102/1922 Sb.
MÍROVÁ SMLOUVA
MEZI MOCNOSTMI SPOJENÝMI I SDRUŽENÝMI A MAĎARSKEM, PROTOKOL A
DEKLARACE.
DNE 4. ČERVNA 1920
(TRIANON).
SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ, ŘÍŠE BRITSKÁ, FRANCIE, ITALIE A JAPONSKO,
mocnosti, jež v této smlouvě jsou označovány jako Čelné mocnosti
spojené a sdružené; BELGIE, ČÍNA, KUBA, ŘECKO, NICARAGUA, PANAMA,
POLSKO, PORTUGALSKO, RUMUNSKO, STÁT SRBOCHORVATSKO-SLOVINSKÝ, SIAM A
ČESKOSLOVENSKO, tvořící s Čelnými mocnostmi svrchu uvedenými mocnosti
spojené a sdružené, se strany jedné; a MAĎARSKO se strany druhé;
hledíce k tomu, že žádosti bývalé císařské a královské rady rakousko-
uherské bylo povoleno Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými dne 3.
listopadu 1918 Rakousko-Uhersku příměří, doplněné pokud se týče
Maďarska vojenskou úmluvou ze dne 13. listopadu 1918, aby mohla býti
uzavřena mírová smlouva; hledíce k tomu, že mocnosti spojené a sdružené
stejně jsou proniknuty snahou, aby ustoupila pevnému, spravedlivému a
trvalému míru válka, do níž byly některé z nich postupně přímo nebo
nepřímo proti Rakousko-Uhersku strženy, a jež vznikla tím, že bývalá
císařská a královská vláda rakousko- uherská vypověděla dne 28.
července 1914 válku Srbsku, jakož i nepřátelskými činy podniknutými od
Německa spojeného s Rakousko-Uherskem; hledíce k tomu, že bývalé
mocnářství rakousko-uherské nyní přestalo trvati a ustoupilo v Maďarsku
národní vládě maďarské; k tomu cíli VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY, zastoupené
takto:
PRESIDENT SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH, jejž zastupovali:
p. Hugh Campbell Wallace, mimořádný a zplnomocněný velvyslanec
Spojených států amerických v Paříži;
JEHO VELIČENSTVO KRÁL SPOJENÝCH KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITANNIE A IRSKA I
BRITSKÝCH ÚZEMÍ ZÁMOŘSKÝCH, CÍSAŘ INDICKÝ, jejž zastupovali:
velectihodný Edward - George Villiers, hrabě z Derby, K. G., P. C., K.
C. V. O., C. B., mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Jeho britského
Veličenstva v Paříži;
a: za DOMINION KANADSKÉ:
ctihodný sir George Halsey Perley, K. C. M. G., vrchní komisař kanadský
ve Spojeném království;
za COMMONWEALTH AUSTRALSKÝ:
velectihodný Andrew Fisher, vrchní komisař australský ve Spojeném
království;
za DOMINION NOVOZÉLANDSKÉ:
ctihodný sir Thomas Mackenzie, K. C., M. G., vrchní komisař
novozélandský ve Spojeném království;
za UNII JIHOAFRICKOU:
p. Reginald Andrew Blankenberg, O. B. E., zastávající úřad vrchního
komisaře jihoafrického ve Spojeném království;
za INDII:
velectihodný Edward George Villiers, hrabě z Derby, K. G., P. C., K. C.
V. O., C. B., mimořádný zplnomocněný velvyslanec Jeho britského
Veličenstva v Paříži;
PRESIDENT REPUBLIKY FRANCOUZSKÉ, jejž zastupovali:
p. Alexandre Millerand, ministerský předseda, ministr zahraničních
věcí;
p. Fréderic François Marsal, ministr financí;
p. Auguste Paul-Louis Isaac, ministr obchodu a průmyslu;
p. Jules Cambon, francouzský velvyslanec;
p. Georges Maurice Paléologue, francouzský velvyslanec, generální
sekretář ministra zahraničních věcí;
JEHO VELIČENSTVO KRÁL ITALSKÝ, jejž zastupovali:
hrabě Lelio Bonin Longare, senátor království, mimořádný a zplnomocněný
velvyslanec J. V. krále italského v Paříži;
kontreadmirál Mario Grassi;
JEHO VELIČENSTVO CÍSAŘ JAPONSKÝ, jejž zastupoval:
p. K. Matsui, mimořádný a zplnomocněný velvyslanec J. V. císaře
japonského v Paříži;
JEHO VELIČENSTVO KRÁL BELGŮ, jejž zastupovali:
p. Jules van den Heuvel, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr,
státní ministr;
p. Rolin Jacquemyns, člen Ústavu pro mezinárodní soukromé právo,
generální sekretář belgické delegace;
PRESIDENT REPUBLIKY ČÍNSKÉ, jejž zastupovali:
p. Vikyuin Wellington Koo;
p. Sao-Ke Alfred Sze;
PRESIDENT REPUBLIKY KUBY, jejž zastupoval:
doktor Rafael Martinez Ortiz, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr
republiky kubánské v Paříži;
JEHO VELIČENSTVO KRÁL HELLENŮ, jejž zastupoval:
p. Athos Romanos, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr J. v. krále
Hellenů v Paříži;
PRESIDENT REPUBLIKY NICARAGUY, jejž zastupoval:
p. Carlos A. Villanueva, chargé d´affaires republiky Nicaraguy v
Pažíři;
PRESIDENT REPUBLIKY PANAMY, jejž zastupoval:
p. Raoul. A. Amador, chargé d´affaires republiky Panamy v Paříži;
PRESIDENT REPUBLIKY POLSKÉ, jejž zastupovali:
kníže Eustach Sapieha, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr
republiky polské v Londýně;
p. Erazim Piltz, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr republiky
polské v Praze;
PRESIDENT REPUBLIKY PORTUGALSKÉ, jejž zastupovali:
doktor Affonso Augusto da Costa, bývalý ministerský předseda;
p. Joâo Chagas, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr portugalské
republiky v Paříži;
JEHO VELIČENSTVO KRÁL RUMUNSKÝ, jejž zastupovali:
doktor Jon Cantacuzino, státní ministr;
p. Nicolae Titulescu, bývalý ministr, státní sekretář;
JEHO VELIČENSTVO KRÁL SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ, jejž zastupovali:
p. Nikola P. Pašič, bývalý ministerský předseda;
p. Ante Trumbić, ministr věcí zahraničních;
p. Ivan Žolger, doktor práv;
JEHO VELIČENSTVO KRÁL SIAMSKÝ, jejž zastupoval:
Jeho Výsost princ Charoon, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr J.
V. siamského v Paříži;
PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, jejž zastupovali:
p. Eduard Beneš, ministr věcí zahraničních,
p. Štěpán Osuský, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr
československé republiky v Londýně;
MAĎARSKO, jež zastupovali:
p. Gaston de Bénard, ministr práce a sociální péče;
p. Alfred Drasche-Lázár de Thorda, mimořádný vyslanec a zplnomocněný
ministr;
vyměnivše si své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě,
DOHODLI SE TAKTO:
Dobou, kdy tato smlouva nabude působnosti, skončí se stav válečný.
Od téže chvíle a s výhradou ustanovení této smlouvy nastanou oficielní
styky mocností spojených a sdružených s Maďarskem.
ČÁST 1
ÚMLUVA O SPOLEČNOSTI NÁRODŮ.
VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY, uznávajíce, že k rozvoji součinnost mezi národy
a k tomu, aby se jim zaručil mír a bezpečnost, je dlužno přijmouti
jisté závazky, že se neuchýlí k válce, udržovati veřejně vztahy
mezinárodní, založené na spravedlnosti a čestnosti, zachovávati přísně
předpisy mezinárodního práva, uznávané od nynějška za závazné normy
jednání vlád, dbáti spravedlnosti a svědomitě zachovávati všechny
smluvní závazky uložené smlouvami ve vzájemných stycích organisovaných
národů, přijímají tuto úmluvu, jíž se zakládá Společnost národů.
Článek 1.
Zakládající členy Společnosti národů jsou ony signatární mocnosti,
jejichž jména jsou uvedena v příloze k této úmluvě, jakož i státy
rovněž jmenované v příloze, přistoupí-li k této úmluvě bez výhrady
prohlášením, jež učiní úřadu tajemnickému do dvou měsíců od doby, kdy
tato úmluva nabude působnosti, a jež bude oznámeno ostatním členům
Společnosti.
Každý ze států, dominií a kolonií, jež si svobodně vládnou a které
nejsou uvedeny v příloze, mohou se státi členy Společnosti, bude-li
jejich přijetí usneseno dvěma třetinami Shromáždění, předpokládaje, že
poskytnou účinné záruky svého upřímného úmyslu zachovávati své
mezinárodní závazky a že přijmou Společností předepsanou úpravu svých
branných sil a své výzbroje vojenské, námořní a vzduchoplavecké.
Každý člen Společnosti může dvě léta po předchozím oznámení vystoupiti
ze Společnosti pod podmínkou, že splní do té doby všechny své
mezinárodní závazky, počítaje k nim i závazky plynoucí z této úmluvy.
Článek 2.
Činnost Společnosti, jak jest vymezena v této úmluvě, provádí se
prostřednictvím Shromáždění a Rady, podporované stálým úřadem
tajemnickým.
Článek 3.
Shromáždění skládá se ze zástupců členů Společnosti.
Schází se v ustanovených obdobích a mimo to, kdykoliv toho vyžadují
poměry, v sídle Společnosti neb na kterémkoli jiném místě, jež by bylo
určeno.
Shromáždění nalézá o všech otázkách, které spadají do oboru působnosti
Společnosti nebo které se dotýkají světového míru.
Ve schůzích Shromáždění má každý člen Společnosti po hlasu a nesmí míti
více než tři zástupce.
Článek 4.
Rada se skládá ze zástupců Čelných mocností spojených a sdružených a ze
zástupců čtyř dalších členů Společnosti. Tyto čtyři členy Společnosti
volí Shromáždění svobodně v obdobích, jež uzná za vhodná. Dokud členové
nebudou Shromážděním vyvoleni, jsou členy Rady zástupcové Belgie,
Brasilie, Španělska a Řecka.
Se schválením většiny Shromáždění může Rada určiti další členy
Společnosti, kteří mají nadále býti v Radě trvale zastoupeni. S týmž
schválením může zvýšiti počet těch členů Společnosti, kteří mají býti
vyvoleni Shromážděním, aby byli zastoupeni v Radě.
Rada se schází, kdykoli toho vyžadují poměry, nejméně jednou ročně v
sídle Společnosti neb na kterémkoli jiném místě, jež by bylo určeno.
Rada nalézá o všech otázkách spadajících do oboru působnosti
Společnosti neb dotýkajících se světového míru.
Každý člen Společnosti, který není zastoupen v Radě, bude vyzván, aby
vyslal zástupce, který by zasedal jako člen ve schůzích Rady, kdykoli
se projednávají otázky dotýkající se zvláště jeho zájmů.
Ve schůzích Rady má každý člen v ní zastoupený po hlasu a nesmí míti
více než jednoho zástupce.
Článek 5.
Není-li výslovně určeno jinak v této úmluvě nebo v ustanoveních této
smlouvy, vyžaduje se k usnesení schůze Shromáždění nebo Rady souhlasu
všech členů Společnosti ve schůzi zastoupených.
Věci týkající se jednacího řádu, které se vyskytnou ve schůzí
Shromáždění nebo Rady, počítaje k nim i určení komisí pověřených
šetřením o zvláštních věcech, upravuje si Shromáždění neb Rada a
rozhoduje se o nich většinou členů Společnosti ve schůzi zastoupených.
První schůzi Shromáždění a první schůzi Rady svolá president Spojených
států amerických.
Článek 6.
V sídle Společnosti se zřídí stálý úřad tajemnický. Skládá se z
generálního tajemníka a z potřebného počtu tajemníků i personálu.
První generální tajemník je jmenován v příloze. Napříště jmenuje
generálního tajemníka Rada se schválením většiny Shromáždění.
Tajemníky a personál tajemnického úřadu jmenuje generální tajemník se
schválením Rady.
Generální tajemník Společnosti jest mocí svého úřadu generálním
tajemníkem Shromáždění a Rady.
Náklady tajemnického úřadu nesou členové Společnosti podle klíče
stanoveného pro mezinárodní kancelář Světového spolku poštovního.
Článek 7.
Sídlem Společnosti je Ženeva.
Rada se může kdykoliv usnésti, že je překládá jinam.
Všechny funkce ve Společnosti neb v úřadech s ní souvisících, počítaje
k nim i úřad tajemnický, jsou stejně přístupny mužům i ženám.
Zástupci členů Společnosti a jejich úředníci používají při vykonávání
svých funkcí diplomatických výsad a nedotknutelnosti.
Budovy a pozemky zabrané Společnosti, jejími úřady a schůzemi jsou
nedotknutelné.
Článek 8.
Členové Společnosti uznávají, že udržování míru vyžaduje omezení
státního zbrojení na nejmenší míru, jež stačí k bezpečnosti státu a k
provedení mezinárodních závazků uložených společným postupem.
Rada připraví programy tohoto omezení, přihlížejíc k zeměpisné poloze a
zvláštním poměrům každého státu, aby je jednotlivé vlády uvážily a o
nich rozhodly.
Tyto programy mají býti přezkoumávány, a je-li třeba, revidovány
nejméně každých deset let.
Až jednotlivé vlády tyto programy schválí, nesmí býti míra zbrojení v
nich stanovená překročena bez souhlasu Rady.
Uznávajíce, že soukromá tovární výroba střeliva a válečného materiálu
budí závažné námitky, pověřují členové Společnosti Radu, aby navrhla
opatření vhodná k tomu, aby se čelilo zlým účinkům výroby tohoto
způsobu, přihlížejíc k potřebám členů Společnosti, kteří nemohou
továrním způsobem vyráběti střelivo a válečný materiál, jehož potřebuje
ke své bezpečnosti.
Členové Společnosti se zavazují, že si vzájemně budou oznamovati
způsobem nejupřímnějším a nejúplnějším všechny údaje o míře a rozvrhu
svého zbrojení, o svých programech vojenských, námořních a
vzduchoplaveckých a o poměrech v oněch odvětvích svého průmyslu, jichž
lze užíti k účelům válečným.
Článek 9.
Utvoří se stálá komise, jež by podávala Radě svá dobrá zdání o tom, jak
provésti předpisy článku 1 a 8, a vůbec o otázkách vojenských,
námořních a vzduchoplaveckých.
Článek 10.
Členové Společnosti se zavazují, že budou šetřiti a hájiti nynější
územní celistvosti a politické nezávislosti všech členů Společnosti
proti každému vnějšímu útoku. Při útoku, hrozbě neb nebezpečí útoku
navrhne Rada prostředky, jak zabezpečiti provedení tohoto závazku.
Článek 11.
Prohlašuje se výslovně, že každá válka nebo hrozba válkou, ať postihuje
přímo či se nepřímo dotýká některého člena Společnosti, dotýká se zájmů
celé Společnosti, jejíž povinností jest, aby učinila opatření vhodná k
tomu, aby se mír mezi národy účinně uchránil. V takovém případě
generální tajemník svolá bez průtahů Radu k žádosti kteréhokoliv člena
Společnosti.
Rovněž se prohlašuje, že každý člen Společnosti má právo, aby přátelsky
upozornil Shromáždění nebo Radu na jakoukoliv okolnost, jež se dotýká
mezinárodních vztahů a jež tím hrozí zkaliti mezi národy mír nebo
dobrou shodu, na níž mír závisí.
Článek 12.
Členové Společnosti jsou zajedno v tom, že, vyskytne-li se mezi nimi
spor, který by mohl vésti k roztržce, předloží věc buď řízení
rozhodčímu, nebo Radě k přezkoumání. Jsou dále zajedno v tom, že se v
žádném případě neuchýlí k válce dříve, než uplynou tři měsíce od
rozsudku rozhodčích neb od zprávy Rady.
Ve všech případech, kterých se týká tento článek, musí býti rozsudek
rozhodčích vydán v přiměřené lhůtě a zpráva Rady musí býti pořízena do
šesti měsíců ode dne, kdy na ni spor byl vznesen.
Článek 13.
Členové Společnosti jsou zajedno v tom, že, vyskytne-li se mezi nimi
spor hodící se podle jejich mínění k rozsouzení rozhodčími, a nemůže-li
tento spor býti uspokojivě řešen cestou diplomatickou, předloží celou
spornou věc rozhodčímu řízení.
Za případy toho druhu, jež se obecně hodí k rozsuzování řízením
rozhodčím, prohlašují se spory o výklad některé smlouvy, o všelikých
otázkách práva mezinárodního, o tom, je-li dána skutečnost, která,
jsouc prokázána, by zakládala porušení mezinárodního závazku, neb o
rozsah a povahu náhrady, již jest dáti za takové porušení.
Rozhodčím soudem, před nějž věc přísluší, je soud, na kterém se strany
dohodnou, nebo soud, který byl smluven dřívějšímu jejich úmluvami.
Členové Společnosti se zavazují, že poctivě dostojí vyneseným rozsudkům
a že se neuchýlí k válce proti žádnému členu Společnosti, který se jim
podvolí. Nevykoná-li se rozsudek, navrhne Rada opatření, která by mu
dodala účinnosti.
Článek 14.
Rada se pověřuje úkolem, aby připravila návrh Stálého mezinárodního
soudního dvora a aby jej předložila členům Společnosti. Tento soudní
dvůr bude nalézati o všech sporech rázu mezinárodního, jež strany naň
vznesou. Bude též podávati dobrá zdání o sporech neb otázkách, jež naň
vznese Rada nebo Shromáždění.
Článek 15.
Vyskytne-li se mezi členy Společnosti spor, který by mohl vésti k
roztržce, a nepodléhá-li tento spor řízení rozhodčímu po rozumu článku
13, jsou členové Společnosti zajedno v tom, že jej předloží Radě. K
tomu stačí, aby kterákoli strana zpravila o sporu generálního
tajemníka, jenž učiní všechna opatření nutná k úplnému vyšetření a
prozkoumání sporné věci.
K tomu cíli mu strany dodají co možno nejdříve vylíčení předmětu sporu
se všemi závažnými skutečnosti a písemnými doklady a Rada může ihned
naříditi jejich uveřejnění.
Rada se přičiní, aby bezpečně dosáhla narovnání sporu. Zdaří-li se jí
to, uveřejní, pokud to uzná za vhodno, zprávu, v které uvede
skutečnosti, výklady k nim se vztahující a podmínky narovnání.
Nepodaří-li se spor urovnati, Rada pořídí a uveřejní referát usnesený
buď jednomyslně nebo většinou hlasů, v kterém uvede ve známost
okolnosti sporu a řešení, jež doporučuje jako nejslušnější a
nejpřiměřenější v této věci.
Každý člen Společnosti zastoupený v Radě může rovněž uveřejniti výklad
sporné věci a své vlastní závěry.
Byl-li referát Rady - nepřihlížejíc k hlasům zástupců sporných stran -
usnesen jednomyslně, zavazují se členové Společnosti, že se neuchýlí k
válce proti žádné sporné straně, která by se podvolila závěrům, k nimž
dospěl referát.
Nezdaří-li se Rady, aby byl její referát, přijat všemi členy mimo
sporné strany, vyhrazují si členové Společnosti právo jednati tak, jak
uznají za nutno k zachování práva a spravedlnosti.
Tvrdí-li některá strana a uzná-li Rada, že se spor týká otázky, kterou
mezinárodní právo přenechává výhradně její pravomoci, zjistí to Rada ve
svém referátě, aniž dá pokyny o jeho řešení.
Rada může v případech, na které se vztahuje tento článek, spor
předložiti Shromáždění. Spor musí býti vznesen na Shromáždění, žádá-li
o to některá strana; tato žádost musí býti podána do čtrnácti dnů od
okamžiku, kdy byl spor předložen Radě.
Ve všech případech vznesených na Shromáždění platí o jednání a
pravomoci Shromáždění ustanovení tohoto článku a článku 12, upravující
jednání a pravomoc Rady. Rozumí se, že referát podaný Shromážděním za
souhlasu zástupců členů Společností, kteří jsou zastoupeni v Radě, a
většiny ostatních členů Společnosti, nepřihlížejíc v žádném případě k
zástupcům sporných stran, má stejný účinek jako referát přijatý všemi
členy Rady mimo zástupce sporných stran.
Článek 16.
Uchýlí-li se některý člen Společnosti k válce, nedbaje závazků, které
na se vzal podle článku 12, 13 nebo 15, má se ipso facto za to, jako by
se byl dopustil válečného činu proti všem ostatním členům Společnosti.
Tito členové se zavazují, že s ním přeruší ihned všechny vztahy
obchodní nebo finanční, že zakáží všechny vztahy mezi svými příslušníky
a příslušníky státu, který porušil úmluvu, a že zastaví všechny
finanční, obchodní nebo osobní styky mezi příslušníky provinilého státu
a příslušníky kteréhokoli jiného státu ať členem Společnosti je či
není.
V tomto případě jest povinností Rady, by doporučila jednotlivým vládám,
o něž jde, stav vojenských, námořních a vzduchoplaveckých sil, jimiž
každý z členů Společnosti přispěje k branné moci určené k tomu, aby
vynutily plnění závazků ze Společnosti plynoucích.
Členové Společnosti jsou mimo to zajedno v tom, že si vzájemně
poskytnou pomoc při provádění hospodářských a finančních opatření,
která by bylo učiniti ve smyslu tohoto článku, tak, aby snížili na
nejmenší míru ztráty a závady, jež by z nich vyplynuly. Rovněž si
vzájemně poskytnou pomoc, aby odolali zvláštním opatřením, která by
proti některému z nich učinil státu porušivší úmluvu. Učiní nutná
opatření, aby usnadnili skrze své území průchod válečným silám
kteréhokoli člena Společnosti, který se účastní společného podniku, aby
byla zjednána platnost závazkům ze Společnosti plynoucím.
Člen, který se dopustí porušení některého závazku vyplývajícího z této
úmluvy, může býti vyloučen ze Společnosti usnesením všech ostatních
členů, kteří jsou zastoupeni v Radě.
Článek 17.
Při sporu mezi dvěma státy, z nichž jen jeden je členem Společnosti,
nebo mezi státy, z nichž žádný není jejím členem, budou stát nebo státy
mimo Společnosti jsoucí vyzvány, aby za účelem vyřízení sporu na sebe
vzaly povinnosti uložené členům, za podmínek, které Rada uzná za
spravedlivé. Vyhovějí-li tomuto vyzvání, platí o nich články 12 až 16 s
výhradou změn, jež Rada uzná za nutné.
Po vydání této výzvy zahájí Rada ihned šetření o okolnostech sporu a
doporučí taková opatření, jaká uzná za nejlepší a v daném případě za
nejúčinnější.
Jestliže vyzvaný stát odepře vzíti na sebe za účelem řešení sporu
povinnosti člena Společnosti a uchýlí se k válce proti některému členů
Společnosti, lze použíti proti němu předpisů článku 16.
Odeprou-li obě vyzvané strany vzíti na sebe za účelem řešení sporu
povinnosti člena Společnosti, může Rada učiniti jakékoli opatření a
dáti jakékoli pokyny způsobilé k tomu, aby se zabránilo nepřátelským
činům a aby se dosáhlo rozřešení rozepře.
Článek 18.
Všechny mezinárodní smlouvy a závazky, které příště budou sjednány
členem Společnosti, musí býti ihned zapsány úřadem tajemnickým a jím
uveřejněny co možno nejdříve. Žádná z těchto mezinárodních smluv nebo
závazků nebude závazná, dokud nebude zapsána.
Článek 19.
Shromáždění může čas od času vyzvati členy Společnosti, aby znovu
přezkoumali smlouvy, které se staly nepoužitelnými, a mezinárodní
poměry, jejichž další trvání by mohlo ohroziti světový mír.
Článek 20.
Členové Společnosti uznávají, každý, pokud oň jde, že tato úmluva ruší
všechny závazky a dohody mezi nimi neslučitelné s jejím zněním, a
zavazují se slavnostně, že příště neuzavrou podobných smluv.
Vzal-li člen dříve, nežli vstoupil do Společnosti, na sebe závazky
neslučitelné se zněním této úmluvy, jest jeho povinností bez odkladu
podniknouti kroky, aby se z těchto závazků vymanil.
Článek 21.
Mezinárodní závazky, jako smlouvy o rozhodčích, a dohody určitých
oblastí, jako doktrina Monroenova, které zabezpečují udržování míru,
nepokládají se za neslučitelné s kterýmkoli ustanovením této úmluvy.
Článek 22.
Následujících zásad se použije o koloniích a územích, jež následkem
této války přestaly býti pod svrchovaností států, které je doposud
spravovaly, a jsou obydleny národními kmeny neschopnými dosud, aby se
samy ovládaly za zvlášť obtížných poměrů dnešního světa. Blaho a rozvoj
těchto národů jsou posvátným posláním civilisace, a proto musí býti do
této úmluvy vtěleny záruky zabezpečující splnění tohoto poslání.
Nejlepším způsobem praktického uskutečnění této zásady jest svěřiti
poručenství nad těmito národními kmeny státům pokročilým, které jsou
podle svých prostředků, svých zkušeností a své zeměpisné polohy nejlépe
s to, aby na sebe vzaly tuto odpovědnost, a které jsou ochotny ji na
sebe vzíti; budou vykonávati toto poručenství jako mandatáři a jménem
Společnosti.
Ráz mandátu musí býti rozličný podle stupně vývoje národního kmene,
podle zeměpisné polohy území, jeho hospodářských podmínek a všech
ostatních obdobných okolností.
Určité společenské celky, jež kdysi náležely k říši ottomanské, dosáhly
takového stupně vývoje, že jejich ustavení v nezávislé státy může býti
prozatím uznáno s podmínkou, že rada a pomoc mandatářova budou státi po
boku jejich správě do té doby, než budou s to, aby se řídily samy.
Přání těchto společenských celků dlužno především vzíti v úvahu při
výběru mandatářů.
Stupeň rozvoje, jehož dosáhly jiné národní kmeny, zvláště
středoafrické, vyžaduje toho, aby tam mandatář převzal správu území za
podmínek, které by, bráníce nepřístojnostem, jako obchodu s otroky,
obchodu se zbraněmi a alkoholem, zaručovaly svobodu svědomí a
náboženství bez jakýchkoli omezení mimo tak, jichž vyžaduje udržení
veřejného pořádku a dobrých mravů, které by dále zabraňovaly zřizovati
pevnosti ne vojenské nebo námořní základny a poskytovati domorodcům
vojenský výcvik, leda pro službu bezpečnostní a obranu území, a které
by konečně zabezpečovaly také ostatním členům Společnosti stejné
podmínky směny a obchodu.
Konečně jsou území, jako jihozápadní Afrika a některé ostrovy jižního
Tichomoří, jež, jsouce řídce obydleny, malého rozsahu, vzdáleny od
ústředí vzdělanosti, nebo souvisíce s územím mandatářovým, nebo pro
jiné okolnosti mohou nejlépe býti spravovány podle zákonů mandatářových
jako nerozlučná součást jeho území, s výhradami záruk nahoře uvedených
v zájem o domorodého obyvatelstva.
Ve všech případech mandátu má mandatář podávati Radě výroční zprávu o
území jemu svěřeném.
Rozsah pravomoci, dozoru neb správy, jež má mandatář vykonávati, bude
výslovně vymezen v každém jednotlivém případě Radou, leda že by se
dříve členové Společnosti o tom dohodli mezi sebou.
Stálá komise bude pověřena tím, aby přijímala a zkoumala výroční zprávy
mandatářů a aby podávala Radě svá dobrá zdání o otázkách týkajících se
provádění mandátu.
Článek 23.
S výhradou ustanovení mezinárodních konvencí nyní platných, nebo které
budou uzavřeny příště, a ve shodě s nimi členové Společnosti:
a) vynasnaží se zabezpečiti a zachovávati slušné a lidské podmínky
pracovní pro muže, ženy a děti na vlastním území i v zemích, s kterými
jsou v obchodních a průmyslových stycích, a k tomu cíli zřizovati a
udržovati potřebné mezinárodní organisace;
b) zavazují se, že zajistí slušné nakládání s domorodým obyvatelstvem v
územích podřízených jejich správě;
c) pověřují Společnost obecným dohledem nad úmluvami o obchodu s ženami
a dětmi i o obchodu s opiem a jinými škodlivými látkami;
d) pověřují Společnost obecným dohledem nad obchodem se zbraněmi a
střelivem se zeměmi, v kterých je dohled nad tímto obchodem nezbytný ve
společném zájmu;
e) učiní nutná opatření, aby zabezpečili jistotu a zachovávání svobody
styku průvozu, jakož i slušné nakládání s obchodem provozovaným od
kteréhokoli člena Společnosti, při čemž jest ovšem míti zřetel ke
zvláštním potřebám krajin zpustošených za války 1914 - 1918;
f) vynasnaží se učiniti mezinárodní opatření, aby nemocem bylo předem
bráněno a proti nim bojováno.
Článek 24.
Všechny mezinárodní úřady, které byly zřízeny dřívějšími kolektivními
smlouvami, budou, předpokládaje souhlas stran, postaveny pod pravomoc
Společnosti. Všechny takovéto mezinárodní úřady a všechny komise pro
úpravu věcí mezinárodního zájmu, jež budou příště zřízeny, budou
postaveny podle pravomoc Společnosti.
Ve všech věcech mezinárodního zájmu, které jsou upraveny obecnými
konvencemi, které však nejsou svěřeny mezinárodní komisi nebo úřadu, má
tajemnický úřad Společnosti, žádají-li strany o to a přivolí-li Rada,
shromažďovati a udíleti potřebné informace i poskytovati potřebnou nebo
žádoucí pomoc.
Rada může pojmouti do nákladů tajemnického úřadu náklady všech úřadů
neb komisí postavených pod pravomoc Společnosti.
Článek 25.
Členové Společnosti se zavazují, že budou povzbuzovati a podporovati
zřizování a součinnost národních dobrovolných organisací Červeného
kříže, náležitě povolených, jejichž úkolem je zlepšovati zdravotní
stav, předcházeti nemoci a mírniti utrpení na světě.
Článek 26.
Změny této úmluvy nabývají působnosti, jakmile budou ratifikovány oněmi
členy Společnosti, jejichž zástupcové tvoří Radu, a většinou těch
členů, jejichž zástupcové skládají Shromáždění.
Každý člen Společnosti má právo, aby odmítl přijmouti takovouto změnu
této úmluvy, ale přestává v takovém případě býti členem Společnosti.
PŘÍLOHA.
I.
Zakládající členové Společnosti národů.
Spojené státy americké.
Belgie.
Bolivie.
Brasilie.
Říše britská.
Kanada.
Australie.
Jižní Afrika.
Nový Zéland.
Indie.
Čína.
Kuba.
Ecuador.
Francie.
Řecko.
Guatemala.
Haďti.
Hedžáz.
Honduras.
Italie.
Japonsko.
Liberia.
Nicaragua.
Panama.
Peru.
Polsko.
Portugalsko.
Rumunsko.
Stát srbsko-chorvatsko-slovinský.
Siam.
Československo.
Uruguay.
Státy pozvané, aby přistoupily k úmluvě.
Argentina.
Chile.
Columbie.
Dánsko.
Španělsko.
Norsko.
Paraguay.
Nizozemí.
Persie.
Salvador.
Švédsko.
Švýcary.
Venezuela.
II.
První generální tajemník Společnosti národů:
Ctihodný sir James Eric Drummond, K. C. M. G., C. B.
ČÁST II.
HRANICE MAĎARSKA.
Článek 27.
Hranice Maďarska určí se takto (viz připojenou mapu):
1. S Rakouskem:
Od bodu,ý se vyhledá asi 1 kilometr západně od Antonienhofu [východně
od Kopčan (Kittsee)], bodu to společného třem hranicím maďarské,
rakouské a československé na jih až ke kotě 115 ležící okrouhle 8
kilometrů na jihozápad od sv. Jana:
čára, která se určí na místě samém a úplně ponechává na území maďarském
železnici Karlburg - Csorna a jde na západ od Krovat. Jahrndorfu a od
Wüst- Sommereinu a na východ od Kopčan (Kittsee), Deutsch-Jahrndorfu,
Nickelsdorfu a Andavy;
odtud na západ k bodu, který se vyhledá na jižním břehu jezera
Neziderského mezi Hollingem a Hidegsegem:
čára, která se určí na místě samém, jde jižně od Pamhagenu, ponechává
Maďarsku celý průplav einserský, jakož i trať úzkokolejné železnice
vycházející ze stanice Mexiko, prochází jezerem Neziderským a jde jižně
od ostrova, na němž se nalézá kota 117;
odtud na jih až ke kotě 265 (Kamenje) okrouhle 2 kilometry na
jihovýchod od Nikiče:
čára, která se určí na místě samém a jde východně od Zinkendorfu a
Nikiče a západně od Nemetperesztegu a Kövesdu;
odtud na jihozápad až ke kotě 883 (Trott Kö) okrouhle 9 kilometrů na
jihozápadě od Kysku (Kőszeg):
čára, která se určí na místě samém a jde jihovýchodně od Lutzmannsburgu
(Lócsmánd), Olmondu a Liebingu a severozápadně od Kysku (Kőszeg) a od
silnice z tohoto místa do Salamonfa vedoucí;
odtud na jih až ke kotě 234 okrouhle 7 kilometrů na severo-severovýchod
od Pinkamindszentu:
čára, která se určí na místě samém a jde východně od Rechnitz (Rohoncz)
a Gro?Nahringu (Nagynarda) a západně od Butschingu (Bucsa) a Dozmatu a
přes koty 273, 260 a 241;
odtud ve směru povšechně jihozápadním až ke kotě 353 okrouhle 6
kilometrů na severo-severovýchod od Sv. Gotthardu:
čára, která se určí na místě samém a jde mezi Moschendorfem
(Nagyaroslak) a Pinkamindszentem jižně od vesnic Hagensdorfu
(Karacsfa), Deutsch-Bidingu (Nemetbükös) a Reinersdorfu (Zsámánd), dále
přes kotu 323 (Hochkogel);
odtud směrem jihozápadním až k bodu, který se určí na čáře vodního
předělu mezi oblastí Ráby (Raab) a Mury okrouhle 2 kilometry na východě
od Tonky (Toka), k společnému bodu tří hranic rakouské, maďarské a
srbsko-chorvatsko- slovinské:
čára, která se určí na místě samém a jde východně od vesnic
Heiligenkreuzu (Rabakeresztúr), Deutsch-Minihof (Nemetlak) a
Mogersdorfu (Nagyfalva) a západně od silnice Radkersburg - Sv. Gotthard
a přes kotu 353 (Janke Berg).
2. Se státem srbsko-chorvatsko-slovinským:
Od bodu svrchu určeného na východ až ke kotě 313 okrouhle 10 kilometrů
jižně od Sv. Gotthardu:
čára, která se určí na místě samém a sleduje povšechně čáru oddělující
oblast Ráby na severu a Mury na jihu;
odtud na jih až ke kotě 295 [okrouhle 16 kilometrů severovýchodně od
Soboty (Muraszombat)]:
čára, která se určí na místě samém a jde východně od míst Velkých Dolan
(Nagydolany), Orihodosu i jeho železniční stanice, Kapornaku,
Domonkosfy, Kisszerdahelye a západně od Kotormanye, Szomorcze a přes
koty 319 a 291;
odtud na jihovýchod až ke kotě 209 okrouhle 3 kilometry západně od
Nemesnép:
čára, která se určí na místě samém a sleduje povšechně čáru oddělující
povodí Nemesnepi na severu a Kobilje (Kebele) na jihu;
odtud na jiho-jihovýchod až k bodu, který se vyhledává na Lendavě
(Lendva) jižně od koty 265:
čára, která se určí na místě samém a jde východně od míst
Kebeleszentmartonu, Žitkovců (Zsitkőcz), Gőntérházy, Hidvegu, Csente,
Pincze a západně od Lendvajakabfy, Bődeházy, Gaborjanházy, Dédese,
Lendvaujfalu;
odtud na jihovýchod:
tok Lendavy (Lendva) po proudu;
dále tok Mury po proudu;
dále až k místu, kde stýká se s bývalou hranicí mezi Maďarskem a
Chorvatsko- Slavonskem okrouhle 1500 metrů nad železničním mostem z
Gyekenyesu do Kopřivnice (Koproncza):
tok Drávy po proudu;
odtud na jihovýchod až k bodu, který se vyhledá okrouhle 9 kilometrů
východně od Dolního Miholjace:
bývalá administrativní hranice mezi Maďarskem a Chorvatsko-Slavonskem,
opravená tak, aby ponechala úplně na území maďarském železnici z
Gyekenyesu do Barče, v to počítaje stanici v Gole;
odtud na východ až ke kotě 93, okrouhle 3 kilometry jihozápadně od
Baranyavaru:
čára, která se určí na místě samém a jde severně od míst Torjance,
Löcse a Benge a jižně od Kašadu, Beremendu i jeho železniční stanice a
Illocsky;
odtud na severovýchod až k bodu na toku Dunaje, který se vyhledá na
místě samém, okrouhle 8 kilometrů severně od koty 169 (Kisköszeg):
čára, která se určí na místě samém, jde západně od Baranyavaru,
Föherczeglaku a ponechává státu srbsko-chorvatsko-slovinskému železnici
spojující tato dvě místa až k bifurkaci bezprostředně na severu od
Baranyavaru a Daljoku a východně od Iván-Dardy, Saroku, Udvaru a
Isabellaföldu (i železniční stanice);
odtud na východo-severovýchod až k bodu na toku Kiďoš, okrouhle 3
kilometry východo-jihovýchodně od stanice Bacsmadarasu:
čára, která se určí na místě samém a jde mezi místy Santovou
(Herczegszántó) a Beregem a dále sleduje povšechně tok Kiďoše, avšak
zahýbá na sever od Ridice;
odtud na východo-severovýchod až k bodu, který se určí na mrtvém rameně
Tisy, okrouhle 5 1/2 kilometru východo-severovýchodně od stanice v
Horgosu:
čára, která se určí na místě samém a jde jižně od Kunbaje, přetíná
železnici ze Subotice (Szabadka) do Bácsalmase asi 1500 metrů východně
od stanice Csikerie, přetíná železnici ze Subotice (Szabadka) do
Kiskunhalasu, okrouhle 3 kilometry jižně od stanice Kelebie a jde
severně od Horgosu a jeho stanice a jižně od Rőszke-Szentmihályteleku;
odtud na jihovýchod až k Tise;
čára, která vede prostředkem mrtvého ramene;
odtud proti proudu na vzdálenost asi 5 kilometrů až k bodu, který se
vyhledá na místě samém:
tok Tisy;
odtud povšechně na východ až k bodu, který se vyhledá na místě samém,
okrouhle 4 kilometry jihozápadně od stanice v Kiszomboru, přibližně
východo- jihovýchodně od koty 84 a jiho-jihozápadně od koty 83, k bodu
to společnému třem hranicím Rumunska, Maďarska a státu
srbsko-chorvatsko-slovinského:
čára, která se určí na místě samém a jde mezi místy Ďalou a
Ószentivánem a mezi Starou Bebou (Obeb) a Kűbekházou.
3. S Rumunskem:
Od bodu shora určeného na východo-severovýchod až k bodu, který se určí
na Maruši, okrouhle 3 1/2 kilometru nad železničním mostem z Makova
(Makó) do Segedína (Szeged):
čára, která se určí na místě samém;
odtud na jihovýchod, dále pak na severovýchod až k bodu, který se
vyhledá asi 1 kilometr jižně od stanice Naďlaku:
tok řeky Maruše proti proudu;
odtud na severovýchod až k výběžku administrativní hranice mezi župami
csanadskou a aradskou, ležícímu severo-severozápadně od Nemetperegu:
čára, která se určí na místě samém a jde mezi Naďlakem a železniční
stanicí;
odtud na východo-severovýchod až k bodu, který se vyhledá na místě
samém mezi Battonyou a Torniou:
tato administrativní hranice jdou severně od Nemetperegu a Kisperegu;
odtud až ke kotě 123 (asi 1200 metrů východně od Magosligetu), bodu to
společnému třem hranicím maďarské, rumunské a československé
(Podkarpatská Rus):
čára, která se určí na místě samém, jde západně od Nagyvarjase,
Kisvarjase a Nagyiratose, východně od Dombegyházy, Kevermese a Eleku,
západně od Ottlaky, Nagypélu, Gyula-Varsandu, Antu a Illye, východně od
Gyuly, Gyulavári a Kőtegyánu, přetíná trať z Nagyszalonty do Gyuly asi
12 kilometrů od Nagyszalonty mezi oběma odbočkami, které tvoř
křižovatka této železnice se železnicí ze Szeghalomu do Erdőgyaraku;
jde na východ od Mehkereku, západně od Nagyszalonty a Marcziházy,
východně od Gesztu, západně od Atyasu, Olah-Szt.-Miklosu a Roitu,
východně od Ugry a Harsány, západně od Kőrősszegu a Kőrős-Tarjánu,
východně od Szakalu a Berek- Bőszőrmény, západně od Borse, východně od
Artándu, západně od Nagyszántó, východně od Nagykereki, západně od
Pelbarthidy a Bihardiószegu, výdchodně od Kismarje, západně od Csokály,
východně od Nagyléty a Almosdu, západně od Érselindu, východně od
Bagaméru, západně od Erkenézu a Ermihályfalvy, východně od
Szentgyőrgyábránye a Penészleku, západně od Szaniszló, Bere- Csomakőzu,
Fenye, Csanálose, Bőrvelye a Domahidy, východně od Vállaje, západně od
Csengerbagose a Ovári, východně od Csengerujfalu, západně od Dary,
východně od Csengeru a Komlódtótfalu, západně od Pete, východně od
Nagygécze, západně od Szarazbereku, východně od Mehteleku, Gárbolcze a
Nagyhodose, západně od Fertősalmase, východně od Kishodose, západně od
Nagypaladu, východně od Kispaladu a Magosligetu.
4. S Československem:
Od koty 123 výše popsané na severozápad až k bodu, který se vyhledá nad
tokem Batáru okrouhle 1 kilometr východně od Magosligetu:
čára, která se určí na místě samém;
odtud tok Batáru po proudu;
odtud až k bodu, který se vyhledá pod vsí Badaló a blíže této vesnice:
tok Tisy po proudu;
odtud na severo-severozápad až k bodu, který se vyhledá na místě
severovýchodně od Darócze:
čára, která se určí na místě samém a ponechává na rusínském území státu
československého místa: Badaló, Csoma, Macsola, Asztely a Déda a na
území maďarském místa: Beregsurány a Darocz;
odtud na severozápad až k stoku Černé Vody (Fekete Viz) s Čarondou:
čára, která se určí na místě samém, jde přes kotu 179 a ponechá na
rusínském území místa: Mezőkaszony, dvůr Lonyay, dvůr Degenfeld,
Hetyen, dvůr Horvathi, dvůr Komjathy, a na území maďarském místa: Kerek
Gorondtánya, Berkitánya a Barabás;
odtud až k bodu, který se určí na místě samém po administrativní
hranici mezi komitáty sabolčským a berežským:
tok Čarondy po proudu;
odtud na západ až k bodu, kde výše dotčená hranice přicházejíc od
pravého břehu přetíná tok Tisy:
čára, která se určí na místě samém;
odtud po proudu až k bodu, který se vyhledá na místě samém východo-
jihovýchodně od Tárkány:
tok Tisy;
odtud celkem na západ až k bodu na toku Ronyvy okrouhle 3700 metrů
západně od mostu mezi městem a železniční stanicí Slovenské Nové Mesto
(Sátoraljaújhely):
čára, která se určí na místě samém, a ponechává Československu místa:
Tárkány, Perbeník, Örös, Kisövesd, Bodrogszerdahely, Bodrogszeg a
Borša; Maďarsku místa: Dámócz, Lácza, Rozvágy, Páczin, Karos,
Felsö-Berecki, jde přes Bodrog a přetíná železniční trojúhleník
jihovýchodně od Slovenského Nového Mesta (Sátorljaújhely) jdouc
východně od tohoto města tak, že ponechává na československém území
celou železnici Košice - Čop (Csap);
odtud vzhůru až k bodu, ležícímu u koty 125 asi 1500 metrů na jih od
Michaľan (Alsómihályi):
tok Roňvy;
odtud na severozápad až k místu na toku Hernadu ve výši koty 167 na
pravém břehu jihozápadně od Nádoště (Abaujnádasd):
čára, která se určí na místě samém, sleduje povšechně čáru vodního
předělu oblastí Roňvy na východě a Božvy na západě, ale tak, že jde asi
2 kilometry východně od Pusztafalu, obrací se na kotě 896 na jihozápad
a přetíná na kotě 424 silnici Košice - Slovenské Nové Mesto (Sátoralja)
a jde jižně od Nádoště;
odtud až k bodu, který se určí na místě asi 1500 metrů jihozápadně od
Abaújváru:
tok Hernadu po proudu;
odtud na západ až ku kotě 330 okrouhle 1500 metrů jiho-jihozápadně od
Periny:
čára, která se určí na místě samém a ponechává Československu místa:
Miglec (Miglécznémeti) a Perinu, a Maďarsku Tornyosnémeti;
odtud na západ až ku kotě 291 okrouhle 3500 metrů jihovýchodně od
Jánoku:
čára vodního předělu oblastí Bodavy (Bodva) na severu a Rakace na jihu,
ponechávajíc na maďarském území silnici na horském hřbetu jihovýchodně
od Buzity;
odtud na západo-severozápad až ku kotě 431 okrouhle 3 kilometry
jihozápadně od Turně (Torna):
čára, která se určí na místě samém a ponechává Československu místa
Janok, Tornhorváti a Bodvavendégi, Maďarsku Tornaszentjakab a
Hidvegardó;
odtud na jihozápad až ku kotě 365 okrouhle 12 kilometrů jihovýchodně od
Plešivce (Plesöcz):
čára, která se určí na místě samém tak, že jde přes koty 601, 381 (na
silnici Rožňava - Edelény [Rozsnyó - Edelény]), 557 a 502;
odtud na jiho-jihozápad až ku kotě 305, okrouhle 7 kilometrů na
severozápadě od Putnoku:
čára vodního předělu mezi oblastmi Slané (Sajó) na západě a Suché a
Kelemiru na východě;
odtud na jiho-jihozápad až ku kotě 278 jižně od stoku Slané (Sajó) a
Rimavy (Rima):
čára, která se určí na místě samém a jde tak, že ponechává nádraží
Banriev (Bánréve) Maďarsku, dovolí však, v případě potřeby, na území
československém konstrukci spojky mezi oběma železnicemi plešiveckou a
lučeneckou (Pelsőcz - Losoncz);
odtud na jihozápad až ku kotě 485 okrouhle 10 kilometrů východo-
severovýchodně od Salgótarjánu:
čára, která se určí na místě samém sledujíc povšechně čáru vodního
předělu oblastí Rimavy (Rima) na severu a Hangoně a Tarny na jihu;
odtud na západo-severozápad až ku kotě 727:
čára, která se určí na místě samém a ponechává Maďarsku místo a doly
rovenské (Zagyvarona) a šalgovské (Salgó) a vede na jih od stanice
Somošové (Somosujfalu);
odtud na severozápad až ku kotě 391 okrouhle 7 kilometrů východně od
Litkovců (Litke):
čára sledující povšechně horský hřbet, ohraničující na severovýchodě
údolí Dobrody a jdoucí přes kotu 446;
odtud na severozápad až k bodu, který se vyhledá na toku Ipeľu,
okrouhle 1 kilometr jižně od Tešmáku:
tok Ipeľu po proudu;
odtud na západ až k bodu, který se vyhledá na toku Ipeľu asi 1 kilometr
západně od Tieši (Tésa):
čára, která se určí na místě samém tak, že vede jižně od stanice Šáhů
Ipeľských (Ipolysag) a ponechává úplně na československém území
železnici vedoucí ze Šáhů Ipeľských (Ipolysag) do Čaty, jakož i odbočku
do Krupiny (Korpona, Karpfen), ponechávajíc Maďarsku místa Bernecze a
Tiešu (Tésa);
odtud na jih až ku stoku s Dunajem:
tok Ipeľu po proudu;
odtud až k bodu, který se určí asi 2 kilometry východně od Antonienhofu
[východně od Kopčan (Kittsee)]:
hlavní plavební tok Dunaje proti proudu;
odtud na západ až k bodu, který se vyhledá na místě, okrouhle 1
kilometr západně od Antonienhofu [východně od Kopčan (Kittsee)]
společného to bodu třem hranicím Rakouska, Maďarska a Československa:
čára, která se určí na místě samém.
Článek 28.
Hranice popsané touto smlouvou zobrazuje, pokud jsou již určeny,
připojená mapa v měřítku 1:1,000.000. Byl-li nesouhlas mezi textem a
mapou, rozhoduje text.
Článek 29.
Vytyčiti tyto hranice v terénu přísluší komisím rozhraničovacím,
jejichž složení je buď určeno touto smlouvou, nebo bude určeno smlouvou
mezi Čelnými mocnostmi spojenými i sdruženými a jedním nebo několika
státy zúčastněnými.
Komise budou míti úplné právo nejen určiti části hranic definované
výrazem "čára, jež se určí na místě samém", ale i revidovati části
hranic určené hranicemi správními, požádá-li o to některý ze
zúčastněných států a uzná-li to komise za vhodné (vyjímajíc hranice
mezinárodní, jak byly v srpnu roku 1914, u nichž se úloha komise omezí
na přezkoumání hraničních kolů nebo mezníků). Komise se vynasnaží v
obou případech, aby se co nejpřesněji držely určení obsažených ve
smlouvách, dbajíce pokud možno hranic správních a místních zájmů
hospodářských.
Rozhodnutí komisí stanou se většinou hlasů a budou závazná pro
zúčastněné strany.
Náklady na rozhraničovací komise ponesou rovným dílem oba zúčastněné
státy.
Článek 30.
U hranic definovaných tokem vody výrazy "tok" nebo "koryto" užité v
popisech této smlouvy znamenají jednak u řek nesplavných střední čáru
vodního toku nebo jeho hlavního ramene, jednak u řek splavných střední
čáru hlavního plavebního koryt. Avšak přísluší rozhraničovacím komisím
zřízeným touto smlouvou, aby v každém jednotlivém případě určily, zda
se bude hraniční čára držeti toku nebo koryta nahoře definovaného i po
jeho eventuelním přemístění, či zda bude určena trvale polohou toku
nebo koryta v okamžiku, kdy tato smlouva nabude působnosti.
Článek 31.
Jednotlivé zúčastněné státy se zavazují, že poskytnou komisím všechny
doklady nutné pro jejich práce, zvláště autentické opisy protokolů o
vytyčení hranic nynějších neb starých, všecky existující mapy velkého
měřítka, data geodetická, provedená a neuveřejněná měření a zprávy o
změnách řečiště hraničních toků vodních.
Mimo to se zavazují, že nařídí místím úřadům, aby dodaly komisím všecky
doklady, hlavně plány, mapy katastrální a knihy pozemkové a na jejich
požádání jim poskytly všecka poučení o vlastnictví, poměrech
hospodářských i ostatní potřebné informace.
Článek 32.
Jednotlivé státy zúčastněné se zavazují, že poskytnou komisím
ohraničovacím podporu buď přímo, nebo prostřednictvím místních úřadů ve
všem, co se týká dopravy, ubytování, pracovních sil a materiálů (kolů,
mezníků) potřebných k provedení svěřeného úkolu.
Článek 33.
Jednotlivé státy zúčastněné se zavazují, že se postarají o bezpečnost
bodů trigonometrických, značek, kolů nebo mezníků hraničních, jež
komise osadí.
Článek 34.
Mezníky se osadí tak, aby bylo možno dohlédnouti od jednoho k druhému;
očíslují se a jejich poloha i jejich čísla se zaznamenají do dokladu
kartografického.
Článek 35.
Konečné protokoly rozhraničovací, mapy a doklady vyhotoví se ve třech
originálech; z nich dva se dodají vládám sousedících států a třetí
vládě republiky francouzské, jež doručí jeho ověřené opisy signatárním
mocnostem této smlouvy.
ČÁST III.
POLITICKÉ KLAUSULE EVROPSKÉ.
ODDÍL I.
ITALIE.
Článek 36.
Maďarsko se vzdává, pokud se jeho týče, ve prospěch Italie všech práv a
právních titulů, na něž by mohlo činiti nárok na území bývalého
mocnářství rakousko-uherského, které bylo přiřčeno Italii, článkem 36,
odstavcem 1. mírové smlouvy uzavřené 10. září 1919 mezi mocnostmi
spojenými a sdruženými a Rakouskem.
Článek 37.
Ničím není povinna Italie za to, že se uvázala v držení Palazzo Venezia
v Římě.
Článek 38.
Maďarsko navrátí Italii do tří měsíců všechny vozy italských železnic,
které před početím války přešly do Rakouska a jsou nyní v Maďarsku.
Článek 39.
Odchylkou od ustanovení článku 252 Části X (Klausule hospodářské), jsou
osoby, které mají řádné bydliště na územích bývalého mocnářství
rakousko- uherského, postoupených Italii dle článku 36 odstavec 1.
mírové smlouvy s Rakouskem, a za války pobývaly mimo území bývalého
mocnářství rakousko- uherského nebo byly vězněny, internovány nebo
evakuovány, účastny v plné míře ustanovení daných články 235 a 236
Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.
Článek 40.
Rozsudky vynesené od 4. srpna 1914 soudy území postoupených Italii
podle článku 36, odstavce 1. mírové smlouvy s Rakouskem ve sporech
civilních a obchodních mezi obyvateli těchto území a příslušníky
bývalého království uherského nejsou vykonatelné, dokud nebudou
opatřeny doložkou vykonatelnosti, vyslovenou novým soudem stejného
druhu na území, o něž jde.
Všechny rozsudky vynesené pro zločiny neb přečiny politické od 4. srpna
1914 soudy bývalého mocnářství rakousko-uherského proti státním občanům
italským, nebo proti těm, kdož se stávají státními občany italskými
podle mírové smlouvy s Rakouskem, prohlašují se za neplatné.
ODDÍL II.
STÁT SRBSKO-CHORVATSKO-SLOVINSKÝ.
Článek 41.
Maďarsko uznává, jak to již učinily mocnosti spojené a sdružené, úplnou
nezávislosti státu srbsko-chorvatsko-slovinského.
Článek 42.
Maďarsko se vzdává, pokud se jeho týče, ve prospěch státu
srbsko-chorvatsko- slovinského všech práv a právních titulů na území
bývalého mocnářství rakousko-uherského, která leží za hranicemi
Maďarska, tak, jak jsou popsány v článku 27 Části II (Hranice
Maďarska), a která jsou uznána za část státu
srbsko-chorvatsko-slovinského touto smlouvou nebo jinými smlouvami
uzavřenými pro uspořádání věcí doby přítomné.
Článek 43.
Komise složená ze sedmi členů, z nichž pět bude jmenováno Čelnými
mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden státem
srbsko-chorvatsko-slovinským a jeden Maďarskem, bude ustavena do
čtrnácti dnů po tom, kdy nabude působnosti tato smlouva, aby určila na
místě samém hraniční čáru popsanou v článku 27 - 29 Části II (Hranice
Maďarska).
Článek 44.
Stát srbsko-chorvatsko-slovinský uznává a potvrzuje vůči Maďarsku svůj
závazek, že svolí, aby byla pojata do smlouvy s Čelnými mocnostmi
spojenými a sdruženými ustanovení, která tyto mocnosti budou pokládati
za nutná, aby ve státě srbsko-chorvatsko-slovinském byly chráněny zájmy
obyvatel, kteří se od většiny obyvatelstva liší rasou, jazykem neb
náboženstvím, jakož i aby byly obchodu ostatních států zabezpečeny
svoboda průvozu a způsob obchodování vyhovující zásadám slušnosti.
Podíl a povaha finančních břemen Maďarska, která bude státu srbsko-
chorvatsko-slovinskému převzíti za území postavené pod jeho
svrchovanost, budou určeny podle článku 186 Části IX (Klausule
finanční) této smlouvy.
Pozdější úmluvy upraví veškeré otázky, které by nebyly upraveny touto
smlouvou a ke kterým by mohlo dáti podnět postoupení řečeného území.
ODDÍL III.
RUMUNSKO.
Článek 45.
Maďarsko se vzdává, pokud se jeho týče, ve prospěch Rumunska všech práv
a právních titulů na území bývalého mocnářství rakousko-uherského,
která leží za hranicemi Maďarska, tak jak jsou určeny v článku 27 Části
II (Hranice Maďarska) a uznány touto smlouvou neb jakýmikoli jinými
smlouvami, uzavřenými pro urovnání věcí přítomných, za součást
Rumunska.
Článek 46.
Komise složená ze sedmi členů, z nichž pět bude jmenováno Čelnými
mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden Rumunskem a jeden Maďarskem,
bude ustavena do čtrnácti dnů po tom, kdy nabude působnosti tato
smlouva, aby určila na místě samém hraniční čáru uvedenou v článku 27 -
30 Části II (Hranice Maďarska).
Článek 47.
Rumunsko uznává a potvrzuje vůči Maďarsku svůj závazek, že svolí, aby
byla pojata do smlouvy s Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými
ustanovení, která tyto mocnosti budou pokládati za nutná, aby v
Rumunsku byly chráněny zájmy obyvatel, kteří se od většiny obyvatelstva
liší rasou, jazykem neb náboženstvím, jakož i aby byly obchodu
ostatních států zabezpečeny svoboda průvozu a způsob obchodování
vyhovující zásadám slušnosti.
Podíl a povaha finančních břemen Maďarska, která bude Rumunsku převzíti
za území postavené pod jeho svrchovanost, budou určeny podle článku 186
Části IX (Klausule finanční) této smlouvy.
Pozdější úmluvy upraví veškeré otázky, které by nebyly upraveny touto
smlouvou a ke kterým by mohlo dáti podnět postoupení řečeného území.
ODDÍL IV.
STÁT ČESKOSLOVENSKÝ.
Článek 48.
Maďarsko uznává, jak to již byly učinily mocnosti spojené a sdružené,
úplnou nezávislost státu československého, zahrnujícíhoi autonomní
území Rusínů na jih od Karpat.
Článek 49.
Maďarsko se vzdává, pokud se jeho týče, ve prospěch státu
československého všech práv a právních titulů na území bývalého
mocnářství rakousko-uherského, které leží za hranicemi Maďarska, tak
jak jsou stanoveny v článku 27 části II (Hranice Maďarska), a která
jsou uznána za část státu československého touto smlouvou nebo jinými
smlouvami uzavřenými pro uspořádání věcí doby přítomné.
Článek 50.
Komise složená ze sedmi členů, z nichž pět bude jmenováno Čelnými
mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden státem československým a jeden
Maďarskem, bude ustavena do čtrnácti dnů po tom, kdy nabude působnosti
tato smlouva, aby určila na místě samém hraniční čáru uvedenou v článku
27 - 40 Části II (Hranice Maďarska).
Článek 51.
Stát československý se zavazuje nebudovati žádných vojenských zařízení
na části svého území, která leľí na pravém břehu Dunaje na jih od
Bratislavy.
Článek 52.
Podíl a povaha finančních břemen Maďarska, která bude státu
československému převzíti za území postavené pod jeho svrchovanost,
budou určeny podle článku 186 Části IX (Klausule finanční) této
smlouvy.
Pozdější úmluvy upraví veškeré otázky, které by nebyly upraveny touto
smlouvou a ke kterým by mohlo dáti podnět postoupení řečeného území.
ODDÍL V.
RJEKA.
Článek 53.
Maďarsko se vzdává všech práv a právních titulů na Rjeku a území
přilehlá, patřící bývalému království uherskému a pojatá v hranicích,
jak budou později určeny.
Maďarsko se zavazuje, že uzná ustanovení, která se budou týkati těchto
území, obzvláště pokud se týče státního příslušenství obyvatelstva, ve
smlouvách určených k uspořádání věcí doby přítomné.
ODDÍL VI.
OCHRANA MENŠIN.
Článek 54.
Maďarsko se zavazuje, že ustanovení obsažená v tomto Oddíle budou
uznána za základní zákony, že žádný zákon, žádné nařízení ani žádný
úkon úřední nebude v odporu nebo nesouhlase s těmito ustanoveními a že
žádný zákone, žádné nařízení ani žádný úkon úřední proti nim nebude
míti moci.
Článek 55.
Maďarsko se zavazuje, že poskytne všem obyvatelům Maďarska úplnou a
naprostou ochranu jejich života a jejich svobody bez ohledu na jejich
původ, státní občanství, jazyk, rasu nebo náboženství.
Všichni obyvatelé Maďarska budou míti právo, aby volně vyznávali jak
veřejně tak soukromě jakékoli vyznání, náboženství nebo víru, jejichž
vykonávání nebude v neshodě s veřejným pořádkem a dobrými mravy.
Článek 56.
Maďarsko uznává za příslušníky maďarské ipso facto a bez jakékoli
formality všechny osoby, které mají bydliště na území maďarském v době,
kdy tato smlouva nabude působnosti, a nejsou příslušníky jiného státu.
Článek 57.
Státního občanství maďarského nabude ipso facto pouhým zrozením na
maďarském území každá osoba, která nenabývá státního občanství jiného.
Článek 58.
Všichni státní občané maďarští budou si rovni před zákonem a budou
požívati stejných práv občanských a politických bez ohledu na rasu,
jazyk nebo náboženství.
Rozdíl v náboženství, víře nebo vyznání nemůže býti žádnému státnímu
občanu maďarskému na závadu, pokud jde o požívání práv občanských a
politických a zejména pokud jde o přístup do veřejné služby, úřadů a k
hodnostem neb o vykonávání jakékoli živnosti nebo povolání.
Státním občanům maďarským nebude ukládáno žádné omezení, pokud jde o
volné užívání jakéhokoli jazyka ať ve stycích soukromých neb
obchodních, ať ve věcech, týkajících se náboženství, tisku neb
veřejných projevů jakéhokoli druhu, ať ve veřejných shromážděních.
Jestliže by vláda maďarská zavedla nějaký oficielní jazyk, bude přes to
poskytnuta příslušníkům maďarským jiného jazyka než maďarského
přiměřená možnost, aby před soudy používali svého jazyka jak ústně, tak
písemně.
S příslušníky maďarskými, náležejícími k menšinám ethnickým,
náboženským neb jazykovým, bude po právu a ve skutečnosti za stejných
záruk zacházeno stejně jak s ostatními příslušníky maďarskými. Zvláště
budou míti stejné právo, aby vlastním nákladem zakládali, řídili a pod
dozorem měli ústavy lidumilné, náboženské neb sociální, školy a jiné
ústavy výchovné s právem používati tam volně svého jazyka a svobodně
tam vykonávati své náboženství.
Článek 59.
Pokud jde o veřejné vyučování, poskytne vláda maďarská v městech a
okresích, v nichž je usedlý značný zlomek maďarských příslušníků jiného
jazyka než maďarského, přiměřené možnosti zajišťující, aby se dětem
těchto maďarských příslušníků dostalo v obecných školách vyučování v
jejich vlastní řeči. Toto ustanovení nebude však vládě maďarské
bránici, aby učinila povinným vyučování řeči maďarské v řečených
školách.
V městech a okresích, v nichž je usedlý značný zlomek příslušníků
maďarských, náležejících k menšinách etnickým, náboženským neb
jazykovým, zabezpečí se těmto menšinám slušný podíl v požitku a v
použití částek, které mají býti vynaloženy na výchovu, náboženství neb
lidumilnost z veřejných fondů podle rozpočtu státního, rozpočtů
obecních neb jiných.
Článek 60.
Maďarsko souhlasí s tím, že předpisy předcházejících článků tohoto
oddílu, pokud se týkají příslušníků menšiny rasové, náboženské nebo
jazykové, zakládají závazky zájmu mezinárodního a budou požívati záruky
Společnosti národů. Nesmějí býti měněny bez souhlasu většiny v Radě
Společnosti národů. Mocnosti spojené a sdružené zastoupené v Radě se
zavazují, každá, pokud se jí týče, že neodeprou svého souhlasu takovým
změnám řečených článků, které by v předepsané formě byla schválila
většina Rady Společnosti národů.
Maďarsko souhlasí s tím, že každý člen Rady Společnosti národů bude
míti právo obrátiti pozornost Rady na každé již nastalé nebo hrozící
porušení kteréhokoli z těchto závazků a že Rada bude moci zvoliti
postup a vydati pokyny takové, jaké se jí za daných okolností budou
zdáti vhodné a účinné.
Maďarsko souhlasí dále s tím, aby každý rozpor mínění, který by o
právních nebo skutkových otázkách, souvisících s oněmi články vznikl
mezi vládou Maďarskou a kteroukoli z Čelných mocností spojených a
sdružených neb kteroukoli jinou mocností, jež je členem Rady
Společnosti národů, byl pokládán za spor rázu mezinárodního podle znění
článku 14 úmluvy o Společnosti národů. Vláda maďarská souhlasí, aby
každý takovýto spor, bude- li za to žádati druhá strana, byl vznesen na
Stálý mezinárodní soudní dvůr, jehož rozhodnutí bude konečné a bude
požívati téže moci a účinnosti jako rozhodnutí podle článku 13 oné
úmluvy.
ODDÍL VII.
KLAUSULE O STÁTNÍM OBČANSTVÍ.
Článek 61.
Všechny osoby, které mají právo domovské na území, jež dříve tvořilo
část bývalého mocnářství rakousko-uherského, stávají se, pozbývajíce
zároveň státního občanství maďarského, ipso facto příslušníky onoho
státu, který na řečeném území vykonává práva svrchovanosti.
Článek 62.
Přes ustanovení článku 61 osoby, které obdržely domovské právo po 1.
lednu 1910 v území postoupeném touto smlouvou státu
srbsko-chorvatsko-slovinskému nebo státu československému, nabudou
státního občanství srbsko-chorvatsko- slovinského nebo československého
jen tehdy, dostanlou-li svolení státu srbsko-chorvatsko-slovinského
nebo československého.
Nebylo-li o povolení podle předešlého odstavce žádáno, nebo bylo-li
povolení odepřeno, stanou se dotčené osoby ipso facto příslušníky státu
vykonávajícího práva svrchovanosti nad územím, kde měly dříve právo
domovské.
Článek 63.
Osoby, kterým je víc než 18 let a které pozbyly své státní příslušnosti
maďarské a nabyly ipso facto nového státního občanství podle článku 61,
budou po dobu jednoho roku ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti,
oprávněny optovati pro státní občanství státu, v němž měly právo
domovské před tím, než ho nabyly na území postoupeném.
Opce manželova zahrnuje opci manželčinu a opce rodičů zahrnuje opci
jejich dětí, kterým ještě není 18 let.
Osoby vykonavší svrchu vzpomenuté právo opční budou povinny do
náseldujících dvanácti měsíců přeložiti své bydliště do státu, pro
tkerý optovaly.
Bude jim volno podržeti nemovitý majetek, který mají na území druhého
státu, kde měly své bydliště před svou opcí.
Mohou odnésti svůj majetek movitý jakéhokoli druhu. Nebude jim uložena
z tohoto důvodu nijaká dávka ani poplatek vývozní ani dovozní.
Článek 64.
Osoby, které mají domovské právo na území tvořivším součást bývalého
mocnářství rakousko-uherského a které se v něm liší rasou a jazykem od
většiny obyvatelstva, budou do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva
nabude působnosti, moci optovati pro Rakousko, Maďarsko, Italii,
Polsko, Rumunsko, stát srbsko-chorvatsko-slovinský nebo stát
československý, podle toho, zda se tam většina obyvatelstva bude
skládati z osob mluvících týmž jazykem a patřících k téže rase. Pro
výkon práva uznaného tímto článkem budou platiti ustanovení článku 63 o
výkonu práva opčního.
Článek 65.
Vysoké smluvní strany se zavazují, že nebudou klásti žádných překážek
výkonu opčního práva, o kterém je řeč v této smlouvě, anebo ve
smlouvách uzavřených mezi mocnostmi spojenými a sdruženými a Německem,
Rakouskem nebo Ruskem, anebo ve smlouvách uzavřených mezi řečenými
mocnostmi spojenými a sdruženými navzájem, a které dovoluje dotčeným
osobám nabýti jakéhokoli jiného státního občanství, které by jim bylo
přístupno.
Článek 66.
Při provádění předpisů tohoto Oddílu budou ženy provdané sdíleti právní
postavení svých manželů, a děti, kterým ještě není 18 let, právní
postavení svých rodičů.
ODDÍL VIII.
POLITICKÉ KLAUSULE O URČITÝCH EVROPSKÝCH STÁTECH.
1.
BELGIE.
Článek 67.
Uznávajíc, že smlouvy ze dne 19. dubna 1839, které stanovily před
válkou právní stav Belgie, neodpovídají již nynějšímu stavu věcí,
svoluje Maďarsko, pokud se jeho týče, ke zrušení těchto smluv a
zavazuje se od nynějška, že uzná a bude zachovávati veškeré úmluvy, ať
jsou jakékoli, jež by uzavřely Čelné mocnosti spojené a sdružené nebo
některé z nich s vládou belgickou nebo nizozemskou, aby jimi nahradily
řečené smlouvy z roku 1839. Bylo-li žádáno jeho výslovné přistoupení k
těmto úmluvám nebo k některým z jejich ustanovení, zavazuje se Maďarsko
již nyní, že tak učiní.
2.
LUCEMBURK.
Článek 68.
Maďarsko prohlašuje, že, pokud se jeho týče, svoluje ke zrušení
neutrality velkovévodství lucemburského a že již předem přijímá všechny
mezinárodní úpravy ujednané mocnostmi spojenými a sdruženými o tomto
velkovévodství.
3.
ŠLESVIK.
Článek 69.
Maďarsko prohlašuje, že uznává, pokud se jeho týče, veškerá ustanovení
mocnostmi spojenými a sdruženými umluvená s Německem o území, kterého
se Dánsko musilo vzdáti smlouvou ze dne 30. října 1864.
4.
TURECKO A BULHARSKO.
Článek 70.
Maďarsko se zavazuje, že uzná a přijme, pokud se jeho týče, všecky
úpravy, jež mocnosti spojené a sdružené uzavrou nebo uzavřely s
Tureckem a s Bulharskem o jakýchkoli právech, zájmech a výsadách, na
něž by mohlo Maďarsko nebo maďarští příslušníci v Turecku nebo
Bulharsku činiti nárok, a jež nejsou předmětem ustanovení této smlouvy.
5.
RAKOUSKO.
Článek 71.
Maďarsko se vzdává ve prospěch Rakouska všech práv a právních titulů na
území bývalého království uherského, která leží za hranicemi Maďarska,
tak jak jsou stanoveny v článku 27 - 10 Části II (Hranice Maďarska).
Komise složená ze sedmi členů, z nichž pět bude jmenováno Čelnými
mocnostmi spojenými a sdruženými, jeden Maďarskem a jeden Rakouskem,
bude ustavena do čtrnácti dnů po tom, kdy nabude působnosti tato
smlouva, aby určila na místě samém hraniční čáru výše uvedenou.
Státní občanství obyvatelů území dotčených v tomto článku bude upraveno
podle ustanovení článku 61, 63 až 66.
6.
RUSKO A RUSKÉ STÁTY.
Článek 72.
1. Maďarsko uznává a zavazuje se respektovati jakožto stálou a
nezadatelnou nezávislosti všech území, jež byla částí bývalé říše ruské
dne 1. srpna 1914.
Ve shodě s ustanoveními obsaženými v článku 193 Části IX (Klausule
finanční) a v článku 227 Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy,
uznává Maďarsko definitivně, pokud se jeho týče, zrušení smluv
brestlitovských, jakož i všech jiných smluv, dohod nebo úmluv, které
sjednala bývalá vláda rakousko-uherská s maximalistickou vládou v
Rusku.
Mocnosti spojené a sdružené výslovně vyhrazující Rusku právo, aby
dostalo od Maďarska veškeré restituce a náklady zakládající se na
zásadách této smlouvy.
2. Maďarsko se zavazuje uznati plnou platnost veškerých smluv nebo
úprav, jež by mocnosti spojené a sdružené uzavřely se státy, které se
ustavily nebo ustaví na celém území nebo na části území bývalé říše
ruské, jaká byla dne 1. srpna 1914, a uznati hranice těchto států, jak
budou takovým způsobem určeny.
ODDÍL IX.
OBECNÁ USTANOVENÍ.
Článek 73.
Nezávislost Maďarska jest nezadatelná, leda by dala k tomu souhlas Rada
Společnosti národů. Maďarsko se proto zavazuje, že se, pokud nesvolí
řečená Rada, zdrží jakéhokoli jednání, kterým by zadalo své
nezávislosti, ať přímo či nepřímo a jakýmkoli způsobem, zejména tím, že
by se před přijetím za člena Společnosti národů účastnilo záležitostí
některé jiné mocnosti.
Článek 74.
Maďarsko prohlašuje, že již nyní uznává a přijímá hranice Rakouska,
Bulharska, Řecka, Polska, Rumunska, státu srbsko-chorvatsko-slovinského
a státu československého tak, jak budou hranice tyto stanoveny Čelnými
mocnostmi spojenými a sdruženými.
Maďarsko se zavazuje, že uzná plnou platnost mírových smluv a ujednání
dodatkových, jež jsou nebo budou uzavřeny mezi mocnostmi spojenými a
sdruženými a mocnostmi, které bojovaly po boku bývalého mocnářství
rakousko- uherského; že schválí ustanovení, jež byla nebo budou učiněna
o území bývalé říše německé, Rakouska, království bulharského a říše
ottomanské, a že uzná nové státy v hranicích, jež jim takto jsou
určeny.
Článek 75.
Maďarsko se vzdává, pokud se jeho týče, ve prospěch Čelných mocností
spojených a sdružených všech svých práv a právních titulů na území,
která dříve náležela bývalému mocnářství rakousko-uherskému a která,
ležíce za novými hranicemi Maďarska, tak jak jsou popsány v článku 27
Části II (Hranice Maďarska), nejsou dosud přidělena nikomu jinému.
Maďarsko se zavazuje, že uzná opatření, která Čelné mocnosti spojené a
sdružené učiní o těchto územích, zejména pokud jde o státní občanství
obyvatelů.
Článek 76.
Žádný z obyvatelů území bývalého mocnářství rakousko-uherského nesmí
býti znepokojován nebo obtěžován, ať pro svoje politické chování od 28.
července 1914 až do konečného rozhodnutí o svrchovanosti nad tímto
územím, ať pro úpravu svého státního občanství podle této smlouvy.
Článek 77.
Maďarsko vydá neprodleně zúčastněným vládám spojeným nebo sdruženým
archivy, záznamy, plány, listiny a vůbec doklady všeho druhu, týkající
se správy civilní, vojenské, finanční, soudní nebo jiné v postoupených
územích. Jestliže některé z těchto dokladů, archivů, záznamů, listin
nebo plánů byly přemístěny, vydá je Maďarsko na žádost zúčastněných
vlád spojených nebo sdružených.
Jestliže by se archivy, záznamy, plány, listiny nebo doklady, uvedené v
odstavci 1. a nemající rázu vojenského, týkaly zároveň správy maďarské
a jestliže by proto jejich vydání bylo pro správu rakouskou spojeno s
újmou, zavazuje se Maďarsko, že ze podmínky vzájemnosti poskytne vládám
spojeným a sdruženým, o které jde, volný přístup k nim.
Článek 78.
Zvláštními smlouvami mezi Maďarskem a každým ze států, kterým bylo
postoupeno nějaké území bývalého království uherského, nebo které
vznikly rozkouskováním bývalého mocnářství rakousko-uherského, bude
postaráno o úpravu zájmů obyvatel, zejména pokud jde o jejich práva
občanská, jejich obchod a provozování jejich povolání.
ČÁST IV.
ZÁJMY MAĎARSKÉ MIMO EVROPU.
Článek 79.
Mimo své hranice, jak jsou určeny touto smlouvou, vzdává se Maďarsko,
pokud se jeho týče, všech práv, právních titulů nebo jakýchkoli výsad
na všech územích nebo stran všech území mimo Evropu, která by byla snad
náležela bývalému mocnářství rakousko-uherskému nebo jeho spojencům,
jakož i všech práv, právních titulů nebo výsad, jež by mu snad z
jakéhokoli právního titulu náležely vůči mocnostem spojeným a
sdruženým.
Maďarsko se zavazuje již od nynějška uznati a schváliti opatření, jež
učinily nebo učiní Čelné mocnosti spojené a sdružené, bude-li třeba, v
dohodě s třetími mocnostmi, aby byly upraveny důsledky předchozího
ustanovení.
ODDÍL I.
MAROKKO.
Článek 80.
Maďarsko se vzdává, pokud se jeho týče, veškerých práv, právních titulů
nebo výsad vyplývajících v jeho prospěch z generální akty algesiraské
ze dne 7. dubna 1906, z dohod francouzsko-německých ze dne 9. února
1909 a 4. listopadu 1911. Veškeré smlouvy, dohody, úpravy nebo
ujednání, které uzavřela vláda bývalého mocnářství rakousko-uherského s
říší šerifskou, pokládají se za zrušeny dnem 12. srpna 1914.
Maďarsko nebude se moci v žádném případě dovolávati těchto akt a
zavazuje se, že se nebude nijakým způsobem vměšovati v jednání, k němuž
by mohlo dojíti mezi Francií a ostatními mocnostmi o Marokku.
Článek 81.
Maďarsko prohlašuje, že souhlasí se všemi důsledky zřízení
francouzského protektorátu nad Marokkem, uznaného vládou bývalého
mocnářství rakousko- uherského, a že se vzdává, pokud se jeho týče,
platnosti kapitulací v Marokku.
Toto vzdání platí od 12. srpna 1914.
Článek 82.
Šerifská vláda bude míti úplnou volnost, aby upravila právní postavení
a podmínky usazování maďarských příslušníků v Marokku.
Bude se míti za to, že maďarští chráněnci, poplatníci a zemědělští
družstevníci od 12. srpna 1914 přestali požívati výsad, spojených s
těmito vlastnostmi a podléhají právu obecnému.
Článek 83.
Všechna práva k věcem movitým i nemovitým bývalého mocnářství rakousko-
uherského v říši šerifské přejdou ipso facto na Maghzen bez jakékoli
náhrady.
V této příčině se bude míti za to, že statky bývalé monarchie rakousko-
uherské zahrnují veškeré vlastnictví koruny, jakož i soukromé statky
bývalé panovnické rodiny rakousko-uherské.
S veškerými právy k věcem movitým i nemovitým náležejícím v říši
šerifské příslušníkům maďarským bude naloženo podle Oddílu III a IV
Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.
Horní práva, která by byla přiznána maďarským příslušníkům rozhodčím
soudem, zřízeným marockým horním řádem, stihne osud majetku, který
náleží v Marokku maďarským příslušníkům.
Článek 84.
Vláda maďarská zabezpečení převod akcií, které představují účast
Maďarska v kapitálu marocké státní banky, na osobu, kterou jí označí
vláda francouzská. Tato osoba nahradí oprávněným hodnotu těchto akcií,
jak ji ustanoví státní banka.
Tento převod bude proveden bez újmy zaplacení dluhů, jež by snad
udělali poddaní maďarští u státní banky marocké.
Článek 85.
S marockým zbožím bude při dovozu do Maďarska nakládáno podle předpisů
platných o zboží francouzském.
ODDÍL II.
EGYPT.
Článek 86.
Maďarsko prohlašuje, že uznává v protektorát prohlášený nad Egyptem
Velkou Britanií dne 18. prosince 1914 a že se vzdává, pokud se jeho
týče, platnosti kapitulací v Egyptě.
Toto vzdání platí od 12. srpna 1914.
Článek 87.
Veškeré smlouvy, dohody, úpravy neb ujednání, uzavřená vládou bývalého
mocnářství rakousko-uherského a Egyptem, pokládají se za zrušeny dnem
12. srpna 1914.
Maďarsko nebude se moci v žádném případě dovolávati těchto akt a
zavazuje se, že se nebude nijakým způsobem vměšovati v jednání, k němuž
by mohlo dojíti mezi Velkou Britanií a ostatními mocnostmi o Egyptě.
Článek 88.
Dokud nenabude působnosti egyptské zákonodárství o organisaci soudů,
kterým budou zavedeny soudy s obecnou pravomocí, bude dekrety Jeho
Výsosti sultána postaráno o vykonávání soudnictví nad maďarskými
příslušníky a jejich vlastnictvím konsulárními soudy britskými.
Článek 89.
Vláda egyptská bude mít úplnou volnost jednání při úpravě právního
postavení a podmínek usazování maďarských příslušníků v Egyptě.
Článek 90.
Maďarsko, pokud se jeho týče, dává své svolení, aby byl zrušen nebo
změně podle přání vlády egyptské dekret vydaný Jeho Výsostí khedivem
dne 28. listopadu 1904 o komisi pro veřejný dluh egyptský.
Článek 91.
Maďarsko svoluje, pokud se jeho týče, aby byla přenesena na vládu Jeho
britského Veličenstva práva udělená Jeho císařskému Veličenstvu
sultánovi úmluvou podepsanou v Cařihradě dne 29. října 1888 o volné
plavbě průplavem Suezským.
Vzdává se veškeré účasti v egyptské zdravotnické radě námořní a
karantenní a svoluje, pokud se jeho týče, aby oprávnění této rady byla
přenesena na úřady egyptské.
Článek 92.
Veškeré statky a majetek bývalé monarchie rakousko-uherské v Egyptě
přecházejí ipso facto na vládu egyptskou bez jakékoli náhrady.
V tomto směru se bude míti za to, že statky a majetek bývalého
mocnářství rakousko-uherského zahrnují veškerý majetek koruny, jakož i
soukromé statky bývalé panovnické rodiny rakousko-uherské.
S veškerými movitými i nemovitými statky náležejícími v Egyptě
příslušníkům maďarským bude naloženo podle Oddílu III a IV Části X
(Klausule hospodářské) této smlouvy.
Článek 93.
Při dovozu do Maďarska bude nakládáno se zbožím egyptským jako se
zbožím britským.
ODDÍL III.
SIAM.
Článek 94.
Maďarsko, pokud se jeho týče, uznává, že dnem 22. července 1917 pozbyly
platnosti veškeré smlouvy, úmluvy nebo dohody, jež uzavřelo se Siamem
bývalé mocnářství rakousko-uherské, dále veškerá práva, právní tituly a
výsady, jež by mohly z nich vyplývati, jakož i veškerá práva na
konsulární soudnictví v Siamu.
Článek 95.
Maďarsko postupuje, pokud se jeho týče, Siamu veškerá svá práva na
statky a majetek, jež náležely bývalému mocnářství rakousko-uherskému v
Siamu, mimo budovy užívané za sídla nebo kanceláře diplomatické nebo
konsulární, jakož i zařízení a movitosti v nich. Tyto statky a majetek
připadnou ipso facto vládě siamské bez jakékoli náhrady.
Se soukromým jměním, majetkem a právy příslušníků maďarských v Siamu
bude naloženo podle ustanovení Části X (Klausule hospodářské) této
smlouvy.
Článek 96.
Maďarsko se vzdává jak jménem svým tak jménem svých příslušníků vůči
vládě siamské veškerých nároků z likvidace maďarských statků z
internování příslušníků maďarských v Siamu. Toto ustanovení se netýká
práv stran majících zájem na výtěžku některé z těchto likvidací,
poněvadž tato práva jsou upravena ustanoveními Části X (Klausule
hospodářské) této smlouvy.
ODDÍL IV.
ČÍNA.
Článek 97.
Maďarsko se vzdává, pokud se jeho týče, ve prospěch Číny veškerých
výsad a výhod vyplývajících z ustanovení závěrečného protokolu
podepsaného v Pekinu dne 7. září 1901, počítaje v to veškeré přílohy,
noty a listiny doplňkové. Rovněž se vzdává ve prospěch Číny všech
náhradních nároků na základě tohoto protokolu ode dne 14. srpna 1917.
Článek 98.
Od doby, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou se Vysoké smluvní
strany říditi, pokud se jich týče:
1. ujednáním ze dne 29. srpna 1902 o nových čínských celních tarifech;
2. ujednáním ze dne 27. září 1905 týkajícím se Whang-Poo, a prozatímním
doplňkovým ujednáním ze dne 4. dubna 1912.
Čína však nebude povinna poskytovati Maďarsku výhody nebo výsady, jež
povolila v těchto úpravách bývalému mocnářství rakousko-uherskému.
Článek 99.
Maďarsko postupuje, pokud se jeho týče, Číně všecka svá práva na
budovách, nábřežích a přístavištích, kasárny, opevnění, zbraně a
válečné střelivo, lodi všeho druhu, zařízení bezdrátové telegrafie a
jiný veřejný majetek náleževší bývalému mocnářství rakousko-uherskému,
jež jsou nebo by mohly býti v rakousko-uherském koncedovaném území v
Tien-Cinu nebo v jiných částech území čínského.
Rozumí se však, že budovy sloužící za diplomatická nebo konsulární
sídla neb úřadovny, jakož i zařízení a movitosti v nich nejsou zahrnuty
do tohoto postupu; mimo to neučiní vláda čínská nijakého opatření, aby
disponovala veřejným nebo soukromým majetkem bývalého mocnářství
rakousko-uherského ležícím v t. zv. vyslanecké čtvrti v Pekinu bez
souhlasu diplomatických zástupců mocností, které v době, kdy nabude
tato smlouva působnosti, zůstanou stranami závěrečného protokolu ze dne
7. září 1901.
Článek 100.
Maďarsko souhlasí, pokud se jeho týče, se zrušením ujednání, jichž
dosáhlo od vlády čínské a o něž se opírá držba koncedovaného území
Rakousko-Uherska v Tien-Cinu.
Čína, nabývajíc opět neomezeného výkonu svých výsostných práv nad
řečenými územími, vyhlašuje svůj úmysl otevříti je mezinárodnímu
bydlení a obchodu. Prohlašuje, že zrušení smluv, o něž se opírá držba
řečeného koncedovaného území, nedotkne se vlastnických práv příslušníků
mocností spojených a sdružených, kteří jsou držiteli přídělů v těchto
koncedovaných územích.
Článek 101.
Maďarsko se vzdává všech nároků proti vládě čínské nebo proti kterékoli
vládě spojené nebo sdružené z důvodu internování maďarských příslušníků
v Číně a jejich dopravy do vlasti. Rovněž se vzdává, se jeho týče,
všech nároků z důvodu zabavení rakousko-uherských lodí v Číně,
likvidace, sekvestrace, disposice nebo konfiskace majetku, práv nebo
zájmových účastenství maďarských v této zemi ode dne 14. srpna 1917.
Toto ustanovení se však nedotýká práv stran majících zájem na výtěžku
některé z těchto likvidací, poněvadž tato práva jsou upravena
ustanoveními Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.
ČÁST V.
KLAUSULE VOJENSKÉ, NÁMOŘNÍ A VZDUCHOPLAVECKÉ.
Aby bylo umožněno připraviti obecné omezení zbrojení u všech národů,
zavazuje se Maďarsko dbáti přesně klausulí vojenských, námořních a
vzduchoplaveckých takto stanovených:
ODDÍL I.
KLAUSULE VOJENSKÉ.
HLAVA I.
KLAUSULE OBECNÉ.
Článek 102.
Do tří měsíců ode dny, kdy nabude tato smlouva působnosti, budou
vojenské síly maďarské demobilisovány způsobem níže předepsaným.
Článek 103.
Všeobecná branná povinnost bude v Maďarsku zrušena. Maďarska armáda
bude příště sestavována a doplňována jenom dobrovolným vstupem.
HLAVA II.
POČETNÝ STAV A ROZČLENĚNÍ MAĎARSKÉ ARMÁDY.
Článek 104.
Celkový počet vojenských sil v armádě maďarské nesmí přesahovati 35.000
mužů, čítajíc v to důstojníky a doplňovací tělesa.
Maďarsko může určiti samo formace tvořící maďarskou armádu, avšak s
těmito výhradami:
1. početný stav utvořených jednotek bude se držeti v mezích nejvyšší a
nejnižší číslice uvedené v tabulce IV, přiložené k tomuto oddílu;
2. poměr důstojnictva, čítaje v to příslušníky štábů a služeb, nebude
přesahovati dvacátý a poměr poddůstojníků patnáctý díl celkového
početného stavu jsoucího ve službě;
3. počet kulometů, děl a houfnic nebude přesahovati počet, který je v
tabulce V, přiložené k tomuto Oddílu, stanoven na 1000 mužů celkového
početného stavu jsoucího ve službě.
Armády maďarské smí se užívati výhradně jen k udržování pořádku v
hranicích území maďarského a k střežení hranic.
Článek 105.
Největší početnost štábů a všech formací, jež by mohlo Maďarsko
utvořiti, jest uvedena v tabulkách příložených k tomuto Oddílu. Tyto
číslice se nemusí dodržovati přesně, nesmějí se však překročiti.
Každá jiná organisace, týká-li se velení vojsku nebo přípravy k válce,
jest zakázána.
Článek 106.
Všechna opatření mobilisační nebo vztahující se k mobilisaci jsou
zakázána.
Vojsková tělesa, pomocné služby ani štáby nesmějí míti v žádném případě
doplňovacích kádrů.
Jest zakázáno činiti přípravy k rekvisici zvířat nebo jiných dopravních
prostředků vojenských.
Článek 107.
Počet četníků, celníků, hajných, místních nebo obecních strážníků a
jiných podobných zaměstnanců nesmí přesahovati počet osob, které
vykonávaly podobné služby v roce 1913 a které nyní slouží v územních
hranicích maďarských, jak byly stanoveny touto smlouvou. Čelné mocnosti
spojené a sdružené budou však moci zvýšiti tento počet, uzná-li dozorčí
komise dotčení v článku 137 po vyšetření na místě, že jest
nedostatečný.
Počet těchto zaměstnanců smí v budoucnosti býti rozmnožován jen v
poměru odpovídajícím přírůstku obyvatelstva v místech nebo obcích, v
jejichž službách jsou.
Tito zřízenci a úředníci, jakož i zřízenci železniční nesmějí býti
svoláváni k tomu, aby se zúčastnili jakéhokoliv vojenského výcviku.
Článek 108.
Každé vojenské těleso, které není uvedeno v hořejších článcích, jest
zakázáno. Ta, která by tu byla nad povolený početný stav 35.000 mužů,
budou zrušena ve lhůtě stanovené článkem 102.
HLAVA III.
DOPLŇOVÁNÍ A VÝCVIK VOJSKA.
Článek 109.
Všichni důstojníci musí býti důstojníky z povolání. Důstojníci, kteří
jsou nyní ve službě a kteří budou ponecháni v armádě, v četnictvu aneb
ve službách shora řečených, musí se zavázati, že budou sloužiti nejméně
do věku 40 let. Důstojníci, kteří jsou nyní ve službě a kteří se
nezaváží k službě v nové armádě, budou prosti jakékoliv vojenské
povinnosti; nesmějí se zúčastniti nijakého výcviku vojenského,
teoretického ani praktického.
Důstojníci nově jmenovaní musí se zavázati, že budou sloužiti činně
nejméně dvacet let za sebou jdoucích.
Poměrný počet důstojníky opouštějících službu z jakékoli příčiny před
uplynutím doby, na niž se zavázali, nesmí přesahovati každoročně
dvacítinu celkového početného stavu důstojnictva uvedeného v článku
104. Je-li tento poměr překročen z důvodu vyšší moci, nesmí se úbytek
tím v tělese vzniklý nahraditi novým jmenováním.
Článek 110.
Celková služební doba poddůstojníků a mužstva nesmí býti nižší než
dvanáct let za sebou jdoucích a z toho nejméně šest let služby pod
prapory.
Poměrný počet mužstva propuštěného před uplynutím doby, na kterou se
zavázalo, ať již bylo propuštěno z důvodů zdravotních či opatřením
disciplinárním či z jakékoli jiné příčiny, nesmí ročně přesahovati
dvacítinu celkového stavu stanoveného článkem 104. Je-li tento poměr
překročen z důvodu vyšší moci, nesmí se úbytek tím vzniklý nahraditi
novým přijímáním.
HLAVA IV.
ŠKOLY, UČITELÉ, SPOLKY A SDRUŽENÍ VOJENSKÁ.
Článek 111.
Počet žáků připuštěných k návštěvě škol vojenských bude přesně úměrný
uprázdněným místům ve sborech důstojnických. Žáci i kádry budou se
započítávati do početného stavu stanoveného v článku 104.
Proto budou veškeré vojenské školy, které neodpovídají této potřebě,
zrušeny.
Článek 112.
Jiná učiliště než ta, která jsou stanovena článkem 111, nai jakékoli
sportovní nebo jiné spolky nesmějí se zabývati žádnou věcí vojenskou.
HLAVA V.
VÝZBROJ, STŘELIVO A MATERIÁL.
Článek 113.
Po uplynutí tří měsíců od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti,
nesmí výzbroj maďarské armády přesahovati číslici stanovenou na 1000
mužů v tabulce V, přiložené k tomuto Oddílu.
Přebytků v poměru k početným stavům bude používáno jedině k doplňování,
jehož by snad bylo třeba.
Článek 114.
Zásoby střeliva armády maďarské nesmějí přesahovati množství uvedené v
tabulce V, přiložené k tomuto Oddílu.
Za tři měsíce od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, složí
maďarská vláda nynější přebytek zbraní a střeliva na místech, která jí
budou oznámena Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými.
Žádná jiná zásobárna, sklad nebo záloha střeliva nebude zakládána.
Článek 115.
Zbraně, střelivo a jakýkoli materiál válečný smějí se vyráběti v jediné
toliko továrně. Tato továrna bude řízena státem, který bude jejím
vlastníkem, a její výroba bude přesně omezena na práce, které by byly
potřebné pro početný stav vojska a pro výzbroj, jak jsou stanoveny v
článcích 104, 107, 113 a 114. Čelné mocnosti spojené a sdružené budou
však moci povoliti po jistou dobu dle svého dobrého zdání zmíněnou
výrobu v jedné neb více jiných továrnách, které budou schváleny dozorčí
komisí.
Výroba zbraní loveckých nebude zakázána, s výhradou, že žádná lovecká
kulovnice, vyrobená v Maďarsku, nebude téže ráže jako zbraně válečné,
užívané v kterémkoli vojsku evropském.
Do tří měsíců od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou
zrušeny nebo k potřebám čistě osobním proměněny všechny jiné závody,
jejichž účelem je výroba, příprava, ukládání nebo zkoumání zbraní,
střeliva nebo jakéhokoli jiného válečného materiálu.
V téže době budou taktéž zrušeny všechny zbrojnice, vyjímaje ty, které
budou skladišti dovolené zásoby střeliva, a jejich personál bude
propuštěn.
Článek 116.
Zařízení závodů nebo zbrojnic, přesahující potřeby dovolené výroby,
bude vyřaděno z činnosti nebo proměněno k potřebám čistě obchodním
podle rozhodnutí mezispojenecké dozorčí komise vojenské, ustanovené
článkem 137.
Článek 117.
Do tří měsíců od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou
všechny zbraně, všechno střelivo a všechen válečný materiál, které jsou
v Maďarsku, počítajíc v to jakýkoli obranný materiál proti letadlům, ať
už je původ jakýkoli, pokud přesahují dovolené množství, vydány Čelným
mocnostem spojeným a sdruženým.
Toto vydání bude provedeno v těch místech území maďarského, která určí
jmenované mocnosti; tyto mocnosti rozhodnou rovněž, jak s tím
materiálem naložiti.
Článek 118.
Dovážeti do Maďarska zbraně, střelivo a válečný materiál jakéhokoli
druhu je výslovně zapovězeno. Totéž platí o výrobě a vývozu zbraní,
střeliva a jakéhokoli válečného materiálu určeného pro cizinu.
Článek 119.
Ježto je zakázáno užívati chrličů plamenů, dusivých, otravných a
podobných plynů, jakož i všech takových kapalin, látek a prostředků, je
v Maďarsku přísně zapovězeno je vyráběti a tam dovážeti.
Totéž platí o materiálu zvlášť určeném k výrobě, uchovávání nebo
používání jmenovaných výrobků nebo prostředků.
Rovněž se zakazuje v Maďarsku vyráběti i dovážeti obrněné vozy, tanky a
všechny jiné podobné stroje, jež mohou sloužiti válečným účelům.
TABULKA I.
SLOŽENÍ A NEJVYŠŠÍ POČETNÝ STAV PĚŠÍ DIVISE.
|JEDNOTKY: |NEJVYŠŠÍ POČETNÝ STAV KAŽDÉ |
| |JEDNOTKY |
| |Důstojníků |Mužstva |
|Štáb pěší divise |25 |70 |
|Štáb divisní pěchoty |5 |50 |
|Štáb divisního dělostřelectva |4 |30 |
|3 pěší pluky (1) (po 65 důstojnících a |195 |6.000 |
|2000 mužích) | | |
|1 eskadrona |6 |160 |
|1 prapor zákopového dělostřelectva (3 |14 |500 |
|roty) | | |
|1 prapor zákopníků (2) |14 |500 |
|1 pluk polního dělostřelectva (3) |80 |1.200 |
|1 prapor cyklistů po 3 rotách |18 |450 |
|1 spojovací oddíl (4) |11 |330 |
|Divisní služba zdravotní |28 |550 |
|Parky a vozatajstvo |14 |940 |
|ÚHRN pro pěší divisi |414 |10.780 |
|(1) Pluk má 3 prapory pěchoty. Prapor má 3 roty pěchoty a 1 rotu |
|kulometnou. |
|(2) Prapor se skládá ze štábu, ze 2 rot zákopníků, 1 oddílu |
|pontonového, 1 oddílu pro reflektory. |
|(3) Pluk se skládá ze štábu, ze tří skupin polního nebo horského |
|dělostřelectva, které se skládají celkem z 8 baterií po 4 kusech děl |
|nebo houfnic polních nebo horských |
|4) Tento oddíl se skládá z 1 oddílu telefonního a telegrafního, z 1 |
|oddělení zvědů a z 1 oddělení holubářů. |
TABULKA II.
SLOŽENÍ A NEJVYŠŠÍ POČETNÝ STAV JÍZDNÍ DIVISE.
|JEDNOTKY: |NEJVYŠŠÍ POČET |NEJVYŠŠÍ POČETNÝ STAV KAŽDÉ |
| |TĚCHTO JEDNOTEK |JEDNOTKY |
| |V JEDNÉ A TÉŽE | |
| |DIVISI | |
| | |Důst. |Mužstva |
|Štáb jízdní |1 |15 |50 |
|divise | | | |
|Pluk jízdy (1) |6 |30 |720 |
|Skupina polního |1 |30 |430 |
|dělostřelectva | | | |
|(3 baterie) | | | |
|Skupina |1 |4 |80 |
|automobilů | | | |
|s kulomety a | | | |
|s děly (2) | | | |
|Různé služby |- |30 |500 |
|ÚHRN pro jízdní | |259 |5.380 |
|divisi o šesti | | | |
|plucích | | | |
|(1) Pluk má 4 eskadrony. |
|(2) Skupina má 9 bitevních vozů, každý s 1 dělem, s 1 kulometem a 1 |
|kulometem náhradním, 4 spojovací vozy, 2 nákladní vozy zásobovací, 7 |
|nákladních vozů, z toho 1 dílenský, 4 motocykly. |
| |
|POZNÁMKA: Velké jednotky jízdy mohou míti různý počet pluků a mohou |
|též býti sdruženy v nezávislé brigády v rámci hořejších početných |
|stavů. |
TABULKA III.
SLOŽENÍ A NEJVYŠŠÍ POČETNÝ STAV SMÍŠENÉ BRIGÁDY.
|JEDNOTKY: |NEJVYŠŠÍ POČETNÝ STAV KAŽDÉ JEDNOTKY |
| |Důst. |Mužstva |
|Štáb brigády |10 |50 |
|2 pluky pěchoty (1) |130 |4.000 |
|1 prapor cyklistů po 3|18 |450 |
|rotách | | |
|1 eskadrona jízdy |5 |100 |
|1 skupina polního nebo|20 |400 |
|horského | | |
|dělostřelectva po 3 | | |
|bateriích | | |
|1 rota zákopového |5 |150 |
|dělostřelectva | | |
|Různé služby |10 |200 |
|ÚHRN pro smíšenou |198 |5.350 |
|brigádu | | |
|(1) Pluk se skládá ze 3 pěších praporů. Prapor má 3 pěší roty a 1 rotu|
|kulometnou. |
TABULKA IV.
NEJMENŠÍ POČETNÝ STAV JEDNOTEK, AŤ JIŽ JE PŘIJATA PRO ARMÁDU JAKÁKOLIV
ORGANISACE.
(Divise, smíšené brigády atd.)
|JEDNOTKY |NEJVYŠŠÍ POČETNÝ STAV |NEJNIŽŠÍ POČETNÝ STAV |
| |(opakování) | |
| |DŮST. |MUŽSTVA |DŮST. |MUŽSTVA |
|Pěší divise |414 |10.780 |300 |8.000 |
|Jízdní divise |259 |5.380 |180 |3.650 |
|Smíšená brigáda|198 |5.350 |140 |4.250 |
|Pěší pluk |65 |2.000 |52 |1.600 |
|Pěší prapor |16 |650 |12 |500 |
|Rota pěchoty |3 |160 |2 |120 |
|nebo kulometná | | | | |
|Skupina |18 |450 |12 |300 |
|cyklistů | | | | |
|Pluk jízdy |30 |720 |20 |450 |
|Eskadrona jízdy|6 |160 |3 |100 |
|Pluk |80 |1.200 |60 |1.000 |
|dělostřelecký | | | | |
|Baterie polního|4 |150 |2 |120 |
|dělostřelectva | | | | |
|Rota zákopového|3 |150 |2 |100 |
|dělostřelectva | | | | |
|Prapor |14 |500 |8 |300 |
|zákopníků | | | | |
|Baterie |5 |320 |3 |200 |
|horského | | | | |
|dělostřelectva | | | | |
TABULKA V.
NEJVYŠŠÍ DOVOLENÁ VÝZBROJ A ZÁSOBA STŘELIVA.
|MATERIÁLY |MNOŽSTVÍ NA 1.000 MUŽŮ|MNOŽSTVÍ STŘELIVA pro |
| | |zbraň (pušku, dělo, |
| | |atd.) |
|Puška neb karabina (1)|1.150 |500 ran |
|Těžký neb lehký |15 |10.000 ran |
|kulomet | | |
|Lehké zákopové moždíře|2 |1.000 ran |
|Prostřední zákopové |2 |500 ran |
|moždíře | | |
|Děla nebo houfnice, |3 |1.000 ran |
|polní nebo horské | | |
|(1) Samostřelné pušky nebo karabiny počítají se za lehké kulomety. |
|POZNÁMKA: Žádné těžké dělo, t. j. s ráží větší než 105 mm, není |
|dovoleno. |
ODDÍL II.
KLAUSULE NÁMOŘNÍ.
Článek 120.
Od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, prohlašují se všechny
rakousko- uherské válečné lodi i ponorky za vydané s konečnou platností
Čelným mocnostem spojeným a sdruženým.
Všechny monitory, torpédové čluny a ozbrojené lodi flotil dunajských
budou vydány Čelným mocnostem spojeným a sdruženým.
Maďarsko má však právo udržovati na Dunaji pro poříční policii tři
zvědné čluny, které budou určeny komisí vzpomenutou v článku 138 této
smlouvy. Čelné mocnosti spojené a sdružené mohou zvýšiti tento počet,
uzná-li řečená komise po vyšetření na místě, že jest nedostatečný.
Článek 121.
Pomocné křižníky a pomocné lodi rakousko-uherské níže vypočtené se
odzbrojí a budou pokládány za lodi obchodní:
Bosna.
Gablonz.
Carolina.
Lussin.
Teodo.
Nixe.
Gigant.
Afrika.
Tirol.
Argentina.
Pluto.
President Wilson (dříve Kaiser Franz Joseph).
Triest.
Dalmat.
Persia.
Prinz Hohenlohe.
Gastein.
Helouan.
Graf Wurmbrandt.
Pelikan.
Herkules.
Pola.
Najade.
Baron Bruck.
Elisabeth.
Metkovic.
Baron Gall.
Gaea.
Cyclop.
Vesta.
Nymphe.
Büffel.
Článek 122.
Všechny válečné lodi, počítajíc v to i ponorky, které jsou nyní ve
stavbě v přístavech, jež náleží Maďarsku nebo dříve náležely mocnářství
rakousko- uherskému, budou rozebrány.
S rozbíráním těchto lodí se počne co možno nejdříve po tom, kdy tato
smlouva nabude působnosti.
Minonosky však, které by byly vyráběny v Porto-ré, mohou býti
zachovány, jestliže mezispojenecká námořní komise kontrolní a komise
reparační uznají, že jest z důvodů národohospodářských žádoucno, aby
byly použity k účelům obchodním. V tom případě budou odevzdány řečené
lodi komisi reparační, která určí jich cenu a připíše ji v celku neb v
částkách Maďarsku neb případně Rakousku ku prospěchu na reparačním
účtu.
Článek 123.
Všech předmětů, strojů a hmot z rozebraných rakousko-uherských lodí
válečných, ať jsou to lodi povrchové či ponorné, smí se použíti pouze k
účelům čistě průmyslovým neb obchodním.
Nesmějí se prodati ani postoupiti do ciziny.
Článek 124.
V Maďarsku se zakazuje stavěti ponorné lodi, byť i obchodní, neb jich
nabývati.
Článek 125.
Všechny zbraně, všechno střelivo a všechen námořní materiál válečný i
miny a torpeda, jež náležely Rakousko-Uhersku v době podepsání příměří
dne 3. listopadu 1918, prohlašují se za vydané s konečnou platností
Čelným mocnostem spojeným a sdruženým.
Článek 126.
Maďarsko bude odpovědno za vydání (články 120 a 125), odzbrojení
(článek 121), rozebrání (článek 122), jakož i za způsob používání
(článek 121) nebo zužitkování (článek 123) předmětů uvedených v
předchozích článcích jen potud, pokud jde o předměty na jeho území.
Článek 127.
Po tři měsíce ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, nesmí býti
používáno dalekonosné bezdrátové maďarské stanice telegrafické v
Budapešti bez povolení Čelných mocností spojených a sdružených k
zasílání zpráv námořních, vojenských a politických, o něž má zájem
Maďarsko nebo kterýkoli stát, spojencem Rakousko-Uherska. Stanice tato
smí zasílati a přijímati obchodní telegramy, avšak jen pod dozorem
řečených mocností, které určí délku používaných vln.
Po stejnou dobu nesmí Maďarsko zřizovati dalekonosné bezdrátové stanice
telegrafické ani na vlastním území na území rakouském, německém,
bulharském nebo tureckém.
ODDÍL III.
KLAUSULE TÝKAJÍCÍ SE VZDUCHOPLAVBY VOJENSKÉ I NÁMOŘNÍ.
Článek 128.
Vojenská moc Maďarska nesmí míti ani vojenského ani námořního letectva.
Nebude zachována žádná řiditelná vzducholoď.
Článek 129.
Do dvou měsíců ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, bude
demobilisován personál vzduchoplavecký, zapsaný právě v seznamech
maďarských pozemních a námořních vojsk.
Článek 130.
Do doby, než bude území Maďarska úplně vyklizeno od vojsk spojených a
sdružených, budou v Maďarsku požívati vzduchoplavecké přístroje
mocností spojených a sdružených práva svobodného příletu, svobodného
průchodu vzduchem a přistání.
Článek 131.
Po šest měsíců od doby, kdy nabude působnosti tato smlouva, jest na
celém území Maďarska zakázáno vyráběti, dovážeti a vyvážeti letadla,
součásti letadel, jakož i motory a součástky motorů pro vzduchoplavbu.
Článek 132.
Jakmile tato smlouva nabude působnosti, vydá Maďarsko na svůj náklad
všechen materiál vojenské a námořní vzduchoplavby Čelným mocnostem
spojeným a sdruženým.
Toto vydání bude provedeno v místech označených vládami řečených
mocností; bude ukončeno ve třech měsících.
V tomto materiálu bude zahrnut zvláště materiál, kterého se užívá nebo
užívalo nebo který jest nebo byl určen k válečným účelům, zejména:
Úplná letadla a vodní letadla, jakož i ta, která se stavějí, opravují
nebo sestavují.
Řiditelné balony schopné plavby, jakož i balony, které se stavějí,
opravují neb sestavují.
Přístroje k výrobě vodíku.
Hangary pro řiditelné balony a přístřeší všeho druhu pro letadla.
Až do svého odevzdání budou řiditelné balony nákladem Maďarska
udržovány naplněné vodíkem; přístroje na výrobu vodíku, jakož i
přístřeší pro řiditelné balony budou moci podle volného uvážení
řečených mocností býti ponechány Maďarsku až do doby, kdy budou
řiditelné balony odevzdány.
Motory letadel.
Loďky.
Výzbroj (děla, kulomety, kulometné pušky, vrhače pum a torped,
přístroje pro stejnoběh, přístroje mířicí).
Střelivo (nábojnice, granáty, nabité pumy, prázdné pumy, zásoby
výbušných látek neb suroviny k jejich výrobě).
Nástroje palubní.
Přístroje pro telegrafii bez drátu, fotografické a kinematografické
přístroje, kterých se používá ke vzduchoplavbě.
Jednotlivé součástky náležející k některé z uvedených skupin.
Materiál shora uvedený nesmí se bez zvláštního povolení jmenovaných
vlád přemístiti.
ODDÍL IV.
MEZISPOJENECKÉ KOMISE DOZORČÍ.
Článek 133.
Všechny klausule o vojenství, námořní plavbě a vzduchoplavbě, které
jsou obsaženy v této smlouvě a k jejichž provedení byla ustanovena
časová mez, provede Maďarsko pod dozorem mezispojeneckých komisí,
zřízených k tomu cíli Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými.
Komise právě uvedené budou zastupovati u vlády maďarské Čelné mocnosti
spojené a sdružené ve všem, co se týká provedení klausulí o vojenství,
námořní plavbě a vzduchoplavbě, budou oznamovati maďarským úřadům
rozhodnutí, která si Čelné mocnosti spojené a sdružené vyhradily, nebo
která by byla potřebna k provádění těchto klausulí.
Článek 134.
Mezispojenecké komise dozorčí mohou úřadovati v Budapešti a mají právo,
aby se, kdykoli to uznají za vhodné, odebraly na kterékoli místo
maďarského území anebo tam vyslaly subkomise nebo uložily některému neb
několika členům, aby se tam vydali.
Článek 135.
Vláda maďarská musí poskytnouti mezispojeneckým komisím dozorčím všecka
vysvětlení a doklady, které budou pokládati za nutné k výkonu svého
poslání, a všechny prostředky osobní i věcné, jejichž potřeba by se
mohla vyskytnouti, aby bylo zabezpečeno dokonalé provedení klausulí o
vojenství, námořní plavbě a vzduchoplavbě.
Vláda maďarská musí ustanoviti při každé mezispojenecké komisi dozorčí
kvalifikovaného zástupce, který by přijímal od ní oznámení určená pro
vládu Maďarskou a podával i obstarával jí veškerá vyžádaná vysvětlení i
doklady.
Článek 136.
Vydržování a náklady dozorčích komisí i výlohy vzniklé jejich činností
ponese Maďarsko.
Článek 137.
Úkolem mezispojenecké dozorčí komise vojenské bude zejména, aby
přijímala od maďarské vlády zprávy o umístění zásob a skladů střeliva,
o umístění a činnosti dílen neb továren na zbraně, střelivo a válečný
materiál.
Bude přijímati vydané zbraně, střelivo a válečný materiál, nástroje k
válečné výrobě, ustanoví místa, kde tyto předměty jest vydati, a bude
dohlížeti, aby bylo zničeno, uvedeno v neupotřebitelný stav nebo
přeměněno to, co nařizuje tato smlouva.
Článek 138.
Úkolem mezispojenecké dozorčí komise námořní bude zejména, aby se
odebrala do loděnic a dohlížela na rozbírání lodí, které se tam budují,
aby převzala vydané zbraně, střelivo a válečný námořní materiál a
dohlížela na nařízená rozbourání a zničení.
Vláda maďarská musí podati mezispojenecké dozorčí komisi námořní
veškerá vysvětlení a všechny doklady, které bude tato komise pokládati
za nutné, aby se přesvědčila o úplném splnění všech klausulí o válečném
námořnictvu, zejména plány válečných lodí, složení jejich výzbroje, o
zvláštnostech a modelech děl, o střelivu, torpedech, minách, výbušných
látkách, o přístrojích bezdrátové telegrafie a vůbec o všem, co se týká
válečného materiálu námořního, a konečně všechny doklady týkající se
zákonodárství, správy a řádů služebních.
Článek 139.
Úkolem mezispojenecké dozorčí komise vzduchoplavecké bude zejména, aby
pořídila soupis vzduchoplaveckého materiálu, který je nyní v rukou
vlády maďarské, a dozírala na dílny na letadla, balony a motory pro
vzducholodi, na továrny na zbraně, střelivo a výbušné látky, kterých by
mohlo býti užito pro vzducholodi, aby prohlížela všechna letiště,
hangary, přístaviště, parky a skladiště na maďarském území, a aby,
bude-li potřeba, zařídila převoz jmenovaného materiálu a aby jej
převzala.
Vláda maďarská musí podati mezispojenecké dozorčí komisi
vzduchoplavecké všechna vysvětlení a doklady týkající se zákonodárství,
správy neb jiné doklady, které komise tato bude pokládati za nutné, aby
se přesvědčila o úplném splnění klausulí vzduchoplaveckých, zejména
číselný výkaz personálu náležejícího ke vzduchoplavecké službě v
Maďarsku, jakož i materiálu hotového, rozdělaného nebo objednaného,
úplný seznam veškerých závodů pracujících pro vzduchoplavbu, jejich
umístění i všech hangarů a přístavišť.
ODDÍL V.
KLAUSULE OBECNÉ.
Článek 140.
Do tří měsíců ode dne, kdy nabude tato smlouva působnosti, musí
maďarské zákonodárství býti změněno a dále vládou maďarskou udržováno
ve shodě s touto Částí této smlouvy.
V téže lhůtě musí maďarská vláda provésti všechna správní neb jiná
opatření, nutná k splnění předpisů této Části této smlouvy.
Článek 141.
Následující ustanovení příměří ze dne 3. listopadu 1918 zůstávají v
platnosti, pokud nejsou v odporu s předchozími ustanoveními: paragrafy
2 a 3 hlavy I (Klausule vojenské) a paragrafy 2, 3 a 6 hlavy I
přiloženého protokolu (Klausule vojenské).
Článek 142.
Maďarsko se zavazuje, že od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti,
žádného poselstva vojenského, námořního ani vzduchoplaveckého pro
žádnou cizí zemi neověří, nevyšle aniž mu odjeti dovolí; kromě toho se
zavazuje ke vhodným opatřením, aby zabránilo příslušníkům maďarským
opustiti jeho území za tím účelem, aby se dali zařaditi do armády,
loďstva nebo vzduchoplavectva některé cizí mocnosti, anebo aby jich
bylo v cizině užito k výpomoci při výcviku vojenském, nebo aby byli
vůbec při vojenském, námořním nebo vzduchoplaveckém školení v některé
cizí zemi jakkoli činni.
Mocnosti spojené a sdružené jsou zajedno v tom, že, co se jich samých
týká, nebudou od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, zařaďovati
maďarských příslušníků do svých armád, loďstev a sil vzduchoplaveckých,
ani že jich nebudou užívati k výpomoci při výcviku vojenském nebo vůbec
jakkoli jako instruktorů vojenských, námořních nebo vzduchoplaveckých.
Toto ustanovení však nikterak není na újmu právu Francie, odváděti pro
cizineckou legii podle vojenských zákonů a předpisů francouzských.
Článek 143.
Dokud tato smlouva zůstane v působnosti, zavazuje se Maďarsko, že se
podrobí jakémukoli vyšetřování, které by Rada Společnosti národů
většinou hlasů uznala za nutné.
ČÁST VI.
VÁLEČNÍ ZAJATCI A HROBY.
ODDÍL I.
VÁLEČNÍ ZAJATCI.
Článek 144.
Váleční zajatci a civilní internovaní maďarští budou dopraveni do
domova co možno nejdříve po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, a
stane se tak se všemožným urychlením.
Článek 145.
Doprava válečných zajatců a civilních internovaných osob maďarských do
jejich domova bude provedena za podmínek v článku 144 uvedených péčí
komise, složené ze zástupců mocností spojených a sdružených s jedné
strany a zástupců vlády maďarské se strany druhé.
Pro každou z mocností spojených a sdružených subkomise, složená jediné
ze zástupců příslušné mocnosti a z delegátů vlády maďarské upraví
podrobnosti, jak návrat válečných zajatců bude proveden.
Článek 146.
Jakmile budou váleční zajatci a civilní internovaní úřadům maďarským
odevzdáni, budou péčí těchto úřadů a bez odkladu dopraveni do svých
domovů.
Ti z nich, jejichž předválečné bydliště leží v území obsazeném vojsky
mocností spojených a sdružených, budou rovněž dopraveni do svého
domova, avšak s výhradou svolení a dozoru vojenských úřadů okupačních
vojsk spojených a sdružených.
Článek 147.
Veškeré náklady spojené s touto dopravou, od vypravení počínaje, jdou
na účet vlády maďarské, která je povinna dodati přepravní prostředky a
technický personál, jak to komise zřízená podle článku 145 uzná za
nutné.
Článek 148.
Váleční zajatci a civilní internovaní, stíhaní neb odpykávající si
tresty za provinění proti kázni, budou dopraveni do domovů bez ohledu
na to, zda trest svůj odpykali nebo zda řízení proti nim je skončeni
čili nic.
Toto ustanovení se nevztahuje na zajatce a civilní internované, kteří
by byli potrestáni pro skutky, jichž se dopustili po 1. lednu 1920.
Až do svého vstupu do vlasti zůstávají všichni váleční zajatci a
všichni civilní internovaní podřízeni řádům nyní platným, zvláště stran
práce a kázně.
Článek 149.
Váleční zajatci a civilní internovaní, stíhaní neb odsouzení k trestům
pro skutky jiné než proti kázni, mohou býti podrženi ve vazbě.
Článek 150.
Vláda maďarská se zavazuje přijmouti na svém území bez rozdílu všechny
osoby, jež jest dopraviti do domova.
Váleční zajatci nebo státní občané maďarští, kteří by si přáli, aby
nebyli dopraveni do domova, mohou býti z dopravy do domova vyňati;
vlády spojené a sdružené vyhrazují si však právo dopraviti je buď do
jejich domova nebo do země neutrální, nebo dáti jim povolení, aby se
usadili na jejich území.
Maďarská vláda se zavazuje, že neužije proti těmto osobám nebo jejich
rodinám nijakého výjimečného opatření a že je nebude z toho důvodu
nijak stíhati ani jim jakkoli činiti obtíže.
Článek 151.
Vlády spojené a sdružené vyhrazují si právo podmíniti návrat válečných
zajatců a příslušníků maďarských, kteří jsou v jejich moci, tím, že
maďarská vláda bez odkladu ohlásí a osvobodí všechny válečné zajatce a
jiné příslušníky mocností spojených a sdružených, kteří by snad ještě
byli držáni proti své vůli v Maďarsku.
Článek 152.
Maďarská vláda se zavazuje:
1. Poskytnouti volný přístup komisím, kterým bude svěřeno hledání
nezvěstných, dodati jí všechny vhodné prostředky přepravní, povoliti jí
přístup do táborů, vězení, nemocnic a všech jiných míst a dáti jim k
volnému použití všechny veřejné i soukromé listiny, které by jí při
jejím pátrání mohly býti užitečny.
2. Potrestati ty úředníky nebo soukromníky maďarské, kteří by byli
zatajili přítomnost příslušníka některé z mocností spojených nebo
sdružených, nebo kteří by byli opominuli přítomnosti jejich oznámiti,
ač o tom věděli.
Článek 153.
Vláda maďarská se zavazuje navrátiti bezodkladně, jakmile tato smlouva
nabude působnosti, všechny předměty, cenné papíry nebo listiny, které
patřily příslušníků mocností spojených aneb sdružených a které snad
byly úřady maďarskými zadrženy.
Článek 154.
Vysoké smluvní strany prohlašují, že se vzdávají vzájemné náhrady za
částky, vydané na vydržování válečných zajatců na svém území.
ODDÍL II.
HROBY
Článek 155.
Vlády spojené a sdružené i vláda maďarská se postarají o to, aby hroby
vojínů a námořníků pohřbených na jejich územích byly chovány v úctě a
aby byly udržovány.
Zavazují se, že uznají každou komisi, jíž bude některou vládou uloženo
zjistiti, sepsati, udržovati nebo zříditi přiměřené pomníky na
dotčených hrobech, a že budou nápomocny těmto komisím při plnění jejich
úkolů.
Kromě toho jsou zajedno v tom, že si navzájem poskytnou všechna
ulehčení, jež by mohla přispěti k tomu, aby bylo vyhověno žádostem o
přenesení pozůstatků jejich vojínů a námořníků, s tou výhradou, že se
při tom vyhoví jejich státnímu zákonodárství a že bude dbáno potřeb
veřejného zdravotnictví.
Článek 156.
Hroby válečných zajatců a civilních internovaných, kteří byli
příslušníky jednotlivých válčících států a zemřeli v zajetí, budou
náležitě udržovány podle ustanovení článku 155 této smlouvy.
Kromě toho se zavazují vlády spojené a sdružené s jedné strany a vláda
maďarská s druhé strany, že si navzájem vydají:
1. úplný seznam zesnulých se všemi údaji, jež mohou přispěti ke
zjištění totožnosti,
2. všechny údaje o počtu a umístění hrobů všech mrtvých, kteří byli
pohřbeni bez zjištění totožnosti.
ČÁST VII.
USTANOVENÍ TRESTNÍ.
Článek 157.
Vláda maďarská přiznává mocnostem spojeným a sdruženým právo, aby
postavily před své vojenské soudy osoby obžalované z činů příčících se
zákonům a zvykům válečným. Osobám uznaným vinnými budou vyměřeny tresty
zákonem stanovené. Tohoto ustanovení bude použito bez ohledu na
jakékoli řízení neb stíhání před soudy Maďarska neb jeho spojenců.
Vláda maďarská musí vydati mocnostem spojeným a sdruženým neb té z
nich, jež o to požádá, všechny osoby, jež, jsouce obžalovány z činu
příčícího se zákonům a zvykům válečným, jí budou udány buď jménem nebo
hodností, úřadem nebo zaměstnáním, které jim určily maďarské úřady.
Článek 158.
Pachatelé činů proti příslušníkům některé mocnosti spojené a sdružené
budou postaveni před vojenské soudy této mocnosti.
Pachatelé činů proti příslušníkům několika mocností spojených a
sdružených budou postaveni před vojenské soudy složené z členů
vojenských soudů mocností, o něž jde.
V každém případě bude míti obžalovaný právo určiti si sám svého
obhájce.
Článek 159.
Vláda maďarská se zavazuje, že poskytne všechny doklady a údaje
jakéhokoli druhu, jejichž předložení by bylo uznáno za nutné k
zevrubnému seznání činů kladených za vinu, k vypátrání vinníků a k
přesnému zjištění odpovědnosti.
Článek 160.
Ustanovení článků 157 až 159 se vztahují rovněž na vlády států, jimž
byla přidělena území, která příslušela k bývalému mocnářství
rakousko-uherskému, pokud jde o osoby obžalované, že se dopustily činů,
příčících se zákonům a zvykům válečným, a zdržující se na území neb
jsoucí v moci řečených států.
Jestliže osoby, o které jde, nabyly státního občanství v některém z
jmenovaných států, zavazuje se vláda onoho státu, že učiní na žádost
mocnosti, jež má o to zájem, a v souhlase s ní, všechna nutná opatření,
aby bylo zajištěno jejich stíhání a potrestání.
ČÁST VIII.
NÁHRADA ŠKOD.
ODDÍL I.
USTANOVENÍ OBECNÁ.
Článek 161.
Vlády spojené a sdružené prohlašují a Maďarsko uznává, že Maďarsko a
jeho spojenci jako původci odpovědni za ztráty a škody, jež utrpěly
vlády spojené a sdružené a jejich státní příslušníci následkem války
vnucené jim napadením od Rakousko-Uherska a jeho spojenců.
Článek 162.
Vlády spojené a sdružené uznávají, že zdroje Maďarska, hledíc k
trvalému zmenšení těchto zdrojů, jak vyplývá z jiných ustanovení této
smlouvy, nedostačují, aby zcela zabezpečily úhradu těchto ztrát a škod.
Vlády spojené a sdružené požadují však a Maďarsko se k tomu zavazuje,
aby za podmínek níže uvedených byly nahrazeny škody způsobené v době,
kdy kterákoli z mocností spojených a sdružených byla ve válce s
Maďarskem, občanskému obyvatelstvu mocností spojených a sdružených i
jeho majetku následkem uvedeného napadení na zemi, na moři a ve
vzduchu, a vůbec škody, jak jsou vymezeny v připojené příloze I.
Článek 163.
Výše náhrad, jimiž je Maďarsko za uvedené škody povinno, bude určena
mezispojeneckou komisí, která se bude jmenovati komise reparační a bude
ustavena ve složení a s pravomocí, jak vyznačené v této smlouvě,
zejména v připojených přílohách č. II až V. Komise zřízená v čl. 233
smlouvy s Německem je totožná s touto komisí, s výhradou změn
vyplývajících z této smlouvy. Komise ta zřídí zvláštní výbor pro
specielní otázky vzniklé touto smlouvou; tento odbor bude míti jen hlas
poradní, mimo případy, v kterých komise reparační naň přenese takové
plné moci, jaké uzná za vhodné.
Komise reparační bude zkoumati nároky na odškodněnou a poskytne
maďarské vládě slušnou možnost vyjádřiti se.
Komise stanoví zároveň rozvrh plateb, počítajíc, pokud se týče lhůt a
způsobů platebních, s tím, že Maďarsko zaplatí do třiceti let,
počínajíc 1. květnem 1921, takovou část dluhu, jaká bude na ně vložena,
jakmile komise zjistí, zda Německo je s to, aby zaplatilo saldo celé
sumy pohledávek předložených Německu a jeho spojencům a od komise
uznaných. Kdyby však v tomto období Maďarsko svého dluhu nezaplatilo,
může býti vyrovnání celého dosud nesplaceného zbytku podle volného
rozhodnutí komise přesunuto na léta další anebo může býti předmětem
jinakých opatření za podmínek, které určí vlády spojené a sdružené,
postupujíce podle řádu určeného v této Části této smlouvy.
Článek 164.
Povinností komise reparační bude po 1. květnu 1921 čas od času zkoumati
zdroje a platební schopnost Maďarska, a bude míti náležitou pravomoc,
aby poskytnouc zástupcům této země slušnou příležitost vyjádřiti se,
prodloužila platební lhůty a pozměnila platební způsob, jak budou
ustanoveny podle článku 163, nebude však směti prominouti zaplacení
žádné částky bez výslovného zmocnění různých vlád zastoupených v
komisi.
Článek 165.
Maďarsko zaplatí v roce 1920 a v prvních čtyřech měsících r. 1921 v
tolika splátkách a takovým způsobem (ve zlatě, zboží, lodích, cenných
papírech, nebo jinak), jak určí komise reparační, přiměřenou sumu,
ustanovenou komisí k úhradě pohledávek výše uvedených; z této částky
budou nejprve zaplaceny výdaje za vojsko v obsazených územích po
příměří z 3. listopadu 1918, uvedené v článku 181, se schválením vlád
Čelných mocností spojených a sdružených mohou též býti zaplaceny
potraviny a suroviny v množství, jež uvedené vlády uznají za potřebné,
aby Maďarsko mohlo dostáti svým závazkům k náhradě škod. Zbytek bude
účtován na srážku částek povinovaných Maďarskem z důvodu náhrady škod.
Dále Maďarsko odevzdá poukázky uložené paragrafem 12 c) připojené
přílohy II.
Článek Maďarsko souhlasí dále, aby se jeho hospodářských zdrojů použilo
přímo na náhradu škod tak, jak je podrobněji vytčeno v přílohách III,
IV, a V, týkajících se obchodního loďstva, náhrad věcných a surovin;
cena postoupených statků a užitku jimi ve smyslu uvedených příloh
získaného, zjištěná způsobem tamtéž předepsaným, bude počítána ku
prospěchu Maďarska a zúčtuje se na srážku závazků stanovených v
hořejších článcích.
Článek 166.
Maďarsko souhlasí dále, aby se jeho hospodářských zdrojů použilo přímo
na náhradu škod tak, jak je podrobněji vytčeno v přílohách III,IV a V,
tákajících se obchodního loĎstva, náhrad věcných a surovin, cena
postoupených statků a užitku jimi ve smyslu uvedených příloh získaného,
zjištěná způsobem tamtéž předepsaným, bude počítána ku prospěchu
Maďarska a zúčtuje se na srážku závazků stanovených v hořejších
článcích.
Článek 167.
Postupné splátky, počítaje v to i ty, které jsou uvedeny v předešlých
článcích, hrazené Maďarskem k uspokojení nároků výše uvedených, budou
rozdělovány vládami spojenými a sdruženými podle klíče předem
ujednaného na základě zásad spravedlnosti a práva každé z nich.
Vzhledem k tomuto rozdělení bude cena kreditních položek jmenovaných v
článku 173 a přílohách III, IV a V počítána týmž způsobem, jako u
plateb vykonaných téhož roku.
Článek 168.
Mimo platby nahoře určené vrátí Maďarsko v týchž hodnotách, řídíc se
postupem, jejž stanoví komise reparační, peníze, které byly odvlečeny,
zabaveny nebo sekvestrovány, i dobytek, předměty jakéhokoli druhu a
ceniny odvlečené, zabavené nebo sekvestrované, a to v případě, že bude
možno je zjistiti podle totožnosti ať na územích náležejících Maďarsku
nebo jeho spojencům, ať na územích, která zůstanou v držení Maďarska
nebo jeho spojenců až do úplného provedení této smlouvy.
Článek 169.
Vláda maďarská se zavazuje neprodleně začíti s vracením stanoveným v
článku 168 a s prováděním plateb a dodávek stanovených v článcích 163,
164, 165 a 166.
Článek 170.
Vláda maďarská uznává komisi ustanovenou v článku 163 tak, jak ji podle
přílohy II mohou zříditi vlády spojené a sdružené; přiznává jí
neodvolatelně držbu a vykonávání práv a zmocnění daných jí touto
smlouvou.
Vláda maďarská poskytne komisi všechny údaje, kterých by snad
potřebovala, pokud jde o stav a podnikání finanční, o majetek, o
výrobní schopnost, o zásoby a běžnou výrobu surovin i průmyslových
výrobků Maďarska a jeho příslušníků; rovněž podá jakoukoli zprávu stran
operací vojenských za války v letech 1914 - 1920, jejíž znalost bude
komise pokládati za nezbytnou.
Vláda maďarská poskytne členům komise a jejím oprávněným úředníkům
všechna práva i nedotknutelnost, jichž v Maďarsku požívají diplomatičtí
zástupci řádně ověření spřátelených mocností.
Maďarsko se dále uvoluje hraditi platy a výlohy komise a osob, které
tato komise bude moci zaměstnávati.
Článek 171.
Maďarsko se zavazuje vydati, zachovávati v platnosti a vyhlásiti
jakákoli zákonná ustanovení, nařízení a výnosy, jichž by snad bylo
třeba k úplnému provedení těchto ujednání.
Článek 172.
Ustanovení této Části této smlouvy nedotýkají se nikterak ustanovení
Oddílů III a IV Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy.
Článek 173.
Ku prospěchu Maďarska na účtu jeho závazků k náhradě škod se připíší:
a) konečné přebytky, vyplývající ku prospěchu Maďarska podle Oddílu III
a IV Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy;
b) částky povinované Maďarsku vzhledem k postoupením dotčeným v Části
IX (Klausule finanční) a v Části XII (Přístavy, vodní cesty a
železnice);
c) částky, o nichž by komise usoudila, že mají býti počítány Maďarsku
ku prospěchu vzhledem k jakémukoli jinému postupu vlastnictví, práv a
koncesí neb jiných zájmů, o nichž jedná tato smlouva.
V žádném případě však to, co bude vráceno vzhledem k článku 168 této
smlouvy, nebude možno počítati Maďarsku ku prospěchu.
Článek 174.
Postoupení maďarských podmořských kabelů, jež není předmětem zvláštního
ustanovení této smlouvy, je upraveno připojenou přílohou VI.
PŘÍLOHA I.
Ve smyslu hořejšího článku 162 možno od Maďarska požadovati náhrady za
všechny škody náležející do těchto skupin:
1. Škody způsobené občanským osobám poškozením na těle nebo na životě a
škody způsobené jejich pozůstalým, o něž jim bylo pečovati, ať se
poškození stalo jakýmikoli činy válečnými, zahrnujíc v to i
bombardování nebo jiný způsob útoku na zemi, na moři nebo ve vzduchu, a
jakýmikoli přímými následky jich nebo kterýchkoli válečných operací
obou válčících stran, ať se staly kdekoli;
2. Škody kdekoli způsobené od Maďarska nebo jeho spojenců občanským
osobám ukrutenstvím, násilím nebo zlým nakládáním (zahrnujíc v to
ublížení životu nebo zdraví vězněním, deportací, internováním neb
nuceným vystěhováním, zanecháním bez pomoci na moři neb nucenou prací),
dále škody způsobené pozůstalým, o něž těmto osobám bylo pečovati;
3. Škody způsobené od Maďarska nebo jeho spojenců na vlastním území
nebo na území obsazeném neb zabraném občanským osobám jakýmkoli
ublížením na zdraví neb na pracovní schopnosti neb na cti, dále škody
způsobené pozůstalým, o něž těmto osobám bylo pečovati;
4. Škody způsobené válečným zajatcům špatným nakládáním jakéhokoli
druhu;
5. Jakožto škoda způsobená národům mocností spojených a sdružených
všechny pense neb odškodnění stejného rázu poskytované vojenským obětem
války (příslušníkům vojska pozemního, námořního nebo sil
vzduchoplaveckých), a to zmrzačeným, raněným, nemocným nebo invalidní i
osobám, o něž se tyto oběti války staraly; výše částek povinovaných
vládám spojeným a sdruženým se pro každou ze jmenovaných vlád vypočte
kapitalisací řečených pensí nebo podobných odškodnění ode dne, kdy tato
smlouva nabude působnosti, a to na základě sazeb platných ve Francii
dne 12. května 1919;
6. Výlohy, jež vlády mocností spojených a sdružených měly s
podporováním válečných zajatců, jejich rodin neb osob, o které se
zajatci starali;
7. Příspěvky poskytované vládami mocností spojených a sdružených
rodinám osob mobilisovaných nebo všech těch, jež sloužili ve vojsku, a
jiným osobám na nich závislým; výše částek povinovaných vládám spojeným
a sdruženým za každý jednotlivý rok, po který trval stav nepřátelství,
vypočte se pro každou ze jmenovaných vlád na základě průměrných sazeb,
jichž se používalo v onom roce pro takovéto platy ve Francii;
8. Škody způsobené občanským osobám tím, že byly od Maďarska nebo jeho
spojenců donuceny pracovati bez spravedlivé odměny;
9. Škody na jakémkoli statku kdekoli ležícím, náležejícím některé z
mocností spojených a sdružených nebo jejich příslušníkům (vyjímaje
vojenská díla a materiál vojenský nebo námořní), který byl jednáním
Maďarska neb jeho spojenců na zemi, na moři nebo ve vzduchu odvlečen,
zabaven, poškozen nebo zničen; dále škody, které jsou přímým následkem
nepřátelského jednání nebo jakýchkoli válečných operací;
10. Škody způsobené ve formě vynucených záloh, pokut nebo podobných
jiných vydírání se strany Maďarska nebo jeho spojenců na újmu
občanského obyvatelstva.
PŘÍLOHA II.
§ 1.
Komise zřízená článkem 163 bude míti název "komise reparační";
následujících článcích bude označována slovem "komise".
§ 2.
Zástupci do komise budou vysláni Spojené státy americkými, Velkou
Britannií, Francií, Italií, Japonskem, Belgií, Řeckem, Polskem,
Rumunskem, státem srbsko-chorvatsko-slovinským a Československem.
Spojené státy americké, Velká Britannie, Francie, Italie, Japonsko a
Belgie vyšlou po jednom zástupci za každou z řečených mocností. Pět
ostatních mocností vyšle zástupce společného za podmínek naznačených
níže v třetím odstavci § 3. Zároveň se zástupcem bude jmenován
náhradník, který ho bude zastupovati v nemoci nebo za nutné
nepřítomnosti, který však za všech jiných okolností bude míti jen právo
býti přítomen při jednání bez jakéhokoli účasti v něm.
V žádném případě nesmí se účastniti jednání komise a hlasovati více než
pět zástupců výše jmenovaných. Zástupců Spojených států, Velké
Bratinnie, Francie a Italie budou míti toto právo vždy. Zástupce Belgie
bude míti toto právo ve všech případech mimo ty, jež jsou vyjmenovány
níže. Zástupce Japonska bude míti toto právo v případech, kdy budou
zkoumány otázky týkající se škod utrpěných na moři. Společný zástupce
pěti ostatních mocností shora vzpomenutých bude míti toto právo, když
budou zkoumány otázky týkající se Rakouska, Maďarska nebo Bulharska.
Každá z vlád zastoupených v komisi bude míti právo vystoupiti z ní po
dvanáctiměsíční výpovědi, již třeba notifikovati komisi a potvrditi
během šestého měsíce následujícího po dni prvotní notifikace.
§ 3.
Z ostatních mocností spojených a sdružených ty, jež by mohly míti
zájem, budou oprávněny vyslati po zástupci, jenž bude přítomen a
zúčastní se jednání jako přísedící, avšak jen, pokud budou zkoumány a
projednávány nároky a zájmy oné mocnosti; takovýto zástupce nebude míti
práva hlasovati.
Odbor, který zřídí komise, řídíc se článkem 163, skládá se ze zástupců
těchto mocností: Spojených států amerických, Velké Britannie, Francie,
Italie, Řecka, Polska, Rumunska, státu srbsko-chorvatsko-slovinského,
Československa. Toto složení neznamená nikterak nějaké předběžné
rozhodnutí o přípustnosti nároků. Když tento odbor hlasuje, mají
zástupci Spojených států amerických, Velké Britannie, Francie a Italie
po dvou hlasech.
Zástupci pěti ostatních mocností výše jmenovaných zvolí společného
zástupce, který bude zasedati v komisi reparační za podmínek
naznačených v § 2 této přílohy. Tímto zástupcem, který bude volen na
rok, bude postupně příslušník každé z pěti mocností shora jmenovaných.
§ 4.
Zemře-li, vzdá-li se nebo bude odvolán kterýkoli zástupce, náhradník
nebo přísedící, musí jeho nástupce co možno nejdříve býti jmenován.
§ 5.
Komise bude míti svoji hlavní stálou úřadovnu v Paříži a tu se
shromáždí k prvé schůzi ve lhůtě co nejkratší, jakmile nabude tato
smlouva působnosti; později se bude shromažďovati na takovém místě a v
takových obdobích, jak shledá vhodným a jak bude nezbytné k
nerychlejšímu vyřizování jejích úkolů.
§ 6.
V první své schůzi si komise zvolí ze zástupců svrchu uvedených
předsedu a místopředsedu, kteří podrží svoje funkce rok a budou moci
býti znovu voleni. Jestliže se místo předsedovo nebo místopředsedovo
uprázdní během ročního období, přikročí komise ihned k novým volbám pro
zbytek řečeného období.
§ 7.
Komise jest oprávněna jmenovati úředníky, jednatele a zřízence potřebné
k vykonávání jejích úkolů a stanoviti jejich plat, zříditi odbory a
výbory, jejichž členové nemusí býti nutně členy komise, a učiniti
jakákoli opatření prováděcí nezbytná k vyplnění jejích úloh; konečně
přenésti své oprávnění a zplnomocnění na svoje úředníky, jednatele,
odbory a výbory.
§ 8.
Všechny porady komise budou tajné, leda že by se ze zvláštních důvodů v
jednotlivých případech komise rozhodla jinak.
§ 9.
Komise musí v obdobích, jež čas od času určí, a na požádání vlády
maďarské vyslechnouti všechny vývody a důkazy předložené Maďarskem o
všech otázkách týkajících se jeho platební schopnosti.
§ 10.
Komise bude zkoumati nároky a poskytne vládě maďarské slušnou možnost
vyjádřiti se, aniž se však tato vláda bude jakkoli moci účastniti
rozhodování komise. Komise poskytne stejnou možnost spojencům Maďarska,
bude-li toho mínění, že jde o jejich zájmy.
§ 11.
Komise nebude vázána žádným zákonodárstvím ani určitým zákoníkem, ani
zvláštními pravidly o vyšetřování a řízení. Bude se říditi
spravedlností, slušností a poctivostí. Její rozhodnutí budou se musiti
přizpůsobiti jednotným zásadám a pravidlům všude, kde bude možno užíti
takových zásad a pravidel. Ustanoví pravidla vztahující se na způsob,
jak nároky prokázati. Bude moci používati kteréhokoli řádného způsobu
výpočtu.
§ 12.
Komise bude míti všechnu moc a bude vykonávati všechna oprávnění
udělená jí touto smlouvou.
Komise bude vůbec oprávněna měrou co nejširší dozírati na vše a
prováděti vše, co se týče otázky napravení škod, jak jest upraveno v
této Části, a bude moci vykládati její ustanovení. V rámci ustanovení
této smlouvy jest komise zřízena jednotlivými vládami spojenými a
sdruženými, vyjmenovanými v paragrafech 2 a 3, jako jejich výhradný
zástupce, který by podle jejich příslušného podílu přijímal, prodával,
uschovával a rozděloval platby, jež má Maďarsko podle ustanovení této
Části této smlouvy poskytovati k náhradě škod. Komise se bude říditi
těmito výminkami a ustanoveními:
a) Každý díl celkové částky uznaných pohledávek, který nebude zaplacen
zlatem neb loďmi, cennými papíry a zbožím neb kterýmkoli jiným
způsobem, bude musiti býti od Maďarska uhrazen podle podmínek komisí
stanovených odevzdáním poukázek, obligačních neb jiných cenných papírů
v příslušné výši jakožto záruky tak, aby tím byl uznán díl dluhu, o
nějž jde.
b) Odhadujíc občas platební schopnost Maďarska, bude komise zkoumati
daňový systém maďarský: 1. za tím účelem, aby všech příjmů Maďarska,
počítajíc v to i příjmy určené k platům neb úhradám vyplývajícím z
jakékoli půjčky vnitřní, bylo použito výsadně k úhradě částky dlužné z
důvodu náhrady škod, a 2. tak, aby nabyla jistoty, zda v celku daňový
systém maďarský jest poměrně stejně přísný jako systém kterékoli
mocnosti zastoupené v komisi.
Komise reparační dostane pokyny nařizující, aby přihlížela zejména 1.
ke skutečné hospodářské a finanční situaci maďarského území, jak je
vymezeno touto smlouvou, 2. ke ztenčení jeho příjmových zdrojů a jeho
platební síly, jež vyplývá z klausulí této smlouvy. Pokud se situace
Maďarska nezmění, je věcí komise, aby vše to uvážila, až bude určovati
konečnou sumu závazků maďarských, splátky, které má tato země
zapravovati, a odklady úrokových platů, za něž snad Maďarsko bude
žádati.
c) Komise přijme tak, jak jest ustanoveno v článku 165, od Maďarska
jako záruku a uznání jeho dluhu poukázky ve zlatě svědčící majetníku,
prosté jakýchkoli poplatků a daní, jež jsou nebo by mohly býti zavedeny
vládou maďarskou nebo kteroukoli jinou veřejnou mocí na ní závislou;
tyto poukázky budou složeny, jakmile to komise uzná za vhodné, a to ve
třech částech, jejichž výši určí rovněž komise, koruny ve zlatě jsou
splatné podle článku 197, Části IX (Klausule finanční) této smlouvy.
1. Prvá emise bezúročných poukázek svědčících majetníku, splatných
nejpozději do 1. května 1921; k umoření těchto poukázek použije se
především platů, ke kterým se Maďarsko zavázalo podle článku 165, po
srážce částek určených k úhradě výloh na udržování okupačních vojsk a k
zaplacení výloh za zásobování potravinami a surovinami; ony poukázky,
které by nebyly ještě umořeny do 1. května 1921, budou pak vyměněny za
nové poukázky téhož způsobu jako poukázky uvedené zde níže (§ 12 c, 2).
2. Druhá emise poukázek svědčících majetníku, zúročitelných 2 1/2 %
(dvěma a půl procenty) od roku 1921 do r. 1926 a potom 5 % (pěti
procenty) s příplatkem dalšího 1 % (jednoho procenta) na umoření celé
sumy emise, počínajíc od r. 1926.
3. Úpis, že Maďarsko složí, ovšem jen bude-li komise přesvědčena, že
Maďarsko může zajistiti jejich zúročení a úmor, jako další splátku
poukázky svědčící majetníku, zúročitelné 5 % (pěti procenty), při čemž
komise má určiti lhůty splatnosti a způsob zaplacení jistiny i úroků.
Doba splatnosti úroků, způsob použití fondu umořovacího a všechny
otázky obdobné, týkající se vydání, správy a úpravy vydání poukázek,
budou čas od času stanoveny komisí. Další emise za účelem uznání a
záruky mohou býti požadovány čas od času za podmínek, jež komise
ustanoví později. Jestliže by komise reparační přikročila ke konečnému
a ne již jen prozatímnímu stanovení sumy obecných břemen postihujících
Maďarsko, hledíc k nárokům mocností spojených a sdružených, zničí
komise bezodkladně všechny poukázky, které by byly vydány nad tuto
sumu.
d) Jestliže by poukázky, dlužní úpisy neb jinaká uznání dluhu vydaná
Maďarskem jako záruka neb uznání jeho dluhu za náhradu škod byly
přiděleny s konečnou platností, a nikoli jako záruka jiným osobám nežli
jednotlivým vládám, k jejichž prospěchu byla původně určena suma dluhu
Maďarska za náhradu škod, bude řečený dluh vzhledem k těmto vládám
pokládán za zaniklý částí rovnající se jmenovité hodnotě poukázek, jež
byly takto konečně přiděleny, a příslušný závazek Maďarska, pokud jde o
tyto poukázky, se omezí na závazek na nich vyjádřený.
e) Výdaje způsobené opravami a znovuvybudováním statků ležících v
zabraných a zpustošených krajích, zahrnujíc v to i znovuzřízení svršků,
strojů a všeho ostatního materiálu, budou odhadovány podle toho, co
budou státi opravy a znovuzřízení v době, kdy práce budou provedeny.
§ 13.
Co se týká hlasování, bude se komise říditi těmito pravidly:
Kdykoli se komise usnáší, zapíší se hlasy všech zástupců s právem
hlasovacím nebo, je-li některý z nich nepřítomen, jejich náhradníků.
Zdržeti se hlasování pokládá se za hlasování proti návrhu
projednávanému. Přísedící nemají práva hlasovacího.
Jednohlasnosti jest třeba o otázkách, jež mají za předmět:
a) svrchovanost mocností spojených a sdružených aneb úplné nebo
částečné prominutí dluhu neb závazků Maďarska;
b) výši a podmínky poukázek a jiných obligačních papírů, které má
složiti maďarská vláda, a stanovení doby i způsobu jejich prodeje, dání
na trh neb rozdělení;
c) jakékoli celkové nebo částečné odložení plateb dospívajících mezi 1.
květnem 1926 a koncem r. 1921, tento rok v to počítajíc, přes rok 1930;
d) jakékoli celkové neb částečné odložení plateb dospívajících po r.
1926 na dobu delší než tří let;
e) použití jiného způsobu odhadu škod v jednotlivém případě, než jaký
byl přijat v dřívějším případu podobném;
f) výklad ustanovení této Části této smlouvy.
Všechny ostatní otázky budou rozhodovány většinou hlasů.
Jestliže by nastala mezi zástupci různost mínění o tom, zda k
rozhodnutí jisté věci je zapotřebí jednohlasnosti čili nic, a jestliže
by tento rozpor nemohl býti urovnán odvoláním k jejich vládám, zavazují
se vlády spojené a sdružené neodkladně vznésti takovýto spor na osobu
nestrannou jakožto rozhodčího, o jehož jmenování se dohodnou a jehož
výrok se zavazují uznati.
§ 14.
Rozhodnutí komise, která budou v souhlase s pravomocí jí udělenou,
budou se moci ihned vykonávati a bude bez všeho možno jich hned
použíti.
§ 15.
Komise dodá každé zúčastněné mocnosti ve formě, jakou sama určí:
1. potvrzení, že má v držení na účet jmenované mocnosti poukázky z
emisí nahoře vytčených; toto potvrzení může na požádání oné mocnosti
býti rozděleno v díly, ne však více než pět;
2. čas od času potvrzení svědčící, že komise má v držení na účet
jmenované mocnosti všeliké jiné předměty majetkové, dodané Maďarskem na
splátku jeho dluhu za náhradu škod.
Potvrzení svrchu řečená budou vydávána na jméno a bude možno je po
předchozím zpravení komise přenášeti rubopisem.
Jestliže poukázky jsou vydány, aby byly prodány neb dány na trh, a
jestliže komise vydala předměty majetkové, musí příslušná část
potvrzení býti vzata zpět.
§ 16.
Vládě maďarské se od 1. května 1921 připíše na vrub úrok z jejího dluhu
tak, jak jej ustanoví komise po srážce všech splátek provedených v
hotovosti nebo v hodnotách jí rovnocenných aneb v poukázkách, vydaných
ku prospěchu komise, a všech plateb uvedených v článku 17š.
Výše tohoto úroku bude určena na 5 %, leda že by komise někdy později
usoudila, že jest poměry odůvodněno tuto výši změniti.
Komise, stanovíc k 1. května 1921 celkovou sumu dluhu Maďarska, bude
moci dlužné úroky z částek vztahujících se k napravení škod věcných
účtovati od 11. listopadu 1918 nebo od kterékoli doby pozdější, jež
bude moci býti stanovena komisí do 1. května 1921.
§ 17.
Nedostojí-li Maďarsko kterémukoliv závazku určenému touto Částí této
smlouvy, oznámí komise ihned toto nesplnění každé mocnosti zúčastněné,
připojujících všechny návrhy o opatřeních, jež uzná za vhodná vzhledem
k tomuto nesplnění.
§ 18.
Opatření, k nimž mocnosti spojené a sdružené budou oprávněny, jestliže
by Maďarsko svévolně závazků nesplnilo, a jež se Maďarsko zavazuje
nepokládati za činy nepřátelství, mohou obsahovati zákazy a donucovací
prostředky rázu hospodářského a finančního a vůbec taková jiná
opatření, jež by příslušné vlády snad pokládaly za vynucená okolnostmi.
§ 19.
Platby, které se mají provésti ve zlatě nebo v hodnotách jemu
rovnocenných na srážku uznaných nároků mocností spojených a sdružených,
mohou kdykoli býti přijaty komisí v podobě statku movitého i
nemovitého, zboží, podniků, práv a koncesí v územích maďarských neb
mimo ně, lodí, obligací, akcií neb cenných papírů jakéhokoli druhu nebo
peněz maďarských nebo jiných; jejich hodnotu v poměru ke zlatu určí
komise sama podle sazeb spravedlivých a poctivých.
§ 20.
Komise, stanovíc nebo přijímajíc platby, které se vykonají odevzdáním
určitých statků neb práv, bude přihlížeti u nich ke všem oprávněným
právům a zájmům mocností spojených a sdružených neb neutrálních i
jejich příslušníků.
§ 21.
Žádný člen komise není odpověden za jakýkoli čin neb opominutí,
plynoucí z jeho funkcí, než vládě, která jej jmenovala. Žádná vláda
spojená a sdružená nepřijímá ručení za žádnou jinou vládu.
§ 22.
Tato příloha může v mezích ujednání této smlouvy býti změněna
jednohlasným usnesením vlády zastoupených v komisi.
§ 23.
Jakmile Maďarsko a jeho spojenci vyrovnají všechny částky, jež jsou
dlužni podle této smlouvy nebo rozhodnutí komise, a jakmile všechny
částky přijaté neb hodnoty je zastupující budou rozděleny mezi
příslušné mocnosti, bude komise rozpuštěna.
PŘÍLOHA III.
§ 1.
Maďarsko uznává právo mocností spojených a sdružených, aby všechny lodi
nebo čluny obchodní i rybářské, událostmi válečnými zničené nebo
poškozené, byly nahrazeny tuna za tunu (hrubé nosnosti) a třída za
třídu.
Přes to, že dnešní lodi a čluny maďarské představují tonáž o mnoho
nižší nežli tonáž, kterou mocnosti spojené a sdružené ztratily
napadením ze strany Rakousko-Uherska a jeho spojenců, bude právo svrchu
uznané, pokud jde o maďarské lodi a čluny, vykonáno takto:
Maďarská vláda svým jménem, a tak, že zavazuje všechny ostatní
zájemníky, postupuje vládám spojeným a sdruženým vlastnictví ke všem
obchodním a rybářským lodím a člunům náležejícím příslušníkům bývalého
království uherského.
§ 2.
Maďarská vláda odevzdá komisi reparační všechny lodi a čluny vzpomenutí
v paragrafu 1 do dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude
působnosti.
§ 3.
Lodi a čluny vzpomenuté v paragrafu 1 zahrnují všechny lodi a čluny a)
plující neb oprávněné plouti s obchodní vlajkou rakousko-uherskou a
zapsané v některém přístavě bývalého království uherského; b)
náležející osobě, společnosti nebo sdružení, které jsou státními
příslušníky bývalého království uherského, nebo společnostem neb
sdružením některého jiného státu než spojeného nebo sdruženého,
stojí-li pod dozorem nebo správou příslušníků bývalého království
uherského; nebo c) toho času stavěné 1. v bývalém království uherském;
2. v některém jiném státě než spojeném neb sdruženém, pro osobu,
společnost nebo sdružení, které jsou příslušníky bývalého království
uherského.
§ 4.
Aby se opatřily doklady o vlastnictví pro každou loď odevzdanou, jak
nahoře řečeno, maďarská vláda:
a) odevzdá o každé lodi komisi reparační k její žádosti kupní smlouvu
neb jakoukoli jinou listinu zakládající převod plného vlastnictví lodi
na jmenovanou komisi, a to vlastnictví nezatíženého žádnou výhradou,
zástavou neb jakýmkoli břemenem;
b) učiní všechna opatření předepsaná komisí reparační, aby tyto lodi
byly k disposici řečené komisi.
§ 5.
Maďarsko se zavazuje vrátiti in natura a v normálním udržovacím stavu
mocnostem spojeným a sdruženým do dvou měsíců ode dne, kdy tato smlouva
nabude působnosti, v souhlase s řízením, jež ustanoví komise reparační,
všechny lodi a pohyblivá zařízení pro říční plavbu, jež od 28. července
1914 přešly z jakéhokoli důvodu v držení jeho neb některého jeho
příslušníka, a jejichž totožnost bude možno zjistiti.
Aby se nahradily ztráty říční tonáže vzniklé z jakékoli příčiny, jež
utrpěly za války mocnosti spojené a sdružené, a jež nebude možno
nahraditi navrácením svrchu stanoveným, zavazuje se Maďarsko postoupiti
reparační komisi část svého říčního loďstva až do výše oněch ztrát;
toto postoupení však nesmí přesahovati 20 % tohoto říčního loďstva, jak
bylo dne 3. listopadu 1918.
Způsob tohoto postoupení bude určen rozhodčími stanovenými v článku 284
Části XII (Přístavy, vodní cesty a železnice) této smlouvy; ti mají za
úkol řešiti obtíže, jež stran rozdělení říční tonáže vyplývají z nové
mezinárodní správy určitých říčních sítí nebo z územních změn
týkajících se těchto sítí.
§ 6.
Maďarsko se zavazuje učiniti všechna opatření, jež by mu komise
reparační udala, aby nabyla plného vlastnického práva ke všem lodím,
jež byly snad za války postoupeny nebo mají býti postoupeny pod
neutrální vlajky bez svolení vlád spojených a sdružených.
§ 7.
Maďarsko se zříká všech nároků jakéhokoli rázu proti vládám spojeným a
sdruženým a jejich příslušníkům, pokud se tkne držení neb užívání
jakýchkoli lodí anebo člunů maďarských a pokud se tkne všech ztrát nebo
škod utrpěných na uvedených lodích nebo člunech.
§ 8.
Maďarsko se zříká všech nároků na lodi nebo jejich náklady, jež byly
potopeny přímo nebo následkem nepřátelské akce námořní a jež potom byly
zachráněny, má-li na nich zájem některá z vlád spojených a sdružených
nebo jejich příslušníci ať jako vlastníci, nájemci, pojišťovatelé, či z
kteréhokoli jiného důvodu, a to nehledě k jakémukoli odsuzujícímu
rozsudku, jejž snad vynesl některý kořistní soud bývalého mocnářství
rakousko-uherského neb jeho spojenců.
PŘÍLOHA IV.
§ 1.
Mocnosti spojené a sdružené požadují a Maďarsko se k tomu zavazuje, aby
Maďarsko k částečnému splnění závazků stanovených v této Části a
způsobem dále naznačeným poskytlo přímo svoje hospodářské zdroje k
věcnému znovuvybudování zabraných území mocností spojených a sdružených
měrou těmito mocnosti určenou.
§ 2.
Vlády mocností spojených a sdružených odevzdají reparační komisi
seznamy udávající:
a) zvířata, stroje, železniční materiál, nářadí, soustruhy a všechny
podobné předměty rázu obchodního, jež byly vzaty, spotřebovány nebo
zničeny od Maďarska nebo zničeny přímým následkem vojenských operací, a
jež si tyto vlády, aby dostály potřebám neodkladným a spěšným, přejí
míti nahrazeny zvířaty nebo předměty téhož druhu, nalézajícími se na
maďarském území v době, kdy tato smlouva nabude působnosti;
b) potřeby k znovuvybudování jako kámen, cihly, ohnivzdorné cihly,
tašky, tesařské dříví, okenní tabule, ocel, vápno, cement, stroje,
otopná zařízení, nábytek a všechny předměty rázu obchodního, o nichž si
uvedené vlády přejí, aby byly vyrobeny a zhotoveny v Maďarsku a jim
dodány k znovuzřízení území válkou postižených.
§ 3.
Seznamy vztahující se k předmětům vzpomenutým v hořejším paragrafu 2 a)
budou dodány do tří měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti.
Seznamy budou obsahovati všechny podrobnosti obvyklé v obchodních
smlouvách o jmenovaných věcech, počítaje v to i výčet, dodací lhůtu
(tato lhůta nesmí přesahovati čtyři léta) a místo dodání; nebudou však
obsahovati ani určení ceny, ani odhad; stanoviti cenu nebo odhad
ponechává se komisi, jak jest určeno dále.
§ 4.
Jakmile dostane tyto seznamy, bude komise zkoumati, v jaké míře mohou
býti požadovány od Maďarska předměty a zvířata v seznamech uvedené.
Při svém rozhodování bude se komisi říditi ohledem na vnitřní potřeby
Maďarska, pokud toho bude potřebí k udržování jeho života sociálního a
hospodářského. Rovněž bude míti zřetel na ceny a lhůty, v nichž podobné
předměty lze dostati ve státech spojených a sdružených, a srovná je s
těmi, jichž se má užíti u předmětů maďarských. Konečně obrátí zřetel na
obecný zájem, jejž mají vlády spojené a sdružené, aby průmyslový život
Maďarska nebyl rozrušen do té míry, že by byla ohrožena jeho schopnost
dostáti ostatním povinnostem k náhradě škody od něho požadovaným.
Avšak stroje, železniční materiál, nářadí, soustruhy a všecky podobné
předměty obchodního rázu, jichž se právě používá v průmyslu, budou
požadovány od Maďarska, jenom nebudou-li žádné jiné zásoby těchto věcí
po ruce a ke koupi; mimo to požadavky tohoto rázu nebudou převyšovati
30 % množství kterékoli věci, jehož se užívá v některém maďarském
podniku neb vůbec v jakémkoli maďarském závodě.
Komise poskytne zástupcům vlády maďarské možnost vyjádřiti se v určité
lhůtě o schopnosti poskytnouti jmenovaný materiál, zvířata a předměty.
Rozhodnutí komise bude potom, a to co nejdříve, oznámeno vládě maďarské
a jednotlivým zúčastněným vládám spojeným a sdruženým.
Vláda maďarská se zavazuje dodávati materiál, předměty a zvířata určené
v tomto oznámení, a zúčastněné vlády spojené a sdružené zavazují se
každá, pokud se jí týče, přijímati tyto dodávky předpokládaje, že budou
vyhovovati podanému výčtu nebo že podle mínění komise nebudou nevhodné
k tomu, aby se jich použilo k provedení náhrady škody.
§ 5.
Komise určí hodnotu materiálu, předmětů a zvířat dodávaných, jak jest
nahoře řečeno, a vlády spojené a sdružené, jež přijmou tyto dodávky,
souhlasí, aby se příslušná částka připsala na jejich vrub, a uznávají
ji za platbu Maďarska, která se má rozvrhnouti podle článku 167 této
smlouvy.
Kde právo, požadovati věcné znovuvybudování, bude za těchto podmínek
vykonáno, komise se přesvědčí, že částka připsaná ku trhu Maďarska
vyjadřuje normální hodnotu vynaložené práce neb dodaného Maďarskem
materiálu a že výše nároků uplatňovaných dotčenou mocností za škodu
tímto způsobem z části napravenou se zmenšila v témž poměru, v jakém
přispělo k nápravě škody.
§ 6.
Aby okamžitá potřeba dobytka v zemích, kde tento byl odcizen,
spotřebován nebo zničen, byla ukojena, mohou mocnosti spojené a
sdružené předložiti komisi reparační ihned po tom, kdy tato smlouva
nabude působnosti, seznam dobytka a žádat, aby dodávka byla vykonána v
době tří měsíců po té, co tato smlouva nabude působnosti, a to z důvodů
okamžité zálohy na náhradu zvířat uvedených v paragrafu 2 výše.
Komise reparační rozhodne o počtu dobytka, která má býti dodán v době
výše vzpomenutých tří měsíců, a Maďarsko se zavazuje vykonati tyto
dodávky podle rozhodnutí komise.
Přihlížejíc k okamžitým potřebám jednotlivých mocností a k
zadostučiněním, která byla dána těmto potřebám smlouvami uzavřenými
mocnostmi spojenými a sdruženými se strany jedné, Rakouskem a
Bulharskem se strany druhé, komise rozdělí zvířata, jež mají býti
dodána, mezi mocnosti, o které jde.
Zvířata dodaná budou zdravá a v normálním stavu.
Nebude-li se moci u zvířat takto dodaných zjistiti, že jsou totožná s
těmi, jež byla odvlečena nebo zabrána, bude jejich cena počítána ku
prospěchu závazků Maďarska k náhradě škody podle ustanovení paragrafu 5
této přílohy.
PŘÍLOHA V.
§ 1.
Maďarsko poskytuje každé z vlád spojených a sdružených volnost
požadovati jako částečnou náhradu každoroční dodávku surovin níže
vypočítaných, a to po pět let následujících po dni, kdy tato smlouva
nabude působnosti. Množství surovin požadovaných musí se míti k
předválečnému dovozu z Rakousko-Uherska do oné země tak, jako se mají
zdroje Maďarska omezeného na hranice dané mu touto smlouvou k
předválečným zdrojům bývalého mocnářství rakousko-uherského. Suroviny,
o které jde, jsou tyto:
stavební dříví a dřevěné výrobky;
železo a železité směsi.
Maďarsko poskytuje mimo to mocnostem spojeným a sdruženým volnost
požadovati jako částečnou náhradu každoroční dodávku jistého množství
uhlí provozního z dolů pětikosteleckých, a to po pět let následujících
po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti; toto množství určí
periodicky reparační komise a užije ho ku podpoře státu
srbsko-chorvatsko-slovinského za podmínek, které sama určí.
§ 2.
Cenou placenou za výrobky jmenované v předcházejícím paragrafu bude
cena placená příslušníky maďarskými. Obal a dopravné k hranicím
maďarským musí býti počítány za nejvýhodnějších podmínek stanovených
pro dodávky týchž výrobků příslušníkům maďarským.
§ 3.
Přídělové nároky po rozumu této přílohy budou se prováděti
prostřednictvím komise reparační. Tato komise bude ku provádění
hořejších opatření oprávněna rozhodovati o všech otázkách vztahujících
se k příslušnému řízení, k jakosti a množství dodávek, ke lhůtám a
podmínkám dodacím a platebním. Žádosti, provázené potřebnými výčty,
budou oznámeny Maďarsku sto dvacet dní přede dnem určeným za počátek
provedení dodávek, pokud jde o dodávky, jež se mají provésti od 1.
července 1920, a třicet dní před tímto dnem, pokud jde o dodávky, jež
se mají provésti mezi dnem, kdy tato smlouva nabude působnosti, a 1.
červencem 1920. Bude-li komise toho názoru, že by úplné splnění žádostí
přílišně zatížilo maďarské průmyslové potřeby, bude je moci oddáliti
nebo zrušiti a týmž způsobem určiti pořad dodávek.
PŘÍLOHA VI.
Maďarsko se zříká ve jménu svém a svých příslušníků ve prospěch Italie
všech práv, právních titulů nebo jakýchkoli výsad, jež má na kabelech a
kabelových částech spojujících území italská, počítajíc v to území,
která by byla přikázána Italii podle této smlouvy.
Podobně se zříká Maďarsko ve jménu svém a svých příslušníků ve prospěch
Čelných mocností spojených a sdružených všech práv, právních titulů a
jakýchkoli výsad na kabelech nebo kabelových částech spojujících území
postoupená Maďarskem podle této smlouvy různým mocnostem spojeným a
sdruženým.
Státy, o které jde, jsou povinny zachovati zakotvení a službu řečených
kabelů.
Pokud se týká kabelu Terst - Korkyra, bude vláda italská strany vztahů
ke společnosti, které kabel vlastnicky náleží, v stejném postavení jako
dříve vláda rakousko-uherská.
Hodnota kabelů nebo kabelových částí, jmenovaných v obou prvých
odstavcích této přílohy, vypočítaná na základě zařizovacích nákladů a
zmenšená o přiměřené procento za opotřebování, bude připsána ku
prospěchu Maďarska na účtu náhrad škod.
ODDÍL II.
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ.
Článek 175.
Ve smyslu ustanovení článku 168 zavazuje se Maďarsko, že vydá každé z
mocností spojených a sdružených, o kterou jde, všechny spisy, listiny,
předměty starožitné a umělecké a všechen materiál vědecký i knihopisný,
odvlečené z území přepadených, které náležejí státu nebo úřadům
zemským, obecním, dobročinným nebo církevním, nebo jiným ústavům
veřejným neb soukromým.
Článek 176.
Rovněž vrátí Maďarsko věci stejného rázu, o jakých mluví článek 175,
které byly počínaje 1. červnem 1914 odvlečeny z území postoupených,
pokud nejde o věci, které byly zakoupeny u soukromých vlastníků.
Komise reparační použije, bude-li třeba stran těchto věcí ustanovení
článku 191 Části IX (Klausule finanční) této smlouvy.
Článek 177.
Maďarsko vydá každé z vlád spojených a sdružených, o kterou jde,
všechny spisy, listiny a zápisy historické, které jsou v držení jeho
veřejných ústavů a které se přímo týkají dějin postoupených území a
byly odtud odstraněny po 1. lednu 1868. Období právě jmenované počíná
se, pokud se týká Italie, dnem prohlášení království (1861).
Pokud se týká všech předmětů majících ráz umělecký, starožitnický,
vědecký nebo historický, tvořících část sbírek, které dříve náležely
vládě mocnářství rakousko-uherského nebo koruně, když o nich není
jinakých ustanovení v této smlouvě, zavazuje se Maďarsko:
a) že uzavře, bude-li za to požádáno, se státy, o které jde, přátelskou
dohodu, podle které jakékoli části řečených sbírek nebo jakékoli
předměty výše vzpomenuté, které patrně náležejí ke kulturnímu majetku
řečených států, mohou býti na základě vzájemnosti vráceny do krajů,
odkud pocházejí;
b) a že nezcizí ani nerozptýlí nic z řečených sbírek a že nebude
disponovati se žádným z řečených předmětů po dvacet let, leda že by
před uplynutím této doby bylo docíleno zvláštní dohody; že dále zajistí
jejich bezpečnost i jejich dobré udržování a že jak ony předměty, tak
inventáře, katalogy a správní listiny o oněch sbírkách budou přístupny
k studiu příslušníkům každé mocnosti spojené a sdružené.
Maďarsko bude míti navzájem právo obrátiti se k řečeným státům a
zvláště k Rakousku, aby za stejných podmínek, jak svrchu jsou uvedeny,
ujednalo s ním úpravy nutné za tím účelem, aby mu byly navráceny
sbírky, listiny a předměty výše vzpomenuté a o jichž zabezpečení platí
táž ustanovení, jak uvedeno v odstavci b).
Článek 178.
Nové státy, vzniklé z bývalého mocnářství rakousko-uherského, a státy,
které dostanou část území tohoto mocnářství, se zavazují se své strany,
že vydají vládě maďarské spisy, listiny a zápisy ne starší dvacíti let,
které se přímo týkají dějin nebo správy území maďarského a které snad
jsou v územích postoupených.
Článek 179.
Maďarsko uznává, že zůstává vázáno proti Italii splniti závazky uložené
článkem XV smlouvy curyšské ze dne 10. listopadu 1859, článkem XVIII
smlouvy vídeňské ze dne 3. října 1866 a úmluvou florentskou ze dne 14.
července 1868, jež byly sjednány mezi Italií a Rakousko-Uherskem, pokud
řečené články nebyly zcela splněny a pokud listiny a předměty, kterých
se týkají, jsou na území Maďarska nebo jeho spojenců.
ČÁST IX.
KLAUSULE FINANČNÍ.
Článek 180.
S výhradou výjimek, které by mohly býti povoleny komisí reparační,
zřizuje se přednostní právo prvého pořadí na všech statcích a důchodech
Maďarska pro úhradu náhrad a jiných povinností plynoucích z této
smlouvy, jakož i ze všech jiných doplňujících ji smluv a úmluv nebo z
úprav sjednaných mezi Maďarskem a mocnostmi spojenými a sdruženými po
dobu příměří podepsaného dne 3. listopadu 1918.
Až do 1. května 1921 nebude moci vláda maďarská vyvážeti zlato, nebo s
ním volně nakládati a zakáže, aby zlato bylo vyváženo nebo aby s ním
bylo volně nakládáno, bez předchozího souhlasu mocností spojených a
sdružených, zastoupených komisí reparační.
Článek 181.
Celkový náklad na vydržování všech vojsk mocností spojených a
sdružených na obsazených územích Maďarska, jak jeho hranice jsou
stanoveny v této smlouvě, ponese Maďarsko ode dne podepsání příměří ze
dne 3. listopadu 1918 s výhradou odstavce 5. tohoto článku. Vydržování
vojsk znamená výživu lidí i zvířat, ubytování a umístění v leženích,
platy i přídavky, služné i mzdy, nocleh, otop, osvětlení, ošacení,
výstroj, postroj, výzbroj a oboz, službu leteckou, ošetřování nemocných
a raněných, službu zvěrolékařskou a týkající se remont, službu dopravní
všeho druhu (jako dopravu železniční, námořní, říční, automobilovými
nákladními vozy), dopravní spojení a přípojky a vůbec náklad na všechnu
službu správní a technickou, jež jest nutná k výcviku vojenských
oddílů, k udržování jich v plném počtu a k zachování jejich vojenské
zdatnosti.
Všechny výdaje spadající do hořejších skupin, pokud souvisí s nákupy
nebo rekvisicemi vykonanými od vlád spojených a sdružených v obsazených
územích, zaplatí vláda maďarská vládám spojeným a sdruženým v korunách
nebo v jiné měně, která v Maďarsku má zákonný kurs a nahrazuje koruny.
Kdykoli některá z vlád spojených zaplatí v zabraném území tyto koupě
nebo rekvisice v jiné měně než v korunách, může Maďarsko tyto výdaje
nahraditi v jakékoli měně mající v Maďarsku zákonný oběh, kdy náhrada
ta se děje, anebo podle kursu zvláště smluveného.
Všechna ostatní vydání svrchu vypočtená budou placena v měně země
věřitelské.
Předchozí ustanovení budou platiti pro operace vojenské provedené po 3.
listopadu 1918 v té míře, v jaké komise reparační to uzná za nutné, a
komise reparační bude míti, pokud se jedná o tyto operace, plnou moc
rozhodovati o všech otázkách týkajících se zvláště:
a) nákladů na operační armády, jmenovitě jich bližšího udání, celkové
sumy, a oné části výloh, kterou má Maďarsko býti zatíženo, způsobu a
měny, ve které tato část placena býti má a všech možných opatření
týkajících se výdas a předností souvisejících těmito platy;
b) rekvisic a statků a hodnot všeho druhu, provedených během operací a
jmenovitě případné klasifikace jako kořisti válečné té či oné části
jmenovaných statků nebo hodnot, odhadu těchto statků a hodnot,
navrácení, jež bude předepsáno, zatížení účtu náhradového mocnosti, v
jejímž majetku se věci nacházejí, obnosem rovnajícím se ceně statků a
hodnot dosud nevrácených, způsobu placení buď zlatem, buď kompensací ve
zboží na účet reparačních obnosů takto k tíži připsaných, a určení doby
splatnosti pro platy peněžní a náhrady ve zboží.
Článek 182.
Maďarsko potvrzuje, že se vzdává všeho materiálu, který vydalo nebo má
vydati mocnostem spojeným a sdruženým při provádění příměří ze dne 3.
listopadu 1918 a všech doplňovacích úmluv, a uznává právo mocností
spojených a sdružených na tento materiál.
Maďarsku bude připsána ku prospěchu cena materiálu shora označeného,
odhadnutí komisí reparační, o kterém by komise reparační rozhodla, že
hledíc k jeho ne všakému rázu je cenu jeho připsati Maďarsku ku
prospěchu, a to na srážku částek dlužných mocnostem spojeným a
sdruženým z důvodu náhrady škod.
Maďarsku nebudou připsány ku prospěchu statky náležející vládám
spojeným a sdruženým nebo jejich státním příslušníkům, odezvdané a
vydané in specie při provádění dnek příměří.
Článek 183.
Přednostní právo zřízené článkem 180 vykoná se s výhradou uvedenou v
posledním odstavci tohoto článku tímto pořadem:
a) náklad na vojska okupační, jak je určen v článku 181, za příměří;
b) náklad na všechna okupační vojska, jak je určen v článku 181, od
doby, kdy tato smlouva nabude působnosti;
c) suma náhrad škod, vyplývající z této smlouvy nebo ze smluv a úmluv
ji doplňujících;
d) všechny ostatní platební povinnosti náležející Maďarsku z úmluvy o
příměří, z této smlouvy nebo ze smluv a úmluv ji doplňujících.
Platby na zásobování Maďarska potravinami a surovinami a všechny
ostatní platby, jež má Maďarsko vykonati, budou, pokud je Čelné
mocnosti spojené a sdružené budou pokládati za potřebné, aby umožnily
Maďarsku dostáti jeho závazku k náhradě škod, míti přednostní právo tou
měrou a za těch podmínek, které byly neb budou moci býti stanoveny
jmenovanými mocnostmi.
Platby nákladů na vojska použitá při operacích provedených po 3.
listopadu 1918, budou míti přednostní právo tou měro a za těch
podmínek, které budou stanoveny komisí reparační podle ustanovení
uvedených v článku 181.
Článek 184.
Předcházející ustanovení se nedotýkají práva kterékoli z mocností
spojených a sdružených volně nakládati s aktivy a vlastnictvím
nepřátelským stojícím pod jejich pravomocí ve chvíli, kdy tato smlouva
nabude působnosti.
Článek 185.
Předcházející ustanovení nemohou žádným způsobem míti vliv na zástavy a
hypotéky, ve prospěch mocností spojených a sdružených nebo ve prospěch
jejich příslušníků řádně zřízené bývalou vládou uhersko nebo
příslušníky bývalého království uherského na statcích a důchodech jim
náležejících, ve všech případech, kde byly tyto zástavy a hypotéky
zřízeny dříve, než nastal válečný stav mezi Rakousko-Uherskem a tou neb
onou z vlád, jež má na nich zájem, leda že by touto smlouvou nebo
smlouvami a úmluvami doplňujícími bylo o těchto zástavách nebo
hypotékách výslovně ustanoveno něco jiného.
Článek 186.
1. Každý ze států, kterým případlo území bývalého mocnářství rakousko-
uherského, a každý ze států vzniklých rozkouskováním tohoto mocnářství,
počítajíc k nim Maďarsko, pokud území jim byla přiznána podle této
smlouvy, je povinen převzíti odpovědnost za část dluhu bývalé vlády
uherské zajištěného na železnicích nebo jiných statcích, podle stavu,
jaký byl dne 28. července 1914. Každý z těchto států přejímá takovou
část dluhu, jaká se podle názoru komise reparační rovná té části dluhu
zajištěného, která připadá na železnice a jiné statky převedené na onen
stát podle této smlouvy nebo podle smluv a úmluv ji doplňujících.
Suma závazku, pokud se týká dluhu zajištěného, která postihuje každý
stát mimo Maďarsko, bude oceněna komisí reparační podle zásad, které
shledá spravedlivými. Hodnota takto zjištěná bude odečtena od sumy,
kterou příslušný stát dluhuje Maďarsku za statky a majetek vlády
maďarské, bývalé nebo nynějších, jichž stát ten nabyl s územím jemu
případlým. Každý stát bude odpověden jen za onu část zajištěného dluhu,
kterou béře na sebe podle ustanovení tohoto článku, a věřitelé části
dluhu převzatého jedním státem nástupnickým nebudou moci nic
pohledávatli na žádném státě jiném.
Majetek zvláště určený za záruku dluhů uvedených v tomto článku zůstane
zvláštní zárukou dluhů nových. Jestliže by však tato smlouva měla za
následek rozdělení takového majetku mezi několik států, bude část jeho
ležící v území jednoho z nich záruku za část dluhu převzatou tímto
státem, a za žádnou jinou část dluhu.
Hledíc k tomuto článku, jest platební závazky, které na sebe vzala
bývalá vláda uherská a které se týkají výkupu železnic nebo statků
podobného rázu, pokládati za dluhy zajištěné. Rozvrh břemen, která
plynou z těchto závazků, bude určen komisí reparační stejným způsobem
jako při zajištěných dluzích.
Dluhy, za které je záruka podle tohoto článku převedena, budou
vyjádřeny v měně státu, který je béře na sebe, v tom případě, byl-li
původní dluh vyjádřen v papírové měně rakousko-uherské. Tato konverse
bude provedena v témž poměru, v jakém stát, který přejímá dluh, provede
prvou výměnu papírových korun rakousko-uherských za peníze vlastní
měny. Základ konverse papírové koruny rakousko-uherské v měnu, v které
budou titry vyjádřeny, bude podléhati schválení komise reparační, jež
bude moci, bude-li to pokládati za vhodné, požadovati, aby stát, který
provádí konversi, změnil její podmínky. Za takovou změnu bude žádáno,
jenom bude-li komise toho názoru, že v době konverse je hodnota měny
neb měn nahradivších měnu, v které byly vyjádřeny původní titry, hledíc
ke směnečnému kursu náhradních peněz vůči cizině značně nižší než
hodnota měny původní, hledíc k jejímu směnečnému kursu vůči cizině.
Byl-li původní dluh uherský vyjádřen v jedné nebo několikeré měně cizí,
bude nový dluh vyjádřen v téže nebo v týchž měnách.
Byl-li původní dluh uherský vyjádřen v zlaté měně rakousko-uherské,
bude nový dluh vyjádřen v librách šterlinků nebo v dolarech Spojených
států amerických, a to částkami stejné hodnoty určenými podle váhy a
zrna jmenované trojí měny ve smyslu zákonodárství, jaké o nich platilo
1. ledna 1914.
Jestliže v původních titrech byla výslovně nebo mlčky vymíněna výplata
cizími penězi podle pevné sazby nebo nějaká jiná volba kursu, musí nové
titry obsahovati stejné výhody.
2. Každý ze států, kterým připadlo území bývalého mocnářství rakousko-
uherského, a každý ze států vzniklých rozkouskováním tohoto mocnářství,
počítajíc k nim Maďarsko, je povinen převzíti odpovědnost za část
nezajištěného veřejného dluhu uherského representovaného titry, podle
stavu, jaký byl dne 28. července 1914, a to - vezmou-li se na základ
výpočtu účetní léta 1911, 1912 a 1913 - sumou, která se má k celkové
sumě nezajištěného dluhu bývalé vlády uherské tak, jako se má takový
druh příjmů z území odděleného podle této smlouvy, který podle názoru
komise reparační jest nejzpůsobilejší poskytnouti spravedlivé měřítko
berní síly těchto území, k sumě obdobných příjmů z celého dřívějšího
území uherského. Příjmy plynoucí z Bosny a Hercegoviny se při tomto
výpočtu nepočítají. Byly-li však ujednány nějaké finanční dohody před
28. červencem 1914, týkající se veřejného nezajištěného dluhu
uherského, vyjádřeného titry, může reparační komise při rozdělování
tohoto dluhu mezi státy výše jmenované bráti zřetel k těmto dohodám.
Závazek vymíněný tímto článkem, pokud se týče dluhu representovaného
titry, bude proveden za podmínek uvedených v připojené příloze.
Vláda maďarská bude samojediná odpovědna za všechny závazky sjednané
před 28. červencem 1914 bývalou vládou uherskou, mimo závazky z papírů
rentových, bonů, obligací, hodnot a bankovek, o kterých se tato smlouva
zmiňuje výslovně.
Žádné ustanovení tohoto článku ani připojené přílohy nebude se
vztahovati na titry bývalé vlády uherské, uložené v bance
rakousko-uherské ke krytí bankovek vydaných touto bankou.
PŘÍLOHA.
Dluhem, který jest rozděliti, jak jest naznačeno v článku 186, je
bývalý veřejný nezajištěný dluh uherský representovaný titry, podle
stavu, jaký byl dne 28. července 1914.
Do tří měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, státy, které
převezmou bývalý nezajištěný dluh uherský, okolkují, neučinily-li tak
dosud, svým vlastním odlišným kolkem všecky titry tohoto druhu, které
jsou na jejich územích. Čísla titrů takto okolkovaných budou
seznamenána a zaslána komisi reparační s ostatními listinami, které se
vztahují k této okolkovací akci.
Majetníci titrů, jež jsou na území státu, který je povinen okolkovati
podle ustanovení této přílohy, stanou se ode dne, kdy tato smlouva
nabude působnosti, z těchto titrů věřiteli tohoto státu a nebudou moci
nic požadovati na žádném státu jiném.
Když se při okolkování ukáže, že suma titrů některé emise starého
nezajištěného dluhu uherského, které jsou na území některého státu, je
nižší než část oné emise přikázaná na jeho vrub komisí reparační, jest
onen stát povinen odevzdati této komisi nové titry v sumě rovnající se
zjištěnému rozdílu. Komise reparační určí formou těchto nových titrů i
úhrnnou sumu cenných papírů. Tyto nové titry budou poskytovati v
příčině úroků a umořování stejná práva jako staré titry, které
nahrazují. Všechny jiné jejich náležitosti budou upraveny se schválením
komise reparační.
Jestliže byl původní titr vyjádřen v papírové měně rakousko-uherské,
bude nový náhradní titr vyjádřen v měně státu, který jej vydává. Tato
konverse bude provedena v témž poměru, v jakém tento stát provede prvou
výměnu papírových korun rakousko-uherských za peníze vlastní měny.
Základ konverse papírové koruny rakousko-uherské v měnu, v které budou
titry vyjádřeny, bude podléhati schválení komise reparační, jež bude
moci, bude-li to pokládati za vhodné, požadovati, aby stát, který
provádí konversi, změnil její podmínky. Za takovou změnu bude žádáno,
jenom bude-li komise toho názoru, že v době konverse je hodnota měny
neb měn nahradivších měnu, v které byly vyjádřeny původní titry, hledíc
ke směnečnému kursu náhradních měn vůči cizině značně nižší než hodnota
měny původní, hledíc k jejímu směnečnému kursu vůči cizině.
Byl-li původní titr vyjádřen v jedné nebo několikeré měně cizí, bude
nový titr vyjádřen v téže nebo v týchž měnách. Byl-li původní titr
vyjádřen v zlaté měně rakousko-uherské, bude nový titr vyjádřen v
librách šterlinků nebo v zlatých dolarech Spojených států, a to
částkami stejné hodnoty; tyto náhradní částky budou určeny podle váhy a
zrna jmenované trojí měny ve smyslu zákonodárství, jaké o nich platilo
dne 1. ledna 1914.
Jestliže v původních titrech byla výslovně nebo mlčky vymíněna výplata
cizími penězi podle pevné sazby nebo nějaká jiná volba kursu, musí nové
titry obsahovati stejné výhody.
Když se při okolkování ukáže, že suma titrů některé emise starého
nezajištěného dluhu uherského, které jsou na území některého státu, je
vyšší než část oné emise přikázaná na jeho vrub komisí reparační,
dostane onen stát od této komise v titrech každé nové emise, vydané
podle ustanovení této přílohy, poměrnou část, která mu náleží.
Majetníci titrů starého nezajištěného dluhu uherského, které jsou mimo
území států, jimž připadlo území bývalého mocnářství rakousko-uherského
nebo jež vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, počítajíc v to
Maďarsko, odevzdají titry, jichž jsou majetníky, prostřednictvím svých
vlád komisi reparační. Tato komise jim vydá za to osvědčení, která jim
dávají právo na poměrnou jim náležející část nových emisí titrových,
vydaných k výměně titrů, jež byly odevzdány podle ustanovení této
přílohy.
Státy a majetníci titrů, kteří mají právo na nějakou část nových emisí
titrových, vydaných podle ustanovení této přílohy, dostanou v titrech
každé nové emise tolik, aby se jejich podíly měly k celkové sumě nové
emise tak, jako se má suma titrů staré emise, které mají ony státy nebo
oni majetníci, k celkové sumě titrů staré emise předložených komisi
reparační podle ustanovení této přílohy.
Komise reparační může se, bude-li to pokládati za vhodné, dohodnouti s
majetníky nových titrů, vydaných po rozumu této přílohy, o vydání
sjednocovacích půjček každým dlužným státem. Titry těchto půjček
nahradí titry vydané po rozumu této přílohy za podmínek, jaké budou
stanoveny dohodou mezi komisí a majetníky titrů.
Stát, který béře na sebe odpovědnost za některý titr bývalé vlády
uherské, přejímá závazek také za kupony a umořovací splátky toho titru,
které by se od té doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, staly
splatnými a nebyly zaplaceny.
Dluh, který má býti rozvržen podle článku 186, zahrnuje v sobě vedle
starého veřejného nezajištěného dluhu uherského, o němž bylo výše
mluveno, část dluhu rakouského, který podle dodatkové úmluvy, schválené
rakousko- uherským zákonem ze dne 30. prosince 1907, čís. 278 ř. z.,
připadl k tíži vládě bývalého království uherského jako příspěvek k
všeobecnému dluhu rakousko-uherskému všech území závislých na Svaté
koruně uherské.
Každý stát, který podle této smlouvy přejímá část dluhu rakouského, o
němž bylo mluveno v předešlém odstavci, jest povinen odevzdati
reparační komisi titry nové a to v sumě rovnající se oné části řečeného
rakouského dluhu, která mu byla přiřčena.
Znění těchto titrů bude stanoveno reparační komisí. Toto znění bude
musit vystihnout co nejpřesněji znění starých rakouských titrů, které
těmito titry budou nahrazeny. Tyto nové titry budou vydány státům nebo
majitelům rakouských titrů, kteří mají právo na část z každé nové emise
titrů provedené podle ustanovení v příloze připojené k článku 203
smlouvy s Rakouskem.
Článek 187.
1. Jestliže by nové hranice, jak jsou stanoveny touto smlouvou,
roztrhly správní obvod, který měl svůj vlastní řádně sjednaný dluh
veřejný, převezem každá nová část onoho obvodu takovou část tohoto
dluhu, jakou jí přikáže komise reparační podle zásad daných o rozvrhu
dluhů státních článkem 186 této smlouvy. Komise reparační určí způsob
provedení.
2. Veřejný dluh bosenský a hercegovský jest pokládati za dluh správního
obvodu a nikoli za veřejný dluh bývalého mocnářství rakousko-uherského.
Článek 188.
Do dvou měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, každý ze
států, kterým podle této smlouvy připadlo území bývalého mocnářství
rakousko- uherského nebo které vznikly rozkouskováním tohoto
mocnářství, počítajíc k nim Maďarsko, okolkuje, neučinil-li tak dosud,
svým vlastním odlišným kolkem různé titry, jež odpovídají části
titrového válečného dluhu bývalé vlády uherské, který jest na jejich
území a byl zákonným způsobem vydán před 31. říjnem 1918.
Cenné papíry takto okolkované budou zaměněny za osvědčení a vzaty z
oběhu; jejich čísla budou seznamenána a zaslána komisi reparační se
všemi listinami, které se vztahují k této výměnné akci.
Z toho, že některý stát okolkoval titry a nahradil je osvědčeními podle
ustanovení tohoto článku, nevzejde tomuto státu povinnost vzíti na sebe
nebo uznati jakékoli břemeno - pokud sám okolkování a výměně nedal
výslovně takový smysl.
Státy výše jmenované mimo Maďarsko nebudou míti pražádných povinností z
válečného dluhu bývalé vlády uherské, nechť si titry tohoto dluhu jsou
kdekoli, avšak ani státy, ani příslušníci těchto států nebudou moci v
nižádném případě ničeho požadovati na jiných státech, počítajíc k nim
Maďarsko, z titrů válečného dluhu, jejichž vlastníky jsou samy nebo
jejich příslušníci.
Závazek za onu část válečného dluhu bývalé vlády uherské, jejímiž
vlastníky byli před podpisem této smlouvy příslušníci nebo vlády jiných
států než těch, kterým podle této smlouvy připadá území bývalého
mocnářství rakousko- uherského, postihne jediné vlády maďarskou, a
ostatní státy výše jmenované nebudou žádným způsobem odpovědny za tuto
část válečného dluhu.
Ustanovení tohoto článku nebudou se vztahovati na titry vydané bývalou
vládou uherskou, které uložila u Rakousko-uherské banky ke krytí
bankovek vydaných touto bankou.
Vláda maďarská bude samojediná odpovědna za všechny závazky sjednané za
války bývalou vládou uherskou, mimo závazky z papírů rentových, bonů,
obligací, hodnot a bankovek, o kterých se tato smlouva zmiňuje
výslovně.
Článek 189.
1. Do dvou měsíců po tom, kdy smlouva s Rakouskem nabude působnosti,
státy, kterým připadlo území bývalého mocnářství rakousko-uherského
nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, počítajíc k nim
Rakousko a Maďarsko, okolkují, neučinily-li tak dosud, svým vlastním
odlišným kolkem bankovky Rakousko-uherské banky, které obíhají v jejich
území.
2. Do dvanácti měsíců po tom, kdy smlouva s Rakouskem nabude
působnosti, státy, kterým připadlo území bývalého mocnářství
rakousko-uherského nebo které vznikly rozkouskováním řečeného
mocnářství, počítajíc k nim Rakousko a Maďarsko, vymění za svou měnu
nebo za novou měnu bankovky okolkované, jak shora řečeno, a to za
podmínek, které samy určí.
3. Vlády států, které již provedly konversi bankovek Rakousko-uherské
banky, ať tím, že je okolkovaly, či že daly do oběhu peníze vlastní
nebo nové, a které průběhem této akce vzaly z oběhu buď všechny tyto
bankovky nebo jejich část neokolkovavše jich, budou povinny buď
okolkovati bankovky takto zadržené nebo je míti k disposici komise
reparační.
4. Do čtrnácti měsíců po tom, kdy smlouva s Rakouskem nabude
působnosti, vlády, které vyměnily podle ustanovení tohoto článku
bankovky Rakousko- uherské banky za peníze vlastní nebo za peníze nové,
budou povinny odevzdati komisi reparační všechny bankovky
Rakousko-uherské banky, které byly vzaty z oběhu průběhem oné výměny, a
to bez rozdílu, zdali byly okolkovány čili nic.
5. Komise reparační rozhodne způsobem naznačeným v připojené příloze o
všech bankovkách, které jí budou odevzdány podle ustanovení tohoto
článku.
6. Likvidační opatření týkající se Rakousko-uherské banky začnou se den
po podpisu smlouvy s Rakouskem.
7. Likvidace bude provedena komisaři jmenovanými k tomu účelu od komise
reparační. Při této likvidaci budou komisaři povinni šetřiti ustanovení
bankovních stanov a v hlavních rysech ustanovení platných o úřadování
banky, nesmí tím však vzniknouti újma ustanovením tohoto článku.
Jestliže by vznikly pochybnosti, jak vyložiti pravidla o likvidaci
banky, jak jsou dána buď těmito články s přílohami aneb stanovami
rakousko-uherské banky, bude spor předložen k rozhodnutí buď komisi
reparační nebo rozhodčímu od ní jmenovanému. Proti rozhodnutí nebude
opravného prostředku.
8. Bankovky vydané po 27. říjnu 1918 budou míti za jedinou záruku titry
vydané bývalými nebo nynějšími vládami rakouskou i uherskou, které byly
uloženy u banky ke krytí emisí bankovek. Naproti tomu majetníci těchto
bankovek nemají žádných práv k ostatním aktivům banky.
9. Majetníci bankovek vydaných až do 27. října 1918, tento den v to
počítajíc, budou míti, pokud bankovky ty podle ustanovení tohoto článku
splní nutné podmínky účastenství při likvidaci, stejná práva k veškerým
aktivům banky. Titry vydané bývalými nebo nynějšími vládami rakouskou i
uherskou a uložené ke krytí různých emisí bankovek nepokládají se za
část těchto aktiv.
10. Titry uložené bývalými nebo nynějšími vládami rakouskou i uherskou
ke krytí bankovek vydaných až do dne 27. října 1918, tento den v to
počítajíc, budou zničeny, pokud odpovídají bankovkám konvertovaným na
území bývalého mocnářství rakousko-uherského, tak jak bylo dne 28.
července 1914, těmi státy, kterým tato území připadla nebo které
vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, počítajíc k nim Rakousko a
Maďarsko.
11. Titry, které byly uloženy bývalými nebo nynějšími vládami rakouskou
i uherskou ke krytí emisí bankovek až do 27. října 1918, tento den v to
počítajíc, a které nebyly zničeny podle bodu 10 tohoto článku, budou
dále zárukou až do povinované sumy za bankovky týchž emisí, které dne
15. června 1919 byly mimo území bývalého mocnářství rakousko-uherského.
Za takové bankovky sluší pokládati s vyloučením všech ostatních: 1.
bankovky sebrané státy nástupnickými na jejich území mimo hranice
bývalého mocnářství, které budou odevzdány komisi reparační podle bodu
4; - 2. bankovky sebrané všemi ostatními státy, které budou předloženy
podle připojené přílohy komisařům pověřeným likvidací banky.
12. Majetníci všech ostatních bankovek vydaných až do 27. října 1918,
tento den v to počítajíc, nebudou míti žádných práv na titry uložené
bývalými nebo nynějšími vládami rakouskou i uherskou ke krytí emisí
bankovek, ani všeobecně na aktiva banky. Titry, které nebyly zničeny,
nebo s kterými bylo naloženo podle ustanovení bodů 10 a 11, budou
zničeny.
13. Vlády Rakouska a Maďarska převezmou, a to každá za svou část, samy
jediné s vyloučením ostatních států, závazek za všechny titry uložené u
banky bývalými nebo nynějšími vládami rakouskou i uherskou ke krytí
emisí bankovek, pokud titry ty nebudou zničeny.
14. Majetníci bankovek Rakousko-uherské banky nebudou moci na vládách
Rakouska a Maďarska, ani na žádné jiné vládě nic požadovati za ztráty,
které snad utrpí likvidací banky.
15. Vyskytnou-li se obtíže u provádění těchto ustanovení vzhledem k
datu podepsání této smlouvy, je reparační komise oprávněna jakkoli
pozměniti lhůty vytčené v tomto článku.
PŘÍLOHA.
§ 1.
Vlády, odevzdávajíce komisi reparační všechny bankovky Rakousko-uherské
banky, vzaté z oběhu podle článku 189, odevzdají komisi také všechny
listiny vydávající počet o rázu a výši provedených konversí.
§ 2.
Komise reparační, prozkoumajíc listiny, vydá těmto vládám osvědčení
vydávající zvlášť počet o celkové sumě bankovek, které konvertovaly:
a) v hranicích bývalého mocnářství rakousko-uherského, tak jako bylo
dne 28. července 1914;
b) všude jinde.
Tato osvědčení dovolí majetníkům před komisaři pověřenými likvidací
banky uplatňovati práva, která bankovkám takto vyměněným náležejí při
rozdělení aktiv banky.
§ 3.
Jakmile se likvidace banky skončí, zničí komise reparační bankovky
takto vzaté z oběhu.
§ 4.
Bankovky vydané do 27. října 1918, tento den v to počítajíc, poskytnou
práva na aktiva banky, jen když budou předloženy vládou země, kde byly
v držení.
Článek 190.
Každý ze států, kterým připadlo území bývalého mocnářství rakousko-
uherského nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství,
počítajíc k nim Maďarsko, budou míti úplnou volnost jednání, pokud se
týká drobných mincí bývalého mocnářství rakousko-uherského, jež jsou na
jejich území.
Tyto státy nebudou moci v nižádném případě ani na účet svůj vlastní ani
na účet svých příslušníků nic požadovati na jiných státech z titulu
drobných mincí, které drží.
Článek 191.
Státy, kterým připadlo území bývalého mocnářství rakousko-uherského
nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, získají všechny
statky a majetek vlády maďarské, bývalé i nynější, pokud leží na jejich
vlastním území.
Podle tohoto článku budou se statky a majetkem vlády maďarské, bývalé i
nynější, rozuměti statky, které náležely bývalému království uherskému,
a zájmy tohoto království na statcích, které byly společným majetkem
mocnářství rakousko-uherského, dále všechen majetek koruny a všechny
soukromé statky bývalé panovnické rodiny rakousko-uherské.
Státy svrchu zmíněné nebudou moci požadovati nic ze statků a jmění
vlády maďarské, bývalé nebo nynější, ležících mimo jejich vlastní
území.
Cena statků a majetku získaných jednotlivými státy, vyjímajíc Maďarsko,
bude stanovena komisí reparační, aby byla připsána na vrub státu
nabývajícího a ku prospěchu Maďarska na účet částek dlužných z důvodu
povinnosti k náhradě škod. Komise reparační jest povinna odečísti
zároveň z hodnoty veřejného jmění takto získaného sumu úměrnou podílu,
kterým v hotových penězích, v pozemcích nebo materiálu přispěly, pokud
se týká tohoto jmění, země, obce a jinaká místní zřízení samosprávná.
Nabude-li některá stát něčeho podle tohoto článku, bude mu, bez újmy
ustanovení článku 186 o zajištěném dluhu, od sumy připsané na jeho vrub
a ku prospěchu Maďarska odečtena taková část nezajištěného dluhu bývalé
vlády uherské, převzatého jmenovaným státem nabývajícím podle řečeného
článku 186, jaká odpovídá podle mínění komise reparační nákladům
učiněným na statky a majetek státem tím získané. Sumu, jakou sluší
odečísti, určí komise reparační podle zásad, jaké uzná za slušné.
Mezi statky a majetek vlády maďarské, bývalé i nynější, náleží také
část nemovitostí jakéhokoli druhu ležících v Bosně a Hercegovině, za
které vláda bývalého mocnářství rakousko-uherského podle článku 5
úmluvy ze dne 26. února 1909 zaplatila 2,500.000 tureckých liber vládě
ottomanské. Tato část bude úměrná podílu bývalého království uherského
na oněch platech a suma určená komisí reparační budiž připsána ku
prospěchu Maďarska na úhradu částek dlužných z důvodu povinnosti k
náhradě škod.
Výjimkou z ustanovení právě uvedených budou bezplatně převedeny:
1. statky a majetek zemí, obcí a jiných místních zřízení samosprávných
bývalého mocnářství rakousko-uherského a statky i majetek v Bosně a
Hercegovině, které nenáležely bývalému mocnářství rakousko-uherskému.
2. školy a nemocnice z vlastnictví bývalého mocnářství rakousko-
uherského.
Mimo to státy jmenované v prvém odstavci, jimž připadla území, mohou se
schválením komise reparační nabýti bezplatně všech nemovitostí nebo
jiných statků, které leží v řečených územích a náležely dříve
královstvím českému neb chorvatsko-slavonsko-dalmatskému, nebo Bosně a
Hercegovině, nebo republikám dubrovnické, benátské, nebo knížecím
biskupstvím tridentskému a brixenskému, a jejichž hlavní hodnota záleží
v dějinných upomínkách, které se k nim víží.
Článek 192.
Maďarsko se vzdává, pokud se jeho týká, jakéhokoli zastoupení nebo
účastenství, jež jakékoli smlouvy, úmluvy neb dohody zabezpečovaly jemu
samému neb jeho příslušníkům ve správě komisí, agentur, státních bank a
při všech ostatních mezinárodních finančních a hospodářských
organisacích kontrolních a správních, působících v kterémkoli ze států
spojených a sdružených, v Německu, Rakousku, Bulharsku nebo Turecku, v
državách a závislých územích států shora jmenovaných, stejně jako v
bývalé říši ruské, jakož i v dohledu nad nimi.
Článek 193.
1. Maďarsko se zavazuje, že uzná za podmínek uvedených v článku 210
smlouvy s Rakouskem, odevzdání částky ve zlatě, jež je uložena v
Rakousko- uherské bance na jméno správní rady státního dluhu
ottomanského jakožto záruka prvé emise papírových peněz vlády turecké.
2. Maďarsko se zříká, pokud se jeho týká, všech výhod plynoucích z
jakýchkoli závazků obsažených ve smlouvách bukurešťské a brest-litovské
a ve smlouvách je doplňujících, aniž je tím dotčen článek 227 Části X
(Klausule hospodářské) této smlouvy.
Zavazuje se odevzdati, ať Rumunsku ať Čelným mocnostem spojeným a
sdruženým, všechna platidla, mince, hodnoty, obchodní papíry a zboží,
které dostalo na splnění jmenovaných smluv.
3. Částek v hotovosti a v platidlech, které mají býti splaceny, a
platidel, hodnot i zboží jakéhokoli druhu, které mají býti vydány nebo
převedeny podle ustanovení tohoto článku, bude použito Čelnými
mocnostmi spojenými nebo sdruženými způsobem, jaký bude jmenovanými
mocnostmi později stanoven.
4. Maďarsko se zavazuje, že uzná převody zlata, o kterých je řeč v
článku 259, odstavec 5 mírové smlouvy uzavřené ve Versailles dne 28.
června 1919 mezi mocnostmi spojenými a sdruženými a Německem, jakož i
převody pohledávek, o kterých je řeč v článku 261 téže smlouvy.
Článek 194.
Bez újmy ostatních ustanovení této smlouvy, kterými se Maďarsko zříká
práv náležejících jemu neb jeho příslušníkům, bude komise reparační
moci do roka ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, požadovati,
aby Maďarsko získalo všechna práva nebo zájmová účastenství svých
příslušníků v jakémkoli podniku obecně užitečném nebo v jakékoli
koncesi v Rusku, Turecku, v Německu, v Rakousku nebo v Bulharsku nebo v
državách a závislých územích těchto států neb na území, které,
náleževši Maďarsku nebo jeho spojencům, má býti postoupeno Maďarskem
nebo jeho spojenci nebo spravováno mandatářem podle smlouvy uzavřené s
mocnostmi spojenými a sdruženými. Dále bude Maďarsko do šesti měsíců
ode dne, kdy bude o to požádáno, povinno převésti na reparační komisi
soubor těchto práv a zájmových účastenství a všech podobných práv a
zájmových účastenství, jež vláda maďarská, bývalá i nynější, sama má
snad v držení.
Maďarsku přísluší odškodniti své příslušníky takto práv zbavené, a
komise reparační připíše ku prospěchu Maďarska na účet částek dlužných
z důvodu náhrady škod částky odpovídající hodnotě práv a zájmových
účastenství postoupených tak, jak bude tato hodnota stanovena komisí
reparační. Maďarsko bude povinno do šesti měsíců ode dne, kdy tato
smlouva nabude působnosti, oznámiti komisi reparační soupis všech oněch
práv a zájmových účastenství, ať již skutečně zaručených či nejistých a
dosud nevykonávaných, a vzdá se ve prospěch mocností spojených a
sdružených jménem svým a jménem svých příslušníků všech práv a
zájmových účastenství nahoře jmenovaných, o nichž by nebylo zmínky v
hořejším soupisu.
Článek 195.
Maďarsko se zavazuje, že nebude činit překážek, aby vlády německá,
rakouská, bulharská a turecká získaly všecka práva a zájmová
účastenství příslušníků německých, rakouských, bulharských a tureckých
ve všech podnicích obecně užitečných nebo ve všech koncesích
maďarských, která budou moci býti komisí reparační požadována podle
smluv mírových a smluv neb úmluv doplňujících, sjednaných mezi
mocnostmi spojenými a sdruženými a vládami německou, rakousko,
bulharskou a tureckou.
Článek 196.
Maďarsko se zavazuje převésti na mocnosti spojené a sdružené všechny
pohledávky neb práva vlády maďarské, bývalé nebo nynější, na náhradu
škod proti Německu, Rakousku, Bulharsku nebo Turecku a zejména všechny
ony pohledávky a ona práva, která jí vyplývají nebo budou vyplývati z
provádění závazků převzatých od 28. července 1914 až do doby, kdy tato
smlouva nabude působnosti.
Hodnota těchto pohledávek a práv na náhradu bude stanovena komisí
reparační a připsána ku prospěchu Maďarska na účtu částek dlužných z
důvodu náhrady škod.
Článek 197.
Pokud není jinakých ustanovení obsažených v této smlouvě nebo ve
smlouvách a úmluvách doplňujících, jakýkoli závazek, platiti podle této
smlouvy hotovými a vyjádřený v zlatých korunách rakousko-uherských,
bude splatný podle volby věřitelů v librách šterlinků, splatných v
Londýně, v zlatých dolarech Spojených států amerických, splatných v
Novém Yorku, v zlatých francích, splatných v Paříži, nebo v zlatých
lirách, splatných v Římě.
Po rozumu tohoto článku je smluveno, že zlaté mince shora vzpomenutí
jsou váhy a zrna, stanovených pro každou z nich zákonem dne 1. ledna
1914.
Článek 198.
Aby bylo zajištěno nejlepší a nejslušnější nakládání všem stranám,
budou určeny shodou mezi jednotlivými zúčastněnými vládami všechny
úpravy finanční, které se staly nutnými rozkouskováním bývalého
mocnářství rakousko-uherského a novým uspořádáním veřejných dluhů a
měny, podle podmínek, jaké o tom určily předešlé články. Ony úpravy se
týkají mezi jiným bank, společností pojišťovacích, spořitelen,
spořitelen poštovních, ústavů pro úvěr pozemkový, společností
hypotečních a jakýchkoli jiných zařízení podobných, působících na území
bývalého mocnářství rakousko- uherského. Jestliže by jmenované vlády
nemohly dospěti ke shodě o těchto finančních otázkách, anebo jestliže
by některá vláda měla za to, že se jejím příslušníkům nedostává
slušného nakládání, bude komise reparační jmenovati k žádosti některé z
vlád zúčastněných jednoho nebo několik rozhodčích, z jejichž výroku
nebude odvolání.
Článek 199.
Kdo požívá občanských nebo vojenských platů odpočinkových od bývalého
království uherského a byl uznán nebo stal se podle této smlouvy
příslušníkem jiného státu než Maďarska, nebude moci v příčině svých
platů odpočinkových požadovati nic na vládě maďarské.
ČÁST X.
KLAUSULE HOSPODÁŘSKÉ.
ODDÍL I.
VZTAHY OBCHODNÍ.
HLAVA I.
CELNÍ PŘEDPISY, CLA A OMEZENÍ CELNÍ.
Článek 200.
Maďarsko se zavazuje, že nepodrobí zboží, ať produkty přírodní či
výrobky, kteréhokoli ze států spojených nebo sdružených, dovážené na
území maďarské, ať dojdou odkudkoli, jiným nebo vyšším clům neb
poplatkům, počítaje k nim i vnitřní dávky, než jsou cla nebo poplatky,
jimž je podrobeno stejné zboží, ať produkty přírodní či výrobky,
kteréhokoli jiného z řečených států aneb kterékoli jiné země cizí.
Maďarsko neponechá v platnosti ani neuloží žádného zákazu neb omezení
dovážeti na území maďarské jakékoli zboží, ať produkty přírodní či
výrobky, z území kteréhokoli ze států spojených neb sdružených, ať
dojdou odkudkoli, jež by se nevztahovaly stejně na dovoz téhož zboží,
ať produktů přírodních či výrobků, kteréhokoli jiného z řečených států
aneb kterékoli jiné země cizí.
Článek 201.
Maďarsko se mimo to zavazuje, že při úpravě dovozu nebude činiti
rozdílu ke škodě obchodu kteréhokoli ze států spojených nebo sdružených
vzhledem ke kterémukoli jinému z řečených států nebo ke kterékoli jiné
cizí zemi, a to ani prostředky nepřímými, na př. takovými, jaké jsou
dány celním řádem neb řízením celním, nebo metodami verifikace neb
rozboru, nebo podmínkami placení cel, nebo metodami klasifikace neb
výkladem tarifů, nebo konečně monopolisováním.
Článek 202.
Pokud jde o vývoz, zavazuje se Maďarsko, že nepodrobí zboží, ať
produkty přírodní či výrobky, vyvážené z území maďarského do území
kteréhokoli ze států spojených nebo sdružených jiným nebo vyšším clům
nebo poplatkům, počítajíc k nim i vnitřní dávky, než takovým, jaké se
platí ze stejného zboží vyváženého do kteréhokoli jiného z řečených
států nebo do kterékoli jiné země cizí.
Maďarsko neponechá v platnosti ani neuloží žádného zákazu neb omezení
vyvážeti jakékoli zboží vypravované z území maďarského do kteréhokoli
ze států spojených nebo sdružených, jež by se nevztahovaly stejně na
vývoz téhož zboží, ať produktů přírodních či výrobků, vypravovaných do
kteréhokoli jiného z řečených států neb do kterékoli jiné země cizí.
Článek 203.
Veškeré výhody, svobody a výsady dovozní, vývozní neb průvozní, které
by Maďarsko povolilo kterémukoli ze států spojených neb sdružených nebo
kterékoli z jiných zemí cizích, budou se zároveň a bezpodmínečně
vztahovati na všechny státy spojené nebo sdružené, aniž musí o to
žádati nebo poskytnouti kompensace.
Článek 204.
Odchylkou od ustanovení článku 270 Části XII (Přístavy, vodní cesty a
železnice) této smlouvy a po dobu tří let, počínajíc dnem, kdy nabude
působnosti tato smlouva, budou výrobky provážené přístavy, které před
válkou byly v územích bývalého mocnářství rakousko-uherského, požívati
při svém dovozu do Maďarska celních slev odpovídajících poměrně slevám,
které platily pro tytéž výrobky podle celního tarifu rakousko-uherského
z roku 1906, byly-li dováženy řečenými přístavy.
Článek 205.
Nehledíc k ustanovením článků 200 až 203 jsou státy spojené a sdružené
zajedno v tom, že se nebudou dovolávati těchto ustanovení za tím
účelem, aby si zajistily výhodu plynoucí z jakékoli zvláštní úpravy,
kterou snad sjedná vláda maďarská s vládou rakouskou neb se státem
československým k zavedení zvláštní celní soustavy ve prospěch určitých
produktů přírodních neb výrobků pocházejících a dovážených z těchto
zemí, které budou vyjmenovány v úpravách, a to s výhradou, že trvání
úpravy té nepřekročí doby pěti let ode dne, kdy tato smlouva nabude
působnosti.
Článek 206.
Po šest měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, nesmějí cla
uložené Maďarskem na dovoz ze států spojených a sdružených býti vyšší
než nejvýhodnější cla, jež platila pro dovoz do bývalého mocnářství
rakousko- uherského dne 28. července 1914.
Toto ustanovení zůstane v platnosti ještě po další období třicíti
měsíců od vypršení prvých šesti měsíců, avšak toliko pro dovoz
čerstvého a sušeného ovoce, čerstvé zeleniny, olivového oleje, vajec,
vepřů, uzenářského zboží a živé drůbeže v tom rozsahu, v jakém toto
zboží v den výše vzpomenutý (28. červenec 1914) podléhalo smluvním
tarifům stanoveným smlouvami s mocnostmi spojenými neb sdruženými.
Článek 207.
1. O vzájemné dodávce uhlí, počítaje v to lignit, požívatin a surovin
budou mezi Polskem, státem československým a Maďarskem sjednány
zvláštní úpravy.
2. Než tyto úpravy budou sjednány, avšak nikterak na dobu delší pěti
let, počítajíc ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, zavazují se
stát československý a Polsko, že neuloží ani vývozního cla, ani žádného
omezení na vývoz uhlí a lignitu do Maďarska, až do množství, které určí
komise reparační, nedojde-li k dohodě mezi zúčastněnými státy. Určujíc
toto množství, přihlédne komise reparační k veškerým skutečnostem,
zahrnujíc v to množství uhlí a lignitu, která byla před válkou
vyměňována mezi nynějším územím Maďarska s jedné strany, Slezskem a
územími bývalého císařství rakouského postoupenými podle mírových smluv
státu československému a Polsku s druhé strany, a dále množství, která
toho času přebývají v těchto zemích pro vývoz. Navzájem musí Maďarsko
dodávati státu československému a Polsku množství lignitu, požívatin a
surovin uvedených v odstavci 1., jaká určí komise reparační.
3. Stát československý a Polsko se zavazují dále, že po stejnou dobu
učiní všechna opatření potřebná k zajištění toho, aby kupci bydlící v
Maďarsku mohli uhlí, čítaje v to lignit, získati za podmínek stejně
výhodných, jaké za obdobných okolností platí o prodeji stejných výrobků
kupcům bydlícím v státě československém nebo v Polsku v jejich
vlastních zemích v kterékoli jiné zemi.
4. Ustanovení bodu 2 a 3 zakazující cla a omezení při vývozu a určující
podmínky koupě, vztahují se rovněž na dodávky lignitu z Maďarska do
Polska a státu československého.
5. Vzejde-li neshoda o provedení neb výkladu některého z ustanovení
shora uvedených, rozhodne komise reparační.
6. Aby se umožnila Polsku, Rumunsku, státu srbsko-chorvatsko-
slovinskému, Československu, Maďarsku a Rakousku vzájemná pomoc
výrobky, jež dosud byly vyměňovány mezi územími těchto států a které
jsou jim nepostrádatelny pro výrobu nebo obchod, zahájí jeden každý z
těchto států, a to v době šesti měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude
působnosti, jednání, aby uzavřel s tím neb oním z řečených států
zvláštní úmluvy shodné s ustanoveními této smlouvy a jmenovitě s články
200 až 205.
Po uplynutí této lhůty, stát, který usiloval o takovouto úmluvu, aniž
se mu bylo podařilo ji sjednati, může se obrátiti na reparační komisi
se žádostí, aby uspíšila její uzavření.
Článek 208.
1. Mezi Maďarskem a Rakouskem budou sjednány zvláštní úpravy o
vzájemném dodávání požívatin, surovin a výrobků.
2. Vyčkávajíc sjednání těchto úprav, zavazuje se Maďarsko, avšak
nikterak na dobu delší pěti let od doby, kdy tato smlouva nabude
působnosti, že neuloží ani vývozního cla ani jakéhokoliv omezení na
vývoz požívatin všeho druhu získaných na území maďarském do Rakouska,
pokud jde o množství, které určí komise reparační, nedojde-li k dohodě
mezi zúčastněnými státy. Určujíc toto množství, přihlédne reparační
komise k veškerým skutečnostem a jmenovitě k výrobě a spotřebě v obou
zúčastněných zemích. Navzájem musí Rakousko dodávati Maďarsku suroviny
i výrobky uvedené pod bodem 1 v množství, jaké určí reparační komise.
3. Maďarsko se zavazuje dále, že po stejnou dobu učiní všechna opatření
potřebná k zajištění toho, aby kupci bydlící v Rakousku mohli všechny
tyto výrobky získati za podmínek stejně výhodných, jaké za obdobných
okolností platí o prodeji stejných výrobků kupcům bydlícím v Maďarsku v
jejich vlastních zemích nebo v kterékoli jiné zemi.
4. Vzejde-li neshoda o provedení a výkladu některého z ustanovení shora
uvedených, rozhodne komise reparační.
HLAVA II.
PLAVBA.
Článek 209.
Pokud se týče mořského rybolovu, mořské pobřežní plavby a námořní
vlečné plavby, bude se s loďmi a čluny států spojených a sdružených v
Maďarsku i v pobřežních vodách maďarských zacházeti stejně jako s loďmi
a čluny států požívajícího nejvyšších výhod.
Vysoké smluvní strany se shodují, že uznávají vlajku lodí kterékoli
smluvní strany, jež nemá mořského pobřeží, jsou-li zapsány v rejstříku
v určitém jediném místě ležícím na jejím území; toto místo bude pro ony
lodi přístavem zápisním.
HLAVA III.
NEKALÁ SOUTĚŽ.
Článek 210.
1. Maďarsko se zavazuje, že učiní veškerá opatření zákonodárná neb
správní nutná k tomu, aby zabezpečilo produkty přírodní neb výrobky
pocházející z kteréhokoli státu spojeného nebo sdruženého proti
jakémukoli způsobu nekalé soutěže v obchodních stycích.
Maďarsko se zavazuje zamezovati a potlačovati zabavením a všemi jinými
vhodnými trestními opatřeními jak dovoz tak vývoz, jakož i domácí
výrobu, oběh, prodej a nabídku všech produktů neb zboží, jež jsou přímo
neb ve své výpravě neb na svém obalu označeny jakýmikoli známkami,
jmény, nápisy neb značkami, vyjadřujícími přímo neb nepřímo falešné
označení původu, rázu, druhu neb zvláštních vlastností produktů neb
tohoto zboží.
2. S podmínkou, že mu bude poskytnuta vzájemnost v těchto věcech,
zavazuje se Maďarsko, že se přizpůsobí zákonům, rozhodnutím správním
nebo soudním vydaným podle těchto zákonů, platícím v některé zemi
spojené nebo sdružené a řádně notifikovaným Maďarsku od příslušných
úřadů, stanovícím neb upravujícím právo na okrskové pojmenování vín neb
lihovin vyrobených v zemi, k níž okrsek přináleží, neb ustanovujícím a
upravujícím podmínky, za kterých okrskové pojmenování může býti
povoleno; dovoz, vývoz, jakož i výroba, oběh, prodej nebo nabídka
produktů neb zboží opatřených okrskovým pojmenováním proti řečeným
zákonům neb rozhodnutím budou Maďarskem zapověděny a potlačovány
opatřeními předepsanými v bodu 1 tohoto článku.
HLAVA IV.
NAKLÁDÁNÍ SE STÁTNÍMI PŘÍSLUŠNÍKY MOCNOSTÍ SPOJENÝCH A SDRUŽENÝCH.
Článek 211.
Maďarsko se zavazuje:
a) že nebude ukládati příslušníkům mocností spojených a sdružených
žádných vylučujících výminek, pokud jde o provozování živností,
povolání, obchodu a průmyslu, které by zároveň neplatily pro všechny
cizozemce bez výjimky;
b) že nepodřídí příslušníků mocností spojených a sdružených nijakému
řádu neb omezení, pokud jde o práva naznačená v odstavci a), jež by
mohly přímo neb nepřímo odporovati ustanovením řečeného odstavce anebo
jež by byly jiné neb méně příznivé než ty, které se vztahují na
příslušníky národa požívajícího největších výhod;
c) že nepodřídí příslušníků mocností spojených a sdružených, jejich
statků, práv neb zájmových účastenství, čítaje v to i společnosti neb
sdružení, v kterých jsou zúčastněni, nižádným dávkám, poplatkům neb
daním přímým nebo nepřímým, jež by byly jiné neb vyšší než dávky,
poplatky a daně, které jsou nebo budou uloženy vlastním příslušníkům
nebo jejich statkům, právům neb zájmovým účastenstvím;
d) že nebude ukládati příslušníkům kterékoli mocnosti spojené a
sdružené nižádného omezení, které by se nebylo vztahovalo dne 1.
července 1914 na příslušníky týchž mocností, leda že by totéž omezení
stejně uložilo svým vlastním příslušníkům.
Článek 212.
Příslušníci mocností spojených a sdružených budou požívati na území
maďarském stálé ochrany svých osob, statků, práv a zájmových
účastenství a budou míti volný přístup k soudům.
Článek 213.
Maďarsko se zavazuje, že uzná novou státní příslušnost, která byla neb
bude získána jeho příslušníky podle zákonů mocností spojených nebo
sdružených a ve shodě s rozhodnutími příslušných úřadů oněch mocností
buď naturalisací, nebo podle některého ustanovení smluvního, a že je
zprostí v každém směru, hledíc k této jejich nově získané státní
příslušnosti, veškeré závislosti na státu jejich původu.
Článek 214.
Mocnosti spojené a sdružené budou moci jmenovati generální konsuly,
konsuly, místokonsuly a konsulární jednatele v maďarských městech a
přístavech. Maďarsko se zavazuje, že schválí jmenování těchto
generálních konsulů, konsulů, místokonsulů a konsulárních jednatelů,
jejichž jména mu budou oznámena, a že je připustí k vykonávání jejich
úřadu podle obvyklých pravidel a zvyklostí.
HLAVA V.
OBECNÁ USTANOVENÍ.
Článek 215.
Závazky uložené svrchu Maďarsku Hlavou I. pozbudou platnosti za pět let
po dni, kdy nabude působnosti tato smlouva, leda že by ze znění jejich
vyplýval opak anebo že by Rada Společnosti národů rozhodla aspoň
dvanáct měsíců před vypršením tohoto období, že tyto závazky zůstanou v
platnosti po další období, buď s případnými změnami, anebo bez nich.
Avšak, nebude-li jiného rozhodnutí Společnosti národů, neůmže se,
jakmile uplynou tři léta od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti,
žádná mocnost spojená nebo sdružená, která by nepřiznala Maďarsku
vzájemnosti, dovolávati závazku uloženého Maďarsku články 200, 201, 202
neb 203.
Článek 211 zůstane v působnosti po tomto pětiletém období s případnými
změnami nebo bez nich po další období, které snad ustanoví Rada
Společnosti národů většinou hlasů, jež však nesmí přesahovati dobu pěti
let.
Článek 216.
Bude-li vláda maďarská provozovati mezinárodní obchod, bude požívati,
aniž se bude za to míti, že požívá, po této stránce nijakých práv,
výsad a svobod vyplývajících ze svrchovanosti.
ODDÍL II.
SMLOUVY.
Článek 217.
Jakmile tato smlouva nabude působnosti a s výhradou ustanovení v ní
obsažených, bude mezi Maďarskem a těmi mocnostmi spojenými a
sdruženými, jež jsou jejich smluvními stranami, používáno toliko těch
několikastranných smluv, úmluv a dohod rázu hospodářského nebo
technického, uzavřených bývalým mocnářstvím rakousko-uherským, které
jsou vypočteny níže a v článcích následujících:
1. úmluvy ze dne 14. března 1884, 1. prosince 1886 a 23. března 1887 a
závěrečného protokolu ze dne 7. července 1887 o ochraně podmořských
kabelů;
2. úmluvy ze dne 11. října 1909 o mezinárodním provozu automobilů;
3. dohody ze dne 15. května 1886 o plombování železničních vozů
nákladních podléhajících prohlídce celní a protokolu ze dne 18. května
1907;
4. dohody ze dne 15. května 1886 o technické jednotnosti železnic;
5. úmluvy ze dne 5. července 1890 o uveřejňování celních tarifů a o
organisaci Mezinárodní jednoty pro uveřejňování celních tarifů;
6. úmluvy ze dne 25. dubna 1907 o zvýšení celních tarifů ottomanských;
7. úmluvy ze dne 14. března 1857 o výkupu plavebních poplatků v úžinách
Sundu a Beltu;
8. úmluvy ze dne 22. června 1861 o výkupu plavebních poplatků na Labi;
9. úmluvy ze dne 16. července 1863 o výkupu plavebních poplatků na
Šeldě;
10. úmluvy ze dne 29. října 1888 o zavedení definitivního řádu
zaručujícího volné používání Suezského průplavu;
11. úmluvy ze dne 23. září 1910 o zjednotnění některých pravidel o
srážkách, výpomoci a záchraně na moři;
12. úmluvy ze dne 21. prosince 1904 o osvobození nemocničních lodí od
dávek a poplatků v přístavech;
13. úmluvy ze dne 26. září 1906 o odstranění noční práce žen;
14. úmluv ze dne 18. května 1904 a 4. května 1910 o potlačování obchodu
s děvčaty;
15. úmluvy ze dne 4. května 1910 o potlačování pornografických
publikací;
16. zdravotní úmluvy ze dne 3. prosince 1903, jakož i předchozích úmluv
podepsaných dne 30. ledna 1892, 15. dubna 1893, 3. dubna 1894 a 19.
března 1897;
17. úmluvy ze dne 20. května 1875 o zjednotnění a zdokonalení metrické
soustavy;
18. úmluvy ze dne 29. listopadu 1906 o zjednotnění lékárnické formule
pro léky drastické;
19. úmluv ze dne 16. a 19. listopadu 1885, týkající se konstrukce
normální ladičky;
20. úmluvy ze dne 7. června 1905 o zřízení Mezinárodního zemědělského
ústavu v Římě;
21. úmluv ze dne 3. listopadu 1881 a 15. dubna 1889 o opatřeních proti
révokazu;
22. úmluvy ze dne 19. března 1902 o ochraně ptáků užitečných v
zemědělství;
23. úmluvy ze dne 12. června 1902 o poručenství nad nezletilci.
Článek 218.
Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou Vysoké smluvní
strany používati opět úmluv a úprav níže uvedených, pokud se jich
týkají, při čemž se Maďarsko zavazuje, že bude zachovávati zvláštní
ustanovení obsažená v tomto článku:
Úmluvy poštovní:
úmluvy a úpravy Světové unie poštovní, podepsané ve Vídni dne 4.
července 1891;
úmluvy a úpravy Unie poštovní, podepsané ve Washingtonu dne 15. června
1897;
úmluvy a úpravy Unie poštovní, podepsané v Římě dne 26. května 1906.
Úmluvy telegrafní:
mezinárodní telegrafní úmluvy, podepsané v Petrohradě dne 10./22.
července 1875;
řády a tarify stanovené mezinárodní telegrafní konferencí v Lisaboně
dne 11. června 1908.
Maďarsko se zavazuje, že neodepře svého souhlasu k uzavření zvláštních
úprav s novými státy, vztahujících se na úmluvy a úpravy o Světové unii
poštovní a Mezinárodní unii telegrafní, k nimž jmenované nové státy
přistoupily nebo k nimž přistoupí.
Článek 219.
Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou znovu používati
Vysoké smluvní strany, pokud se jich týká, mezinárodní
radiotelegrafické úmluvy ze dne 5. července 1912, při čemž se Maďarsko
zavazuje, že bude zachovávati prozatímní pravidla, která mu budou udána
mocnostmi spojenými a sdruženými.
Bude-li do pěti let ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva,
uzavřena nová úmluva, nahrazující úmluvu ze dne 5. července 1912 a
upravující mezinárodní styky radiotelegrafické, bude tato nová úmluva
vázati Maďarsko i tehdy, kdyby odmítlo zúčastniti se jejího vypracování
nebo ji podepsati.
Tato nová úmluva nahradí též prozatímní pravidla právě platná.
Článek 220.
Mezinárodní úmluva pařížská ze dne 20. března 1883 o ochraně
průmyslového majetku, revidované ve Washingtoně dne 2. června 1911, i
úprava ze dne 14. dubna 1891 o mezinárodním registrování ochranných
známek továrních a obchodních budou míti platnost ode dne, kdy tato
smlouva nabude působnosti, potud, pokud nebudou dotčeny neb pozměněny
výjimkami a omezeními plynoucími z této smlouvy.
Článek 221.
Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, budou používati Vysoké
smluvní strany, pokud se jich týče, úmluvy haagské ze dne 17. července
1905 o soudním řízení občanském. Toto usní se však netýká a nebude
týkati Francie, Portugalska a Rumunska.
Článek 222.
Maďarsko se zavazuje, že do dvanácti měsíců ode dne, kdy tato smlouva
nabude působnosti, přistoupí v předepsané formě k mezinárodní úmluvě
bernské ze dne 9. září 1886 o ochraně děl literárních a uměleckých,
revidované v Berlíně dne 13. listopadu 1908 a doplněné dodatečným
protokolem podepsaným v Bernu dne 20. března 1914.
Dokud nepřistoupí k úmluvě svrchu uvedené, zavazuje se Maďarsko, že
bude uznávati a chrániti literární a umělecká díla příslušníků států
spojených nebo sdružených účinnými opatřeními, která učiní podle zásad
řečené mezinárodní úmluvy.
Mimo to se, nehledíc k přistoupení svrchu uvedenému, Maďarsko zavazuje,
že bude i nadále uznávati a chrániti veškerá literární a umělecká díla
příslušníků kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené nejméně v témž
rozsahu jako dne 28. července 1914 a za stejných podmínek.
Článek 223.
Maďarsko se zavazuje, že se připojí k těmto úmluvám:
1. k úmluvě ze dne 26. září 1906 o zákazu používati bílého kostíku k
výrobě zápalek;
2. k úmluvě ze dne 31. prosince 1913 o zjednotnění obchodní statistiky.
Článek 224.
Každá z mocností spojených neb sdružených bude notifikovati v duchu
obecných zásad neb zvláštních ustanovení této smlouvy Maďarsku všecky
dvoustranné úmluvy jakéhokoli druhu, uzavřené s bývalým mocnářstvím
rakousko-uherským, jejichž zachovávání bude požadovati.
Notifikace, o kterou jde v tomto článku, stane se buď přímo, nebo skrze
třetí mocnost. Její přijetí bude Maďarskem potvrzeno písemně. Den
notifikace platí za den, kdy smlouva nabude působnosti.
Mocnosti spojené nebo sdružené se vzájemně zavazují, že nepoužijí vůči
Maďarsku jiných úmluv než těch, jež jsou ve shodě s ustanoveními této
smlouvy.
V notifikaci budou po případě uvedena ona ustanovení oněch úmluv nebo
smluv, která, nejsouce v souhlasu s ustanoveními této smlouvy, nebudou
pokládána za platná.
Při různosti mínění bude Společnosti národů požádána o vyjádření.
Spojeným neb sdruženým mocnostem vyhrazena jest k notifikaci lhůta
šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.
Jenom ty dvoustranné úmluvy, které byly předmětem takovéto notifikace,
nabudou znovu působnosti mezi mocnostmi spojenými nebo sdruženými a
Maďarskem.
Hořejších pravidel možno používati o všech dvoustranných úmluvách,
existujících mezi kteroukoli mocností spojenou a sdruženou a Maďarskem,
i když ony mocnosti spojené a sdružené nebyly s Maďarskem ve stavu
válečném.
Článek 225.
Maďarsko prohlašuje, že uznává za neúčinné všechny smlouvy, úmluvy neb
dohody, které uzavřelo ono neb bývalé mocnářství rakousko-uherské s
Německem, Rakouskem, Bulharskem neb Tureckem ode dne 1. srpna 1914 až
do dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.
Článek 226.
Maďarsko se zavazuje, že zajistí ipso facto mocnostem spojeným a
sdruženým, jakož i úředníkům a příslušníkům řečených mocností výhody
vyplývající ze všech práv a předností jakéhokoli druhu, jež ono neb
bývalé mocnářství rakousko-uherské snad poskytlo Německu, Rakousku,
Bulharsku neb Turecku, nebo jež poskytlo úředníkům neb příslušníkům
těchto států smlouvami, úmluvami neb dohodami uzavřenými před 1. srpnem
1914, na tak dlouho, dokud tyto smlouvy, úmluvy neb dohody zůstanou v
působnosti.
Mocnosti spojené a sdružené si vyhrazují právo přijmouti neb
nepřijmouti výhody plynoucí z těchto práv a předností.
Článek 227.
Maďarsko prohlašuje, že uznává za neúčinné všechny smlouvy, úmluvy neb
dohody, které uzavřelo ono neb bývalé mocnářství rakousko-uherské s
Ruskem neb s kterýmkoli státem neb vládou, jejichž území bylo dříve
součástí Ruska, nebo s Rumunskem před 28. červencem 1914 nebo po tomto
dni až do dne, kdy nabude působnosti tato smlouva.
Článek 228.
Jestliže by po 28. červenci 1914 některá z mocností spojených nebo
sdružených, Rusko nebo některý stát nebo vláda, jejichž území bylo
dříve součástí Ruska, byly bývaly přinuceny následkem vojenského
obsazení neb jakýmkoli jiným prostředkem neb z jakékoli jiné příčiny
povoliti neb dáti povoliti jakýmkoli úředním jednáním koncese, výsady
neb výhody jakéhokoli druhu Maďarsku nebo příslušníku maďarskému, jsou
tyto koncese, výsady a výhody ipso facto zrušeny touto smlouvou.
Náklady neb náhrady jakéhokoli druhu, které by snad vyplývaly z tohoto
zrušení, nebudou v žádném případě hrazeny mocnostmi spojenými a
sdruženými, aniž mocnostmi, státy, vládami nebo veřejnými úřady, jež
tento článek zprošťuje jejich závazků.
Článek 229.
Ode dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, zavazuje se Maďarsko,
pokud se jeho týká, že ipso facto poskytne mocnostem spojeným a
sdruženým i jejich příslušníkům práva a výhody jakéhokoli druhu, jež
vyhradilo ono neb bývalé mocnářství rakousko-uherské ode dne 28.
července 1914 až do dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, státům,
jež se nezúčastnily války, neb jejich příslušníkům smlouvami, úmluvami
neb dohodami, na tak dlouho, dokud tyto smlouvy, úmluvy neb dohody
zůstanou pro Maďarsko v působnosti.
Článek 230.
Ony Vysoké smluvní strany, jež doposud nepodepsaly nebo jež podepsavše
doposud neratifikovaly úmluvy o opiu, podepsané v Haagu dne 23. ledna
1912, jsou zajedno v tom, že uvedou tuto úmluvu v působnost a že k tomu
cíli vydají potřebné zákony co možno nejdříve, nejdéle do dvanácti
měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.
Mimo to ujednávají smluvní strany, pokud jde o ty z nich, které ještě
neratifikovaly řečené úmluvy, že ratifikace této smlouvy bude ve všech
směrech platiti za ratifikaci a za podpis zvláštního protokolu, který
byl vyložen v Haagu ve shodě s resolucí třetí konference opiové z roku
1914 k tomu cíli, aby tato úmluva byla uvedena v působnost.
Za tím účelem odevzdá vláda republiky francouzské vládě nizozemské
ověřený souhlasný opis protokolu o složení ratifikací této smlouvy a
vyzve vládu nizozemskou, aby přijala a pokládala tento dokument za
složení ratifikací úmluvy ze dne 23. ledna 1912 a za podpis dodatečného
protokolu z r. 1914.
ODDÍL III.
DLUHY.
Článek 231.
Tyto druhy peněžních závazků budou vyrovnávány prostřednictvím úřadů
verifikačních a kompensačních, které budou zřízeny každou z Vysokých
smluvních stran do tří měsíců po notifikaci vzpomenuté v odstavci e)
níže:
1. dluhy splatné před válkou, jimiž jsou povinni příslušníci jedné ze
smluvních mocností, sídlící na území této mocnosti, příslušníkům
mocnosti protivné, sídlícím na území této mocnosti;
2. dluhy dospělé za války, jimiž jest někdo povinen příslušníkům
některé ze smluvních mocností, sídlícím na území této mocnosti, a jež
vyplývají z transakcí neb smluv ujednaných s příslušníky protivné
mocnosti, sídlícími na území této mocnosti, a jejichž vymáhání bylo
úplně nebo částečně přerušeno následkem stavu válečného;
3. úroky před válkou neb za války dospělé a dlužné příslušníku některé
ze smluvních mocností, jež vyplývají z cenných papírů vydaných neb
převzatých protivnou mocností, předpokládajíc, že vyplácení těchto
úroků vlastním příslušníkům této mocnosti nebo neutrálům nebylo po dobu
války zastaveno;
4. jistiny, které se staly splatnými před válkou nebo za války a které
mají býti vyplaceny příslušníkům některé smluvní mocnosti,
představujíce cenné papíry vydané protivnou mocností, předpokládajíc,
že vyplacení takovéhoto kapitálu vlastním příslušníkům této mocnosti
neb neutrálům nebylo po dobu války zastaveno.
Jde-li o úroky nebo jistiny splatné za titry vydané nebo převzaté
vládou bývalého mocnářství rakousko-uherského, nebude suma, kterou bude
musiti Maďarsko připsati ku prospěchu a zaplatiti, vyšší než suma úroků
a jistin odpovídajících dluhu postihujícímu Maďarsko podle ustanovení
Části XI (Klausule finanční) této smlouvy a podle zásad stanovených
komisí reparační.
Výtěžky likvidací nepřátelských majetků, práv a zájmových účastenství,
uvedených v Oddílu IV a jeho příloze, budou účtovány verifikačními a
kompensačními úřady v měně a za kus stanovený níže v odstavci d) a bude
s nimi naloženo podle podmínek stanovených v řečeném Oddílu a příloze.
Operace tímto článkem stanovené budou se prováděti podle těchto zásad a
v souhlase s přílohou tohoto Oddílu:
a) Každá z Vysokých smluvních stran zapoví ode dne, kdy nabude
působnosti tato smlouva, veškeré platby, přijímání plateb a vůbec
veškeren styk mezi zájemníky týkající se vyrovnání řečených dluhů jinak
než prostřednictvím shora zmíněných úřadů verifikačních a
kompensačních.
b) Každá z Vysokých smluvních stran, o kterou jde, bude ručiti za
placení řečených dluhů svých příslušníků státních, vyjímajíc případ,
byl-li dlužník před válkou ve stavu úpadku, insolvence, nebo bylo-li
vyhlášeno zastavení jeho platů, aneb byla-li dlužníkem společnost,
jejíž obchody byly za války likvidovány podle výjimečných zákonů
válečných.
c) Částky dlužné příslušníkům jedné smluvní mocnosti příslušníky
protivné mocnosti připíší se na vrub verifikačního a kompensačního
úřadu země dlužníkovy a budou zapraveny věřitelovi úřadem státu
věřitelova.
d) Dluhy budou placeny neb uvěřeny v měně té mocnosti spojené a
sdružené (k nimž se počítají i kolonie a protektoráty mocností
spojených, britská dominia a Indie), o kterou jde. Mají-li dluhy býti
vyrovnány v jiné měně, budou spláceny neb uvěřeny v měně zainteresované
mocnosti spojené nebo sdružené (kolonie, protektorátu, britského
dominia neb Indie), o kterou jde. Konverse se provede v kursu
předválečném.
Pro použití tohoto ustanovení bude se míti za to, že se předválečný
kurs rovná průměru přepočítacích kursů telegrafních, které platily pro
mocnost spojenou nebo sdruženou, o kterou jde, v měsíci, který
předcházel přímo před začetím stavu válečného mezi řečenou mocností, o
kterou jde, a Rakousko-Uherskem.
Jestliže smlouva ustanovuje výslovně pevný kurs konverse měny, v níž je
závazek vyjádřen, v měnu mocnosti spojené nebo sdružené, o kterou jde,
nebude hořejších ustanovení o kursu použito.
Pokud jde o Polsko a stát československý, mocnosti nově utvořené, budou
měna a kurs, v kterých mají býti vyrovnány dluhy, jež mají býti
zaplaceny neb uvěřeny, ustanoveny komisí reparační, o níž jedná Část
VIII, leda že by byly zúčastněné státy napřed došly k dohodě,
upravující otázky nerozhodnuté.
e) Předpisy tohoto článku a připojené přílohy nebudou platiti mezi
Maďarskem s jedné strany a kteroukoli mocností spojenou nebo sdruženou,
její kolonií, protektorátem, kterýmkoli dominiem britským nebo Indií se
strany druhé, leda že do měsíce po dni, kdy bude uložena ratifikace
této smlouvy mocností, o niž jde, nebo ratifikace jménem onoho dominia
nebo Indie, se dostane Maďarsku v tom směru notifikace vládou oné
mocnosti spojené neb sdružené, onoho britského dominia neb Indie, podle
toho, o koho jde.
f) Mocnosti spojené a sdružené, které přijaly tento článek a připojenou
přílohu, mohou se mezi sebou dohodnouti, že jich použijí o svých
příslušnících, sídlících na jejich území, pokud jde o vztahy mezi
těmito příslušníky a příslušníky maďarskými. V tomto případě budou
platby provedené podle tohoto předpisu vyrovnávány mezi úřady
verifikačními a kompensačními států spojených a sdružených, kterých se
věc týká.
PŘÍLOHA.
§ 1.
Každá z Vysokých stran smluvních zřídí do tří měsíců od notifikace
podle článku 231, odstavce e), "úřad verifikační a kompensační" pro
placení a vymáhání nepřátelských dluhů.
Pro jednotlivé díly území Vysokých stran smluvních mohou býti zřízeny
místní úřady. Tyto úřady budou ve svém obvodu zastávati veškery funkce
ústředních úřadů; ale veškeré styky s úřadem v protivné zemi musí býti
prováděny skrze ústřední úřad.
§ 2.
V této příloze jsou označeny slovy "nepřátelské dluhy" závazky peněžní
uvedené v prvním odstavci článku 231, slovy "nepřátelští dlužníci"
osoby, které jsou tyto částky dlužny, slovy "nepřátelští věřitelé"
osoby, kterým jsou dlužny, slovy "úřad věřitelský" úřad verifikační a
kompensační působící v zemi věřitelově a slovy "úřad dlužnický" úřad
verifikační a kompensační působící v zemi dlužníkově.
§ 3.
Vysoké strany smluvní podrobí přestoupení odstavce a) článku 231 týmž
trestům, jaké jsou nyní v zákonné platnosti na obchodování s
nepřítelem. Ty z nich, které nezakázaly obchodování s nepřítelem,
vyhlásí zákony postihující přísnými tresty přestoupení výše zmíněná.
Rovněž zakáží Vysoké smluvní strany na svém území veškeré právní spory
vztahující se na placení nepřátelských dluhů, vyjímajíc případy
vypočtené v této příloze.
§ 4.
Vládní záruky uvedené v odstavci b) článku 231 bude použito, je-li dluh
z jakéhokoli důvodu nedobytný, vyjímajíc případ, byl-li v době
vypovědění války dluh již promlčen podle zákonů v zemi dlužníkově, nebo
byl-li dlužník v té chvíli ve stavu úpadku, insolvence, nebo bylo-li
vyhlášeno zastavení jeho platů aneb byla-li dlužníkem společnost, jejíž
obchody byly likvidovány podle výjimečných zákonů válečných. V tomto
případě bude řízení stanovené v této příloze platiti pro placení
repartic z massy.
Výrazy "stav úpadku" a "insolvence" míří na zákony, které znají tyto
právní stavy. Výraz "vyhlášení zastavení platů" má týž význam jako v
právu anglickém.
§ 5.
Věřitelé podají úřadu věřitelskému do šesti měsíců od jeho ustavení
zprávu o svých pohledávkách a opatří mu veškeré písemné doklady a
vysvětlení, které na nich budou žádány.
Vysoké strany smluvní učiní veškerá opatření potřebná k stíhání a
potrestání tajného dorozumění mezi nepřátelskými věřiteli a dlužníky.
Úřady tyto oznámí si vespolek veškery údaje a zprávy, které by pomáhaly
odkrýti a potrestati taková dorozumění.
Dlužníkům a věřitelům přejícím si dorozuměti se o výši dluhu usnadní
Vysoké smluvní strany co možno nejvíce poštovní a telegrafní spojení na
útraty zúčastněných stran skrze úřady.
Úřad věřitelský oznámí úřadu dlužnickému veškeré dluhy, které mu budou
přihlášeny. Úřad dlužnický zpraví v pravý čas úřad věřitelský o dluzích
uznaných a dluzích sporných. V tomto případě úřad dlužnický udá, proč
dluh nebyl uznán.
§ 6.
Kdykoli bude některý dluh uznán zcela nebo z části, připíše úřad
dlužnický ihned uznanou částku ku prospěchu úřadu věřitelskému, který
bude současně o této kreditní položce zpraven.
§ 7.
Dluh bude pokládán za uznaný v celku a bude připsán ku prospěchu úřadu
věřitelskému, jestliže do tří měsíců od přijetí zprávy nebo do delší
lhůty, kterou povolí úřad věřitelský, úřad dlužnický nemá zprávy, že
dluh uznán nebyl.
§ 8.
Jestliže dluh nebude uznán v celku nebo z části, vyšetří oba úřady
společně tu věc a pokusí se o to, aby se strany dohodly.
§ 9.
Úřad věřitelský zaplatí jednotlivým věřitelům částky jemu ku prospěchu
připsané, používaje k tomu cíli prostředků daných mu k disposici vládou
jeho státu a za podmínek ustanovených touto vládou, zadrží však částku,
již uzná za potřebnou k úhradě risika, výloh a provisí.
§ 10.
Kdokoli bude požadovati zaplacení nepřátelského dluhu, který nebude
uznán v celku nebo z části, musí zaplatiti úřadu jako pokutu 5%ní úrok
z neuznané částky dluhu. Rovněž, kdokoli neoprávněně odmítne zcela nebo
z části uznati dluh od něho požadovaný, musí zaplatiti jako pokutu 5%ní
úrok z částky, stran které jeho odmítnutí nebude uznáno za oprávněné.
Tento úrok se bude počítati od konce lhůty naznačené v paragrafu 7 do
dne, kdy požadavek bude uznán za neoprávněný, nebo kdy dluh bude
splacen.
Každý úřad se musí ve svém oboru působnosti postarati o vymožení pokut
shora naznačených a bude ručiti v případech, kde tyto pokuty nebudou
vymoženy.
Pokuty budou připsány ku prospěchu protivnému úřadu, který je zadrží
jako příspěvek na výlohy spojené s provedením těchto předpisů.
§ 11.
Zúčtování mezi úřady bude konáno čtvrtletně a saldo zapravováno v
hotovosti státem dlužníkovým do měsíce.
Salda však, jež by snad měla platiti jedna nebo několik mocností
spojených nebo sdružených, budou zadržena až do úplného zaplacení
částek příslušejících mocnostem spojeným nebo sdruženým nebo jejich
příslušníkům z důvodů válečných.
§ 12.
Aby bylo usnadněno jednání mezi úřady, bude míti každý z nich zástupce
v sídle druhého úřadu.
§ 13.
Veškerá jednání budou, nehledíc k odůvodněným výjimkám, konána pokud
možno v místnostech úřadu dlužnického.
§ 14.
Podle článku 231, odstavce b), ručí Vysoké strany smluvní za to, že
jejich příslušníci zaplatí nepřátelské pohledávky.
Úřad dlužnický bude tedy povinen připsati ku prospěchu úřadu
věřitelskému veškeré dluhy uznané, třeba by byly u jednotlivého
dlužníka nedobytné. Avšak zúčastněné vlády musí svým úřadům dáti
veškerou moc potřebnou k dobytí uznaných dluhů.
§ 15.
Každá vláda zaručí náklady úřadu zřízeného na jejím území, počítajíc v
to plat úřednictva.
§ 16.
Vznikla-li by neshoda mezi dvěma úřady o oprávněnosti nároků nebo spor
mezi dlužníkem a věřitelem nepřátelským nebo mezi úřady, bude spor
podroben buď řízení rozhodčímu (jestliže strany s tím vysloví souhlas,
a za podmínek stanovených vzájemnou dohodou), anebo bude předložen
smíšenému rozhodčímu soudu ustanovenému v následujícím Oddílu VI.
Spor může však býti na žádost úřadu věřitelského předložen k rozhodnutí
řádným soudům v bydlišti dlužníkově.
§ 17.
Částky přiznané smíšeným rozhodčím soudem, soudy řádnými nebo soudem
rozhodčím budou vymáhány skrze úřad, jako kdyby byly uznány úřadem
dlužnickým.
§ 18.
Každá ze zúčastněných vlád ustanoví zástupce, kterému bude uložena
vznášeti jménem jejího úřadu žaloby před smíšeným rozhodčím soudem.
Tento zástupce bude vykonávati všeobecný dohled nad zmocněnci nebo
právními zástupci příslušníků svého státu.
Soud rozhoduje podle spisů. Může však slyšeti strany předstupující
osobně nebo podle vlastní vůle zastoupené buď zmocněnci schválenými
oběma vládami nebo zástupcem shora uvedeným, který má právo přidružiti
se ke straně, jakož i převzíti a držeti žalobní nárok jí opuštěný.
§ 19.
Zúčastněné úřady předloží smíšenému rozhodčímu soudu všecky informace a
listinné doklady, které budou míti, aby umožnily soudu rychle
rozhodnouti o právních věcech naň vznesených.
§ 20.
Kde se jedna ze zúčastněných stran odvolá ze spojeného rozhodnutí obou
úřadů, musí složiti jistotu k úhradě nákladů, kterážto jistota bude
vrácena toliko, jestliže první rozsudek bude změněn ve prospěch
odvolatelův, a v poměru k úspěchu, jehož dosáhne, v kterémžto případě
bude jeho odpůrce přidržen zaplatiti poměrný podíl škod a výloh.
Jistota může býti nahrazena jinou zárukou, kterou by soud přijal.
5%ní poplatek sporné částky bude vyměřen ve všech případech
přednesených soudu. Tento poplatek ponese strana podlehnuvší,
nerozhodne-li soud jinak. Tento poplatek platí se vedle jistoty shora
vzpomenuté. Rovněž není závislý na záruce.
Soud může přiznati jedné ze stran odškodné až do výše útrat vzniklých
procesem.
Každá částka dlužná podle tohoto paragrafu bude připsána ku prospěchu
úřadu vítězné strany a bude zúčtována odděleně.
§ 21.
K rychlému vyřizování sporů bude při jmenování všech osob pro úřady a
pro smíšený rozhodčí soud přihlíženo k znalosti řeči druhého
zúčastněného státu.
Každý z úřadů bude moci volně dopisovati i předkládati listiny druhému
ve svém vlastním jazyku.
§ 22.
Nebude-li opačné dohody mezi zúčastněnými vládami, zúrokují se dluhy
podle těchto pravidel:
Žádný úrok se nebude platiti z dlužných dividend, úroků nebo jiných
občasných platů, které samy jsou úrokem z kapitálu.
Úroková míra bude 5 % ročně, leda že by podle smlouvy, zákona nebo
místního zvyku věřitel měl právo na úrok podle jiné míry; v těchto
případech bude platiti tato míra.
Úrok se bude počítati ode dne zahájení nepřátelství nebo, jestliže
částka, která má býti uhrazena, dospěla během války, ode dne
dospělosti, až do dne, kdy dluh bude připsán ku prospěchu úřadu
věřitelskému.
Pokud jsou úroky dluhovány, budou pokládány za dluhy uznané od úřadů a
budou za týchž podmínek připsány ku prospěchu úřadu věřitelskému.
§ 23.
Jestliže rozhodnutím úřadů nebo smíšeného soudu rozhodčího bude o
některém nároku uznáno, že nespadá pod článek 231, může věřitel
vymáhati svoji pohledávku před řádnými soudy nebo kteroukoli jinou
právní cestou.
Přednese-li se nárok úřadu, přetrhují se lhůty promlčecí.
§ 24.
Vysoké strany smluvní se zavazují, že uznají nálezy smíšeného soudu
rozhodčího za konečné a že je učiní závaznými pro své příslušníky.
§ 25.
Jestliže úřad věřitelský odmítne oznámiti úřadu dlužnickému nárok nebo
postupovati podle této přílohy k tomu cíli, aby byl vymožen zcela nebo
z části nárok, který mu byl řádně ohlášen, bude povinen vydati věřiteli
osvědčení udávající požadovanou částku, a řečený věřitel bude oprávněn
vymáhati pohledávku před řádnými soudy nebo jakoukoli jinou právní
cestou.
ODDÍL IV.
MAJETEK, PRÁVA A ZÁJMOVÁ ÚČASTENSTVÍ.
Článek 232.
I.
Otázka soukromého majetku, soukromých práv a zájmových účastenství v
zemích nepřátelských bude rozřešena podle zásad vyslovených v tomto
Oddíle a podle ustanovení připojené přílohy.
a) Mimořádná opatření válečná, jakož i opatření disposiční, tak jak
jsou vymezena v příloze paragrafu 3, která byla v území bývalého
království uherského učiněna o majetku, právech a zájmových
účastenstvích příslušníků mocností spojených nebo sdružených, počítajíc
v to společnosti a družstva, v nichž tito příslušníci byli zúčastněni,
budou, nebude-li likvidace již ukončena, neprodleně zrušena aneb
zastavena, a budou majetek, práva a zájmová účastenství, o něž jde,
vrácena oprávněným.
b) S výhradou opačných ustanovení, která by snad vyplývala z této
smlouvy, vyhrazují si mocnosti spojené nebo sdružené právo zadržeti a
likvidovati veškerý majetek, práva a zájmová účastenství, jež v době,
kdy tato smlouva nabude působnosti, náležejí příslušníkům bývalého
království uherského nebo společnostem jimi kontrolovaným a jsou na
jejich území, v jejich osadách, državách a protektorátech, počítajíc v
to i území, která jim byla postoupena podle této smlouvy nebo jsou pod
dozorem jmenovaných mocností.
Likvidace bude provedena podle zákonů zúčastněného státu spojeného
anebo sdruženého, a nebude vlastník směti nakládati s tímto majetkem,
právy a zájmovými účastenstvími, aniž jest mu dovoleno uvaliti na ně
jakékoli břemeno bez svolení tohoto státu.
Za maďarské příslušníky ve smyslu tohoto odstavce nebudou pokládány
osoby, které do šesti měsíců po tom, kdy nabude působnosti tato
smlouva, dokáží, že podle ustanovení této smlouvy nabyly ipso facto
státního občanství mocnosti spojené nebo sdružené, počítajíc v to
osoby, které nabudou tohoto státního občanství se svolením příslušných
úřadů podle článku 62, a osoby, které nabudou tohoto státního občanství
na základě dřívějšího práva domovského.
c) Platy nebo náhrady vyplývající z výkonu práva, o kterém se mluví v
odstavci b), určí se podle způsobu ocenění a likvidace stanoveného
zákonodárstvím země, v níž byl majetek zadržen nebo likvidován.
d) S výhradou ustanovení této smlouvy budou ve vztazích mezi mocnostmi
spojenými a sdruženými nebo jejich příslušníky se strany jedné a
příslušníky bývalého království uherského se strany druhé, dále mezi
Maďarskem se strany jedné a mocnostmi spojenými a sdruženými a jejich
příslušníky se strany druhé všechna válečná opatření mimořádná, dále
opatření disposiční, jakož i všechny akty, které byly vykonány anebo
mají býti vykonány na základě těchto opatření po smyslu paragrafů 1 a 3
přílohy, pokládána za definitivní a mohou býti proti každému namítnuta.
e) Příslušníci mocností spojených nebo sdružených budou míti právo na
náhradu škod nebo újem, které byly způsobeny jejich majetku, právům
nebo zájmovým účastenstvím, počítajíc v to i společnosti nebo družstva,
v nichž byli zúčastněni na území bývalého království uherského, buď
mimořádnými opatřeními disposičními, o nichž jest řeč v paragrafu 1 a 3
v připojené příloze. Reklamace podané v té příčině od těchto
příslušníků budou vyšetřeny a bude peníz náhrad určen smíšeným soudem
rozhodčím stanoveným v Oddíle VI anebo rozhodčím jmenovaným od tohoto
soudu. Náhrady půjdou na vrub Maďarska a mohou býti hrazeny ze jmění
příslušníků bývalého království uherského neb společností jimi
kontrolovaných, jak je vymezeno v odstavci b), který je na území anebo
pod kontrolou státu, jemuž přísluší reklamant. Tento majetek může býti
prohlášen za zástavu, ručící za závazky nepřátelské, za podmínek
stanovených v paragrafu 4 připojené přílohy. Tato náhrada může býti
splacena mocností spojenou anebo sdruženou a peníz bude připsán
Maďarsku dluhem.
f) V každém případě, kdy si příslušník mocnosti spojené anebo sdružené,
vlastník majetku, práva nebo zájmového účastenství, na které se
vztahovalo opatření disposiční na území bývalého království uherského,
bude toho přáti, bude reklamaci, o níž se jedná v odstavci e), vyhověno
vrácením tohoto majetku, je-li tu ještě in natura.
V tomto případě bude Maďarsko povinno učiniti veškerá opatření nutná,
aby byl vlastník z držby vypuzený uveden v držení svého majetku,
zproštěného všech břemen nebo služebností, kterými by byl zatížen po
likvidaci, a odškodniti třetí osoby, které by byly vrácením poškozeny.
Není-li vrácení, o kterém je řeč v předešlém odstavci, možné, mohou
prostřednictvím zúčastněných mocností nebo úřadů ověřovacích a
kompensačních, o nichž je řeč v příloze připojené k Oddílu III, býti
uzavřena zvláštní ujednání za tím účelem, aby příslušníku některé
mocnosti spojené anebo sdružené bylo zajištěno odškodnění za újmu, o
níž je řeč v odstavci e), přiřčením výhod aneb ekvivalentů, které se
uvolí přijmouti na místě majetku, práv nebo zájmových účastenství,
kterých byl zbaven.
Z důvodů restitucí učiněných podle tohoto článku budou platy nebo
náhrady stanovené podle odstavce e) zmenšeny o nynější cenu vráceného
majetku, přihlížejíc k náhradám za ztrátu požívacího práva anebo za
zhoršení.
g) Oprávnění stanovené v odstavci f) jest vyhrazeno vlastníkům, kteří
jsou příslušníky oněch mocností spojených nebo sdružených, na jejichž
území zákonodárná opatření nařizující obecnou likvidaci majetku, práv a
zájmových účastenství nepřátelských nebyla v platnosti před podepsáním
smlouvy o příměří.
h) Vyjímaje případ, kdy bylo provedeno vrácení in natura po smyslu
odstavce f), bude s čistým výtěžkem likvidace majetku, práv a zájmových
účastenství nepřátelských, ať se nalézaly kdekoli, byla-li tato
likvidace provedena buď na základě mimořádného válečného zákonodárství
anebo podle tohoto článku, jakož i vůbec se všemi nepřátelskými aktivy
peněžními, pokud nejde o výtěžek likvidace majetku nebo o peněžní
aktiva osob jmenovaných v poslední větě odstavce b), naloženo tímto
způsobem:
1. Pokud jde o mocnosti, které přijmou Oddíl III a připojenou přílohu,
budou jmenované výtěžky a aktiva prostřednictvím úřadu verifikačního a
kompensačního, stanovené tímto Oddílem a přílohou, připsány ku
prospěchu oné mocnosti, jejímž příslušníkem jest vlastník. S každým
saldem, jež odtud vyplývá ve prospěch Maďarska, bude naloženo podle
článku 173 Části VII (Náhrada škod) této smlouvy.
2. Pokud se týče mocností, které nepřijmou Oddílu III a připojené
přílohy, budou výtěžek majetku, práv a zájmových účastenství, jakož i
peněžní aktiva příslušníků mocností spojených nebo sdružených,
Maďarskem zadržené, přímo vyplaceny oprávněnému anebo jeho vládě. Každá
mocnost spojená nebo sdružená bude moci nakládati postupujíc podle
svých zákonů a řádů s výtěžkem majetku, práv a zájmových účastenství,
jakož i s peněžními aktivy, které náležely příslušníkům bývalého
království uherského anebo společnostem podrobeným jejich dozoru, o
nichž je řeč v odstavci b), a které zabavila, a bude jich moci použíti
k uspokojení reklamací a pohledávek stanovených v tomto článku nebo v
paragrafu 4 připojené přílohy. Každý majetek, právo anebo zájmové
účastenství anebo výtěžek jejich likvidace nebo jakékoli peněžní
aktivum, jimiž nebude disponováno tak, jak bylo svrchu řečeno, může
býti zadržen jmenovanou mocností spojenou nebo sdruženou, v kterémžto
případě bude s jeho hodnotou v penězích naloženo podle článku 173 Části
VIII (Náhrada škod) této smlouvy.
i) S výhradou článku 250, jestliže byly provedeny likvidace v nových
státech, které podpisují tuto smlouvu jako mocnosti spojené a sdružené,
nebo ve státech, které nejsou účastny náhrad, jež má platiti Maďarsko,
musí býti výtěžek likvidací provedených v těchto státech vyplacen přímo
vlastníkům, při čemž arci práva daná komisi reparační touto smlouvou, a
zejména článkem 165 Části VIII (Náhrada škod) a článkem 194 Části XI
(Klausule finanční), zůstávají vyhrazena. Dokáže-li vlastník před
smíšeným soudem rozhodčím, který se zavádí Oddílem VI této Části, anebo
před rozhodčím, který bude jmenován tímto soudem, že podmínky prodejové
nebo opatření učiněná státem, o který jde, nesrovnávající se s jeho
obecným zákonodárstvím, byly nespravedlivým způsobem na újmu ceně,
budou moci soud nebo rozhodčí přiznati oprávněnému přiměřenou náhradu,
kterou zaplatí onen stát.
j) Maďarsko se zavazuje odškodniti své příslušníky za likvidaci nebo
zadržení jejich majetku, práv anebo zájmových účastenství v zemích
spojených nebo sdružených.
k) Peníz dávek a daní z majetku, které Maďarskem byly anebo by mohly
býti vybrány z majetku, práv anebo zájmových účastenství příslušníků
mocností spojených nebo sdružených od 3. listopadu 1918 až do té doby,
kdy uplynou tři měsíce po tom, co nabude tato smlouva působnosti,
anebo, jde-li o majetek, práva nebo zájmová účastenství podrobená
mimořádným opatřením válečným, až do doby jejich navrácení podle této
smlouvy, bude taktéž navrácen oprávněným.
II.
S výhradou předchozích ustanovení, jsou prohlášena za neplatná a
neexistující veškerá opatření jiná, než výše zmíněná, učiněná úřady de
jure nebo de facto na území bývalého království uherského od 3.
listopadu 1918 až do doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, a která
poškozují majetek, práva, a zájmová účastenství mocností spojených a
sdružených nebo jich příslušníků, počítaje v to společnosti a sdružení,
v nichž tito příslušníci byli zúčastněni.
Ustanovení vytčený v hořejších odstavcích a), e), f), h) a k) vztahují
se na majetek, práva a zájmová účastenství příslušníků mocností
spojených a sdružených počítaje v to společnosti a sdružení, v nichž
tito byli zúčastněni a která se stala předmětem poškozujících opatření
jako: vyvlastnění, konfiskace, zabavení, rekvisice, zničení a
poškození, buď následkem zákonů nebo nařízení, buď násilnými činy ze
strany maďarských úřadů de jure nebo de facto, nebo se strany
obyvatelstva maďarského.
III.
Mezi společnosti a sdružení náleží zejména pravoslavné obce řecké
sídlem v Budapešti a v jiných městech Maďarska, jakož i ústavy
náboženské a jiné, jsou-li v těchto obcích a ústavech zúčastněni
příslušníci mocností spojených a sdružených.
IV.
Žádné propadnutí práv nebude aniž mohlo býti platně namítáno naproti
příslušníkům mocností spojených a sdružených počítaje v to společnosti
a sdružení, ve kterých tito byli zúčastněni, proto, že opomenuli
učiniti zadost formalitám nebo prohlášením uloženým maďarským zákonem
nebo nařízením vydaným po uzavření příměří a před tím, než tato smlouva
nabude působnosti.
Článek 233.
Maďarsko se zavazuje, že pokud jde o majetek, práva a zájmová
účastenství vrácená podle článku 232, příslušníkům mocností spojených
nebo sdružených, počítaje v to společnosti a družstva, v nichž tito
příslušníci byli zúčastněni:
a) uvésti a udržovati práva a zájmová účastenství příslušníků mocností
spojených nebo sdružených s výhradou výjimek výslovně v této smlouvě
stanovených v tom právním stavu, v kterém byly podle zákonů
předválečných majetek, práva a zájmová účastenství příslušníků bývalého
království uherského;
b) nepodrobiti majetek, práva nebo zájmová účastenství příslušníků
mocností spojených nebo sdružených žádným opatřením, která by se
nepříznivě dotýkala vlastnictví a která by neplatila stejně o majetku,
právech a zájmových účastenstvích příslušníků maďarských, a zaplatiti
přiměřenou náhradu, kdyby takováto opatření byla učiněna.
PŘÍLOHA.
§ 1.
Ve shodě s ustanoveními článku 232, odstavce d), potvrzuje se platnost
všech opatření propůjčujících vlastnictví, všech nařízení o likvidaci
podniků neb společností, nebo všech jiných nařízení, předpisů,
rozhodnutí nebo instrukcí, které byly učiněny nebo vydány od
kterýchkoli soudů neb správních úřadů jedné z Vysokých stran smluvních
podle zákonodárství válečného o majetku, právech nebo zájmových
účastenstvích nepřátelských, jakož i opatření takových, o kterých nutno
míti za to, že byla podle tohoto válečného zákonodárství učiněna nebo
vydána. Bude se míti za to, že zájmy všech osob byly platně upraveny
nařízeními, předpisy, rozhodnutími neb instrukcemi jednajícími o
majetku, v němž jsou tyto osoby zúčastněny, bez rozdílu, zdali v oněch
nařízeních, předpisech, rozhodnutích neb instrukcích byly tyto zájmy
výslovně uvedeny čili nic. Nebude brána v odpor správnost převodu
majetku, práv neb zájmových účastenství uskutečněného podle řečených
nařízení, předpisů, rozhodnutí neb instrukcí. Rovněž se potvrzuje
platnost veškerých opatření učiněných o majetcích, obchodních podnicích
neb společnostech, pokud se týče jejich zjištění, sekvestrace, vnucené
správy, využití, rekvisice, dozoru neb likvidace, prodeje nebo správy
majetku, práv nebo zájmových účastenství, vymáhání neb placení dluhů,
placení útrat, nákladů nebo výloh, nebo jakéhokoli jiného opatření
předsevzatého v důsledku nařízení, předpisů, rozhodnutí neb instrukcí
učiněných, vydaných nebo provedených kterýmkoli soudem nebo správním
úřadem jedné z Vysokých stran smluvních podle mimořádných zákonů
válečných o majetku, právech a zájmových účastenstvích nepřátelských,
jakož i v důsledku takových opatření, o kterých nutno míti za to, že
byla podle těchto mimořádných zákonů učiněna, s výhradou, že ustanovení
tohoto paragrafu nejsou na újmu majetkovým právům, jichž příslušníci
mocností spojených a sdružených před tím nabyli bezelstně a řádným
způsobem v souhlase se zákony státu, v jehož území majetek leží.
Ustanovení tohoto paragrafu netýkají se takových shora vypočítaných
opatření, která byla učiněna bývalou vládou rakousko-uherskou na území
přepadeném neb obsazeném, ani opatření vzpomenutých shora, která byla
učiněna Maďarskem nebo maďarskými úřady po 3. listopadu 1918; veškerá
tato opatření budou neplatná.
§ 2.
Žádná reklamace ani žaloba nesmí býti vznášena Maďarskem nebo jeho
příslušníky ani přílušníky bývalého království uherského nebo jejich
jménem, nechť osoby tyto sídlí kdekoli, proti kterékoli mocnosti
spojené a sdružené nebo proti kterékoli osobě jednající jménem nebo z
příkazu kteréhokoli úřadu soudního nebo správního řečené mocnosti
spojené a sdružené ve věci jakéhokoli jednání neb opominutí, které se
týká majetku, práv nebo zájmových účastenství příslušníků maďarských a
zběhlo se za války neb za příprav válečných. Rovněž nebude připuštěna
žádná reklamace ani žaloba proti nikomu, pokud jde o jakékoli jednání
nebo opominutí vyplývající z mimořádných opatření válečných, zákonů a
nařízení kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené.
§ 3.
V článku 232 a v této příloze zahrnuje výraz "mimořádná opatření
válečná" všeliká opatření zákonodárná, správní, soudní nebo jiná, která
byla nebo budou později učiněna ve věci majetku nepřátelského a jejichž
účinkem bylo nebo bude odnětí disposice vlastníkům nad jejich majetkem,
avšak bez dotčení podstaty práva vlastnického, zejména opatření o
dohledu, vnucené správě a sekvestraci, neb opatření, jejichž účelem
bylo neb bude zabaviti, zužitkovati nebo obstaviti aktiva nepřátelská,
a to z jakéhokoli důvodu, v jakékoli formě a na kterémkoli místě. Akty,
kterými se tato opatření proti majetku nepřátelskému provádějí, jsou
veškerá rozhodnutí, instrukce, rozkazy neb nařízení správních úřadů
nebo soudů, uplatňující tato opatření na majetek nepřátelský, jakož i
veškerá jednání osob pověřených správou nebo dozorem nad majetkem
nepřátelským, jako na př. placení dluhů, vybírání pohledávek,
zapravování útrat, nákladů neb výloh, vybírání platů.
"Opatření disposiční" jsou taková, jimiž byla nebo bude dotčena
podstata vlastnictví k majetku nepřátelskému převodem celku nebo části
na osobu jinou než vlastníka nepřátelského a bez jeho souhlasu, zejména
opatření nařizující prodej, likvidaci, propadnutí vlastnického práva k
majetku nepřátelskému, anulování právních titulů aneb cenných papírů.
§ 4.
Majetek, práva a zájmová účastenství příslušníků bývalého království
uherského na územích kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené, jakož i
čistý výtěžek jejich prodeje, likvidace nebo jiných opatření
disposičních mohou býti touto mocností spojenou nebo sdruženou předně
zatíženy tím, že se zaplatí náhrady dlužné podle reklamací příslušníků
této mocnosti za jejich majetek, práva a zájmová účastenství, počítaje
k nim společnosti nebo družstva, v nichž tito příslušníci byli
zúčastněni na území bývalého království uherského, nebo pohledávky, jež
mají za příslušníky maďarskými, jakož i tím, že se uspokojí reklamace
vzniklé z jednání bývalé vlády rakousko-uherské nebo kteréhokoli
uherského úřadu po 28. červenci 1914 a dřív nežli tato mocnost spojená
nebo sdružená vstoupila do války. Výše takovýchto požadavků může býti
určena rozhodčím, kterého určí pan Gustav Ador, uvolí-li se, nebo,
neučiní-li tak, smíšeným rozhodčím soudem zavedeným v Oddílu VI. Na
druhém místě mohou býti zatíženy tím, že se zaplatí náhrady dlužné
podle reklamací příslušníků mocnosti spojené nebo sdružené za jejich
majetek, práva a zájmová účastenství na území ostatních mocností
nepřátelských, pokud tato odškodnění nebudou poskytnuta jinakým
způsobem.
§ 5.
Nehledíc k ustanovením článku 232, jestliže bezprostředně před
vypuknutím války některá společnost povolená ve státě spojeném nebo
sdruženém měla společně se společností od ní kontrolovanou a povolenou
v Maďarsku právo používati známek továrních neb obchodních ve třech
státech, nebo jestliže požívala spolu s takovou společností práva ke
zvláštním procesům při výrobě zboží nebo předmětů potřebných pro třetí
státy, bude prvá společnost samojediná oprávněna užívati oněch známek
továrních ve třech státech s vyloučením společnosti maďarské; a
společné právo k procesu výrobnímu bude vydáno této první společnosti
bez ohledu na jakékoli opatření učiněné podle válečného zákonodárství v
mocnářství rakousko-uherském vzhledem k této druhé společnosti nebo
jejím zájmům, obchodnímu vlastnictví nebo akciím. Nicméně první
společnost, bude-li za to žádáno, vydá druhé společnosti modely
dovolující pokračovati ve výrobě zboží, které se má spotřebovati v
Maďarsku.
§ 6.
Až do okamžiku, kdy bude provedena restituce podle článku 232, ručí
Maďarsko za zachování majetku, práv a zájmových účastenství příslušníků
mocností spojených nebo sdružených - počítaje v to společnosti a
družstva, v nichž byli tito příslušníci zúčastněni -, jež byly
podrobeny v Maďarsku nějakému mimořádnému opatření válečnému.
§ 7.
Do roka po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, ohlásí mocnosti
spojené nebo sdružené majetek, práva a zájmová účastenství, o kterých
míní použíti práva uvedeného v článku 232, odstavci f).
§ 8.
Restituce uvedené v článku 232 budou vykonány na rozkaz vlády maďarské
nebo úřadů, které na místě ní budou ustanoveny. Podrobné výkazy o
vedení správy budou podány zúčastněným osobám úřady maďarskými na
žádost, která může býti vznesena, jakmile tato smlouva nabude
působnosti.
§ 9.
Až do ukončení likvidace uvedené v článku 232, odstavci b), zůstanou
majetek, práva a zájmová účastenství osob jmenovaných v témž odstavci
podrobeny mimořádným opatřením válečným, která byla nebo budou o nich
učiněna.
§ 10.
Do šesti měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, vydá
Maďarsko každé mocnosti spojené nebo sdružené všechny smlouvy,
osvědčení, akty a jiné právní tituly vlastnického práva, jež jsou v
rukou jeho příslušníků a vztahují se k majetku, právům nebo zájmovým
účastenstvím nalézajícím se na území řečené mocnosti spojené nebo
sdružené, čítaje v to akcie, obligace nebo jiné cenné papíry všech
společností povolených podle zákonů této mocnosti.
Maďarsko podá kdykoli na žádost mocnosti spojené nebo sdružené všechna
vysvětlení o majetku, právech a zájmových účastenstvích státních občanů
maďarských na území této mocnosti spojené nebo sdružené, jakož i o
všech transakcích, které byly s řečeným majetkem, právy nebo zájmovými
účastenstvími snad provedeny po 1. červenci 1914.
§ 11.
Výraz "peněžní aktiva" zahrnuje všecky vklady nebo fondy zřízené před
vypověděním války nebo po něm, jakož i všechna aktiva pocházející ze
vkladů, důchodů neb užitků inkasovaných správci, sekvestry nebo jinými
z úhrad bankovních nebo z jakéhokoli jiného pramene, avšak nezahrnuje
peněz náležejících spojené anebo sdružené mocnosti anebo státům,
provinciím neb obcím, které ji tvoří.
§ 12.
Všechna kdekoli učiněná umístění peněžních aktiv příslušníků Vysokých
stran smluvních, počítaje v to společnosti a družstva, v nichž tito
příslušníci byli zúčastněni, osobami odpovědnými za správu
nepřátelského majetku nebo majícími dozor nad takovou správou anebo na
rozkaz těchto osob nebo kteréhokoli úřadu budou prohlášena za neplatná.
Tato peněžní aktiva budou vyúčtována bez ohledu k oněm umístěním.
§ 13.
Do měsíce po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, nebo na žádost
vznesenou kdykoli poté, vydá Maďarsko mocnostem spojeným nebo sdruženým
všecky účty nebo doklady účetní, archivy, listiny a vysvětlení všeho
druhu, nalézající se snad na jeho území a týkající se majetku, práv a
zájmových účastenství příslušníků těchto mocností - počítaje v to
společnosti nebo družstva, v nichž tito příslušníci byli zúčastněni -,
jež byly podrobeny mimořádným opatřením válečným neb jakémukoli
opatření disposičnímu buď v Maďarsku nebo v územích, která byla
obsazena jím nebo jeho spojenci.
Kontroloři, dozorci, vedoucí ředitelé, správci, vnucení správci,
likvidátoři a opatrovníci budou za ručení vlády maďarské osobně
odpovědni za neprodlené a úplné vydání těchto účtů a listinných dokladů
a za jejich přesnost.
§ 14.
Ustanovení článku 232 a této přílohy o majetku, právech a zájmových
účastenstvích v nepřátelských státech a o výtěžku jejich likvidace
vztahují se na dluhy, úvěry a účty, kdežto Oddíl III upravuje toliko
způsoby placení.
Pro úpravu otázek uvedených v článku 232 mezi Maďarskem a mocnostmi
spojenými a sdruženými, jejich koloniemi nebo protektoráty nebo
kterýmkoli z britských dominií nebo Indií, o kterých nebude prohlášeno,
že přijímají Oddíl III, a mezi jejich příslušníky budou platiti
ustanovení Oddílu III o měně, v které se mají díti platy, o kursu a
úrocích, ačli zúčastněná vláda spojené nebo sdružené mocnosti neoznámí
Maďarsku do šesti měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, že
se jednoho nebo několika řečených ustanovení nemá použíti.
§ 15.
Ustanovení článku 232 a této přílohy platí o vlastnictví průmyslovém,
literárním a uměleckém, která jsou nebo budou pojata do likvidace
majetku, práv, zájmových účastenství, společností nebo podniků,
provedené podle výjimečného válečného zákonodárství mocnostmi spojenými
nebo sdruženými nebo podle podmínek článku 232, odstavce b).
ODDÍL V.
SMLOUVY, PROMLČENÍ, ROZSUDKY.
Článek 234.
a) Smlouvy uzavřené mezi nepřáteli budou pokládány za zrušené od
okamžiku, kdy se kterékoli dvě strany staly nepřáteli, vyjímajíc
případ, kde jde o dluhy nebo jiné povinnosti peněžní, které vznikly
tím, že bylo něco podle smlouvy vykonáno nebo placeno, a s výhradou
výjimek a zvláštních pravidel platných pro jisté smlouvy nebo druhy
smluv uvedených níže nebo v připojené příloze.
b) Vyňaty jsou ze zrušení ve smyslu tohoto článku smlouvy, jichž
splnění bude ve všeobecném zájmu žádáno vládami mocností spojených nebo
sdružených, jejichž příslušníkem jest jedna ze stran, do šesti měsíců
od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti.
Způsobí-li splnění smluv takto v platnosti zachovaných následkem změny
obchodních poměrů jedné ze stran značnou újmu, může smíšený rozhodčí
soud, o němž jest řeč v Oddíle VI, přiřknouti poškozené straně
přiměřenou náhradu.
c) Hledíc k předpisům ústavním a právním ve Spojených státech
amerických a Japonsku, neplatí tento článek ani článek 235 s připojenou
přílohou o smlouvách uzavřených mezi příslušníky těchto států a
příslušníky bývalého království uherského; stejně neplatí článek 240
pro Spojené státy americké nebo jejich příslušníky.
d) Tento článek jakož i připojená příloha neplatí pro smlouvy, jejichž
strany se staly nepřáteli tím, že jedna nebo druhá bydlila v území,
jehož suverenita se mění, pokud tato strana nabude na základě této
smlouvy státní příslušnosti mocnosti spojené nebo sdružené, ani pro
smlouvy uzavřené mezi příslušníky mocností spojených nebo sdružených,
mezi kterými byly obchodní styky zakázány proto, že jedna ze stran byla
na území některé z mocností spojených nebo sdružených, které bylo
obsazeno nepřítelem.
e) O žádném ustanovení tohoto článku a připojené přílohy nelze míti za
to, že by činilo neplatným obchodní jednání zákonité vykonané na
základě smlouvy uzavřené mezi nepřáteli se schválením jedné z mocností
válčících.
Článek 235.
a) Na území Vysokých stran smluvních staví se ve vztazích mezi
nepřáteli veškeré lhůty promlčecí, práva omezující nebo preklusivní
lhůty procesní po dobu války, ať počaly běžeti před vypuknutím války či
po něm; počnou znovu běžeti nejdříve tři měsíce po tom, kdy tato
smlouva nabude působnosti. Toto ustanovení platí o lhůtách k předložení
kuponů úrokových anebo dividendových a o lhůtách k předložení cenných
papírů vylosovaných nebo z jakéhokoli jiného důvodu splatných, pokud
jde o jich placení.
b) Byly-li následkem nevykonání nějakého aktu aneb nevyhovění
formálnímu předpisu za války na území bývalého království uherského
provedeny úkony exekuční na újmu příslušníka některé z mocností
spojených nebo sdružených, bude reklamace podaná příslušníkem některé
mocnosti spojené nebo sdružené vznesena na smíšený rozhodčí soud,
stanovený v Oddíle VI, nespadá-li ta věc do pravomoci soudu některé
mocnosti spojené nebo sdružené.
c) Na žádost interesovaného příslušníka mocnosti spojené nebo sdružené
nalezne smíšený rozhodčí soud na znovuzřízení práv porušených úkony
exekučními, vzpomenutými v odstavci b), kdykoli to, hledíc k zvláštním
poměrům věci, bude spravedlivo a možno.
Bylo-li by toto znovuzřízení nespravedlivo nebo nemožno, může smíšený
rozhodčí soud poskytnouti poškozené straně náhradu na vrub vlády
maďarské.
d) Stala-li se smlouva mezi nepřáteli neplatnou buď tím, že jedna ze
stran nesplnila nějakou podmínku smluvní, anebo tím, že použila práva
smlouvou stanoveného, může se poškozená strana obrátiti o náhradu škody
na smíšený rozhodčí soud. Soud bude míti v tomto případě práva
stanovená v odstavci c).
e) Ustanovení předešlých odstavců tohoto článku budou platiti pro
příslušníky mocností spojených a sdružených, kterým se stala újma
opatřeními svrchu vzpomenutými, provedenými od úřadů bývalé vlády
uherské v území přepadeném nebo obsazeném, nedostalo-li se těmto
příslušníkům za to jiné náhrady.
f) Maďarsko nahradí třetím osobám škodu, kterou utrpěly vrácením neb
znovuzřízením práva, na něž nalezl smíšený rozhodčí soud podle
ustanovení předcházejících odstavců tohoto článku.
g) Co se týče skriptur obchodních, začne tříměsíční lhůta, o níž je řeč
v odstavci a), běžeti ode dne, kdy se definitivně ukončí mimořádná
opatření platící o skripturách obchodních v území příslušné mocnosti.
Článek 236.
V poměru mezi nepřáteli bude se míti za to, že žádná obchodní skriptura
sepsaná před válkou nepozbyla platnosti jen z toho důvodu, že nebyla
předložena ku přijetí nebo k placení v předepsaných lhůtách, nebo že
vydatelé neb indosanti nebyli zpraveni o nepřijetí neb o nezaplacení,
nebo že schází protest, nebo z toho důvodu, že za války nebylo vyhověno
jakémukoli formálnímu předpisu.
Jestliže lhůta, v které měla obchodní skriptura býti předložena ku
přijetí nebo k placení, nebo v které měli vydatel neb indosanti býti
zpraveni o nepřijetí neb o neplacení, nebo v které měla býti skriptura
protestována, vypršela za války, a jestliže strana, která měla
předložiti nebo dáti protestovati skripturu nebo dáti zprávu o
nepřijetí neb o neplacení, tak neučinila za války, bude jí od té doby,
kdy tato smlouva nabude působnosti, povolena lhůta méně tří měsíců, v
níž bude moci předložiti skripturu, zpraviti o nepřijetí neb o
neplacení nebo dáti ji protestovati.
Článek 237.
Rozsudky vynesené soudy kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené v
případech, v kterých jsou tyto soudy příslušné podle této smlouvy,
budou uznány v Maďarsku za pravomocné a budou vykonány, aniž bude
potřebí je opatřovati doložkou vykonatelnosti.
Jestliže byl v jakémkoli sporu za války proti příslušníku mocností
spojených nebo sdružených nebo proti společnosti neb družstvu, v nichž
byl některý z těchto příslušníků zúčastněn, od soudu bývalého
království uherského vynesen rozsudek nebo nařízen exekuční výkon v
některé instanci, v které se onen příslušník nebo společnost nebo
družstvo nemohli hájiti, bude moci příslušník mocnosti spojené nebo
sdružené, jemuž se takto stala újma, dostati náhradu, která bude určena
smíšeným rozhodčím soudem ustanoveným v Oddíle VI.
K žalobě příslušníka mocnosti spojené nebo sdružené smí náhrada shora
vzpomenutá na rozkaz smíšeného rozhodčího soudu, kde to bude možno,
býti dána tím způsobem, že se strany znovu uvedou ve stav, v němž byly
před rozsudkem vyneseným od maďarského soudu.
Náhradu shora vzpomenutou mohou před smíšeným soudem dostati rovněž
příslušníci mocností spojených a sdružených, kterým se stala újma
soudními rozhodnutími v územích přepadených nebo obsazených, jestliže
nebyli odškodněni jinak.
Článek 238.
Ve smyslu Oddílu III, IV, V a VII znamená výraz "za války" pro každou
mocnost spojenou nebo sdruženou období od okamžiku, kdy nastal válečný
stav mezi Maďarskem a touto mocností, až do doby, kdy tato smlouva
nabude působnosti.
PŘÍLOHA.
I.
Obecná ustanovení.
§ 1.
Ve smyslu článků 234, 235 a 236 pokládají se smluvní strany za
nepřátelské, byl-li obchod mezi nimi zakázán nebo stal-li se jinak
nezákonným podle zákonů, nařízení nebo předpisů, kterým byla jedna z
těchto stran podrobena, a to buď ode dne, kdy tento obchod byl zakázán,
nebo ode dne, kdy se stal nezákonným jakýmkoli jiným způsobem.
§ 2.
Následující druhy smluv jsou vyňaty ze zrušení, o kterém je řeč v
článku 234, a zůstávají v působnosti bez újmy práv uvedených v článku
232, odstavec b) a s výhradou použití domácích zákonů, nařízení a
předpisů vydaných za války mocnosti spojenými nebo sdruženými, jakož i
ustanovení smluvních:
a) smlouvy, jejichž předmětem je převod statků, majetku a věcí movitých
neb nemovitých, jestliže vlastnictví bylo převedeno nebo předmět vydán
před tím, nežli se strany staly nepřáteli;
b) pachty, nájmy a smlouvy o budoucím nájmu;
c) smlouvy o zástavu nemovitou, movitou a právo retenční;
d) koncese na doly, důlní jámy, lomy nebo ložiska;
e) smlouvy mezi osobami soukromými a státy, zeměmi, obcemi a jinými
obdobnými právnickými osobami, které jsou pověřeny správními úkoly, a
koncese udělené řečenými státy, zeměmi, obcemi nebo jinými obdobnými
právnickými osobami, které jsou pověřeny správními úkoly.
§ 3.
Jsou-li ustanovení některé smlouvy zrušena z části podle článku 234 a
lze- li odloučení provésti, zůstanou ostatní ustanovení této smlouvy v
platnosti s výhradou použití domácích zákonů, nařízení a předpisů
vzpomenutých shora v paragrafu 2. Nelze-li odloučení provésti, bude se
míti za to, že smlouva byla zrušena v celku.
II.
Zvláštní předpisy o určitých druzích smluv.
Smlouvy na bursách cenných papírů a zboží.
§ 4.
a) Pravidla vydaná za války uznanými bursami na cenné papíry nebo na
zboží a stanovící likvidaci obchodů bursovních, uzavřených před válkou
nepřátelským jednotlivcem, potvrzují se Vysokými stranami smluvními,
rovněž i opatření k provedení těchto pravidel, s výhradou:
1. že bylo výslovně řečeno, že obchod bude podléhati pravidlům řečených
burs,
2. že tato pravidla byla všeobecně závazná,
3. že podmínky likvidace byly slušné a přiměřené.
b) Předchozí odstavec se nevztahuje na opatření učiněná za okupace na
bursách v krajích, které byly obsazeny nepřítelem.
c) Likvidace termínových obchodů s bavlnou uzavřených ke dni 31.
července 1914 podle rozhodnutí svazu bavlnářského v Liverpoolu se
potvrzuje.
Zástava.
§ 5.
Prodej zástavy zřízené k zaručení dluhu nepřítelova bude se v případě
nezaplacení pokládati za platný, třeba že vlastník nemohl býti zpraven,
jestliže věřitel jednal bezelstně s náležitou péčí a opatrností; v tom
případě nebude moci vlastník vznésti nijakého nároku na prodej zástavy.
Toto ustanovení se nevztahuje na prodeje zástav vykonané nepřítelem za
okupace v krajinách, do kterých nepřítel vpadl nebo jež obsadil.
Obchodní skriptury.
§ 6.
Pokud se týče mocností, které přijaly Oddíl III a připojenou k němu
přílohu, budou peněžní závazky trvající mezi nepřáteli a plynoucí z
vydání obchodních skriptur vyrovnány podle řečené přílohy
prostřednictvím úřadů verifikačních a kompensačních, jež vstoupí v
práva majetníka, pokud jde o různé opravné prostředky, které jsou
majetníku přístupny.
§ 7.
Jestliže se některá osoba buď před válkou nebo za války zavázala
zaplatiti obchodní skripturu následkem závazku, jejž k ní přejala jiná
osoba, která se stala později nepřátelskou, bude tato osoba nucena přes
zahájení nepřátelství ručiti oné za následky svého závazku.
III.
Pojišťovací smlouvy.
§ 8.
Pojišťovací smlouvy, které uzavřela jedna osoba s druhou, jež se stala
později nepřátelskou, budou upraveny podle následujících paragrafů.
Pojištění proti požáru.
§ 9.
Smlouvy o pojištění proti požáru týkající se majetku, které uzavřela
osoba mající zájmy na tomto majetku s osobou, jež se stala později
nepřátelskou, nebudou se pokládati za zrušené zahájením nepřátelství
nebo následkem toho, že se osoba stala nepřátelskou, nebo že jedna ze
stran nesplnila některého smluvního závazku za války nebo ve lhůtě tří
měsíců po válce, nýbrž budou zrušeny dnem, kdy roční prémie po prvé
dospěje splatnosti po vypršení tříměsíční lhůty po tom, kdy tato mírová
smlouva nabude působnosti.
Provede se vyrovnání nezaplacených prémií, jež dospěly splatnosti za
války, nebo nároků za škody vzešlé za války.
§ 10.
Jestliže pojištění požární uzavřené před válkou bylo správním nebo
zákonodárným aktem za války převedeno s původního pojistitele na
pojistitele jiného, bude převod uznán a o ručení původního pojistitele
bude se míti za to, že přestalo dnem převodu. Původní pojistitel bude
však oprávněn k tomu, aby se mu na jeho žádost dostalo úplné informace
o podmínkách převodu, a bude-li patrno, že tyto podmínky nebyly
přiměřené, budou změněny tak dalece, pokud je nutno, aby se staly
přiměřenými.
Nad to bude míti pojistník v dohodě s původním pojistitelem právo, aby
byla smlouva převedena na původního pojistitele, počínajíc dnem
žádosti.
Pojištění na život.
§ 11.
Pojišťovací smlouvy na život uzavřené mezi pojistitelem a osobou, jež
se stala později nepřátelskou, nebudou se pokládati za zrušené
prohlášením války nebo tím, že se osoba stala nepřátelskou.
Každá částka, která se stala splatnou za války za podmínek smlouvy, jež
se podle předchozího odstavce nepokládá za zrušenou, bude vymahatelná
po válce. Tato částka se zvýší o 5%ní roční úroky od dospělosti až do
dne splacení.
Jestliže smlouva za války propadla pro neplacení prémií nebo stala-li
se bezúčinnou pro nesplnění smluvních podmínek, budou pojištěnec nebo
jeho zástupci nebo právní nástupci míti právo kdykoli ve lhůtě dvanácti
měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, žádati od
pojistitele hodnotu, kterou měla pojistka v den svého propadnutí nebo
zrušení.
Když smlouva propadla za války proto, že nebyly následkem válečných
opatření placeny prémie, mají pojištěnec nebo jeho zástupci nebo právní
nástupci právo do tří měsíců, jež budou následovati po tom, kdy tato
smlouva nabude působnosti, obnoviti platnost smlouvy tím, že zaplatí
prémie případně dospělé s 5%ním ročním úrokem.
§ 12.
Jestliže byly pojišťovací smlouvy na život uzavřeny pobočkou některé
pojišťovací společnosti zřízenou ve státě, který se později stal
nepřátelským, bude se tato smlouva, nebude-li obsaženo ustanovení
opačné ve smlouvě samé, říditi místními zákony, avšak pojistitel bude
směti požadovati na pojištěnci nebo jeho zástupcích vrácení částek
zaplacených k uspokojení požadavků vznesených nebo uložených následkem
opatření válečných proti podmínkám smlouvy samé a proti zákonům a
státním smlouvám v době, kdy pojišťovací smlouva byla uzavřena.
§ 13.
Ve všech případech, kde podle zákona platného pro smlouvu zůstane
pojistitel přes to, že prémie nejsou zaplaceny, zavázán smlouvou až do
té doby, kdy se dá pojištěnci zpráva, že smlouva došla, bude míti
právo, jestliže mu bylo válkou znemožněno tuto zprávu podati, vymáhati
od pojištěnce nezaplacené prémie zvýšené o 5%ní roční úrok.
§ 14.
Pro použití paragrafů 11 - 13 budou se za pojišťovací smlouvy na život
pokládati pojišťovací smlouvy, které se, pokud jde o výpočet vzájemných
závazků mezi dvěma stranami, zakládají na pravděpodobnostech lidského
života, kombinovaných s úrokovou mírou.
Pojištění námořní.
§ 15.
Smlouvy o pojištění námořním, počítajíc v to pojistky na čas a pojistky
cestovní, uzavřené mezi pojistitelem a osobou, jež se později stala
nepřátelskou, budou se pokládati za zrušené tím okamžikem, kdy se tato
osoba stala nepřátelskou, vyjímajíc případy, že risiko, o němž je řeč
ve smlouvě, počalo běžeti před tímto okamžikem.
Nepočalo-li risiko běžeti, bude možno částky zaplacené jako prémie nebo
jinak vymáhati na pojistiteli.
Počalo-li risiko běžeti, bude se smlouva pokládati za platnou přes to,
že se strana stala nepřátelskou, a zaplacení částek dlužných podle
podmínek smlouvy buď jako prémie nebo jako škody bude vymahatelné, až
tato smlouva nabude působnosti.
Jestliže byla uzavřena dohoda o placení úroku z částek, jež byly
dluhovány před válkou příslušníkům nebo příslušníky států válčících a
byly vymoženy po válce, poběží tento úrok v případě ztrát vymahatelných
podle pojišťovacích smluv námořních od té chvíle, kdy vypršela lhůta
jednoroční ode dne těchto ztrát.
§ 16.
Žádná smlouva o námořním pojištění s pojistníkem, jenž se později stal
nepřítelem, nesmí se vykládati tak, že by kryla škody způsobené
válečnými činy mocnosti, jejímž příslušníkem je pojistitel, nebo
válečnými činy států spojených nebo sdružených s touto mocností.
§ 17.
Prokáže-li se, že některá osoba, která před válkou uzavřela smlouvu o
námořním pojištění s pojistitelem, jenž se později stal nepřítelem,
uzavřela po zahájení nepřátelství novou smlouvu kryjící totéž risiko s
pojistitelem nikoli nepřátelským, bude se míti za to, že nová smlouva
nahradila původní smlouvu dnem, kdy byla uzavřena, a dospělé prémie
budou upraveny na tom základě, že původní pojistitel bude zavázán
smlouvou jen do okamžiku, kdy byla uzavřena smlouva nová.
Jiná pojištění.
§ 18.
S jinými pojišťovacími smlouvami uzavřenými před válkou mezi
pojistitelem a osobou, jež se stala později nepřátelskou, nežli
smlouvami, o nichž jest řeč v paragrafech 9 až 17, naloží se ve všech
směrech stejným způsobem, jako by se naložilo podle řečených článků se
smlouvami o požárním pojištění mezi týmiž stranami.
Zajišťovací smlouvy.
§ 19.
Všechny zajišťovací smlouvy uzavřené s osobou, jež se stala
nepřátelskou, budou se pokládati za zrušeny tím, že se tato osoba stala
nepřátelskou, avšak v případě risika v pojištění životním nebo
námořním, jež počalo běžeti před válkou, bez újmy práva vymáhati po
válce zaplacení částek dlužných vhledem na tato risika.
Jestliže se však zajištěnci stalo následkem vpádu nemožným nalézti
jiného zajistitele, potrvá smlouva v platnosti až do vypršení lhůty
tříměsíční po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti.
Bude-li některá smlouva zajišťovací zrušena podle tohoto paragrafu,
provede se vyúčtování mezi stranami, pokud se týče i prémií zaplacených
a splatných, i závazků za ztráty utrpěné vhledem na risika v pojištění
životním neb námořním, jež počala běžeti před válkou. V případě jiných
risik nežli těch, která jsou uvedena v paragrafech 11 až 17, upraví se
účty ke dni, kterého se strany staly nepřátelskými, bez ohledu na
nároky za ztráty utrpěné po tomto dnu.
§ 20.
Ustanovení předchozího paragrafu vztahují se také na ta zajištění
trvající v den, kdy se strany staly nepřátelskými, která zajišťují
zvláštní risika přejatá pojistitelem v pojišťovací smlouvě stran
jakéhokoli jiného risika než risika života neb risika námořního.
§ 21.
Zajištění pojišťovací smlouvy na život, jež bylo uzavřeno zvláštní
smlouvou a nebylo zahrnuto ve všeobecné smlouvě zajišťovací, zůstane v
platnosti.
§ 22.
Bylo-li před válkou uskutečněno zajištění smlouvy v pojištění námořním,
zůstane postup risika postoupeného zajistiteli v platnosti, jestliže
toto risiko počalo běžeti před zahájením nepřátelství, a smlouva
zůstane platná přes zahájení nepřátelství; částky dlužné podle smlouvy
zajišťovací jak stran prémií, tak stran ztrát budou vymahatelné po
válce.
§ 23.
Ustanovení paragrafů 16 a 17 a poslední odstavec paragrafu 15 budou se
vztahovati na smlouvy zajišťující risika námořní.
ODDÍL VI.
SMÍŠENÝ ROZHODČÍ SOUD.
Článek 239.
a) Ve lhůtě tří měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude
zřízen smíšený rozhodčí soud mezi každou z mocností spojených nebo
sdružených na straně jedné a Maďarskem na straně druhé. Každý z těchto
soudů bude složen za tří členů. Každá ze zúčastněných vlád bude
jmenovati jednoho z těchto členů. Předseda bude zvolen po dohodě mezi
oběma zúčastněnými vládami.
Nebylo-li by možno dosíci o tom dohody, budou předseda soudu a dvě jiné
osoby jako jeho náhradníci pro případ potřeby zvoleni Radou Společnosti
národů nebo, nežli bude tato Rada ustavena, panem Gustavem Adorem,
svolí-li k tomu. Osoby tyto mají býti příslušníky mocností, které
zůstaly za války neutrální.
Jestliže se některá vláda nepostará při uprázdnění místa způsobem shora
vytčeným do měsíce o člena soudu, bude člen soudu vybrán protivnou
vládou z oboru osob shora vzpomenutých, vyjímajíc předsedu.
Rozhodnutí většiny členů bude rozhodnutím soudu.
b) Smíšené rozhodčí soudy zřízené podle odstavce a) budou rozhodovati o
sporech spadajících do jejich příslušnosti podle Oddílů III, IV, V a
VII.
Kromě toho budou všechny spory jakéhokoli rázu týkající se smluv
uzavřených dříve, než nabyla působnosti tato smlouva, mezi příslušníky
mocností spojených a sdružených a příslušníky maďarskými vyřizovány
smíšeným rozhodčím soudem; vyjímají se však spory, které podle zákonů
mocností spojených, sdružených nebo neutrálních spadají pod příslušnost
státních soudů těchto mocností. V tomto případě budou tyto spory
vyřizovány těmito státními soudy s vyloučením smíšeného rozhodčího
soudu. Zúčastněný příslušník mocnosti spojené nebo sdružené bude však
nicméně moci záležitost vznésti na smíšený rozhodčí soud, nebrání-li
tomu zákony jeho státu.
c) Bude-li to odůvodňovati počet sporů, budou moci býti ustanoveni
další členové, aby se smíšený rozhodčí soud mohl rozděliti v několik
oddělení. Každé z těchto oddělení bude složeno, jak shora udáno.
d) Každý smíšený rozhodčí soud stanoví sám svůj jednací řád, pokud není
upraven ustanoveními v příloze k tomuto článku. Bude míti právo určiti
peníz nákladů a výloh procesních, jež má nésti strana prohrávající.
e) Každá vláda bude hraditi plat člena smíšeného rozhodčího soudu, jejž
jmenuje, i každého zmocněnce, jejž určí, aby ji zastupoval před soudem.
Plat předsedův bude vyměřen zvláštní dohodou zúčastněných vlád, a tento
plat, jakož i společná vydání každého soudu ponesou tyto dvě vlády na
polovic.
f) Vysoké strany smluvní se zavazují, že jejich soudy a úřady poskytnou
smíšeným rozhodčím soudům přímo jakoukoli možnou právní pomoc, zejména
při zprostředkování zpráv a při sbírání důkazů.
g) Vysoké strany smluvní se shodují v tom, že budou rozhodnutí
smíšeného rozhodčího soudu pokládati za konečná a učiní je závaznými
pro své příslušníky.
PŘÍLOHA.
§ 1.
Jestliže některý člen soudu zemře nebo se vzdá úřadu, nebo jestliže
bude některému členu soudu z jakéhokoli důvodu nemožno zastávati svůj
úřad, bude postup, podle kterého se dělo jmenování, zachován i při
ustanovení jeho náhradníka.
§ 2.
Soud se přidrží ve svém řízení pravidel shodujících se se spravedlností
a slušností. Rozhodne o pořadu a lhůtách, v kterých má každá strana
podati své návrhy, a upraví formality potřebné k vedení důkazů.
§ 3.
Právní zástupci a rádcové obou stran budou míti právo přednésti soudu
ústně i písemně důvody na podporu neb obhájení své pře.
§ 4.
Soud uschová spisy o sporných otázkách a případech jemu předložených a
o příslušném řízení s udáním dat.
§ 5.
Každá ze zúčastněných mocností může jmenovati tajemníka. Tito tajemníci
budou tvořiti smíšený úřad tajemnický při soudu a budou podřízeni jeho
rozkazům. Soud smí jmenovati a užívati jednoho neb několika
funkcionářů, jichž bude potřebí, aby mu pomáhali při plnění jeho úkolů.
§ 6.
Soud bude rozhodovati o všech sporných otázkách a věcech naň vznesených
podle důkazů, svědectví a informací, jež opatří zúčastněné strany.
§ 7.
Vysoké strany smluvní se zavazují poskytnouti soudu všechnu pomoc a
vysvětlení, kterých potřebuje, aby provedl svá šetření.
§ 8.
Nedojde-li k jinaké dohodě, bude se řízení konati v jazyku anglickém,
francouzském, italském nebo japonském podle toho, jak rozhodne mocnost
spojená nebo sdružená, o kterou jde.
§ 9.
Místo a čas zasedání každého soudu určí předseda soudu.
Článek 240.
Jestliže některý příslušný soud vynesl nebo vynese rozsudek ve věci
uvedené v Oddílech III, IV, V nebo VII a jestliže se rozsudek takový
nebude shodovati s ustanoveními řečených Oddílů, bude míti strana,
která tím utrpí újmu, právo na náhradu, jež bude určena smíšeným
rozhodčím soudem. Na žádost příslušníka mocnosti spojené nebo sdružené
smí náhrada shora uvedená býti dána, možno-li, smíšeným rozhodčím
soudem tak, že strany budou uvedeny v právní stav, v jakém byly, nežli
byl vynesen rozsudek soudem bývalého království uherského.
ODDÍL VII.
VLASTNICTVÍ PRŮMYSLOVÉ.
Článek 241.
S výhradou ustanovení této smlouvy budou práva z vlastnictví
průmyslového, literárního neb uměleckého, jak je toto vlastnictví
vymezeno mezinárodními úmluvami pařížskou a bernskou, vzpomenutými v
článcích 220 a 222, znovuzřízena neb obnovena ode dne, kdy nabude
působnosti tato smlouva, v územích Vysokých smluvních stran ve prospěch
osob, které byly jejich nositeli v okamžiku, kdy začal stav válečný,
anebo jejich právních nástupců. Rovněž i práva, jež, nebýti války, by
byla mohla býti získána za války na základě podané žádosti za ochranu
vlastnictví průmyslového nebo na základě uveřejnění díla literárního
nebo uměleckého, budou uznána a vyhrazena ode dne, kdy nabude
působnosti tato smlouva, ve prospěch osob, jež by byly měly k tomu
právní titul.
Avšak právní jednání předsevzatá na základě zvláštních opatření, která
snad byla zavedena za války vrchností zákonodárnou, výkonnou neb
správní některé mocnosti spojené nebo sdružené, pokud jde o práva
příslušníků bývalého království uherského ve věcech vlastnictví
průmyslového, literárního neb uměleckého, zůstanou v platnosti a
zachovají všechny své účinky.
Ani Maďarsko nebo jeho příslušníci, ani příslušníci bývalého království
uherského, ani nikdo jiný jejich jménem nebudou moci činiti právních
nároků ani vznášeti žaloby z toho důvodu, že vláda mocnosti spojené
nebo sdružené neb kterákoli osoba na účet této vlády neb s jejím
svolením těžily po dobu války z práv ve věcech vlastnictví
průmyslového, literárního neb uměleckého, ani z důvodu prodeje,
nabízení neb používání výrobků, přístrojů, zboží nebo předmětů
jakéhokoli druhu, na něž se tato práva vztahovala.
Jestliže zákonodárství některé mocnosti spojené nebo sdružené, které
bylo v působnosti v době podpisu této smlouvy, nestanovilo nic jiného,
naloží se s částkami dlužnými neb zaplacenými, pokud jde o majetek osob
jmenovaných v článku 232 b), na základě právních jednání neb operací,
uskutečněných v důsledku zvláštních opatření uvedených v odstavci
druhém tohoto článku, stejně jako s ostatními pohledávkami těchto osob
podle předpisů této smlouvy; na částky, jež vyplynuly ze zvláštních
opatření učiněných vládou bývalého království uherského ve věci práv z
průmyslového, literárního nebo uměleckého vlastnictví příslušníků
mocností spojených neb sdružených, bude se hleděti jako na jiné dluhy
příslušníků maďarských a naloží se s nimi jako s jinými dluhy.
Každá z mocností spojených nebo sdružených vyhrazuje si volnost
omeziti, podmínkami vázati nebo ztenčiti práva z vlastnictví
průmyslového, literárního nebo uměleckého (vyjímajíc ochranné známky
tovární neb obchodní), získaná před válkou a za války, nebo jež budou
získána později podle jejího zákonodárství příslušníky maďarskými, ať
tím, že je zužitkuje, ať tím, že bude poskytovati licence na jejich
zužitkování, ať tím, že si vyhradí dozor nad tímto zužitkováním, ať
jiným způsobem, a to do té míry, jakou bude pokládati za nutnou pro
potřeby obrany státu nebo v zájmu veřejném nebo k tomu cíli, aby
zabezpečila to, by Maďarsko slušně nakládalo s právy z vlastnictví
průmyslového, literárního neb uměleckého, která na území maďarském drží
její příslušníci, aneb aby měla záruku na úplné splnění všech závazků,
jež podle této smlouvy Maďarsko vzalo na sebe. Pokud jde o práva z
vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, která budou
získána po době, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude se směti
volnosti svrchu vyhrazené mocnostem spojeným a sdruženým používati jen
tehdy, mohla-li by ona omezení, podmínky nebo ztenčení býti pokládána
za nutná pro potřeby obrany státu nebo v zájmu veřejném.
Jestliže by mocnosti spojené nebo sdružené použily předcházejících
ustanovení, budou přiznány přiměřené náhrady nebo odškodné, s nimiž se
naloží stejně, jako se má po rozumu této smlouvy naložiti s ostatními
částkami dlužnými příslušníkům maďarským.
Každá z mocností spojených nebo sdružených si vyhrazuje právo pokládati
za neplatný a bezúčinný jakýkoli úplný nebo částečný postup a jakékoli
vyhrazení práv z vlastnictví průmyslového, literárního nebo uměleckého,
ke kterým snad došlo po 28. červenci 1914 aneb ke kterým snad dojde
příště, a kterými by se ztížilo provedení předpisů tohoto článku.
Ustanovení tohoto článku nelze užíti, pokud jde o práva z vlastnictví
průmyslového, literárního nebo uměleckého, příslušející společnostem
nebo podnikům, jež byly mocnostmi spojenými nebo sdruženými likvidovány
podle výjimečného zákonodárství válečného anebo s nimiž se tak stane
podle článku 232, odstavec b).
Článek 242.
Lhůta nejméně roční ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti, bude
povolena příslušníkům každé z Vysokých smluvních stran, aby bez
příplatku a jakýchkoli pokut provedli úkon, splnili formalitu,
zaplatili poplatek a vůbec dostáli jakýmkoli závazkům předepsaným
zákony a nařízeními jednoho každého státu k tomu cíli, aby zachovali
neb dostali práva z vlastnictví průmyslového, získaná již před 28.
červencem 1914 nebo která, nebýti války, by byla mohla býti získána po
tomto dni na základě žádosti podané před válkou nebo za války, jakož i
k tomu cíli, aby vznesli odpor proti takovýmto právům. Tento článek
však nemůže poskytnouti práva na obnovu řízení zakročovacího ve
Spojených státech amerických, bylo-li již provedeno závěrečné líčení.
Práva z vlastnictví průmyslového, která snad propadla následkem toho,
že nebyl proveden některý úkon nebo formalita neb že nebyl zaplacen
poplatek, znovu oživnou. Pokud se však týká patentů a vzorků, bude moci
každá mocnost spojená nebo sdružená učiniti opatření, která uzná podle
zásad slušnosti za nutná, aby obhájila práva osob třetích, které snad
těžily z patentů nebo vzorků, nebo jich používaly po dobu, kdy byly
zbaveny platnosti. Mimo to patenty a vzorky náležející příslušníkům
maďarským, které nabudou takto opět platnosti, zůstanou, pokud se týká
udělených licencí, podřízeny předpisům, které by byly o nich platily za
války, jakož i všem ustanovením této smlouvy.
Období mezi 28. červencem 1914 a dnem, kdy nabude působnosti tato
smlouva, nebude započítáno do lhůty stanovené pro zužitkování patentu
nebo pro užívání ochranných známek továrních neb obchodních neb užívání
vzorků, a platí mimo to, že žádný patent, ochranná známka průmyslová
neb obchodní nebo vzorek, který požíval ochrany dne 28. července 1914,
nemůže dříve, než uplynula dvě léta ode dne, kdy nabyla působnosti tato
smlouva, býti prohlášen za propadlý nebo zrušený jen z toho důvodu, že
nebylo z něho těženo nebo ho nebylo používáno.
Článek 243.
Prioritní lhůty stanovené článkem 4 mezinárodní úmluvy pařížské ze dne
20. března 1883, revidované ve Washingtonu v r. 1911, nebo kteroukoli
jinou platnou úmluvou neb zákonem pro podávání neb registrování žádostí
za patenty jakéhokoli druhu a pro podávání neb registrování ochranných
známek továrních neb obchodních, vzorků a modelů, když tyto lhůty dne
28. července 1914 ještě nevypršely, jakož i lhůty, jež počaly běžeti za
války aneb jež by, nebýti války, byly mohly počíti běžeti, budou
prodlouženy každou z Vysokých smluvních stran ve prospěch všech
příslušníků ostatních Vysokých smluvních stran až do doby, kdy uplyne
šest měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude působnosti.
Toto prodloužení lhůty však nebude na újmu právům kterékoli Vysoké
smluvní strany aneb kterékoli osoby, jež by v okamžiku, kdy tato
smlouva nabude působnosti, byla bezelstně v držbě práv z vlastnictví
průmyslového odporujících právům, o něž někdo žádá dovolávaje se
prioritní lhůty. Tyto mocnosti aneb osoby zůstanou v požívání svých
práv, ať jich užívají osobně či skrze zástupce neb držitele licencí,
kterým je postoupily dříve, než tato smlouva nabyla působnosti, a
nebudou moci v této věci žádným způsobem býti znepokojovány nebo
stíhány jako padělatelé.
Článek 244.
Příslušníci bývalého království uherského neb osoby sídlící nebo
vykonávající svou živnost na území bývalého království uherského se
strany jedné a příslušníci mocností spojených nebo sdružených neb osoby
sídlící nebo živnost svou vykonávající na území těchto mocností se
strany druhé, ani osoby třetí, jimž tyto osoby postoupily svá práva za
války, nebudou moci podati žaloby ani uplatňovati žádný nárok,
odvolávajíce se na skutečnosti, jež se udály na území druhé strany mezi
dnem, kdy nastal stav válečný, a dnem, kdy tato smlouva nabyla
působnosti, a o nichž by se mohlo míti za to, že porušují práva z
vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého, jež existovala v
kterýkoli okamžik za války nebo která budou obnovena hledíc k článkům
242 a 243.
Rovněž nebude v žádnou dobu přípustná žaloby se strany týchž osob pro
porušení práv z vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého,
odvolávající se na to, že byly prodávány neb nabízeny po jeden rok od
podpisu této smlouvy na území mocností spojených neb sdružených straně
jedné neb na území Maďarska na straně druhé produkty neb výrobky
vyrobené anebo literární neb umělecká díla uveřejněná v době mezi dnem,
kdy nastal stav válečný, a dnem podpisu této smlouvy, nebo odvolávající
se na to, že tyto věci byly někým získány, že z nich bylo těženo neb
jich používáno, při čemž se však rozumí, že toto ustanovení nebude
platiti, jestliže držitelé těchto práv měli bydliště anebo průmyslové
neb obchodní závody v územích, jež za války byla obsazena armádami
rakousko-uherskými.
Tento článek nebude platiti ve vztazích mezi Spojenými státy americkými
se strany jedné a Maďarskem se strany druhé.
Článek 245.
Licenční smlouvy týkající se těžení z vlastnictví průmyslového nebo
smlouvy o reprodukování děl literárních nebo uměleckých, které byly
uzavřeny dříve, než nastal stav válečný, mezi příslušníky mocností
spojených nebo sdružených nebo osobami sídlícími na území těchto
mocností nebo vykonávajícími tam svou živnost se strany jedné a
příslušníky bývalého království uherského se strany druhé, budou
pokládány za rozvázané ode dne, kdy nastal stav válečný mezi bývalým
mocnářstvím rakousko-uherským a mocností spojenou nebo sdruženou.
Původní oprávněný ze smlouvy tohoto druhu bude však v každém případě
míti právo, aby do šesti měsíců ode dne, kdy tato smlouva nabude
působnosti, žádal od vlastníka těchto práv udělení nové licence, jejíž
podmínky, nedohodnou-li se strany mezi sebou, budou stanoveny
příslušným v tomto směru soudem té země, podle jejíhož zákonodárství
ona práva byla získána, vyjímajíc případ, že se licence dosáhlo na
základě práv získaných podle zákonodárství bývalého království
uherského; v tomto případ budou podmínky ustanoveny smíšeným rozhodčím
soudem, o němž mluví Oddíl VI této Části. Soud může po případě zároveň
určiti náhradu, kterou pokládá za oprávněnou vhledem na užívání těchto
práv po dobu války.
Licence vztahující se na práva průmyslová, literární nebo umělecká,
které byly vyhrazeny podle zvláštního zákonodárství válečného některé
mocnosti spojené nebo sdružené, nebudou dotčeny tím, že byla
prodloužena licence, která existovala před válkou. Tyto licence
zůstanou v platnosti neomezeně, a byla-li takováto licence udělena
původnímu oprávněnému z licenční smlouvy uzavřené před válkou, bude se
míti za to, že nastoupila na její místo.
Byly-li vzhledem k vlastnictví osob uvedených v článku 232 b) za války
placeny nějaké částky podle nějaké smlouvy neb licence smluvené před
válkou o těžení z vlastnictví průmyslového nebo o rozmnožování nebo
provozování děl literárních, dramatických neb uměleckých, naloží se s
těmito částkami stejně jako s ostatními dluhy nebo řečených osob ve
shodě s touto smlouvou.
Tento článek nebude platiti ve vztazích mezi Spojenými státy americkými
se strany jedné a Maďarskem se strany druhé.
ODDÍL VIII.
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O ÚZEMÍCH POSTOUPENÝCH
Článek 246.
Z fysických a právnických osob, které byly dříve příslušníky bývalého
království uherského, počítajíc v to příslušníky Bosny a Hercegoviny,
označují se v těchto ustanoveních ti, kdo podle této smlouvy nabývají
státního občanství některé mocnosti spojené nebo sdružené ipso facto,
výrazem "bývalí příslušníci bývalého království uherského"; ostatní
označují se výrazem "příslušníci maďarští".
Článek 247.
Obyvatelé území převedených podle této smlouvy podrží přes tento převod
a změnu státního občanství, která z něho vyplyne, v Maďarsku plné a
neobmezené požívání všech práv z průmyslového, literárního a uměleckého
vlastnictví, která jim náležela v době řečeného převodu podle zákonů
tehdy platných.
Článek 248.
Otázky týkající se příslušníků bývalého království uherského a
příslušníků maďarských, jejich práv, privilegií a majetku, o kterých by
nebyla zmínka ani v této smlouvě, ani ve smlouvě, která má upraviti
určité neodkladné vztahy mezi státy, na které byla převedena území
bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo které vznikly
rozkouskováním tohoto mocnářství, budou učiněny předmětem zvláštních
úmluv mezi státy, o které jde, počítajíc v to Maďarsko. Při tom se
rozumí, že tyto úmluvy nebudou v nižádném případě odporovati
ustanovením této smlouvy.
K tomu cíli je smluveno, že se do tří měsíců po tom, kdy tato smlouva
nabude působnosti, bude konati schůze delegátů zúčastněných mocností.
Článek 249.
Vláda maďarská vrátí příslušníkům bývalého království uherského bez
odkladu držbu jejich statků, práv a zájmových účastenství ležících na
území maďarském.znovu zřízena nebo obnovena podle článku 241 této
smlouvy. Práva tato zůstanou na oněch územích v působnosti po dobu,
která jim bude přiznána podle zákonodárství bývalého mocnářství
rakousko-uherského.
Zvláštní úmluvou budou upraveny všechny otázky týkající se archivů,
záznamů a plánů sloužících k ochraně vlastnictví průmyslového,
literárního a uměleckého, jakož i způsob, jak je mají úřady bývalého
mocnářství rakousko- uherského po případě posílati nebo k nahlédnutí
dávati úřadům státům, kterým byla postoupena území řečeného mocnářství,
nebo úřadům států nově vzniklých.
Článek 250.
Majetek, práva a zájmová účastenství maďarských příslušníků nebo
společností podřízených jejich dozoru, ležící na území bývalého
mocnářství rakousko-uherského, nebudou přes ustanovení článku 232 a
přílohy k Oddílu IV podrobeny záboru ani likvidaci podle těchto
ustanovení.
Tento majetek, práva a zájmová účastenství budou vráceny oprávněným,
jsouce zproštěny všech opatření toho druhu nebo jakéhokoli jiného
opatření, učiněného o nakládání, vnucené správě nebo sekvestraci od 3.
listopadu 1918 až do té doby, kdy tato smlouva nabude působnosti. Budou
vráceny ve stavu, v jakém byly, když se stala opatření, o která jde.
Reklamace, které by snad byly učiněny příslušníky maďarskými podle
tohoto článku, budou předloženy smíšenému rozhodčímu soudu, jejž má na
zřeteli článek 239.
Mezi statky, práva a zájmová účastenství zde vzpomenutá nenáleží
majetek, o které jedná článek 191 Části IX (Klausule finanční).
Tento článek se nikterak nedotýká ustanovení přílohy III k prvému
Oddílu Části VIII (Náhrada škod) o vlastnictví maďarských příslušníků k
lodím a člunům.
Článek 251.
Všechny smlouvy o prodeji zboží, které se má dodati po moři, pokud byly
sjednány před 1. lednem 1917 mezi příslušníky bývalého království
uherského se strany jedné a správami bývalého mocnářství
rakousko-uherského, Maďarska, Bosny a Hercegoviny nebo příslušníky
maďarskými se strany druhé, se zrušují, leda by šlo o dluhy a jiné
peněžní závazky, které vznikly tím, že bylo něco podle smlouvy té
vykonáno nebo placeno. Všechny ostatní smlouva sjednané mezi týmiž
stranami před 1. listopadem 1918 a toho dne ještě platné zůstanou
nedotčeny.
Článek 252.
O promlčení, preklusi a propadnutí práv platí v územích postoupených
ustanovení článků 235 a 236, při čemž ovšem výraz "začátek války" bude
nahrazen výrazem "den, který určí správním opatřením každá mocnost
spojená a sdružená jako den, jímž počínajíc vztahy mezi stranami
smluvními staly se ve skutečnosti nebo po právu nemožnými", a výraz
"doba války" bude nahrazen výrazem "doba mezi dnem právě řečeným a
dnem, kdy tato smlouva nabude působnosti".
Článek 253.
Maďarsko se zavazuje, že nižádným způsobem nebude překážeti, aby
majetek, práva a zájmová účastenství náležející některé společnosti
zřízené podle zákonů bývalého mocnářství rakousko-uherského, v které
jsou zúčastněni příslušníci států spojených nebo sdružených, byly
přeneseny na jinou společnost zřízenou podle zákonů kterékoli jiné
mocnosti, že usnadní všechna opatření nutná k provedení tohoto převodu
a že poskytne všechnu pomoc, která by na něm byla žádána, aby
příslušníkům států spojených nebo sdružených nebo společnostem, v nichž
jsou zúčastněni, mohly býti vráceny jejich majetek, práva a zájmová
účastenství v Maďarsku nebo v převedených územích.
Článek 254.
Oddíl III mimo článek 231 d) neplatí o dluzích sjednaných mezi
příslušníky maďarskými a příslušníky bývalého království uherského.
S výhradou zvláštních ustanovení, uvedených v článku 231 d) pro
mocnosti nově vzniklé, budou dluhy, o kterých se zmiňuje 1. odstavec
tohoto článku, placeny v měně, která je zákonitá v době placení ve
státě, jehož příslušníkem se stal příslušník bývalého království
uherského. Kursem, kterého jest při řečeném vypořádání užíti, bude
průměrný kurs znamenaný na burse ženevské v posledních dvou měsících
před 1. listopadem 1918.
Článek 255.
Pojišťovací společnosti, které měly hlavní sídlo obchodní v územích,
která byla dříve součástí bývalého mocnářství rakousko-uherského, budou
míti právo provozovati své obchody v území maďarském po deset let po
tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, a změna jejich příslušnosti
nedotkne se nikterak jejich právního postavení, jehož dosud požívaly.
Po dobu shora naznačenou nesmí Maďarsko obchody těchto společností
postihnouti žádnými vyššími dávkami nebo poplatky, než jakými jsou
postiženy obchody společnosti domácí. Jejich vlastnictví nesmí se
dotknouti žádné opatření, které by nepostihovalo zároveň majetku, práv
nebo zájmových účastenství pojišťovacích společností domácích. Kdyby se
taková opatření stala, bude zaplaceno přiměřené odškodnění.
Tato ustanovení platí jen potud, pokud maďarským společnostem
pojišťovacím, které dříve provozovaly své obchody v převedených
územích, bude navzájem dovoleno požívati téhož práva, aby provozovaly
své obchody v řečených územích, i kdyby jejich hlavní sídlo bylo mimo
tato území.
Až uplyne shora řečených deset let, bude se se společnostmi
pojišťovacími výše jmenovanými, které příslušejí do některé mocnosti
spojené a sdružené, nakládati podle článku 211 této smlouvy.
Ustanovení tohoto článku budou se vztahovati rovněž na společnosti
kooperativní, pakli zákonná úprava těchto společností obsahuje
skutečnou zodpovědnost jich příslušníků za všechny úkony a smlouvy,
které tvoří předmět řečených společností.
Článek 256.
Rozvrh majetku náležejícího kolektivním útvarům nebo veřejným osobám
právnickým, působícím v územích rozdělených touto smlouvou, bude
upraven zvláštními úmluvami.
Článek 257.
Státy, kterým bylo postoupeno území bývalého mocnářství
rakousko-uherského nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství,
uznají práva z vlastnictví průmyslového, literárního a uměleckého,
která platí na tomto území v době, kdy toto území přejde pod jejich
svrchovanost, nebo která budou
Článek 258.
Bez újmy ostatních ustanovení této smlouvy zavazuje se vláda maďarská,
pokud se jí týká, že vydá mocnosti, které byla postoupena nějaká území
bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo která vznikla
rozkouskováním tohoto mocnářství, poměrnou část reserv nashromážděných
vládami nebo úřady bývalého mocnářství rakousko-uherského nebo
veřejnými nebo soukromými organisacemi činnými pod jejich dozorem,
určenou k tomu, aby na těchto územích mohlo působiti pojištění sociální
a státní.
Mocnosti, kterým budou tyto fondy vydány, musí jich za všech okolností
věnovati splnění závazků vyplývajících z těchto pojištění.
Podmínky tohoto vydání budou stanoveny zvláštními úmluvami, uzavřenými
mezi vládou maďarskou a vládami, o které jde.
Jestliže by tyto zvláštní úmluvy podle předešlého odstavce nebyly
sjednány do tří měsíců po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti,
podmínky převodu budou předloženy v každém případě pětičlenné komisi;
jednoho člena jmenuje vláda maďarská, jednoho druhá vláda, o niž jde, a
tři správní rada Mezinárodního úřadu práce z příslušníků jiných států.
Tato komise, jež rozhoduje většinou hlasů, bude povinna do tří měsíců
po tom, co bude zřízena, usnésti se o návrzích, které předloží Radě
Společnosti národů. Rozhodnutí Rady buďtež Maďarskem i druhým státem, o
který jde, pokládána ihned za konečná.
Článek 259.
Ustanovení tohoto Oddílu týkající se vztahů mezi Maďarskem nebo
příslušníky maďarskými a příslušníky bývalého království uherského,
platí o vztazích téhož rázu mezi Maďarskem nebo příslušníky maďarskými
a příslušníky bývalého císařství rakouského zmíněných v článku 263
mírové smlouvy s Rakouskem.
Navzájem platí ustanovení Oddílu VIII Části X řečené smlouvy, týkající
se vztahů mezi Rakouskem nebo příslušníky rakouskými a příslušníky
bývalého císařství rakouského o vztazích téhož rázu mezi Rakouskem nebo
příslušníky rakouskými, a příslušníky bývalého království uherského,
zmíněných v článku 246 této smlouvy.
Peníz dávek a daní z majetku, které byly zavedeny neb zvýšeny po 3.
listopadu 1918 a postihují majetek, práva a zájmová účastenství
příslušníků bývalého království uherského nebo které by mohly býti
zavedeny neb zvýšeny až do navrácení podle ustanovení této smlouvy neb,
jde-li o majetek, práva a zájmová účastenství, jež nebyly podrobeny
mimořádným opatřením válečným, až do uplynutí tří měsíců po tom, kdy
tato smlouva nabude působnosti, bude vrácen oprávněným.
Navrácený majetek, práva a zájmová účastenství nebudou podrobeny
nižádné dávce, uložené na kterékoli jiné jmění nebo kterýkoli jiný
podnik téže osoby, od okamžiku, kdy bude tento majetek odvezen z
Maďarska nebo kdy provozování takového podniku tam přestane.
Jestliže jakékoli daně byly předem zaplaceny z majetku, práv a
zájmových účastenství vzatých z Maďarska, bude oprávněným vrácen onen
podíl těchto dávek, který byl zaplacen za celou dobu následující po
tom, co majetek, práva a zájmová účastenství byly vzaty jinam.
Ustanovení článků 231 d) a 254 této smlouvy o měně, v jaké jest
platiti, a o kursu užije se v příslušných případech o placení
pohledávek, o kterých mluví odstavec 1. tohoto článku.
Odkazy, dary, stipendia a nadání všech druhů, založené neb zřízené v
bývalém království uherském a určené příslušníkům tohoto, budou
Maďarskem, pokud jsou tato nadání na jeho území, dány k disposici té
mocnosti spojené nebo sdružené, jejímiž příslušníky ty osoby nyní jsou,
nebo jejímiž příslušníky se stanou důsledkem ustanovení této smlouvy
nebo smluv uzavřených za účelem uspořádání věcí doby přítomné, a to v
takovém stavu, v jakém byly dne 28. července 1914, přihlížejíc k
platům, jež byly k účelům nadací řádně vykonány.
V tom případě, kde stanovy rodinných nadání, která zůstanou nadále ve
státní správě maďarské, činí požitky těchto nadací odvislými od
státního občanství maďarského, podrží presumptivní beneficiáři svá
práva na pense, výplaty výchovné, věna a jiné výhody, a to i tehdy,
když se stali anebo později se stanou, ve smyslu této smlouvy nebo
smluv uzavřených za účelem uspořádání věcí doby přítomné příslušníky
některého ze států, jemuž byla nebo budou některá území bývalého
království uherského řečenými smlouvami postoupena.
V případě, kdy po vymření rodiny, v jejíž prospěch takové nadání bylo
založeno, peníze měly připadnouti státu maďarskému nebo některé
instituci nalézající se ve státě maďarském, přejde postupní právo na
ten stát, do kterého příslušel poslední beneficiář.
ČÁST XI.
VZDUCHOPLAVBA.
Článek 260.
Vzducholodi mocností spojených nebo sdružených budou požívati plné
svobody přeletu a přistání na území Maďarska a budou účastny stejných
výhod jako vzducholodi maďarské, zvláště v případě nouze.
Článek 261.
Vzducholodi mocností spojených nebo sdružených budou na cestě do
kterékoli cizí země požívati práva přeletěti území Maďarska, ovšem
šetříce řádů, jež by Maďarsko snad zavedlo a jež budou stejně platiti
pro vzducholodi maďarské i pro vzducholodi zemí spojených a sdružených.
Článek 262.
Letiště pro vzducholodi v Maďarsku otevřená veřejné domácí dopravě
budou otevřena i vzducholodím mocností spojených a sdružených, jež tam
budou rovnoprávné se vzducholoďmi maďarskými co do poplatků všech
druhů, čítaje v to dávky z přistání a zaopatření.
Článek 263.
S výhradou hořejších ustanovení podléhá právo letu, průletu a přistání,
obsažené v článcích 260, 261 a 262, řádům, které by Maďarsko uznalo za
nutno zavésti; rozumí se, že těchto řádů bude užito bez rozdílu i na
vzducholodi maďarské i na vzducholodi zemí spojených a sdružených.
Článek 264.
Vysvědčení o státní příslušnosti, o schopnosti k letu, průkazy o
letecké způsobilosti, jakož i povolení vydaná nebo za pravoplatná
uznaná kteroukoli z mocností spojených a sdružených budou uznány v
Maďarsku za platné a rovnocenné s vysvědčeními, průkazy a povoleními
vydanými Maďarskem samým.
Článek 265.
Pokud jde o vnitrostátní obchodní vzduchoplavbu, bude v Maďarsku se
vzducholoďmi mocností spojených a sdružených nakládáno jako se
vzducholoďmi státu požívajícími největších výhod.
Článek 266.
Maďarsko se zavazuje zavésti vhodná opatření, aby se zajistilo, že se
vzducholoď maďarská letící nad jeho vlastním územím podrobí pravidlům o
světlech a signálech, o plavbě vzduchem a o pohybech poblíž letišť a
nad nimi tak, jak jsou tato pravidla stanovena úmluvou o vzduchoplavbě,
sjednanou mezi mocnosti spojenými a sdruženými.
Článek 267.
Závazky uložené ustanoveními této Části zůstanou v platnosti až do 1.
ledna 1923, leda že by před tím Maďarsko bylo přijato do Společnosti
národů nebo že by mu bylo dovoleno se souhlasem mocností spojených a
sdružených přistoupiti k úmluvě těchto mocností o plavbě vzduchem.
ČÁST XII.
PŘÍSTAVY, VODNÍ CESTY A ŽELEZNICE.
ODDÍL I.
OBECNÁ USTANOVENÍ.
Článek 268.
Maďarsko se zavazuje poskytnouti svobodu průvozu přes své území osobám,
zboží, lodím, člunům, vagonům a poště, pocházejícím z území nebo
určeným do území kterékoli mocnosti spojené nebo sdružené, ať už jde o
mocnost pohraniční čili nic, a to na cestách pro mezinárodní průvoz,
nejvhodnějších, buď po železnicích, po splavných vodních tocích nebo
průplavech.
Takové osoby, zboží, lodi, čluny, vagony a pošta nebudou podrobeny
žádným průvozním poplatkům ani zbytečným průtahům neb omezením a budou
míti v Maďarsku právo, aby s nimi bylo nakládáno stejně jako s domácími
ve všem, co se týká poplatků a úlev, i ve všech jiných směrech.
Průvozní zboží bude prosto jakéhokoli cla i jiných podobných poplatků.
Všechny poplatky nebo dávky ukládané průvozní dopravě musí býti rozumné
hledíc k podmínkám dopravním. Žádný poplatek, výhoda neb omezení nesmí
záviseti ať přímo či nepřímo na vlastnictví nebo na státní příslušnosti
lodi neb jiného prostředku dopravního, jehož by bylo aneb mělo býti
použito na kterékoli části celkové průvozní trati.
Článek 269.
Maďarsko se zavazuje, že nezavede aniž bude udržovati jakéhokoliv
dozoru na podniky pro přepravu vystěhovalců přes své území tam i zpět,
mimo opatření nutná k zjištění, že jde vskutku o cestující
projíždějící; nedovolí žádné společnosti plavební ani žádné jiné
organisaci, společnosti ani soukromé osobě interesované na dopravě, aby
jakýmkoli způsobem působily při službě správní k onomu účelu zřízené,
nebo vykonávaly v tomto směru přímý neb nepřímý vliv.
Článek 270.
Maďarsko má zakázáno, aby nedělalo přímo ani nepřímo rozdílu a
neposkytovalo výhod co do dávek, poplatků aneb zákazů týkajících se
dovozu do svého území aneb vývozu z něho, šetříc zvláštních závazků
obsažených v této smlouvě, co do podmínek a cen přepravních pro zboží
aneb pro osoby určené do jeho území aneb z něho přicházející, ať už by
šlo o rozdíl podle pohraničního místa vstupního aneb výstupního, či
podle povahy, podle vlastnictví nebo podle vlajky použitých prostředků
dopravních (počítajíc v to i dopravu vzduchovou), či o rozdíl podle
toho, odkud loď nebo člun, vagon, vzducholoď aneb jiný prostředek
dopravní původně aneb naposled vyjel, nebo podle jeho konečného aneb
nejbližšího určení, podle směru cesty aneb podle míst překladních, či
podle toho, zda bylo zboží dovezeno aneb vyvezeno přímo přístavem
maďarským nebo nepřímo kterýmkoli cizím přístavem, či podle toho,
bylo-li zboží dovezeno aneb vyvezeno po zemi aneb vzduchem.
Maďarsko má zejména zakázáno, aby nezavádělo v neprospěch přístavů,
lodí aneb člunů kterékoli z mocností spojených a sdružených žádného
příplatku, nebo přímé neb nepřímé odměny pro vývoz nebo dovoz přes
přístavy maďarské neb cizí, po lodích a člunech maďarských aneb cizích,
zejména ve formě tarifů kombinovaných. Maďarsko má zakázáno, aby
nepodrobovalo osob neb zboží dopravovaného přes přístav aneb po lodi
nebo člunu některé z mocností spojených nebo sdružených žádným
formalitám a průtahům, kterým by tyto osoby anebo toto zboží, nebyly
podrobovány, kdyby byly dopravovány přes přístav maďarský nebo přes
přístav některé jiné mocnosti, aneb kdyby použily lodi neb člunu
maďarského nebo lodi neb člunu některé jiné mocnosti.
Článek 271.
Musí se učiniti veškerá vhodná opatření správní i technická, aby byl
převod zboží přes hranice Maďarska co možno zkrácen a aby byla výprava
a přeprava zboží od těchto hranic, bez rozdílu, pochází-li zboží z
území mocností spojených a sdružených či je-li do nich určeno, zda je v
průvozu z těchto území či v průvozu do nich, zajištěna co do hmotných
podmínek, zejména pokud se týče rychlosti a péče dopravní tak, aby
podmínky ty byly stejné, jaké platí pro zboží téhož druhu, dopravované
územím maďarským za podobných podmínek přepravních.
Zvláště přeprava zboží podléhajícího rychlé zkáze bude se díti
dochvilně a pravidelně a prohlídka celní bude prováděna tak, aby se
mohlo v přepravě zboží přímo pokračovati vlaky přípojnými.
Článek 272.
Námořní přístavy mocností spojených a sdružených budou požívati všech
výhod a všech snížených tarifů poskytovaných na maďarských železnicích
aneb splavných vodách rakouských ve prospěch kteréhokoli přístavu
některé jiné mocnosti.
Článek 273.
Maďarsko nesmí odmítnouti účast při tarifech neb sestavách tarifních,
které by měly za účel zajistiti přístavům některé z mocností spojených
a sdružených stejné výhody, jaké by Maďarsko bylo poskytlo přístavům
některé jiné mocnosti.
ODDÍL II.
PLAVBA.
HLAVA I.
SVOBODA PLAVBY.
Článek 274.
Se státními příslušníky mocností spojených a sdružených, jakož i s
jejich majetkem, loďmi a čluny bude se v každé příčině jednati stejně
ve všech přístavech a na vnitrozemských vodních cestách maďarských jako
s příslušníky maďarskými, jejich majetkem, loďmi a čluny.
Zvláště pak budou oprávněny lodi a čluny kterékoli mocnosti spojené a
sdružené dopravovati zboží všeho druhu i cestující do všech nebo ze
všech přístavů neb míst na území maďarském, jež mohou býti přístupny
lodím a člunům maďarským, a to za podmínek, které nebudou obtížnější
než podmínky platící pro lodi a čluny domácí; bude se s nimi nakládati
stejně jako s loďmi a čluny domácími, pokud jde o jakékoli výhody a
dávky přístavní a nábřežní, počítajíc v to výhody při pobytu, při
nakládání a skládání, dále pokud jde o dávky a poplatky z nosnosti, z
přistání, ze služby lodivodské, poplatky majákové a karantenní a vůbec
podobné dávky a poplatky jakéhokoli rázu, vybírané jménem a ve prospěch
vlády, úředníků veřejných, jednotlivců, společností nebo závodů
jakýchkoliv.
Poskytlo-li by Maďarsko zvláštní výhody některé mocnosti spojené nebo
sdružené nebo jiné cizí mocnosti, budou tyto výhody rozšířeny ihned a
bezpodmínečně na všechny mocnosti spojené a sdružené.
Dopravě osob a lodí i člunů nebudou činěny jiné překážky než ty, které
vyplývají z ustanovení celních, policejních, zdravotních,
vystěhovaleckých a přistěhovaleckých neb z předpisů o dovozu a vývozu
zakázaného zboží. Tato ustanovení musí býti rozumná a jednotná a
nesmějí zbytečně dopravě překážeti.
HLAVA II.
KLAUSULE O DUNAJI.
I.
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ ŘÍČNÍM SÍTÍM PROHLÁŠENÝM ZA MEZINÁRODNÍ.
Článek 275.
Dunaj od Ulmu prohlašuje se za mezinárodní a spolu s ním každá splavná
část této vodní sítě, která slouží více než jednomu státu za přirozený
přístup k moři, ať už s překládáním s lodi na loď či bez něho, rovněž
průplavy poboční a koryta plavební, které by byly postaveny buď k
zdvojení nebo k zdokonalení přirozeně splavných částí řečených říčních
sítí, anebo k spojení dvou přirozeně splavných částí téhož vodního
toku.
Dohodou sjednanou mezi poříčními státy může se mezinárodní režim
rozšířiti na každou část shora uvedené říční sítě, která není pojata v
obecné definici.
Článek 276.
Na cestách prohlášených v předcházejícím článku za mezinárodní bude se
jednati s příslušníky, s majetkem a s vlajkami všech mocností na
základě naprosté rovnosti, takže se nebude ke škodě příslušníků,
majetku a vlajky kterékoli z těchto mocností činiti rozdíl mezi nimi a
příslušníky, majetkem a vlajkou státu poříčního samého nebo státu,
jehož příslušníci, majetek nebo vlajka by požívali největších výhod.
Článek 277.
Maďarské lodi nesmějí provozovati přepravu osobní a nákladní na
pravidelných liniích mezi přístavy některé mocnosti spojené a sdružené
bez jejího zvláštního povolení.
Článek 278.
Pokud není opačného ustanovení některé trvající dohody, mohou se z
člunů používajících splavné cesty nebo přístupu k ní vybírati poplatky,
které mohou býti proměnlivé podle jednotlivých oddílů řeky. Poplatky
musí býti výhradně určeny k tomu, aby byl přiměřeným způsobem kryt
náklad na udržování splavnosti nebo na zlepšení řeky a přístupů k ní
nebo k úhradě výdajů věnovaných zájmům plavby. Sazby poplatků budou
vypočteny podle těchto nákladů a vyvěšeny v přístavech. Poplatky ty
budou stanoveny tak, aby nebylo nutno prováděti podrobnou prohlídku
nákladu kromě při podezření z podloudnictví nebo z přestupku.
Článek 279.
Průvoz cestujících, lodí a zboží bude se díti podle obecných podmínek
stanovených v Oddíle I.
Náležejí-li oba břehy mezinárodní řeky témuž státu, může se dáti
transitující zboží pod pečeti nebo pod dozor celníků. Pokud řeka tvoří
hranici, zboží i cestující transitující jsou prosti všech celních
formalit. Nakládání a skládání zboží, jakož i naloďování a vyloďování
cestujících smí se díti jen v přístavech určených státem poříčním.
Článek 280.
Ani podél toku, ani v ústí shora uvedených vodních cest nesmějí se
vybírati žádné dávky kromě těch, jež jsou ustanoveny v této Části.
Toto ustanovení nebrání, aby státy pobřežní zavedly cla, místní a
spotřební dávky, jakož i rozumné a jednotné poplatky přístavní za
používání jeřábů, vytahovadel, nábřeží, skladišť a jiných obdobných
zařízení podle sazeb veřejně vyhlášených.
Článek 281.
Není-li zvláštní organisace ku provádění udržovacích a zlepšovacích
prací na mezinárodní části splavné sítě, jest každý poříční stát
povinen učiniti vhodným způsobem opatření nutná k odstranění plavebních
překážek nebo nebezpečí a k zajištění dobrých plavebních podmínek.
Kdyby některý stát této povinnosti nevyhověl, může každý poříční stát
nebo stát zastoupený v mezinárodní komisi dovolati se soudu
ustanoveného k tomu účelu Společností národů.
Článek 282.
Stejně se bude postupovati, kdyby některý poříční stát podnikl takové
práce, které by mohly býti na újmu plavbě v mezinárodní části. Soud
uvedený v předchozím článku může naříditi zastavení nebo zrušení těchto
prací, dbaje při svých rozhodnutích práv týkajících se zavodňování,
vodních sil a rybářství, jakož i ostatních zájmů státních, které při
souhlasu všech poříčních států nebo všech států zastoupených v
mezinárodní komisi budou míti přednost před potřebami plavby.
Stížnost k soudu Společnosti národů nebude míti účinků odkladných.
Článek 283.
Řád vyjádřený hořejšího články 276 a 278 až 282 bude nahrazen řádem
zavedeným obecnou úmluvou, jež bude ujednána mocnostmi spojenými a
sdruženými a schválena Společností národů a jež se bude týkati vodních
cest, kterým by řečená úmluva přiznala ráz mezinárodní. Tato úmluva
bude se moci vztahovati zvláště k celku nebo k části říční sítě
dunajské, jak je vzpomenuta svrchu, jakož i k jiným částem této říční
sítě, které by tu mohly býti pojaty v obecné definici.
Maďarsko se zavazuje ve shodě s článkem 314, že přistoupí k této obecné
úmluvě.
Článek 284.
Maďarsko postoupí zúčastněným mocnostem spojeným a sdruženým nejdéle do
tří měsíců po době, kdy mu to bude notifikováno, část vlečných parníků
a člunů, které zbudou v matrikách přístavů říčních sítí, uvedených v
článku 275, až budou vyloučeny ty, které mají býti napřed odevzdány
proto, že se na ně vztahuje právní důvod vrácení nebo náhrady. Maďarsko
postoupí rovněž materiál všeho druhu, nezbytný k užívání těchto říčních
sítí, mocnostem spojeným a sdruženým.
Počet postoupených vlečných parníků a člunů a úhrn postoupených pomůcek
i rozdělení jich budou určeny od rozhodčího nebo rozhodčích jmenovaných
Spojenými státy americkými; toto určení se stane s ohledem na
odůvodněné potřeby zúčastněných stran, zejména na základě dopravy
plavební v posledních pěti letech před válkou.
Všechny postoupené lodí musí býti opatřeny svým ráhnovím a
příslušenstvím, musí býti v dobrém stavu, schopny k dopravě zboží a
budou vybrány z lodí posledně postavených.
Budou-li postupy podle tohoto článku budou vyžadovati nabytí
vlastnictví, budou od rozhodčího neb rozhodčích stanovena práva
bývalých vlastníků podle stavu z 15. října 1918 a výše odškodnění, jež
se jim má zaplatiti, jakož i v každém jednotlivém případě způsob úhrady
tohoto odškodnění. Kdyby bylo rozhodčím nebo rozhodčími nalezeno, že
úhrn nebo část tohoto odškodnění náleží přímo nebo nepřímo státům
povinným k náhradám, určí tito rozhodčí částku, která z tohoto důvodu
bude připsána těmto státům ku prospěchu.
Pokud se týče Dunaje, jsou rovněž podrobeny rozhodčímu řízení
rozhodčího nebo rozhodčích svrchu vzpomenutých všechny otázky týkající
se trvalého rozdělení lodí, jejichž vlastnictví nebo státní příslušnost
by byly příčinou rozporu mezi státy, a otázky týkající se podmínek
tohoto rozdělení.
Správa těchto lodí až do trvalého rozdělení bude svěřena komisi
utvořené ze zástupců Spojených států amerických, říše britské, Francie
a Italie. Tato komise podnikne prozatím vše, co je nezbytno, aby se
zabezpečilo využití těchto lodí pro zájmy obecné, prostřednictvím
některé místní organisace anebo, nebude-li to možné, ujme se tohoto
úkolu sama, aniž však bude tím ublíženo rozdělení trvalému.
Toto prozatímní využití bude pokud možno založeno na zásadách
obchodnických a čistého výnosu získaného komisí za nájem lodí bude
užito způsobem, který určí komise reparační.
II.
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O DUNAJI.
Článek 285.
Evropská dunajská komise bude vykonávati znovu svoji předválečnou
pravomoc. Zatím budou však v ní zastoupeny toliko Velká Britanie,
Francie, Italie a Rumunsko.
Článek 286.
Od místa, kde přestává pravomoc evropské komise, bude síť dunajská
vzpomenutá v článku 275 podléhati správě mezinárodní komise složené
takto:
2 zástupci pobřežních států německých;
po 1 zástupci každého z ostatních poříčních států a
po 1 zástupci každého v evropské dunajské komisi příště zastoupeného
státu, který není státem poříčním.
Nebude-li možno jmenovati některého z těchto zástupců v době, kdy tato
smlouva nabude působnosti, budou rozhodnutí komise přes to pravoplatná.
Článek 287.
Mezinárodní komise stanovená v předcházejícím článku sestoupí se co
možno nejdříve po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, a ujme se
zatímně správy řeky podle ustanovení článků 276 a 278 až 282, a to až
do doby, kdy bude konečný řád dunajský zaveden mocnostmi, které budou
určeny mocnostmi spojenými a sdruženými.
Tato mezinárodní komise bude rozhodovati většinou hlasů. Požitky členů
komise určí a zaplatí státy, které členové ti zastupují.
Prozatím bude veškerý nehrazený náklad na správní výdaje mezinárodní
komise hrazen stejným dílem od států v komisi zastoupených.
Komisi náleží zvláště, upraviti řády pro vydávání oprávnění
lodivodských, pro sazby za služby lodivodské a bdíti nad výkonem
lodivodství.
Článek 288.
Maďarsko se zavazuje, že přijme řád, který pro Dunaj bude zaveden
konferencí mocností určených mocnostmi spojenými a sdruženými; tato
konference, při které zástupci Maďarska mohou býti přítomni, sejde se
do roka po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti.
Do té doby, než bude stanoven definitivní statu, pokud se týče Dunaje,
bude míti mezinárodní komise, dotčená v článku 286, pod prozatímním
dozorem užívání nářadí, budov a zařízení, užívaných k provádění a
udržování prací na části Dunaje mezi Turn-Severinem a Moldavou.
Definitivní určení tohoto nářadální, budov a zařízení bude stanoveno
konferencí dotčenou v předešlém odstavci. Maďarsko prohlašuje, že se
vzdává všech práv, právních titulů a zájmových účastenství na řečeném
nářadí, budovách a zařízení.
Článek 289.
Mandát k provedení prací v Železných Vratech, který byl článkem 57
berlínské smlouvy ze dne 13. července 1878 dán Rakousko-Uhersku a jím
postoupen Uhrám, prohlašuje se za skončený. S výhradou finančních
ustanovení této smlouvy rozhodne komise, jíž je svěřena správa této
části řeky, o vyrovnání účtů. Poplatky, které by snad byla třeba
odváděti, nebudou však v žádném případě vybírány Maďarskem.
Článek 290.
Jestliže by na části říční sítě, která tvoří hranici, stát
československý, stát srbsko-chorvatsko-slovinský nebo Rumunsko se
zmocněním nebo jako mandatáři mezinárodní komise podnikly práce k
úpravě, regulaci, zřízení jezů a pod., budou na protějším břehu, jakož
i na části řečiště ležící mimo jejich území požívati práva na všechna
usnadnění, potřebná k vyměřování, k provedení a udržování těchto prací.
Článek 291.
Maďarsko jest vůči evropské dunajské komisi zavázáno ke každému
navrácení, každé nápravě a každé náhradě za škody, jež tato komise
utrpěla za války.
HLAVA III.
VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ.
Článek 292.
Není-li jiných ustanovení a jestliže následkem stanovení nové hranice
závisí vodní hospodářství (kanalisace, zaplavování, zavodňování,
odvodňování a věci podobné) v jednom státě na pracích provedených na
území jiného státu, nebo užívá-li se na základě předválečného stavu na
území jednoho státu vody nebo vodní energie pocházející z území jiného
státu, má býti mezi státy zúčastněnými sjednána dohoda k tomu cíli, aby
byly chráněny zájmy a zachována získaná práva každého z nich.
Není-li jiných ustanovení, a jestliže se v jednom státě pro obecní nebo
domácí potřeby používá elektřiny nebo vody, jejíž zdroj následkem
stanovení nové hranice je v území jiného státu, má býti mezi
zúčastněnými státy sjednána dohoda k tomu cíli, aby byly chráněny zájmy
a zachována získaná práva každého z nich. Než dojde k této dohodě, jsou
elektrické centrály a závody pro dodávání vody povinny pokračovati v
dodávkách tak, jako to odpovídá podmínkám a smlouvám trvavším 3.
listopadu 1918.
Nedojde-li k dohodě v případě některého z předcházejících odstavců a s
výhradou ustanovení článku 293, rozhodne rozhodčí, jmenovaný Radou
Společnosti národů.
Článek 293.
Aby byl provedení článek 292, zřizuje se v územích bývalého království
uherského, tvořících poříčí Dunaje, vyjma poříčí Olty, jakož i k
obstarávání věcí spadajících do její pravomoci níže uvedené, v
společném zájmu států, majících svrchovanost nad řečenými územími,
stálá technická komise pro správu vod, složená z jednoho zástupce
každého ze států územně zúčastněných a z předsedy jmenovaného Radou
Společnosti národů.
Úkolem této komise bude přivoditi uzavření dohod zmíněných v článku
292, na ně dozírati a v případě nutnosti zajistiti jich provedení. Má
udržovati a zlepšovati, obzvláště pokud se týče kácení lesů a
zalesňování, jednotu říčního řádu, jakož i sem spadajících služeb, jako
služby vodoměřičské a oznamování povodní. Bude se zabývati studiem
otázek souvisejících s plavbou, vyjma těch, které spadají do oboru
komise pro plavbu na horním Dunaji, kteréžto otázky jí bude předávati,
a bude pečovati obzvláště o rybářství. Tato komise podnikne dále
veškeré práce neb studia a zřídí veškeré služby, které jí budou svěřeny
jednohlasnou dohodou zúčastněných států.
Komise pro správu vod se sejde do tří měsíců po tom, kdy tato smlouva
nabude působnosti; vypracuje předpisy, týkající se její pravomoci a
činnosti, kteréžto předpisy budou podrobeny schválení zúčastněných
států.
Veškerá nedorozumění ve věcech, o nichž jedná tento článek, budou
urovnána podle rozhodnutí Společnosti národů.
ODDÍL III.
ŽELEZNICE.
HLAVA I.
VOLNOST PRŮVOZU PRO MAĎARSKO SMĚREM K MOŘI JADERSKÉMU.
Článek 294.
Maďarsku poskytuje se volný přístup k moři Jaderskému a přiznává se mu
za tím účelem volnost průvozu na území a v přístavech oddělených od
bývalé monarchie rakousko-uherské.
Volností průvozu jest rozuměti volnost, která je definována v článku
268, a to až do doby, kdy bude mezi mocnostmi spojenými a sdruženými v
této příčině uzavřena obecná dohoda, načež ustanovení nové dohody
vstoupí na místo ustanovení onoho článku.
Zvláštními úmluvami států nebo správ zúčastněných určí se podmínky, jak
vykonávati možnosti shora sjednané, a upraví se zejména způsob
používání přístavů a svobodných pásem v nich, jakož i používání
železnic, po nichž se tam normálně přijíždí, zavedení mezinárodní
dopravy a mezinárodních tarifů (společných) s přímými jízdenkami a
přímými nákladními listy, i další platnost ustanovení bernské konvence
ze 14. října 1890 a podmínek doplňujících až do doby, kdy bude
nahrazena novou konvencí.
Svoboda průvozu bude se vztahovati i na dopravu poštovní, službu
telegrafní a telefonní.
HLAVA II.
KLAUSULE O MEZINÁRODNÍ DOPRAVĚ.
Článek 295.
Zboží přicházející z území mocností spojených a sdružených, určené do
Maďarska, jakož i zboží Maďarskem transitující, jež přichází z území
mocností spojených a sdružených nebo je do něho určeno, bude míti v
příčině vybíraných poplatků (přihlížejíc ke všem refakcím a prémiím), v
příčině výhod, i v každém jiném směru, na železnicích maďarských plné
právo na nejvýhodnější podmínky, které platí pro zboží téhož rázu,
přepravované na kterékoli trati maďarské, ať v dopravě vnitřní ať při
vývozu, dovozu či průvozu za podobných podmínek přepravních, zvláště co
se týče přepravní délky. Na žádost jedné nebo několika mocností
spojených nebo sdružených bude téhož pravidla užito při zboží těmito
mocnosti jmenovitě označeném, jež, přicházejíc z Maďarska, jest určeno
do jejich území.
Jakmile některá z mocností spojených neb sdružených Maďarsko o to
požádá, musí býti zavedeny mezinárodní tarify, sestavené podle sazeb, o
nichž je řeč v odstavci předešlém, a zahrnující přepravu s přímými
nákladními listy.
Bez újmy ustanovení článků 272 a 273 zavazuje se Maďarsko, že zachová
na svých vlastních tratích soustavu tarifů, jaké platily před válkou
pro dopravu s přístavy jaderskými a černomořskými hledíc k jejich
soutěži se severními přístavy německými.
Článek 296.
Jakmile nabude tato smlouva působnosti, obnoví Vysoké smluvní strany,
pokud se které z nich týče, a s výhradami stanovenými v druhém odstavci
tohoto článku, konvence a úpravy o přepravě zboží po železnicích,
podepsané v Bernu 14. října 1890, 20. září 1893, 16. července 1895, 16.
června 1898 a 19. září 1906.
Bude-li do pěti let od doby, kdy nabude tato smlouva působnosti, o
dopravě osob, zavazadel a zboží po železnicích smluvena nová konvence v
náhradu za bernskou konvenci ze dne 14. října 1890 a za dodatečné
úmluvy výše uvedené, bude tato nová konvence, jakož i podmínky
doplňující, platné pro mezinárodní přepravu po železnicích, jimž tato
konvence bude moci býti základem, Maďarsko vázati i tenkráte, jestliže
odmítla tato moc účastniti se projednávání této konvence nebo k ní
přistoupiti. Dokud nebude uzavřena nová konvence, bude se Maďarsko
říditi ustanoveními konvence bernské s dodatky jejími nahoře uvedenými,
jakož i podmínkami doplňujícími.
Článek 297.
Maďarsko bude povinno účastniti se práce o zavedení dopravy s přímými
jízdenkami pro osoby a jejich zavazadla, požádá-li o to jedna nebo
několik mocností spojených a sdružených, aby zajistila železniční
spojení těchto mocností mezi sebou anebo se všemi jinými zeměmi v
transitu před území maďarské; Maďarsko bude za tím účelem zejména
povinno přejímati vlaky a vozidla, přijíždějící z území mocností
spojených a sdružených, a dopravovati je alespoň takovou rychlostí,
jako své nejlepší vlaky jezdící na týchž tratích na veliké vzdálenosti.
V žádném případě nebudou sazby platné pro tato přímá spojení větší
nežli sazby platné pro touž cestu přepravní ve vnitřní dopravě maďarské
za stejných podmínek rychlosti a pohodlí.
Tarify platné za stejných podmínek rychlosti a pohodlí pro přepravu
vystěhovalců na maďarských železnicích do přístavů anebo z přístavů
mocností spojených neb sdružených nesmějí nikdy ukládati vyšší sazbu
kilometrovou, nežli budou nejvýhodnější tarify, které platí na řečených
železnicích pro vystěhovalce jedoucí do některého jiného přístavu nebo
z něho přijíždějící, hledě i ke všem prémiím anebo refakcím.
Článek 298.
Maďarsko se zavazuje, že nezavede žádného opatření technického,
fiskálního nebo správního, jako celní prohlídku, opatření policejní,
zdravotní nebo kontrolní, jež by platilo jen pro přímou dopravu
uvedenou v článku předchozím anebo pro přepravu vystěhovalců do
přístavů nebo z přístavů mocností spojených a sdružených, a jež by
dopravě té překáželo anebo ji zdržovalo.
Článek 299.
Koná-li se přeprava z části po železnicích a z části plavbou
vnitrozemskou, ať z přímým nákladním listem či bez něho, budou
předchozí ustanovení platiti pro část projetou po železnici.
HLAVA III.
VOZIDLA.
Článek 300.
Maďarsko se zavazuje, že maďarské vagony budou vystrojeny tak,
1. aby mohly býti zařaděny do nákladních vlaků jezdících po tratích
oněch mocností spojených a sdružených, které přistoupily k bernské
konvenci z 15. května 1886, změněné 18. května 1907, a aby se tím
neporušilo působení průběžné brzdy, která by snad do desíti let ode
dne, kdy nabude působnosti tato smlouva, v oněch zemích byla zavedena;
2. aby vozy těchto mocností mohly býti zařaděny do všech nákladních
vlaků jezdících po tratích maďarských.
S vozidly mocností spojených a sdružených bude na tratích maďarských
nakládáno v příčině oběhu, udržování a oprav stejně jako s vozidly
maďarskými.
HLAVA IV.
POSTOUPENÍ ŽELEZNIČNÍCH TRATÍ.
Článek 301.
S výhradou zvláštních ustanovení vztahujících se na postoupení
přístavů, vodních cest a železnic, ležících na územích postoupených
podle této smlouvy, a s výhradou ustanovení finančních, týkajících se
koncesionářů a placení odpočinkových platů personálu, provede se
postoupení železnice za těchto podmínek:
1. Stavby a výstroj všech železnic odevzdají se zúplna v dobrém stavu.
2. Bude-li některé z mocností spojených a sdružených Maďarskem
postoupena v celku některá síť železniční, která má svá vlastní
vozidla, budou tato vozidla odevzdána v plném počtu podle posledního
inventáře před 3. listopadem 1918 a v normálním stavu udržovacím.
3. Pro trati, které nemají vlastních vozidel, provedou rozdělení
vozidel na síti, k níž tyto trati náležejí, komise znalců, jmenované
mocnostmi spojenými a sdruženými, v nichž bude Maďarsko zastoupeno.
Tyto komise přihlédnou k množství vozidel připsaných k těmto tratím
podle posledního inventáře před 3. listopadem 1918, k dálce tratí,
počítaje v to i koleje služební, jakož i k rázu a rozsahu dopravy. Tyto
komise určí rovněž lokomotivy, vozy osobní a nákladní, které jest v
jednotlivých případech postoupiti, stanoví podmínky jejich převzetí a
opatří zatímně, čeho třeba k zajištění jejich oprav v dílnách
maďarských.
4. Zásoby, výstroj a nástroje budou odevzdány za týchž podmínek jako
vozidla.
Ustanovení hořejších odstavců 3 a 4 platí i pro trati bývalého Ruského
Polska, přestavěné úřady rakousko-uherskými na normální rozchod; k
těmto tratím jest hleděti jako k částem odděleným od sítě rakouských a
uherských státních drah.
HLAVA V.
USTANOVENÍ O NĚKTERÝCH TRATÍCH ŽELEZNIČNÍCH.
Článek 302.
Jestliže následkem určení nových hranic bude trať spojující dvě části
téže země pro všecházeti zemí jinou, anebo končí-li se odbočná trať,
vycházející z jedné země, v zemi jiné, tu budou, s výhradou zvláštních
ustanovení obsažených v této smlouvě, podmínky provozní upraveny
dohodou sjednanou mezi zúčastněnými správami železničními. Nebude-li
mezi těmito správami dosaženo souhlasu o podmínkách takovéto dohody,
budou spory rozhodnuty komisemi znalců, jak ustanoveno v článku
předchozím.
Obzvláště úprava o provozu trati Csata - Lučenec zaručí v každém směru
přímý průjezd československým vlakům s československým pohonem a
personálem maďarským územím. Nebude-li však rozhodnuto jinak, skončí
toto právo průjezdu buďto po dohotovení přímé trati Csata - Lučenec,
běžící pouze územím, československým, anebo nejpozději po vypršení
lhůty patnácti let po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti.
Právě tak úprava o provozu té části trati spojující Nagyszalontu s
Aradem a Kisjenő přes Békéscsabu, která leží na území maďarském, zaručí
v každém směru přímý průjezd maďarským územím rumunským vlakům s
rumunským pohonem a personálem. Nebude-li však rozhodnuto jinak, skončí
toto právo průjezdu buďto po dohotovení přímého spojení, běžícího pouze
územím rumunským, mezi tratěmi Nagyszalonta - Békéscsaba a Kisjenő -
Békéscsaba anebo po vypršení lhůty desíti let po tom, kdy tato smlouva
nabude působnosti.
Zřízení všech nových nádraží pohraničních mezi Maďarskem a sousedními
státy spojenými a sdruženými, jakož i provoz na tratích mezi těmito
nádražími budou upraveny dohodou, sjednanou za stejných podmínek.
Článek 303.
Aby bylo zajištěno městu a okresu Gola na území srbsko-chorvatsko-
slovinském užívání nádraží golského na maďarském území, právě tak jako
železnice spojující tyto trati a okres a aby bylo zajištěno obchodu
srbsko- chorvatsko-slovinskému svobodné užívání přímého železničního
spojení mezi tratí Csáktornyva - Nagy-Kanisza a tratí Záhřeb -
Gyékenyés po nutnou dobu a dokončení přímé železniční trati na území
srbsko-chorvatsko-slovinském mezi svrchu dotčenými tratěmi, budou
podmínky provozu golského nádraží a železniční trati Kotor - Barcz
stanoveny úmluvou, kterou uzavrou zúčastněné železniční správy maďarská
a srbsko-chorvatsko-slovinská. Jestliže tyto správy se nebudou moci
shodnouti o znění této úmluvy, sporné body budou urovnány příslušnou
komisí znalců dotčenou v článku 301 této smlouvy.
Článek 304.
Aby se zajistil pravidelný provoz na železničních sítích někdejšího
mocnářství rakousko-uherského, na něž mají koncesi soukromé
společnosti, a jež se vyplněním ustanovení této smlouvy octnou na území
několika států, bude nové správní a technické ustrojení řečených sítí
upraveno pro každou síť dohodou mezi koncesionářskou společností a
státy územně zúčastněnými.
Rozpory, v kterých by nebylo možno dosíci shody, jakož i všechny otázky
vztahující se k výkladu smluv o výkupu tratí budou předloženy
rozhodčím, jež jmenuje Rada Společnosti národů.
Za Společnost rakouské Jižní dráhy bude moci žádati o toto rozhodčí
řízení buď správní rada této společnosti, nebo výbor zastupující
vlastníky obligací.
Článek 305.
Do pěti let po tom, kdy tato smlouva nabude působnosti, může stát
československý žádati, aby byla zlepšena železniční trať spojující na
území maďarském stanice Bratislavu a Nagy-Kaniszu.
Rozdělení nákladů stane se úměrně podle výhod, které zúčastněné
mocnosti budou z toho míti. Nedojde-li k dohodě, rozdělení bude
provedeno rozhodčím, jmenovaným Společností národů.
Článek 306.
Pro důležitost, již má pro stát československý svobodné spojení s mořem
Jaderským, přiznává Maďarsko státu československému právo jezidi svými
vlaky po dílech tratí ležících na území maďarském, a to:
1. z Bratislavy do Rjeky přes Šoproň, Kamenec a Mura-Keresztur a po
odbočce z Mura-Keresztur do Pragerska;
2. z Bratislavy do Rjeky přes Hegyeshalon-Csorna-Hegyfalu - Zalaber -
Zalaszentiván - Mura-Keresztur a odbočky z Hegyfalu do Kamence a z
Mura- Keresztur do Pragerska.
Na žádost té neb oné strany mohou býti na trati, na kterých se bude
vykonávati právo průjezdu, dočasně nebo trvale pozměněny úmluvou mezi
správou železnic československých, a správou oněch železnic, na kterých
se bude právo průjezdu vykonávati.
Článek 307.
Vlaky, pro které bude použito práva průjezdu, nesmějí sloužiti místní
dopravě, leda bude-li to mezi státem, kterým vlaky projíždějí, a státem
československým smluveno.
Toto právo průjezdu zahrnuje v sobě zejména právo postaviti výtopny a
dílny pro menší správky vozidel, jakož i právo ustanoviti zástupce,
kteří by dohlédali na dopravu vlaků československých.
Technické, správní a finanční podmínky, za jakých bude stát
československý právo průjezdu vykonávati, určí se úmluvou mezi
železniční správou tohoto státu a správou propůjčených tratí v
Maďarsku. Nebudou-li se moci tyto správy o ustanoveních této úmluvy
shodnouti, rozsoudí sporné otázky rozhodčí, jmenovaný vládou britskou;
nálezy tohoto rozhodčího budou závazné pro obě strany.
Spory o výklad nebo obtíže nepředvídané touto smlouvou bude rozhodovány
stejným způsobem rozhodčím řízením, pokud by Společností národů nebyl
zaveden postup jiný.
HLAVA VI.
USTANOVENÍ PŘECHODNÁ.
Článek 308.
Maďarsko vyhoví poukazům, které mu ve věcech přepravy budou dány úřadem
jednajícím jménem mocností spojených a sdružených:
1. stran přepravy vojska prováděné na základě této smlouvy, jakož i
přepravy materiálu, střeliva a zásob pro potřeby vojenské;
2. zatímně stran přepravy potravin pro určité kraje, ve věci co možná
rychlého obnovení pravidelných podmínek přepravních a ve věci upravení
služby poštovní a telegrafní.
HLAVA VII.
TELEGRAFY A TELEFONY.
Článek 309.
Maďarsko se zavazuje, že bez ohledu na jakákoli opačná ustanovení
trvajících úmluv poskytne na tratích pro mezinárodní transit
nejvhodnějších a podle platných sazeb svobodu transitu telegrafickým
zprávám a telefonickým hovorům z kteréhokoli nebo do kteréhokoli ze
států spojených a sdružených, ať sousedních či nikoli. Tyto zprávy a
tyto hovory nebudou zbytečně nijak zdržovány ani omezovány; v Maďarsku
bude s nimi nakládáno jako s domácími ve všem, co se týče výhod a
zvláště rychlosti přepravy. Žádný poplatek, výhoda ani omezení nesmí
záviseti ať přímo či nepřímo na státní příslušnosti odesilatele nebo
příjemce.
Článek 310.
Následkem zeměpisné polohy státu československého přijímá Maďarsko tyto
odchylky od mezinárodní úmluvy telegrafní a telefonní, o které se mluví
v článku 218 Části X (Klausule hospodářské) této smlouvy:
1. Maďarsko zřídí a bude udržovati na žádost státu československtvého
přímé telegrafní linky přes území maďarské.
2. Roční poplatek, jejž bude československý stát platiti za každou z
řečených linek, bude se počítati podle ustanovení úmluv svrchu
uvedených; tento poplatek nebude, leda když by o tom došlo k jiné
úmluvě, nižší nežli částka, jaká by se měla platiti podle řečených
úmluv za počet sdělení stanovený v těchto úmluvách jakožto počet, který
zakládá právo žádati o zřízení nové přímé linky, při čemž jest bráti za
základ zlevněnou sazbu podle článku 23 § 5 mezinárodní úmluvy
telegrafní (revise lisabonská).
3. Pokud bude stát československý platiti za některou přímou linku
nejmenší roční poplatek nahoře stanovený:
a) bude ona linka úplně vyhrazena pro zprávy do státu československého
nebo z něho;
b) nesmí se pro tuto linku použíti oprávnění, které dává Maďarsku
článek 8 mezinárodní úmluvy telegrafní ze dne 22. července 1875,
přerušiti mezinárodní spojení telegrafické.
4. Podobných ustanovení bude použito pro zřízení a udržování přímých
linek telefonních. Nebude-li jiné úmluvy, bude stát československý
platiti za každou přímou linku telefonní dvakrát tolik jako za přímou
linku telegrafní.
5. Pozdější úmluvou mezi zúčastněnými státy budou určeny jednotlivé
linky, které mají býti zřízeny, a zároveň nutné podmínky správní,
technické a finanční, které nejsou obsaženy v úmluvách mezinárodních
nebo v tomto článku. Nedojde-li k dohodě, budou určeny rozhodčím
jmenovaným Radou Společnosti národů.
6. Ustanovení tohoto článku mohou býti kdykoli změněna úmluvou mezi
Maďarskem a státem československým. Nedojde-li po deseti letech od
počátku působnosti této smlouvy k dohodě mezi stranami, může rozhodčí,
jmenovaný Radou Společnosti národů, k žádosti jedné nebo druhé strany
změniti podmínky, podle nichž stát československý bude požívati práv
tímto článkem mu daných.
7. Jestliže by došlo mezi stranami ke sporu o výklad buď tohoto článku,
nebo úmluvy uvedené v odstavci 5, bude tento spor předložen k
rozhodnutí Stálému mezinárodnímu soudnímu dvoru, který bude zřízen
Společností národů.
ODDÍL IV.
ŘEŠENÍ SPORŮ A REVISE TRVALÝCH KLAUSULÍ.
Článek 311.
Spory, které by mezi mocnostmi zúčastněnými vznikly o výkladu a o
použití ustanovení této Části této smlouvy, budou řešeny tak, jak určí
Společnost národů.
Článek 312.
Společnost národů může kdykoli navrhnouti revisi oněch předcházejících
článků, které se vztahují k trvalému správnímu řádu.
Článek 313.
Po třech letech od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, může Rada
společnosti národů kdykoli zrevidovati ustanovení článků 268 až 274,
277, 295, 297 až 299 a 309.
Nedojde-li k revisi, nebude se po uplynutí lhůty stanovené v předešlém
odstavci žádná mocnost spojená a sdružená moci dovolávati výhod
kteréhokoli ustanovení obsaženého v článcích shora vytčených ve
prospěch kterékoli části svého území, pro kterou by nebyla poskytla
vzájemnosti. Doba tří let, do které vzájemnosti nelze požadovati, může
býti prodloužena Radou společnosti národů.
Státy, kterým bylo postoupeno území někdejšího mocnářství rakousko-
uherského nebo které vznikly rozkouskováním tohoto mocnářství, nebudou
se moci dovolávati výhody žádného z ustanovení svrchu vzpomenutých, leč
by se zavázaly, že na území, jež na základě této smlouvy přešlo pod
jejich svrchovanost, zajistí Maďarsku nakládání vzájemné.
ODDÍL V.
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ.
Článek 314.
Bez újmy zvláštních závazků uložených touto smlouvou ve prospěch
mocností spojených a sdružených zavazuje se Maďarsko, že přistoupí ke
každé obecné úmluvě o mezinárodním řádu pro transit, pro cesty vodní,
přístavy a železnice, kterou by se schválením Společnosti národů
mocnosti spojené a sdružené mezi sebou snad sjednaly do pěti let od
doby, kdy tato smlouva nabude působnosti.
ČÁST XIII.
PRÁCE.
ODDÍL I.
ORGANISACE PRÁCE.
Ježto Společnost národů má za účel založiti obecný mír a takovýto mír
může spočívati jen na podkladě sociální spravedlnosti;
ježto platné podmínky pracovní znamenají pro velký počet osob
nespravedlnost, bídu a strádání, což působí takovou nespokojenost, že
obecný mír a soulad jsou ohroženy a je naléhavé tyto podmínky zlepšiti:
na příklad, pokud jde o uspořádání pracovních hodin, ustálení
maximálního trvání pracovního dne a týdne, o najímání pracovních sil,
boj proti nezaměstnanosti, o záruku mzdy zabezpečující slušné životní
podmínky, o ochranu dělníků proti všeobecným chorobám a chorobám z
povolání i úrazům přivoděným prací, o ochranu dětí, nedospělých a žen,
o důchody starobní a invalidní, o ochranu zájmů pracovníků zaměstnaných
v cizině, zajištění zásady svobody odborového sdružování, organisaci
odborného a technického vyučování a o jiná obdobná opatření;
ježto tím, že některý stát nepřijme řád práce vskutku lidský, překáží
se úsilí ostatních států přejících si zlepšiti osudy pracovníků ve
svých vlastních zemích;
Vysoké smluvní strany, vedeny jsouce city spravedlnosti a lidskosti,
právě tak jako touhou zabezpečiti trvalý světový mír, dohodly se na
tomto:
HLAVA I.
ORGANISACE.
Článek 315.
Zakládá se stálá organisace mající za úlohu pracovati o uskutečnění
programu vyloženého v úvodě.
Zakládající členové Společnosti národů budou zakládajícími členy této
organisace a napříště členství ve Společnosti národů zakládá i členství
v řečené organisaci.
Článek 316.
Stálá organisace bude se skládati:
1. z Valného shromáždění zástupců členů;
2. z Mezinárodního úřadu práce pod řízením Správní rady stanovené v
článku 321.
Článek 317.
Schůze Valného shromáždění zástupců členů budou se konati, kdykoli toho
bude třeba, a nejméně jednou ročně. Složeno bude ze čtyř zástupců
každého člena, z nichž dva budou delegáty vlády a dva ostatní budou
zastupovati jednak zaměstnavatele, jednak pracovníky příslušné k onomu
členskému státu.
Každý delegát bude moci býti provázen odbornými poradci, jichž bude
moci býti nejvýše dvé pro každou z jednotlivých věcí, které jsou dány
na denní pořad zasedání. Budou-li předmětem jednání otázky týkající se
zvláště zájmů žen, nejméně jedna z osob označených za odborné poradce
musí býti žena.
Členové se zavazují, že určí delegáty a odborné poradce mimovládní ve
shodě a nejvýznačnějšími odborovými organisami jednak zaměstnavatelů,
jednak pracovníků své země, pokud takové organisace tam působí.
Odborní poradcové mohou se ujmouti slova jen na žádost delegáta,
kterému jsou přiděleni, a se zvláštním svolením předsedy Shromáždění;
hlasování se nebudou moci účastniti.
Delegát může písemným oznámením předsedovi označiti jednoho ze svých
odborných poradců za svého náměstka, který se v této své vlastnosti
bude moci účastniti rozprav a hlasování.
Jména delegátů a jejich odborných poradců budou oznámena vládou každého
člena Mezinárodnímu úřadu práce.
Pověřovací listy delegátů a jejich odborných poradců budou verifikovány
Shromážděním, jež může dvoutřetinovou většinou přítomných delegátů
odmítnouti přijetí kteréhokoli delegáta neb odborného poradce, o kterém
soudí, že nebyl určen v souhlase s ustanoveními tohoto článku.
Článek 318.
Každý delegát bude míti právo, aby hlasoval individuelně o všech
otázkách předložených k úvaze Shromáždění.
Nebyl-li by jeden z členů určil jednoho z delegátů mimovládních, na
kterého má právo, bude míti druhý mimovládní delegát právo, aby se
účastnil rozprav Shromáždění, ale nebude míti právo hlasovati.
Odmítlo-li by Shromáždění na základě moci dané mu článkem 317
připustiti delegáta některého člena, použije se ustanovení tohoto
článku, jako by onen delegát nebyl býval jmenován.
Článek 319.
Zasedání Shromáždění budou se konati v sídle Společnosti národů anebo v
kterémkoli jiném místě, které by bylo určeno Shromážděním v předešlém
zasedání dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných delegátů.
Článek 320.
Mezinárodní úřad práce zřídí se v sídle Společnosti národů a bude
součástí souboru zařízení Společnosti.
Článek 321.
Mezinárodní úřad práce bude podřízen Správní radě složené ze
čtyřiadvacíti osob ustanovených podle těchto předpisů:
Správní rada Mezinárodního úřadu práce bude složena takto:
dvanáct osob zastupujících vlády;
šest osob zvolených delegáty zastupujícími ve Shromáždění
zaměstnavatele;
šest osob zvolených delegáty zastupujícími ve Shromáždění zřízence a
dělníky.
Ze dvanácti osob zastupujícími vlády bude osm jmenováno od členů,
jejichž průmyslový význam je nejznačnější, a čtyři budou jmenovány od
členů zvolených k tomu cíli od vládních delegátů ve Shromáždění,
vyjímajíc delegáty osmi členů vzpomenutých výše.
Případné spory o otázce, kteří členové mají nejznačnější průmyslový
význam, budou rozhodovány Radou Společnosti národů.
Mandát členů Správní rady bude trvati tři léta. Způsob obsazování
uprázdněných míst a ostatní otázky stejného druhu budou řešeny Správní
radou s výhradou schválení Shromáždění.
Správní rada zvolí jednoho ze svých členů předsedou a ustanoví si svůj
jednací řád. Bude zasedati v obdobích, která si sama určí. Mimořádné
zasedání musí býti konáno, kdykoli nejméně deset členů Rady o to
písemně požádá.
Článek 322.
V čelo Mezinárodního úřadu práce bude postaven ředitel; bude určen
Správní radou, od níž dostane své instrukce a jíž bude odpověden za
správnou činnost Úřadu, jakož i za provedení všech ostatních úkolů,
které mu budou snad svěřeny.
Ředitel neb jeho náměstek účastní se všech zasedání Správní rady.
Článek 323.
Personál Mezinárodního úřadu práce bude jmenován ředitelem. Volba jeho
musí padnouti na osoby různých národností, pokud se to srovnává se
snahou dosíci nejlepší výkonnosti Úřadu. Jistý počet těchto osob musí
býti ženy.
Článek 324.
Mezinárodní úřad práce bude soustřeďovati a oznamovati veškeré údaje
vztahující se na mezinárodní úpravu poměrů pracovníků a řádů
pracovních, jakož i zvláště zkoumati otázky, které jsou navrženy za
předmět porad Shromáždění za účelem uzavření mezinárodních úmluv, a
prováděti veškerá zvláštní šetření předepsaná Shromážděním.
Bude pověřen přípravou denního pořadu pro zasedání Shromáždění.
Ve shodě s ustanoveními této Části této smlouvy bude plniti úkoly,
které mu připadají v příčině všech mezinárodních sporů.
Bude redigovati a vydávati francouzsky a anglicky a v kterékoli jiné
řeči, kterou Správní rada uzná za vhodnou, periodický věstník věnovaný
studiu otázek týkající se průmyslu a práce a majících význam
mezinárodní.
Vůbec bude míti, mimo činnost označenou v tomto článku, všechny ostatní
pravomoci a úkoly, jež Shromáždění uzná za vhodno mu přiděliti.
Článek 325.
Ministerstva členů zabývající se otázkami dělnickými budou se moci
přímo stýkati s ředitelem skrze zástupce své vlády ve Správní radě
Mezinárodního úřadu práce aneb, není-li takovéhoto zástupce, skrze
jakéhokoli jiného funkcionáře řádně kvalifikovaného a příslušnou vládou
k tomu určeného.
Článek 326.
Mezinárodní úřad práce bude moci žádati o součinnost generálního úřadu
tajemnického Společnosti národů ve všech otázkách, v kterých tato
součinnost může býti poskytnuta.
Článek 327.
Každý člen bude hraditi náklady cesty a pobytu svých delegátů a jejich
odborných poradců, jakož i svých zástupců účastnících se zasedání
Shromáždění a Správní rady, podle povahy případu.
Všechny ostatní náklady Mezinárodního úřadu práce, zasedání Shromáždění
neb zasedání Správní rady budou ředitelovi hrazeny generálním
tajemníkem Společnosti národů ze všeobecného rozpočtu Společnosti.
Ředitel bude odpověden generálnímu tajemníkovi Společnosti národů z
použití všech částek, které mu budou vyplaceny ve shodě s ustanoveními
tohoto článku.
HLAVA II.
JEDNACÍ ŘÁD.
Článek 328.
Správní rada ustanoví jednací pořad pro zasedání Shromáždění,
prozkoumajíc všechny návrhy podané vládou kteréhokoli člena aneb
kteroukoli jinou organisací jmenovanou v článku 317 o věcech, jež mají
býti dány na tento denní pořad.
Článek 329.
Ředitel bude obstarávati funkce tajemníka Shromáždění a má dodati denní
pořad každého zasedání čtyři měsíce před zahájením tohoto zasedání
každému členu a skrze něho delegátům mimovládním, jakmile tito delegáti
budou určeni.
Článek 330.
Každá vláda členů bude míti právo odporovati tomu, aby ta neb ona
navrhovaná věc byla dána na denní pořad zasedání. Důvody
ospravedlňující tento odpor budou musit býti vyloženy ve vysvětlujícím
rozkladě zaslaném řediteli, který jej oznámí členům Stálé organisace.
Předměty, proti nimž bude vznesen odpor, zůstanou nicméně na denním
pořadu, rozhodne-li tak Shromáždění dvoutřetinovou většinou hlasů
přítomných delegátů.
Každá otázka, o níž stejnou dvoutřetinovou většinou Shromáždění
rozhodne, že má býti zkoumána (mimo případ uvedený v odstavci
předchozím), bude dána na denní pořad následujícího zasedání.
Článek 331.
Shromáždění si určí svůj jednací řád; zvolí si svého předsedu; může
jmenovati komise, jež pověří předložením zpráv o všech otázkách, které
uzná za nutno podrobiti zkoumání.
Prostá většina hlasů přítomných členů Shromáždění bude rozhodovati ve
všech případech, v kterých kvalifikovaná většina není výslovně
ustanovena jinými články této Části této smlouvy.
Hlasování jest neplatné, je-li počet odevzdaných hlasů menší než
polovice počtu delegátů přítomných při zasedání.
Článek 332.
Shromáždění může přiděliti komisím, které zřídí, odborné poradce, již
budou míti hlas poradní, nikoli však rozhodující.
Článek 333.
Vysloví-li se Shromáždění pro přijetí návrhů vztahujících se na věc
danou na denní pořad, bude mu rozhodnouti o tom, zda návrh má nabýti
formy: a) "doporučení", které má býti předloženo zkoumání členů k tomu
cíli, aby se mu dodalo účinnosti formou státního zákona neb jinak; b)
či návrhu mezinárodní úmluvy, která má býti členy ratifikována.
V obou případech je třeba dvoutřetinové většiny hlasů přítomných
delegátů, aby doporučení neb návrh úmluvy byl přijat při konečném
hlasování Shromáždění.
Při vydávání doporučení neb návrhu úmluvy obecně platných má
Shromáždění míti zřetel na země, v nichž podnebí, nedokonalý vývoj
průmyslové organisace neb jiné zvláštní okolnosti utvářejí podstatně
odchylné podmínky průmyslu, a má navrhnouti takové modifikace, jež
pokládá za potřebné, aby se vyhovělo zvláštním podmínkám oněch zemí.
Jeden exemplář doporučení neb návrhu úmluvy bude podepsán předsedou
Shromáždění a ředitelem a odevzdán k rukám generálního tajemníka
Společnosti národů. Ten dodá ověřený opis doporučení neb návrhu úmluvy
každému členovi.
Každý člen se zavazuje předložiti do roka od konce zasedání Shromáždění
(anebo bylo-li následkem mimořádných okolností nemožno učiniti tak
během roku, ihned, jakmile to bude možno, ale nikdy později než osmnáct
měsíců po konci zasedání Shromáždění) doporučení neb návrh úmluvy
činiteli neb činitelům, do jejichž příslušnosti věc patří, aby byla
uzákoněna aneb jinak uvedena v platnost.
Jde-li o doporučení, členové uvědomí generálního tajemníka o vydaných
opatřeních.
Jde-li o návrh úmluvy, oznámí člen, který obdržel souhlas příslušného
činitele neb činitelů, svou formální ratifikaci úmluvy generálnímu
tajemníkovi a učiní taková opatření, jaká budou nutná, aby ustanovení
řečené úmluvy byla uvedena v skutek.
Nevyhoví-li se některému doporučení zákonodárným nebo jiným opatřením
způsobilým k tomu, aby toto doporučení bylo uvedeno v skutek, aneb
nesetká- li se návrh úmluvy se souhlasem příslušného činitele neb
činitelů, nebude člen míti na sobě žádného jiného závazku.
Jde-li o stát federativní, jehož pravomoc stran přistoupení k úmluvě ve
věcech vztahujících se na práci podléhá určitým omezením, bude vláda
míti právo pokládati návrh úmluvy, na který se tato omezení vztahují,
za pouhé doporučení a použije se na tento případ oněch ustanovení
tohoto článku, která se vztahují na doporučení.
Hořejší článek bude vykládán ve shodě s touto zásadou:
V žádném případě nebude žádáno na žádném členu, aby následkem toho, že
Shromáždění přijalo nějaké doporučení neb nějaký návrh úmluvy, umenšil
ochranu už poskytnutou vlastním zákonodárstvím pracovníkům, o něž jde.
Článek 334.
Každá takto ratifikovaná úmluva bude zapsána generálním sekretářem
Společnosti národů, ale bude zavazovati jen členy, kteří ji
ratifikovali.
Článek 335.
Každý návrh, který nedosáhl v celkovém konečném hlasování dvoutřetinové
většiny hlasů odevzdaných přítomných členy, může býti předmětem
zvláštní úmluvy mezi těmi členy Stálé organisace, kteří si tak přejí.
Každá takováto zvláštní úmluva musí býti oznámena příslušnými vládami
generálnímu tajemníkovi Společnosti národů, který ji dá zapsati.
Článek 336.
Každý člen se zavazuje, že předloží Mezinárodnímu úřadu práce výroční
zprávu o opatřeních, jež učinil za účelem provedení úmluv, ke kterým
přistoupil. Tyto zprávy budou upraveny ve formě předepsané Správní
radou a musí obsahovati podrobnosti, jež Správní rada bude požadovati.
Ředitel předloží přehled těchto zpráv nejbližšímu zasedání Shromáždění.
Článek 337.
Každá stížnost podaná Mezinárodnímu úřadu práce některou odborovou
organisací dělnickou nebo zaměstnavatelskou, že některý z členů
nezabezpečil uspokojivým způsobem provedení úmluvy, k níž přistoupil,
může býti odevzdána Správní radou příslušné vládě a tato vláda může
býti vyzvána, aby v této věci učinila prohlášení, jež uzná za vhodné.
Článek 338.
Nepodá-li dotčená vláda žádného prohlášení v přiměřené lhůtě, aneb
nezdá-li se učiněné prohlášení Správní radě uspokojujícím, bude míti
Správní rada právo, aby uveřejnila reklamaci a po případě i odpověď,
které se jí dostalo.
Článek 339.
Každý člen může podati stížnost u Mezinárodního úřadu práce proti
jinému členu, který podle jeho mínění nezabezpečuje uspokojujícím
způsobem provedení úmluvy, kterou oba na základě předchozích článků
ratifikovali.
Správní rada, uzná-li to za vhodno, může dříve, nežli by věc vznesla na
vyšetřovací komisi podle řízení níže uvedeného, vejíti ve styk s
dotčenou vládou způsobem udaným v článku 337.
Neuznává-li Správní rada za nutno oznámiti stížnost příslušné vládě,
aneb jestliže se přes takovéto oznámení nedostalo Správní radě v
přiměřené lhůtě uspokojující odpovědi, může Rada dáti popud k ustavení
vyšetřující komise, jejímž úkolem bude, aby zkoumala nadhozenou otázku
a podala o věci zprávu.
Totéž řízení může býti Radou zahájeno buď z povinnosti úřední nebo ke
stížnosti některého delegáta ve Shromáždění.
Přijde-li před Správní radu otázka nadhozená podle článku 338 nebo 339,
má příslušná vláda právo, nemá-li doposud zástupce v lůně Správní rady,
aby určila delegáta, který by se zúčastnil jednání rady v této věci.
Rok k tomuto projednávání bude oznámen včas dotčené vládě.
Článek 340.
Vyšetřující komise bude složena takto:
Každý člen se zavazuje, že do šesti měsíců od doby, kdy tato smlouva
nabude působnosti, označí tři odborníky v otázkách průmyslových, z
nichž první zastupuje zaměstnavatele, druhý pracovníky a třetí jest
nezávislý na jedněch i druhých. Soubor těchto osob bude tvořiti seznam,
z něhož budou vybíráni členové vyšetřující komise.
Správní rada bude míti právo, aby verifikovala ověřovací listiny těchto
osob a aby odmítla dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů přítomných
zástupců přijmouti ty, jejichž ověřovací listiny neodpovídají předpisům
tohoto článku.
Na žádost Správní rady určí generální tajemník Společnosti národů tři
osoby, po jedné z každého ze tří oddělení tohoto seznamu, aby se
sestoupily ve vyšetřující komisi, a určí mimo to jednu z těchto tří
osob, aby řečené komisi předsedala. Žádná z těchto tří osob nesmí
přináležeti členovi, který má přímý zájem na sporné věci.
Článek 341.
Byla-li by stížnost vznesena podle článku 339 na vyšetřující komisi,
zavazuje se každý člen, ať má či nemá přímý zájem na sporné věci, že dá
komisi k disposici všechny údaje vztahující se na spornou věc, které by
byly v jeho rukou.
Článek 342.
Vyšetřující komise sestaví po zevrubném prozkoumání stížnosti zprávu, v
které vyloží, co zjistila o všech skutečnostech, jež umožňují přesně
stanoviti dosah sporu, jakož i to, co uzná za dobré doporučiti stran
opatření, která se mají učiniti, aby se vyhovělo stěžující si vládě, a
stran lhůt, v kterých tato opatření mají býti provedena.
Tato zpráva označí rovněž, bylo-li by třeba, trestní opatření
hospodářského rázu proti příslušné vládě, jež by komise uznávala za
vhodná a jichž použití ostatními vládami uzná za spravedlivé.
Článek 343.
Generální tajemník Společnosti národů dodá zprávu vyšetřující komise
každé vládě interesované ve sporu a zařídí její uveřejnění.
Každá zainteresovaná vláda musí do měsíce oznámiti generálnímu
tajemníku Společnosti národů, zda přijímá či nepřijímá doporučení,
obsažená ve zprávě komise, a když by jich nepřijímala, zda žádá, aby
byl spor vznesen na Stálý mezinárodní soudní dvůr Společnosti národů.
Článek 344.
Neprovedl-li by některý člen vhledem na doporučení neb návrh úmluvy
opatření předepsaná v článku 333, může každý jiný člen vznésti tuto
otázku na Stálý mezinárodní soudní dvůr.
Článek 345.
Rozhodnutí Stálého mezinárodního soudního dvora o stížnosti nebo otázce
naň vznesené po rozumu článku 343 nebo 344 jest konečné.
Článek 346.
Případná usnesení neb doporučení komise vyšetřující budou moci býti
potvrzena, doplněna nebo zrušena Stálým mezinárodním soudním dvorem,
který může, bylo-li by třeba, označiti trestní opatření hospodářského
rázu, jež by pokládal za vhodná proti provinivší se vládě a jichž
použití ostatními vládami uzná za spravedlivé.
Článek 347.
Nepřizpůsobí-li se některý člen v předepsané lhůtě případným
doporučením, obsaženým buď ve zprávě vyšetřující komise nebo v
rozhodnutí Stálého mezinárodního soudního dvora, může každý z ostatních
členů provésti proti řečenému členovi trestní opatření hospodářského
rázu, jež v tomto případě zpráva komise nebo rozhodnutí soudy
prohlásily za přípustná.
Článek 348.
Provinivší se vláda může v každé chvíli uvědomiti Správní radu, že
učinila nutná opatření, aby se přizpůsobila doporučením buď vyšetřující
komise nebo doporučením obsaženým v rozhodnutí Stálého mezinárodního
soudního dvora, a může žádati Radu, aby dala generálním tajemníkem
Společnosti národů sestaviti vyšetřující komisi, pověřenou úkolem
zjistiti pravdivost jejích údajů. V tomto případě budou platiti
ustanovení článků 340, 341, 342, 343, 345 a 346, a budou-li zprávy
vyšetřující komise neb rozhodnutí Stálého mezinárodního soudního dvora
příznivy provinivší se vládě, musí ostatní vlády ihned odvolati
opatření rázu hospodářského, která učinily proti řečenému státu.
HLAVA III.
PŘEDPISY OBECNÉ.
Článek 349.
Členové se zavazují, že budou používati úmluv, k nimž přistoupí v
souhlase s ustanoveními této Části této smlouvy, v těch svých
koloniích, državách a protektorátech, které nemají úplné samovlády, s
těmito výhradami:
1. že úmluva nebude neproveditelná následkem místních poměrů;
2. že změny, jichž by bylo třeba k tomu, aby se úmluva přizpůsobila
místním poměrům, budou moci býti do ní pojaty.
Každý člen musí Mezinárodnímu úřadu práce oznámiti rozhodnutí, které má
v úmyslu učiniti stran každé ze svých kolonií neb držav neb stran
každého z těch svých protektorátů, které nemají úplné samovlády.
Článek 350.
Změny této Části této smlouvy, jež budou přijaty Shromážděním
dvoutřetinovou většinou hlasů odevzdaných od přítomných delegátů,
nabudou působnosti, jakmile budou ratifikovány od států, jejichž
zástupcové tvoří Radu Společnosti národů, a třemi čtvrtinami členů.
Článek 351.
Všecky otázky nebo pochybnosti vztahující se na výklad této Části této
smlouvy a úmluv, které budou později uzavřeny členy podle této Části,
budou podléhati rozhodování Stálého mezinárodního soudního dvora.
HLAVA IV.
PŘECHODNÁ OPATŘENÍ uvedená v mírové smlouvě s Německem ze dne 28.
června 1919.
Článek 352.
První zasedání Shromáždění bude se konati v měsíci říjnu 1919. Místo a
denní pořad tohoto zasedání jsou stanoveny v příloze.
Svolání a organisaci tohoto prvního zasedání obstará vláda k tomu cíli
v řečené příloze určená. Vládě bude k ruce, pokud jde o přípravu
listinných dokladů, Mezinárodní komise, jejíž členové jsou rovněž
určeni v téže příloze.
Náklady tohoto prvého zasedání a každého následujícího zasedání až do
doby, kdy potřebný úvěr bude moci býti pojat do rozpočtu Společnosti
národů, budou, vyjímajíc cestovné delegátů a odborných poradců,
rozděleny mezi členy v poměru stanoveném pro Mezinárodní úřad Světového
spolu poštovního.
Článek 353.
Dokud se Společnost národů neustaví, budou oznámení, která by podle
předcházejících článků měla býti adresována generálnímu tajemníkovi
Společnosti, brána v uschování ředitelem Mezinárodního úřadu práce,
který o nich uvědomí generálního tajemníka.
Článek 354.
Dokud nebude zřízen Stálý mezinárodní soudní dvůr, budou všechny spory,
které naň mají býti vzneseny podle této Části této smlouvy, odkázány
soudu utvořenému ze tří osob, které určí Rada Společnosti národů.
PŘÍLOHA.
PRVÉ ZASEDÁNÍ SHROMÁŽDĚNÍ PRÁCE V ROCE 1919.
Místem Shromáždění bude Washington.
Vláda Spojených států amerických bude požádána, aby Shromáždění
svolala.
Mezinárodní organisační komité bude se skládati ze sedmi osob, z nichž
po jedné určí vláda Spojených států, Velké Britanie, Francie, Italie,
Japonska, Belgie a Švýcarska. Komité může, uzná-li to za nutno, pozvati
další členy, aby se dali v jeho lůně zastupovati.
Denní pořádek bude tento:
1. Provedení zásady osmihodinného pracovního dne aneb
osmačtyřicetihodinného pracovního týdne.
2. Otázky, vztahující se na prostředky, jak předcházeti nezaměstnanost
a čeliti jejím následkům.
3. Zaměstnávání žen:
a) před porodem nebo po porodu (počítajíc v to otázku o úhradě výdajů
při mateřství);
b) při pracích nočních;
c) při pracích škodlivých zdraví.
4. Zaměstnávání dětí:
a) věk připuštění k práci;
b) práce noční;
c) práce škodlivé zdraví.
5. Rozšíření a provedení mezinárodních úmluv přijatých v Bernu roku
1906 o zákazu noční práce žen zaměstnaných v průmyslu a o zákazu
používati bílého (žlutého) kostíku v zápalkovém průmyslu.
ODDÍL II.
OBECNÉ ZÁSADY.
Článek 355.
Vysoké smluvní strany uznávajíce, že tělesné, mravní a intelektuální
blaho pracovníků za mzdu má podstatný význam s hlediska mezinárodního,
založily, aby tohoto vznešeného cíle dosáhly, stálou organisaci
vymezenou v oddílu I a přičleněnou k organisaci Společnosti národů.
Uznávají, že rozdíly podnebí, mravů, zvyklostí, hospodářské vhodnosti a
tradice průmyslové činí úlohu, dosíci přímo naprosté jednotnosti v
pracovních podmínkách, obtížnou. Jsouce však přesvědčeny, že práce
nesmí býti pokládány prostě za předmět obchodu, mají za to, že jsou
cesty a zásady směřující k úpravě podmínek pracovních, jež by se každý
průmyslový celek měl snažiti uvésti v život do té míry, do které by to
jeho zvláštní poměry připouštěly.
Mezi těmito cestami a zásadami jeví se Vysokým smluvním stranám zvlášť
důležitými a naléhavými tyto:
1. Vedoucí zásada shora vzpomenutá prohlašuje, že práce nesmí býti
pokládána prostě za zboží nebo za předmět obchodu.
2. Právo spolčovací ke každému cíli nepříčícímu se zákonům, stejně pro
zaměstnané, jako pro zaměstnavatele.
3. Placení mzdy pracovníkům, jež by jim zajišťovala slušnou životní
úroveň, přiměřenou době i zemi.
4. Přijetí osmihodinného dne neb osmačtyřicetihodinného týdne za cíl,
jehož jest dosíci všude, kde ho ještě nebylo dosaženo.
5. Přijetí týdenního odpočinku nejméně čtyřiadvacetihodinného, který by
měl pokud možná padnouti na neděli.
6. Odstranění práce dětské a závazek omeziti práci mladých lidí obojího
pohlaví do té míry, jak jest nutno, aby měli možnost pokračovati ve
svém vzdělávání a k tomu aby se zajistil jejich tělesný vývoj.
7. Zásada rovné mzdy bez rozdílu pohlaví za práci rovné hodnoty.
8. Pravidla vydaná v každé mezi o podmínkách pracovních musí
zabezpečovati slušné hospodářské nakládání všem pracovníkům, kteří se
po zákonu v zemi zdržují.
9. Každý stát musí organisovati dozorčí službu, v níž budou zúčastněny
i ženy, aby se zajistilo provádění zákonů a předpisů o ochraně
pracovníků.
Vysoké smluvní strany, neprohlašujíce, že by tyto zásady a cesty byly
úplné neb definitivní, projevují mínění, že jsou vhodné k tomu, aby
řídily politiku Společnosti národů; a že, budou-li přijaty průmyslovými
celky, které jsou členy Společnosti národů, a budou-li v praxi nerušeně
udržovány vhodným sborem dozorců, budou pro zaměstnance celého světa
pramenem trvalého dobra.
ČÁST XIV.
KLAUSULE ROZLIČNÉ.
Článek 356.
Maďarsko se zavazuje, že uzná a schválí úmluvy, které byly nebo budou
uzavřeny mocnostmi spojenými nebo sdruženými nebo některými z nich s
kteroukoli jinou mocností o obchodu se zbraněmi a s lihovinami, jakož i
o jiných předmětech, o nichž pojednávají generální akty berlínské ze
dne 26. února 1885 a bruselské ze dne 2. července 1890 a úmluvy, jež je
doplnily nebo změnily.
Článek 357.
Vysoké smluvní strany uznávají a zjišťují, že vzaly na vědomí smlouvu
podepsanou vládou republiky francouzské dne 17. července 1918 s Jeho
Nejjasnější Výsostí knížetem monackým a určující vztahy mezi Francií a
tímto knížetstvím.
Článek 358.
Vysoké smluvní strany, ač plně uznávají záruky stanovené ve prospěch
Švýcarska smlouvami z roku 1815 a jmenovitě aktou ze dne 20. listopadu
1815, kteréžto záruky zakládají mezinárodní závazky k zachování míru,
konstatují nicméně, že ustanovení těchto smluv a úmluv, prohlášení a
jiných akt doplňkových, vztahujících se na neutralisované pásmo
Savojska, jak je určeno odstavcem 1 článku 92 závěreční akty vídeňského
kongresu a odstavcem druhým článku 3 smlouvy pařížské ze dne 20.
listopadu 1815, neodpovídají již dnešním poměrům. Vysoké smluvní strany
berou proto na vědomí dohodu, ke které došlo mezi vládou francouzskou a
vládou švýcarskou za účelem zrušení předpisů vztahujících se na toto
pásmo, které jsou a zůstanou zrušeny.
Stejně uznávají Vysoké smluvní strany, že ustanovení smluv z roku 1815
a jiných doplňkových akt, jež se týkají svobodného pásma Vysokého
Savojska a obvodu Gex, neodpovídají již dnešním poměrům a že přísluší
Francii a Švýcarsku, aby mezi sebou vzájemnou dohodou upravily právní
stav těchto území za podmínek, jež obě tyto země uznají za vhodné.
PŘÍLOHA.
I.
Spolková rada švýcarská zpravila dne 5. května 1919 vládu francouzskou,
že prozkoumavši ve stejném duchu upřímného přátelství ustanovení článku
435 mírových podmínek předložených Německu mocnostmi spojenými a
sdruženými, dospěla s potěšením k závěru, že je jí možno dáti k nim
svůj souhlas s těmito připomínkami a výhradami:
1. Neutrální pásmo Vysokého Savojska:
a) Bude se považovati za samozřejmé, že dokud zákonodárné sbory
spolkové neratifikují dohodu, ke které došlo mezi oběma vládami o
zrušení ustanovení o neutrálním pásmu savojském, nebude konečného
rozhodnutí ani s jedné ani s druhé strany o této věci.
b) Souhlas, jejž dala vláda švýcarská k tomu, aby ustanovení výše
dotčená byla zrušena, předpokládá podle přijatého textu uznání záruk
formulovaných ve prospěch Švýcarska smlouvami z roku 1815, a zvláště
prohlášením ze dne 20. listopadu 1815.
c) Dohoda mezi vládou francouzskou a švýcarskou za účelem zrušení
vzpomenutých ustanovení nebude se pokládati za platnou, nebude-li
mírová smlouva obsahovati onen článek v tom znění, jak byl redigován.
Bude dále povinností smluvních stran mírové smlouvy snažiti se o to,
aby dosáhly souhlasu signatárních mocností, které podepsaly smlouvy z
roku 1815 a prohlášení ze dne 20. listopadu 1815 a nepodepsaly mírové
smlouvy nynější.
2. Svobodné pásmo Vysokého Savojska a obvodu Gex:
a) Spolková rada prohlašuje, že činí nejdůraznější výhrady, pokud jde o
výklad, jaký má býti dán prohlášení vzpomenutému v posledním odstavci
hořejšího článku, který má býti pojat do mírové smlouvy a kde se praví,
že "ustanovení smluv z roku 1815 a jiných doplňkových akt, jež se
týkají svobodného pásma Vysokého Savojska a obvodu Gex, neodpovídají
již dnešním poměrům". Spolková rada by si vskutku nepřála, aby mohlo z
jejího souhlasu s tímto zněním býti dovozováno, že se připojuje ke
zrušení instituce, jejímž účelem jest poskytnouti sousedním krajům
dobrodiní zvláštního právního stavu, který jest zeměpisným a
hospodářským poměrům přiměřený a který se osvědčil. Podle názoru
Spolkové rady nešlo by o změnu celní soustavy pro tato pásma, jak byla
zavedena smlouvami shora vzpomenutými, nýbrž jen o to, aby modality
výměny mezi interesovanými kraji byly upraveny přiměřeněji ke dnešním
hospodářským poměrům. K předchozím připomínkám dospěla Spolková rada
čtením návrhu úmluvy o příštím zřízení pásem, který byl přiložen k notě
vlády francouzské ze dne 26. dubna. Činíc výhrady shora uvedené,
prohlašuje Spolková rada ochotu zkoumati co nejpřátelštěji veškeré
návrhy, které jí v té věci francouzská vláda uzná za vhodno učiniti.
b) Připouští se, že ustanovení smluv z roku 1815 a jiných doplňkových
akt, jež se týkají svobodných pásem, zůstanou v působnosti až do doby,
kdy dojde mezi Švýcarskem a Francií k nové dohodě o úpravě právního
stavu těchto území.
II.
Francouzská vláda zaslala vládě švýcarské dne 18. května 1919 tuto
notu, jako odpověď na zprávu uvedenou v předcházejícím paragrafu:
Notou ze dne 5. května t. r. ráčilo švýcarské vyslanectví v Paříži
zpraviti vládu republiky Francouzské o souhlase Spolkové vlády s
navrženým článkem, který má býti pojat do mírové smlouvy mezi vládami
spojenými a sdruženými s jedné strany a Německem se strany druhé.
Francouzská vláda s radostí vzala na vědomí dohodu, ke které takto
došlo, a k její žádosti návrh článku, o nějž jde, byl vládami spojenými
a sdruženými přijat a pod číslem 435 pojat do mírových podmínek
předložených zmocněncům německým.
Vláda švýcarská vyjádřila ve své notě ze dne 5. května v této otázce
různé připomínky a výhrady.
Pokud jde o ony poznámky, které se týkají svobodných pásem Vysokého
Savojska a obvodu Gex, klade si vláda francouzská za čest podotknouti,
že stipulace posledního odstavce článku 435 je tak jasná, že nemůže
vzniknouti ani nejmenší pochybnost o jejím dosahu, a to zejména, pokud
jde o zahrnuté v ní budoucí désintéressement jiných mocností než
Francie a Švýcarska v této otázce, jež je v ní zahrnuto.
Pokud se jí týče, vláda Republiky ve bdělé péči o zájmy francouzských
území, o něž jde, a se zřetelem na jejich zvláštní postavení nespouští
s očí žádoucnost toho, aby se jim zajistila celní soustava pro ně
vhodná a aby se upravil způsobem vyhovujícím lépe dnešním poměrům
způsob směny zboží mezi těmito obvody a sousedními obvody švýcarskými,
hledíc k obapolným zájmům.
Rozumí se samo sebou, že to v ničem nemůže býti na újmu právu Francie
zříditi v této krajině vlastní čáru celní podél své politické hranice,
stejně jako jest tomu na jiných částech jejích hranic teritoriálních a
jako to Švýcarsko samo učinilo na vlastních hranicích v této krajině.
Vláda Republiky béře proto s potěšením na vědomí přátelské smýšlení, s
nímž se vláda švýcarská prohlašuje ochotnou zkoumati všecky návrhy
francouzské, učiněné stran dohody mající nahraditi nynější právní stav
řečených svobodných pásem a které vláda francouzská hodlá formulovati
ve stejném duchu přátelském.
Naproti tomu vláda Republiky nepochybuje, že dočasné zachování právního
stavu z roku 1815, týkajícího se svobodných pásem, o němž se zmiňuje
hořejší odstavec noty vyslanectví švýcarského ze dne 5. května a jehož
pohnutkou zřejmě jest připraviti přechod od nynějšího právního stavu k
právnímu stavu smluvnímu, nezdrží nikterak zavedení nového stavu věcí,
které bylo uznáno za nutné oběma vládami. Táž poznámka platí o
ratifikaci zákonodárnými sbory spolkovými, o níž se mluví v odstavci 1
a) švýcarské noty ze dne 5. května pod záhlavím "Neutrální pásmo
Vysokého Savojska".
Článek 359.
Mocnosti spojené a sdružené shodují se v tom, že tam, kde náboženské
misie křesťanské byly vydržovány společnostmi neb osobami maďarskými na
územích jim náležejících neb svěřených jejich vládě ve shodě s touto
smlouvou, majetek těchto misií neb misijních společností, počítaje v to
i majetek obchodních společností, jejichž výtěžky sloužily k udržování
misií, má býti i nadále věnován misijním účelům. Aby zajistily správné
provádění tohoto závazku, vlády spojené a sdružené odevzdají takové
statky správním radám jmenovaným a schváleným vládami a složeným z osob
příslušejících k náboženství misie, o jejíž majetek jde.
Vlády spojené a sdružené, vykonávajíce nadále neobmezený dozor nad
osobami řídícími tyto misie, budou chrániti zájmy těchto misií.
Maďarsko, berouc úředně na vědomí závazky předchozí, prohlašuje, že
schvaluje každou dřívější nebo budoucí úpravu týkající se poslání oněch
misií nebo obchodních společností, provedenou od vlád spojených a
sdružených, které jsou na věci interesovány, a zříká se veškerých
námitek v této příčině.
Článek 360.
S výhradou ustanovení této smlouvy se Maďarsko zavazuje, že nebude
činiti proti žádné z mocností spojených a sdružených, které jsou
signatáry této smlouvy, ani přímo ani nepřímo nijakých nároků peněžních
pro žádnou skutečnost, že má předcházela před tím, než tato smlouva
nabyla působnosti.
Toto ustanovení znamená úplné a konečné zřeknutí všech nároků tohoto
druhu, jež od nynějška zanikají, ať na nich má zájem kdokoliv.
Článek 361.
Maďarsko přijímá a uznává za platné a závazné každé rozhodnutí a
veškerá nařízení týkající se plavidel maďarských a zboží maďarského,
stejně jako každé rozhodnutí a nařízení týkající se hrazení nákladů a
vydané jakýmkoli soudnictvím kořistným mocností spojených a sdružených,
a zavazuje se, že nebude uplatňovati jménem svých státních příslušníků
žádných nároků stran těchto rozhodnutí a nařízení.
Mocnosti spojené a sdružené vyhrazují si právo přezkoumávati za
podmínek, které určí, všechna rozhodnutí a nařízení rakousko-uherského
kořistného soudnictví, pokud se tato rozhodnutí a nařízení dotýkají
vlastnických práv státních příslušníků řečených mocností neb
příslušníků mocností neutrálních. Maďarsko se zavazuje dodati opisy
všech listin tvořících spisy těchto právních sporů, počítaje v to i
vydaná rozhodnutí a nařízení, a přijmouti i provésti doporučení učiněná
po takovém přezkoumání sporů.
Článek 362.
Vysoké smluvní strany shodují se v tom, že nedojde-li později k jiným
ustanovením, předseda každé komise, která se zřizuje touto smlouvou,
bude míti při rovnosti hlasů právo na druhý hlas.
Článek 363.
Pokud není opačných ustanovení v této smlouvě, ve všech případech, v
kterých tato smlouva předvídá řešení nějaké otázky dotýkající se
určitých států zvláštní dohodou, kterou by uzavřely zúčastněné státy,
jest a zůstává ujednáno mezi Vysokými smluvními stranami, že obtíže,
které by se po této stránce objevily, budou urovnávány Čelnými
mocnostmi spojenými a sdruženými až do té doby, kdy Maďarsko bude
přijato za člena Společnosti národů.
Článek 364.
Výraz této smlouvy "bývalé království uherské" zahrnuje Bosnu a
Hercegovinu, pokud znění smlouvy neukazuje na opak. Toto ustanovení
nezasahuje do práv a povinností Rakouska, pokud se týká těchto dvou
území.
TATO SMLOUVA, sepsaná jazykem francouzským, anglickým a italským, bude
ratifikována. Byla-li by neshoda, rozhoduje text francouzský, mimo Část
I (Úmluva o Společnosti národů) a Část XIII (Práce), v nichž text
francouzský a anglický mají váhu stejnou.
Ratifikace budou uloženy co nejdříve v Paříži.
Mocnosti, jejichž vláda má sídlo mimo Evropu, budou míti možnost
přestati na tom, že oznámí vládě republiky francouzské skrze své
diplomatické zástupce v Paříži, že k ratifikaci s jejich strany došlo;
v tomto případě bude jim o tom odevzdati ratifikační listinu co
nejdříve.
První zápis o složení ratifikací bude sepsán, jakmile smlouva bude
ratifikována Maďarskem s jedné strany a třemi Čelnými mocnostmi
spojenými a sdruženými se strany druhé.
Ode dne tohoto prvního zápisu nabude smlouva působnosti mezi Vysokými
stranami smluvními, které ji ratifikovaly.
Pro výpočet veškerých lhůt, o kterých mluví tato smlouva, bude toto
datum dnem, kdy smlouva nabyla působnosti.
Ve všech ostatních směrech nabude smlouva působnosti pro každou mocnost
dnem, kdy bude složena její ratifikace.
Vláda francouzská odevzdá každé ze signatárních mocností po souhlasném
ověřeném opise protokolů o složení ratifikací.
Čemuž na svědomí zmocněnci svrchu jmenovaní podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Trianonu dne čtvrtého června roku tisíc devět set dvacátého v
jediném exempláři, který zůstane uložen v archivech vlády republiky
francouzské a jehož ověřené opisy budou vydány každé ze signatárních
mocností.
(L. S.) HUGH C. WALLACE.
(L. S.) DERBY.
(L. S.) GEORGE H. PERLEY.
(L. S.) ANDREW FISHER.
(L. S.) THOMAS MACKENZIE.
(L. S.) R. A. BLANKENBERG.
(L. S.) DERBY.
(L. S.) A. MILLERAND.
(L. S.) F. FRANçOIS-MARSAL.
(L. S.) AUG. ISAAC.
(L. S.) JULES CAMBON.
(L. S.) PALEOLOGUE.
(L. S.) BONIN.
(L. S.) M. GRASSI.
(L. S.) K. MATSUI.
(L. S.) J. VAN DEN HEUVEL.
(L. S.) ROLIN-JAEQUEMYNS.
(L. S.) VIKYUIN WELLINGTON KOO.
(L. S.) RAFAEL MARTINEZ ORTIZ.
(L. S.) A. ROMANOS.
(L. S.) CARLOS A. VILLANUEVA.
(L. S.) R. A. AMADOR.
(L. S.) E. SAPIEHA.
(L. S.) ERASME PILTZ.
(L. S.) AFFONSO COSTA.
(L. S.) JOÂO CHAGAS.
(L. S.) DR. J. CANTACUZČNE.
(L. S.) N. TITULESCU.
(L. S.) NIK. P. PACHITCH.
(L. S.) DR. ANTE TRUMIČ.
(L. S.) DR. IVAN ZOLGER.
(L. S.) CHAROON.
(L. S.) DR. EDVARD BENES.
(L. S.) STEFAN OSUSKY
(L. S.) A. BENÁRD.
(L. S.) DRASCHE LÁZÁR.
PROTOKOL.
Aby byly přesně stanoveny podmínky, za kterých určité klausule smlouvy
dnes podepsané mají býti vykonány, dohodly se VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY
takto:
1. Seznam osob, které podle článku 157, odstavce 2, má Maďarsko vydati
mocnostem spojeným a sdruženým, bude zaslán vládě maďarské do měsíce po
dni, kdy nabude tato smlouva působnosti.
2. Reparační komise, o které se mluví v článku 170 a v paragrafech 2, 3
a 4 přílohy IV, jakož i zvláštní odbor, o nfěmž se mluví v článku 163,
nebudou moci požadovati prozrazení tajemství výrobního a jiných
důvěrných sdělení.
3. Ode dne podpisu smlouvy a během následujících čtyř měsíců bude
Maďarsku možno předložiti mocnostem spojeným a sdruženým k prozkoumání
doklady a návrhy k tomu cíli, aby se uspíšila práce k nápravě škod a
tím zkrátilo vyšetřování a urychlilo rozhodování.
4. Trestní stíhání bude zavedeno proti osobám, které se dopustily
trestných činů, pokude jde o likvidaci maďarských statků, a mocnosti
spojené a sdružené přijmou údaje a průvody, jež by snad v tomto směru
maďarská vláda mohla podati.
Dáno v jazyku francouzském, anglickém a italském, mezi nimiž, byla-li
by neshoda, rozhoduje text francouzský, v Trianonu dne čtvrtého června
roku tisíc devět set dvacátého.
DEKLARACE.
Aby na nejmenší míru omezeny byly ztráty vzniklé potopením lodí a
nákladů za války a aby se usnadnilo opětné vyzdvižení lodí a nákladů,
jež lze zachrániti, jakož i upravení soukromých nároků k nim se
vztahujících, zavazuje se vláda maďarská poskytnouti veškeré údaje jí
povědomé, jež by mohly býti užitečny vládám mocností spojených a
sdružených neb jejich příslušníkům, pokud jde o lodi během nepřátelství
maďarskými námořními silami potopené neb poškozené.
Tato deklarace dána v jazyku francouzském, anglickém a italském, mezi
nimiž, byla-li by neshoda, rozhoduje text francouzský, v Trianonu dne
čtvrtého června roku tisíc devět set dvacátého.
Tato smlouva se vyhlašuje s podotknutím, že byla na základě usnesení
Národního shromáždění ze dne 19. března 1921, která byla presidentem
republiky Československé a ministrem zahraničních věcí podepsána a dne
26. července 1921 v ministerstvu zahraničních věcí v Paříži uložena.
Téhož dne byl sepsán v Paříži první protokol o uložení listin
ratifikačních, čímž smlouva nabyla mezinárodní působnosti.
Národní Shromáždění se zároveň usneslo, že se ministru zahraničních
věcí ukládá, aby v dohodě se všemi zúčastněnými ministerstvy učinil
další opatření, kterých je třeba k provedení této smlouvy.
Současně ratifikovaly tuto smlouvu: Francie, Velká Britanie, Italie,
Belgie, Rumunsko, království Srbů, Chorvatů a Slovinců, Siam a
Maďarsko.
Později ratifikovaly smlouvu: Řecko dne 15. října 1921 a Japonsko dne
31. října 1921.
T. G. Masaryk v. r.
Dr. Beneš v. r.
