zvířat a rostlin
výjimečné světové hodnoty z hlediska vědy či péče o zachování přírody;
přírodní lokality, či přesně vymezené přírodní oblasti světové hodnoty
z hlediska vědy, péče o zachování přírody nebo přírodní krásy.
Čl.3
Je v působnosti každé smluvní strany, aby určila a vymezila vlastnictví
nacházející se na jejím území v souladu s čl. 1 a 2.
II.
Národní ochrana a mezinárodní ochrana kulturního a přírodního dědictví
Čl.4
Každý smluvní stát uznává, že v první řadě je jeho povinností
zabezpečit označení, ochranu, zachování, prezentování a předávání
budoucím generacím kulturního a přírodního dědictví uvedeného v čl. 1 a
2 a nacházejícího se na jeho území. Za tímto účelem učiní vše při
maximálním využití svých vlastních zdrojů, a tam, kde je to vhodné,
spolu s mezinárodní pomocí a spoluprací, zejména finanční, uměleckou,
vědeckou a technickou, jakou bude moci obdržet.
Čl.5
Za účelem zajištění účinných a aktuálních opatření na ochranu,
zachování a prezentování kulturního a přírodního dědictví nacházejícího
se na území smluvního státu bude do té míry, jak to bude možné a
odpovídající, usilovat:
a) o přijetí všeobecné politiky zaměřené na posílení úlohy kulturního a
přírodního dědictví v životě společenství a začlenění ochrany tohoto
dědictví do komplexních plánovacích programů;
b) o vytvoření služeb na ochranu, zachování a prezentování kulturního a
přírodního dědictví s příslušnými zaměstnanci, majících prostředky na
výkon těchto funkcí, na svých územích tam, kde takovéto služby
neexistují;
c) o rozvinutí vědeckých a technických studií a výzkumu a o vypracování
metod práce, se kterými bude stát schopen působit proti nebezpečím,
která ohrožují jeho kulturní nebo národní dědictví;
d) o přijetí odpovídajících právních, vědeckých, technických,
administrativních a finančních opatření potřebných pro označení,
ochranu, zachování, prezentování a obnovu tohoto dědictví; a
e) o podporu při vytváření nebo rozvíjení národních či regionálních
středisek pro školení v oblasti ochrany, zachování a prezentování
kulturního a přírodního dědictví a o podporování vědeckého výzkumu v
této oblasti.
Čl.6
1. Smluvní státy, plně respektujíce svrchovanost států, na jejichž
území se nachází kulturní a přírodní dědictví zmíněné v čl. 1 a 2, a
bez újmy vlastnickým právům určeným vnitrostátním právním řádem
uznávají, že takovéto dědictví tvoří světové dědictví, k jehož ochraně
je povinností mezinárodního společenství spolupracovat jako celek.
2. Smluvní státy se zavazují, v souladu s ustanoveními této Úmluvy, že
poskytnou svoji pomoc při určování, ochraně a zachování kulturního a
přírodního dědictví uvedeného v odst. 2 a 4 čl. 11, pokud o toto státy,
na jejichž území se dědictví nachází, požádají.
3. Každý smluvní stát se zavazuje, že nepodnikne jakákoliv svévolná
opatření, jež by mohla přímo či nepřímo poškodit kulturní a přírodní
dědictví zmíněné v čl. 1 a 2 nacházející se na území druhých smluvních
států.
Čl.7
Pro účely této Úmluvy bude pod mezinárodní ochranou světového
kulturního a přírodního dědictví chápáno vytvoření systému mezinárodní
spolupráce a pomoci za účelem podpory smluvních států v jejich úsilí o
zachování a určení tohoto dědictví.
III.
Mezivládní výbor pro ochranu světového kulturního a přírodního dědictví
Čl.8
1. Tímto se v rámci UNESCO ustavuje Mezivládní výbor pro ochranu
kulturního a přírodního dědictví výjimečné světové hodnoty, nazývaný
"Výbor pro světové dědictví". Bude jej tvořit 15 smluvních států, které
budou zvoleny smluvními státy, jež se sejdou k valnému shromáždění v
průběhu řádného zasedání generální konference UNESCO. Počet států,
členů Výboru, bude zvýšen na 21 od data řádného zasedání generální
konference následujícího poté, co tato Úmluva vstoupí v platnost pro
nejméně 40 států.
2. Volby členů Výboru zajistí spravedlivé zastoupení různých oblastí a
kultur světa.
3. Zasedání Výboru se jako poradce může zúčastnit představitel
Mezinárodního střediska pro studium zachování a obnovy kulturního
vlastnictví (Římské středisko), představitel Mezinárodní rady pro
památkovou péči (ICOMOS) a představitel Mezinárodního svazu pro ochranu
přírody a přírodních zdrojů (IUCN), k nimž mohou dále přistoupit, na
žádost smluvních států scházejících se na valném shromáždění v průběhu
řádných zasedání generální konference UNESCO, představitelé ostatních
mezivládních nebo nevládních organizací podobného zaměření.
Čl.9
1. Funkční období států - členů Výboru pro světové dědictví bude
začínat koncem řádného zasedání generální konference, v jejímž průběhu
budou zvoleny, a bude ukončeno do konce jejího třetího následného
řádného zasedání.
2. Funkční období jedné třetiny členů určených při prvních volbách však
bude ukončeno na konci prvního řádného zasedání generální konference
následujícího po zasedání, na kterém byly zvoleni, a funkční období
další třetiny členů určených v tutéž dobu bude ukončeno na konci
druhého řádného zasedání generální konference následujícího po
zasedání, na kterém byli zvoleni. Jména těchto členů budou určena losem
předsedou generální konference UNESCO po prvních volbách.
3. Státy - členové Výboru vyberou jako své představitele osoby
kvalifikované v oblasti kulturního či přírodního dědictví.
Čl.10
1. Výbor pro světové dědictví přijme svůj jednací řád.
2. Výbor může kdykoliv pozvat k účasti na svém zasedání za účelem
konzultace k jednotlivým otázkám veřejné či soukromé organizace nebo
jednotlivce.
Čl.11
1. Každý smluvní stát předloží, pokud to bude možné, Výboru pro světové
dědictví soupis vlastnictví tvořícího součást kulturního a přírodního
dědictví, který se nachází na jeho území a odpovídá požadavkům na
zahrnutí do seznamu uvedeného v odst. 2 tohoto článku. Tento soupis,
který nebude považován za vyčerpávající, bude zahrnovat dokumentaci
týkající se umístění tohoto vlastnictví a jeho významu.
2. Na základě soupisů předložených státy v souladu s odst. 1 Výbor
založí, bude aktualizovat a publikovat pod názvem "Seznam světového
dědictví" seznam vlastnictví tvořícího část kulturního a přírodního
dědictví, jak je definováno v čl. 1 a 2 této Úmluvy, který považuje za
vlastnictví mající výjimečnou světovou hodnotu dle takových kritérií,
jaká stanoví. Aktualizovaný seznam bude rozesílán nejméně každé dva
roky.
3. Zahrnutí vlastnictví do Seznamu světového dědictví vyžaduje souhlas
dotyčného státu. Zahrnutí vlastnictví nacházejícího se na území, nad
kterým si svrchovanou jurisdikci nárokuje více než jeden stát, v žádném
případě nebude mít vliv na práva stran ve sporu.
4. Výbor založí, bude aktualizovat a publikovat, kdykoliv to budou
okolnosti vyžadovat, pod názvem "Seznam světového dědictví v
nebezpečí", seznam vlastnictví uvedeného v "Seznamu světového
dědictví", na jehož zachování jsou potřebné větší operace a pro nějž
byla vyžádána pomoc dle této Úmluvy. Tento seznam bude obsahovat odhad
nákladů na takovéto opatření. Do seznamu může být zahrnuto pouze takové
vlastnictví, které tvoří součást kulturního a přírodního dědictví a
hrozí mu závažné a zvláštní nebezpečí, jako je hrozba zmizení vyvolaná
zrychleným chátráním, rozsáhlými veřejnými či soukromými projekty
rychlého urbanistického či turistického rozvoje; ničení vyvolané
změnami v používání či vlastnictví půdy, velké změny, jejichž příčina
je neznáma; opuštění z jakéhokoliv důvodu; vypuknutí či hrozba
ozbrojeného konfliktu; kalamity a pohromy, hrozivé požáry, zemětřesení
a sesuvy půdy; sopečné erupce; změny hladiny vody, záplavy a přílivové
vlny. Výbor může učinit kdykoliv, v případě naléhavé potřeby, nový
záznam do "Seznamu světového dědictví v nebezpečí" a takovýto záznam
okamžitě publikovat.
5. Výbor stanoví kritéria, na jejichž základě může být vlastnictví
patřící ke kulturnímu či přírodnímu dědictví zahrnuto do jednoho ze
seznamů uvedených v odst. 2 a 4 tohoto článku.
6. Před odmítnutím žádosti o zahrnutí do jednoho ze dvou seznamů
uvedených v odst. 2 a 4 tohoto článku Výbor se poradí se smluvním
státem, na jehož území se dotyčné kulturní či přírodní vlastnictví
nachází.
7. Výbor bude, se souhlasem dotyčných států, koordinovat a podporovat
studie a výzkum potřebný pro sestavení seznamů uvedených v odst. 2 a 4
tohoto článku.
Čl.12
Skutečnost, že vlastnictví patřící ke kulturnímu či přírodnímu dědictví
nebylo zahrnuto do jednoho ze dvou seznamů zmíněných v odst. 2 a 4
článku 11, nebude v žádném případě vykládána tak, že nemá výjimečnou
světovou hodnotu pro jiné účely než jsou ty, které vyplývají ze
zahrnutí do těchto seznamů.
Čl.13
1. Výbor pro světové dědictví bude přijímat a studovat žádosti o
mezinárodní pomoc sestavené smluvními státy, pokud jde o vlastnictví
tvořící část kulturního a přírodního dědictví, které se nalézá na
jejich území a je zahrnuto do seznamů uvedených v odst. 2 a 4 čl. 11
nebo je vhodné pro zařazení do těchto seznamů. Účelem takovýchto
žádostí může být zabezpečení ochrany, zachování, prezentování či obnova
takovéhoto vlastnictví.
2. Žádosti o mezinárodní pomoc dle odst. 1 tohoto článku se rovněž
mohou týkat určení kulturního či přírodního vlastnictví definovaného v
článku 1 a 2, pokud předběžné výzkumy ukázaly, že další zkoumání by
bylo oprávněné.
3. Výbor rozhodne o akcích, jež mají být podniknuty ve věci těchto
žádostí, tam, kde je to odpovídající, stanoví povahu a rozsah své
pomoci a dá souhlas, aby jeho jménem byly s dotyčnou vládou uzavřeny
potřebné dohody.
4. Výbor stanoví pořadí priorit pro své operace. Při tom bude mít na
paměti, jaký význam má pro světové kulturní a přírodní dědictví
vlastnictví požadující ochranu, potřebu poskytnout mezinárodní pomoc
vlastnictví, který je nejreprezentativnější z hlediska přírodního
životního prostředí či génia a dějin národů světa, naléhavost práce,
jež má být vykonána, zdroje, které má k dispozici stát, na jehož území
se ohrožené vlastnictví nalézá, a zejména rozsah, po který jsou schopny
takovéto vlastnictví zabezpečit vlastními prostředky.
5. Výbor sestaví, bude aktualizovat a publikovat seznam objektů, kterým
byla poskytnuta mezinárodní pomoc.
6. Výbor bude rozhodovat o použití zdrojů Fondu vytvořeného dle článku
15 této Úmluvy. Bude hledat způsoby, jak tyto zdroje rozmnožit a za tím
účelem podnikne prospěšné kroky.
7. Výbor bude spolupracovat s mezinárodními a národními vládními a
nevládními organizacemi sledujícími podobné cíle jako tato Úmluva. Za
účelem plnění svých programů a projektů se Výbor může obracet na
takovéto organizace, zejména na Mezinárodní středisko pro výzkum
zachování a obnovy kulturního vlastnictví (Římské středisko),
Mezinárodní radu pro památkovou péči (ICOMOS) a Mezinárodní svaz pro
zachování přírody a přírodních zdrojů (IUCN), jakož i veřejné a
soukromé orgány a jednotlivce.
8. Rozhodnutí Výboru budou přijímána dvoutřetinovou většinou členů
přítomných a hlasujících. Většina členů Výboru bude tvořit kvorum.
Čl.14
1. Výboru pro světové dědictví bude pomáhat sekretariát jmenovaný
generálním ředitelem UNESCO.
2. Generální ředitel UNESCO bude, využívaje v maximální možné míře
služeb Mezinárodního střediska pro výzkum zachování a obnovy kulturního
vlastnictví (Římského střediska), Mezinárodní rady pro památkovou péči
(ICOMOS) a Mezinárodního svazu pro zachování přírody a přírodních
zdrojů (IUCN) v oblastech daných jejich kompetencí a schopnostmi,
připravovat dokumentaci Výboru a program jeho zasedání a bude
zodpovídat za plnění jeho rozhodnutí.
IV.
Fond na ochranu světového kulturního a přírodního dědictví
Čl.15
1. Tímto se vytváří Fond na ochranu světového kulturního a přírodního
dědictví výjimečné světové hodnoty, nazývaný "Fond světového dědictví".
2. Fond založí v souladu s ustanoveními finančních pravidel UNESCO
depozitní fond.
3. Zdroje Fondu budou tvořit:
a) povinné a dobrovolné příspěvky smluvních států,
b) příspěvky, dary nebo odkazy, jež mohou poskytnout:
i) jiné státy;
ii) UNESCO, jiné organizace v rámci systému OSN, zejména UNDP či jiné
mezivládní organizace;
iii) veřejné či soukromé orgány nebo jednotlivci;
c) jakékoliv úroky připadající na zdroje Fondu;
d) fondy vzniklé sbírkami a příjmy z akcí organizovaných ve prospěch
Fondu; a
e) veškeré další zdroje, jež jsou v souladu s předpisy Fondu, jak jsou
navrženy Výborem pro světové dědictví.
4. Příspěvky do fondu a jiné formy pomoci dané k dispozici Výboru mohou
být použity pouze na takové účely, jaké určí Výbor. Výbor může přijmout
příspěvky, jež mají být použity pouze na určitý program či projekt, za
předpokladu, že Výbor rozhodne o realizaci takovéhoto programu či
projektu. Žádné politické podmínky nesmějí být spojeny s příspěvky
poskytovanými Fondu.
Čl.16
1. Bez újmy doplňkovým dobrovolným příspěvkům smluvní státy se
zavazují, že budou platit pravidelně, každé dva roky, do Fondu
světového dědictví příspěvky, jejichž výše, ve formě jednotné procentní
sazby aplikované pro všechny státy, bude stanovena valným shromážděním
smluvních států této Úmluvy, které se sejdou v průběhu zasedání
generální konference UNESCO. Toto rozhodnutí valného shromáždění
vyžaduje většinu přítomných a hlasujících smluvních stran, které
neučinily prohlášení podle odst. 2 tohoto článku. Povinný příspěvek
států stran Úmluvy v žádném případě nepřekročí 1% příspěvku do řádného
rozpočtu UNESCO.
2. Každý stát zmíněný v článku 31 nebo 32 této Úmluvy však může, v době
ukládání své ratifikační listiny, listiny o přijetí či přistoupení,
prohlásit, že nebude vázán ustanoveními odst. 1 tohoto článku.
3. Smluvní stát Úmluvy, který učinil prohlášení zmíněné v odstavci 2
tohoto článku, může uvedené prohlášení kdykoliv odvolat formou oznámení
generálnímu řediteli UNESCO. Odvolání prohlášení však nenabude
platnosti, pokud jde o povinný příspěvek splatný tímto státem do data
následujícího valného shromáždění států stran Úmluvy.
4. Za účelem efektivního plánování své činnosti Výborem budou Smluvní
státy, které učinily prohlášení v souladu s odst. 2 tohoto článku,
platit své příspěvky pravidelně nejméně každé dva roky, a neměly by být
nižší než příspěvky, které by měly zaplatit, kdyby byly vázány
ustanoveními odst. 1 tohoto článku.
5. Smluvní stát, který se opožďuje s placením svého povinného či
dobrovolného příspěvku za běžný rok a bezprostředně předcházející
kalendářní rok, nebude zvolen za člena Výboru pro světové dědictví;
toto ustanovení se nebude vztahovat na první volby.
Funkční období každého takovéhoto státu, který je již členem Výboru,
skončí v době voleb stanovených v čl. 8 odst. 1 této Úmluvy.
Čl.17
Smluvní státy budou posuzovat či podporovat zakládání národních,
veřejných a soukromých nadací či sdružení, jejichž cílem je stimulovat
poskytování darů na ochranu kulturního a přírodního dědictví, jak je
definováno v článku 1 a 2 této Úmluvy.
Čl.18
Smluvní státy budou poskytovat svoji pomoc mezinárodním kampaním na
vytváření fondů organizovaných pro Fond světového dědictví pod záštitou
UNESCO. Budou usnadňovat sbírky pořádané za tímto účelem orgány
zmíněnými v odst. 3 článku 15.
V.
Podmínky a opatření pro mezinárodní pomoc
Čl.19
Každý smluvní stát může požádat o mezinárodní pomoc pro vlastnictví
tvořící součást kulturního a přírodního dědictví výjimečné světové
hodnoty nacházejícího se na jeho území. Spolu se svou žádostí předloží
informace a dokumentaci v souladu s čl. 21, jakou má k dispozici a
která umožní Výboru přijmout rozhodnutí.
Čl.20
V souladu s ustanovením odst. 2 článku 13 písm. c), článku 22 a článku
23 může být mezinárodní pomoc stanovená touto Úmluvou poskytnuta pouze
v případě vlastnictví tvořícího součást kulturního a přírodního
dědictví, u nějž Výbor pro světové dědictví rozhodl, nebo může
rozhodnout, že bude zahrnuto do jednoho ze seznamů uvedených v odst. 2
a 4 článku 11.
Čl.21
1. Výbor pro světové dědictví stanoví postup, na jehož základě budou
žádosti o mezinárodní pomoc posuzovány, přesně určí obsah žádosti,
která by měla definovat uvažované opatření, nezbytnou práci, očekávané
náklady na tuto operaci, stupeň naléhavosti a důvody, proč zdroje státu
žádajícího o pomoc nedovolují pokrýt všechny náklady. Takovéto žádosti
musí být, pokaždé, kdy je to možné, podpořeny zprávami expertů.
2. Žádosti z důvodů pohrom či přírodních kalamit by měly být kvůli
naléhavosti práce, již mohou zahrnovat, Výborem projednány přednostně,
Výbor by pro takovéto nepředvídané události měl mít rezervní fond.
3. Před tím, než dospěje k rozhodnutí, provede Výbor takové průzkumy a
konzultace, jež považuje za potřebné.
Čl.22
Pomoc poskytovaná Výborem pro světové dědictví může zahrnovat
následující formy:
a) výzkumy týkající se uměleckých, vědeckých a technických problémů
vyplývajících z ochrany, zachování, prezentování a obnovy kulturního a
přírodního dědictví, jak je zakotveno v odst. 2 a 4 článku 11 této
Úmluvy;
b) ustanovení expertů, techniků a zkušených pracovníků, aby bylo
zajištěno správné provedení prací;
c) školení pracovníků a specialistů na všech úrovních v oblasti
označení, ochrany, zachování, prezentování a obnovy kulturního a
přírodního dědictví;
d) dodání zařízení, které dotyčný stát nevlastní nebo nemůže získat;
e) půjčky s nízkým úrokem nebo bezúročné půjčky splatné na dlouhodobém
základě;
f) poskytnutí, ve výjimečných případech a ze zvláštních důvodů,
nenávratných příspěvků.
Čl.23
Výbor pro světové dědictví může rovněž poskytnout mezinárodní pomoc
národním nebo regionálním střediskům pro školení pracovníků a
specialistů na všech úrovních v oblasti označování, ochrany, zachování,
prezentování a obnovy kulturního a přírodního dědictví.
Čl.24
Podrobné vědecké, ekonomické a technické studie budou předcházet
rozsáhlé mezinárodní pomoci. Tyto studie navrhnou nejmodernější
techniku pro zachování, prezentování a obnovu přírodního a kulturního
dědictví a budou v souladu s cíli této Úmluvy. Výzkumy budou rovněž
hledat způsoby racionálního využití zdrojů, které má k dispozici
dotyčný stát.
Čl.25
Jako všeobecné pravidlo bude platit, že mezinárodní společenství bude
hradit pouze část nákladů na potřebné práce. Vklad státu těžícího z
mezinárodní pomoci bude tvořit podstatný díl zdrojů věnovaných na každý
program či projekt, ledaže by mu to jeho zdroje nedovolovaly.
Čl.26
Výbor pro světové dědictví a přijímající stát stanoví v dohodě, kterou
uzavřou, podmínky, za nichž se bude program či projekt, na nějž se
poskytuje mezinárodní pomoc dle této Úmluvy, realizovat. Zodpovědností
státu přijímajícího takovouto mezinárodní pomoc bude pokračovat při
dodržení podmínek stanovených v dohodě v ochraně, zachování a
prezentování vlastnictví, které bylo takto zajištěno.
VI.
Vzdělávací programy
Čl.27
1. Smluvní státy budou usilovat všemi odpovídajícími prostředky a
zejména prostřednictvím vzdělávacích a informačních programů o to, aby
jejich národy ve stále větší míře oceňovaly a respektovaly kulturní a
přírodní dědictví definované v čl. 1 a 2 Úmluvy.
2. Smluvní státy se zavazují, že budou široce informovat veřejnost o
nebezpečích, jež ohrožují toto dědictví, a o akcích uskutečňovaných na
základě této Úmluvy.
Čl.28
Smluvní státy, které přijmou mezinárodní pomoc dle Úmluvy, přijmou
odpovídající opatření k tomu, aby vešel ve známost význam vlastnictví,
na který byla přijata pomoc, a úloha, již takováto pomoc sehrává.
VII.
Zprávy
Čl.29
1. Smluvní státy budou informovat ve zprávách, které předloží generální
konferenci UNESCO v termínu a způsobem, jaký tato stanoví, o právních a
administrativních opatřeních, která přijaly, a o ostatních opatřeních,
jež podnikly za účelem provádění této Úmluvy, spolu s podrobnostmi o
zkušenostech, jež získaly v této oblasti.
2. Tyto zprávy budou dávány na vědomí Výboru pro světové dědictví.
3. Na každém řádném zasedání generální konference UNESCO bude Výbor
předkládat zprávu o své činnosti.
VIII.
Závěrečná ustanovení
Čl.30
Tato Úmluva je vyhotovena v arabštině, angličtině, francouzštině,
ruštině a španělštině, přičemž všech pět znění má stejnou platnost.
Čl.31
1. Tato Úmluva podléhá ratifikaci či přijetí členskými státy UNESCO v
souladu s jejich příslušnými ústavními postupy.
2. Ratifikační listiny či listiny o přijetí budou uloženy u generálního
ředitele UNESCO.
Čl.32
1. Tato Úmluva bude otevřena k přístupu všem státům, jež nejsou členy
UNESCO a které generální konference vyzve k přístupu.
2. Přístup vstoupí v platnost uložením listiny o přístupu u generálního
ředitele UNESCO.
Čl.33
Tato Úmluva vstoupí v platnost tři měsíce po uložení dvacáté
ratifikační listiny, listiny o přijetí či přístupu, avšak pouze pro ty
státy, které svoje ratifikační listiny, listiny o přijetí či přístupu
uložily k tomuto datu nebo před ním. Pro každý jiný stát vstoupí v
platnost tři měsíce po uložení jeho ratifikační listiny, listiny o
přijetí či přístupu.
Čl.34
Následující ustanovení budou platit pro ty smluvní státy, které mají
federální nebo necentralistický ústavní systém:
a) pokud jde o ustanovení této Úmluvy, jejichž plnění spadá do
jurisdikce federální nebo centrální legislativní síly, budou závazky
federální nebo centrální vlády stejné jako pro smluvní státy, které
nejsou federálními státy;
b) pokud jde o ustanovení této Úmluvy, jejichž plnění spadá do
jurisdikce jednotlivých dílčích států, zemí, provincií nebo kantonů,
jež nejsou vázány ústavním systémem federace k přijetí legislativních
opatření, bude federální vláda informovat příslušné orgány takovýchto
států, zemí, provincií nebo kantonů o uvedených opatřeních spolu se
svým doporučením k jejich přijetí.
Čl.35
1. Každý smluvní stát může Úmluvu vypovědět.
2. Výpověď bude oznámena písemně listinou uloženou u generálního
ředitele UNESCO.
3. Výpověď vstoupí v platnost dvanáct měsíců po přijetí výpovědní
listiny a nebude mít vliv na finanční závazky vypovídajícího státu do
data, k němuž výpověď nabude platnost.
Čl.36
Generální ředitel UNESCO bude informovat členské státy Organizace,
státy, které nejsou členy Organizace, uvedené v čl. 32, jakož i OSN o
uložení všech ratifikačních listin, listin o přijetí nebo přístupu
uvedených v čl. 31 a 32, jakož i o výpovědích Úmluvy uvedených v čl.
35.
Čl.37
1. Tato Úmluva může být změněna generální konferencí UNESCO. Jakákoliv
změna však bude závazná pouze pro ty státy, které se stanou stranami
změněné Úmluvy.
2. Pokud by generální konference přijala novou Úmluvu měnící Úmluvu
nebo její část, pak, pokud nová Úmluva nestanoví jinak, tato Úmluva
přestává být otevřena pro ratifikaci, přijetí či přístup od data, kdy
nová změněná Úmluva vstoupí v platnost.
Čl.38
V souladu s čl. 102 Charty OSN bude tato Úmluva na žádost generálního
ředitele UNESCO registrována v sekretariátu OSN.
Dáno v Paříži tohoto dvacátého třetího dne listopadu 1972, ve dvou
původních vyhotoveních nesoucích podpis předsedy sedmnáctého zasedání
generální konference UNESCO a jejichž potvrzené ověřené kopie budou
zaslány všem státům uvedeným v čl. 31 a 32, jakož i OSN. Výše uvedené
je původním textem Doporučení řádně přijatého generální konferencí
UNESCO na jejím sedmnáctém zasedání, které se konalo v Paříži a bylo
prohlášeno za ukončené dvacátého prvního dne listopadu 1972. Na důkaz
čehož jsme připojili své podpisy tohoto dvacátého prvního dne listopadu
1972.
předseda generální konference
generální ředitel
