143/1988 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí ze dne 18. srpna 1988 o Úmluvě proti mučení
a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání
Dne 10. prosince 1984 byla v New Yorku sjednána Úmluva proti mučení a
jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.
Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v
New Yorku dne 8. září 1986.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé
socialistické republiky a prezident Československé socialistické
republiky ji ratifikoval s výhradami, že Československá socialistická
republika neuznává příslušnost Výboru proti mučení upravenou článkem 20
Úmluvy a Československá socialistická republika se necítí být vázána
ustanovením odst. 1 článku 30 Úmluvy. Ratifikační listina byla uložena
u generálního tajemníka OSN, depozitáře Úmluvy, dne 7. července 1988.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 27 odst. 1 dnem 26.
června 1987. Pro Československou socialistickou republiku vstoupila v
platnost v souladu se svým článkem 27 odst. 2 dnem 6. srpna 1988.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v.r.
ÚMLUVA
proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení
nebo trestání
Státy, které jsou stranou této Úmluvy,
berouce v úvahu, že v souladu se zásadami vyhlášenými v Chartě OSN je
uznávání stejných a nezadatelných práv všech členů lidské společnosti
základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě,
uznávajíce, že tato práva vyplývají z přirozené důstojnosti člověka,
berouce v úvahu závazek států podle Charty, zejména jejího článku 55,
podporovat všeobecnou úctu k lidským právům a základním svobodám a k
jejich zachovávání,
majíce na zřeteli článek 5 Všeobecné deklarace lidských práv a článek 7
Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, které stanoví,
že nikdo nemůže být podroben mučení nebo krutému, nelidskému či
ponižujícímu zacházení nebo trestání,
majíce rovněž na zřeteli Deklaraci o ochraně všech osob před mučením a
jiným krutým, nelidským či ponižujícím zacházením nebo trestáním,
přijatou Valným shromážděním 9. prosince 1975,
přejíce si zvýšit účinnost boje proti mučení a jinému krutému,
nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání na celém světě,
dohodly se na následujícím:
ČÁST I
Čl.1
1. Pro účely této Úmluvy výraz "mučení" znamená jakékoli jednání, jímž
je člověku úmyslně působena silná bolest nebo tělesné či duševní
utrpení s cílem získat od něho nebo od třetí osoby informace nebo
přiznání, potrestat jej za jednání, jehož se dopustil on nebo třetí
osoba nebo z něhož jsou podezřelí nebo s cílem zastrašit nebo přinutit
jej nebo třetí osobu nebo z jakéhokoli jiného důvodu založeného na
diskriminaci jakéhokoli druhu, když taková bolest nebo utrpení jsou
působeny veřejným činitelem nebo jinou osobou jednající z úředního
pověření nebo z jejich podnětu či s jejich výslovným nebo tichým
souhlasem. Toto vymezení nezahrnuje bolest nebo utrpení, které vznikají
pouze v důsledku zákonných sankcí, jsou od těchto sankcí neoddělitelné
nebo jsou jimi vyvolány náhodou.
2. Tento článek je bez újmy jakémukoli mezinárodnímu dokumentu nebo
národnímu zákonodárství, jež obsahují či mohou obsahovat ustanovení
širšího použití.
Čl.2
1. Každý stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, přijme účinná
zákonodárná, správní, soudní či jiná opatření pro zabránění mučení na
celém území, jež je pod jeho jurisdikcí.
2. Žádné výjimečné okolnosti, ať jsou jakéhokoli druhu, buď válečný
stav nebo hrozba války, vnitropolitická nestabilita nebo jakákoli jiná
mimořádná situace, nemohou sloužit k ospravedlnění mučení.
3. Nařízení nadřízeného činitele nebo orgánu státní moci nemůže sloužit
k ospravedlnění mučení.
Čl.3
1. Žádný stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, nevypoví, nevrátí
či nevydá osobu jinému státu, jsou -li vážné důvody se domnívat, že by
jí v něm hrozilo nebezpečí mučení.
2. Pro účely stanovení toho, zda existují takovéto důvody, vezmou
příslušné orgány v úvahu veškeré související okolnosti, včetně, v
odůvodněných případech, existence trvalého hrubého, zřejmého nebo
masového porušování lidských práv v daném státě.
Čl.4
1. Každý stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, zajistí, aby
všechny akty mučení byly trestnými činy podle jeho trestního zákona.
Totéž platí pro pokus mučení a pro jednání kterékoli osoby, které
představuje spolupachatelství nebo účastenství na mučení.
2. Každý stát, který je stranou této Úmluvy, je povinen stanovit za
tyto trestné činy odpovídající tresty s přihlédnutím k jejich závažnému
charakteru.
Čl.5
1. Každý stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, přijme taková
opatření, jež mohou být nutná k založení jeho soudní pravomoci nad
trestnými činy uvedenými v článku 4, v následujících případech:
a) jsou-li trestné činy spáchány na území pod jeho jurisdikcí nebo na
palubě lodi či letadla registrovaného v tomto státě;
b) je-li domnělý pachatel státním příslušníkem tohoto státu;
c) je-li oběť státním příslušníkem tohoto státu a tento stát to
považuje za vhodné.
2. Každý stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, přijme rovněž
taková opatření, jež se mohou ukázat jako nutná k založení jeho
jurisdikce nad takovýmito trestnými činy v případech, kdy domnělý
pachatel se nachází na kterémkoli území pod jeho jurisdikcí a nevydá-li
ho v souladu s článkem 8 některému ze států uvedených v odstavci 1
tohoto článku.
3. Tato Úmluva nevylučuje žádnou trestní pravomoc vykonávanou v souladu
s vnitrostátním právem.
Čl.6
1. Kterýkoli stát, smluvní strana této Úmluvy, na jehož území se
nachází osoba podezřelá ze spáchání některého trestného činu uvedeného
v článku 4, vezme tuto osobu do vazby nebo přijme jiná právní opatření
k zajištění její přítomnosti, pokud na základě posouzení dostupných
informací dojde k závěru, že okolnosti si to vyžadují. Vazba a jiná
právní opatření se provádějí v souladu se zákony tohoto státu, mohou
však trvat jen takovou dobu, jež je nezbytná pro zahájení trestního
stíhání nebo řízení o vydání.
2. Takovýto stát okamžitě provede předběžné šetření potřebné ke
zjištění skutečností.
3. Kterékoli osobě, která je ve vazbě podle odstavce 1 tohoto článku,
bude umožněno, aby se okamžitě spojila s nejbližším příslušným
zástupcem státu, jehož je příslušníkem, nebo je-li osobou bez státní
příslušnosti, se zástupcem státu, kde obvykle žije.
4. Vezme-li stát v souladu s tímto článkem osobu do vazby, uvědomí
okamžitě stát uvedený v článku 5 odstavci 1 o tom, že takováto osoba je
ve vazbě a o okolnostech opravňujících k jejímu vzetí do vazby. Stát,
který provádí předběžné šetření, uvedené v odstavci 2 tohoto článku,
neprodleně sdělí své zjištění zmíněným státům a uvede, zda zamýšlí
vykonávat svoji soudní pravomoc.
Čl.7
1. Stát, smluvní strana této Úmluvy, na jehož území je zjištěn údajný
pachatel některého trestného činu uvedeného v článku 4, předloží v
případech uvedených v článku 5, pokud pachatele nevydá, případ svým
příslušným orgánům k trestnímu stíhání.
2. Tyto orgány přijmou stejná opatření jako v případě kteréhokoliv
běžného trestného činu závažného charakteru podle zákonů tohoto státu.
V případech uvedených v článku 5 odstavci 2 požadavky na důkazy
nezbytné pro soudní stíhání a usvědčení nebudou v žádném případě méně
přísné, než jaké jsou uplatňovány v případech uvedených v článku 5
odstavci 1.
3. Každé osobě, vůči které je zahájeno řízení v souvislosti s některým
z trestných činů uvedených v článku 4, se zaručuje slušné zacházení na
všech stupních řízení.
Čl.8
1. Trestné činy uvedené v článku 4 se považují za zahrnuté do každé
smlouvy o vydávání uzavřené mezi státy, které jsou smluvní stranou této
Úmluvy, jako trestné činy podléhající vydání. Státy se zavazují, že
zahrnou takovéto trestné činy jako trestné činy podléhající vydání do
každé smlouvy o vydávání, jež mezi nimi bude uzavřena.
2. Jestliže stát, který vydání váže na existenci smlouvy, obdrží žádost
o vydání od dalšího státu, který je smluvní stranou této Úmluvy, se
kterým nemá uzavřenou smlouvu o vydávání, může považovat tuto Úmluvu za
právní základ pro vydání pro takovéto trestné činy. Vydání podléhá
ostatním podmínkám stanoveným právním řádem státu, který byl o vydání
požádán.
3. Státy, které neváží vydání na existenci smlouvy, uznají takovéto
trestné činy mezi sebou za trestné činy podléhající vydání podle
podmínek stanovených zákonem státu, který byl o vydání požádán.
4. Pro účely vydání mezi státy, smluvními stranami této Úmluvy, jsou
takovéto trestné činy posuzovány jako by byly spáchány nejenom v místě,
kde k nim došlo, ale též na územích států, které mají uplatnit svoji
soudní pravomoc v souladu s článkem 5 odstavcem 1.
Čl.9
1. Státy, smluvní strany této Úmluvy, si navzájem poskytnou v co
největší míře pomoc v souvislosti s trestním řízením zahájeným ve věci
kteréhokoli trestného činu uvedeného v článku 4, včetně poskytnutí
všech důkazů, které mají k dispozici a které jsou pro řízení nezbytné.
2. Státy, smluvní strany této Úmluvy, plní své závazky podle odstavce 1
tohoto článku v souladu se všemi smlouvami o vzájemné právní pomoci,
jež mohou být mezi nimi uzavřeny.
Čl.10
1. Každý stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, zajistí, aby
učební materiály a informace týkající se zákazu mučení byly plně
zahrnuty do programu přípravy občanských nebo vojenských pracovníků
orgánů v oblasti aplikace práva, zdravotnických pracovníků, veřejných
činitelů a jiných osob, jež mohou mít co do činění s vazbou, výslechem
nebo zacházením s osobami podrobenými jakékoli formě zadržení, vazby
nebo uvěznění.
2. Každý stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, zahrne tento zákaz
do pravidel nebo instrukcí, které upravují povinnosti a funkce těchto
osob.
Čl.11
Každý stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, bude systematicky
zkoumat pravidla, instrukce, metody a praxi výslechu, jakož i podmínky
vazby a zacházení s osobami podrobenými jakékoli formě zadržení, vazby
nebo uvěznění na kterémkoli území pod jeho jurisdikcí, aby bylo
zabráněno jakýmkoli případům mučení.
Čl.12
Každý stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, zajistí, aby jeho
příslušné orgány provedly urychlené a nestranné vyšetření, když mají
dostatečné důvody se domnívat, že došlo k mučení na kterémkoli území
pod jeho jurisdikcí.
Čl.13
Každý stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, zajistí, aby každá
osoba, která tvrdí, že byla vystavena mučení na území pod jurisdikcí
tohoto státu, měla právo podat stížnost příslušným orgánům tohoto státu
a na to, aby tyto orgány věc neprodleně a nestranně projednaly. Budou
přijata opatření k zajištění ochrany stěžovatele a svědků před
jakýmkoli špatným zacházením nebo zastrašováním v souvislosti s touto
stížností nebo učiněnou svědeckou výpovědí.
Čl.14
1. Každý stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, zajistí ve svém
právním řádu, aby oběť mučení měla právo na nápravu a na spravedlivé a
přiměřené odškodnění, včetně prostředků nutných pro co nejúplnější
zdravotní rehabilitaci. V případě smrti oběti, k níž došlo v důsledku
mučení, mají právo na odškodnění osoby, jež byly na ni odkázány
výživou.
2. Nic v tomto článku se nedotýká jakéhokoli práva oběti nebo jiných
osob na odškodnění, jež může existovat podle vnitrostátního práva.
Čl.15
Každý stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, zajistí, aby žádné
prohlášení, které podle zjištění bylo učiněno v důsledku mučení, nebylo
použito jako důkaz v žádném soudním řízení, s výjimkou případů, kdy se
použije proti osobě obviněné z mučení jako důkaz o tom, že toto
prohlášení bylo učiněno.
Čl.16
1. Každý stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, se zavazuje
zabránit na kterémkoli území pod jeho jurisdikcí dalším činům krutého,
nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, které nespadají pod
mučení, jak je vymezeno v článku 1, jsou-li takovéto činy spáchány
veřejným činitelem nebo jinou osobou jednající z úředního pověření nebo
z jejich podnětu či s jejich výslovným nebo tichým souhlasem. Zejména
se použijí závazky obsažené v článcích 10, 11, 12 a 13 s tím, že odkaz
na mučení se nahradí odkazem na jiné formy krutého, nelidského či
ponižujícího zacházení nebo trestání.
2. Ustanovení této Úmluvy jsou bez újmy ustanovením jakéhokoli jiného
mezinárodního dokumentu nebo národního zákonodárství, které zakazují
kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání nebo které se
týkají vydávání či vyhoštění.
ČÁST II
Čl.17
1. Zřizuje se Výbor proti mučení (dále nazývaný Výbor), který vykonává
níže uvedené funkce. Výbor se skládá z deseti expertů vysokého
morálního charakteru a uznávaných schopností v oblasti lidských práv,
kteří v něm působí jako soukromé osoby. Experti jsou voleni státy,
které jsou smluvní stranou této Úmluvy, přičemž se bude přihlížet ke
spravedlivému zeměpisnému zastoupení a k užitečnosti účasti některých
osob majících právnické zkušenosti.
2. Členové Výboru jsou voleni tajným hlasováním ze seznamu osob
navržených státy, smluvními stranami této Úmluvy. Každý stát může
navrhnout jednu osobu z řad svých občanů. Státy přihlédnou k
užitečnosti navržení osob, které jsou rovněž členy Výboru pro lidská
práva, zřízeného podle Mezinárodního paktu o občanských a politických
právech, a které jsou ochotny pracovat ve Výboru proti mučení.
3. Volby členů Výboru se konají na zasedáních států, smluvních stran
této Úmluvy, svolávaných generálním tajemníkem Organizace spojených
národů každé dva roky. Na těchto zasedáních, na nichž dvě třetiny
států, smluvních stran této Úmluvy, tvoří kvórum, jsou za členy Výboru
zvoleny ty z navržených osob, které obdrží největší počet hlasů a
absolutní většinu hlasů přítomných a hlasujících zástupců států,
smluvních stran Úmluvy.
4. První volby se budou konat nejpozději do šesti měsíců ode dne vstupu
této Úmluvy v platnost. Nejméně čtyři měsíce před dnem konání každých
voleb zašle generální tajemník Organizace spojených národů státům,
smluvním stranám Úmluvy, dopis se žádostí, aby do tří měsíců předložily
své návrhy na členství ve Výboru. Generální tajemník připraví seznam
všech takto navržených osob v abecedním pořadí s udáním států, které je
navrhly, a předloží jej státům, smluvním stranám Úmluvy.
5. Členové Výboru jsou voleni na období čtyř let. Budou znovu
zvolitelní v případě, že budou opět navrženi. Funkční období pěti ze
členů zvolených v prvních volbách však uplyne koncem druhého roku;
neprodleně po prvních volbách vyhlašuje předseda na zasedání zmíněném v
odstavci 3 tohoto článku jména těchto pěti členů.
6. V případě, že člen Výboru zemře či rezignuje nebo z jakéhokoli
jiného důvodu nemůže dále vykonávat své povinnosti ve Výboru, stát,
který ho navrhl, jmenuje se souhlasem většiny států, smluvních stran
této Úmluvy, na zbývající funkční období dalšího experta z řad svých
občanů. Souhlas se považuje za daný, pokud polovina či více států
neodpoví záporně do šesti týdnů poté, co byly generálním tajemníkem
Organizace spojených národů informovány o navrženém jmenování.
7. Státy, smluvní strany této Úmluvy, hradí náklady členů Výboru
spojené s výkonem jejich funkce.
Čl.18
1. Výbor si zvolí své funkcionáře na období dvou let. Tito mohou být
zvoleni znovu.
2. Výbor vypracuje vlastní jednací řád, který však mimo jiné stanoví,
že:
(a) šest členů Výboru tvoří kvórum;
(b) rozhodnutí Výboru jsou přijímána většinou hlasů přítomných členů.
3. Generální tajemník Organizace spojených národů poskytne potřebný
aparát a zařízení k účinnému vykonávání funkcí Výboru podle této
Úmluvy.
4. Generální tajemník Organizace spojených národů svolá první schůzi
Výboru. Po své první schůzi se Výbor bude scházet tak, jak bude
stanoveno v jeho jednacím řádu tak, jak bude stanoveno v jeho jednacím
řádu.
5. Státy, smluvní strany této Úmluvy, ponesou náklady spojené s konáním
zasedání států, smluvních stran této Úmluvy, a schůzí Výboru, včetně
úhrady všech nákladů Organizace spojených národů, jako jsou náklady na
aparát a zařízení poskytnuté Organizací spojených národů v souladu s
odstavcem 3 tohoto článku.
Čl.19
1. Státy, které jsou smluvní stranou této Úmluvy, předloží Výboru
prostřednictvím generálního tajemníka Organizace spojených národů
zprávy o opatřeních, která přijaly ke splnění svých závazků podle této
Úmluvy, do jednoho roku od vstupu Úmluvy v platnost pro příslušný stát,
smluvní stranu Úmluvy. Poté předkládají státy každé čtyři roky
doplňující zprávy o jakýchkoli nově přijatých opatřeních, jakož i jiné
zprávy, jež si Výbor může vyžádat.
2. Generální tajemník Organizace spojených národů předloží tyto zprávy
všem státům, smluvním stranám této Úmluvy.
3. Každá zpráva se posuzuje Výborem, který k ní může učinit obecné
poznámky, jež uzná za účelné, a předá je příslušnému státu. Tento stát
může v odpovědi Výboru uvést jakékoli připomínky, jež uzná za vhodné.
4. Výbor může podle své úvahy rozhodnout o zahrnutí jakýchkoli svých
poznámek učiněných v souladu s odstavcem 3 tohoto článku spolu s
připomínkami, které k nim obdržel od příslušného státu, do své roční
zprávy vypracovávané v souladu s článkem 24. Na žádost státu může do ní
Výbor rovněž zahrnout kopii zprávy předložené v souladu s odstavcem 1
tohoto článku.
Čl.20
1. Jestliže Výbor obdrží spolehlivou informaci, která podle jeho názoru
obsahuje plně odůvodněné údaje o systematickém uplatňování mučení na
území kteréhokoli státu, který je smluvní stranou této Úmluvy, vyzve
Výbor tento stát ke spolupráci při posouzení této informace a za tímto
účelem k předložení připomínek k dané informaci.
2. S přihlédnutím ke všem připomínkám, jež mohou být příslušným státem
předloženy, jakož i k jakékoli jiné důležité informaci, kterou má k
dispozici, může Výbor, považuje-li to za účelné, pověřit jednoho nebo
více svých členů provedením důvěrného šetření a urychleným podáním
zprávy Výboru.
3. Provádí-li se šetření v souladu s odstavcem 2 tohoto článku, usiluje
Výbor o spolupráci s příslušným státem. Po dohodě s tímto státem může
takové šetření zahrnovat i návštěvu na jeho území.
4. Po prostudování závěrů svého člena či členů, předložených v souladu
s odstavcem 2 tohoto článku, předá Výbor tyto závěry příslušnému státu
spolu se všemi připomínkami nebo návrhy, které v dané situaci považuje
za vhodné.
5. Celé řízení Výboru uvedené v odstavcích 1 až 4 tohoto článku je
důvěrného charakteru a ve všech jeho stadiích je usilováno o spolupráci
se státem, smluvní stranou této Úmluvy. Po dokončení takovéhoto řízení,
týkajícího se šetření provedeného v souladu s odstavcem 2, může Výbor,
po konzultacích s příslušným státem, smluvní stranou, rozhodnout o
zahrnutí stručného přehledu výsledků řízení do své roční zprávy,
vypracovávané v souladu s článkem 24.
Čl.21
1. Stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, může na základě tohoto
článku kdykoli prohlásit, že uznává příslušnost Výboru přijmout a
posoudit oznámení jednoho státu o tom, že jiný stát neplní své závazky
podle této Úmluvy. Výbor může na základě tohoto článku přijmout a
posoudit oznámení jen tehdy, jestliže je předkládá stát, který
prohlásil, že uznává příslušnost Výboru. Výbor nepřijme žádné oznámení,
jestliže se týká státu, který takové prohlášení neučinil. S oznámeními
přijatými podle tohoto článku se postupuje takto:
a) Jestliže stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, usuzuje, že
jiný stát, smluvní strana, neplní ustanovení této Úmluvy, může na tuto
skutečnost upozornit příslušný stát písemným oznámením. Stát, který
oznámení obdržel, poskytne do tří měsíců státu, který je předložil,
písemné vysvětlení nebo prohlášení, jež má obsahovat, pokud je to možné
a účelné, informaci o tom, jaká opatření k nápravě se provádějí nebo
již byla provedena.
b) Oba státy mají právo postoupit věc Výboru, jestliže není urovnána k
jejich spokojenosti do šesti měsíců poté, kdy stát obdržel původní
oznámení. Stát, který tak činí, o tom informuje vedle Výboru i druhý
stát.
c) Výbor se bude zabývat záležitostí, která mu byla postoupena na
základě tohoto článku, jen tehdy, když zjistí, že byly použity a
vyčerpány všechny dostupné vnitrostátní opravné prostředky v souladu s
obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Toto pravidlo neplatí v
případech, kdy opravné řízení se bezdůvodně protahuje nebo kdy je málo
pravděpodobné, že přinese účinnou pomoc osobě, jež je obětí porušování
této Úmluvy.
d) Výbor zkoumá oznámení učiněná podle tohoto článku na neveřejných
schůzích.
e) Aby se dosáhlo přátelského urovnání na základě respektování závazků
stanovených touto Úmluvou, Výbor - s výhradou ustanovení pododstavce c)
- poskytne své dobré služby státům, které jsou smluvními stranami této
Úmluvy. Za tímto účelem může Výbor v případě potřeby zřídit ad hoc
smírčí komisi.
f) Výbor může vyzvat státy, smluvní strany zmíněné v pododstavci b),
aby poskytly jakékoli důležité informace v každé věci, která mu byla
postoupena na základě tohoto článku.
g) Státy, smluvní strany zmíněné v pododstavci b), mají právo být
zastoupeny při projednávání věci Výborem a ústně nebo písemně se k ní
vyjadřovat.
h) Výbor předloží zprávu do dvanácti měsíců ode dne, kdy obdržel
vyrozumění podle pododstavce b):
i) jestliže se dosáhne urovnání podle pododstavce e), omezí Výbor svou
zprávu na stručné uvedení skutečností a dosaženého řešení;
ii) jestliže se nedosáhne urovnání podle pododstavce e), omezí Výbor
svou zprávu na stručné uvedení skutečností; písemné vyjádření a
protokol obsahující ústní vyjádření učiněné státy, smluvními stranami,
budou přiloženy ke zprávě. Zpráva se zašle státům, kterých se týká.
2. Ustanovení tohoto článku vstoupí v platnost, jakmile pět států,
smluvních stran této Úmluvy, učiní prohlášení podle odstavce 1 tohoto
článku. Tato prohlášení uloží státy u generálního tajemníka Organizace
spojených národů, který předá jejich kopie ostatním státům, smluvním
stranám této Úmluvy. Prohlášení může být kdykoli odvoláno oznámením
generálnímu tajemníkovi. Odvolání se nedotkne posuzování věci, která je
předmětem oznámení již předloženého podle tohoto článku. Poté, co
generální tajemník obdržel sdělení, kterým se prohlášení odvolává,
nelze přijmout žádné další oznámení kteréhokoli státu, který je smluvní
stranou této Úmluvy, pokud stát, který prohlášení odvolal, neučinil
nové prohlášení.
Čl.22
1. Stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, může v souladu s tímto
článkem kdykoli prohlásit, že uznává příslušnost Výboru přijímat a
posuzovat oznámení od jednotlivců či jejich jménem podléhajících jeho
jurisdikci, kteří si stěžují, že se stali oběťmi porušení ustanovení
této Úmluvy některým státem, smluvní stranou této Úmluvy. Výbor
nepřijme oznámení, jestliže se týká státu, jenž takovéto prohlášení
neučinil.
2. Výbor považuje oznámení učiněné na základě tohoto článku za
nepřijatelné, jestliže je anonymní, považuje-li je za zneužití práva
předkládat taková sdělení nebo je-li neslučitelné s ustanoveními této
Úmluvy.
3. Výbor, s výhradou ustanovení odstavce 2, upozorní stát, smluvní
stranu této Úmluvy, který učinil prohlášení podle odstavce 1 a který se
údajně dopustil porušení některého ustanovení Úmluvy, na každé oznámení
předložené mu podle tohoto článku, ve kterém se tvrdí, že bylo porušeno
některé ustanovení Úmluvy. Tento stát předloží Výboru do šesti měsíců
písemné vysvětlení nebo prohlášení objasňující tuto věc a informuje jej
o opatřeních k nápravě, která případně učinil.
4. Výbor posoudí oznámení, jež obdržel podle tohoto článku, a vezme při
tom v úvahu všechny informace, které dostal od jednotlivce nebo jeho
jménem a od dotyčného smluvního státu.
5. Výbor neposuzuje žádné oznámení jednotlivce podle tohoto článku,
dokud se neujistí, že:
a) stejná věc nebyla a není projednávána v jiném mezinárodním orgánu
pro šetření nebo řešení sporů;
b) jednotlivec vyčerpal všechny vnitrostátní opravné prostředky, které
měl k dispozici; toto pravidlo neplatí v případech, kdy se opravné
řízení neodůvodněně protahuje nebo kdy je málo pravděpodobné, že
přinese účinnou pomoc osobě, jež je obětí porušení této Úmluvy.
6. Výbor zkoumá oznámení podle tohoto článku na neveřejných zasedáních.
7. Výbor sdělí své názory příslušnému státu, smluvní straně Úmluvy, a
jednotlivci.
8. Ustanovení tohoto článku vstoupí v platnost jakmile pět států,
smluvních stran této Úmluvy, učiní prohlášení podle odstavce 1 tohoto
článku. Tato prohlášení uloží státy u generálního tajemníka Organizace
spojených národů, který předá jejich kopie ostatním státům, smluvním
stranám této Úmluvy. Prohlášení lze kdykoli odvolat oznámením
generálnímu tajemníkovi. Odvolání se nedotkne posuzování věci, která je
předmětem oznámení již předloženého podle tohoto článku. Poté, co
generální tajemník obdržel sdělení, kterým se prohlášení odvolává,
nelze přijmout žádné další oznámení kteréhokoli státu, který je smluvní
stranou této Úmluvy, pokud stát, který prohlášení odvolal, neučinil
nové prohlášení.
Čl.23
Členové Výboru a ad hoc smírčích komisí, jež mohou být ustaveny podle
článku 21 odstavce 1 e), požívají výhody, výsady a imunity expertů
Organizace spojených národů, jak jsou zakotveny v Úmluvě o výsadách a
imunitách Organizace spojených národů.
Čl.24
Výbor předkládá státům, smluvním stranám této Úmluvy, a Valnému
shromáždění Organizace spojených národů výroční zprávu o své činnosti.
ČÁST III
Čl.25
1. Tato Úmluva je otevřena k podpisu všem státům.
2. Tato Úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou uloženy u
generálního tajemníka Organizace spojených národů.
Čl.26
Tato Úmluva je otevřena k přístupu kterémukoli státu. Listiny o
přístupu budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených
národů.
Čl.27
1. Tato Úmluva vstoupí v platnost třicátý den po uložení dvacáté
ratifikační listiny nebo listiny o přístupu u generálního tajemníka
Organizace spojených národů.
2. Pro každý stát, který tuto Úmluvu ratifikuje nebo k ní přistoupí po
uložení dvacáté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, vstoupí
Úmluva v platnost třicátý den po uložení jeho ratifikační listiny nebo
listiny o přístupu.
Čl.28
1. Každý stát může při podpisu nebo ratifikaci této Úmluvy nebo
přístupu k ní prohlásit, že neuznává příslušnost Výboru upravenou v
článku 20.
2. Kterýkoli stát, který učinil výhradu v souladu s odstavcem 1 tohoto
článku, může tuto výhradu kdykoli odvolat oznámením generálnímu
tajemníkovi Organizace spojených národů.
Čl.29
1. Kterýkoli stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, může navrhnout
změnu Úmluvy a předložit ji generálnímu tajemníkovi Organizace
spojených národů. Generální tajemník Organizace spojených národů oznámí
pozměňovací návrh státům, smluvním stranám Úmluvy, se žádostí o
sdělení, zda jsou pro svolání konference států, smluvních stran Úmluvy,
která by návrh posoudila a o něm hlasovala. Pokud do čtyř měsíců od
tohoto oznámení alespoň jedna třetina států, smluvních stran Úmluvy, se
vysloví pro takovouto konferenci, svolá ji generální tajemník pod
záštitou Organizace spojených národů. Každý pozměňovací návrh přijatý
většinou států přítomných a hlasujících na konferenci předloží
generální tajemník všem státům, smluvním stranám Úmluvy, ke schválení.
2. Změna přijatá v souladu s odstavcem 1 tohoto článku vstoupí v
platnost poté, kdy dvě třetiny států, smluvních stran této Úmluvy,
oznámí generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, že ji
přijaly v souladu se svými příslušnými ústavními předpisy.
3. Vstoupí-li změny v platnost, stanou se závaznými pro ty státy,
smluvní strany Úmluvy, které je přijaly. Ostatní státy jsou dále vázány
ustanoveními této Úmluvy a kteroukoli dřívější změnou, již přijaly.
Čl.30
1. Jakýkoli spor mezi dvěma nebo více státy, smluvními stranami Úmluvy,
týkající se výkladu nebo provádění této Úmluvy, který nemůže být
vyřešen jednáním, bude na žádost jednoho z nich předložen arbitrážnímu
řízení. Jestliže do šesti měsíců ode dne podání žádosti o arbitráž
nejsou strany s to se dohodnout na organizaci arbitráže, může kterákoli
z těchto stran předat spor Mezinárodnímu soudnímu dvoru v souladu se
statutem Dvora.
2. Každý stát může při podpisu nebo ratifikaci této Úmluvy nebo při
přístupu k ní prohlásit, že se necítí být vázán odstavcem 1 tohoto
článku. Ostatní státy, smluvní strany Úmluvy, nebudou vázány odstavcem
1 tohoto článku ve vztahu ke kterémukoli státu, který učinil takovouto
výhradu.
3. Kterýkoli stát, který učinil výhradu podle odstavce 2 tohoto článku,
může svou výhradu kdykoli odvolat oznámením generálnímu tajemníkovi
Organizace spojených národů.
Čl.31
1. Stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, ji může vypovědět
písemným sdělením generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.
Výpověď nabude účinnosti za rok ode dne, kdy generální tajemník obdrží
toto sdělení.
2. Taková výpověď neosvobozuje stát od závazků podle této Úmluvy za
jakékoli jednání nebo opomenutí, k nimž došlo před tím, než výpověď
nabyla účinnosti. Výpověď není ani nijak na újmu dalšímu posuzování
jakékoli záležitosti, která již byla posuzována Výborem před tím, než
výpověď nabyla účinnosti.
3. Po tom, co výpověď kteréhokoli státu nabude účinnosti, nezahájí
Výbor posuzování žádné nové záležitosti týkající se tohoto státu.
Čl.32
Generální tajemník Organizace spojených národů vyrozumí všechny členské
státy Organizace spojených národů a všechny státy, které podepsaly tuto
Úmluvu nebo k ní přistoupily:
a) o podpisech, ratifikačních listinách a listinách o přístupu podle
článků 25 a 26;
b) o dni, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost podle článku 27, a o dni,
kdy vstoupí v platnost jakákoli změna podle článku 29;
c) o výpovědích podle článku 31.
Čl.33
1. Tato Úmluva, jejíž znění v arabštině, čínštině, angličtině,
francouzštině, ruštině a španělštině mají stejnou platnost, bude
uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů.
2. Generální tajemník Organizace spojených národů zašle ověřené opisy
této Úmluvy všem státům.
