176/1964 Sb.



VYHLÁŠKA



ministra zahraničních věcí



ze dne 3. srpna 1964



o Evropské úmluvě o obchodní arbitráži



Dne 21. dubna 1961 byla v Ženevě jménem Československé socialistické

republiky podepsána s výhradou ratifikace Evropská úmluva o mezinárodní

obchodní arbitráži.



Dne 21. září 1963 byla uvedená Úmluva ratifikována presidentem

republiky. Československá ratifikační listina k Evropské úmluvě o

mezinárodní obchodní arbitráži byla uložena dne 13. října 1963 u

generálního tajemníka Organizace spojených národů v New Yorku. K plnění

funkcí uvedených v článku IV Úmluvy byla určena Československá obchodní

komora, resp. její předseda.



Podle svého článku X odstavce 8 vstoupila Úmluva pro Československou

socialistickou republiku v platnost dne 11. února 1964.



Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.



David v.r.



Evropská Úmluva o mezinárodní obchodní arbitráži



Níže podepsaní,



náležitě zmocněni,



kteří se shromáždili pod záštitou Hospodářské komise Organizace

spojených národů pro Evropu,



a vzali na vědomí, že 10. června 1958 byla na konferenci Organizace

spojených národů o mezinárodní obchodní arbitráži v New Yorku podepsána

Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů,



ve snaze podporovat rozvoj evropského obchodu pokud možno odstraňováním

některých těžkostí, které by mohly bránit organizaci a působení

mezinárodní obchodní arbitráže ve vztahu mezi fyzickými anebo

právnickými osobami různých evropských zemí,



dohodli se na následujících ustanoveních:



Čl.I



Rozsah Úmluvy



1. Tato Úmluva se vztahuje :



a) na rozhodčí (arbitrážní) smlouvy uzavřené za účelem urovnání sporů,

které vzešly nebo vzejdou z provádění mezinárodního obchodu mezi

fyzickými anebo právnickými osobami, které při uzavírání smlouvy měly

svůj obvyklý pobyt nebo své sídlo v různých smluvních státech;



b) na rozhodčí řízení a nálezy vydané na základě smluv uvedených v

odstavci 1, a) tohoto článku.



2. K účelům této Úmluvy



a) označení "rozhodčí (arbitrážní) smlouva" znamená buď rozhodčí

doložku obsaženou ve smlouvě nebo smlouvu o rozhodci, přičemž smlouva

nebo smlouva o rozhodci jsou podepsány stranami nebo obsaženy ve výměně

dopisů, telegramů nebo dálnopisných sdělení, a ve vztazích mezi státy,

jejichž zákony nevyžadují, aby rozhodčí smlouva byla učiněna písemnou

formou, znamená jakoukoliv dohodu, uzavřenou formou dovolenou těmito

zákony;



b) označení "arbitráž" znamená nejen rozhodování sporů rozhodci

ustanovenými pro jednotlivě určený případ (arbitráž ad hoc), nýbrž také

rozhodování stálými rozhodčími institucemi;



c) označení "sídlo" znamená místo, kde je podnik, který uzavřel

rozhodčí smlouvu.



Čl.II.



Způsobilost právnických osob veřejného práva podrobit se arbitráži



1. V případech uvedených v článku I, odstavci1 této Úmluvy mohou

právnické osoby, které jsou podle právního řádu pro ně použitelného

považovány za "právnické osoby veřejného práva" platně uzavírat

rozhodčí smlouvy.



2. Při podpisu, ratifikaci nebo přistoupení k této Úmluvě může každý

smluvní stát prohlásit, že omezuje výše uvedenou možnost za podmínek

blíže v jeho prohlášení uvedených.



Čl.III



Způsobilost cizích státních příslušníků působit jako rozhodci



V arbitráži, na niž se vztahuje tato Úmluva mohou být jako rozhodci

jmenováni také cizí státní příslušníci.



Čl.IV



Organizace arbitráže



1. Strany rozhodčí Smlouvy mohou ujednat



a) že své spory předloží stálé rozhodčí instituci; v tomto případě se

rozhodčí řízení bude řídit řádem této instituce; nebo



b) že své spory předloží rozhodčímu řízení pro jednotlivý případ (ad

hoc); v tomto případě budou moci zejména:



i) jmenovat rozhodce nebo stanovit postup, podle něhož budou rozhodci

jmenováni v případě nastalého sporu;



ii) určit místo arbitráže;



iii) stanovit pravidla řízení pro jednání rozhodců.



2. Jestliže se strany dohodly, že předloží rozhodnutí svých sporů

rozhodčímu řízení ad hoc a jestliže ve lhůtě 30 dnů - počítáno od

doručení arbitrážní žádosti (žaloby) žalované straně - jedna ze stran

nejmenuje svého rozhodce bude rozhodce - pokud není mezi stranami

dohodnuto jinak - jmenován na žádost druhé ze stran předsedou příslušné

obchodní komory v zemi, v níž má strana, která je v prodlení v okamžiku

podání arbitrážní žádosti svůj obvyklý pobyt nebo svoje sídlo. Tohoto

odstavce bude použito také pro nahrazení rozhodců jmenovaných jednou ze

stran nebo předsedou výše uvedené obchodní komory.



3. Jestliže se strany dohodly, že předloží rozhodnutí svých sporů

rozhodčímu řízení ad hoc, prováděnému jediným rozhodcem anebo několika

rozhodci, aniž by rozhodčí smlouva obsahovala takové údaje o opatřeních

potřebných pro organizaci rozhodčího řízení, o jaké jde v odstavci 1

tohoto článku, budou tato opatření podniknuta rozhodcem nebo rozhodci,

kteří již byli jmenováni, pokud se strany nedohodnou samy na těchto

opatřeních a s výhradou případu uvedeného v odstavci 2. Nedohodnou-li

se strany na jmenování jediného rozhodce anebo nedohodnou-li se

rozhodci na opatřeních, která je třeba provést, může žalobce podle své

volby požádat o provedení těchto opatření, pokud se strany shodly o

místě rozhodčího řízení, buď předsedu příslušné obchodní komory v zemi

podle místa rozhodčího řízení zvoleného stranami, anebo předsedu

příslušné obchodní komory v zemi, v níž má žalovaná strana v okamžiku

podání arbitrážní žaloby svůj obvyklý pobyt nebo svoje sídlo. Jestliže

se strany nedohodly o místě rozhodčího řízení, žalobce se může obrátit

podle své volby buď na předsedu příslušné obchodní komory v zemi, v níž

má žalovaná strana svůj obvyklý pobyt, bydliště nebo svoje sídlo, nebo

na Zvláštní Výbor, jehož složení a způsob činnosti je stanoven v

Příloze k této Úmluvě. Jestliže žalobce nevyužil oprávnění,

poskytnutých mu tímto odstavcem, mohou těchto oprávnění využít žalovaná

strana nebo rozhodci.



4. Předseda nebo Zvláštní Výbor mohou po obdržení žádosti podle povahy

případu



a) jmenovat jediného rozhodce, předsedajícího rozhodce, vrchního

rozhodce nebo třetího rozhodce;



b) nahradit jednoho nebo několik rozhodců jmenovaných jiným způsobem,

než který je předepsán v odstavci 2 tohoto článku;



c) určit místo arbitráže s tím, že rozhodci si mohou zvolit jiné místo

arbitráže;



d) určit pravidla řízení, jimiž se mají rozhodci řídit, a to buď přímým

jejich stanovením nebo odkazem na řád některé stálé rozhodčí instituce,

jestliže si rozhodci, při nedostatku dohody mezi stranami, taková

pravidla řízení nestanovili sami.



5. Jestliže strany smluvily, že předloží rozhodnutí svých sporů stálé

rozhodčí instituci, aniž by tuto instituci jmenovaly a jestliže se

nemohou dohodnout na jejím jmenování, může žalobce předložit žádost o

takové jmenování způsobem odpovídajícím ustanovením odstavce 3 tohoto

článku.



6. Jestliže rozhodčí smlouva neobsahuje žádné údaje o způsobu

rozhodčího řízení (arbitráž u stálé rozhodčí instituce nebo arbitráž ad

hoc), jemuž se strany rozhodly podrobit svůj spor a jestliže se strany

o této otázce nedohodnou, má žalobce možnost použít v této věci postupu

předvídaného v odstavci 3 tohoto článku. Předseda příslušné obchodní

komory nebo Zvláštní Výbor mohou buď odkázat strany na některou stálou

rozhodčí instituci, nebo vyzvat strany, aby jmenovaly své rozhodce ve

lhůtě, kterou jim určí, a aby se v téže lhůtě dohodly o opatřeních

nutných pro průběh rozhodčího řízení. V tomto posledním případě bude

pak použito odstavců 2, 3 a 4 tohoto článku.



7. Jestliže ve lhůtě 60 dnů od okamžiku, kdy byla na něj vznesena jedna

z žádostí uvedených v odstavcích 2, 3, 4, 5 a 6 tohoto článku, předseda

obchodní komory, určené podle jednoho z těchto odstavců, žádosti

nevyhoví, může se žadatel obrátit na Zvláštní Výbor se žádostí, aby

převzal výkon funkcí, které nebyly splněny.



Čl.V



Námitka nepříslušnosti rozhodce



1. Strana, která chce vznést námitku nepříslušnosti rozhodce,

zakládající se na neexistenci, neplatnosti nebo zániku rozhodčí

smlouvy, může tak učinit během rozhodčího řízení nejpozději při

předložení námitek ve věci samé. Námitku nepříslušnosti zakládající se

na tom, že sporná otázka přesahuje pravomoc rozhodce může vznést

nejpozději, jakmile bude během rozhodčího řízení uplatněna sporná

otázka, jejíž projednávání by překračovalo pravomoc rozhodce. Rozhodce

může připustit uplatnění námitky nepříslušnosnosti, jestliže zpoždění

stran při uplatnění námitky je způsobeno příčinou, kterou rozhodce

považuje za dostatečnou.



2. Námitky nepříslušnosti uvedené v odstavci 1 tohoto článku, které by

nebyly vzneseny během lhůt podle tohoto odstavce 1, nemohou být již

uplatňovány v dalším období rozhodčího řízení jde-li o námitky, jež

mohou uplatňovat toliko strany samy podle práva použitelného rozhodcem,

ani nemohou být již uplatňovány v pozdějším soudním řízení ve věci samé

nebo ve věci výkonu rozhodčího nálezu, jde-li o námitky ponechané na

vůli stranám podle práva stanoveného dle kolisních pravidel soudu

rozhodujícího ve věci samé nebo ve věci výkonu rozhodčího výroku.

Soudce však může přezkoumat rozhodnutí, jímž rozhodce zjistil opožděné

uplatnění námitky.



3. S výhradou pozdějšího soudního přezkoumání dovoleného podle práva

projednávajícího soudu, rozhodce, jehož příslušnost je brána v

pochybnost, nemá ustat v provádění rozhodčího řízení; je oprávněn

rozhodnout o své vlastní příslušnosti, jakož i o existenci nebo

platnosti rozhodčí smlouvy nebo smlouvy, jejíž součástí je rozhodčí

smlouva.



Čl.VI



Soudní příslušnost



1. Námitka nepříslušnosti soudu, jež má být uplatněna soudem v řízení

zahájeném jednou ze stran arbitrážní smlouvy a která je založena na

skutečnosti, že existuje arbitrážní smlouva, musí být pod hrozbou

ztráty práva na tuto námitku z důvodu uplynutí lhůty uplatněna

žalovanou stranou buďto před uplatněním námitek ve věci samé, nebo

nejpozději současně s těmito námitkami podle toho, zda právo státu,

jehož soud věc projednává, považuje námitku nepříslušnosti za otázku

řízení nebo za otázku týkající se věci samé.



2. Při rozhodování o existenci nebo o platnosti rozhodčí smlouvy budou

soudy smluvních států způsobilost stran posuzovat podle práva platného

pro tyto strany a pokud jde o jiné otázky bude postupovat:



a) podle práva, jemuž strany podrobily svou rozhodčí smlouvu;



b) jestliže nebyla o tomto právu učiněna žádná zmínka, podle práva

země, v níž má být vydán rozhodčí nález;



c) jestliže nebyla učiněna zmínka o právu, jemuž strany podrobily svou

smlouvu a jestliže v době, kdy otázka byla vznesena před soudem, nemůže

být předvídáno, v které zemi má být vydán rozhodčí nález, podle práva

použitelného podle kolisních pravidel projednávajícího soudu.



Soud může odmítnout uznání rozhodčí smlouvy, jestliže podle práva jeho

státu spor nemůže být podroben rozhodčímu řízení.



3. Jestliže bylo zahájeno rozhodčí řízení dříve než bylo vyvoláno

jakékoliv soudní řízení, soudy smluvních států, u kterých byla později

podána žaloba týkající se téže věci mezi týmiž stranami nebo týkající

se zjištění neexistence, neplatnosti nebo zániku rozhodčí smlouvy

odloží - pokud tomu nebrání vážné důvody - rozhodnutí o otázce

příslušnosti rozhodce až do té doby, než bude vydán rozhodčí nález.



4. Žádost o povolení zatímních nebo zajišťovacích opatření předložená

soudu nesmí být posuzována jako neslučitelná s rozhodčí smlouvou nebo

jako předložení záležitosti soudu k rozhodnutí ve věci samé.



Čl.VII



Použitelné právo



1. Strany mají na vůli určit právo, kterého mají rozhodci použít pro

rozhodování ve věci samé. Neoznačí-li strany použitelné právo, rozhodci

použijí práva určeného podle kolisního pravidla, které budou považovat

za přiměřené v daném případě. V obou případech budou rozhodci přihlížet

k ustanovením smlouvy a k obchodním zvyklostem.



2. Rozhodci budou jednat jako zprostředkovatelé dohody mezi stranami,

jestliže to odpovídá vůli stran a jestliže to dovoluje právo, podle

něhož se řídí arbitráž.



Čl.VIII



Odůvodnění nálezu



Předpokládá se, že se strany dohodly na tom, že rozhodčí nález musí být

odůvodněn, ledaže



a) strany výslovně prohlásí, že nález nebude odůvodňován nebo že



b) se podrobily rozhodčímu řízení, v jehož rámci není obvyklé uvádět

důvody pro rozhodčí nálezy, pokud v takovém případě strany nebo jedna z

nich nepožádají výslovně před skončením ústního jednání, nebo

nekonalo-li se ústní jednání, tedy před sepsáním nálezu, aby důvody

byly uvedeny.



Čl.IX



Zrušení rozhodčího nálezu



1. Zrušení rozhodčího nálezu, který se řídí touto Úmluvou v některém

smluvním státě nezakládá důvod k odmítnutí uznání nebo vykonatelnosti v

jiném smluvním státě, ledaže by zrušení bylo vysloveno v tom státě, ve

kterém nález byl vydán nebo podle jehož práva byl vydán, a to pro

některý z těchto důvodů:



a) strany rozhodčí smlouvy byly podle práva, které se na ně vztahuje,

nezpůsobilé k jednání nebo zmíněná smlouva není platná podle práva,

jemuž strany tuto Smlouvu podrobily, nebo jestliže takové právo

neoznačily, podle práva státu, kde nález byl vydán; nebo



b) strana, která žádá zrušení, nebyla řádně vyrozuměna o ustanovení

rozhodce nebo o rozhodčím řízení nebo nemohla z jiných důvodů se v

řízení vyjádřit;



c) nález se týká sporu, na který se nevztahuje smlouva o rozhodci nebo

který není v mezích rozhodčí doložky, nebo nález obsahuje rozhodnutí

přesahující dosah smlouvy o rozhodci nebo rozhodčí doložky; mohou-li

však být ustanovení rozhodčího nálezu o věcech podrobených rozhodčímu

řízení odděleny od ustanovení o věcech, které mu nejsou podrobeny,

první z nich mohou zůstat nedotčeny; nebo



d) složení rozhodčího soudu nebo rozhodčí řízení nebylo v souladu s

ujednáním stran, nebo nebylo-li takového ujednání, nebylo v souladu s

článkem IV této Úmluvy.



2. Ve vztazích mezi smluvními státy, které jsou zároveň účastníky

Newyorské Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů ze dne 10.

června 1958, omezuje odstavec 1 tohoto článku použití článku V,

odstavec 1 e) Newyorské úmluvy pouze na zrušovací důvody, které tento

odstavec výslovně uvádí.



Čl.X



Závěrečná ustanovení



1. Tato Úmluva je otevřena k podpisu nebo přístupu státům, jež jsou

členy Hospodářské komise pro Evropu a státům, jež jsou připuštěny do

Komise v postavení poradním podle odstavce 8 mandátu Komise.



2. Země, jež se mohou zúčastnit některé činnosti Hospodářské komise pro

Evropu v souladu s odstavcem 11 mandátu Komise, se mohou stát smluvními

stranami této Úmluvy přístupem k ní, až vstoupí v platnost.



3. Úmluva bude otevřena k podpisu do 31. prosince 1961 včetně. Poté

bude otevřena k přístupu.



4. Tato Úmluva bude ratifikována.



5. Ratifikace nebo přístup budou provedeny uložením listiny u

generálního tajemníka Organizace spojených národů.



6. Při podpisu, ratifikaci nebo přístupu k této Úmluvě zašlou smluvní

strany generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů seznam

obchodních komor nebo jiných institucí v jejich zemi, jejichž

předsedové budou pověřeni funkcemi svěřenými článkem IV této Úmluvy

předsedům příslušných obchodních komor.



7. Ustanovení této Úmluvy se nedotýkají platnosti mnohostranných nebo

dvoustranných dohod týkajících se arbitráže, které smluvní státy již

uzavřely nebo uzavřou.



8. Tato Úmluva vstoupí v platnost devadesátého dne poté, kdy pět zemí,

na něž se vztahuje odstavec 1 tohoto článku, uloží své ratifikační

listiny nebo listiny o přístupu. Pro každou zemi později ratifikující

tuto Úmluvu nebo k ní přistupující, vstoupí tato Úmluva v platnost

devadesátého dne poté, kdy taková země uloží svou ratifikační listinu

nebo listinu o přístupu.



9. Kterákoliv smluvní strana může vypovědět tuto Úmluvu oznámením

generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů. Výpověď vstoupí v

účinnost dvanáct měsíců po dni, kdy generální tajemník obdrží oznámení

o výpovědi.



10. Jestliže poté, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost, se počet

smluvních stran v důsledku výpovědi sníží na méně než pět, Úmluva

pozbude platnosti datem účinnosti poslední výpovědi.



11. Generální tajemník Organizace spojených národů bude notifikovat

zemím, uvedeným v odstavci 1, a zemím, jež se staly smluvními stranami

podle odstavce 2 tohoto článku,



a) prohlášení učiněná podle článku II, odstavce 2,



b) ratifikace a přístupy podle odstavce 1 a 2 tohoto článku,



c) sdělení zaslaná podle odstavce 6 tohoto článku,



d) datum vstupu v platnost této Úmluvy podle odstavce 8 tohoto článku,



e) vypovězení podle odstavce 9 tohoto článku,



f) ukončení platnosti této Úmluvy podle odstavce 10 tohoto článku.



12. Po 31. prosinci 1961 bude originál této Úmluvy uložen u generálního

tajemníka Organizace spojených národů, který každé zemi, na něž se

vztahují odstavce 1 a 2 tohoto článku zašle její ověřené opisy.



Na důkaz toho níže podepsaní, jsouce k tomu řádně zmocněni, podepsali

tuto Úmluvu.



Dáno v Ženevě dne 21. dubna 1961 v jednom vyhotovení ruském, anglickém

a francouzském jazyce, přičemž všechny tři texty jsou stejně platné.



Příl.



Složení a způsob činnosti Zvláštního Výboru uvedeného v článku IV

Úmluvy



1. Zvláštní Výbor uvedený v článku IV Úmluvy bude složen ze dvou

stálých členů a předsedy. Jeden ze stálých členů bude volen obchodními

komorami nebo jinými institucemi určenými podle článku X odstavce 6

Úmluvy se strany států, v nichž v okamžiku, kdy Úmluva je otevřena k

podpisu, jsou zřízeny národní komitéty Mezinárodní obchodní komory a

které v okamžiku volby jsou účastníky Úmluvy. Druhý člen bude volen

obchodními komorami nebo jinými institucemi určenými podle článku X

odstavce 6 Úmluvy se strany států, v nichž v okamžiku, kdy Úmluva je

otevřena k podpisu, nejsou zřízeny národní komitéty Mezinárodní

obchodní komory a které v okamžiku volby jsou účastníky Úmluvy.



2. Osoby povolané k výkonu funkce předsedy Zvláštního Výboru za

podmínek stanovených v odstavci 7, budou také voleny obchodními

komorami nebo jinými institucemi způsobem stanoveným v odstavci 1 této

Přílohy.



3. Obchodní komory nebo ostatní instituce uvedené v odstavci 1 této

Přílohy volí současně a za stejných podmínek jako předsedy a stálé

členy také náhradníky předsedů a stálých členů Zvláštního Výboru pro

případ, že předsedové nebo stálí členové dočasně nemají možnost

vykonávat své povinnosti. Jestliže předseda nebo stálý člen nemůže

trvale vykonávat své povinnosti nebo odstoupí, zvolený náhradník se

stává předsedou případně stálým členem a skupina obchodních komor nebo

jiných institucí, která zvolila náhradníka, jenž se stal předsedou nebo

stálým členem, zvolí nového náhradníka.



4. První volby Výboru konají se do 90 dnů po uložení páté ratifikační

listiny nebo listiny o přístupu. Těchto voleb se mohou také zúčastnit

obchodní komory nebo jiné instituce států, které podepsaly Úmluvu, ale

ještě se nestaly jejími smluvními stranami. Kdyby nebylo možno

přistoupit k volbám v uvedené lhůtě, bude používání odstavců 3 až 7

článku IV Úmluvy zastaveno až do doby, kdy budou provedeny výše uvedené

volby.



5. S výhradou ustanovení odstavce 7 budou členové Zvláštního Výboru

zvoleni na období čtyř let. Nové volby budou provedeny v prvních šesti

měsících čtvrtého roku počítáno od předchozích voleb. Kdyby nová volba

členů Výboru nevedla k výsledkům, zůstanou před tím zvolení členové ve

svých funkcích až do zvolení nových členů.



6. Výsledky voleb členů Zvláštního Výboru budou sděleny generálnímu

tajemníkovi Organizace spojených národů, který je oznámí státům

uvedeným v odstavci 1 článku X této Úmluvy, jakož i státům, které se

stanou smluvními stranami podle odstavce 2 článku X. Generální tajemník

oznámí také těmto zemím případné zastavení účinnosti a opětné používání

odstavců 3 až 7 článku IV Úmluvy podle odstavce 4 této Přílohy.



7. Osoby zvolené předsedou budou vykonávat svou funkci střídavě každá

během dvou let. Svěření funkce předsedy jedné ze dvou osob zvolených za

podmínek odstavce 2 se stane vylosováním pro prvé období dvou let poté,

kdy Úmluva vstoupí v platnost. Předsednictví pak připadne vždy pro

období dalších dvou let osobě zvolené předsedou se strany skupiny států

odlišné od skupin, která zvolila předsedu, jenž vykonával své funkce

během bezprostředně předcházejícího období dvou let.



8. Žádosti Zvláštnímu Výboru podle čl. IV odstavce 3 až 7 Úmluvy se

podávají výkonnému sekretáři Hospodářské komise pro Evropu. Výkonný

sekretář je předá nejprve členu Zvláštního Výboru zvolenému jinou

skupinou zemí nežli skupinou, která zvolila předsedu vykonávajícího

svou funkci v okamžiku podání žádosti. Řešení navržené členem, na

kterého se nejprve obrátil výkonný sekretář, bude odevzdáno

prostřednictvím výkonného sekretáře druhému členu výboru a bude-li

tento člen s řešením souhlasit, bude pak považováno za rozhodnutí

Výboru a takto bude sděleno výkonným sekretářem žadateli.



9. Jestliže oba členové Zvláštního Výboru, na něž se obrátil výkonný

sekretář, se nebudou moci dohodnout na řešení písemnou cestou, svolá

výkonný sekretář Hospodářské komise pro Evropu zasedání Zvláštního

Výboru do Ženevy, aby se pokusil dosáhnout jednomyslného rozhodnutí o

žádosti. Nebude-li dosaženo jednomyslnosti, bude učiněno rozhodnutí

Výboru většinou hlasů a sděleno výkonným sekretářem žadateli.



10. Výlohy spojené s jednáním Zvláštního Výboru ve sporu, který se bude

řídit touto Úmluvou, zaplatí zálohou navrhovatel, který bude oprávněn

uplatnit je jako výlohy řízení.