3/1978 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 12. ledna 1978
o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou
lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech
občanských, rodinných a trestních
Dne 25. listopadu 1976 byla v Sofii podepsána Smlouva mezi
Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou
republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech
občanských, rodinných a trestních.
Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé
socialistické republiky a prezident republiky ji ratifikoval.
Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 7. prosince 1977.
Podle svého článku 89 Smlouva vstoupila v platnost dnem 6. ledna 1978.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v.r.
SMLOUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou
republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech
občanských, rodinných a trestních
Prezident Československé socialistické republiky a Státní rada
Bulharské lidové republiky,
vedeni přáním dále rozvíjet přátelské vztahy mezi oběma státy v souladu
se Smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi
Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou
republikou ze dne 26. dubna 1968 a
ve snaze prohloubit a zdokonalit jejich vzájemné vztahy v oblasti
právních styků, které byly dosud upraveny Smlouvou mezi Československou
republikou a Lidovou republikou bulharskou o právní pomoci ve věcech
občanských a trestních ze dne 13. dubna 1954,
se rozhodli sjednat tuto Smlouvu.
K tomuto účelu jmenovali svými zmocněnci:
Prezident Československé socialistické republiky
Dr. Jana Němce,
ministra spravedlnosti České socialistické republiky,
Státní rada Bulharské lidové republiky
Svetlu Daskalovou,
ministryni spravedlnosti Bulharské lidové republiky,
kteří po výměně svých plných mocí, shledaných v řádné a náležité formě,
se dohodli takto:
ČÁST I
Všeobecná ustanovení
Čl.1
Právní ochrana
(1) Státní občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní
strany stejných práv a stejné právní ochrany v osobních a majetkových
věcech jako její vlastní státní občané.
(2) K uplatnění svých práv a zájmů mohou státní občané jedné smluvní
strany vystupovat před justičními orgány (soudy, prokuratury, státní
notářství) i jinými orgány druhé smluvní strany, do jejichž působnosti
patří věci, které jsou předmětem této Smlouvy, za stejných podmínek
jako její vlastní státní občané.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se použije obdobně i na
právnické osoby.
Čl.2
Právní pomoc a způsob styku
(1) Justiční orgány smluvních stran si budou poskytovat vzájemně právní
pomoc ve věcech občanských, rodinných a trestních.
(2) Jiné orgány činné ve věcech občanských, rodinných a trestních si
poskytují právní pomoc prostřednictvím justičních orgánů.
(3) Justiční orgány se při poskytování právní pomoci stýkají mezi
sebou, nestanoví-li tato Smlouva jinak, prostřednictvím svých
ústředních orgánů.
(4) Ústředními orgány ve smyslu této Smlouvy jsou ze strany
Československé socialistické republiky: Generální prokuratura
Československé socialistické republiky, ministerstvo spravedlnosti
České socialistické republiky a ministerstvo spravedlnosti Slovenské
socialistické republiky; ze strany Bulharské lidové republiky: Hlavní
prokuratura Bulharské lidové republiky a ministerstvo spravedlnosti
Bulharské lidové republiky.
(5) Smluvní strany si budou vzájemně poskytovat právní pomoc výkonem
jednotlivých procesních úkonů, zvláště sepisováním, zasíláním a
doručováním listin, prováděním prohlídek, odnímáním a odevzdáváním
věcných důkazů, prováděním znaleckých posudků, výslechem účastníků,
obviněných, svědků a znalců, výslechem stran a jiných osob, výkonem
rozhodnutí, vydáním pachatele trestného činu aj.
Čl.3
Obsah dožádání o právní pomoc
(1) Dožádání musí obsahovat označení dožadujícího orgánu, dožádaného
orgánu, věci, v níž se právní pomoc žádá, jména účastníků, jejich
státní občanství, zaměstnání a bydliště, jména jejich zástupců, jakož i
druh žádané právní pomoci.
(2) V dožádání v trestních věcech je třeba uvést také popis a označení
trestného činu a datum a místo narození obviněných.
(3) Dožádání bude opatřeno vlastnoručním podpisem a úřední pečetí.
(4) Dožádání o doručení musí obsahovat i přesnou adresu příjemce a druh
doručované písemnosti.
(5) Při dožádání o právní pomoc mohou smluvní strany použít formulářů,
jejichž znění bude vzájemně dohodnuto.
Způsob vyřízení dožádání o právní pomoc
Čl.4
(1) Při vyřizování dožádání o právní pomoc použije orgán dožádané
smluvní strany vlastních právních předpisů.
(2) Není-li orgán, jemuž bylo dožádání zasláno, příslušný, zašle
dožádání příslušnému orgánu.
(3) Není-li známa přesná adresa osoby uvedené v dožádání, orgán
dožádané smluvní strany učiní nutná opatření ke zjištění adresy.
Nemůže-li adresu zjistit, uvědomí o tom dožadující orgán a současně
dožádání o právní pomoc vrátí.
(4) Na požádání orgánů dožadující smluvní strany orgán dožádané smluvní
strany včas sdělí dožadujícímu orgánu i zúčastněným stranám místo a
dobu výkonu dožádání.
(5) Po vyřízení dožádání vrátí dožádaný orgán spisy dožadujícímu
orgánu; v případech, ve kterých dožádání nebylo možno vyhovět, vrátí
spisy a současně sdělí důvody, které zabránily vyřízení.
(6) Dožádaný orgán provede doručení způsobem předepsaným jeho vlastním
právním řádem, jestliže je písemnost sepsána v jazyce dožádané smluvní
strany nebo je k ní připojen ověřený překlad do tohoto jazyka. Jinak
doručí dožádaný orgán písemnost adresátu, pokud je ochoten ji
dobrovolně přijmout. Na žádost dožadujícího orgánu může však použít
způsob vyřízení, který je v dožádání uveden.
Čl.5
Doručení se prokáže potvrzením podepsaným příjemcem a opatřeným úřední
pečetí, datem a podpisem doručujícího orgánu nebo potvrzením vydaným
tímto orgánem, jímž se prokazuje způsob, místo a čas doručení. Je-li
doručovaná písemnost zaslána ve dvojím vyhotovení, může se potvrzení o
přijetí a o vykonaném doručení provést také na druhém stejnopisu.
Čl.6
Doručování vlastním státním občanům
(1) Smluvní strany mají právo doručovat listiny vlastním státním
občanům prostřednictvím svých diplomatických misí nebo konzulárních
úřadů.
(2) Při takovém doručení nesmějí být ukládána donucovací opatření.
Čl.7
Odmítnutí právní pomoci
Příslušné orgány dožádané smluvní strany mohou odmítnout poskytnutí
právní pomoci v případě, že by jejím poskytnutím byla porušena její
svrchovanost nebo bezpečnost.
Čl.8
Náklady právní pomoci
(1) Za výkon dožádání o poskytnutí právní pomoci nebudou smluvní strany
požadovat náhradu nákladů. Tyto náklady nese dožádaná smluvní strana.
(2) Dožádaný orgán oznámí dožadujícímu orgánu výši nákladů uvedených v
odstavci 1 tohoto článku. V případě, že dožadující orgán vybere tyto
náklady od osoby, která je povinna je zaplatit, zůstanou vybrané částky
smluvní straně, jejíž orgán je vybral.
Čl.9
Imunita znalců a svědků
(1) Svědek nebo znalec, který se na předvolání doručené mu orgánem
dožádané smluvní strany dostaví před orgán dožadující smluvní strany,
bez zřetele na státní občanství nepodléhá trestnímu stíhání na jejím
území, ani výkonu trestu, uloženého mu za trestný čin spáchaný před
překročením jejích státních hranic.
(2) Imunita svědka nebo znalce zaniká, neopustí-li území dožadující
smluvní strany do jednoho týdne ode dne, kdy orgán, který ho předvolal,
mu sdělil, že jeho přítomnost není nutná. Do této lhůty se nepočítá
doba, v níž svědek nebo znalec nemohl opustit území dožadující smluvní
strany z příčin, jež jsou na něm nezávislé.
Čl.10
Platnost listin
(1) Listiny vydané nebo ověřené v předepsané formě a opatřené úřední
pečetí soudu, státního notářství (státního orgánu) nebo úřední osoby
(tlumočníka, znalce) jedné smluvní strany, nevyžadují na území druhé
smluvní strany další ověření. Totéž platí i pro podpisy na listinách a
podpisy, které byly ověřeny podle předpisů jedné ze smluvních stran.
(2) Listiny, které se na území jedné ze smluvních stran považují za
veřejné, mají na území druhé smluvní strany průkaznou moc veřejných
listin.
Čl.11
Právní informace
Ústřední orgány smluvních stran se budou vzájemně informovat o platných
právních předpisech, které platí nebo platily na jejich území a o
právních otázkách.
Čl.12
Jazyk
Ve vzájemných stycích používají československé orgány jazyka českého
nebo slovenského nebo ruského a bulharské orgány jazyka bulharského
nebo ruského.
Čl.13
Osvobození od jistoty na náklady řízení a náhrada nákladů řízení
Od státních občanů jedné ze smluvních stran, kteří vystupují před
soudem druhé smluvní strany a kteří se zdržují na území jedné ze
smluvních stran, nesmí být požadována záloha na náklady řízení jen z
toho důvodu, že jsou cizinci a že nemají bydliště nebo pobyt na území
smluvní strany, před jejímž soudem vystupují.
Povolení výkonu rozhodnutí o nákladech řízení
Čl.14
(1) Bylo-li účastníku osvobozenému podle článku 13 této Smlouvy uloženo
pravomocným rozhodnutím na území jedné smluvní strany nahradit náklady
soudního řízení druhého účastníka, povolí příslušný soud na území druhé
smluvní strany na návrh bezplatně výkon rozhodnutí k vymožení těchto
nákladů.
(2) Do soudních nákladů jsou počítány i náklady spojené s překladem a
ověřením listin uvedených v článku 15 této Smlouvy.
Čl.15
(1) Soud, který nařizuje výkon rozhodnutí pro náklady řízení, omezí své
zkoumání jen na to, zda rozhodnutí nabylo právní moci a zda je
vykonatelné.
(2) K návrhu na výkon rozhodnutí se připojí opis části rozhodnutí
obsahující výrok o nákladech, ověřený soudem I. stupně a dále potvrzení
vydané týmž soudem, že rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné. Tyto
doklady musí být připojeny s překladem pořízeným podle článku 4
odstavce 6 této Smlouvy, do jazyka smluvní strany, na jejímž území se
má výkon provést.
(3) Orgán smluvní strany, na jejímž území byly náklady zálohovány
státem, požádá příslušný soud druhé smluvní strany, aby náklady a
poplatky vymohl. Soud vybranou částku odevzdá diplomatické misi nebo
konzulárnímu úřadu druhé smluvní strany.
Čl.16
(1) Návrh na soudní výkon rozhodnutí pro náklady řízení, které se má
vykonat na území druhé smluvní strany, lze podat u soudu, který vydal
rozhodnutí o nákladech nebo u soudu, který ve věci rozhodl v I. stupni.
(2) Soud uvedený v odstavci 1 tohoto článku zašle návrh příslušnému
soudu druhé smluvní strany, způsobem uvedeným v článku 2 odstavci 3
této Smlouvy.
Čl.17
Soud projedná návrh na výkon rozhodnutí pro náklady řízení bez slyšení
účastníků, i když navrhovatel nesložil zálohu na náklady vykonávacího
řízení. Proti rozhodnutí o nařízení výkonu nebo jeho odmítnutí je
přípustný opravný prostředek podle práva smluvní strany, na jejímž
území se o návrhu rozhoduje.
Osvobození od poplatků a záloh
Čl.18
Státní občané jedné smluvní strany jsou osvobozeni od poplatků i
nákladů řízení před justičními orgány druhé smluvní strany a požívají i
bezplatné právní pomoci za týchž podmínek a v témže rozsahu jako státní
občané této smluvní strany.
Čl.19
(1) Osvědčení o osobních, rodinných a majetkových poměrech, vydávají
příslušné orgány smluvní strany, na jejímž území má žadatel své
bydliště nebo pobyt.
(2) Nemá-li ten, kdo si přeje požívat úlev, bydliště ani pobyt na území
jedné ze smluvních stran, osvědčení může být vydáno diplomatickou misí
nebo konzulárním úřadem státu, jehož je státním občanem.
(3) Justiční orgán, který vydává rozhodnutí o úlevách podle článku 18
této Smlouvy, si může vyžádat doplňující informace od orgánu, který
osvědčení vydal.
Čl.20
Přiznal-li příslušný soud osvobození od poplatků státnímu občanu druhé
smluvní strany, vztahuje se toto na všechna jednání v řízení, i na
řízení o výkonu rozhodnutí.
Čl.21
Podává-li státní občan jedné ze smluvních stran žádost o přiznání úlev
podle článku 18 této Smlouvy před příslušným orgánem druhé smluvní
strany, může tak učinit před orgánem příslušným podle místa jeho
bydliště nebo pobytu. Tento orgán postoupí žádost spolu s osvědčeními
vydanými podle článku 19 této Smlouvy příslušnému orgánu druhé smluvní
strany.
Čl.22
Je-li státní občan jedné ze smluvních stran povinen zaplatit poplatky a
náklady řízení orgánům druhé smluvní strany, na jejímž území nemá
bydliště nebo pobyt, poskytne se mu lhůta, která je dostačující k
zaplacení takových poplatků a soudních nákladů.
Zasílání dokladů o osobním stavu a jiných listin
Čl.23
(1) Smluvní strany si budou vzájemně zasílat výpisy z matrik, týkající
se zápisů o státních občanech jedné ze smluvních stran v matrikách
druhé smluvní strany. Výpisy budou zasílány ihned po provedení zápisu
do matrik, a to bezplatně diplomatickou cestou.
(2) Matriční úřady obou smluvních stran zašlou na žádost soudů a úřadů
druhé smluvní strany žádané výpisy pro úřední potřebu bez poplatků.
(3) Žádosti státních občanů smluvních stran o zaslání výpisu z matrik
je možno zaslat přímo příslušnému orgánu druhé smluvní strany. Vyžádané
doklady budou žadateli zaslány prostřednictvím diplomatické mise nebo
konzulárního úřadu smluvní strany, jejíž orgán doklad vydal.
Diplomatická mise nebo konzulární úřad vybere od žadatele současně
poplatek za vyhotovení dokladu.
(4) Budou-li v matrice jedné ze smluvních stran provedeny dodatečné
zápisy, změny nebo opravy v osobním stavu státních občanů druhé smluvní
strany, orgány této smluvní strany zašlou opis nebo výpis z matričního
zápisu s provedenými změnami a opravami.
Čl.24
Smluvní strany si budou vzájemně zasílat opisy pravomocných rozhodnutí,
týkajících se osobního stavu státních občanů druhé smluvní strany. V
těchto rozhodnutích je třeba uvést také údaje o státním občanství
osoby, jíž se rozhodnutí týká.
Čl.25
Žádosti státních občanů jedné ze smluvních stran o vydání a zaslání
listin o vzdělání, o odpracovaných letech nebo jiných listin o osobních
nebo majetkových právech a zájmech těchto státních občanů budou zaslány
orgánem druhé smluvní strany diplomatickou cestou. Poplatky nebo
náklady, jsou-li vybírány, budou vybrány orgány dožadující smluvní
strany a ponechány na jejich účtu.
Čl.26
Zjišťování adres a jiných údajů
(1) Justiční orgány smluvních stran si na žádost poskytnou pomoc při
zjišťování adres osob, zdržujících se na jejich území, je-li toho
zapotřebí k uplatnění práv jejich státních občanů.
(2) Je-li u justičního orgánu jedné smluvní strany uplatněn nárok na
výživné proti povinnému, který se zdržuje na území druhé smluvní
strany, poskytne justiční orgán této smluvní strany na žádost pomoc i
při zjištění organizace, u které je povinný zaměstnán, jakož i výše
výdělku, kterého u této organizace dosahuje.
ČÁST II
Věci občanské a rodinné
HLAVA 1
Věci osobního stavu
Čl.27
Způsobilost k právům a k právním úkonům
(1) Způsobilost fyzické osoby k právům a k právním úkonům se řídí
právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba.
(2) Způsobilost právnické osoby k právům se řídí právním řádem smluvní
strany, podle kterého vznikla.
Čl.28
Prohlášení za mrtvého a důkaz smrti
(1) Prohlášení za mrtvého a důkaz smrti provede příslušný soud smluvní
strany, jejímž státním občanem byla osoba v době poslední zprávy o ní.
(2) Příslušné soudy jedné smluvní strany mohou prohlásit za mrtvého,
nebo provést důkaz smrti na žádost toho, kdo žije na jejím území na
základě právních vztahů, opírajících se o právní předpisy této smluvní
strany.
(3) Ve věcech uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku použije
příslušný soud právního řádu smluvní strany, jejímž státním občanem
byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla ještě naživu.
(4) Ustanovení předchozích odstavců tohoto článku se vztahují přiměřeně
i na prohlášení za nezvěstného, jestliže to právní řád dožádané smluvní
strany upravuje.
Zbavení a omezení způsobilosti k právním úkonům
Čl.29
Pokud tato Smlouva nestanoví jinak, je pro zbavení a omezení
způsobilosti k právním úkonům příslušný soud smluvní strany, jejímž
státním občanem je osoba, o jejíž způsobilosti se má rozhodnout; soud
přitom použije právních předpisů této smluvní strany.
Čl.30
(1) Jestliže soud jedné smluvní strany zjistí, že u státního občana
druhé smluvní strany, který má bydliště nebo pobyt na jejím území, jsou
důvody pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, podá o
tom zprávu příslušnému soudu druhé smluvní strany. V neodkladných
případech může učinit dočasně opatření potřebná k ochraně této osoby
nebo jejího majetku. O těchto opatřeních podá zprávu soudu smluvní
strany, jejímž je osoba státním občanem.
(2) Jestliže soud smluvní strany, jemuž byla podána zpráva podle
ustanovení odstavce 1 tohoto článku, se sám neujme řízení do 3 měsíců
nebo se v této lhůtě nevyjádří, řízení o zbavení nebo omezení
způsobilosti k právním úkonům provede soud smluvní strany, na jejímž
území má tato osoba bydliště nebo pobyt. Zbavení nebo omezení
způsobilosti k právním úkonům se může v těchto případech vyslovit jen z
důvodů, které jsou stanoveny právními řády obou smluvních stran.
Rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům bude
zasláno příslušnému soudu druhé smluvní strany.
Čl.31
Ustanovení článků 29 a 30 této Smlouvy bude použito obdobně i při
vrácení způsobilosti k právním úkonům.
HLAVA 2
Věci rodinné
Čl.32
Uzavření manželství
(1) Podmínky uzavření manželství se řídí pro každou osobu, která chce
uzavřít manželství, právním řádem smluvní strany, jejímž je státním
občanem.
(2) Ustanovení odstavce 1 tohoto článku nevylučuje použití právního
řádu smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá, pokud jde o
okolnosti, které bezvýjimečně vylučují uzavření manželství.
(3) Forma uzavření manželství se řídí právním řádem smluvní strany, na
jejímž území se manželství uzavírá.
Čl.33
Osobní a majetkové poměry manželů
(1) Osobní a majetkové poměry manželů, kteří jsou státními občany jedné
ze smluvních stran a mají bydliště na území druhé smluvní strany, se
řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž jsou státními občany.
(2) Pokud jeden z manželů je státním občanem jedné smluvní strany a
druhý státním občanem druhé smluvní strany, řídí se jejich osobní a
majetkové poměry právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají
nebo naposledy měli společné bydliště.
(3) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku budou
příslušné soudy obou smluvních stran. Ustanovení článku 34 odstavce 6
této Smlouvy platí obdobně.
Čl.34
Rozvod
(1) Pro rozvod manželství platí zákony smluvní strany, jejímiž státními
občany jsou manželé v době podání návrhu.
(2) Je-li jeden z manželů státním občanem jedné a druhý státním občanem
druhé smluvní strany, používá soud, u kterého se řízení o rozvod koná,
vlastních právních předpisů.
(3) Pro rozvod podle odstavce 1 tohoto článku má pravomoc soud té
smluvní strany, jejímiž státními občany jsou manželé v době podání
návrhu. Mají-li oba manželé v době podání návrhu své bydliště na území
druhé smluvní strany, má pravomoc i tento soud.
(4) Pro rozvod podle odstavce 2 tohoto článku má pravomoc soud té
smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé své bydliště.
(5) Má-li jeden z manželů své bydliště na území jedné a druhý na území
druhé smluvní strany, je pro rozvod přiznána pravomoc soudům obou
smluvních stran.
(6) Je-li řízení zahájeno u soudu jedné smluvní strany, nemůže o téže
věci probíhat řízení u soudu druhé smluvní strany. Soud, u něhož bylo
řízení o téže věci zahájeno později, z těchto důvodů řízení zastaví.
Čl.35
Určení, že tu je či není manželství a neplatnost manželství
(1) Určení, že tu je či není manželství nebo vyslovení neplatnosti
manželství pro nedostatek podmínek pro uzavření manželství se řídí
právním řádem, kterého mělo být použito podle článku 32 odstavce 1 této
Smlouvy.
(2) Určení, že tu je či není manželství a vyslovení neplatnosti
manželství pro porušení formy při uzavření manželství se řídí právním
řádem platným v místě, kde manželství bylo uzavřeno.
(3) Pro určení příslušnosti soudu se použije obdobně ustanovení článku
34 této Smlouvy.
Čl.36
Právní poměry mezi rodiči a dětmi
(1) Uznání, zjištění a popření otcovství nebo zjištění mateřství se
řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem bylo dítě v
době narození. Pro řízení je příslušný soud smluvní strany, na jejímž
území dítě žije v době zahájení řízení.
(2) Pokud jde o formu uznání otcovství postačí, bylo-li postupováno
podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území se stal projev
vůle.
(3) Ostatní právní poměry mezi rodiči a dětmi, zejména úprava výchovy a
výživy dítěte se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním
občanem je dítě. Pro řízení je příslušný orgán smluvní strany, na
jejímž území žije dítě v době zahájení řízení.
Čl.37
Vyživovací povinnost
(1) Vyživovací povinnost podle práva rodinného se řídí právním řádem
smluvní strany, jejímž státním občanem je ten, kdo má nárok na výživné.
(2) Ve věcech uvedených v odstavci 1 tohoto článku je příslušný soud
smluvní strany, na jejímž území má oprávněná osoba bydliště.
Čl.38
Osvojení
(1) Osvojení se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním
občanem je osvojitel v době zahájení řízení o osvojení.
(2) K osvojení musí být dán souhlas dítěte, jakož i jiných osob a
orgánů, vyžadují-li to právní předpisy smluvní strany, jejímž státním
občanem je osvojované dítě.
(3) Je-li dítě osvojováno manželi, z nichž jeden je státním občanem
jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, musí
být splněny podmínky stanovené právními řády obou smluvních stran.
(4) K osvojení jsou příslušné orgány smluvní strany, jejímž státním
občanem je osvojitel. V případě odstavce 3 tohoto článku jsou příslušné
orgány smluvní strany, na jejímž území manželé mají nebo naposledy měli
společné bydliště.
(5) Ustanovení předcházejících odstavců tohoto článku bude obdobně
použito i při zrušení osvojení.
Poručenství a opatrovnictví
Čl.39
(1) Ve věcech poručenství a opatrovnictví nad státními občany smluvních
stran jsou příslušné, pokud v této Smlouvě není stanoveno něco jiného,
orgány smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, které má být
poručenství nebo opatrovnictví zřízeno.
(2) Zřízení a zánik poručenství a opatrovnictví se řídí právním řádem
smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, které má být
poručenství nebo opatrovnictví zřízeno.
(3) Právní poměry mezi poručníkem a poručencem, jakož i mezi
opatrovníkem a opatrovancem se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž
orgán zřídil poručenství nebo opatrovnictví.
(4) Povinnost převzetí poručenství nebo opatrovnictví se řídí právním
řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, která se má stát
poručníkem nebo opatrovníkem.
(5) Má-li poručenec nebo opatrovanec bydliště na území jedné ze
smluvních stran, může být ustanoven za poručníka nebo opatrovníka i
státní občan druhé smluvní strany za předpokladu, že má bydliště na
území druhé smluvní strany, kde se má poručenství nebo opatrovnictví
vykonávat a že jeho ustanovení nejlépe vyhovuje zájmům poručence nebo
opatrovance.
Čl.40
(1) Je-li třeba poručenských nebo opatrovnických opatření na ochranu
zájmů státního občana jedné smluvní strany, jehož bydliště, pobyt nebo
majetek je na území druhé smluvní strany, zpraví o tom orgán této
smluvní strany bez odkladu orgán příslušný podle článku 39 odstavce 1
této Smlouvy.
(2) V neodkladných případech může orgán druhé smluvní strany učinit
přiměřená prozatímní opatření sám podle svého právního řádu, musí však
o tom bez odkladu zpravit orgán příslušný podle článku 39 odstavce 1
této Smlouvy. Taková opatření zůstanou v platnosti až do jiného
rozhodnutí tohoto orgánu.
Čl.41
(1) Orgány jedné ze smluvních stran, jejímž státním občanem je ten, kdo
potřebuje poručenství nebo opatrovnictví, mohou požádat orgány druhé
smluvní strany, aby ustanovily poručníka nebo opatrovníka anebo, aby
učinily prozatímní opatření, má-li tato osoba bydliště nebo pobyt na
území této smluvní strany. Dožádané orgány uvědomí dožadující orgány o
ustanovení poručníka nebo opatrovníka anebo o učinění prozatímních
opatření.
(2) Orgán příslušný podle článku 39 odstavce 1 této Smlouvy může
přenést vedení poručenství nebo opatrovnictví na orgán druhé smluvní
strany, jestliže poručenec nebo opatrovanec má bydliště nebo pobyt na
území této smluvní strany. Přenesení se stane účinným, když dožádaný
orgán vedení poručenství nebo opatrovnictví převezme a dožadující orgán
o tom zpraví.
(3) Orgán, který převzal podle odstavce 1 tohoto článku vedení
poručenství nebo opatrovnictví, je vede podle právního řádu svého
státu; použije však, pokud jde o způsobilost k právům a k právním
úkonům, práva smluvní strany, jejímž státním občanem je poručenec nebo
opatrovanec. K rozhodnutím, která se týkají osobního stavu, není
oprávněn; může však udělit přivolení uzavření manželství, kterého je
třeba podle právního řádu smluvní strany, jejímž je poručenec nebo
opatrovanec státním občanem.
HLAVA 3
Věci majetkové
Čl.42
Forma právních úkonů
(1) Forma právních úkonů se řídí právními předpisy, jež platí pro
samotný právní úkon. Stačí však, jsou-li zachovány právní předpisy
platné v místě konání úkonu.
(2) Forma právních úkonů, týkajících se nemovitosti, se řídí právními
předpisy smluvní strany, na jejímž území je nemovitost.
Čl.43
Nemovitosti
Věcná práva k nemovitostem se řídí právním řádem smluvní strany, na
jejímž území nemovitost leží, a k rozhodování o nich je příslušný orgán
této smluvní strany.
Čl.44
Ustanovení o náhradě škody
Závazky z protiprávních úkonů nebo z jiných událostí, za kterých vzniká
povinnost k náhradě škody, se spravují právním řádem smluvní strany,
kde se takový čin nebo událost staly. Příslušný je soud této smluvní
strany. Poškozený může podat žalobu také u soudu smluvní strany, na
jejímž území má bydliště žalovaný nebo u soudu smluvní strany, na
jejímž území je majetek žalovaného.
HLAVA 4
Věci dědické
Čl.45
Zásada rovnosti
(1) Státní občané jedné smluvní strany mohou nabývat jmění nebo jiných
práv na území druhé smluvní strany děděním ze zákona nebo ze závěti za
stejných podmínek a ve stejném rozsahu, jako vlastní státní občané.
(2) Státní občané jedné smluvní strany mohou v závěti nakládat svým
jměním nacházejícím se na území druhé smluvní strany.
Čl.46
Použití práva
(1) Dědické poměry se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním
občanem byl zůstavitel v době smrti.
(2) Dědické právo k nemovitostem se řídí právními předpisy smluvní
strany, na jejímž území je nemovitost.
Čl.47
Odúmrť
Jestliže podle právního řádu smluvní strany, jímž se řídí dědické
poměry, není dědiců, odevzdá se movitý majetek smluvní straně, jejímž
státním občanem byl zůstavitel v době smrti, nemovitý majetek smluvní
straně, na jejímž území je nemovitost.
Čl.48
Závěť
(1) Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i právní následky vad
vůle a jejího projevu se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž
státním občanem byl zůstavitel v době, kdy závěť zřídil nebo zrušil.
(2) Forma závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním
občanem byl zůstavitel v době, kdy závěť zřídil. Stačí však, jestliže
se postupovalo podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území byla
závěť zřízena. Totéž platí pro zrušení závěti.
Čl.49
Vyhlášení závěti
K vyhlášení závěti je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území
je závěť. Orgánu příslušnému k projednání dědictví je třeba zaslat
ověřený opis závěti a protokolu o jejím vyhlášení a na žádost i
originál závěti.
Čl.50
Příslušnost v dědických věcech
(1) K projednání movitého dědictví je, s výjimkou případu uvedeného v
odstavci 4 tohoto článku, příslušný orgán smluvní strany, jejímž
státním občanem byl zůstavitel v době smrti.
(2) K projednání dědictví k nemovitostem je příslušný orgán smluvní
strany, na jejímž území leží nemovitost.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku platí i pro projednání
dědických sporů.
(4) Jestliže zůstavitel, který byl státním občanem jedné smluvní
strany, měl poslední bydliště na území druhé smluvní strany, mohou
dědicové, kteří mají bydliště nebo pobyt na území této smluvní strany,
žádat do 6 měsíců po zůstavitelově smrti, aby movité dědictví
nacházející se na tomto území bylo projednáno příslušným orgánem této
smluvní strany. Jestliže do 3 měsíců od vyrozumění o takové žádosti
žádný z dědiců nevznese námitky, bude žádosti vyhověno.
(5) Posouzení, zda jde o majetek movitý nebo nemovitý, se řídí právním
řádem smluvní strany, kde se majetek nachází.
Čl.51
Opatření k zajištění dědictví
(1) Orgán smluvní strany, na jejímž území je dědictví po státním občanu
druhé smluvní strany, učiní podle právního řádu svého státu opatření
nutná k zajištění dědictví a k jeho správě. Příslušné orgány smluvních
stran budou stejně postupovat i v případech, kdy jako dědic přichází v
úvahu státní občan druhé smluvní strany.
(2) O opatřeních, která byla učiněna podle ustanovení odstavce 1 tohoto
článku, je třeba uvědomit diplomatickou misi nebo konzulární úřad druhé
smluvní strany, které mohou při výkonu opatření k zajištění dědictví
přímo nebo prostřednictvím zmocněnce spolupůsobit. Na jejich návrh
mohou být provedená opatření odložena, změněna nebo zrušena.
(3) Na návrh orgánu příslušného k projednání dědictví budou opatření
provedená podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku změněna nebo
zrušena.
Čl.52
Oznámení smrti zůstavitele
(1) Zemře-li státní občan jedné smluvní strany na území druhé smluvní
strany, příslušný orgán to neprodleně oznámí diplomatické misi nebo
konzulárnímu úřadu té smluvní strany, jejímž státním občanem byl
zemřelý, a sdělí vše, co je mu známo o dědicích, o jejich bydlišti, o
dědictví, o závěti, jakož i o těch, kteří byli v závěti uvedeni, pokud
žijí. Příslušný orgán také sdělí, pokud je mu to známo, že zemřelý
zanechal dědictví ve třetím státě.
(2) Ukáže-li se při zahájení dědického řízení na území jedné ze
smluvních stran, že dědici nebo ti, kdož byli v závěti uvedeni, jsou
státními občany druhé smluvní strany a že tam bydlí, příslušný orgán to
po zahájení dědického řízení neprodleně sdělí diplomatické misi nebo
konzulárnímu úřadu druhé smluvní strany.
Oprávnění diplomatické mise nebo konzulárního úřadu v dědických věcech
Čl.53
V dědických věcech včetně dědických sporů jsou diplomatické mise a
konzulární úřady smluvních stran oprávněny zastupovat bez zvláštní plné
moci před orgány druhé smluvní strany vlastní státní občany, pokud tito
jsou nepřítomni a neustanoví si zmocněnce.
Čl.54
Zemře-li státní občan jedné smluvní strany v době přechodného pobytu na
území druhé smluvní strany, věci, které měl u sebe, budou bez dalšího
řízení a po úhradě jeho dluhů odevzdány spolu s jejich seznamem
diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímž byl
státním občanem.
Čl.55
Vydání dědictví
(1) Jestliže movité dědictví nebo výtěžek z prodeje movitého nebo
nemovitého dědictví má být po projednání dědictví vydán dědicům, kteří
mají bydliště nebo pobyt na území druhé smluvní strany, a jestliže není
možno dědictví nebo jeho výtěžek vydat přímo dědici nebo jeho
zmocněnci, vydá se diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu této
smluvní strany.
(2) Dědictví se podle odstavce 1 tohoto článku vydá:
a) jestliže byly zajištěny nebo zaplaceny všechny pohledávky věřitelů,
kteří se přihlásili v určité době podle právních předpisů smluvní
strany, na jejímž území je dědictví,
b) jestliže byly zaplaceny nebo zajištěny všechny dlužné poplatky a
daně,
c) jestliže daly příslušné orgány souhlas k vývozu movitostí a k
převodu částek získaných z prodeje.
HLAVA 5
Uznání a výkon rozhodnutí
Čl.56
(1) Smluvní strany za podmínek stanovených v této Smlouvě uznávají a
vykonávají na svém území rozhodnutí vydaná na území druhé smluvní
strany:
a) rozhodnutí soudů ve věcech občanských a rodinných, jakož i soudní
smíry uzavřené v těchto věcech o majetkových nárocích,
b) rozhodnutí soudů v trestních věcech o náhradě škody a o jiných
občanskoprávních nárocích.
(2) Za soudní rozhodnutí ve smyslu ustanovení odstavce 1 tohoto článku
se pokládají též rozhodnutí o dědictví vydaná orgánem jedné smluvní
strany, příslušným podle právního řádu této smluvní strany k
projednávání věcí dědických.
(3) Za rozhodnutí se v dalších ustanoveních tohoto oddílu pokládají též
smíry uvedené v odstavci 1 bod a) tohoto článku.
Čl.57
Pravomocná rozhodnutí v občanskoprávních a rodinných věcech o
nemajetkových právních vztazích, které vydaly justiční orgány jedné
smluvní strany, jsou uznávána na území druhé smluvní strany za
podmínky, že justiční orgány této druhé smluvní strany nevydaly dříve o
této otázce rozhodnutí nebo není-li podle této Smlouvy otázka ve
výhradní pravomoci justičních orgánů této smluvní strany.
Čl.58
Rozhodnutí uvedená v ustanovení článku 56 této Smlouvy budou uznávána a
vykonávána za podmínek, že:
a) rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné podle právního řádu smluvní
strany, na jejímž území bylo vydáno,
b) soud smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, mohl ve
věci rozhodnout podle této Smlouvy nebo podle právního řádu smluvní
strany, na jejímž území se o uznání nebo výkon žádá,
c) účastník, proti němuž bylo rozhodnutí vydáno, přestože se řízení
nezúčastnil, byl včas a řádně pozván k účasti na řízení podle právního
řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, a v
případě procesní nezpůsobilosti byl řádně zastoupen,
d) o téže věci mezi týmiž účastníky nebylo již dříve vydáno pravomocné
rozhodnutí soudem smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí
uznáno a vykonáno.
Čl.59
K uznání a k nařízení výkonu rozhodnutí je příslušný soud smluvní
strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno.
Čl.60
(1) Návrh na uznání nebo nařízení výkonu rozhodnutí může být podán
přímo u příslušného soudu smluvní strany, na jejímž území má být
rozhodnutí uznáno nebo vykonáno nebo u soudu, který ve věci rozhodl v
I. stupni; v tomto případě návrh bude postoupen soudu druhé smluvní
strany způsobem stanoveným podle ustanovení článku 2 této Smlouvy.
(2) K návrhu je nutno připojit:
a) ověřený opis rozhodnutí spolu s potvrzením o právní moci a
vykonatelnosti, pokud to nevyplývá z rozhodnutí samého,
b) doklad o tom, že účastník, proti němuž bylo rozhodnutí vydáno, a
který se řízení nezúčastnil, byl včas a řádně předvolán,
c) ověřený překlad návrhu i listin uvedených v bodech a) a b) tohoto
odstavce do jazyka dožádané smluvní strany.
Čl.61
(1) Na řízení o uznání a nařízení výkonu rozhodnutí, na výkon
rozhodnutí a o právních prostředcích na ochranu proti výkonu bude
použito právních předpisů smluvní strany, na jejímž území jsou
prováděny tyto výkony. Věcná i místní příslušnost se řídí právními
předpisy této smluvní strany.
(2) Soud, který rozhoduje o nařízení výkonu, se omezí na zjištění, zda
byly splněny podmínky uvedené v ustanoveních článků 56 a 58 této
Smlouvy, a zjistí-li, že tyto podmínky byly splněny, výkon nařídí.
(3) Byl-li na území smluvní strany, jejíž soud vydal rozhodnutí, výkon
odložen, protože bylo zahájeno řízení za účelem zrušení nebo změny
rozhodnutí o výkonu, a bylo-li již rozhodnutí o výkonu vydáno, bude
odložen výkon rozhodnutí na území smluvní strany, jejíž orgán má
rozhodnutí vykonat.
(4) Před vydáním rozhodnutí o uznání a nařízení výkonu může soud,
považuje-li to za nutné, předvolat účastníky řízení. Soud si může také
vyžádat další informace od soudu, který rozhodnutí vydal.
Čl.62
(1) Při výkonu rozhodnutí bude použito právních předpisů smluvní
strany, na jejímž území je rozhodnutí vykonáváno.
(2) Povinný může podat námitky proti výkonu rozhodnutí, je-li to
přípustné podle právních předpisů smluvní strany, jejíž soud rozhodnutí
vydal.
Čl.63
Ustanoveními této Smlouvy o výkonu rozhodnutí nejsou dotčeny právní
předpisy smluvních stran, týkající se převodu peněz nebo vývozu věcí,
získaných výkonem.
Čl.64
(1) V řízení o uznání a výkon rozhodnutí o výživném pro nezletilé osoby
smluvní strany zajistí, aby řízení bylo provedeno s urychlením tak, aby
bylo dosaženo cíle, pro který bylo rozhodnutí vydáno.
(2) Peněžité částky, získané vykonávacím řízením, jakož i částky
povinným dobrovolně složené, budou v době co nejkratší převedeny do
dispozice smluvní strany, na jejímž území oprávněná osoba žije.
ČÁST III
Trestní věci
Čl.65
Extradiční povinnost
(1) Smluvní strany se zavazují, že si podle ustanovení této Smlouvy na
žádost budou vzájemně vydávat k provedení trestního stíhání nebo výkonu
trestu osoby, které se zdržují na jejich území.
(2) Vydání k provedení trestního stíhání je přípustné pouze pro trestné
činy, za které může být uložen podle právního řádu obou smluvních stran
trest odnětí svobody na dobu přesahující jeden rok, nebo trest těžší.
(3) Vydání k výkonu trestu je přípustné pouze pro činy trestné podle
právního řádu obou smluvních stran, za které byla vyžádaná osoba
odsouzena k trestu odnětí svobody nejméně na jeden rok nebo k trestu
těžšímu.
Čl.66
Odmítnutí vydání
Vydání je nepřípustné, jestliže:
a) trestný čin byl spáchán státním občanem dožádané smluvní strany,
b) trestný čin byl spáchán na území dožádané smluvní strany,
c) trestný čin byl spáchán mimo území dožadující smluvní strany a podle
právních předpisů dožádané smluvní strany není přípustné zahájit
trestní stíhání pro tento trestný čin,
d) trestní stíhání nebo výkon rozsudku nejsou přípustné podle právních
předpisů některé ze smluvních stran pro uplynutí promlčecí doby nebo z
jiných příčin, které vylučují trestní stíhání nebo výkon rozsudku,
e) proti osobě, o jejíž vydání se žádá, byl pro týž trestný čin na
území dožádané smluvní strany vynesen pravomocný rozsudek nebo trestní
stíhání bylo pravomocně zastaveno,
f) podle právních předpisů některé ze smluvních stran je trestní
stíhání zahajováno na žádost poškozeného.
Čl.67
Převzetí trestního stíhání
(1) Každá smluvní strana se zavazuje, že na žádost druhé smluvní strany
zahájí podle svých právních předpisů trestní stíhání proti svému
státnímu občanovi, který se na území druhé smluvní strany dopustil
trestného činu, pro nějž je přípustné vydání.
(2) K žádosti bude přiložena zpráva, jež bude obsahovat informace o
spáchaném trestném činu, spisy o vyšetřování nebo vyhledávání, věcné
důkazy a věci i údaje o způsobené škodě. V případě, že nebyly přiloženy
nebo nejsou-li úplné, budou zaslány dodatečně na žádost smluvní strany,
u níž je zahájeno trestní stíhání.
(3) Smluvní strana, která zahájila trestní stíhání, sdělí druhé smluvní
straně výsledky, a bude-li vydán pravomocný rozsudek, zašle jí jeho
opis.
Čl.68
Způsob vydávání
Pokud jde o vydávání a o zahájení trestního stíhání, justiční orgány
obou smluvních stran vejdou ve styk prostřednictvím svých ústředních
orgánů.
Čl.69
Žádost o vydání
(1) Žádost o vydání musí obsahovat jméno osoby, o jejíž vydání se žádá,
datum a místo jejího narození, její státní občanství, data o bydlišti
nebo pobytu, údaje o trestném činu i o škodě, jež byla trestným činem
způsobena.
(2) K žádosti o vydání k trestnímu stíhání se připojí ověřený opis
příkazu k zatčení (zadržení) a popis trestného činu, jakož i znění
ustanovení právních předpisů, která se vztahují na trestný čin spáchaný
vyžadovanou osobou. Jedná-li se o trestný čin proti majetku, nutno také
sdělit výši škody, která byla nebo mohla být trestným činem způsobena.
(3) K žádosti o vydání pro výkon trestu bude připojen ověřený opis
pravomocného rozsudku, jakož i znění ustanovení právních předpisů,
která se vztahují na trestný čin spáchaný odsouzeným. Odpykal-li si
odsouzený část trestu, je třeba sdělit, jakou část si odpykal.
Čl.70
Zatčení (zadržení) za účelem vydání
V případě, že žádost o vydání je dostatečně odůvodněna podle této
Smlouvy, dožádaná smluvní strana bezodkladně učiní opatření podle svých
právních předpisů k zatčení (zadržení) osoby, o jejíž vydání se žádá.
Čl.71
Doplnění žádosti o vydání
(1) Neobsahuje-li žádost o vydání všechny nutné údaje, může dožádaná
smluvní strana žádat o jejich doplnění, k čemuž určí lhůtu dvou měsíců.
Tato lhůta může být ze závažných důvodů prodloužena.
(2) Nepředloží-li dožadující smluvní strana žádané dodatečné údaje ve
stanovené lhůtě, může dožádaná smluvní strana zatčenou (zadrženou)
osobu propustit.
Čl.72
Předběžné zatčení
(1) Zatčení (zadržení) může být vykonáno i před dojitím žádosti o
vydání, jestliže dožadující smluvní strana o to výslovně požádá a
sdělí, že proti osobě byl vydán příkaz k zatčení nebo rozsudek, na
jehož základě zamýšlí žádat o vydání. Žádost o předběžné zatčení
(zadržení) může být učiněna poštou, telegraficky, telefonicky nebo
rozhlasem.
(2) Příslušné orgány smluvních stran mohou i bez takové žádosti
zatknout (zadržet) osobu, zdržující se na jejich území, která podle
jejich vědomosti spáchala na území druhé smluvní strany trestný čin,
pro nějž se povoluje vydání.
(3) Druhá smluvní strana musí být neprodleně o zatčení (zadržení)
vyrozuměna.
Čl.73
Propuštění předběžně zatčené osoby
(1) Osoba zatčená (zadržená) podle článku 72 odstavce 1 této Smlouvy,
může být propuštěna, jestliže dožádání o předběžné zatčení (zadržení)
nedojde v jednoměsíční lhůtě po vyrozumění o provedeném zatčení
(zadržení).
(2) Osoba zatčená (zadržená) podle článku 72 odstavce 2 této Smlouvy,
může být propuštěna, nedojde-li žádost o vydání ve dvouměsíční lhůtě
ode dne zatčení (zadržení).
Čl.74
Odklad vydání
Je-li ten, o jehož vydání se žádá, trestně stíhán nebo má-li si odpykat
trest za jiný trestný čin na území dožádané smluvní strany, vydání může
být odloženo do ukončení trestního stíhání, nebo do ukončení výkonu
trestu nebo do prominutí trestu.
Čl.75
Dočasné vydání
(1) Může-li odklad vydání podle článku 74 této Smlouvy způsobit
promlčení trestního stíhání nebo závažné potíže pro vyšetření trestného
činu, ten, jehož vydání se žádá, může být dožadující smluvní straně
vydán prozatímně.
(2) Prozatímně vydaný musí být neprodleně vrácen po provedení
procesních úkonů trestního stíhání, pro něž byl vydán.
Čl.76
Kolize žádostí o vydání
Žádá-li o vydání stíhané osoby více států, rozhodne dožádaná smluvní
strana, které žádosti vyhoví, s přihlédnutím ke státnímu občanství
stíhané osoby, povaze trestného činu a místu jeho spáchání.
Čl.77
Meze trestního stíhání vydané osoby
(1) Bez souhlasu dožádané smluvní strany nesmí být vydaný trestně
stíhán ani nesmí být na něm vykonán rozsudek pro trestný čin, pro nějž
nebyl vydán.
(2) Bez souhlasu dožádané smluvní strany nesmí být vydaný vydán do
třetího státu.
(3) Souhlasu dožádané smluvní strany není třeba, jestliže:
a) vydaná osoba, která není státním občanem dožadující smluvní strany,
neopustí do jednoho měsíce po ukončení trestního stíhání nebo po výkonu
trestu území dožadující smluvní strany; do této lhůty se nepočítá doba,
po kterou vydaný nemohl opustit území dožadující smluvní strany, nikoli
ze své viny,
b) vydaná osoba opustila území dožadující smluvní strany a znovu se na
toto území vrátila.
Čl.78
Vydání
Dožádaná smluvní strana je povinna vyrozumět dožadující smluvní stranu
o místě a době vydání. Nepřevezme-li dožadující smluvní strana vydanou
osobu v patnáctidenní lhůtě od stanoveného data, je možno tuto osobu
propustit. Dohodou obou smluvních stran může být tato lhůta
prodloužena, nikoli však déle než o 15 dní.
Čl.79
Opětovné vydání
Vyhne-li se vydaná osoba trestnímu stíhání nebo výkonu trestu, a
vrátí-li se znovu na území dožádané smluvní strany, bude na novou
žádost vydána, aniž by bylo třeba předložit doklady uvedené v článku 69
této Smlouvy.
Čl.80
Sdělení výsledků trestního stíhání
Dožadující smluvní strana oznámí dožádané smluvní straně výsledky
trestního stíhání vedeného proti vydané osobě. Byl-li proti této osobě
vydán rozsudek, zašle poté, kdy rozsudek nabyl právní moci, jeho opis.
Tato povinnost platí i v případě článku 77 této Smlouvy.
Čl.81
Průvoz
(1) Každá smluvní strana se zavazuje, že na žádost druhé smluvní strany
povolí přes své území průvoz toho, koho třetí stát vydává této smluvní
straně. Žádost o povolení průvozu lze odmítnout z důvodů uvedených v
článku 66 této Smlouvy.
(2) Žádost o průvoz musí být podána stejným způsobem jako žádost o
vydání.
(3) Orgány smluvní strany, jimž byla doručena žádost, povolí výkon
průvozu způsobem, který je pro ně nejvýhodnější.
Čl.82
Náklady vydání a průvozu
Náklady spojené s vydáním nese smluvní strana, na jejímž území vznikly.
Náklady tranzitní přepravy nese dožadující smluvní strana.
Čl.83
Dočasné předání osob ve vazbě
Jestliže je nutno vyslechnout jako svědky nebo jako znalce osoby, které
jsou ve vazbě na území dožádané smluvní strany, mohou být z příkazu
ministra spravedlnosti nebo generálního prokurátora této smluvní strany
předány dožadující smluvní straně. Předané osoby zůstávají nadále ve
vazbě a po skončení výslechu musí být bez odkladu vráceny.
Čl.84
Vydání věcí doličných
(1) Věci, které pachatel získal trestným činem, pro který se žádá o
jeho vydání nebo věci, které nabyl jako protihodnotu za tyto věci, dále
věci, které slouží jako důkaz v trestním řízení, budou vydány
dožadující smluvní straně, a to i v případě, že k vydání pachatele
nedojde pro jeho úmrtí, útěk nebo z jiného důvodu.
(2) Dožádaná smluvní strana může dočasně odložit vydání žádaných věcí,
je-li jich třeba pro jiné trestní řízení.
(3) Zůstávají nedotčena práva třetích osob k věcem, jež byly vydány
druhé smluvní straně. Po ukončení trestního stíhání budou tyto věci
vráceny smluvní straně, která je zaslala a budou vydány těm, kteří na
ně mají právo.
Čl.85
Sdělování odsouzení
(1) Smluvní strany si podávají navzájem zprávy o pravomocných
rozsudcích v trestních věcech, jež soudy jedné smluvní strany vydaly
proti státním občanům druhé smluvní strany.
(2) Na základě odůvodněné žádosti si smluvní strany vzájemně sdělí
odsuzující rozsudky proti těm, kteří nejsou státními občany dožadující
smluvní strany.
(3) Smluvní strany si na žádost zasílají otisky prstů osob uvedených v
odstavcích 1 a 2 tohoto článku.
(4) Informace o otázkách uvedených v předcházejících odstavcích tohoto
článku budou podávány způsobem stanoveným v článku 2 této Smlouvy.
Čl.86
Odepření právní pomoci v trestních věcech
(1) Vyřízení dožádání o právní pomoc v trestních věcech může být
odmítnuto:
a) jde-li o trestní stíhání pro trestný čin, ohledně něhož je vydání
nepřípustné;
b) nepatří-li vyřízení dožádání na území dožádané smluvní strany do
příslušnosti soudu nebo prokuratury.
(2) Dožádaná smluvní strana vykoná prohlídku a odnětí věcí jen tehdy,
když tím neporuší práva třetích osob.
Čl.87
Průvoz osob zadržených ve třetím státě
Ministr spravedlnosti jedné ze smluvních stran může za podmínek článku
81 této Smlouvy povolit průvoz osoby zadržené ve třetím státě k
provedení výslechu na území druhé smluvní strany.
Čl.88
Opisy rejstříku trestů
Orgány trestní evidence smluvních stran podají justičním orgánům druhé
smluvní strany na jejich žádost opisy z rejstříku trestů.
ČÁST IV
Závěrečná ustanovení
Čl.89
Tato Smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost třicátým dnem po
výměně ratifikačních listin. Výměna ratifikačních listin bude provedena
v Praze.
Čl.90
Tato Smlouva je uzavírána na dobu pěti let. Její platnost se prodlužuje
vždy na dalších pět let, jestliže ji jedna ze smluvních stran písemně
nevypoví nejméně šest měsíců před uplynutím doby její platnosti.
Čl.91
Dnem, kdy tato Smlouva vstoupí v platnost, pozbude platnosti Smlouva
mezi Československou republikou a Lidovou republikou bulharskou o
právní pomoci ve věcech občanských a trestních, podepsaná v Praze dne
13. dubna 1954, jakož i Ujednání mezi vládou Československé
socialistické republiky a vládou Bulharské lidové republiky o provádění
Smlouvy mezi Československou republikou a Lidovou republikou bulharskou
o právní pomoci ve věcech občanských a trestních ze dne 18. února 1963.
Dáno v Sofii dne 25. listopadu 1976 ve dvou vyhotoveních, každé v
jazyce českém a bulharském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Za Československou socialistickou republiku:
Němec v.r.
Za Bulharskou lidovou republiku:
Daskalova v.r.
