21/1995 Sb.



SDĚLENÍ



Ministerstva zahraničních věcí



Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 12. prosince 1993 byla v

Jeruzalémě podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Státem Izrael o

zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z

příjmu.



Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident

republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne

23. prosince 1994.



Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 29 odst. 2 dnem

23. prosince 1994.



Český překlad Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění, jež

je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na Ministerstvu

zahraničních věcí a Ministerstvu financí.



SMLOUVA



mezi Českou republikou a Státem Izrael o zamezení dvojího zdanění a

zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů



Vláda České republiky a vláda Státu Izrael



přejíce si uzavřít Smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění

daňovému úniku v oboru daní z příjmu



a napomáhat dalšímu rozvoji vzájemných vztahů,



se dohodly takto:



Čl.1



Osoby, na které se Smlouva vztahuje



Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v

jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).



Čl.2



Daně, na které se Smlouva vztahuje



1. Tato smlouva se uplatňuje na daně z příjmu ukládané jménem každého

ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních

úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.



2. Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z celkového

příjmu nebo z části příjmu včetně daní ze zisku ze zcizení movitého

nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů

vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.



3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou:



a) v České republice:



(i) daň z příjmů fyzických osob;



(ii) daň z příjmů právnických osob;



(dále nazývané "česká daň");



b) v Izraeli



(i) daně ukládané podle zákona o dani z příjmu (Income Tax Ordinance) a

zákonů souvisejících;



(ii) daň ze zisku a daň z objemu mezd finančních institucí a

pojišťovacích společností;



(dále nazývané "izraelská daň").



4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na daně stejného nebo

podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle

nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně

sdělí podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných

daňových zákonech.



Čl.3



Všeobecné definice



1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:



a) výraz "Česká republika" znamená území, na kterém platí daňové zákony

České republiky;



b) výraz "Izrael" znamená stát Izrael v souladu s jeho zákony, a pokud

je použit v zeměpisném významu, zahrnuje, avšak není omezen na výsostné

vody Izraele a jakoukoliv oblast vně výsostných vod, která v souladu se

zákony Izraele je územím, na němž mohou být vykonávána práva Izraele

týkající se průzkumu a využívání přírodních, biologických a nerostných

zdrojů nacházejících se v mořské vodě, na mořském dně a v podloží

těchto vod;



c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle

případu Českou republiku nebo Izrael;



d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná

sdružení osob;



e) výraz "společnost" označuje právnickou osobu nebo nositele práv,

považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;



f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního

státu" označují podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu

nebo podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;



g) výraz "státní příslušník" označuje:



(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního

státu;



(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené

podle práva platného v některém smluvním státě;



h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu

uskutečňovanou lodí, silničním vozidlem nebo letadlem, která je

provozována podnikem, jehož místo skutečného vedení je umístěno v

jednom smluvním státě, pokud taková doprava není uskutečňována jen mezi

místy v druhém smluvním státě;



i) výraz "příslušný úřad" označuje:



(i) v případě České republiky -- ministra financí nebo jeho zmocněného

zástupce;



(ii) v případě Izraele -- ministra financí nebo jeho zmocněného

zástupce.



2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro aplikaci této

smlouvy smluvním státem význam, jež mu náleží podle práva tohoto státu,

které upravuje daně, na něž se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost

nevyžaduje odlišný výklad.



Čl.4



Daňový domicil



1. Pro účely této smlouvy výraz "rezident jednoho smluvního státu"

označuje každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v

tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa

vedení, místa založení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria. Tento

výraz však nezahrnuje osobu, která je podrobena zdanění v tomto

smluvním státě pouze z důvodů příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo

majetku v tomto státě umístěného.



2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v

obou smluvních státech, bude její postavení určeno následujícím

způsobem:



a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom státě, ve kterém

má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že

je rezidentem v tom státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské

vztahy (středisko životních zájmů);



b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko

svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě,

předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ve kterém se obvykle

zdržuje;



c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném

z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, jehož je státním

příslušníkem;



d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného

z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou

dohodou.



3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1

rezidentem v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v

tom státě, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení. Jestliže

stát, ve kterém se nachází místo skutečného vedení, nemůže být určen,

upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.



Čl.5



Stálá provozovna



1. Pro účely této smlouvy výraz "stálá provozovna" označuje trvalé

zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela nebo zčásti

svoji činnost.



2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:



a) místo vedení;



b) závod;



c) kancelář;



d) továrnu;



e) dílnu; a



f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo, kde se těží

přírodní zdroje.



3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:



a) staveniště nebo stavbu, instalační nebo montážní projekt, avšak

pouze trvá-li takové staveniště nebo projekt déle než 12 měsíců;



b) poskytování služeb, včetně konzultačních a manažerských služeb,

poskytovaných podnikem prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných

pracovníků zaměstnaných podnikem pro takové účely, avšak pouze pokud

činnosti takového charakteru trvají (u stejného nebo souvisejícího

projektu) na území státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu

více než šest měsíců v jakémkoli dvanáctiměsíčním období.



4. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku se předpokládá,

že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:



a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo dodání

zboží patřícího podniku;



b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

uskladnění, vystavení nebo dodání;



c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

zpracování jiným podnikem;



d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem

nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;



e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pro podnik pouze za

účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných

činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;



f) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu

jakéhokoliv spojení činností uvedených v pododstavcích a) -- e), pokud

celková činnost trvalého zařízení, vyplývající z tohoto spojení, má

přípravný nebo pomocný charakter.



5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná než

nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná ve

smluvním státě na účet podniku a má k dispozici a obvykle používá plnou

moc, která ji dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že

tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem

činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této

osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by

byly uskutečňovány prostřednictvím trvalého zařízení, by nezakládaly

existenci stálé provozovny podle ustanovení tohoto odstavce.



6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě

jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím

makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce,

pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.



7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním

státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je

rezidentem v druhém smluvním státě nebo která tam vykonává svoji

činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama

o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé

společnosti.



Čl.6



Příjmy z nemovitého majetku



1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého

majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém

smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle zákonů

smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz zahrnuje v

každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář

užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení

občanského práva vztahující se na pozemky, právo užívání nemovitého

majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za

přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních

zdrojů; lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.



3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání, nájmu nebo

každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.



4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého

majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu

nezávislého povolání.



Čl.7



Zisky podniků



1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto

státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě

prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže

podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku

zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je

lze přičítat této stálé provozovně.



2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v

druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam

umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém

smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla

docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo

obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela

nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.



3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady

podniku, vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně

výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať

vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.



4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které

mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových

zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2, aby

tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým

rozdělením; použitý způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby

výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.



5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že

pouze nakupovala zboží pro podnik.



6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely

předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud

neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.



7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v

jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena

ustanoveními tohoto článku.



Čl.8



Mezinárodní doprava



1. Zisky z provozování lodí, silničních vozidel nebo letadel v

mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, ve kterém

je umístěno sídlo skutečného vedení podniku. Pro účely tohoto článku

výraz "zisky" zahrnuje příjmy z příležitostného pronájmu lodí,

silničních vozidel nebo letadel, jestliže tento pronájem je nahodilý ve

vztahu k provozování mezinárodní dopravy.



2. Jestliže sídlo skutečného vedení podniku lodní dopravy je na palubě

lodi, považuje se za umístěné ve smluvním státě, ve kterém se nachází

domovský přístav této lodi, nebo není-li takový domovský přístav, ve

smluvním státě, v němž je provozovatel lodi rezidentem.



3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu,

společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.



Čl.9



Sdružené podniky



1. Jestliže



a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na

řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo



b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo

jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního

státu,



a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo

finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim byly

uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi

podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto

podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto

podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a

následně zdaněny.



2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu a

následně zdaní zisky, ze kterých byl podnik druhého smluvního státu

zdaněn v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které

by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky

sjednané mezi podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi

nezávislými podniky, upraví druhý stát vhodně částku daně uložené z

těchto zisků v tomto státě. Při stanovení této úpravy se vezme náležitý

zřetel na jiná ustanovení této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné

úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.



3. Ustanovení odstavce 2 se neuplatní v případě podvodu nebo vědomého

zanedbání.



Čl.10



Dividendy



1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom

smluvním státě, osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě,

mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v

němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních

předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem

dividend, daň takto stanovená nepřesáhne:



a) 5 % hrubé částky dividend, jestliže příjemce je společnost (jiná než

osobní společnost), která přímo vlastní nejméně 15 % majetku

společnosti vyplácející dividendy;



b) 15 % hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.



Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, ze kterých jsou

dividendy vypláceny.



3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií,

požitkových akcií nebo požitkových práv, kuksů, zakladatelských podílů

nebo jiných práv s podílem na zisku, s výjimkou pohledávek, jakož i

příjmy z práv na společnosti, které jsou podle daňových předpisů státu,

v němž je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem, postaveny na

roveň příjmů z akcií.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník

dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v

druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející

dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé

provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě

nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a

jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k

této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se

použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ

jde.



5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě,

dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento

druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto

dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast,

pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří ke stálé provozovně

nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani

podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků, i

když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo

zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto druhém státě.



Čl.11



Úroky



1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, které pobírá rezident

druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Avšak takové úroky mohou být zdaněny rovněž ve smluvním státě, v

němž mají zdroj, a podle právních předpisů tohoto státu, ale pokud

příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto uložená nepřesáhne 10

% hrubé částky úroků.



3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, úroky mající zdroj v jednom

smluvním státě a placené rezidentu druhého smluvního státu, podléhají

zdanění pouze v tomto druhém státě, jestliže jsou tyto úroky placeny z:



a) obligací, dluhopisů nebo obdobných závazků vlády prvně zmíněného

smluvního státu; nebo



b) půjček poskytnutých, refinancovaných, zaručených nebo zajištěných

nebo úvěrů poskytnutých, refinancovaných, zaručených nebo zajištěných



(i) v případě České republiky, Českou národní bankou;



(ii) v případě Izraele, Bank of Israel.



4. Výraz "úroky", použitý v tomto článku, označuje příjmy z pohledávek

jakéhokoliv druhu zajištěných i nezajištěných zástavním právem na

nemovitosti nebo majících nebo ne právo účasti na zisku dlužníka, a

zvláště, příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo

dluhopisů včetně prémií a odměn spojených s těmito cennými papíry,

obligacemi nebo dluhopisy. Penále za pozdní platbu se nepovažují za

úroky pro účely tohoto článku.



5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník

úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém

smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní

činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo

nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a

jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k

této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se

použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14, podle toho, o jaký případ

jde.



6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě,

jestliže plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar, místní

úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud však osoba platící úroky, ať je

rezidentem smluvního státu nebo ne, má ve smluvním státě stálou

provozovnu nebo stálou základnu, v jejíž souvislosti došlo k zadlužení,

z něhož je placen úrok, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé

provozovny nebo stálé základny, pak za zdroj takových úroků bude

považován stát, v němž je stálá provozovna nebo stálá základna

umístěna.



7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou

placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi

plátcem a skutečným vlastníkem úroků, nebo které jeden i druhý udržuje

s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným

vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto

článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji

přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého

smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.



Čl.12



Licenční poplatky



1. Licenční poplatky, mající zdroj v jednom smluvním státě, vyplácené

rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém

státě.



2. Avšak takové licenční poplatky mohou být také zdaněny ve smluvním

státě, ve kterém je jejich zdroj, a v souladu s právními předpisy

tohoto státu, avšak je-li příjemce skutečným vlastníkem licenčních

poplatků, částka daně takto stanovená nepřesáhne 5 % hrubé částky

licenčních poplatků.



3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby

jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití

autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému (včetně

kinematografických filmů, videonahrávek a filmů nebo nahrávek pro

televizní nebo rozhlasové vysílání), patentu, ochranné známky, návrhu

nebo modelu, plánu, softwaru, tajného vzorce nebo výrobního postupu

nebo za užití nebo za právo na užití průmyslového, obchodního nebo

vědeckého zařízení, nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti

nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník

licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě,

vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky

zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé

provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává nezávislé povolání

prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže právo nebo

majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k

této stálé provozovně nebo stálé základně. V tomto případě se použijí

ustanovení článku 7 nebo článku 14, podle toho, o jaký případ jde.



5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě,

jestliže plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar, místní

úřad nebo rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních

poplatků, ať je nebo není rezidentem ve smluvním státě, má ve smluvním

státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla

povinnost platit licenční poplatky, které jdou k tíži stálé provozovně

nebo stálé základně, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají

zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá

základna umístěna.



6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují na užití,

právo nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku

zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo

které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, částku, kterou by byl

smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů,

použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou

částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna

podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k

ostatním ustanovením této smlouvy.



Čl.13



Zisky ze zcizení majetku



1. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu ze zcizení

nemovitého majetku uvedeného v odstavci 2 článku 6, mohou být zdaněny

ve smluvním státě, ve kterém je takový majetek umístěn.



2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku

stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém

smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně,

kterou rezident jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě k

výkonu nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených ze

zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem)

nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



3. Zisky ze zcizení lodí, letadel nebo silničních vozidel provozovaných

v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku, který slouží provozu

těchto lodí, letadel nebo silničních vozidel, podléhají zdanění jen ve

smluvním státě, v němž je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.



4. Zisky ze zcizení podílů na společnosti, která je rezidentem jednoho

smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto státě.



5. Zisky ze zcizení jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1,

2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je zcizitel

rezidentem.



Čl.14



Nezávislá povolání



1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného

povolání nebo jiných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění

jen v tomto státě s výjimkou případů, kdy za následujících podmínek

mohou být takové příjmy zdaněny také ve druhém smluvním státě:



a) jestliže má pravidelně k dispozici stálou základnu v druhém smluvním

státě pro účely provozování svých činností; v takovém případě pouze

takové příjmy, které lze přičíst této stálé základně, mohou být zdaněny

v tomto druhém státě; nebo



b) jestliže se zdržuje ve druhém státě po jedno nebo více období

přesahující v úhrnu 183 dní v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období; v

takovém případě pouze takové příjmy, které plynou z jeho činností

vykonávaných v tomto druhém státě, mohou být zdaněny v tomto druhém

státě.



2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti

vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i

samostatné činnosti lékařů, dentistů, právníků, inženýrů, architektů a

účetních znalců.



Čl.15



Zaměstnání



1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního

státu pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení

článků 16, 18, 19, 20 a 21 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání

není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání

vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém

státě.



2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu

zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu

na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže:



a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která

nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období, a



b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který

není rezidentem v druhém státě, a



c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, které má

zaměstnavatel v druhém státě.



3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny

pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, letadla nebo

v silničním vozidle v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, v

němž je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.



Čl.16



Tantiémy



Tantiémy a jiné podobné odměny, jež rezident jednoho smluvního státu

pobírá jako člen správní rady nebo jiného obdobného orgánu společnosti,

která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto

druhém státě.



Čl.17



Umělci a sportovci



1. Příjmy, které pobírá rezident smluvního státu jako na veřejnosti

vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní

umělec nebo hudebník, nebo jako sportovec, z takovýchto osobně

vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na

ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.



2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo

sportovcem neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné

osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15

zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává

svoji činnost.



3. Příjmy plynoucí umělci nebo sportovci, který je rezidentem jednoho

smluvního státu, z činností, které osobně vykonává ve druhém smluvním

státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 zdanění pouze

v prvně zmíněném státě, jestliže činnosti v druhém státě jsou hrazeny

zcela nebo z podstatné části z veřejných fondů prvně zmíněného státu

včetně jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, a tyto

činnosti jsou vykonávány na základě dvoustranné kulturní dohody mezi

těmito smluvními státy.



Čl.18



Penze



Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího zaměstnání

rezidentu jednoho smluvního státu podléhají s výhradou ustanovení

odstavce 2 článku 19 zdanění pouze v tomto státě.



Čl.19



Veřejné funkce



1.



a) Odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším

správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za

služby prokazované tomuto státu nebo správnímu útvaru nebo místnímu

úřadu, podléhají zdanění pouze v tomto státě.



b) Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě,

jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která

je rezidentem tohoto státu:



(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo



(ii) se nestala rezidentem v tomto státě jen z důvodu poskytování

těchto služeb.



2.



a) Penze vyplácené buď přímo, nebo z fondů, které zřídil některý

smluvní stát, nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu,

fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu, správnímu útvaru nebo

místnímu úřadu, podléhají zdanění jen v tomto státě.



b) Takové penze však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě,

jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto

státu.



3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za služby

prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou

některým smluvním státem, nižším správním útvarem nebo místním úřadem

tohoto státu.



Čl.20



Studenti a učni



Platy, které student nebo učeň, který je nebo byl bezprostředně před

svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém smluvním

státě a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem studia

nebo výcviku, dostává na úhradu nákladů výživy, studia nebo výcviku,

nebudou zdaněny v tomto státě za předpokladu, že takovéto platy jsou mu

vypláceny ze zdrojů mimo tento stát.



Čl.21



Učitelé a výzkumní pracovníci



Odměna, kterou pobírá za výuku nebo výzkum fyzická osoba, která je nebo

bezprostředně před návštěvou jednoho smluvního státu byla rezidentem

druhého smluvního státu a která se zdržuje v prvně zmíněném státě za

účelem provádění výzkumu nebo výuky ve vzdělávacím ústavu, bude vyjmuta

ze zdanění v prvně zmíněném státě. Toto vynětí bude poskytováno po

období nepřesahující dva roky od data prvního příjezdu tohoto učitele

nebo výzkumného pracovníka do země. Tento článek se neuplatní na příjmy

z výzkumu, pokud je takový výzkum prováděn nikoliv pro veřejný zájem,

nýbrž v prvé řadě pro soukromý prospěch určité osoby nebo osob.



Čl.22



Jiné příjmy



1. Příjmy osoby, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ať mají

zdroj kdekoliv, o nichž se nepojednává v předcházejících článcích této

smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě.



2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy jiné než příjmy z

nemovitého majetku, který je definován v odstavci 2 článku 6, jestliže

příjemce takových příjmů, který je rezidentem v jednom smluvním státě,

vykonává průmyslovou nebo obchodní činnost v druhém smluvním státě

prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává v tomto

druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a

jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, jsou skutečně

spojeny s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém

případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14, podle toho, o

jaký případ jde.



Čl.23



Vyloučení dvojího zdanění



Dvojí zdanění bude vyloučeno následovně:



a) v České republice:



Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do

základu, ze kterého se takové daně ukládají, příjmy, které mohou být

podle ustanovení článků této smlouvy rovněž zdaněny v Izraeli, avšak

povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku

rovnající se dani zaplacené v Izraeli. Částka, o kterou se daň sníží,

však nepřesáhne takovou část české daně vypočtené před jejím snížením,

která poměrně připadá na příjmy, které mohou být podle ustanovení této

smlouvy zdaněny v Izraeli,



b) v Izraeli:



V souladu s právními předpisy Izraele, které upravují zápočet daně

zaplacené v kterékoliv zemi kromě Izraele na daň splatnou v Izraeli,

bude česká daň placená z příjmů ze zdrojů v České republice započtena

na daň splatnou v Izraeli připadající na tyto příjmy. Započtená částka

však nepřesáhne takovou část izraelské daně, která poměrně připadá na

příjmy ze zdrojů na území České republiky ve vztahu k celkovým příjmům

podléhajícím izraelské dani.



Čl.24



Zákaz diskriminace



1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v

druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným,

které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti,

kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého

státu, kteří jsou ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na

ustanovení článku 1 uplatní rovněž na osoby, které nejsou rezidenty

jednoho nebo obou smluvních států.



2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v

druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než

zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti.



3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení odstavce 1 článku 9, odstavce

7 článku 11 nebo odstavce 6 článku 12, budou úroky, licenční poplatky a

jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu osobě, která je

rezidentem v druhém smluvním státě, odčitatelné pro účely stanovení

zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly

placeny osobě, která je rezidentem v prvně zmíněném státě.



4. Podnik jednoho smluvního státu, jehož jmění je zcela nebo zčásti,

přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo osobami,

které jsou rezidenty v druhém smluvním státě, nebudou podrobeny v prvně

zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním

spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené

povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny jiné podobné podniky

prvně zmíněného státu.



5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2

vztahují na daně jakéhokoliv druhu a pojmenování.



6. Ustanovení tohoto článku nebudou vykládána jako zabraňující

smluvnímu státu ukládat daň z příjmů poboček.



7. Ustanovení tohoto článku nebudou vykládána jako závazek jednoho

smluvního státu poskytnout rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv

osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodů osobního postavení nebo

rodinných závazků, které přiznává svým rezidentům.



Čl.25



Omezení výhod



Příslušný úřad jednoho smluvního státu může po konzultaci s příslušným

úřadem druhého smluvního státu odepřít výhody této smlouvy jakékoliv

osobě nebo ve vztahu k jakékoliv transakci, jestliže podle jeho názoru

by poskytnutí výhod znamenalo užití Smlouvy v rozporu s jejím účelem.



Čl.26



Řešení případů dohodou



1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních

států vedou nebo povedou u něj ke zdanění, které není v souladu s

ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných prostředcích,

které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit

svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem,

nebo jestliže případ spadá pod odstavec 1 článku 24, úřadu smluvního

státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří

let od prvého oznámení opatření, které vede ke zdanění, jež není v

souladu s ustanoveními této smlouvy.



2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a

nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby

případ rozhodl vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního

státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto

smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na

časová omezení podle vnitrostátních předpisů smluvních států.



3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit dohodou

obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo

aplikaci této smlouvy. Mohou rovněž konzultovat za účelem zamezení

dvojímu zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.



4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem

dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní

výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna

názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené ze zástupců

příslušných úřadů smluvních států.



Čl.27



Výměna informací



1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné

pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních

předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem

této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s touto

smlouvou. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v

tajnosti stejným způsobem jako informace obdržené podle vnitrostátních

právních předpisů tohoto státu nebo na požádání druhého smluvního státu

poskytujícího informaci a budou sděleny pouze osobám nebo úřadům

(včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo

vybíráním daní, na něž se vztahuje tato smlouva, trestním stíháním ve

věci těchto daní nebo rozhodováním o opravných prostředcích. Tyto osoby

nebo úřady použijí takovéto informace jen k těmto účelům. Mohou

uplatnit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v právních

rozhodnutích.



2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že

ukládají některému smluvnímu státu povinnost:



a) provést správní opatření, která by byla v rozporu s právními

předpisy nebo správní praxí tohoto nebo druhého smluvního státu;



b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních

předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého státu;



c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, hospodářské,

průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo

informaci, jejíž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.



Čl.28



Diplomaté a konzulární úředníci



Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které

přísluší diplomatům nebo konzulárním úředníkům podle obecných pravidel

mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.



Čl.29



Vstup v platnost



1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny

co nejdříve.



2. Smlouva nabude platnosti výměnou ratifikačních listin a její

ustanovení se budou uplatňovat:



a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené k 1.

lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž

Smlouva vstoupí v platnost;



b) pokud jde o ostatní daně z příjmu, na daně ukládané za každý daňový

rok počínající 1. ledna nebo později kalendářního roku následujícího po

roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost.



Čl.30



Výpověď



Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým

smluvním státem. Každý smluvní stát může Smlouvu písemně vypovědět

diplomatickou cestou nejméně šest měsíců před koncem každého

kalendářního roku začínajícího po uplynutí pěti let od data vstupu v

platnost této smlouvy. V tomto případě se Smlouva přestane uplatňovat:



a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené k 1.

lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla

dána výpověď;



b) pokud jde o ostatní daně z příjmu, na daně ukládané za každý daňový

rok počínající 1. ledna nebo později kalendářního roku následujícího po

roce, v němž byla dána výpověď.



Dáno v Jeruzalémě 12. prosince 1993 v anglickém jazyce.



Za vládu České republiky:



J. Zieleniec v. r.



Za vládu Státu Izrael:



S. Perez v. r.