103/1999 Sb.



SDĚLENÍ



Ministerstva zahraničních věcí



Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 30. června 1997 byla v

Kyjevě podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Ukrajiny

o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z

příjmu a z majetku.



Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident

republiky Smlouvu ratifikoval.



Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 odst. 1 dne 20.

dubna 1999 a její ustanovení se budou provádět v souladu se zněním

odstavce 1 písm. a) a b). Podle odstavce 2 téhož článku dnem, kdy se

začne provádět tato smlouva, se ve vztazích mezi Českou republikou a

Ukrajinou přestanou provádět:



Smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku fyzických osob,

podepsaná v Miškovci dne 27. května 1977, vyhlášená pod č. 30/1979 Sb.,



a



Smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku právnických osob,

podepsaná v Ulánbátaru dne 19. května 1978, vyhlášená pod č. 49/1979

Sb.



České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění Smlouvy,

jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na Ministerstvu

zahraničních věcí a Ministerstvu financí.



SMLOUVA



mezi vládou České republiky a vládou Ukrajiny o zamezení dvojího

zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku



Vláda České republiky a vláda Ukrajiny,



přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění

daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku a potvrzujíce jejich

snahu rozvíjet a prohlubovat vzájemné hospodářské vztahy,



se dohodly takto:



Čl.1



Osoby, na které se Smlouva vztahuje



Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v

jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).



Čl.2



Daně, na které se Smlouva vztahuje



1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku ukládané

jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů

nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.



2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z

celkového příjmu, z celkového majetku nebo z částí příjmu nebo majetku,

včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní

z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky a rovněž daní z

přírůstku majetku.



3. Daně, na které se tato smlouva vztahuje, jsou:



a) v případě Ukrajiny:



(i) daň ze zisku podniků; a



(ii) daň z příjmů občanů;



(dále nazývané "ukrajinská daň");



b) v případě České republiky:



(i) daň z příjmů fyzických osob;



(ii) daň z příjmů právnických osob;



(iii) daň z nemovitostí;



(dále nazývané "česká daň").



4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v

zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy

vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si

vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich

příslušných daňových zákonech.



Čl.3



Všeobecné definice



1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:



a) výraz "Ukrajina" označuje území Ukrajiny, její kontinentální šelf a

její výlučnou (přímořskou) ekonomickou zónu, včetně jakékoli oblasti

mimo výsostných vod Ukrajiny, která je nebo může být v souladu s

mezinárodním právem a podle právních předpisů Ukrajiny označena jako

oblast, kde mohou být vykonávána práva Ukrajiny, pokud jde o mořské dno

a podloží a jejich přírodní zdroje;



b) výraz "Česká republika" označuje území České republiky, na kterém

jsou, podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním

právem, vykonávána svrchovaná práva České republiky;



c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují, podle

souvislosti, Českou republiku nebo Ukrajinu;



d) výraz "státní příslušník" označuje:



(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního

státu;



(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené

podle právních předpisů platných v některém smluvním státě;



e) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná

sdružení osob;



f) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo

nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobou;



g) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního

státu" označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem

jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého

smluvního státu;



h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí, člunem,

letadlem, silničním nebo železničním vozidlem provozovanou podnikem

jednoho smluvního státu, vyjma případů, kdy je loď, člun, letadlo,

silniční nebo železniční vozidlo provozováno pouze mezi místy v druhém

smluvním státě;



i) výraz "příslušný úřad" označuje v případě Ukrajiny Ministerstvo

financí Ukrajiny nebo jeho zmocněného zástupce a v případě České

republiky ministra financí České republiky nebo jeho zmocněného

zástupce.



2. Pokud jde o provádění Smlouvy smluvním státem, bude mít každý výraz,

který v ní není definován, takový význam, jenž mu náleží podle právních

předpisů tohoto státu, které upravují daně, na které se Smlouva

vztahuje, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.



Čl.4



Rezident



1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje pro účely této

smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu

podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého

pobytu, místa vedení, místa registrace nebo jakéhokoli jiného podobného

kritéria. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena

zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě

nebo majetku tam umístěného.



2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku

rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno

následujícím způsobem:



a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem toho smluvního státu, ve

kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou smluvních státech,

předpokládá se, že je rezidentem toho smluvního státu, ke kterému má

užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);



b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém smluvním státě má tato osoba

středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném

smluvním státě, předpokládá se, že je rezidentem toho smluvního státu,

ve kterém se obvykle zdržuje;



c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech nebo

v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem toho smluvního státu,

jehož je státním příslušníkem;



d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou smluvních států

nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku

vzájemnou dohodou.



3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1

tohoto článku rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je

rezidentem toho smluvního státu, v němž se nachází místo jejího

skutečného vedení.



Čl.5



Stálá provozovna



1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé

místo pro podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti

vykonávána činnost podniku.



2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:



a) místo vedení;



b) závod;



c) kancelář;



d) továrnu;



e) dílnu;



f) zařízení nebo budovu ke zkoumání přírodních zdrojů;



g) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo, kde

se těží přírodní zdroje;



h) sklad nebo jiné zařízení používané k dodávání zboží.



3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:



a) staveniště nebo stavbu, montáž nebo instalační projekt nebo dozor s

tím spojený, avšak pouze pokud trvá taková stavba, projekt nebo dozor

déle než 12 měsíců;



b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb,

podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců nebo

jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud

činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po

jedno nebo více období přesahující v úhrnu tři měsíce v jakémkoliv

dvanáctiměsíčním období.



4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že

výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:



a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění nebo vystavení

zboží patřícího podniku;



b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

uskladnění nebo vystavení;



c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

zpracování jiným podnikem;



d) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu

zboží nebo shromažďování informací pro podnik;



e) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem

reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných

činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;



f) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu

jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e), pokud

celková činnost trvalého místa pro podnikání vyplývající z tohoto

spojení je přípravného nebo pomocného charakteru.



5. Jestliže bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 osoba - jiná než

nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná ve

smluvním státě na účet podniku a má a obvykle používá oprávnění, které

jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento

podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem,

které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou

omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly

vykonávány prostřednictvím trvalého místa pro podnikání, by nezakládaly

z tohoto trvalého místa pro podnikání stálou provozovnu podle

ustanovení tohoto odstavce.



6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě

jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím

makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého

zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.



7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního

státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého

smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost

(ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z

kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.



Čl.6



Příjmy z nemovitého majetku



1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého

majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve

druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží podle

právních předpisů smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn.

Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý

a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která

platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo

požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za

těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných

přírodních zdrojů. Lodě, čluny, letadla, silniční a železniční vozidla

se nepovažují za nemovitý majetek.



3. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku platí pro příjmy pobírané z

přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého

majetku.



4. Ustanovení odstavců 1 a 3 tohoto článku platí rovněž pro příjmy z

nemovitého majetku podniků a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného

k vykonávání nezávislého povolání.



Čl.7



Zisky podniků



1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto

státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě

prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže

podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku

zdaněny v druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze

přičítat této stálé provozovně.



2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v

druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam

umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto článku,

v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla

mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo

obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela

nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.



3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady

vynaložené na cíle sledované stálou provozovnou, včetně výloh vedení a

všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v

němž je stálá provozovna umístěna, či jinde. Avšak takový odpočet se

nepovolí u částek, pokud nějaké budou, placených (jinak než proti

proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku nebo

jiné z jeho kanceláří ve formě licenčních poplatků nebo jiných

podobných plateb jako náhrady za užití patentů nebo jiných práv nebo ve

formě provize za zvlášť poskytnuté služby nebo za řídící služby nebo,

vyjma případu bankovního podniku, ve formě úroků z peněz půjčených

stálé provozovně. Podobně se nezohlední při stanovení zisků stálé

provozovny částky účtované (jinak než proti proplacení skutečných

výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku nebo jiné z jeho kanceláří

ve formě licenčních poplatků nebo jiných podobných plateb náhradou za

užití patentů nebo jiných práv nebo ve formě provize za zvlášť

poskytnuté služby nebo za řídící služby nebo, vyjma případu bankovního

podniku, ve formě úroků z peněz půjčených ústředí podniku nebo jiné z

jeho kanceláří.



4. Jestliže je v některém smluvním státě v souladu s jeho právními

předpisy obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé

provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým

částem, nic v odstavci 2 tohoto článku nevylučuje, aby tento smluvní

stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením;

použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek byl v

souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.



5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že

pouze nakupovala zboží pro podnik.



6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely

předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud

neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.



7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně

v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena

ustanoveními tohoto článku.



Čl.8



Mezinárodní doprava



1. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu z provozování

lodí, člunů, letadel, silničních nebo železničních vozidel v

mezinárodní dopravě, podléhají zdanění jen v tomto státě.



2. Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě pro

účely tohoto článku zahrnují:



a) příjmy z pronájmu lodí nebo letadel bez posádky a



b) zisky z používání, údržby nebo pronájmu kontejnerů (včetně přívěsů a

souvisejícího zařízení pro přepravu kontejnerů) používaných pro

přepravu zboží, pokud takový pronájem nebo takové používání, údržba

nebo pronájem, podle toho, o jaký případ jde, je nahodilý ve vztahu k

provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě.



3. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku platí také pro zisky plynoucí z

účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní

organizaci.



Čl.9



Sdružené podniky



Jestliže



a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na

řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo



b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo

jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu



a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo

finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly

uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi

nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto

podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto

podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a

následně zdaněny.



Čl.10



Dividendy



1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho

smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v

tomto druhém státě.



2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,

jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních

předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je

rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne:



a) 5 procent hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je

společnost (jiná než osobní společnost), která přímo vlastní nejméně 25

procent majetku společnosti vyplácející dividendy;



b) 15 procent hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.



Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob

aplikace těchto omezení.



Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou

dividendy vypláceny.



3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií

nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i

příjmy z jiných práv na společnosti, které jsou podrobeny stejnému

daňovému režimu jako příjmy z akcií podle právních předpisů státu,

jehož je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník

dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v

druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející

dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé

provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě

nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže účast, pro

kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně

nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7

nebo článku 14 této smlouvy podle toho, o jaký případ jde.



5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu,

dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento

druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto

dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast,

pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně

nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani

podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků

společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky

pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v

tomto druhém státě.



Čl.11



Úroky



1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu

druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž

mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže

skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň

takto uložená nepřesáhne 5 procent hrubé částky úroků.



Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob

aplikace tohoto omezení.



3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 budou úroky mající zdroj v

jednom smluvním státě a pobírané a skutečně vlastněné vládou druhého

smluvního státu, včetně nižších správních útvarů a místních úřadů

tohoto státu, centrální bankou nebo jakoukoli finanční institucí zcela

vlastněnou touto vládou nebo úroky pobírané z půjček garantovaných

touto vládou osvobozeny od zdanění v prvně zmíněném smluvním státě.



4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek

jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na

nemovitosti nebo majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka,

a zvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo

dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným

papírům, obligacím nebo dluhopisům.



5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník

úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém

smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní

činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo

vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam

umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se

skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém

případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 této smlouvy

podle toho, o jaký případ jde.



6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže

plátcem je tento stát sám, nižší správní útvar, místní úřad nebo

rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není

rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou

provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z

něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé

provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky mají

zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna

umístěna.



7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou

placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a

skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou,

částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby

nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto

posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v

tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního

státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.



Čl.12



Licenční poplatky



1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené

rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém

státě.



2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním

státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu,

avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem

druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé

částky licenčních poplatků. Příslušné úřady smluvních států upraví

vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.



3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby

jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití

jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo

vědeckému (včetně kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro

rozhlasové nebo televizní vysílání), jakéhokoliv patentu, ochranné

známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního

postupu nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého

zařízení nebo za informace (know-how), které se vztahují na zkušenosti

nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se nepoužijí, jestliže

skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho

smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají

licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost

prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává

v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné

a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům,

se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V

takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 této

smlouvy podle toho, o jaký případ jde.



5. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití,

právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku

zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z

nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se

skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se

ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka

plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s

právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním

ustanovením této smlouvy.



6. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě,

jestliže plátcem je tento stát sám, nižší správní útvar, místní úřad

nebo rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků,

ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním

státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla

povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k

tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že

tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá

provozovna nebo stálá základna umístěna.



Čl.13



Zisky ze zcizení majetku



1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení

nemovitého majetku uvedeného v článku 6 této smlouvy, který je umístěn

ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Zisky ze zcizení podílů na akciovém kapitálu společnosti, jejíž

majetek pozůstává přímo nebo nepřímo hlavně z nemovitého majetku

umístěného ve smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto státě.



3. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku

stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém

smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně,

kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za

účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně zisků ze zcizení takové

stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové

stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



4. Zisky ze zcizení lodí, člunů, letadel, silničních nebo železničních

vozidel provozovaných v mezinárodní dopravě podnikem smluvního státu

nebo ze zcizení movitého majetku, který slouží k provozování těchto

lodí, člunů, letadel, silničních nebo železničních vozidel, podléhají

zdanění jen v tomto smluvním státě.



5. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v

odstavcích 1, 2, 3 a 4 tohoto článku, podléhají zdanění jen ve smluvním

státě, jehož je zcizitel rezidentem.



Čl.14



Nezávislá povolání



1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze svobodného

povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají

zdanění jen v tomto státě, vyjma následujících případů, kdy takové

příjmy mohou být rovněž zdaněny ve druhém státě:



a) jestliže má tento rezident pravidelně k dispozici ve druhém smluvním

státě stálou základnu za účelem vykonávání svých činností; v takovém

případě jen taková část příjmů, jakou lze přičíst této stálé základně,

může být zdaněna v tomto druhém státě; nebo



b) jestliže jeho pobyt ve druhém státě po jedno nebo více období

přesahuje v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období; v

takovém případě jen taková část příjmů, která plyne z jeho činností

vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna v tomto druhém

státě.



2. Do počítání období zmíněných v odstavci 1 písm. b) se zahrnují

následující dny:



a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů a



b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, národní

svátky, dovolené a služební cesty přímo spojené s vykonáváním činnosti

příjemce v tomto státě, po kterých bylo v činnosti na území tohoto

státu pokračováno.



3. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti

vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i

nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a

účetních znalců.



Čl.15



Zaměstnání



1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho

smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení

článků 16, 18 a 19 této smlouvy zdanění jen v tomto státě, pokud

zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam

zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto

druhém státě.



2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu

zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu

na ustanovení odstavce 1 tohoto článku zdanění jen v prvně zmíněném

státě, jestliže:



a) příjemce je zaměstnán v druhém státě po jedno nebo více období

nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období, a



b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který

není rezidentem druhého státu, a



c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má

zaměstnavatel v druhém státě.



3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písm. a) se zahrnují

následující dny:



a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů a



b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, národní

svátky, dovolené a služební cesty přímo spojené se zaměstnáním příjemce

v tomto státě, po kterých bylo v činnosti na území tohoto státu

pokračováno.



4. Výraz "zaměstnavatel" zmíněný v odstavci 2 písm. b) označuje osobu,

která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a riziko

spojené s vykonáváním práce.



5. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny

pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, člunu,

letadla, v silničním nebo železničním vozidle provozovaném v

mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, jehož je podnik

provozující loď, člun, letadlo, silniční nebo železniční vozidlo

rezidentem.



Čl.16



Tantiémy



Tantiémy a jiné podobné platby, které pobírá rezident jednoho smluvního

státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu

společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být

zdaněny v tomto druhém státě.



Čl.17



Umělci a sportovci



1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na

veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo

televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně

vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na

ustanovení článků 14 a 15 této smlouvy zdaněny v tomto druhém státě.



2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo

sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě,

mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 této

smlouvy zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo

sportovce vykonávány.



3. Bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 příjmy uvedené v tomto

článku budou osvobozeny od zdanění ve smluvním státě, ve kterém jsou

činnosti umělce nebo sportovce vykonávány, jestliže takovéto činnosti

jsou převážně financovány z veřejných fondů druhého státu nebo jsou

prováděny na základě dohody o kulturní spolupráci mezi smluvními státy.



Čl.18



Penze



1. Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu jednoho smluvního

státu z důvodu dřívějšího zaměstnání a jakékoliv annuity vyplácené

takovému rezidentu podléhají s výhradou ustanovení článku 19 odst. 2

této smlouvy zdanění jen v tomto státě.



2. Výraz "annuity" označuje stanovenou částku placenou fyzické osobě

opakovaně ve stanovených lhůtách po dobu jejího života nebo během

určitého nebo zjistitelného časového období na základě závazku provádět

platby náhradou za odpovídající a plnou úhradu v penězích nebo penězi

vyjádřitelnou.



3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 tohoto článku penze a jiné

podobné platy a jakékoliv annuity vyplácené na základě státního

penzijního plánu jako část systému sociálního zabezpečení smluvního

státu, jeho nižšího správního útvaru nebo místního úřadu podléhají

zdanění jen v tomto státě.



Čl.19



Veřejné funkce



1.



a) Odměny jiné než penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším

správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za

služby prokazované tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu podléhají

zdanění jen v tomto státě.



b) Takové odměny však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě,

jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která

je rezidentem tohoto státu:



(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo



(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto

služeb.



2.



a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním

útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které

zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo útvaru

nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.

b



) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě,

jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto

státu.



3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 této smlouvy se použijí na odměny a

penze za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní

činností prováděnou některým smluvním státem nebo nižším správním

útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.



Čl.20



Studenti



Platby, které student nebo učeň, který je nebo bezprostředně před svým

příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního

státu a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého

vzdělávání nebo výcviku, dostává za účelem úhrady nákladů své výživy,

vzdělávání nebo výcviku, nepodléhají zdanění v tomto státě za

předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.



Čl.21



Ostatní příjmy



1. Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj

kdekoliv, o nichž se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy,

podléhají zdanění jen v tomto státě.



2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se nepoužije na příjmy jiné než

příjmy z nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odst. 2 této

smlouvy, jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem jednoho

smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě průmyslovou nebo

obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam

umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze

stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, pro které se

příjmy platí, se skutečně vážou k takové stálé provozovně nebo stálé

základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku

14 podle toho, o jaký případ jde.



Čl.22



Majetek



1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který

vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je umístěn ve druhém

smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.



2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního

majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve

druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem, který patří ke stálé

základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním

státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, může být zdaněn v

tomto druhém státě.



3. Majetek představovaný loděmi, čluny, letadly, silničními a

železničními vozidly provozovanými v mezinárodní dopravě podnikem

smluvního státu a movitým majetkem, který slouží k provozování těchto

lodí, člunů, letadel, silničních a železničních vozidel, podléhá

zdanění jen v tomto smluvním státě.



4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají

zdanění jen v tomto státě.



Čl.23



Vyloučení dvojího zdanění



1. Jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjem nebo vlastní

majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn ve

druhém smluvním státě, prvně zmíněný stát povolí:



a) snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z

příjmů zaplacené v tomto druhém státě;



b) snížit daň z majetku tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z

majetku zaplacené v tomto druhém státě.



Částka, o kterou se daň sníží, však v žádném případě nepřesáhne tu část

daně z příjmů nebo daně z majetku, podle toho, o jaký případ jde,

vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy nebo

majetek, které mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem

pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem jednoho smluvního státu je

osvobozen od zdanění v tomto státě, tento stát může přesto, při výpočtu

částky daně ze zbývajících příjmů nebo majetku tohoto rezidenta, vzít v

úvahu osvobozený příjem nebo majetek.



Čl.24



Zákaz diskriminace



1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve

druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním

spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené

povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci

tohoto druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci. Toto ustanovení se

bez ohledu na ustanovení článku 1 rovněž použije na osoby, které nejsou

rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.



2. Osoby bez státní příslušnosti, které jsou rezidenty smluvního státu,

nebudou podrobeny v žádném smluvním státě žádnému zdanění nebo

jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější

než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být

podrobeni státní příslušníci příslušného státu, kteří jsou ve stejné

situaci.



3. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve

druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než

zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti.



4. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11 odst. 7

nebo článku 12 odst. 5, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy

placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního

státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového

podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně

zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního

státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení

zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek,

jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu.



5. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti,

přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo více

rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném

státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které

jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým

jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného

státu.



6. Nic, co je obsaženo v tomto článku, nebude vykládáno jako závazek

jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu

jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu

nebo povinnosti k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.



7. Ustanovení tohoto článku se použijí na daně, na které se vztahuje

tato smlouva.



Čl.25



Řešení případů dohodou



1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo dvou smluvních

států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s

ustanoveními této smlouvy, může bez ohledu na opravné prostředky, které

poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj

případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo

pokud její případ spadá pod článek 24 odst. 1, úřadu smluvního státu,

jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od

prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s

ustanoveními Smlouvy.



2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a

nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby

případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního

státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou.

Jakákoli dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv

časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.



3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou

dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při

výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za

účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.



4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem

dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.



Čl.26



Výměna informací



1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace,

jaké jsou nutné pro provádění ustanovení této smlouvy nebo

vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na

daně, jež jsou předmětem Smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v

rozporu se Smlouvou, zvláště pak za účelem předcházení podvodům a

usnadnění správy zákonných ustanovení proti vyhýbání se daním. Výměna

informací není omezena článkem 1. Veškeré informace obdržené smluvním

státem budou udržovány v tajnosti a budou zpřístupněny pouze osobám

nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají

vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se Smlouva vztahuje, vymáháním

nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o

odvoláních ve vztahu k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto

informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných

soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.



2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku nebudou v žádném případě

vykládána tak, že ukládají příslušnému úřadu některého smluvního státu

povinnost:



a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a

správní praxi některého smluvního státu;



b) poskytnout informace, které by nemohly být získány na základě

právních předpisů nebo v běžném správním řízení některého smluvního

státu;



c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní,

podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní

postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným

pořádkem.



Čl.27



Členové diplomatických misí a konzulární úředníci



Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí

nebo konzulárních úředníků, které jim přísluší na základě obecných

pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních

dohod.



Čl.28



Vstup v platnost



1. Smluvní státy si vzájemně diplomatickou cestou oznámí, že požadavky

dané jejich vnitrostátními právními předpisy pro vstup této smlouvy v

platnost byly splněny. Tato smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího

z těchto oznámení a její ustanovení se budou v obou státech provádět:



a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo

připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po

roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;



b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy nebo

majetek za každé daňové období začínající 1. ledna nebo později v

kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v

platnost.



2. Od vstupu v účinnost této smlouvy se ve vztazích mezi Českou

republikou a Ukrajinou přestane provádět mnohostranná Smlouva o

zamezení dvojího zdanění příjmů a majetku fyzických osob, podepsaná v

Miškovci 27. května 1977, a mnohostranná Smlouva o zamezení dvojího

zdanění příjmů a majetku právnických osob, podepsaná v Ulánbátaru 19.

května 1978.



Čl.29



Výpověď



Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena jedním ze

smluvních států. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou, podáním

písemné výpovědi Smlouvu vypovědět nejméně šest měsíců před koncem

každého kalendářního roku začínajícího po uplynutí pěti let ode dne

vstupu v platnost Smlouvy. V takovém případě se Smlouva přestane v obou

státech provádět:



a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo

připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po

roce, v němž byla dána výpověď;



b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy nebo

majetek za každé daňové období začínající 1. ledna nebo později v

kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď.



Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.



Dáno v Kyjevě dne 30. června 1997 ve dvou původních vyhotoveních, každé

v jazyce českém, ukrajinském a anglickém, přičemž všechny texty jsou

autentické. V případě jakýchkoliv rozdílností bude rozhodujícím

anglický text.



Za vládu České republiky:



Ing. Ivan Pilip v. r.



ministr financí



Za vládu Ukrajiny:



Mikola Janovič Azarov v. r.



předseda státní daňové úpravy