278/1997 Sb.



SDĚLENÍ



Ministerstva zahraničních věcí



Změna: 56/2009 Sb.m.s.



Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 17. listopadu 1995 byla

v Praze podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Ruské

federace o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru

daní z příjmu a z majetku.



Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident

republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Moskvě

dne 18. července 1997.



Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 odst. 2 dnem

18. července 1997.



České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění Smlouvy,

jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na Ministerstvu

zahraničních věcí a Ministerstvu financí.



SMLOUVA



mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o zamezení dvojího

zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku



Vláda České republiky a vláda Ruské federace,



přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění

daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,



se dohodly takto:



Čl.1



Osoby, na které se Smlouva vztahuje



Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v

jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).



Čl.2



Daně, na které se Smlouva vztahuje



1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku, ukládané

jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů

nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.



2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z

celkového příjmu, z celkového majetku nebo z částí příjmu nebo majetku

včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku a

rovněž daní z přírůstku majetku.



3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou:



a) v České republice:



(i) daň z příjmů fyzických osob;



(ii) daň z příjmů právnických osob;



(iii) daň z nemovitostí;

(dále nazývané "česká daň").



b) v Ruské federaci:



(i) daň z příjmů fyzických osob;



(ii) daň ze zisků podniků a organizací;



(iii) daň z majetku fyzických osob;



(iv) daň z majetku podniků a organizací;

(dále nazývané "ruská daň").



4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného

nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této

smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních

států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny

v jejich příslušných daňových zákonech.



Čl.3



Všeobecné definice



1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:



a) výraz "Česká republika" označuje území České republiky, na kterém

mohou být podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním

právem vykonávána svrchovaná práva České republiky;



b) výraz "Ruská federace (Rusko)", je-li použit v geografickém smyslu,

označuje její území, včetně vnitřních vod a výsostných moří, vzdušného

prostoru nad nimi a rovněž výlučnou ekonomickou zónu a pevninský prah,

kde Ruská federace vykonává v souladu s federálním a mezinárodním

právem svrchovaná práva a jurisdikci;



c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle

souvislosti Českou republiku nebo Rusko;



d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná

sdružení osob;



e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo

nositele práv, považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;



f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního

státu" označují podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a

podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;



g) výraz "státní příslušník" označuje:



(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního

státu;



(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené

podle práva platného v některém smluvním státě;



h) výraz „mezinárodní doprava“ označuje jakoukoli dopravu lodí, člunem

nebo letadlem provozovanou rezidentem jednoho smluvního státu, vyjma

případů, kdy jsou loď, člun nebo letadlo provozovány pouze mezi místy v

druhém smluvním státě;



i) výraz "příslušný úřad" označuje:



(i) v případě České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného

zástupce;



(ii) v případě Ruské federace ministerstvo financí nebo jeho zmocněného

zástupce.



2. Pokud jde o uplatnění smlouvy smluvním státem, bude mít každý výraz,

který v ní není definován, takový význam, jenž mu náleží podle práva

tohoto státu, které upravuje daně, na něž se Smlouva vztahuje, pokud

souvislost nevyžaduje odlišný výklad.



Čl.4



Rezident



1. Pro účely této smlouvy výraz "rezident jednoho smluvního státu"

označuje každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v

tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa

vedení, místa registrace nebo jakéhokoliv jiného podobného kritéria.

Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v

tomto státě pouze z důvodů příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo majetku

v tomto státě umístěného.



2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v

obou smluvních státech, bude její postavení určeno následujícím

způsobem:



a) bude považována za rezidenta v tom státě, ve kterém má stálý byt;

jestliže má stálý byt v obou státech, bude považována za rezidenta v

tom státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko

životních zájmů);



b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko

svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě, bude

považována za rezidenta v tom státě, ve kterém se obvykle zdržuje;



c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném

z nich, bude považována za rezidenta v tom státě, jehož je státním

příslušníkem;



d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného

z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou

dohodou.



3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce

1 rezidentem v obou smluvních státech, bude považována za rezidenta v

tom státě, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení.



Čl.5



Stálá provozovna



1. Pro účely této smlouvy výraz "stálá provozovna" označuje trvalé

zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela nebo zčásti

svoji činnost.



2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:



a) místo vedení;



b) závod;



c) kancelář;



d) továrnu;



e) dílnu; a



f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo, kde

se těží přírodní zdroje.



3. Výraz „stálá provozovna“ rovněž zahrnuje:



a) staveniště nebo stavební, montážní nebo instalační projekt nebo

dozor s tím spojený, avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo

dozor trvá déle než dvanáct měsíců;



b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb,

podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců nebo

jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud

činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po

jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv

dvanáctiměsíčním období.



4. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku se předpokládá,

že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:



a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění, vystavení

nebo dodání zboží patřícího podniku;



b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

uskladnění, vystavení nebo dodání;



c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

zpracování jiným podnikem;



d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem

nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;



e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem

provádění dalších činností, které mají pro podnik přípravný nebo

pomocný charakter (reklama, poskytování informací, vědecký výzkum nebo

podobné činnosti);



f) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu

jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e), pokud

celková činnost trvalého zařízení pro podnikání, vyplývající z tohoto

spojení, má přípravný nebo pomocný charakter.



5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná než

nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná ve

smluvním státě na účet podniku a má a obvykle vykonává oprávnění

uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou

provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba

provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na

činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány

prostřednictvím trvalého zařízení pro podnikání, by nezakládaly z

tohoto trvalého zařízení pro podnikání stálou provozovnu podle

ustanovení tohoto odstavce.



6. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou

provozovnu v druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto druhém státě

vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře

nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají

v rámci své řádné činnosti.



7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním

státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je

rezidentem v druhém smluvním státě nebo která vykonává svoji činnost v

tomto druhém státě (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak),

neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu

druhé společnosti.



Čl.6



Příjmy z nemovitého majetku



1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého

majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém

smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle zákonů

smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz zahrnuje v

každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář

užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení

občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého

majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za

přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních

zdrojů. Lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.



3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy plynoucí z přímého užívání,

nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.



4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého

majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu

nezávislého povolání.



Čl.7



Zisky podniků



1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto

státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě

prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže

podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku

zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je

lze přičítat této stálé provozovně.



2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v

druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam

umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém

smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla

docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo

obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela

nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.



3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady

vynaložené pro účely této stálé provozovny, včetně výloh vedení a

všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v

němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.



4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které

mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových

zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby

tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým

rozdělením; použitý způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby

výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.



5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že

pouze nakupovala zboží pro podnik.



6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely

předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud

neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.



7. Jestliže zisky zahrnují části příjmu, o nichž se pojednává odděleně

v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena

ustanoveními tohoto článku.



Čl.8



Příjmy z lodní a letecké dopravy



1. Příjmy pobírané rezidentem jednoho smluvního státu z provozování

lodí, člunů nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění pouze

v tomto státě.



2. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky plynoucí z účasti na

poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.



Čl.9



Sdružené podniky



Jestliže



a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na

řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo



b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo

jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního

státu,

a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo

finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim byly

uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi

podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto

podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto

podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a

následně zdaněny.



Čl.10



Dividendy



1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho

smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v

tomto druhém státě.



2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,

jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních

předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je

rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10

procent hrubé částky dividend.



Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob

aplikace tohoto omezení.



Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, ze kterých jsou

dividendy vypláceny.



3. Výraz „dividendy“ použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií

nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i

jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy

z akcií podle daňových zákonů státu, jehož je společnost, která provádí

platbu, rezidentem.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník

dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v

druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející

dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé

provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě

nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a

jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k

této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí

ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.



5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě,

dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento

druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto

dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast,

pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně

nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani

podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků

společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky

pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v

tomto druhém státě.



Čl.11



Úroky



1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a skutečně vlastněné

rezidentem druhého smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto druhém

státě.



2. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek

jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na

nemovitosti nebo majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka

a obzvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo

dluhopisů včetně prémií a výher spojených s těmito cennými papíry,

obligacemi nebo dluhopisy. Výraz „úroky“ nezahrnuje žádnou část příjmu,

která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 3.



3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník

úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém

smluvním státě, v němž mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní

činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo

vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé

základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky

placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně.

V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle

toho, o jaký případ jde.



4. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže

plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar, místní úřad nebo

rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není

rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou

provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z

něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé

provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky mají

zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá

základna umístěna.



5. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, ze které jsou

placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi

plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další

osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem,

kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen

na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje,

bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního

státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.



Čl.12



Licenční poplatky



1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené

rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém

státě.



2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním

státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu,

avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem

druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé

částky licenčních poplatků.



Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob

aplikace tohoto omezení.



3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby

jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití

jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo

vědeckému včetně kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro

televizní nebo rozhlasové vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné

známky, návrhu nebo modelu, plánu, software, tajného vzorce nebo

výrobního postupu nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo

vědeckého zařízení, nebo za informace, týkající se průmyslových,

obchodních nebo vědeckých zkušeností.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník

licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě,

vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky

zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé

provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě

nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a

jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se

skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém

případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o

jaký případ jde.



5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě,

jestliže plátcem je tento stát sám, jeho správní útvar, místní úřad

nebo rezident tohoto státu. Jestliže však osoba platící licenční

poplatky, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má ve

smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž

vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky

jdou k tíži této stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se,

že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je

stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.



6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití,

právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku

zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem

licenčních poplatků nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou,

částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby

nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto

posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v

tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s

přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.



Čl.13



Zisky ze zcizení majetku



1. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu ze zcizení

nemovitého majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn ve druhém

smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku

stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém

smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně,

kterou rezident jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě k

výkonu nezávislého povolání, včetně takových zisků ze zcizení takové

stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové

stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



3. Zisky ze zcizení lodí, člunů nebo letadel provozovaných v

mezinárodní dopravě nebo movitého majetku, který slouží k provozu

těchto lodí, člunů nebo letadel, podléhají zdanění jen ve smluvním

státě, v němž je zcizitel rezidentem.



4. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení

akcií nebo jiných podobných práv na společnosti, jejichž hodnota plyne

z více než 50 procent z nemovitého majetku umístěného ve druhém

smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



5. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v

odstavcích 1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož

je zcizitel rezidentem.



Čl.14



Nezávislá povolání



1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného

povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají

zdanění jen v tomto státě, vyjma následujících případů, kdy takové

příjmy mohou být zdaněny také v druhém smluvním státě:



a) jestliže má pravidelně k dispozici stálou základnu ve druhém

smluvním státě pro účely provozování svých činností; v takovém případě

jen taková část příjmů, kterou lze přičíst této stálé základně, může

být zdaněna v tomto druhém státě; nebo



b) jestliže jeho pobyt ve druhém státě trvá po jedno nebo více období

přesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období; v

takovém případě jen taková část příjmů, která plyne z jeho činností

vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna v tomto druhém

státě.



2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti

vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i

nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a

účetních znalců.



Čl.15



Zaměstnání



1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního

státu pobírá z důvodů zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení

článků 16, 18, 19 a 20 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není

vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno,

mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.



2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu

zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu

na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže

všechny následující podmínky jsou splněny:



a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která

nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období, a



b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem, nebo za zaměstnavatele, který

není rezidentem v druhém státě, a



c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má

zaměstnavatel v druhém státě.



3. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny

pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, člunu nebo

letadla provozované nebo provozovaného v mezinárodní dopravě rezidentem

smluvního státu zdaněny v tomto státě.



4. Výraz „zaměstnavatel“ zmíněný v odstavci 2 písmenu b) označuje

osobu, která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a

riziko spojené s vykonáváním práce.



Čl.16



Tantiémy



Tantiémy a jiné podobné platby, jež rezident jednoho smluvního státu

pobírá jako člen správní rady nebo jakéhokoli jiného obdobného orgánu

společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být

zdaněny v tomto druhém státě.



Čl.17



Umělci a sportovci



1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na

veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo

televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně

vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na

ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.



2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo

sportovcem, neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné

osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15

zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává své

činnosti.



Čl.18



Penze



Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu jednoho smluvního státu

z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku

19 odst. 2 zdanění pouze v tomto státě.



Čl.19



Veřejné funkce



1.



a) Odměny jiné než penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším

správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za

služby prokazované tomuto státu nebo správnímu útvaru nebo místnímu

úřadu podléhají zdanění pouze v tomto státě.



b) Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě,

jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která

je rezidentem tohoto státu:



(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo



(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu poskytování těchto

služeb.



2.



a) Jakékoliv penze vyplácené některým smluvním státem nebo nižším

správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z

fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu,

správnímu útvaru nebo místnímu úřadu podléhají zdanění pouze v tomto

státě.



b) Takové penze však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě,

jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto

státu.



3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za služby

prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou

některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním

úřadem tohoto státu.



Čl.20



Studenti, profesoři a výzkumní pracovníci



1. Platby, které student nebo učeň, který je nebo byl bezprostředně

před svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém

smluvním státě, a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za

účelem studia nebo výcviku, dostává na úhradu nákladů výživy, studia

nebo výcviku, nebudou zdaněny v tomto státě za předpokladu, že takovéto

platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.



2. Odměna, kterou pobírá profesor, učitel nebo výzkumný pracovník,

který je nebo byl bezprostředně před svým příjezdem do jednoho

smluvního státu rezidentem v druhém smluvním státě, za provádění

výzkumu nebo za výuku, během období dočasného pobytu nepřesahujícího

dva roky, na univerzitě, výzkumném ústavu nebo jiné obdobné instituci

pro vyšší vzdělání uznané vládou v prvně zmíněném smluvním státě,

nebude podléhat zdanění v tomto smluvním státě.



Čl.21



Jiné příjmy



1. Příjmy rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o

nichž se nepojednává v předcházejících článcích této smlouvy, podléhají

zdanění pouze v tomto státě.



2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy jiné než příjmy z

nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odst. 2, jestliže

příjemce takových příjmů, který je rezidentem v jednom smluvním státě,

vykonává průmyslovou nebo obchodní činnost v druhém smluvním státě

prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává v tomto

druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a

jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, jsou skutečně

spojeny s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém

případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o

jaký případ jde.



Čl.22



Majetek



1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který

vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je umístěn ve druhém

smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.



2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního

majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve

druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem, který přísluší ke stálé

základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním

státě k výkonu nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto druhém

státě.



3. Majetek představovaný loďmi, čluny a letadly provozovanými v

mezinárodní dopravě rezidentem jednoho smluvního státu a movitým

majetkem sloužícím k provozování takovýchto lodí, člunů a letadel

podléhá zdanění pouze v tomto smluvním státě.



4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají

zdanění pouze v tomto státě.



Čl.23



Vyloučení dvojího zdanění



1. V případě České republiky bude dvojímu zdanění zamezeno následovně:



Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do

základu daně, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmu nebo

majetku, které mohou být podle ustanovení této smlouvy rovněž zdaněny v

Ruské federaci, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového

základu o částku rovnající se dani zaplacené v Ruské federaci. Částka,

o kterou se daň sníží, však nepřesáhne takovou část české daně

vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy nebo

majetek, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněny

v Ruské federaci.



Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením této smlouvy, příjem

pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem České republiky je zde

vyjmut ze zdanění, Česká republika může přesto při výpočtu částky daně

z ostatních příjmů nebo majetku tohoto rezidenta vzít v úvahu vyjmutý

příjem nebo majetek.



2. V případě Ruské federace bude dvojímu zdanění zamezeno následovně:



Jestliže rezident Ruské federace pobírá příjem nebo vlastní majetek,

který může být podle ustanovení této smlouvy zdaněn v České republice,

částka daně z takových příjmů nebo majetku, která má být zaplacena v

České republice, bude odečtena z daně stanovené této osobě v Ruské

federaci. Odečtená částka však nepřesáhne částku daně stanovené na

takové příjmy nebo majetek podle právních předpisů a pravidel Ruské

federace.



Čl.24



ZÁKAZ DISKRIMINACE



1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve

druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním

spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené

povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci

tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve

stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1

vztahuje rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou

smluvních států.



2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve

druhém smluvním státě, nebo stálé základny, jež má k dispozici rezident

jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém

státě nepříznivější než zdanění podniků nebo rezidentů tohoto druhého

státu, které nebo kteří vykonávají tytéž činnosti.



3. Nic v tomto článku nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního

státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní

úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k

rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.



4. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11 odstavce 5

nebo článku 12 odstavce 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy

placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního

státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového

podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně

zmíněného státu. Podobně, jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního

státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení

zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek,

jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu.



5. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti,

přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo více

rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném

státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které

jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou

nebo mohou být podrobeny jiné podobné podniky prvně zmíněného státu.



6. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2

vztahují na daně všeho druhu a pojmenování.



Čl.25



Řešení případů dohodou



1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních

států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s

ustanoveními této smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky,

které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit

svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem,

nebo, pokud její případ spadá pod článek 24 odstavec 1, úřadu smluvního

státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří

let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v

souladu s ustanoveními Smlouvy.



2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a

nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby

případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního

státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto

smlouvou. Jakákoli dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na

jakákoliv časová omezení ve vnitrostátních právních předpisech

smluvních států.



3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou

dohodou jakékoli obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při

výkladu nebo aplikaci této smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za

účelem zamezení dvojího zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.



4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem

dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.



Čl.26



VÝMĚNA INFORMACÍ



1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace,

u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění

ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu ke správě nebo k vymáhání

vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu

a pojmenování ukládané jménem smluvních států nebo jejich nižších

správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují,

není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.



2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou

udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle

vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze

osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají

vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny v odstavci 1,

vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním o

opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše

uvedeného. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto

účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních

nebo v soudních rozhodnutích.



3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak, že

ukládají smluvnímu státu povinnost:



a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a

správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;



b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních

předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního

státu;



c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní,

hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní

postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným

pořádkem.



4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem

požadovány informace, druhý smluvní stát použije svých opatření

zaměřených na získávání informací, aby získal požadované informace, i

když tento druhý stát takové informace nepotřebuje pro své vlastní

daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením

odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že

umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho

důvodu, že nemá domácí zájem na takových informacích.



5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že

umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho

důvodu, že informacemi disponuje banka, jiná finanční instituce,

pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec,

nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na osobě.



Čl.27



Členové diplomatických misí a konzulární úředníci



Nic v této smlouvě se nedotkne daňových výsad členů diplomatických misí

nebo konzulárních úředníků podle obecných pravidel mezinárodního práva

nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.



Čl.28



Vstup v platnost



1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny

co nejdříve.



2. Smlouva vstoupí v platnost výměnou ratifikačních listin a její

ustanovení se budou uplatňovat:



a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo

připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po

roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;



b) pokud jde o ostatní daně z příjmu a daně z majetku, na příjmy nebo

majetek za každé daňové období začínající 1. ledna nebo později v

kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v

platnost.



3. Od vstupu v účinnost této smlouvy se ve vztazích mezi Českou

republikou a Ruskem přestane uplatňovat Mnohostranná smlouva o zamezení

dvojího zdanění příjmů a majetku fyzických osob, podepsaná v Miškovci

27. května 1977 a Mnohostranná smlouva o zamezení dvojího zdanění

příjmů a majetku právnických osob, podepsaná v Ulánbátaru 19. května

1978.



Čl.29



Výpověď



Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena jedním ze

smluvních států. Každý smluvní stát může Smlouvu vypovědět písemně

diplomatickou cestou nejméně šest měsíců před koncem každého

kalendářního roku následujícího po uplynutí pěti let od data vstupu v

platnost této smlouvy. V tomto případě se Smlouva přestane uplatňovat:



a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo

připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po

roce, v němž byla dána výpověď;



b) pokud jde o ostatní daně z příjmu a daně z majetku, na příjmy nebo

majetek za každé daňové období začínající 1. ledna nebo později v

kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď.



Dáno ve dvojím vyhotovení v Praze dne 17. listopadu 1995 v českém,

ruském a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou autentické. V

případě jakýchkoliv rozdílností výkladu mezi českým a ruským textem

bude rozhodujícím anglický text.



Za vládu České republiky:



Ing. Ivan Kočárník CSc. v. r.



místopředseda vlády a ministr financí



Za vládu Ruské federace:



Jurij Jarov v. r.



místopředseda vlády