264/2009 Sb.



NAŘÍZENÍ VLÁDY



ze dne 20. července 2009



o bezpečnostních požadavcích na tunely pozemních komunikací delší než

500 metrů



Vláda nařizuje k provedení zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních

komunikacích, ve znění zákona č. 102/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb.,

zákona č. 489/2001 Sb., zákona č. 256/2002 Sb., zákona č. 259/2002 Sb.,

zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 358/2003 Sb., zákona č. 186/2004 Sb.,

zákona č. 80/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 311/2006 Sb.,

zákona č. 342/2006 Sb. a zákona č. 97/2009 Sb.:



§ 1



Předmět úpravy



Toto nařízení zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství^1)

a upravuje náležitosti bezpečnostní dokumentace tunelu nad 500 m (dále

jen „tunel“), bezpečnostní požadavky na tunel, vzor zprávy o

mimořádných událostech v tunelu, vymezení činnosti pověřené osoby při

koordinaci opatření k zajištění bezpečnosti provozu tunelu a požadavky

na její odbornou kvalifikaci a praxi.



§ 2



Bezpečnostní dokumentace



(1) Bezpečnostní dokumentací se pro účely tohoto nařízení rozumí

písemně formulovaný soubor preventivních a bezpečnostních opatření

potřebných k zajištění bezpečnosti uživatelů tunelu s ohledem na povahu

trasy tunelu, uspořádání stavby tunelu a jejího okolí, povahu provozu

na pozemních komunikacích, jejichž součástí tunel je, na osoby se

sníženou schopností pohybu a orientace a s ohledem na oblast působnosti

zásahu složek integrovaného záchranného systému. V bezpečnostní

dokumentaci je dále uveden a vyhodnocován rozsah a provedení stavebních

úprav tunelu a jeho technického vybavení.



(2) Bezpečnostní dokumentace pro tunel ve fázi projektování, přikládaná

navrhovatelem k žádosti o zahájení územního řízení a stavebního řízení

pro stavbu tunelů^2), obsahuje zejména



a) popis plánované stavby a příjezdu k ní, včetně plánů nezbytných k

pochopení projektu stavby a předpokládané organizace provozu,



b) prognózu intenzity dopravy, která stanoví a odůvodní očekávané

podmínky dopravy nebezpečných nákladů, včetně analýzy rizik; analýza

rizik pro tunel zahrnuje veškeré konstrukční faktory a podmínky provozu

na pozemních komunikacích, které mají vliv na bezpečnost, zejména

charakteristiky provozu na pozemních komunikacích, délku tunelu,

prostorové uspořádání tunelu a prognózu počtu těžkých nákladních

vozidel za den,



c) zvláštní hodnocení rizikových situací, zejména nejsložitější

varianty takové situace, popisující možné mimořádné události, které

jednoznačně ovlivňují bezpečnost uživatelů komunikací v tunelech, ke

kterým může dojít během provozování tunelu, a povahu a rozsah jejich

možných následků; zvláštní hodnocení určuje a odůvodňuje opatření ke

snížení pravděpodobnosti vzniku mimořádných událostí a jejich následků,



d) stanovení intervalů pravidelných bezpečnostních prohlídek tunelu,

které nejsou delší než 6 let, a



e) odborné stanovisko k celkové bezpečnosti tunelu zpracované

autorizovaným inženýrem, kterému byla udělena autorizace pro obory

dopravní stavby a požární bezpečnost staveb^3).



(3) Bezpečnostní dokumentace zpracovávaná příslušným silničním správním

úřadem^4) při uvedení tunelu do provozu a aktualizovaná v době provozu

tunelu obsahuje, kromě dokumentace požadované ve fázi projektování,



a) popis organizačních opatření, personálního a materiálního

zabezpečení a pravidla stanovená správcem tunelu pro zajištění

provozování a údržby tunelu,



b) plán řešení mimořádných událostí^5), který je obsahem operativně

taktické studie a je sestaven ve spolupráci se složkami integrovaného

záchranného systému a v kterém se zohlední i osoby s omezenou

schopností pohybu a orientace,



c) popis systému nepřetržitého zaznamenávání získaných zkušeností, na

základě kterého lze zaznamenávat a analyzovat závažné mimořádné

události,



d) zprávy o mimořádných událostech, které se v tunelu vyskytly, a

jejich analýzy a



e) seznam provedených taktických a prověřovacích cvičení integrovaného

záchranného systému a analýzu poznatků z nich vyplývajících.



§ 3



Bezpečnostní požadavky na tunel



Tunel musí splňovat bezpečnostní požadavky uvedené v příloze č. 1 a v

technické normě upravující bezpečnostní požadavky na tunely^6). Pokud

má být v případě konkrétního opatření použito odlišného postupu, než

jaký vyplývá z požadavků technické normy podle věty první, musí být k

bezpečnostní dokumentaci připojeno stanovisko autorizovaného inženýra,

kterému byla udělena autorizace pro obory dopravní stavby a požární

bezpečnost staveb^3), prokazující, že nesplněním požadavků technické

normy u konkrétního opatření nedojde k ohrožení bezpečnosti provozu

tunelu, zejména, že zvolené řešení umožňuje bezpečnou evakuaci osob a

zvířat v případě ohrožení požárem nebo při požáru a účinný a bezpečný

zásah jednotek požární ochrany.



§ 4



Vzor zprávy o mimořádných událostech v tunelu



Vzor zprávy o mimořádných událostech v tunelu je uveden v příloze č. 2

k tomuto nařízení.



§ 5



Pověřená osoba



(1) Pověřená osoba



a) zajišťuje koordinaci opatření k zajištění bezpečného provozu tunelu

se složkami integrovaného záchranného systému a podílí se na přípravě

provozních plánů,



b) účastní se plánovaní, provádění a vyhodnocování činností v případech

mimořádných událostí,



c) podílí se na vypracování bezpečnostní dokumentace a určení

stavebních opatření, technického vybavení a podmínek provozování

tunelů,



d) spolupracuje se složkami integrovaného záchranného systému při

přípravě a organizaci taktických a prověřovacích cvičení prováděných v

pravidelných nejvýše čtyřletých intervalech,



e) účastní se hodnocení každé významné mimořádné události.



(2) Pověřená osoba musí splňovat tyto požadavky:



a) má 3 roky praxe v oboru dopravních staveb a má ukončené

vysokoškolské vzdělání získané absolvováním bakalářského, magisterského

nebo doktorského studijního programu v oblasti technických věd a

technologií^7), nebo



b) má 5 let praxe v oboru dopravních staveb a má ukončené vyšší odborné

vzdělání v oboru vzdělání skupiny 36 Stavebnictví, geodézie a

kartografie nebo skupiny 23 Strojírenství a strojírenská výroba, nebo



c) má 7 let praxe v oboru dopravních staveb a získala střední vzdělání

s maturitní zkouškou v odpovídajících skupinách oborů vzdělání^8).



(3) Splnění podmínek podle odstavce 2 se nevyžaduje u osoby, která na

území České republiky hodlá dočasně nebo příležitostně vykonávat

činnosti uvedené v odstavci 1 a splňuje kvalifikační požadavky

stanovené jiným členským státem Evropské unie k výkonu činnosti podle

odstavce 1.



§ 6



Účinnost



Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. září 2009.



Předseda vlády:



v z. PhDr. Kohout v. r.



místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí



Ministr dopravy:



Ing. Slamečka, MBA v. r.



Příloha 1



Minimální bezpečnostní požadavky na tunely pozemních komunikací delší

než 500 metrů



1. Počet tunelových trub a jízdních pruhů



1.1. Hlavními kritérii pro rozhodování, zda postavit tunel s jednou

nebo dvěma tunelovými troubami, je prognóza intenzity dopravy a

bezpečnost, přičemž se bere v úvahu zejména podíl těžkých nákladních

vozidel, sklon a délka tunelu.



1.2. Jestliže u tunelů, které se nacházejí ve fázi projektování,

prognóza na 15 let ukazuje, že intenzita dopravy přesáhne 10 000

vozidel za den v jednom jízdním pruhu, musí být v době, kdy je tato

hodnota překročena, k dispozici tunel s dvěma tunelovými troubami pro

jednosměrný provoz.



1.3. S výjimkou nouzového pruhu je stejný počet jízdních pruhů zachován

uvnitř tunelu a mimo tunel. Každá změna v počtu pruhů se musí provést v

dostatečné vzdálenosti před portálem tunelu; tato vzdálenost je

přinejmenším vzdáleností, kterou vozidlo nepřekračující nejvyšší

dovolenou rychlost v místě ujede za 10 sekund. Jestliže to prostorové

podmínky nedovolují, musí se přijmout dodatečná nebo zvýšená opatření

ke zlepšení bezpečnosti.



2. Prostorové uspořádání tunelu



2.1. V nových tunelech nesmí být podélný sklon větší než 5 %, kromě

případů, kde prostorové podmínky neumožňují jiné řešení.



2.2. V tunelech o sklonu větším než 3 % se na základě analýzy rizik

musí přijmout dodatečná nebo zesílená opatření ke zvýšení bezpečnosti.



3. Únikové cesty a nouzové východy



3.1. V nových tunelech bez nouzového pruhu musí být pro uživatele

tunelu pro případ havárie nebo nehody zřízeny nouzové chodníky. To

neplatí, jestliže to konstrukční charakteristiky tunelu neumožňují nebo

umožňují jen s vynaložením nepřiměřených nákladů a tunel je jednosměrný

a je vybaven systémem nepřetržitého sledování a systémem uzavírání

jízdních pruhů.



3.2. V tunelech uvedených do provozu před nabytím účinnosti tohoto

nařízení, kde není ani nouzový pruh ani nouzový chodník, musí být

uskutečněna dodatečná nebo zvýšená opatření k zajištění bezpečnosti.



3.3. Nouzové východy musí uživatelům tunelu v případě nehody nebo

požáru umožnit opuštění tunelu bez vozidel a dosažení bezpečného místa

a rovněž musí složkám integrovaného záchranného systému umožnit pěší

přístup do tunelu. Příklady nouzových východů:



a) přímé východy z tunelu ven,



b) příčné propojení mezi tunelovými troubami,



c) východy do záchranných cest,



d) úkryty s únikovou cestou oddělenou od tunelové trouby.



3.4. Nesmí se zřizovat úkryty bez východu do únikové cesty ven z

tunelu.



3.5. Nouzové východy musí být vybudovány, jestliže analýza rizik,

včetně analýzy tvorby a rychlosti šíření kouře v místních podmínkách,

prokazuje, že větrání a ostatní bezpečnostní opatření nepostačují k

zajištění bezpečnosti uživatelů komunikace.



3.6. Tunely uvedené do provozu po nabytí účinnosti tohoto nařízení musí

mít nouzové východy v případě, kdy intenzita dopravy je vyšší než 2 000

vozidel za den v jednom jízdním pruhu.



3.7. U tunelů uvedených do provozu před nabytím účinnosti tohoto

nařízení delších než 1 000 metrů s intenzitou dopravy vyšší než 2 000

vozidel za den v jednom jízdním pruhu se musí vyhodnotit proveditelnost

a účinnost zřízení nových nouzových východů. V případě, že z tohoto

vyhodnocení vyplyne, že zřízení nových nouzových východů povede k

významně účinnějšímu zajištění bezpečnosti uživatelů tunelu oproti

dosavadnímu stavu a že je s ohledem na stavebnětechnické a geologické

podmínky proveditelné bez nepřiměřeně vysokých finančních nákladů ve

vztahu k dosaženému zlepšení bezpečnosti tunelu, musí být zřízeny

nouzové východy nejpozději do 5 let od vyhodnocení.



3.8. Pokud jsou nouzové východy zřizovány, nesmí být vzdálenost mezi

dvěma nouzovými východy větší než 500 metrů.



3.9. Pro zabránění vnikání kouře a žáru do únikových cest za nouzovými

východy se použijí vhodné prostředky, jako jsou dveře.



4. Přístup pro složky integrovaného záchranného systému



4.1. U dvoutrubních tunelů tam, kde jsou trouby na stejné nebo téměř na

stejné úrovni, musí být zřízeno nejméně každých 1 500 metrů příčné

propojení mezi tunelovými troubami vhodné pro složky integrovaného

záchranného systému.



4.2. Pokud to prostorové podmínky umožňují, musí být před každým

portálem tunelu s dvěma nebo více troubami k dispozici střední dělicí

pásy, které lze přejet.



5. Nouzové zálivy



5.1. V nových obousměrných tunelech delších než 1 500 metrů s

intenzitou dopravy nad 2 000 vozidel za den v jednom jízdním pruhu musí

být zřízeny nouzové zálivy vzdálené maximálně 1 000 metrů, pokud nejsou

zřízeny nouzové pruhy.



5.2. U obousměrných tunelů uvedených do provozu před nabytím účinnosti

tohoto nařízení delších než 1 500 metrů s intenzitou dopravy nad 2 000

vozidel za dne v jednom jízdním pruhu, ale bez nouzových pruhů, musí

být posouzena proveditelnost a účinnost jejich zřízení. V případě, že z

tohoto posouzení vyplyne, že zřízení nouzových pruhů povede k významně

účinnějšímu zajištění bezpečnosti uživatelů tunelu oproti dosavadnímu

stavu a že je s ohledem na stavebnětechnické a geologické podmínky

proveditelné bez nepřiměřeně vysokých finančních nákladů ve vztahu k

dosaženému zlepšení bezpečnosti tunelu, musí být zřízeny nouzové pruhy

nejpozději do 5 let od posouzení.



5.3. Nouzové zálivy se nemusí zřizovat, jestliže to stavební

charakteristiky tunelu neumožňují nebo to umožňují jen s vynaložením

nepřiměřených nákladů a jestliže celková šířka tunelu využitelná

vozidly, bez zvýšených částí a běžných jízdních pruhů, se přinejmenším

rovná šířce jednoho běžného jízdního pruhu.



5.4. V nouzových zálivech musí být umístěna hláska tísňového volání.



6. Odvodnění



6.1. V tunelech, ve kterých je povolena přeprava nebezpečných nákladů,

musí být provedeno odvedení hořlavých a toxických kapalin pomocí řádně

dimenzované kanalizace nebo jiných opatření umístěných v příčných

profilech tunelu. Kanalizační systém musí být navržen a udržován tak,

aby zabránil rozšiřování zápalných, hořlavých a toxických kapalin

uvnitř tunelových trub nebo mezi nimi.



6.2. Jestliže u tunelů uvedených do provozu před nabytím účinnosti

tohoto nařízení není možné uvedený požadavek splnit, nebo může být

splněn jen za nepřiměřených nákladů, je to třeba vzít úvahu při

rozhodování, zda na základě analýzy příslušných rizik povolit přepravu

nebezpečných nákladů.



7. Požární odolnost stavebních konstrukcí Nosné stavební konstrukce

všech tunelů musí zajistit dostatečnou úroveň požární odolnosti tam,

kde místní porušení stavby může mít katastrofické následky, například u

tunelů procházejících pod vodou nebo u tunelů, které mohou způsobit

zhroucení důležitých souvisejících staveb. Stavební konstrukce a

požární uzávěry musí u těchto tunelů vykazovat požární odolnost

odpovídající 7. stupni požární bezpečnosti



8. Osvětlení



8.1. V tunelu musí být zabezpečeno běžné osvětlení, které zajišťuje pro

řidiče ve vstupní zóně i uvnitř tunelu náležitou viditelnost v denní a

noční době.



8.2. Musí být instalováno nouzové osvětlení, které v případě výpadku

dodávky proudu zajišťuje uživatelům tunelu minimální viditelnost při

opouštění tunelu v jejich vozidlech.



8.3. Musí být zřízeno nouzové únikové osvětlení, jako například

světelné označení směru evakuace, které je umístěno maximálně ve výšce

1,0 metru.



9. Větrání



9.1. Návrh, konstrukce a provoz systému větrání musí zohledňovat



a) omezení znečišťujících látek, které jsou emitovány silničními

vozidly za běžného provozu a v dopravní špičce,



b) omezení znečišťujících látek, které jsou emitovány silničními

vozidly při zastavení provozu v důsledku mimořádné události nebo

nehody,



c) kontrolu tepla a kouře v případě požáru.



9.2. Nucený větrací systém musí být zaveden ve všech tunelech delších

než 1 000 metrů a s intenzitou dopravy vyšší než 2 000 vozidel za den v

jednom jízdním pruhu.



9.3. V tunelech s obousměrným provozem nebo jednosměrným provozem s

dopravními kongescemi lze povolit podélné větrání jen za předpokladu,

že analýza rizik prokazuje přípustnost tohoto větrání, nebo jsou

přijata zvláštní opatření jako vhodné řízení dopravy, zkrácení

vzdálenosti k nouzovým východům nebo pravidelné rozmístění zařízení k

odsávání kouře.



9.4. V tunelech, kde je nucený systém větrání nezbytný a podélné

větrání podle odstavce 9.3. není povoleno, se musí užít příčné nebo

polopříčné větrací systémy. V případě požáru musí být tyto systémy

schopné odsávat kouř.



9.5. Pro tunely s obousměrným provozem, s intenzitou dopravy nad 2 000

vozidel za den v jednom jízdním pruhu, o délce více než 3 000 metrů,

které jsou vybavené řídicím centrem a podélným nebo příčným větráním,

musí být ve vztahu k větrání přijata tato opatření:



a) jsou instalovány vzduchové a kouřové klapky, které mohou působit

samostatně nebo ve skupině,



b) podélná rychlost vzduchu je trvale kontrolována a řízení větracího

systému (klapky, ventilátory atd.) je odpovídajícím způsobem

regulováno.



10. Hlásky tísňového volání



10.1. Hlásky tísňového volání jsou určeny k umístění různých částí

bezpečnostního vybavení, zejména telefonů pro tísňové volání a hasicích

přístrojů, avšak nejsou určeny k ochraně uživatelů komunikace před

účinky požáru.



10.2. Hlásky tísňového volání musí sestávat ze schránky na stěně tunelu

nebo pokud možno ve výklenku stěny tunelu. Musí být vybaveny alespoň

telefonem pro tísňové volání a dvěma hasicími přístroji.



10.3. Hlásky tísňového volání musí být umístěny v blízkosti portálů a

uvnitř tunelu v odstupech, které u nových tunelů nepřesahují 150 metrů

a u tunelů uvedených do provozu před nabytím účinnosti tohoto nařízení

nepřesahují 250 metrů.



11. Zásobování vodou



Zásobování vodou pro hašení musí být zajištěno pro všechny tunely.

Hydranty musí být zřízeny v blízkosti portálů a uvnitř tunelu v

odstupech, které nepřesahují 250 metrů. Není-li zajištěno zásobování

vodou, musí se ověřit, že je zajištěno dostatečné množství vody na

hašení jiným způsobem, a v případě, že zajištěno není, musí být

zajištěno dodatečně.



12. Dopravní značky, bezpečnostní značky, dopravní zařízení, světelné

signály a zařízení pro provozní informace Umístění všech bezpečnostních

zařízení určených uživatelům tunelu musí být označeno zejména

informativními dopravními značkami. Dopravní značky, bezpečnostní

značky, dopravní zařízení, světelné signály a zařízení pro provozní

informace užívané v tunelech jsou uvedeny ve zvláštních předpisech^9).



13. Řídicí centrum



13.1. Ve všech tunelech delších než 3 000 metrů s intenzitou dopravy

nad 2 000 vozidel za den v jednom jízdním pruhu musí být zřízeno řídicí

centrum.



13.2. Dozor nad několika tunely může být soustředěn do jediného

řídicího centra.



14. Systémy dohledu



14.1. Ve všech tunelech s řídicím centrem musí být instalovány

video-systémy pro dohled a systémy pro automatické zjišťování

mimořádných dopravních událostí (jako jsou stojící vozidla) nebo

požárů.



14.2. Ve všech tunelech bez řídicích center musí být instalovány

automatické systémy zjišťování požáru, jestliže se provoz nuceného

odvětrávání kouře liší od automatického provozu odvětrávání

znečišťujících látek.



15. Zařízení pro uzavírání tunelu



15.1. Ve všech tunelech delších než 1 000 metrů musí být před vjezdy do

tunelu instalována světelná signalizace tak, aby tunel mohl být v

případě nouze uzavřen. Dále mohou být použity dodatečné prostředky jako

proměnné dopravní značky a zábrany, aby bylo zajištěno dodržení zákazu

vjezdu.



15.2. Uvnitř všech tunelů delších než 3 000 metrů, které jsou vybaveny

řídicím centrem a ve kterých je intenzita dopravy vyšší než 2 000

vozidel za den v jednom jízdním pruhu, musí být v odstupech

nepřevyšujících 1 000 metrů instalována zařízení na zastavení vozidel v

případě nouze. Toto zařízení se skládá ze světelné signalizace a

případně z dodatečných prostředků jako jsou evakuační rozhlas, proměnné

dopravní značky a zábrany.



16. Spojovací a dorozumívací systémy



16.1. Ve všech tunelech delších než 1 000 metrů s intenzitou dopravy

nad 2000 vozidel za den v jednom jízdním pruhu musí být instalována

zařízení zabezpečující rádiové spojení složek integrovaného záchranného

systému.



16.2. V tunelech s řídícím centrem, ve kterých je pro uživatele tunelu

zřízen přenos rozhlasového vysílání, musí být umožněno přerušení

rozhlasového vysílání v zájmu předání bezpečnostních zpráv.



16.3. Úkryty a ostatní zařízení, kde evakuovaní uživatelé tunelu musí

čekat než opustí tunel, musí být vybaveny reproduktory pro předávání

bezpečnostních zpráv uživatelům.



17. Zásobování elektrickou energií a elektrické rozvody



17.1. Všechny tunely musí mít nouzové zásobování elektrickou energií,

které zajišťuje provoz bezpečnostního zařízení nutného pro evakuaci -

po dobu, než všichni uživatelé opustí tunel.



17.2. Elektrické měřicí a řídicí obvody musí být navrženy tak, aby

jejich místní výpadek například z důvodu požáru nepostihl nepoškozené

obvody.



18. Funkčnost technického vybavení tunelu v případě požáru



Úroveň funkčnosti technického vybavení tunelu v případě požáru musí

brát v úvahu technologické možnosti a musí být zaměřena na zachování

všech nezbytných bezpečnostních funkcí.



Příloha 2



Zpráva o mimořádných bezpečnostních událostech v tunelu



1. popis události (datum, čas, místo, průběh, příčina, následek)



2. popis činnosti zaměstnanců obsluhy správce tunelu, složek

integrovaného záchranného systému a distributora elektrické energie



3. úloha a účinnost bezpečnostních zařízení a opatření



4. odstraňování následků



5. vyhodnocení příčin



6. přijatá opatření



7. obnovení provozu (datum, čas)



8. zpracovatel (datum, podpis)



1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/54/ES ze dne 29. dubna

2004 o minimálních bezpečnostních požadavcích na tunely transevropské

silniční sítě.



2) § 16 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve

znění zákona č. 80/2006 Sb. a zákona č. 186/2006 Sb.



3) § 5 odst. 3 písm. b) a j) zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání

autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a

techniků činných ve výstavbě, ve znění zákona č. 224/2003 Sb.



4) § 12a odst. 1 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb.



5) § 2 písm. b) zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném

systému a o změně některých zákonů.



6) ČSN 73 7507 Projektování tunelů pozemních komunikací.



7) Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění

dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších

předpisů.



8) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším

odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších

předpisů. Nařízení vlády č. 689/2004 Sb., o soustavě oborů vzdělání v

základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších

předpisů.



9) Vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na

pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních

komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.



Nařízení vlády č. 11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění

bezpečnostních značek a zavedení signálů, ve znění pozdějších předpisů.