30/1945 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra vnitra ze dne 27. července 1945 o platnosti ústavního dekretu
prezidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11 Úř. věst. čsl., o
obnovení právního pořádku
Změna: 12/1946 Sb.
Změna: 57/1946 Sb.
Změna: 72/1947 Sb.
Podle § 2 ústavního dekretu prezidenta republiky ze dne 23. června
1945, č. 22 Sb., o vyhlášení právních předpisů, vydaných mimo území
republiky Československé, vyhlašuji:
Čl. I
Podle usnesení vlády republiky Československé ze dne 27. července 1945
zůstává ústavní dekret prezidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11
Úř. věst. čsl., o obnovení právního pořádku, v platnosti, platí zatím
jen v zemích České a Moravskoslezské a nabývá účinnosti dnem 5. května
1945, avšak s výjimkou:
a) ustanovení čl. 2 odst. 1 věta druhá, pokud jde o předpisy práva
osobního a rodinného, které nabude účinnosti tři měsíce po počátku
účinnosti této vyhlášky,
b) ustanovení čl. 3 druhé části věty, které nabude účinnosti patnáctým
dnem po počátku účinnosti této vyhlášky, a
c) ustanovení čl. 6 a čl. 9 odst. 2 a 3, pokud nejde o soudní
rozhodnutí ve věcech trestních, jichž počátek účinnosti bude stanoven
zvláště.
Čl. II
Ústavní dekret č. 11/1944 Úř. věst. čsl. se vyhlašuje v příloze.
Čl. III
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Nosek v. r.
Příloha
Ústavní dekret
prezidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11 Úř. věst. čsl. o
obnovení právního pořádku^*)
K návrhu vlády a po slyšení státní rady ustanovuji:
Hlava I
O obecných právních normách
První oddíl
O předpisech domácích
Čl.1
(1) Ústavní a jiné právní předpisy československého státu, vydané do
29. září 1938 včetně, pocházejí ze svobodné vůle československého lidu
a jsou československý právní řád.
(2) Předpisy vydané v oblasti tohoto řádu v době, kdy československý
lid byl zbaven své svobody (doba nesvobody), nejsou součástí
československého právního řádu. Doba nesvobody jest doba ode dne 30.
září 1938 až do dne, který bude určen vládním nařízením.
Čl.2
(1) Z vůle československé zákonodárné moci jest na zcela přechodnou
dobu i nadále používati z předpisů, uvedených v odstavci 2 článku 1
těch, které se nepříčí svým obsahem znění nebo demokratickým zásadám
československé ústavy (ústavní listiny, jejích součástek a zákonů ji
měnících a doplňujících, vydaných do 29. září 1938). Naprosto jsou však
z používání vyloučeny předpisy z doby nesvobody z oborů soudního práva
trestního, soudního řízení trestního, práva osobního a práva rodinného.
(2) Zákonem bude stanoveno, kdy končí přechodná doba podle odst. 1.
Čl.3
Soud nebo správní úřad, řeše určitou právní věc, rozhoduje, zda předpis
z doby nesvobody vyhovuje ustanovení článku 2 odstavec 1; přitom musí
uvésti důvody svého rozhodnutí o této předběžné otázce.
Čl.4
Vláda se zmocňuje, aby, dokud se nesejde Národní shromáždění, svými
nařízeními použivatelnost předpisů z doby nesvobody územně rozšířila
nebo ji zrušila.
Druhý oddíl
O předpisech státního zřízení zahraničního
Čl.5
(1) Ústavní dekret prezidenta republiky ze dne 21. července 1940 o
ustavení Státní rady jako poradního sboru prozatímního státního zřízení
Československé republiky (číslo 1 Úředního věstníku československého,
vydávaného v Londýně ze dne 4. prosince 1940) a ústavní dekret
prezidenta republiky ze dne 15. října 1940 o prozatímním výkonu moci
zákonodárné (číslo 2 Úředního věstníku československého), jakož i
všechny ostatní dekrety prezidenta republiky, vydané podle paragrafu 2
dekretu číslo 2/1940, nejsou dotčeny předpisem článku 1 odstavec 2
tohoto ústavního dekretu, avšak podléhají spolu s nařízeními podle
článku 4 dodatečnému schválení příslušnými ústavními činiteli
(ratihabici).^1)
(2) Dekrety prezidenta republiky, vydané podle paragrafu 2 ústavního
dekretu číslo 2/1940, pokud podle svého obsahu neplatí na dobu kratší,
pozbývají další platnosti šest měsíců po dni, kdy se sejde Národní
shromáždění, nebudou-li již dříve zrušeny nebo změněny, nebo jako
zákony znovu usneseny a vyhlášeny.^2)
(3) Též dekrety prezidenta republiky, označené za ústavní včetně tohoto
ústavního dekretu, mohou býti zrušeny nebo změněny pouhým zákonem.
Tímto předpisem však není nikterak dotčeno ustanovení článku I zákona,
kterým se uvozuje ústavní listina číslo 121/1920, pokud jde o ústavní
zákony, vydané do 29. září 1938.
(4) Nařízení, vydaná v zahraničí prezidentem republiky podle paragrafu
64 odstavce 1 č. 10 ústavní listiny a vládou podle paragrafu 55 ústavní
listiny, nejsou předpisem článku 1 odstavce 2 dotčena.
Hlava II
O rozhodnutích soudů a úřadů správních
První oddíl
Všeobecné předpisy o rozhodnutích soudů a úřadů správních
Čl.6
(1) Veškerá i právoplatná rozhodnutí soudů a veřejné správy, která byla
vydána v době nesvobody, jest i tehdy, když obecná ustanovení z doby do
29. září 1938 včetně tak nepřipouštějí, na návrh stran zrušiti nebo
změniti v těchto případech:
a) byla-li vydána podle předpisů, které se svým obsahem příčí znění
nebo demokratickým zásadám československé ústavy (článek 2 odst. 1),
b) směřují-li k cíli československým právem zakázanému. Z důvodu zde
uvedeného lze zrušiti nebo změniti rozhodnutí, vydaná v době nesvobody,
též v případech, kdy rozhodnutí bylo vydáno bez právního předpisu,
c) bylo-li straně pro mimořádné poměry doby nesvobody znemožněno nebo
ztíženo dostaviti se k řízení nebo provésti důkaz, anebo byl-li učiněn
nátlak na osoby v řízení zúčastněné.
(2) Ustanovení odstavce 1, písm. a) a b) se nevztahují na rozhodnutí,
která se týkají veřejných dávek, veřejného úvěru a organizačních
opatření v oboru peněžnictví.
(3) Z důvodu, že na osoby v řízení zúčastněné byl učiněn nátlak, lze
podle odstavce 1, písm. c) zrušiti nebo změniti rozhodnutí, vydaná v
době nesvobody, v případech, kdy nebylo rozhodnuto po právu nebo tak,
jak by bylo bývalo rozhodnuto v době svobody podle ustálené praxe,
a) protože se stranou nebo osobou jí blízkou bylo zle nakládáno, nebo
že jim byla způsobena újma na těle, svobodě, cti, majetku nebo výdělku
nebo že jim bylo takovou újmou pohrozeno a strana z toho důvodu a pro
poměry z doby nesvobody nemohla řádně hájiti své zájmy, nebo
b) protože svědek nebo znalec, na něhož nebo na jehož osoby blízké byl
v řízení činěn takový nátlak, nepodal z toho důvodu a pro poměry doby
nesvobody správné nebo úplné svědectví nebo posudek, nebo
c) protože soudce nebo úředník, který prováděl řízení nebo vydal
rozhodnutí, jednal pod takovým nátlakem anebo jednal podle služebního
pokynu nebo podle pokynu okupačního orgánu.
(4) Byla-li taková rozhodnutí (odstavce 1) vydána správními úřady, lze
je zrušiti nebo změniti i z moci úřední.
(5) Strana může navrhnouti zrušení nebo změnu rozhodnutí podle odstavce
1 lit. a, b, c nejpozději do 17. června 1949. V téže lhůtě musí správní
úřad oznámiti stranám, že zavedl řízení, aby se změnilo nebo zrušilo
rozhodnutí z moci úřední podle odstavce 2 tohoto článku.
Čl.7
(1) Článek 6 neplatí o úředních rozhodnutích orgánů státního zřízení
zahraničního a o rozsudcích polních soudů, zřízených podle dekretu
prezidenta republiky ze dne 26. října 1940 o československých polních
soudech č. 5 Úředního věstníku československého.
(2) Lhůta k podání stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu na rozhodnutí
správních úřadů státního zřízení zahraničního (paragraf 14 zákona o
nejvyšším správním soudě ve znění přílohy k zákonu č. 164/1937), lhůta
k dovolání se nápravy ve výroku těchto úřadů o soukromoprávních
nárocích (paragraf 2 zákona, jímž se provádí paragraf 105 ústavní
listiny č. 217/1925) a lhůta k žádosti, aby byl podán návrh na
mimořádnou obnovu polního trestního řízení (paragraf 483 vojenského
trestního řádu ve znění zákona o vojenském polním trestním řízení č.
115/1937), počne jeden rok po dni, kdy končí doba nesvobody.
Čl.8
(1) Vládním nařízením mohou býti zjednodušeny platné předpisy o řízení
správních úřadů, pokud jich jest používati při řízení o zrušení nebo
změně rozhodnutí veřejné správy podle článku 6.
(2) Obdobné předpisy pro obor řízení soudního budou vydány zákonem.
Zákonem bude zejména ustanoveno, ve kterých případech soud může žalobci
(navrhovateli) svěřiti držbu věci movité nebo uvésti ho v držbu věci
nemovité před rozhodnutím ve věci samé i tehdy, když nejsou splněny
všeobecné předpoklady pro povolení exekuce nebo prozatímního opatření.
Druhý oddíl
Zvláštní předpisy o trestních rozsudcích a nálezech
Čl.9
(1) O trestních rozsudcích a nálezech platí, mimo předpisy v
předcházejícím oddílu obsažené, ještě předpisy tohoto oddílu.
(2) Od počátku nicotné jsou trestní rozsudky soudní a trestní nálezy
správní, které byly vydány v době nesvobody, jimiž byl někdo uznán
vinným a odsouzen pro skutek, který není trestný podle československého
práva. Soud (úřad), řídě se obdobně předpisy o obnově řízení, vyslovuje
nicotnost usnesením. Ustanovení tohoto odstavce platí, pokud jde o
trestní nálezy správní, toliko v případech, kdy trestní čin byl spáchán
převážně z toho důvodu, aby jím pachatel přispěl k osvobození
Československé republiky nebo aby jím pomohl osobám, které samy nebo
jejichž osoby blízké byly persekvovány z důvodů národních, rasových
nebo politických nebo kterým taková persekuce hrozila.
(3) Byl-li někdo v téže době uznán vinným skutkem, který jest trestný
podle československého práva, byl-li však odsouzen k přísnějšímu
trestu, než ukládá československé právo, jest výrok o trestu z moci
úřední nebo k návrhu změniti tak, aby odpovídal československému právu.
Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro trestní nálezy správní.
(4) Spáchal-li okupant nebo osoba s ním spolupracující v téže době čin,
který jest trestný podle československého práva, a byl-li zproštěn
obžaloby pro tento skutek, nebo byl-li mu uložen trest nižší než ukládá
československé právo, jest rozsudek k návrhu veřejného žalobce zrušiti
a provésti nové trestní řízení.
Čl.10
(1) Byl-li v době nesvobody někdo odsouzen trestním soudem anebo
správním úřadem pro skutek, trestný podle československého práva, jest
odsuzující rozsudek (nález) k návrhu zrušiti, byl-li čin spáchán s
úmyslem, aby pachatel přispěl k osvobození Československé republiky.
(2) O návrhu rozhoduje soud (úřad), řídě se obdobně předpisy o obnově
řízení.
Čl.11
(1) Jsou-li osvědčeny okolnosti, které odůvodňují návrh, aby byla
vyslovena nicotnost odsuzujícího rozsudku (nálezu) podle článku 9
odstavec 2, anebo návrh na zrušení rozsudku (nálezu) podle článku 10,
jest odsouzeného ihned propustiti z vazby.
(2) Totéž platí v případech článku 9 odstavec 3, je-li osvědčeno, že
dosavadním výkonem trestu je odpykán trest, který ukládá československé
právo.
(3) Veřejný žalobce, doví-li se o okolnosti, jež může návrh ve prospěch
odsouzeného odůvodniti, jest povinen ihned podati příslušné návrh sám.
Hlava III
Výhrada zvláštních předpisů
Čl.12
Zákon zvlášť stanoví, jak budou odčiněny škody vzniklé důsledkem
mimořádných poměrů doby nesvobody a jak budou upraveny případy, ve
kterých není možno, nebo v zájmu hospodářské a sociální obnovy není
účelno, vrátiti se k původnímu stavu.
Hlava IV
O soudech a úřadech zřízených v době nesvobody
Čl.13
(1) Vláda stanoví nařízením, které ze soudů a správních úřadů,
zřízených v době nesvobody, a v jakém rozsahu, dočasně úřadují.
(2) Spisy soudů a správních úřadů, zřízených v době nesvobody k výkonu
soudnictví a veřejné správy na území Československé republiky, o nichž
nebylo učiněno rozhodnutí podle předchozího odstavce, jest bez prodlení
odevzdati československému soudu nebo úřadu pro věc místně a věcně
příslušnému.
Hlava V
Předpisy závěrečné
Čl.14
(1) Tento ústavní dekret nabývá platnosti dnem vyhlášení a platí zatím
jen v zemích České a Moravskoslezské.
(2) Vláda se zmocňuje, aby stanovila nařízením, že ustanovení tohoto
ústavního dekretu včetně ustanovení platí také na Slovensku.
(2) Tento ústavní dekret provedou všichni členové vlády.
*) Uveřejněno v roč. V, č. 3 Úředního věstníku československého,
vydaného v Londýně dne 14. listopadu 1944.
1) Ratihabice provedena s účinností od 3. dubna 1946 ústavním zákonem
č. 57/1946 Sb.
2) K znovuvyhlášení došlo ústavním zákonem č. 57/1946 Sb.
