224/1998 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Změna: 64/2014 Sb.m.s.
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 21. listopadu 1997 byla
v Singapuru podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a vládou
Singapurské republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému
úniku v oboru daní z příjmu.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident
republiky ji ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 27 odst. 2 dnem
21. srpna 1998.
Český překlad Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění
Smlouvy, jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na
Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu financí.
SMLOUVA
mezi vládou České republiky a vládou Singapurské republiky o zamezení
dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
Vláda České republiky a vláda Singapurské republiky, přejíce si uzavřít
smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru
daní z příjmu, se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo
obou smluvních států.
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané jménem každého ze
smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů,
ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z celkového
příjmu nebo z částí příjmu, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého
nebo nemovitého majetku.
3. Současné daně, na které se tato smlouva vztahuje, jsou:
a) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(dále nazývané "česká daň");
b) v Singapuru:
(i) daň z příjmů;
(dále nazývaná "singapurská daň").
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v
zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu Smlouvy vedle
nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně
sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich
příslušných daňových zákonech.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Česká republika" označuje území, na kterém jsou, podle
českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána
svrchovaná práva České republiky;
b) výraz "Singapur" označuje Singapurskou republiku a, pokud je použit
v zeměpisném významu, zahrnuje jeho pevninské území, vnitrozemské vody
a výsostné vody, jakož i každou přímořskou oblast umístěnou mimo
výsostných vod, která je nebo v budoucnu může být, v souladu s
mezinárodním právem, podle jeho vnitrostátních předpisů označena za
oblast, kde Singapur může vykonávat svrchovaná práva nebo jurisdikci,
pokud jde o moře, mořské dno, podloží a přírodní zdroje;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují, podle
souvislosti, Českou republiku nebo Singapur;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná
sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo
jakéhokoliv nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou
osobu;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního
státu" označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem
jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého
smluvního státu;
g) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního
státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené
podle právních předpisů platných v některém smluvním státě;
h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí nebo
letadlem provozovanou podnikem, který má místo svého skutečného vedení
v jednom smluvním státě, vyjma případů, kdy je loď nebo letadlo
provozováno pouze mezi místy v druhém smluvním státě;
i) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného
zástupce;
(ii) v případě Singapuru ministra pro finance nebo jeho zmocněného
zástupce.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým ze
smluvních států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud
souvislost nevyžaduje odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v
tomto čase podle právních předpisů tohoto státu pro účely daní, na
které se Smlouva vztahuje, přičemž jakýkoliv význam podle používaných
daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem daným výrazu
podle jiných právních předpisů tohoto státu.
3. Jestliže správce trustu podléhá zdanění v jednom smluvním státě,
pokud jde o dividendy, úroky nebo licenční poplatky, které plynou
trustu ze zdrojů na území druhého smluvního státu, má se za to, že pro
účely článků 10, 11 a 12 je tento správce skutečným vlastníkem
dividend, úroků nebo licenčních poplatků.
Čl.4
Rezident
1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje pro účely této
smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu
podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého
pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria, a
rovněž zahrnuje tento stát a jakýkoliv nižší správní útvar, místní úřad
nebo statutární orgán tohoto státu.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem
obou smluvních států, bude její postavení určeno následujícím způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve
kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá
se, že je rezidentem pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a
hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko
svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě,
předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle
zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném
z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je
státním příslušníkem;
d) jestliže tato osoba není státním příslušníkem žádného státu, upraví
příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1
rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem pouze
toho státu, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé
místo pro podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti
vykonávána činnost podniku.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) lokální místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu; a
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo, kde
se těží přírodní zdroje.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště nebo stavbu, montáž nebo instalační projekt nebo dozor s
tím spojený, avšak pouze pokud taková stavba, projekt nebo dozor trvá
déle než 12 měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb,
podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců nebo
jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud
činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po
jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv
dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že
výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění, vystavení
nebo dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem
uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem
zpracování jiným podnikem;
d) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu
zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
vykonávání jakékoliv jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo
pomocný charakter;
f) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze k vykonávání
jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e), pokud
celková činnost trvalého místa pro podnikání vyplývající z tohoto
spojení je přípravného nebo pomocného charakteru.
5. Jestliže bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 osoba - jiná než
nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná ve
smluvním státě na účet podniku a má a obvykle používá oprávnění, které
jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento
podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem,
které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou
omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly
vykonávány prostřednictvím trvalého místa pro podnikání, by nezakládaly
z tohoto trvalého místa pro podnikání stálou provozovnu podle
ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě
jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím
makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého
zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého
smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost
(ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z
kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého
majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve
druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží podle
právních předpisů smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn.
Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý
a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která
platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo
požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za
těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných
přírodních zdrojů; lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání,
nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého
majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k
vykonávání nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto
státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže
podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku
zdaněny v druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze
přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v
druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém
smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla
docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo
obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela
nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady
vynaložené na cíle sledované stálou provozovnou, včetně výloh vedení a
všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v
němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které
mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových
zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby
tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým
rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek
byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že
pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely
předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud
neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně
v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena
ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Vodní a letecká doprava
1. Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě
podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo
skutečného vedení podniku.
2. Jestliže místo skutečného vedení podniku je na palubě lodi, považuje
se za umístěné ve smluvním státě, v němž se nachází domovský přístav
lodi, nebo, není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, jehož
je provozovatel lodi rezidentem.
3. Pro účely tohoto článku a bez ohledu na ustanovení článku 12, zisky
z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě rovněž zahrnují:
a) zisky z pronájmu lodí nebo letadel bez posádky a
b) zisky z používání, údržby nebo pronájmu kontejnerů (včetně přívěsů a
souvisejícího zařízení pro přepravu kontejnerů) používaných pro
přepravu zboží,
pokud je takový pronájem nebo takové používání, údržba nebo pronájem,
podle toho, o jaký případ jde, nahodilý ve vztahu k provozování lodí
nebo letadel v mezinárodní dopravě.
4. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a pobírané z fondů
vytvářených v tomto smluvním státě jako nedílná součást vykonávání
činnosti spočívající v provozování lodí nebo letadel v mezinárodní
dopravě se považují za zisky z provozování takových lodí nebo letadel v
mezinárodní dopravě a ustanovení článku 11 se nepoužije ve vztahu k
takovým úrokům.
5. Ustanovení odstavce 1 platí rovněž pro zisky z účasti na poolu,
společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na
vedení, kontrole nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo
kapitálu podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního
státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo
finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly
uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi
nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto
podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto
podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a
následně zdaněny.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu - a
následně zdaní - zisky, které podniku druhého smluvního státu byly
zdaněny v tomto druhém státě, a druhý smluvní stát souhlasí, že zisky
takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně
zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly
takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví tento
druhý stát přiměřeně částku daně tam uložené z těchto zisků. Při
stanovení této úpravy se přihlédne k ostatním ustanovením této smlouvy
a, bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem
vzájemně poradí.
3. Ustanovení odstavce 2 se nepoužijí v případě podvodu, hrubé
nedbalosti nebo vědomého zanedbání.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho
smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v
tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,
jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních
předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je
rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 5
procent hrubé částky dividend. Příslušné úřady smluvních států upraví
vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou
dividendy vypláceny.
3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií
nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i
jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy
z akcií podle právních předpisů státu, jehož je společnost, která
rozdílí zisk, rezidentem.
4.
a) Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 dividendy vyplácené společností,
která je rezidentem Singapuru, rezidentu České republiky nepodléhají
dani z dividend vedle daně ze zisků nebo z příjmů společnosti, protože
podle platných právních předpisů Singapuru neexistuje daň z příjmů,
která by se ukládala na dividendy vedle daně ze zisků nebo z příjmů
společnosti.
b) Jestliže následně po podpisu Smlouvy Singapur bude vybírat daň z
dividend vedle daně ukládané na zisky nebo na příjmy společnosti, která
je rezidentem Singapuru, taková daň může být ukládána, ale daň na
dividendy pobírané rezidentem České republiky, který je skutečným
vlastníkem takových dividend, bude uložena v souladu s ustanoveními
odstavce 2.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v
druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející
dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě
nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže účast, pro
kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7
nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu,
dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento
druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto
dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast,
pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně
nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani
podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků
společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky
pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v
tomto druhém státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu
druhého smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto druhém státě,
jestliže tento rezident je skutečným vlastníkem úroků.
2. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek
jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na
nemovitosti nebo majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka,
a zvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo
dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným
papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu se
nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku. Výraz úroky nezahrnuje
žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení
článku 10 odstavce 3.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém
smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní
činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam
umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se
skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém
případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o
jaký případ jde.
4. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže
plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je
nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě
stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k
zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové
stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky
mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá
základna umístěna.
5. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou
placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a
skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou,
částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby
nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto
posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v
tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního
státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené
rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být, vyjma případu druhu plateb,
který je uveden v písmenu a) odstavce 3, rovněž zdaněny ve smluvním
státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu,
avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem
druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne:
a) 5 procent hrubé částky licenčních poplatků, a to v případě druhu
plateb, který je uveden v písmenu b) odstavce 3;
b) 10 procent hrubé částky licenčních poplatků, a to v případě druhu
plateb, který je uveden v písmenu c) odstavce 3.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace těchto omezení.
3. Výraz "licenční poplatky" označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené
jako náhrada za užití nebo za právo na užití:
a) jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo
vědeckému, s výjimkou počítačového programu, a včetně
kinematografických filmů a filmů nebo pásek pro televizní nebo
rozhlasové vysílání;
b) jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení;
c) jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu,
tajného vzorce nebo postupu a počítačového programu nebo za informace,
které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní
nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu,
vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky
zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě
nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo
majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k
této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě,
jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce
licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního
státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve
spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto
licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé
základny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom
státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití,
právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku
zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z
nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se
skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se
ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka
plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s
právními předpisy každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním
ustanovením této smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení
nemovitého majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn ve druhém
smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku
stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém
smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně,
kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za
účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně zisků ze zcizení takové
stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové
stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní
dopravě nebo movitého majetku, který slouží k provozování těchto lodí
nebo letadel, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se
nachází místo skutečného vedení podniku.
4. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v
odstavcích 1, 2 a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je
zcizitel rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze svobodného
povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají
zdanění jen v tomto státě, vyjma následujících případů, kdy takové
příjmy mohou být rovněž zdaněny ve druhém smluvním státě:
a) jestliže má tento rezident pravidelně k dispozici ve druhém smluvním
státě stálou základnu za účelem vykonávání svých činností; v takovém
případě jen taková část příjmů, jakou lze přičíst této stálé základně,
může být zdaněna v tomto druhém státě; nebo
b) jestliže jeho pobyt ve druhém státě po jedno nebo více období
přesahuje v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období; v
takovém případě jen taková část příjmů, která je pobírána z jeho
činností vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna v tomto
druhém státě.
2. Do počítání období zmíněných v odstavci 1 písm. b) se zahrnují
následující dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů a
b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou služební cesty přímo
spojené s vykonáváním činnosti příjemce v tomto státě, soboty a neděle,
národní svátky a dovolené, po kterých bylo v činnosti na území tohoto
státu pokračováno.
3. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti
vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i
nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a
účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho
smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení
článků 16, 18 a 19 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není
vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno,
mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu
zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu
na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže
všechny následující podmínky jsou splněny:
a) příjemce je zaměstnán v druhém státě po jedno nebo více období
nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který
není rezidentem druhého státu, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má
zaměstnavatel v druhém státě.
3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písm. a) se zahrnují
následující dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů a
b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou služební cesty přímo
spojené se zaměstnáním příjemce v tomto státě, soboty a neděle, národní
svátky a dovolené, po kterých bylo v činnosti na území tohoto státu
pokračováno.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny
pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla
provozovaného v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, v němž
se nachází místo skutečného vedení podniku.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné platby, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu
společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na
veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo
televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně
vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na
ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo
sportovcem nebo v souvislosti s nimi neplynou umělci nebo sportovci
samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na
ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou
činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.
Čl.18
Penze
Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu jednoho smluvního státu
z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku
19 odst. 2 zdanění jen v tomto státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny jiné než penze vyplácené jedním
smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem nebo
statutárním orgánem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované
tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu nebo orgánu podléhají zdanění jen v
tomto státě.
b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen
ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto
státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto
služeb.
2.
a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním
útvarem nebo místním úřadem nebo statutárním orgánem tohoto státu nebo
vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané
tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu nebo orgánu podléhají zdanění jen v
tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě,
jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto
státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na platy, mzdy a jiné
podobné odměny a penze za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou
nebo obchodní činností prováděnou některým smluvním státem nebo nižším
správním útvarem nebo místním úřadem nebo statutárním orgánem tohoto
státu.
Čl.20
Studenti
Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání
nebo výcviku student nebo učeň, který je nebo bezprostředně před svým
příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního
státu a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého
vzdělávání nebo výcviku, nepodléhají zdanění v tomto státě za
předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
Čl.21
Ostatní příjmy
Části příjmů, o nichž se nepojednává v předchozích článcích, a mající
zdroj v jednom smluvním státě mohou být zdaněny v tomto státě.
Čl.22
Vyloučení dvojího zdanění
1. S výhradou ustanovení právních předpisů Singapuru týkajících se
vyloučení dvojího zdanění, bude v případě rezidenta Singapuru dvojí
zdanění vyloučeno následovně:
Jestliže rezident Singapuru pobírá příjem z České republiky, který může
být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v České republice,
Singapur povolí jako zápočet na singapurskou daň splatnou z příjmu
tohoto rezidenta zaplacenou českou daň, ať přímo nebo srážkou. Jestliže
tímto příjmem je dividenda vyplácená společností, která je rezidentem
České republiky rezidentu Singapuru, kterým je společnost vlastnící
přímo nebo nepřímo ne méně než 10 procent akciového kapitálu prvně
zmíněné společnosti, vezme se při zápočtu v úvahu zaplacená česká daň
touto společností z části jejích zisků, z nichž je dividenda vyplácena.
2. S výhradou ustanovení právních předpisů České republiky týkajících
se vyloučení dvojího zdanění, bude v případě rezidenta České republiky
dvojí zdanění vyloučeno následovně:
a) Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do
daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmů,
které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny v
Singapuru, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového
základu o částku rovnající se dani zaplacené v Singapuru. Částka, o
kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před
jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy, které mohou být v
souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněny v Singapuru.
b) Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem
pobíraný rezidentem České republiky je osvobozen od zdanění v České
republice, Česká republika může přesto, při výpočtu částky daně ze
zbývajících příjmů tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem.
Čl.23
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve
druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním
spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené
povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci
tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve
stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1
rovněž použije na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou
smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve
druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než
zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odst. 1, článku 11
odst. 5 nebo článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné
výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého
smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků
takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny
rezidentu prvně zmíněného státu.
4. Nic v tomto článku nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního
státu, aby přiznal:
a) rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a
snížení daně, které přiznává svým vlastním rezidentům; nebo
b) státním příslušníkům druhého smluvního státu takové osobní úlevy,
slevy a snížení daně, které přiznává svým vlastním státním
příslušníkům, kteří nejsou rezidenty prvně zmíněného státu nebo jiným
osobám, jak může být stanoveno v daňových zákonech prvně zmíněného
státu.
5. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti,
přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo více
rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném
státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které
jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým
jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného
státu.
6. Jestliže smluvní stát přiznává v souladu s jeho státní politikou a
kritérii daňové úlevy svým státním příslušníkům určené k podpoře
ekonomického nebo sociálního rozvoje, nebude to vykládáno jako
diskriminace podle tohoto článku.
Čl.24
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních
států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s
ustanoveními této smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky,
které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit
svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem,
nebo pokud její případ spadá pod článek 23 odst. 1, úřadu smluvního
státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří
let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v
souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a
nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby
případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního
státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou.
Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv
časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou
dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při
výkladu nebo provádění této smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za
účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem
dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní
výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna
uskutečnit prostřednictvím komise složené ze zástupců příslušných úřadů
smluvních států.
Čl.25
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace,
u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění
ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání
vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na
daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států nebo
jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění,
které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není
omezena články 1 a 2.
2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou
udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle
vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze
osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají
vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny v odstavci 1,
vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním o
opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše
uvedeného. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto
účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních
nebo v soudních rozhodnutích.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak, že
ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a
správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních
předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního
státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní,
hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní
postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným
pořádkem.
4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem
požadovány informace, druhý smluvní stát použije svých opatření
zaměřených na získávání informací, aby získal požadované informace, i
když tento druhý stát takové informace nepotřebuje pro své vlastní
daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením
odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že
umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho
důvodu, že nemá domácí zájem na takových informacích.
5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že
umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho
důvodu, že informacemi disponuje banka, jiná finanční instituce,
pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec,
nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na osobě.
Čl.26
Členové diplomatických misí a konzulární úředníci
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí
nebo konzulárních úředníků, které jim přísluší na základě obecných
pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních
dohod.
Čl.27
Vstup v platnost
1. Smluvní státy si vzájemně oznámí, že požadavky dané vnitrostátními
právními předpisy pro vstup této smlouvy v platnost byly splněny.
2. Smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího z oznámení uvedených v
odstavci 1 tohoto článku a její ustanovení se budou provádět:
a) v České republice:
(i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené
nebo připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce
následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
(ii) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok
začínající 1. ledna nebo později v kalendářním roce následujícím po
roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
b) v Singapuru:
pokud jde o daň ukládanou za každý rok vyměřování začínající 1. ledna
nebo později v druhém kalendářním roce následujícím po roce, v němž
Smlouva vstoupí v platnost.
Čl.28
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým
smluvním státem. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou podáním
písemné výpovědi Smlouvu vypovědět nejméně šest měsíců před koncem
každého kalendářního roku následujícího po období pěti let ode dne
vstupu v platnost Smlouvy. V takovém případě se Smlouva přestane
provádět:
a) v České republice:
(i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené
nebo připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce
následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;
(ii) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok
začínající 1. ledna nebo později v kalendářním roce následujícím po
roce, v němž byla dána výpověď;
b) v Singapuru:
pokud jde o daň ukládanou za každý rok vyměřování začínající 1. ledna
nebo později v druhém kalendářním roce následujícím po roce, v němž
byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Singapuru dne 21. listopadu 1997 ve dvou původních vyhotoveních
v anglickém jazyce.
Za vládu České republiky:
Ivan Pilip v. r.
Za vládu Singapurské republiky:
Richard Hu v. r.
PROTOKOL
Při podpisu Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Singapurské
republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru
daní z příjmu se níže podepsaní dohodli na následujících ustanoveních,
která tvoří nedílnou součást Smlouvy.
1. Jestliže tato smlouva stanovuje (s nebo bez dalších podmínek), že
příjem ze zdrojů v České republice je osvobozen od zdanění nebo je v
České republice zdaněn sníženou sazbou, a podle platných právních
předpisů v Singapuru je uvedený příjem podroben zdanění s poukazem na
částku tohoto příjmu, která je poukázána do Singapuru nebo obdržena v
Singapuru, a ne s poukazem na celou částku tohoto příjmu, potom se
osvobození nebo snížení daně, které je povoleno podle této smlouvy v
České republice, použije pouze na tu část příjmu, která je poukázána do
Singapuru nebo obdržena v Singapuru. Avšak toto omezení se nepoužije na
příjem pobíraný vládou Singapuru nebo jakoukoliv osobou uznanou
příslušným úřadem Singapuru pro účely tohoto odstavce. Výraz "vláda
Singapuru" zahrnuje její agentury a statutární orgány.
2. V případě, že po podpisu této smlouvy Česká republika podepíše s
třetím státem smlouvu stanovující, že pro dividendy vyplácené
společností, která je rezidentem tohoto třetího státu, společnosti,
která je rezidentem České republiky, se při snížení upraveném v článku
22 odst. 2 písm. a) Smlouvy vezme v úvahu daň zaplacená společností ze
zisků, z nichž jsou takové dividendy vypláceny, použije se automaticky
toto ustanovení pro účely Smlouvy na dividendy vyplácené společností,
která je rezidentem Singapuru, společnosti, která je rezidentem České
republiky a která přímo nebo nepřímo vlastní ne méně než 10 procent
akciového kapitálu singapurské společnosti, a to ode dne, kdy smlouva
mezi Českou republikou a tímto třetím státem vstoupí v účinnost.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tento
protokol.
Dáno v Singapuru dne 21. listopadu 1997 ve dvou původních vyhotoveních
v anglickém jazyce.
Za vládu České republiky:
Ivan Pilip v. r.
Za vládu Singapurské republiky:
Richard Hu v. r.