180/1994 Sb.



SDĚLENÍ



Ministerstva zahraničních věcí



Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 8. listopadu 1993 byla v

Bukurešti podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a vládou

Rumunska o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru

daní z příjmu a z majetku.



Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident

republiky ji ratifikoval.



Smlouva vstoupila v platnost na základě článku 29 odst. 2 dnem 10.

srpna 1994 a tímto dnem podle ustanovení odstavce 3 téhož článku se ve

vzájemných vztazích mezi Českou republikou a Rumunskem přestaly

uplatňovat tyto mnohostranné smlouvy:



Smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku fyzických osob,

podepsaná v Miškovci dne 27. května 1977, vyhlášená pod č. 30/1979 Sb.,



a



Smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku právnických osob,

podepsaná v Ulánbátaru dne 19. května 1978, vyhlášená pod č. 49/1979

Sb.



České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění Smlouvy,

jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na Ministerstvu

zahraničních věcí a Ministerstvu financí.



SMLOUVA



mezi vládou České republiky a vládou Rumunska o zamezení dvojího

zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku



Vláda České republiky a vláda Rumunska



přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění

daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,



se dohodly takto:



Čl.1



Osoby, na které se Smlouva vztahuje



Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v

jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).



Čl.2



Daně, na které se Smlouva vztahuje



1. Tato smlouva se uplatňuje na daně z příjmu a z majetku, ukládané

jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů,

místních úřadů nebo územně správních jednotek, ať je způsob vybírání

jakýkoli.



2. Za daně z příjmu a z kapitálu se považují všechny daně vybírané z

celkového příjmu, z veškerého majetku nebo z částí příjmu nebo majetku

včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku a

rovněž daní z přírůstku majetku.



3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:



a) v České republice:



(i) daň z příjmů fyzických osob;



(ii) daň z příjmů právnických osob;



(iii) daň z nemovitostí;



(dále nazývané "česká daň");



b) v Rumunsku:



(i) daň z příjmů fyzických osob (impozitul pe veniturile realizate de

persoanale fizice);



(ii) daň ze zisku právnických osob (impozitul pe profiturile realizate

de persoanale juridice);



(iii) daň z platů, mezd a jiných podobných odměn (impozitul pe salarii

si alte remuneratii similare);



(iv) daň z dividend (impozitul pe dividende);



(v) daň z příjmů ze zemědělských činností (impozitul pe veniturile

realizate din activitati agricole);



(dále nazývané "rumunská daň").



4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na daně stejného nebo

podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle

nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně

sdělí podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných

daňových zákonech v přiměřené době po provedení takových změn.



Čl.3



Všeobecné definice



1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:



a) výraz "Rumunsko" znamená Rumunsko, a je-li použit v zeměpisném

významu, označuje území Rumunska včetně jeho výsostných vod a rovněž

výlučné ekonomické zóny, nad nimiž jsou vykonávána svrchovaná práva

nebo jurisdikce v souladu s jeho vnitrostátním právem a s mezinárodním

právem, pokud jde o průzkum a využívání přírodních, biologických a

nerostných zdrojů nacházejících se v mořské vodě, na mořském dně a v

podloží těchto vod;



b) výraz "Česká republika" znamená území, na kterém platí daňové zákony

České republiky;



c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle

případu Českou republiku nebo Rumunsko;



d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná

sdružení osob;



e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo

nositele práv, považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;



f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního

státu" označují podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu

nebo podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;



g) výraz "státní příslušník" označuje:



(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem České republiky

nebo Rumunska;



(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené

podle práva platného v některém smluvním státě;



h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu

uskutečňovanou lodí, člunem, letadlem, železničním nebo silničním

vozidlem, která je provozována podnikem, jehož místo skutečného vedení

je umístěno v jednom smluvním státě, pokud taková doprava není

uskutečňována jen mezi místy v druhém smluvním státě;



i) výraz "příslušný úřad" označuje:



(i) v případě České republiky, ministra financí nebo jeho zmocněného

zástupce;



(ii) v případě Rumunska, ministra financí nebo jeho zmocněného

zástupce.



2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro aplikaci této

smlouvy smluvním státem význam, jež mu náleží podle práva tohoto státu,

které upravuje daně, na něž se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost

nevyžaduje odlišný výklad.



Čl.4



Rezident



1. Pro účely této smlouvy výraz "rezident jednoho smluvního státu"

označuje každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v

tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa

vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria. Tento výraz však

nezahrnuje osobu, která je podrobena zdanění v tomto smluvním státě

pouze z důvodů příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo majetku v tomto

státě umístěného.



2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v

obou smluvních státech, bude její postavení určeno následujícím

způsobem:



a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom státě, ve kterém

má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že

je rezidentem v tom státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské

vztahy (středisko životních zájmů);



b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko

svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě,

předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ve kterém se obvykle

zdržuje;



c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném

z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, jehož je státním

příslušníkem;



d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného

z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou

dohodou.



3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1

rezidentem v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v

tom státě, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení.



Čl.5



Stálá provozovna



1. Pro účely této smlouvy výraz "stálá provozovna" označuje trvalé

zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela nebo zčásti

svoji činnost.



2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:



a) místo vedení;



b) závod;



c) kancelář;



d) továrnu;



e) dílnu;



f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo, kde se těží

přírodní zdroje; a



g) plantáž, farmu, sad nebo vinici.



3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:



a) staveniště nebo stavbu, montážní nebo instalační projekt nebo dozor

s nimi spojený, avšak pouze trvá-li takové staveniště, projekt nebo

dozor déle než devět měsíců;



b) poskytování služeb, včetně konzultačních a manažerských služeb,

poskytovaných podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím

zaměstnanců nebo jiných pracovníků zaměstnaných podnikem pro takové

účely, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají u stejného

nebo souvisejícího projektu na území druhého smluvního státu po jedno

nebo více období přesahující v úhrnu devět měsíců v jakémkoli

dvanáctiměsíčním období.



4. Bez ohledu na ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se předpokládá, že výraz

"stálá provozovna" nezahrnuje:



a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo dodání

zboží patřícího podniku;



b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

uskladnění, vystavení nebo dodání;



c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

zpracování jiným podnikem;



d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem

nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;



e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pro podnik pouze za

účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných

činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;



f) prodej zboží patřícího podniku vystaveného v rámci příležitostného,

dočasného veletrhu nebo výstavy, který se uskuteční po jejich skončení;



g) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu

jakéhokoliv spojení činností uvedených v pododstavcích a) až f), pokud

celková činnost trvalého zařízení, vyplývající z tohoto spojení, má

přípravný nebo pomocný charakter.



5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1, 2 a 3, osoba - jiná

než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná ve

smluvním státě na účet podniku a má k dispozici a obvykle používá plnou

moc, která ji dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že

tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem

činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této

osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by

byly uskutečňovány prostřednictvím trvalého zařízení, by nezakládaly

existenci stálé provozovny podle ustanovení tohoto odstavce.



6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě

jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím

makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce,

pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.



7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním

státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je

rezidentem v druhém smluvním státě nebo která tam vykonává svoji

činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama

o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé

společnosti.



Čl.6



Příjmy z nemovitého majetku



1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého

majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém

smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle zákonů

smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz zahrnuje v

každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář

užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení

občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého

majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za

přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních

zdrojů; lodě, čluny, letadla, železniční a silniční vozidla se

nepovažují za nemovitý majetek.



3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání, nájmu nebo

každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.



4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého

majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu

nezávislého povolání.



Čl.7



Zisky podniků



1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto

státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě

prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže

podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku

zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je

lze přičítat této stálé provozovně.



2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v

druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam

umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém

smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla

docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo

obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela

nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.



3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady

podniku, vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně

výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať

vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.

Toto ustanovení se použije s výhradou omezení podle vnitrostátních

právních předpisů.



4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které

mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových

zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2, aby

tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým

rozdělením. Použitý způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby

výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.



5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že

pouze nakupovala zboží pro podnik.



6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely

předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud

neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.



7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v

jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena

ustanoveními tohoto článku.



Čl.8



Mezinárodní doprava



1. Zisky z provozování lodí, člunů, letadel, železničních nebo

silničních vozidel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve

smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.



2. Jestliže sídlo skutečného vedení podniku lodní dopravy je na palubě

lodi nebo člunu, považuje se za umístěné ve smluvním státě, ve kterém

se nachází domovský přístav této lodi nebo člunu, nebo není-li takový

domovský přístav, ve smluvním státě, v němž je provozovatel lodi nebo

člunu rezidentem.



3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu,

společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.



Čl.9



Sdružené podniky



1. Jestliže



a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na

řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo



b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo

jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního

státu, a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých

obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly

nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly

sjednány mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které by,

nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k

těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a

následně zdaněny.



2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu a

následně zdaní zisky, ze kterých byl podnik druhého smluvního státu

zdaněn v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které

by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky

sjednané mezi podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi

nezávislými podniky, může druhý stát vhodně upravit částku daně uložené

z těchto zisků v tomto státě. Při stanovení této úpravy se vezme

náležitý zřetel na jiná ustanovení této smlouvy, a bude-li to nutné,

příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.



Čl.10



Dividendy



1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom

smluvním státě, osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě,

mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v

němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních

předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem

dividend, daň takto stanovená nepřesáhne 10 procent hrubé částky

dividend. Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, ze

kterých jsou dividendy vypláceny.



3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií

nebo jiných práv s podílem na zisku, s výjimkou pohledávek, jakož i

příjmy z práv na společnosti, které jsou podle daňových předpisů státu,

v němž je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem, postaveny na

roveň příjmů z akcií.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník

dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v

druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející

dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé

provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě

nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a

jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k

této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se

použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ

jde.



5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě,

dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento

druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto

dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast,

pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří ke stálé provozovně

nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani

podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků, i

když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo

zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto druhém státě.



Čl.11



Úroky



1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, které pobírá rezident

druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Avšak takové úroky mohou být zdaněny rovněž ve smluvním státě, v

němž mají zdroj, a podle právních předpisů tohoto státu, ale pokud

příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto uložená nepřesáhne 7

procent hrubé částky úroků.



3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 úroky, mající zdroj v jednom

smluvním státě, budou osvobozeny od daní v tomto státě, jestliže je

pobírá a skutečně vlastní vláda druhého smluvního státu, místní úřad

nebo územně správní jednotka tohoto státu nebo jakákoliv agentura nebo

banka nebo orgán této vlády nebo jestliže pohledávky rezidenta druhého

smluvního státu jsou zaručeny, zajištěny nebo přímo nebo nepřímo

financovány finanční institucí zcela vlastněnou vládou druhého

smluvního státu, za předpokladu, že půjčka, která je zdrojem takových

úroků, není na komerční bázi.



4. Výraz "úroky", použitý v tomto článku, označuje příjmy z pohledávek

jakéhokoliv druhu zajištěných i nezajištěných zástavním právem na

nemovitosti nebo majících nebo ne právo účasti na zisku dlužníka, a

zvláště, příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo

dluhopisů včetně prémií a odměn spojených s těmito cennými papíry,

obligacemi nebo dluhopisy. Penále za pozdní platbu se nepovažuje za

úroky pro účely tohoto článku.



5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník

úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém

smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní

činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo

nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a

jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k

této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se

použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14, podle toho, o jaký případ

jde.



6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě,

jestliže plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar, místní

úřad, územně správní jednotka nebo rezident tohoto státu. Pokud však

osoba platící úroky, ať je rezidentem smluvního státu nebo ne, má ve

smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, v jejíž

souvislosti došlo k zadlužení, z něhož je placen úrok, a tyto úroky

jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, pak za zdroj

takových úroků bude považován stát, v němž je stálá provozovna nebo

stálá základna umístěna.



7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou

placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi

plátcem a skutečným vlastníkem úroků, nebo které jeden i druhý udržuje

s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným

vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto

článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji

přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého

smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.



Čl.12



Licenční poplatky



1. Licenční poplatky, mající zdroj v jednom smluvním státě, vyplácené

rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém

státě.



2. Avšak takové licenční poplatky mohou být také zdaněny ve smluvním

státě, ve kterém je jejich zdroj, a v souladu s právními předpisy

tohoto státu, avšak je-li příjemce skutečným vlastníkem licenčních

poplatků, částka daně takto stanovená nepřesáhne 10 procent hrubé

částky licenčních poplatků.



3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby

jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití

autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému včetně

kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro televizní nebo

rozhlasové vysílání, satelitního nebo kabelového přenosu za účelem

vysílání pro veřejnost prostřednictvím jakékoliv formy elektronických

médií; nebo jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu,

plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo za užití nebo za

právo na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení, nebo

za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti

průmyslové, obchodní nebo vědecké.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník

licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě,

vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky

zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé

provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává nezávislé povolání

prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže právo nebo

majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k

této stálé provozovně nebo stálé základně. V tomto případě se použijí

ustanovení článku 7 nebo článku 14, podle toho, o jaký případ jde.



5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě,

jestliže plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar, místní

úřad, územně správní jednotka nebo rezident tohoto státu. Jestliže však

plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem ve smluvním

státě, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve

spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, které jdou k

tíži stálé provozovně nebo stálé základně, předpokládá se, že tyto

licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá

provozovna nebo stálá základna umístěna.



6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují na užití,

právo nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku

zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem,

nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, částku, kterou by byl

smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů,

použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou

částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna

podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k

ostatním ustanovením této smlouvy.



Čl.13



Zisky ze zcizení majetku



1. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu ze zcizení

nemovitého majetku uvedeného v článku 6 a umístěného v druhém smluvním

státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku

stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém

smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně,

kterou rezident jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě k

výkonu nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených ze

zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem)

nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



3. Zisky ze zcizení lodí, člunů, letadel, železničních nebo silničních

vozidel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku,

který slouží provozu takových dopravních prostředků, podléhají zdanění

jen ve smluvním státě, v němž je umístěno sídlo skutečného vedení

podniku.



4. Zisky ze zcizení jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1,

2 a 3 podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je zcizitel

rezidentem.



Čl.14



Nezávislá povolání



1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného

povolání nebo jiných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění

jen v tomto státě, pokud nemá pravidelně k dispozici stálou základnu v

druhém smluvním státě pro účely provozování svých činností. Jestliže má

takovou stálou základnu, příjmy mohou být zdaněny ve druhém smluvním

státě, ale pouze v takovém rozsahu, který lze přičíst této stálé

základně.



2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti

vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i

samostatné činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a

účetních znalců.



Čl.15



Zaměstnání



1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního

státu pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení

článků 16, 18, 19 a 20 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není

vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno,

mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.



2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu

zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu

na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže

jsou splněny všechny následující podmínky:



a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která

nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období, a



b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem, nebo za zaměstnavatele, který

není rezidentem v druhém státě, a



c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, které má

zaměstnavatel v druhém státě.



3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny,

pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, člunu,

letadla, v železničním nebo silničním vozidle v mezinárodní dopravě,

zdaněny ve smluvním státě, v němž je umístěno sídlo skutečného vedení

podniku.



Čl.16



Tantiémy



Tantiémy a jiné podobné odměny, jež rezident jednoho smluvního státu

pobírá jako člen správní rady společnosti, která je rezidentem v druhém

smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



Čl.17



Umělci a sportovci



1. Příjmy, které pobírá rezident smluvního státu jako na veřejnosti

vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní

umělec, nebo hudebník nebo jako sportovec, z takovýchto osobně

vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na

ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.



2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo

sportovcem neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné

osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15

zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává

svoji činnost.



3. Příjmy uvedené v tomto článku budou, bez ohledu na ustanovení

odstavců 1 a 2, osvobozeny od daní ve smluvním státě, ve kterém umělec

nebo sportovec vykonává činnost, za podmínky, že tato činnost je z

podstatné části hrazena z veřejných fondů tohoto státu nebo druhého

státu, nebo že činnost je vykonávána na základě kulturní dohody mezi

vládami smluvních států.



Čl.18



Penze



Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího zaměstnání

rezidentu jednoho smluvního státu podléhají s výhradou ustanovení

odstavce 2 článku 19 zdanění pouze v tomto státě.



Čl.19



Veřejné funkce



1.



a) Odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším

správním útvarem, místním úřadem nebo územně správní jednotkou tohoto

státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu, správnímu

útvaru, místnímu úřadu nebo územně správní jednotce tohoto státu,

podléhají zdanění pouze v tomto státě.



b) Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě,

jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která

je rezidentem tohoto státu:



(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo



(ii) se nestala rezidentem v tomto státě jen z důvodu poskytování

těchto služeb.



2.



a) Penze vyplácené buď přímo, nebo z fondů, které zřídil některý

smluvní stát, nižší správní útvar, místní úřad nebo územně správní

jednotka tohoto státu, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu,

správnímu útvaru, místnímu úřadu nebo územně správní jednotce tohoto

státu, podléhají zdanění jen v tomto státě.



b) Takové penze však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě,

jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto

státu.



3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za služby

prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou

některým smluvním státem, nižším správním útvarem, místním úřadem nebo

územně správní jednotkou tohoto státu.



Čl.20



Studenti a učni



1. Platy, které student nebo učeň, který je nebo byl bezprostředně před

svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém smluvním

státě a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem studia

nebo výcviku, dostává na úhradu nákladů výživy, studia nebo výcviku,

nebudou zdaněny v tomto státě po období nepřesahující šest let, za

předpokladu, že takovéto platy jsou mu vypláceny ze zdrojů mimo tento

stát.



2. Jakákoliv odměna, kterou student nebo učeň dostává během svého

pobytu v tomto druhém smluvním státě, bude osvobozena od daní v tomto

druhém státě, za předpokladu, že taková odměna, pobíraná v souvislosti

s činnostmi prováděnými v tomto druhém státě, které jsou ve spojitosti

s jeho studiem, výzkumem nebo výcvikem a jsou nezbytné k jeho výživě,

nepřevyšuje v měně tohoto druhého smluvního státu ekvivalent dvou tisíc

pěti set amerických dolarů (USD 2500) v kalendářním roce.



Čl.21



Profesoři a výzkumní pracovníci



1. Fyzická osoba, která navštíví jeden smluvní stát za účelem výuky

nebo provádění výzkumu na univerzitě, vysoké škole nebo jiném úředně

uznávaném vzdělávacím nebo výzkumném ústavu v tomto smluvním státě, a

která je nebo bezprostředně před návštěvou byla rezidentem druhého

smluvního státu, bude v prvně zmíněném státě osvobozena od daní z odměn

za takovou výuku nebo výzkum po období nepřesahující dva roky od data

první návštěvy za tímto účelem.



2. Ustanovení odstavce 1 se neuplatní na příjmy z výzkumu, pokud je

takový výzkum prováděn nikoliv pro veřejný zájem, nýbrž v prvé řadě pro

soukromý prospěch určité osoby nebo osob.



Čl.22



Jiné příjmy



1. Příjmy osoby, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ať mají

zdroj kdekoliv, o nichž se nepojednává v předcházejících článcích této

smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě.



2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy, jiné než příjmy z

nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odst. 2, jestliže

příjemce takových příjmů, který je rezidentem v jednom smluvním státě,

vykonává průmyslovou nebo obchodní činnost v druhém smluvním státě

prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné, nebo vykonává v tomto

druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a

jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, jsou skutečně

spojeny s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém

případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14, podle toho, o

jaký případ jde.



Čl.23



Majetek



1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který

vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je umístěn ve druhém

smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.



2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního

majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve

druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem, který přísluší ke stálé

základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním

státě k výkonu nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto druhém

státě.



3. Majetek představovaný loďmi, čluny, letadly nebo železničními a

silničními vozidly, které jsou používány v mezinárodní dopravě, a

movitým majetkem sloužícím k provozování takovýchto dopravních

prostředků, podléhá zdanění pouze ve smluvním státě, ve kterém je

umístěno skutečné vedení podniku.



4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají

zdanění pouze v tomto státě.



Čl.24



Vyloučení dvojího zdanění



1. V případě rezidenta Rumunska bude dvojí zdanění vyloučeno

následovně: Daně placené rumunskými rezidenty z příjmů nebo majetku,

které v souladu s ustanoveními této smlouvy podléhají zdanění v České

republice, budou odečteny od rumunské daně splatné podle rumunských

daňových zákonů. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne takovou

část daně z příjmů nebo z majetku vypočtené před jejím snížením, která

poměrně připadá na příjmy nebo majetek, které mohou být zdaněny v České

republice.



2. V případě rezidenta České republiky bude dvojí zdanění vyloučeno

následovně: Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům

zahrnout do základu, ze kterého se takové daně ukládají, příjmy, které

mohou být podle ustanovení článků této smlouvy rovněž zdaněny v

Rumunsku, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu

o částku rovnající se dani zaplacené v Rumunsku. Částka, o kterou se

daň sníží, však nepřesáhne takovou část české daně vypočtené před jejím

snížením, která poměrně připadá na příjmy, které mohou být podle

ustanovení této smlouvy zdaněny v Rumunsku.



Čl.25



Zákaz diskriminace



1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v

druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným,

které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti,

kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého

státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci.

Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 uplatní rovněž na

osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.



2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v

druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než

zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti.

Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu,

aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, slevy a

snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinnosti k rodině, které

přiznává svým vlastním rezidentům.



3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odst. 7, článku 11

nebo článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy

placené podnikem jednoho smluvního státu osobě, která je rezidentem v

druhém smluvním státě, odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných

zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny

osobě, která je rezidentem v prvně zmíněném státě. Dluhy podniku

jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou

podobně pro účely stanovení zdanitelného majetku takového podniku

odčitatelné za stejných podmínek, jako by byly závazkem vůči rezidentu

prvně zmíněného státu.



4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti,

přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo osobami,

které jsou rezidenty v druhém smluvním státě, nebudou podrobeny v prvně

zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním

spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené

povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny jiné podobné podniky

prvně zmíněného státu.



5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2

vztahují na daně jakéhokoliv druhu a pojmenování.



Čl.26



Řešení případů dohodou



1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních

států vedou nebo povedou u něj ke zdanění, které není v souladu s

ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných prostředcích,

které poskytuje vnitrostátní právo těchto států, předložit svůj případ

příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo jestliže

případ spadá pod článek 25 odst. 1, úřadu smluvního státu, jehož je

státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvého

oznámení opatření, které vede ke zdanění, jež není v souladu s

ustanoveními této smlouvy.



2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a

nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby

případ rozhodl vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního

státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto

smlouvou.



3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit dohodou

obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo

aplikaci této smlouvy. Mohou rovněž konzultovat za účelem zamezení

dvojímu zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.



4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem

dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní

výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna

názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené ze zástupců

příslušných úřadů smluvních států.



Čl.27



Výměna informací



1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace

relevantní pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních

právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou

předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s

touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Veškeré

informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným

způsobem jako informace obdržené podle vnitrostátních zákonů tohoto

státu a budou sděleny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a

správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na

něž se vztahuje tato smlouva, trestním stíháním ve věci těchto daní

nebo rozhodováním o opravných prostředcích. Tyto osoby nebo úřady

použijí takovéto informace jen k těmto účelům. Mohou uplatnit tyto

informace při veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.

Obdržené informace budou udržovány v tajnosti na požádání smluvního

státu, který informace poskytl.



2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že

ukládají některému smluvnímu státu povinnost:



a) provést správní opatření, která by byla v rozporu s právními

předpisy nebo správní praxí tohoto nebo druhého smluvního státu;



b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních

předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého státu;



c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, hospodářské,

průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo

informaci, jejíž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.



Čl.28



Diplomaté a konzulární úředníci



Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které

přísluší diplomatům nebo konzulárním úředníkům podle obecných pravidel

mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.



Čl.29



Vstup v platnost



1. Vlády smluvních států si navzájem oznámí, že byly splněny ústavní

požadavky pro vstup této smlouvy v platnost.



2. Tato smlouva vstoupí v platnost 30 dní po datu pozdějšího oznámení

ve smyslu odstavce 1 a její ustanovení se budou uplatňovat:



a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky příjmů

vyplácené k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po

roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;



b) pokud jde o ostatní daně z příjmu a daně z majetku, na daně ukládané

za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později kalendářního roku

následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost.



3. Od vstupu v účinnost této smlouvy se ve vzájemných vztazích mezi

Českou republikou a Rumunskem přestane uplatňovat Mnohostranná smlouva

o zamezení dvojího zdanění příjmů a majetku fyzických osob, podepsaná v

Miškovci 27. května 1977 a Mnohostranná smlouva o zamezení dvojího

zdanění příjmů a majetku právnických osob, podepsaná v Ulánbátaru 19.

května 1978.



Čl.30



Výpověď



Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým

smluvním státem. Každý smluvní stát může Smlouvu písemně vypovědět

diplomatickou cestou nejméně šest měsíců před koncem každého

kalendářního roku začínajícího po uplynutí pěti let od data vstupu v

platnost této smlouvy. V takovém případě se Smlouva přestane

uplatňovat:



a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky příjmů

vyplácené k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po

roce, v němž byla dána výpověď;



b) pokud jde o ostatní daně z příjmu a daně z majetku, na daně ukládané

za každý daňový rok počínající 1. ledna nebo později kalendářního roku

následujícího po roce, v němž byla dána výpověď.



Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.



Dáno ve dvojím vyhotovení v Bukurešti dne 8. listopadu 1993 v českém,

rumunském a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou autentické. V

případě jakýchkoliv rozdílností výkladu bude rozhodující anglický text.



Za vládu České republiky:



V. Klaus v. r.



předseda vlády



Za vládu Rumunska:



N. Vacaroiu v. r.



předseda vlády