17/1985 Sb.



VYHLÁŠKA



ministra zahraničních věcí



ze dne 22. října 1984



o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Italskou

republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a zabránění

daňovému úniku



Dne 5. května 1981 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Československou

socialistickou republikou a Italskou republikou o zamezení dvojího

zdanění v oboru daní z příjmu a zabránění daňovému úniku.



Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé

socialistické republiky a prezident Československé socialistické

republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Římě dne

26. června 1984.



Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 29 dnem 26. června

1984.



České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.



Ministr:



Chňoupek v. r.



SMLOUVA



mezi Československou socialistickou republikou a Italskou republikou o

zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a zabránění daňovému

úniku



Československá socialistická republika a Italská republika,



přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z

příjmu a zabránění daňovému úniku, se dohodly na dále uvedených

ustanoveních:



Čl.1



Osoby, na které se smlouva vztahuje



Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v

jednom nebo v obou smluvních státech.



Čl.2



Daně, na které se smlouva vztahuje



1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu vybírané ve prospěch

každého ze smluvních států, jeho nižších správních útvarů nebo územních

korporací, ať je způsob vybírání jakýkoli.



2. Za daně z příjmu se považují daně, vybírané z příjmu nebo z částí

příjmu, včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého

majetku, daní z celkového objemu mezd placených podniky a daní z

přírůstku hodnoty.



3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:



a) v Československu:



1 - odvod ze zisku a daň ze zisku;



2 - daň ze mzdy;



3 - daň z příjmů z literární a umělecké činnosti;



4 - daň zemědělská;



5 - daň z příjmů obyvatelstva;



6 - daň domovní



včetně jakékoli srážky u zdroje, jakékoli zálohy nebo platby předem na

daně uvedené výše (dále nazývané "československá daň);



b) v Itálii:



1 - daň z příjmu fyzických osob (l'imposta sul reddito delle persone

fisiche);



2 - daň z příjmu právnických osob (l'imposta sul reddito delle persone

giuridiche);



3 - místní daň z příjmů (l'imposta locale sui redditi), i když se tyto

daně vybírají srážkou u zdroje (dále nazývané "italská daň").



4. Tato smlouva se vztahuje také na daně stejného nebo podobného druhu,

které budou vybírány po podpisu této smlouvy vedle současných daní nebo

místo nich. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí významné

změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.



Čl.3



Všeobecné definice



1. Ve smyslu této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:



a) výraz "Československo" označuje Československou socialistickou

republiku;



b) výraz "Itálie" označuje Italskou republiku;



c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle

případu Československo nebo Itálii;



d) výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby, společnosti a všechna jiná

sdružení osob;



e) výraz "společnost" označuje právnické osoby nebo nositele práv,

považované pro účely zdanění za právnické osoby;



f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního

státu" označují podnik provozovaný osobou mající bydliště či sídlo v

jednom smluvním státě, případně podnik provozovaný osobou mající

bydliště či sídlo v druhém smluvním státě;



g) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu uskutečněnou

lodí nebo letadlem, které jsou provozovány podnikem, jehož místo

skutečného vedení je umístěno v jednom smluvním státě, pokud loď nebo

letadlo nejsou provozovány jen mezi místy v druhém smluvním státě;



h) výraz "státní příslušníci" označuje:



(i) všechny fyzické osoby, které jsou státními občany některého

smluvního státu,



(ii) všechny právnické osoby, osobní společnosti a sdružení osoby,

které byly zřízeny podle práva platného v některém smluvním státě;



i) výraz "příslušný úřad" označuje:



(i) v případě Itálie ministerstvo financí;



(ii) v případě Československa ministra financí Československé

socialistické republiky nebo jeho zmocněného zástupce.



2. Každý výraz, který není jinak definován, má pro aplikaci této

smlouvy smluvním státem význam, který mu náleží podle práva tohoto

státu, které upravuje daně, na které se vztahuje tato smlouva, pokud

souvislost nevyžaduje odlišný výklad.



Čl.4



Daňový domicil



1. Výraz "osoba mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě"

označuje ve smyslu této smlouvy každou osobu, která je podle práva

tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště,

stálého pobytu, místa skutečného vedení nebo jakéhokoli jiného

podobného kritéria. Tento výraz však nezahrnuje osoby, které jsou

podrobeny zdanění v tomto státě jen z příjmů ze zdrojů v tomto státě

umístěných.



2. Jestliže fyzická osoba má podle ustanovení odstavce 1 bydliště v

obou smluvních státech, postupuje se takto:



a) Předpokládá se, že tato osoba má bydliště v tom smluvním státě, ve

kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou smluvních státech,

předpokládá se, že má bydliště v tom smluvním státě, ke kterému má

nejužší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů).



b) Jestliže nemůže být určeno, ve kterém smluvním státě má tato osoba

středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném

smluvní státě, předpokládá se, že má bydliště v tom smluvním státě, ve

kterém se obvykle zdržuje.



c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech nebo

jestliže se obvykle nezdržuje v žádném z nich, předpokládá se, že má

bydliště v tom smluvním státě, jehož je státním občanem.



d) Jestliže je tato osoba státní občanem obou smluvních států nebo

jestliže není státní občanem žádného z nich, vynasnaží se příslušné

úřady smluvních států upravit otázku vzájemnou dohodou.



3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická má podle ustanovení odstavce 1

sídlo v obou smluvních státech, předpokládá se, že má sídlo v tom

státě, v němž je místo jejího skutečného vedení.



Čl.5



Stálá provozovna



1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této smlouvy trvalé

zařízení pro podniká, jehož prostřednictvím podnik vykonává zcela nebo

zčásti svoji činnost.



2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:



a) místo vedení;



b) závod;



c) kancelář;



d) továrnu;



e) dílnu;



f) důl, lom nebo každé jiné místo, kde se těží přírodní zdroje;



g) staveniště nebo montáž, jestliže trvají déle než 12 měsíců.



3. Za stálou provozovnu se nepovažuje:



a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo k

dodání zboží patřícího podniku;



b) zásoba zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

uskladnění, vystavení nebo dodání;



c) zásoba zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

zpracování jiným podnikem;



d) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pouze za účelem

nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;



e) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pro podnik pouze za

účelem reklamy, poskytování informací, vědeckých rešerší nebo podobných

činností, které mají přípravný nebo pomocný charakter.



4. Osoba jednající v jednom smluvním státě na účet podniku druhého

smluvního státu - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje

odstavec 5 - se považuje za "stálou provozovnu" v prvně zmíněném státě,

jestliže je v tomto státě vybavena plnou mocí, kterou tam obvykle

využívá a která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud

činnost této osoby není omezena na nákupy zboží pro podnik.



5. Nepředpokládá se, že podnik má stálou provozovnu v některém smluvním

státě jenom proto, že tam vykonává svoji činnost prostřednictvím

makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce,

pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.



6. Skutečnost, že společnost, která má sídlo v jednom smluvním státě,

ovládá společnost nebo je ovládána společností, která má sídlo v druhém

smluvním státě, nebo která tam vykonává svoji činnost (ať

prostřednictvím stálé provozovny nebo ne), neučiní sama o sobě z

kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.



Čl.6



Příjmy z nemovitého majetku



1. Příjmy z nemovitého majetku včetně příjmů ze zemědělských a lesních

podniků mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je takový

majetek umístěn.



2. Výraz "nemovitý majetek" se definuje ve shodě s právem smluvního

státu, v němž tento majetek leží. Tento výraz zahrnuje v každém případě

příslušenství nemovitého majetku, mrtvý a živý inventář zemědělských a

lesních podniků a práva pro která platí předpisy občanského práva

vztahující se na pozemky. Za nemovitý majetek se považuje kromě toho

právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné

platy za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů

a jiných přírodních zdrojů. Lodi, čluny a letadla se nepovažují za

nemovitý majetek.



3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání, nájmu nebo

pachtu a každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.



4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí stejně pro příjmy z nemovitého

majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu

nezávislého povolání.



Čl.7



Zisky podniků



1. Zisky podniku jednoho smluvního státu mohou být zdaněny jen v tomto

státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě

prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže

podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku

zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je

lze přičítat této stálé provozovně.



2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v

druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam

umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém

smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla

docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo

obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela

nezávislá ve styku s podnikem, jeho je stálou provozovnou.



3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady

vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně výloh

vedení a všeobecných správních výloh, ať vznikly ve státě, v němž je

tato stálá provozovna umístěna, či jinde.



4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které

mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových

zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2, aby

tento stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým

rozdělením; použitý způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby

výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.



5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že

pouze nakupovala zboží pro podnik.



6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely

předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud

neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.



7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v

jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena

ustanoveními tohoto článku.



Čl.8



Lodní a letecká doprava



1. Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě mohou

být zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo

skutečného vedení podniku.



2. Jestliže sídlo skutečného vedení podniku námořní dopravy je na

palubě lodi, považuje se toto sídlo za umístěné ve státě, ve kterém je

domovský přístav této lodi, nebo není-li domovský přístav, ve smluvním

státě, ve kterém má provozovatel lodi bydliště či sídlo.



3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu,

společném provozu nebo na jiné mezinárodní provozní organizaci.



Čl.9



Sdružené podniky



Jestliže



a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na

vedení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo



b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na vedení, kontrole nebo

jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního

státu,



a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo

finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim byly

uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi

podniky nezávislými, mohou být do zisků tohoto podniku včleněny a

následkem toho zdaněny zisky, které bez těchto podmínek by byly

docíleny jedním z podniků, které však vzhledem k těmto podmínkám

docíleny být nemohly.



Čl.10



Dividendy



1. Dividendy vyplácené společností, která má sídlo v jednom smluvním

státě, osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, mohou

být zdaněny v tomto druhém státě.



2. Tyto dividendy však mohou být zdaněny ve smluvním státě, v němž má

sídlo společnost, která je vyplácí, a to podle právních předpisů tohoto

státu, avšak daň takto stanovená nemůže přesáhnout 15 % hrubé částky

dividend, jestliže osoba, která dividendy pobírá, je jejich skutečným

příjemcem. Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou

způsoby aplikace tohoto omezení.



Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, která slouží k

výplatě dividend.



3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií,

požitkových akcií nebo požitkových listů, kuksů, zakladatelských podílů

nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, a příjmy z jiných podílů na

společnosti, které jsou podle právních předpisů státu, ve kterém má

sídlo společnost, která dividendy vyplácí, postaveny daňově na roveň

příjmům z akcií.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný příjemce

dividend mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě vykonává v

druhém smluvním státě, v němž má sídlo společnost vyplácející

dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé

provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání

prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro

kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří k této stálé provozovně

nebo k této stálé základně. V takovém případě mohou být dividendy

zdaněny v tomto druhém smluvním státě podle jeho vnitrostátních

právních předpisů.



5. Jestliže společnost mající sídlo v jednom smluvním státě dosahuje

zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát

zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou

vypláceny osobě mající bydliště či sídlo v tomto druhém státě nebo že

účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří ke stálé

provozovně nebo ke stálé základně, které jsou umístěny v tomto druhém

státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených

zisků, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají

zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto druhém

státě.



Čl.11



Úroky



1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě mající

bydliště či sídlo v druhém smluvním státě mohou být zdaněny pouze v

tomto druhém státě, jestliže je tato osoba jejich skutečným příjemcem.



2. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z veřejných

půjček, obligací, opatřených i neopatřených zástavním právem na

nemovitosti nebo doložkou o účasti na zisku, a z pohledávek všeho

druhu, jakož i všechny jiné výnosy postavené na roveň příjmům z půjček

daňovými právními předpisy státu, ve kterém je zdroj těchto příjmů.



3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže příjemce úroků, který

má bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, vykonává v druhém

smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní

činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo

nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a

jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, skutečně patří k této

stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě mohou

být úroky zdaněny v tomto druhém smluvním státě podle jeho

vnitrostátních právních předpisů.



4. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které

jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi

dlužníkem a skutečným příjemcem úroků, nebo které jeden i druhý udržují

s třetími osobami, částku, kterou by byl smluvil dlužník se skutečným

příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto

článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která ji

přesahuje, může být v tomto případě zdaněna podle právních předpisů

každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této

smlouvy.



Čl.12



Licenční poplatky



1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a placené

osobě, která má bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, mohou být

zdaněny jen v tomto druhém státě, jestliže tato osoba je jejich

skutečným příjemcem.



2. Nehledě na ustanovení odstavce 1, mohou být licenční poplatky

uvedené v odstavci 3 b) zdaněny také ve smluvním státě, ve kterém je

jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu. Daň takto

stanovená však nemůže přesáhnout 5 % z hrubé částky licenčních

poplatků, jestliže osoba, která licenční poplatky pobírá, je jejich

skutečným příjemcem.



3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje:



a) náhrady jakéhokoli druhu placené za užití nebo za přivolení k užití

práva autorského k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému včetně

kinematografických a televizních filmů;



b) náhrady jakéhokoli druhu placené za užití nebo přivolení k užití

patentu, ochranné známky výrobní nebo obchodní, návrhu nebo modelu,

plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu, jakož i za užití nebo za

přivolení k užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení,

pokud není nemovitým majetkem, o němž se pojednává v článku 6, a za

informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové,

obchodní nebo vědecké.



4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce licenčních

poplatků, mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, vykonává v

druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, buď

průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny,

která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé

základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, která dávají vznik

licenčním poplatkům, jsou s nimi skutečně spojeny. V tomto případě

mohou být licenční poplatky zdaněny v tomto druhém smluvním státě podle

jeho vnitrostátních právních předpisů.



5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj v jednom smluvním

státě, jestliže dlužníkem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar,

územní korporace nebo osoba, mající bydliště či sídlo v tomto státě.

Jestliže však dlužník licenčních poplatků, ať má nebo nemá bydliště či

sídlo v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou

provozovnu, pro kterou byla sjednána smlouva, na jejímž základě se

licenční poplatky platí, a která nese ke své tíži tyto licenční

poplatky, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom

smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.



6. Jestliže částka licenčních poplatků, posuzováno se zřetelem k

plnění, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahu

existujících mezi dlužníkem a skutečným příjemcem, nebo které jeden i

druhý udržují s třetími osobami, částku, kterou by byl smluvil dlužník

se skutečným příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se

ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka

platů, která jí přesahuje může být v tomto případě zdaněna podle

právních předpisů každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním

ustanovením této smlouvy.



Čl.13



Zisky ze zcizení majetku



1. Zisky ze zcizení nemovitého majetku, který je definován v článku 6

odstavec 2, mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je tento

majetek umístěn.



2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí aktiv stálé

provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním

státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou

osoba mající bydliště v jednom smluvním státě má v druhém smluvním

státě k výkonu nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených

ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým

podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém

státě. Zisky ze zcizení lodí nebo letadel využívaných v mezinárodní

dopravě a movitého majetku, který slouží provozu těchto lodí nebo

letadel, mohou být zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno

sídlo skutečného vedení podniku.



3. Zisky ze zcizení majetku, který není uveden v odstavcích 1 a 2,

mohou být zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém má zcizitel bydliště

či sídlo.



Čl.14



Nezávislá povolání



1. Příjmy, které osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá z

nezávislého povolání nebo jiné nezávislé činnosti, mohou být zdaněny

jen v tomto státě, pokud tato osoba nemá obvykle k dispozici v druhém

smluvním státě stálou základnu k výkonu své činnosti. Jestliže má k

dispozici takovou stálou základnu, mohou být příjmy zdaněny v druhém

státě, avšak pouze v rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé

základně.



2. Výraz "nezávislé povolání" zahrnuje obzvláště nezávisle vykonávané

činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské,

jakož i samostatné činnosti lékařů, právních zástupců, inženýrů,

architektů, dentistů a účetních znalců.



Čl.15



Zaměstnání



1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které osoba mající bydliště v

jednom státě pobírá z důvodu placeného zaměstnání, mohou být s výhradou

ustanovení článků 16, 18 a 19 zdaněny jen v tomto státě, pokud

zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam

zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto

druhém státě.



2. Odměny, které osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá z

důvodu placeného zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, mohou

být bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdaněny jen v prvně zmíněném

státě, jestliže



a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která

nepřesáhnou v úhrnu 183 dnů v daňovém roce, a



b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který

nemá bydliště či sídlo v druhém státě, a



c) odměny nejsou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, které má

zaměstnavatel v druhém státě.



3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny

pobírané z důvodu placeného zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo

letadla v mezinárodní dopravě zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém

je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.



Čl.16



Tantiemy



Tantiémy, náhrady za účast ve správních orgánech a jiné podobné odměny,

které osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá jako člen

správní nebo dozorčí rady společnosti, která má sídlo v druhém smluvním

státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.



Čl.17



Umělci a sportovci



1. Příjmy, které pobírají na veřejnosti vystupující umělci, jako např.

divadelní, filmoví, rozhlasoví a televizní umělci a hudebníci nebo jako

sportovci, ze své činnosti vykonávané osobně, mohou být bez ohledu na

ustanovení článků 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou

tyto činnosti vykonávány.



2. Jestliže příjmy z činnosti, kterou osobně vykonává umělec nebo

sportovec v této vlastnosti, neplynou tomuto umělci nebo sportovci

samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na

ustanovení článků 7, 14 a 15 odstavec 1 zdaněny ve smluvním státě, ve

kterém umělec nebo sportovec vykonává svoji činnost.



3. Příjmy z činností definovaných v odstavci 1 se bez ohledu na

ustanovení předchozích odstavců 1 a 2 tohoto článku osvobozují od

zdanění ve státě, ve kterém se tyto činnosti vykonávají, jestliže se

tyto činnosti vykonávají v rámci kulturní dohody sjednané mezi

smluvními státy.



Čl.18



Penze



Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího zaměstnání

osobě, která má bydliště v některém smluvním státě, mohou být s

výhradou ustanovení článku 19 odstavec 2 zdaněny pouze v tomto státě.



Čl.19



Veřejná funkce



1.



a) Odměny jiné než penze, vyplácené některým smluvním státem, nižším

správním útvarem nebo územní korporací tohoto státu fyzické osobě za

služby prokázané tomuto státu, nižšímu správnímu útvaru nebo korporaci

mohou být zdaněny pouze v tomto státě.



b) Takové odměny však mohou být zdaněny pouze v druhém smluvním státě,

jestliže služby byly vykonávány v tomto státě, příjemce má bydliště v

tomto druhém smluvním státě a



(i) je státním občanem tohoto státu, nebo



(ii) nezískal bydliště v tomto státě jen z důvodu konání těchto služeb.



2.



a) Penze vyplácené některým smluvním státem, nižším správním útvarem

nebo územní korporací tohoto státu buď přímo nebo z fondů, které

zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu, nižšímu

správnímu útvaru nebo korporaci, mohou být zdaněny jen v tomto státě.



b) Takové penze však mohou být zdaněny pouze v druhém smluvním státě,

jestliže příjemce má v tomto státě bydliště a je státním občanem tohoto

státu.



3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za služby

prokázané v rámci průmyslové nebo obchodní činnosti prováděné některým

smluvním státem, nižším správním útvarem nebo územní korporací tohoto

státu.



Čl.20



Profesoři a učitelé



Profesoři nebo učitelé, kteří se dočasně zdržují v jednom smluvním

státě po dobu nepřesahující dva roky, aby tam vyučovali nebo prováděli

výzkum na univerzitě, koleji, škole nebo a jiném vyučovacím ústavu,

jehož cílem není dosažení zisku, a kteří mají nebo bezprostředně před

tímto pobytem měli bydliště v druhém smluvním státě, se osvobodí v

prvně zmíněném smluvním státě od daně z odměn za toto vyučování nebo

výzkum.



Čl.21



Studující



Platy, které student nebo praktikant, který má nebo měl bezprostředně

před svým příjezdem do jednoho smluvního státu bydliště v druhém

smluvním státě a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze proto,

aby tam pokračoval ve studiu nebo ve vzdělávání, dostává na úhradu

nákladů výživy, studia nebo vzdělání, nepodléhají zdanění v tomto státě

s podmínkou, že pocházejí ze zdrojů mimo tento stát.



Čl.22



Jiné příjmy



1. Příjmy osoby mající bydliště či sídlo v některém smluvním státě, o

nichž se výslovně nepojednává v předchozích článcích této smlouvy,

mohou být zdaněny jen v tomto státě bez ohledu na to, odkud plynou.



2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy jiné než příjmy z

nemovitého majetku ve smyslu článku 6 odstavec 2, jestliže příjemce

takových příjmů mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě

vykonává v druhém smluvním státě průmyslovou nebo obchodní činnost

prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé

povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a právo nebo

majetkové hodnoty, pro které se příjmy platí, skutečně patří k této

stálé provozovně nebo k této stálé základně. V tomto případě se tyto

příjmy mohou zdanit v tomto druhém státě podle jeho vnitrostátních

právních předpisů.



Čl.23



Ustanovení o vyloučení dvojího zdanění



Bylo dohodnuto, že dvojí zdanění se vyloučí v souladu s ustanoveními

následujících odstavců tohoto článku:



1. V případě Itálie:



Jestliže osoba mající bydliště či sídlo v Itálii má příjmy, které mohou

být zdaněny v Československu, může Itálie při vyměřování svých daní z

příjmu uvedených v článku 2 této smlouvy zahrnout do zdanitelného

základu těchto daní tyto příjmy, pokud tomu nebrání výslovná ustanovení

této smlouvy.



Itálie v takovém případě odečte od daní takto vyměřených daň z příjmů

zaplacenou v Československu, avšak částka, která se odečte, nemůže

přesáhnout podíl italské daně vztahující se na tyto příjmy, který

odpovídá poměru těchto příjmů k celkovému příjmu.



Žádnou částku však nebude povoleno odečíst, jestliže určitá část příjmu

bude v Itálii podrobena na žádost příjemce konečné srážkové dani u

zdroje podle italských vnitrostátních předpisů.



2. V případě Československa:



a) Jestliže osoba mající bydliště či sídlo v Československu pobírá

příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v Itálii,

vyjme Československo s výhradou ustanovení uvedených pod písmenem b)

tyto příjmy ze zdanění. Československo však může při výpočtu částky

daně z ostatních příjmů této osoby použít tutéž sazbu daně, jako by

příjmy, o které jde, nebyly ze zdanění vyňaty.



b) Československo může při ukládání daní osobám, které mají v

Československu bydliště či sídlo, zahrnout do základu daní příjmy,

které mohou být podle ustanovení článků 10, 12, 16 a 17 této smlouvy

zdaněny také v Itálii. Československo povolí snížit částku daně, kterou

vybírá z příjmů této osoby, o částku rovnající se dani zaplacené v

Itálii. Částka, o kterou se daň sníží, avšak nepřesáhne takovou část

československé daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně

připadá na příjmy přijaté z Itálie.



Čl.24



Zásada rovného nakládání



1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v

druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným,

které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti,

kterým jsou nebo budou moci být podrobeni státní příslušníci tohoto

druhé státu, kteří jsou ve stejné situaci. Toto ustanovení platí bez

ohledu na ustanovení článku 1 také pro osoby, které nemají bydliště či

sídlo ani v jednom ani v obou smluvních státech.



2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v

druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než

zdanění podniku tohoto druhého státu, které vykonávají tutéž činnost.

Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu,

aby přiznal osobám majícím bydliště v druhém smluvním státě osobní

úlevy, srážky a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k

rodině, které přiznává osobám, které na jeho území mají bydliště.



3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11 odstavec 4

a článku 12 odstavec 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy

placené podnikem jednoho smluvního státu osobě mající bydliště či sídlo

v druhém smluvním státě odčitatelné pro stanovení zdanitelných zisků

tohoto podniku za stejných podmínek, jako by byly placeny osobě mající

bydliště či sídlo v prvně zmíněném státě.



4. Podniky jednoho státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo

nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou mající bydliště či

sídlo v druhém státě nebo větším počtem takových osob, nebudou

podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním

spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené

povinnosti, který jsou nebo budou moci být podrobeny ostatní podobné

podniky prvně zmíněného státu.



5. Ustanovení tohoto článku se použijí bez ohledu na ustanovení článku

2 na daně jakéhokoli druhu a pojmenování.



Čl.25



Řešení případů cestou dohody



1. Jestliže se některá osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou

smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v

souladu s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných

prostředcích, které poskytuje vnitrostátní právo těchto států,

předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, ve kterém má

bydliště či sídlo, nebo pokud její případ spadá pod ustanovení článku

24 odstavec 1, příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je státním

příslušníkem. Případ musí být předložen během dvou roků po té, kdy bylo

poprvé oznámeno opatření vedoucí ke zdanění, které není v souladu s

touto smlouvou.



2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a

nebude-li sám s to najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ

rozhodl dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se

vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou.



3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit dohodou

obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při aplikaci této

smlouvy.



4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem

dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní

výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna

názorů konat v komisi složené ze zástupců příslušných úřadů smluvních

států.



Čl.26



Výměna informací



1. Příslušní úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné

pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních

předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem

této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s touto

smlouvou, jakož i pro zabránění daňovému úniku a daňovým podvodům.

Výměna informací není omezena článkem 1. Informace přijaté smluvním

státem budou udržovány v tajnosti stejně jako informace přijaté podle

vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a mohou být sděleny jen

osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají

vyměřováním nebo vybíráním daní, na které se vztahuje tato smlouva,

řízením nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o

opravných prostředcích ve věci těchto daní. Tyto osoby nebo úřady

použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou brát tyto informace v

úvahu při veřejných soudních řízeních nebo ve svých rozhodnutích.



2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že

ukládají smluvnímu státu povinnost:



a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo

správní praxi tohoto nebo druhého státu;



b) sdělit údaje, které by nemohly být dosaženy na základě právních

předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého státu;



c) poskytnout informace, které by odhalily obchodní, průmyslové nebo

pracovní tajemství nebo obchodní postup, nebo jejichž sdělení by bylo v

rozporu s veřejným pořádkem.



Čl.27



Diplomatičtí a konzulární úředníci



Ustanovení této smlouvy se nedotýká daňových výsad, které přísluší

diplomatickým a konzulárním úředníkům podle obecných pravidel

mezinárodního práva nebo na základě zvláštních dohod.



Čl.28



Žádosti o vrácení přeplatků



1. Daně vybrané v jednom státě srážkou u zdroje budou vráceny na žádost

zájemce nebo státu, ve kterém má tento zájemce bydliště či sídlo,

jestliže právo vybrat tyto daně je omezeno ustanovením této smlouvy.



2. Žádosti o vrácení je nutno předložit ve lhůtách stanovených právními

předpisy státu, který je povinen daň vrátit, a musí být provázeny

úředním osvědčením státu, ve kterém má poplatník bydliště či sídlo, že

podmínky pro nárok na osvobození od daně nebo snížení daně, stanovené

ve smlouvě, jsou splněny.



3. Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou v souladu s

ustanoveními článku 25 této smlouvy způsoby aplikace tohoto článku.

Mohou také dohodou stanovit jiný postup pro uplatňování nároků na

snížení daní, upravené touto smlouvou.



Čl.29



Nabytí platnosti



1. Tato smlouva bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny

v Římě v době co nejkratší.



2. Tato smlouva nabude platnosti dnem výměny ratifikačních listin a

její ustanovení se budou aplikovat:



a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky přiznané nebo

vyplacené počínaje 1. lednem roku následujícího po roce, ve kterém byly

vyměněny ratifikační listiny;



b) pokud jde o ostatní daně z příjmu, na daně vybírané za všechna

zdaňovací období končící počínaje 1. lednem roku následujícího po roce,

ve kterém byly vyměněny ratifikační listiny.



3. Ustanovení smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a

Italskou republikou o zamezení dvojího zdanění příjmů a majetku v oboru

námořní a letecké dopravy, podepsané v Praze 28. srpna 1973, se

přestanou aplikovat, jakmile se započne aplikovat tato smlouva.



Čl.30



Výpověď



1. Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým

smluvním státem. Každý smluvní stát může smlouvu vypovědět

diplomatickou cestou ve lhůtě nejméně šest měsíců před koncem každého

kalendářního roku počínaje pátým rokem po roce, ve kterém smlouva

nabyla platnosti.



2. V tomto případě se smlouva přestane aplikovat:



a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky přiznané nebo

vyplacené počínaje 1. lednem kalendářního roku následujícího po roce,

ve kterém byla dána výpověď;



b) pokud jde o ostatní daně z příjmu, na daně vybírané za všechna

zdaňovací období, která započnou počínaje 1. lednem kalendářního roku

následujícího po roce, ve kterém byla dána výpověď.



Na důkaz toho podepsaní, byvše k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto

smlouvu.



Dáno v Praze dne 5. května 1981 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce

českém, italském a francouzském, přičemž vyhotovení v jazyce

francouzském bude rozhodující v případě sporu.



Za Československou socialistickou republiku:



L. Lér v. r.



Za Italskou republiku:



Edoardo Speranza v. r.



Příl.1



Protokol



ke smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Italskou

republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a zabránění

daňovému úniku



V okamžiku podpisu smlouvy uzavřené tohoto dne mezi Československou

socialistickou republikou a Italskou republikou o zamezení dvojího

zdanění v oboru daní z příjmu a zabránění daňovému úniku dohodli

podepsaní dále uvedená ustanovení, která jsou nedílnou částí smlouvy.



a) Pokud jde o článek 7 odstavec 3, rozumí se "náklady vynaloženými na

cíle sledované touto stálou provozovnou" náklady přímo se vztahující na

činnost této stálé provozovny.



b) Pokud jde o článek 25 odstavec 1, znamená výraz "nezávisle na

opravních prostředcích, které poskytuje vnitrostátní právo", že počátek

řízení cestou dohody není dán na výběr se sporným řízením podle

vnitrostátních předpisů, které je nutno v každém případě co nejdříve

zahájit, jestliže spor se vztahuje na aplikaci daní, která není v

souladu se smlouvou.



Na důkaz toho, podepsaní podepsali tento protokol.



Dáno v Praze dne 5. května 1981 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce

českém, italském a francouzském, přičemž vyhotovení v jazyce

francouzském bude rozhodující v případě sporu.



Za Československou socialistickou republiku:



L. Lér v. r.



Za Italskou republiku:



Edoardo Speranza v. r.