70/1975 Sb.



VYHLÁŠKA



ministra zahraničních věcí



ze dne 22. ledna 1975



o Úmluvě o vzájemném uznávání zkušebních značek ručních palných zbraní



Dne 1. července 1969 byla v Bruselu sjednána Úmluva o vzájemném

uznávání zkušebních značek ručních palných zbraní.



Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v

Bruselu dne 6. května 1970.



Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku VI dnem 3. července

1971 a pro Československou socialistickou republiku dnem 20. května

1972.



Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.



Ministr:



ing. Chňoupek v. r.



ÚMLUVA



o vzájemném uznávání zkušebních značek ručních palných zbraní



Vlády Spolkové republiky Německa, Rakouské republiky, Belgického

království, Republiky Chile, Španělského státu, Francouzské republiky,

Italské republiky a Československé socialistické republiky:



zjišťujíce, že Úmluva z 15. července 1914, uzavřená za účelem stanovení

jednotných pravidel pro vzájemné uznávání úředních zkušebních značek

palných zbraní, již neodpovídá požadavkům moderní techniky,



dohodly se na těchto ustanoveních:



Čl.I



Zřizuje se Mezinárodní stálá komise pro zkoušky ručních palných zbraní,

označovaná dále jako Mezinárodní stálá komise, zkráceně C. I. P.



Jejím posláním je:



(1) Určovat jednak přístroje, které budou sloužit jako vzorové

přístroje pro měření tlaku při výstřelu, jednak postupy při úředním

měření, za účelem co nejpřesnějšího a nejpraktičtějšího zjištění tlaku,

který vyvíjejí spotřební a zkušební náboje:



a) u loveckých, terčových a obranných zbraní, s výjimkou zbraní

určených pro pozemní, námořní nebo leteckou válku; smluvní strany mohou

nicméně užívat, pro všechny nebo některé tyto zbraně, přijatých

přístrojů a postupů pro měření;



b) u všech ostatních ročních zařízení, zbraní nebo přístrojů pro

průmyslové nebo živnostenské účely, které nejsou výše uvedeny a u nichž

se používá výbušné náplně pro vystřelení buď střely nebo nějaké

mechanické součástky a jejichž zkoušení by Mezinárodní stálá komise

uznala za nezbytné.



Tyto přístroje budou budou označovány jako "vzorové přístroje".



(2) Určovat povahu a provádění úředních zkoušek, které musí být

provedeny u zbraní a přístrojů uvedených v odstavcích 1 a) a b), aby

byla zcela zaručena jejich bezpečnost.



Tyto zkoušky budou označovány jako "vzorové zkoušky".



(3) Zavádět u vzorových přístrojů a při jejich používání, jakož i při

vzorových zkouškách všechna používání, jakož i při vzorových zkouškách

všechna zdokonalení, úpravy nebo doplnění vyžadovaná pokrokem v měření,

ve výrobě ručních palných zbraní a přístrojů k průmyslovým nebo

živnostenským účelům, jakož i střeliva k nim.



(4) Zkoumat otázku sjednocení rozměrů nábojových komor palných zbraní,

které jsou předmětem obchodu a způsobu kontroly a zkoušek jejich

střeliva.



(5) Prověřovat zákony a předpisy týkající se úředních zkoušek ručních

palných zbraní, vydané smluvními vládami, za účelem zjištění, zda

odpovídají ustanovením přijatým podle odstavce 2.



(6) Prohlašovat, ve kterých smluvních státech odpovídá provádění

zkoušek vzorovým zkouškám podle odstavce 2, a vydávat přehled vzorů

značek užívaných úředními zkušebnami těchto států jak v době současné,

tak v době od podepsání Úmluvy z 15. července 1914.



(7) Odvolávat prohlášení učiněná podle odstavce 6 a upravovat přehled

vzorů značek, jakmile podmínky stanovené v odstavci 6 již nebudou

plněny.



Čl.II



Značky úředních zkušeben každé ze smluvních stran budou uznávány na

území ostatních smluvních stran za podmínky, že o nich bude učiněno

prohlášení ve smyslu článku I odstavce 6.



Čl.III



Složení a pravomoc Mezinárodní stálé komise jsou určeny Stanovami,

které tvoří přílohu této Úmluvy. Stanovy jsou nedílnou součástí Úmluvy.



Čl.IV



V případě pochybností nebo sporů, pokud jde o výklad nebo provádění

některého z technických bodů, stanovených rozhodnutím Mezinárodní stálé

komise podle článku I této Úmluvy a článku 5 Stanov, vyžádá si

zúčastněná vláda názor Mezinárodní stálé komise.



Čl.V



Tato Úmluva je otevřena k podpisu od 1. července 1969.



Čl.VI



(1) Každá signatářská vláda oznámí vládě Belgického království splnění

ústavních náležitostí pro vstup této Úmluvy v platnost.



(2) Tato Úmluva vstoupí v platnost třicátý den po obdržení třetího z

těchto oznámení.



(3) Pro ostatní signatářské vlády vstoupí tato Úmluva v platnost

třicátý den poté, kdy vláda Belgického království obdrží oznámení podle

odstavce 1).



Čl.VII



(1) Po vstupu této Úmluvy v platnost bude k ní moci přistoupit každá

nesignatářská vláda tím, že diplomatickou cestou vládě Belgického

království podá žádost o přístup, k níž připojí zkušební předpisy

platné na jejím území.



Vláda Belgického království rozešle žádost a připojené předpisy všem

smluvním vládám. Přístup nabude účinnosti, jestliže všechny smluvní

vlády projeví souhlas. Neodpoví-li některá ze smluvních vlád ve lhůtě

jednoho roku ode dne, kdy vláda Belgického království oznámila smluvním

stranám, že obdržela žádost, bude to považováno za souhlas.



(2) Vláda Belgického království bude informovat všechny smluvní vlády a

tajemníka C. I. P. o datu, od kterého se každý nový přístup stane

účinným.



Čl.VIII



(1) Každá smluvní strana může vypovědět tuto Úmluvu nejdříve tři roky

poté, kdy pro ni vstoupila v platnost. Výpověď se zašle vládě

Belgického království a nabude účinnosti za rok poté, kdy jí byla

doručena.



(2) Výpověď jedné smluvní strany má účinky pouze vůči ní samotné.



Čl.IX



Vláda Belgického království oznámí všem signatářským a přistoupivším

vládám datum přijetí oznámení podle článků VI (1) a (3), VII a VIII

(1).



Čl.X



Až do doby, kdy vstoupí v platnost rozhodnutí přijatá Komisí podle

článku 5 odstavce 1 jejích Stanov, zůstávají v platnosti: vzorové

přístroje pro měření tlaků a vzorové zkoušky popsané v příloze I Stanov

Mezinárodní stálé komise, jakož i předpisy o minimálních rozměrech

nábojových komor vzorových přístrojů pro měření tlaku, uvedené v

příloze II Stanov.



Čl.XI



Tato Úmluva nahrazuje Úmluvu o stanovení jednotných pravidel pro

vzájemné uznávání úředních značek při zkouškách palných zbraní a její

přílohy I a II, podepsané v Bruselu dne 15. července 1914.



Dáno v Bruselu dne 1. července 1969 v jazyce francouzském, v jediném

původním vyhotovení, jež bude uloženo v archívech vlády Belgického

království, která vydá každé signatářské a přistoupivší vládě jeho

ověřený shodný opis.



Na důkaz čehož podepsaní, řádně k tomuto účelu oprávnění, podepsali

tuto Úmluvu.



STANOVY



Mezinárodní stálé komise (C. I. P.)



Čl.1



Mezinárodní stálá komise pro zkoušky ručních palných zbraní se skládá z

delegátů každé ze smluvních stran. Každá smluvní strany má jeden hlas

bez ohledu na počet jejích delegátů.



Čl.2



1. Na konci každého ze svých zasedání volí Mezinárodní stálá komise

předsedu příštího zasedání z delegátů země, v níž se toto zasedání bude

konat.



2. Jestliže k provedení článku 1 Úmluvy uzná Komise za účelné soustavně

pokračovat v určitých výzkumech či pokusech, může se sejít na místě,

které si pro tyto zvolí, a to buď jako Komise nebo jako podkomise.

Předseda v dohodě s delegacemi rozhoduje o složení, účelu a práci

podkomisí. Podkomise si ze svých členů volí předsedu a tajemníka, který

bude jménem podkomise sestavovat zprávy.



Čl.3



Stálá kancelář, v čele s ředitelem jmenovaným vládou Belgického

království v dohodě se smluvními stranami, má za úkol zajišťovat:



1. během zasedání práce sekretariátu Mezinárodní stálé komise,



2. v údobí mezi zasedáními zpravodajskou, administrativní a archívní

službu; z tohoto důvodu soustřeďuje spisy, dokumenty a technické

publikace, uchovává otisky úředně schválených zkušebních značek, třídí,

překládá a sděluje smluvním stranám veškeré poznatky o zkouškách

ručních palných zbraní a přístrojů k průmyslovým a živnostenským

účelům, jakož i o způsobu kontroly a zkoušení jejich střeliva, a to

nejen smluvních stran, ale i všech ostatních států.



Stálá kancelář má sídlo v Belgii.



Čl.4



1. Mezinárodní stálou komisi svolává Stálá kancelář. Může být svolána

na žádost jedné z delegací smluvních stran; musí být svolána, jestliže

alespoň dvě delegace smluvních stran o to požádají.



2. Za tím účelem každá smluvní strana informuje o každé případné změně

v seznamu svých delegátů vládu Belgického království, která o tom

vyrozumí Kancelář. Experti mohou být přizváni jako poradci k účasti na

technických schůzích podkomisí k projednání určitých vymezených

problémů.



3. Na zasedání Mezinárodní stálé komise může být za společného souhlasu

smluvních stran připuštěn pozorovatel nesignatářského státu za

podmínky, že byl oficiálně jmenován svou vládou. Nepožádá-li vláda,

která se na třech zasedáních po sobě jdoucích nechala zastupovat

pozorovatelem, o přístup k Úmluvě, není jí povoleno zastoupení na

dalších zasedáních.



4. Na technické schůze podkomisí mohou být zváni experti

nesignatářských států jako poradci k jednání o určitých vymezených

problémech, na žádost předsedy podkomise a se souhlasem všech členů

této podkomise.



Čl.5



1. Smluvní strany pověřují Mezinárodní stálou komisi přijímat všechna

potřebná rozhodnutí v rámci cílů stanovených v článku I Úmluvy.



2. Stálá kancelář oznamuje prostřednictvím vlády Belgického království

smluvním stranám rozhodnutí přijatá Mezinárodní stálou komisí, zejména

nákresy a plány vzorových přístrojů pro měření tlaků, tabulky

normalizovaných rozměrů nábojových komor a nábojů, jakož i popis

mezinárodně uznávaných zkušebních značek. Komise tyto dokumenty stále

doplňuje.



Čl.6



Aby bylo zajištěno plnění předchozích ustanovení, zasílají smluvní

strany diplomatickou cestou vládě Belgického království za účelem

předání Stálé kanceláři zákony, vyhlášky a směrnice týkající se

zkoušení ročních palných zbraní, jakož i všechny ostatní příslušné

dokumenty, které jsou na nich vyžadovány touto kanceláří.



Čl.7



1. O rozhodnutích Mezinárodní stálé komise se hlasuje buď na zasedání

nebo písemnou cestou.



2. Rozhodnutí jsou přijímána prostou většinou hlasů delegací přítomných

nebo zastoupených a za podmínky, že počet hlasů se rovná nejméně 2/3

celkového počtu členských vlád Mezinárodní stálé komise.



Zdržení se hlasování, hlasy nebo hlasovací lístky nevyplněné nebo

neplatné se nepovažují za odevzdané hlasy.



V případě rovnosti hlasů je rozhodující hlas předsedy.



3. Jedná-li se však o uznání zkušebních značek některé smluvní strany,

nemá tato smluvní strana právo hlasovat.



4. Na zasedání se může smluvní strana v případě, že se ho nemůže

zúčastnit, dát zastupovat jinou smluvní stranou v mezích plné moci

zmocněné vlády.



5. Při hlasování písemnou cestou mají delegace k odpovědi šestiměsíční

lhůtu, kterou jim oznámí ředitel Stálé kanceláře dopisem vyžadujícím

potvrzení o příjmu. Tato lhůta se počítá od přijetí oznámení o

stanovení lhůty.



Nedojde-li v této lhůtě odpověď, považuje se to za zdržení se

hlasování.



Čl.8



1. Rozhodnutí nabývají platnosti, jestliže ve lhůtě šesti měsíců po

oznámení podle článku 5 odstavec 2 žádná ze smluvních stran nevznese

odpor nebo neučiní výhradu u vlády Belgického království.



Jestliže některá smluvní strana vznese odpor proti rozhodnutí, nenabývá

toto rozhodnutí účinnosti vůči ostatním smluvním stranám.



V případě, že některá smluvní strana učiní výhrady vůči některému

rozhodnutí, nenabude toto rozhodnutí platnosti, dokud tato smluvní

strana své výhrady neodvolá.



Za datum odvolání se považuje datum přijetí oznámení zaslaného vládě

Belgického království.



Vláda Belgického království oznámí Mezinárodní stálé komisi každý

odpor, výhradu nebo odvolání výhrady.



2. Pokud jde o rozhodnutí přijatá Komisí podle článku I odstavce 7

Úmluvy, smluvní strana, jejíž zkušební značka nebo značky nejsou již

uznávány a musí být vyškrtnuty z úředního seznamu, není oprávněna

podávat odpor ani vznášet výhrady.



Čl.9



Úředním jazykem Mezinárodní stálé komise je francouzština.



Čl.10



Náklady Stálé kanceláře nesou společně všechny smluvní státy. Všeobecné

výdaje, náhrady a cestovní výlohy delegátů Mezinárodní stálé komise při

plenární schůzi Komise nebo při schůzi podkomisí anebo při jejich

stycích se Stálou kanceláří nesou příslušní vlády.



Čl.11



Tyto Stanovy mají stejnou platnost a dobu platnosti jako Úmluva, jejíž

jsou nedílnou součástí.



Dáno v Bruselu dne 1. července 1969 v jazyce francouzském, v jediném

původním vyhotovení.