42/1989 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 3. dubna 1989
o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Polskou
lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech
občanských, rodinných, pracovních a trestních
Změna: 2/2006 Sb.m.s.
Dne 21. prosince 1987 byla ve Varšavě podepsána Smlouva mezi
Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou
o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských,
rodinných, pracovních a trestních.
Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé
socialistické republiky a prezident Československé socialistické
republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne
10. března 1989.
Smlouva vstoupí v platnost na základě svého článku 86 dnem 9. dubna
1989. Tímto dnem pozbude platnosti Smlouva mezi Československou
socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o úpravě
právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních ze 4.
července 1961, vyhlášená č. 66/1962 Sb.
Slovenské znění Smlouvy se vyhlašuje současně.^*)
JUDr. Johanes v.r.
SMLOUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou
republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech
občanských, rodinných, pracovních a trestních
Prezident Československé socialistické republiky
a
Státní rada Polské lidové republiky
vedení přáním dále rozvíjet přátelské vztahy mezi oběma státy v souladu
se Smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi
Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou
ze dne 1. března 1967 a
v snaze prohloubit a zdokonalit vzájemné vztahy obou států v oblasti
právních styků
se rozhodli uzavřít tuto smlouvu.
K tomu účelu jmenovali svými zmocněnci:
prezident Československé socialistické republiky
Bohuslava Chňoupka, ministra zahraničních věcí,
Státní rada Polské lidové republiky
Mariana Orzechowského, ministra zahraničních věcí,
kteří vyměnivše si plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě se
dohodli takto:
ČÁST PRVNÍ
Obecná ustanovení
Čl.1
Právní ochrana
(1) Státní občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní
strany stejné právní ochrany v osobních a majetkových věcech jako
státní občané druhé smluvní strany.
(2) Státní občané jedné smluvní strany mají právo obracet se volně a
bez překážek na orgány druhé smluvní strany příslušné ve věcech
občanských, rodinných, pracovních a trestních, vystupovat před nimi,
podávat žádosti a návrhy a vykonávat jiné procesní úkony za stejných
podmínek jako státní občané druhé smluvní strany.
(3) Ustanovení této smlouvy týkající se státních občanů smluvních stran
se použijí obdobně i na právnické osoby zřízené podle právního řádu
smluvní strany, na jejímž území mají sídlo.
Čl.2
Poskytování právní pomoci
(1) Soudy, prokuratury, státní notářství (dále "justiční orgány") a
jiné orgány smluvních stran činné ve věcech občanských, rodinných a
trestních si poskytují v těchto věcech navzájem právní pomoc.
(2) Ve věcech pracovních si poskytují navzájem právní pomoc jen soudy a
prokuratury.
Čl.3
Způsob styku
(1) Justiční orgány smluvních stran se při provádění této smlouvy
stýkají navzájem přímo, pokud není v této smlouvě stanoveno jinak.
(2) Jiné orgány činné ve věcech občanských, rodinných a trestních se
při provádění této smlouvy stýkají prostřednictvím orgánů uvedených v
předchozím odstavci, pokud není v této smlouvě stanoveno jinak.
(3) zrušen
(4) Ústředními orgány ve smyslu této smlouvy jsou ze strany
Československé socialistické republiky: Generální prokuratura
Československé socialistické republiky, ministerstvo spravedlnosti
České socialistické republiky a ministerstvo spravedlnosti Slovenské
socialistické republiky; ze strany Polské lidové republiky: Generální
prokuratura Polské lidové republiky a ministerstvo spravedlnosti Polské
lidové republiky.
Čl.4
Jazyk při vzájemném styku
(1) Orgány smluvních stran při vzájemném styku používají při provádění
této smlouvy vlastního úředního jazyka nebo jazyka ruského.
(2) Jestliže podle ustanovení této smlouvy je třeba připojit překlad
zasílaných listin a dokladů do jazyka druhé smluvní strany, musí být
tyto překlady vyhotoveny soudním tlumočníkem, diplomatickou misí nebo
konzulárním úřadem jedné ze smluvních stran.
Čl.5
Rozsah právní pomoci
Smluvní strany si poskytují právní pomoc výkonem jednotlivých
procesních úkonů, zejména sepisováním, zasíláním a doručováním listin,
prováděním prohlídek, odnímáním a odevzdáváním věcných důkazů,
prováděním znaleckých posudků, výslechem účastníků, obviněných,
obžalovaných, svědků a znalců, výslechem stran a jiných osob a výkonem
rozhodnutí.
Čl.6
Obsah a forma dožádání o právní pomoc
(1) Dožádání o poskytnutí právní pomoci musí obsahovat:
a) označení dožadujícího orgánu,
b) označení dožádaného orgánu,
c) označení věci, v níž se žádá o právní pomoc,
d) jméno a příjmení účastníků, obviněných, obžalovaných nebo
odsouzených, místo jejich trvalého nebo přechodného pobytu, jejich
státní občanství, povolání a v trestních věcech podle možnosti i místo
a datum narození a jména rodičů; u právnických osob jejich název a
sídlo,
e) jména, příjmení a adresy zástupců osob uvedených pod písmenem d),
f) předmět dožádání a údaje, které jsou nutné k jeho vyřízení, zejména
jména, příjmení a adresy svědků, pokud jsou známé,
g) v trestních věcech i popis a označení spáchaného soudně trestného
činu.
(2) Dožádání musí být opatřeno podpisem oprávněné úřední osoby a
úředním razítkem dožadujícího orgánu.
(3) Smluvní strany mohou při dožádání o právní pomoc používat
dvojjazyčných tiskopisů.
Čl.7
Způsob vyřízení dožádání o právní pomoc
(1) Při vyřizování dožádání použije dožádaný orgán právní předpisy
svého státu. Použije však způsob vyřízení žádaný dožadujícím orgánem,
jestliže to není v rozporu s právním řádem dožádané smluvní strany.
(2) Není-li dožádaný orgán příslušný, zašle dožádání příslušnému orgánu
a uvědomí o tom dožadující orgán.
(3) Není-li známa přesná adresa osoby uvedené v dožádání, učiní
dožádaný orgán nezbytná opatření k jejímu zjištění.
(4) Na žádost dožadujícího orgánu dožádaný orgán včas oznámí
dožadujícímu orgánu a účastníkům řízení místo a dobu vyřízení dožádání.
(5) Po vyřízení dožádání vrátí dožádaný orgán spisy dožadujícímu
orgánu; v případech, kdy dožádání nebylo možno vyhovět, vrátí spisy a
současně oznámí důvody, které zabránily jeho vyřízení.
Čl.8
Ochrana svědků a znalců
(1) Jestliže v řízení před justičními orgány jedné smluvní strany je
potřebná osobní účast svědka nebo znalce, který má bydliště na území
druhé smluvní strany, je třeba se obrátit na příslušný orgán druhé
smluvní strany se žádostí o doručení předvolání.
(2) Předvolání nesmí obsahovat pohrůžku donucení pro případ nedostavení
se.
(3) Svědek nebo znalec, který se dostaví na předvolání orgánu druhé
smluvní strany, nesmí být na území této smluvní strany bez ohledu na
své státní občanství stíhán podle trestních ani správních předpisů, ani
vzat do vazby, nesmí se na něm vykonat trest uložený soudem za soudně
trestný čin, který je předmětem řízení, v němž byl předvolán, ani za
jiný čin, který spáchal před překročením státních hranic dožadující
smluvní strany nebo za soudně trestný čin, který by vyplynul z jeho
výpovědi.
(4) Této ochrany však svědek nebo znalec pozbude, jestliže neopustí
území dožadující smluvní strany do týdne po tom, kdy mu dožadující
orgán sdělí, že jeho přítomnosti již není třeba. Do této lhůty se
nezapočítává doba, po kterou svědek nebo znalec nemohl opustit území
dožadující smluvní strany bez svého zavinění.
(5) Svědek nebo znalec má právo na náhradu nákladů na cestu a pobyt,
jakož i ušlého výdělku a znalec kromě toho i na znalečné. V předvolání
se uvede, jaké náhrady svědkovi nebo znalci náleží. Na žádost svědka
nebo znalce poskytne dožadující smluvní strana zálohu na náhradu
nákladů.
Čl.9
Doručování písemností
Dožádaný orgán doručí písemnosti podle právních předpisů svého státu,
jestliže doručovaná písemnost je sepsána v jazyku dožádané smluvní
strany nebo jestliže je k ní připojen ověřený překlad do tohoto jazyka.
Jinak doručí písemnosti adresátu, pokud je ochoten ji dobrovolně
převzít.
Čl.10
Doklad o doručení
Dokladem o doručení je potvrzení o převzetí opatřené datem doručení,
podpisy doručujícího a příjemce a otiskem razítka doručujícího orgánu
nebo osvědčení doručujícího orgánu potvrzující datum, místo a způsob
doručení. Jestliže se doručovaná písemnost zašle ve dvou vyhotoveních,
přijetí písemnosti a provedené doručení se může potvrdit i na druhém
stejnopisu.
Čl.11
Náklady právní pomoci
(1) Každá ze smluvních stran nese veškeré náklady vzniklé při
poskytování právní pomoci na svém území.
(2) Dožádaný orgán oznámí dožadujícímu orgánu výši vzniklých nákladů.
Jestliže dožadující orgán vymůže náhradu nákladů od osoby, která je
povinná ji zaplatit, zůstane náhrada nákladů na dožadující smluvní
straně.
Čl.12
Právní informace
(1) Ústřední orgány smluvních stran si navzájem zasílají nejdůležitější
zákonné předpisy z oblasti občanského, rodinného, pracovního a
trestního práva.
(2) Ústřední orgány smluvních stran si poskytují na základě žádosti
informace o svých právních předpisech, jakož i informace o praxi
justičních orgánů.
Čl.13
Odevzdávání věcí a devizových hodnot
Jestliže se podle této smlouvy budou odevzdávat věci nebo devizové
hodnoty z území jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany nebo
se budou odevzdávat diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu druhé
smluvní strany, bude třeba dodržovat příslušné právní předpisy smluvní
strany, jejíž orgán věci nebo devizové hodnoty odevzdává.
Čl.14
Zjišťování adres a jiných údajů
(1) Justiční orgány smluvních stran si na základě žádosti poskytují
pomoc při zjišťování adres osob zdržujících se na jejich území.
(2) Jestliže se u justičního orgánu jedné smluvní strany uplatní nárok
na výživné proti osobě, která se zdržuje na území druhé smluvní strany,
justiční orgán této smluvní strany poskytne na základě žádosti pomoc i
při zjištění zaměstnavatele této osoby, jakož i výše příjmu, který
dosahuje.
Čl.15
Platnost listin
(1) Listiny, které vydal nebo ověřil příslušný orgán jedné smluvní
strany a které jsou opatřeny otiskem úředního razítka, podpisem
oprávněné úřední osoby, se použijí na území druhé smluvní strany bez
dalšího ověření. To platí i pro opisy a překlady listin, které ověřil
příslušný orgán.
(2) Listiny, které se na území jedné smluvní strany považují za
veřejné, mají na území druhé smluvní strany důkazní moc veřejných
listin.
Čl.16
Zasílání dokladů o osobním stavu
(1) Příslušné orgány smluvních stran si budou navzájem zasílat výpisy z
matrik týkající se zápisů o státních občanech jedné smluvní strany v
matrikách druhé smluvní strany. Výpisy se budou zasílat ihned po
provedení zápisu do matrik, a to bezplatně diplomatickou cestou.
(2) Ustanovení odstavce 1 se použije i v tom případě, kdy se v matrice
jedné smluvní strany provedou dodatečné zápisy, změny nebo opravy v
zápisech o osobním stavu státních občanů druhé smluvní strany. V tomto
případě se výpis z matriky zasílá s provedenými změnami a doplněními.
(3) Matriční úřady jedné smluvní strany zašlou na žádost orgánů druhé
smluvní strany požadované výpisy pro úřední potřebu bezplatně
diplomatickou cestou.
(4) Žádosti státních občanů jedné smluvní strany o zaslání výpisu z
matriky mohou být zaslány přímo příslušnému orgánu druhé smluvní
strany. Vyžádané doklady se žadateli zašlou prostřednictvím
diplomatické mise nebo konzulárního úřadu smluvní strany, jehož orgán
doklad vydal. Diplomatická mise nebo konzulární úřad vybere od žadatele
při odevzdání poplatek za vyhotovení dokladu.
Čl.17
Smluvní strany si budou navzájem zasílat opisy pravomocných rozhodnutí
týkajících se osobního stavu státních občanů druhé smluvní strany.
Čl.18
Žádosti státních občanů jedné smluvní strany o vydání a zaslání listin
o vzdělání, o odpracovaných letech nebo jiných listin o osobních nebo
majetkových právech a zájmech těchto občanů je možno zaslat přímo
příslušnému orgánu druhé smluvní strany. Požadované doklady se zašlou
žadateli prostřednictvím diplomatické mise nebo konzulárního úřadu
smluvní strany, jejíž orgán doklad vydal. Diplomatická mise nebo
konzulární úřad vybere od žadatele při odevzdání poplatek za vyhotovení
dokladu.
ČÁST DRUHÁ
Věci občanské, rodinné a pracovní
Čl.19
Obecné ustanovení
Jestliže je v souladu s ustanoveními této smlouvy dána pravomoc k
řízení justičních orgánů obou smluvních stran a návrh na zahájení
řízení byl podán jednomu z nich, je vyloučena pravomoc justičního
orgánu druhé smluvní strany.
HLAVA PRVNÍ
Věci osobního stavu
Čl.20
Způsobilost k právům a právním úkonům
(1) Způsobilost fyzické osoby k právům a právním úkonům se řídí právním
řádem smluvní strany, jejíž státním občanem je tato osoba.
(2) Způsobilost právnické osoby k právům a právním úkonům se řídí
právním řádem smluvní strany, podle kterého právnická osoba vznikla.
Zbavení a omezení způsobilosti k právním úkonům
Čl.21
Pokud tato smlouva nestanoví jinak, je k řízení o zbavení nebo omezení
způsobilosti k právním úkonům dána pravomoc soudu smluvní strany, jejíž
státním občanem je osoba, o jejíž způsobilosti se má rozhodnout. Tento
soud použije právního řádu svého státu, není-li v této smlouvě
stanoveno jinak.
Čl.22
(1) Jestliže soud jedné smluvní strany zjistí, že jsou důvody pro
zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům státního občana
druhé smluvní strany, který má bydliště na jejím území, uvědomí o tom
příslušný soud druhé smluvní strany.
(2) V neodkladných případech může učinit soud uvedený v odstavci 1
předběžné opatření potřebné k ochraně této osoby nebo jejího majetku.
Opisy těchto opatření se zašlou příslušnému soudu druhé smluvní strany,
jejíž státním občanem je tato osoba.
(3) Jestliže soud druhé smluvní strany, který byl uvědomen o důvodech
pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, nezahájí do tří
měsíců řízení nebo se v této lhůtě nevyjádří, zahájí řízení o zbavení
nebo omezení způsobilosti k právním úkonům soud té smluvní strany, na
jejímž území má tento státní občan bydliště. V takovém případě může být
vysloveno rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním
úkonům jen z důvodů, které jsou stanoveny právními řády obou smluvních
stran. Rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům
se zašle příslušnému soudu druhé smluvní strany.
Čl.23
Ustanovení článků 21 a 22 se použijí obdobně i při vrácení nebo změně
způsobilosti k právním úkonům.
Čl.24
Prohlášení za mrtvého
(1) Prohlášení za mrtvého se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž
státním občanem byla osoba, která má být prohlášena za mrtvou, v době,
kdy podle posledních zpráv byla ještě naživu.
(2) Pravomoc k řízení o prohlášení za mrtvého je dána soudu smluvní
strany, jejíž státním občanem byla osoba, která má být prohlášena za
mrtvou, v době, kdy podle posledních zpráv byla ještě naživu.
(3) Soud jedné smluvní strany může prohlásit státního občana druhé
smluvní strany za mrtvého:
a) na návrh osoby, která hodlá uplatnit nárok vyplývající z dědického
nebo manželského majetkového práva na nemovitost nezvěstného nebo
zemřelého nacházející se na území smluvní strany, jejíž soud provádí
řízení,
b) na návrh manžela nezvěstného nebo zemřelého, který v době podání
návrhu má bydliště na území druhé smluvní strany, jejíž soud provádí
řízení.
(4) Rozhodnutí vynesená podle odstavce 3 mají právní důsledky jen na
území smluvní strany, jejíž soud o věci rozhodl.
HLAVA DRUHÁ
Věci rodinné
Čl.25
Uzavření manželství
(1) Podmínky uzavření manželství se řídí pro každou osobu, která hodlá
uzavřít manželství, právním řádem smluvní strany, jejíž je státním
občanem.
(2) Forma uzavření manželství se řídí právním řádem smluvní strany, na
jejímž území se manželství uzavírá.
(3) Forma uzavření manželství před oprávněným diplomatickým zástupcem
nebo konzulárním úředníkem se řídí právním řádem smluvní strany, která
diplomatického zástupce nebo konzulárního úředníka vyslala.
Čl.26
Osobní a majetkové vztahy manželů
(1) Osobní a majetkové vztahy manželů se řídí právním řádem smluvní
strany, jejímiž jsou státními občany v době podání návrhu.
(2) Je-li v době podání návrhu jeden z manželů státním občanem jedné
smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, řídí se
jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem smluvní strany, na
jejímž území mají společné bydliště. Má-li jeden z manželů bydliště na
území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany,
použije se právního řádu smluvní strany, před jejímž soudem se koná
řízení.
(3) K rozhodování o osobních a majetkových vztazích manželů podle
odstavce 1 je dána pravomoc soudu té smluvní strany, jejímž státními
občany jsou manželé v době podání návrhu.
(4) K rozhodování o osobních a majetkových vztazích manželů podle
odstavce 2 je dána pravomoc soudu té smluvní strany, na jejímž území
mají oba manželé bydliště. Má-li jeden z manželů bydliště na území
jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, pravomoc je
dána soudům obou smluvních stran.
Čl.27
Rozvod
(1) Rozvod manželství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž
státními občany jsou manželé v době zahájení řízení.
(2) Je-li v době zahájení řízení jeden z manželů státním občanem jedné
smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, řídí se
rozvod manželství právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají
společné bydliště. Má-li jeden z manželů bydliště na území jedné
smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, použije se právní
řád smluvní strany, před jejímž soudem se koná řízení.
(3) Pravomoc k řízení o rozvodu podle odstavce 1 je dána soudu té
smluvní strany, jejímiž státními občany jsou manželé v době zahájení
řízení.
(4) Pravomoc k řízení o rozvodu podle odstavce 2 je dána soudu té
smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé společné bydliště.
Má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na
území druhé smluvní strany,je pravomoc k řízení dána soudům obou
smluvních stran.
(5) Soud, který má pravomoc k řízení o rozvod manželství rodičů, má
pravomoc i k řízení o výchově a výživě nezletilých dětí.
Čl.28
Určení, zda tu manželství je, či není a neplatnost manželství
(1) Určení, zda tu manželství je, či není nebo určení neplatnosti
manželství se řídí právním řádem té smluvní strany, podle které je
třeba posuzovat uzavření manželství.
(2) Pro určení pravomoci soudu se použije obdobně článku 27.
Čl.29
Právní vztahy mezi rodiči a dětmi
(1) Právní vztahy mezi rodiči a dětmi, včetně výživy dítěte, se řídí
právním řádem smluvní strany, jejíž státním občanem je dítě; není-li
státní občanství dítěte známé, řídí se právním řádem smluvní strany, na
jejímž území má dítě bydliště.
(2) Určení a popření rodičovství určité osoby, jakož i uznání
rodičovství se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž státním občanem
je matka dítěte v době jeho narození; není-li státní občanství matky
známé, řídí se právním řádem smluvní strany, na jejímž území se dítě
narodilo. Pokud jde o formu uznání otcovství, stačí, jestliže se
postupuje podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území k uznání
došlo.
(3) Ve věcech uvedených v odstavcích 1 a 2 je dána pravomoc orgánů obou
smluvních stran; to se vztahuje i na uznání rodičovství.
Čl.30
Ostatní druhy vyživovací povinnosti
(1) Ostatní druhy vyživovací povinnosti podle rodinného práva se řídí
právním řádem smluvní strany, na jejímž území má bydliště osoba, která
uplatňuje nárok na výživné.
(2) Pravomoc ve věcech uvedených v odstavci 1 je dána soudu smluvní
strany, na jejímž území má bydliště osoba, která uplatňuje nárok na
výživné.
Čl.31
Osvojení
(1) Osvojení se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž státním
občanem je osvojitel v době podání návrhu na osvojení.
(2) K osvojení musí dát souhlas osvojované dítě, jakož i jeho zákonný
zástupce a státní orgány této smluvní strany, vyžadují-li to právní
předpisy smluvní strany, jejíž státním občanem je osvojované dítě.
(3) Je-li dítě osvojováno manžely, z nichž jeden je státním občanem
jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, musí
být splněny podmínky stanovené právními řády obou smluvních stran.
(4) Ustanovení předchozích odstavců se obdobně vztahují na změnu a
zrušení osvojení.
(5) K řízení o osvojení, jeho změně nebo o zrušení osvojení je dána
pravomoc soudu smluvní strany, jejíž státním občanem je osvojitel v
době podání návrhu; v případě uvedeném v odstavci 3 je dána pravomoc
soudu smluvní strany, na jejímž území manželé mají nebo naposledy měli
společné bydliště.
Opatrovnictví
Čl.32
(1) Pokud tato smlouva nestanoví jinak, řídí se vznik a zánik
opatrovnictví právním řádem smluvní strany, jejíž státním občanem je
osoba, které je nebo má být ustanoven opatrovník.
(2) Právní vztahy mezi opatrovníkem a opatrovancem se řídí právním
řádem smluvní strany, jejíž soud ustanovil opatrovníka.
(3) Povinnost přijmout funkci opatrovníka se řídí právním řádem smluvní
strany, jejíž státním občanem je osoba, která má být ustanovena za
opatrovníka.
(4) Má-li státní občan, kterému má být ustanoven opatrovník, bydliště
na území jedné smluvní strany, může být opatrovníkem ustanoven i státní
občan druhé smluvní strany za předpokladu, že má bydliště na území
smluvní strany, kde se má opatrovnictví vykonávat, a že jeho ustanovení
nejlépe vyhovuje zájmům opatrovance.
(5) K řízení o opatrovnictví je dána pravomoc soudu smluvní strany,
jejíž státním občanem je opatrovanec.
Čl.33
(1) Jsou-li k ochraně zájmů státního občana jedné smluvní strany, jehož
bydliště, pobyt nebo majetek je na území druhé smluvní strany, potřebná
opatření, soud této smluvní strany o tom bez odkladu uvědomí soud
uvedený v článku 32 odst. 5.
(2) V neodkladných případech může soud druhé smluvní strany učinit
přiměřená dočasná opatření podle právního řádu svého státu, avšak musí
o tom bez odkladu uvědomit soud uvedený v článku 32 odst. 5. Dočasná
opatření zůstanou v platnosti až do jiného rozhodnutí tohoto soudu.
Čl.34
(1) Soud uvedený v článku 32 odst. 5 může přenést vedení opatrovnictví
na soud druhé smluvní strany, jestliže opatrovanec má bydliště nebo
majetek na území této smluvní strany. Přenesení se stane účinným,
jestliže dožádaný soud vedení opatrovnictví převezme a uvědomí o tom
dožadující soud.
(2) Soud, na který byla přenesena pravomoc podle odstavce 1, rozhoduje
podle právního řádu svého státu.
HLAVA TŘETÍ
Majetkové věci
Čl.35
Forma právního úkonu
(1) Forma právního úkonu se řídí právním řádem smluvní strany, kterým
se řídí samotný právní úkon. Stačí však, postupuje-li se podle právního
řádu smluvní strany, na jejímž území došlo k právnímu úkonu.
(2) Forma právního úkonu týkajícího se nemovitosti se řídí právním
řádem smluvní strany, na jejímž území je nemovitost.
Čl.36
Nemovitosti
Právní vztahy k nemovitostem se řídí právním řádem smluvní strany, na
jejímž území je nemovitost, a k řízení o nich je dána pravomoc orgánu
této smluvní strany.
Čl.37
Smluvní závazkové vztahy
(1) Smluvní závazkové vztahy se řídí právním řádem smluvní strany, na
jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli na
použití jiného právního řádu týkajícího se závazků.
(2) Ve věcech uvedených v odstavci 1 je dána pravomoc soudu smluvní
strany, na jejímž území má odpůrce bydliště nebo sídlo. Pravomoc je
dána i soudu smluvní strany, na jejímž území má bydliště nebo sídlo
navrhovatel, za předpokladu, že na tomto území je předmět sporu nebo
majetek odpůrce.
(3) Pravomoc uvedenou v odstavci 2 mohou účastníci smluvního
závazkového vztahu změnit dohodou.
Čl.38
Odpovědnost za škodu
(1) Odpovědnost za způsobenou škodu nevyplývající ze smluvních závazků
(porušení právních povinností) se řídí právním řádem smluvní strany, na
jejímž území došlo k jednání nebo události zakládající nárok. Je-li
škůdce i poškozený státním občanem téže smluvní strany, řídí se nárok
na náhradu škody právním řádem této smluvní strany.
(2) K řízení o náhradě škody je dána pravomoc soudu smluvní strany, na
jejímž území došlo k vzniku škody nebo na jejímž území má škůdce
bydliště. Pravomoc je dána i soudu smluvní strany, na jejímž území má
bydliště poškozený, je-li na tomto území škůdcův majetek.
HLAVA ČTVRTÁ
Dědické věci
Čl.39
Zásada rovnosti
(1) Státní občané jedné smluvní strany mohou nabývat majetek nebo práva
na území druhé smluvní strany děděním ze zákona nebo ze závěti za
stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako její vlastní státní občané.
(2) Státní občané jedné smluvní strany mohou v závěti nakládat se svým
majetkem nacházejícím se na území druhé smluvní strany.
Čl.40
Použití práva
(1) Dědění movitostí se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž
státním občanem byl zůstavitel v době smrti.
(2) Dědění nemovitostí se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž
území se nemovitost nachází.
(3) Posouzení otázky, zda jde o movitost nebo nemovitost, se řídí
právním řádem smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází.
Čl.41
Odúmrť
Není-li podle právního řádu smluvní strany určeného v článku 40 dědiců,
nabude movitosti smluvní strana, jejíž státním občanem byl zůstavitel v
době smrti, a nemovitosti smluvní strana, na jejímž území se nacházejí.
Čl.42
Závěť
(1) Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i právní účinky vad
projevu vůle se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž státním
občanem byl zůstavitel v době zřízení nebo zrušení závěti.
(2) Forma zřízení nebo zrušení závěti se řídí právním řádem smluvní
strany, jejíž státním občanem byl zůstavitel v době právního úkonu,
kterým byla závěť zřízena nebo zrušena. Stačí však, bylo-li postupováno
podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území byla závěť zřízena
nebo zrušena.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se použijí obdobně na vydědění, je-li
upraveno právním řádem smluvní strany.
Čl.43
Pravomoc orgánů v dědických věcech
(1) K projednání movitého dědictví je dána pravomoc justičního orgánu
smluvní strany, jejíž státním občanem byl zůstavitel v době smrti.
(2) K projednání nemovitého dědictví je dána pravomoc justičního orgánu
smluvní strany, na jejímž území se nemovitost nachází.
(3) Jsou-li předmětem dědictví jen movitosti, které zůstaly po smrti
státního občana jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany,
projedná celé dědictví na návrh dědice příslušný justiční orgán této
smluvní strany, jestliže s tím souhlasí všichni známí dědicové.
Čl.44
Otevření a vyhlášení závěti
K vyhlášení závěti je dána pravomoc justičního orgánu smluvní strany,
na jejímž území je závěť. Justičnímu orgánu příslušnému k projednání
dědictví je třeba zaslat ověřený opis závěti a zápis o jejím vyhlášení.
HLAVA PÁTÁ
Pracovní věci
Čl.45
(1) Účastníci se mohou dohodnout, že pracovní poměr se řídí právním
řádem, který si zvolí.
(2) Nedošlo-li k dohodě podle odstavce 1, řídí se vznik, změna a zánik
pracovního poměru, jakož i nároky z něj vyplývající právním řádem
smluvní strany, na jejímž území pracovník vykonává, vykonával nebo měl
vykonávat práci. Vykonává-li pracovník práci na území jedné smluvní
strany na základě pracovního poměru s organizací, která má sídlo na
území druhé smluvní strany, řídí se vznik, změna a zánik pracovního
poměru, jakož i nároky z něj vyplývající právním řádem smluvní strany,
na jejímž území má organizace sídlo.
(3) Ve věcech uvedených v odstavci 2 je dána pravomoc soudu smluvní
strany, na jejímž území pracovník vykonává, vykonával nebo měl
vykonávat práci. Stejně je dána pravomoc soudu smluvní strany, na
jejímž území má bydliště (sídlo) odpůrce, jakož i na jejímž území má
bydliště (sídlo) navrhovatel, nachází-li se na tomto území předmět
sporu nebo majetek odpůrce.
(4) Pravomoc určenou v odstavci 3 mohou účastníci pracovněprávních
vztahů změnit dohodou.
HLAVA ŠESTÁ
Náklady řízení a úlevy
Čl.46
Osvobození od složení jistoty na náklady řízení
Státním občanům jedné smluvní strany, kteří vystupují před soudy druhé
smluvní strany, mají-li bydliště nebo pobyt na území jedné ze smluvních
stran, nelze uložit složení jistoty na náklady řízení jen z toho
důvodu, že jsou cizinci nebo že nemají na území druhé smluvní strany
bydliště nebo pobyt.
Osvobození od poplatků
Čl.47
(1) Státní občané jedné smluvní strany mají na území druhé smluvní
strany nárok na osvobození od poplatků a záloh a jiných nákladů řízení,
jakož i nárok na ustanovení bezplatného právního zástupce za stejných
podmínek a ve stejném rozsahu jako její vlastní státní občané.
(2) Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje na celé řízení včetně
řízení o výkonu rozhodnutí.
(3) Osvobození od poplatků přiznané příslušným justičním orgánem jedné
smluvní strany v určité věci se vztahuje na všechny procesní úkony,
které uskuteční v tomto řízení justiční orgán druhé smluvní strany.
Čl.48
(1) Osvobození podle článku 47 se poskytuje na základě osvědčení o
osobních, rodinných a majetkových poměrech žadatele. Toto osvědčení
vydává příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území má žadatel
bydliště nebo pobyt.
(2) Jestliže žadatel nemá bydliště ani pobyt na území žádné ze
smluvních stran, může osvědčení vydat i diplomatická mise nebo
konzulární úřad smluvní strany, jejíž je státním občanem.
(3) Justiční orgán, který rozhoduje o žádosti o osvobození od poplatku,
může od orgánu, který osvědčení vydal, žádat doplnění údajů nebo
potřebné objasnění.
Čl.49
(1) Státní občan jedné smluvní strany, který podává žádost o osvobození
od nákladů řízení nebo o bezplatné zastupování v řízení před justičním
orgánem druhé smluvní strany, může ji uplatnit písemně nebo ústně u
příslušného soudu podle místa bydliště nebo pobytu. Soud žádost
postoupí příslušnému justičnímu orgánu druhé smluvní strany s
osvědčením vydaným podle článku 48.
(2) Žádost podle odstavce 1 je možno podat současně s návrhem na
zahájení řízení.
Čl.50
Justiční orgán jedné smluvní strany, který ve věci náhrady nákladů
řízení, jakož i doplnění návrhu předvolává účastníka řízení, který má
bydliště na území druhé smluvní strany, stanoví k tomu lhůtu nejméně
jednoho měsíce. Lhůta se počítá ode dne doručení písemnosti.
Čl.51
Lhůty
(1) Jestliže justiční orgán jedné smluvní strany stanovil účastníkovi
řízení, který má bydliště na území druhé smluvní strany, lhůtu k
provedení procesního úkonu, je pro dodržení stanovené lhůty rozhodné
datum poštovního razítka potvrzujícího, kdy byla písemnost, kterou se
má uložený úkon vykonat, odeslána.
(2) V případě, že je třeba ve stanovené lhůtě složit na území druhé
smluvní strany zálohy nebo poplatky požadované justičním orgánem, který
ve věci jedná, je pro dodržení stanovené lhůty rozhodující datum jejich
složení v bance smluvní strany, na jejímž území má účastník řízení
bydliště.
(3) Následky nedodržení lhůty se budou posuzovat podle právního řádu
smluvní strany, jejíž justiční orgán ve věci jedná.
HLAVA SEDMÁ
Uznání a výkon rozhodnutí
Čl.52
Uznání rozhodnutí nemajetkové povahy
Pravomocná a vykonatelná rozhodnutí nemajetkové povahy v občanských,
rodinných a pracovních věcech a ve věcech péče o děti i nepravomocná
rozhodnutí, jsou-li vykonatelná, která vydaly justiční orgány jedné
smluvní strany, se uznávají na území druhé smluvní strany bez dalšího
řízení pod podmínkou, že justiční orgány druhé smluvní strany nevydaly
pravomocné rozhodnutí v téže věci dříve nebo pokud podle této smlouvy
nebo v případech touto smlouvou neupravených podle právního řádu
smluvní strany, na jejímž území se o uznání žádá, není projednání věci
ve výlučné pravomoci justičních orgánů této smluvní strany.
Čl.53
Uznání a výkon rozhodnutí v majetkových věcech
(1) Smluvní strany za podmínek stanovených v této smlouvě uznávají a
vykonávají na svém území tato rozhodnutí vydaná justičními orgány druhé
smluvní strany:
a) rozhodnutí v občanských, rodinných a pracovních věcech majetkové
povahy,
b) rozhodnutí v trestních věcech týkající se náhrady škody způsobené
soudně trestným činem.
(2) Za rozhodnutí podle odstavce 1 se považují i soudem schválené smíry
v rodinných, občanských a pracovních věcech majetkové povahy, jakož i
rozhodnutí v dědických věcech vydaná justičními orgány smluvní strany,
které mají podle právního řádu této smluvní strany pravomoc k řízení.
Čl.54
Rozhodnutí uvedená v článku 53 se budou uznávat a vykonávat na území
druhé smluvní strany pod podmínkou, že:
a) podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí
vydané, je pravomocné a vykonatelné a ve věcech týkajících se výživného
i nepravomocné, je-li vykonatelné,
b) justiční orgán smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí
vydané, měl pravomoc ve věci rozhodnout podle této smlouvy a v
případech touto smlouvou neupravených podle právního řádu smluvní
strany, na jejímž území se o uznání nebo výkon žádá,
c) účastníkovi nebyla odňata možnost řádně se zúčastnit řízení; v
případě omezené způsobilosti byl řádně zastoupen a zejména účastník,
který se nezúčastnil řízení, byl řádně a včas předvolán,
d) o téže věci mezi týmiž účastníky nerozhodl pravomocně již dříve
justiční orgán smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat a
vykonat, nebo pokud mezi týmiž účastníky v téže věci nebylo již dříve
zahájeno řízení před justičním orgánem smluvní strany, na jejímž území
má být rozhodnutí uznáno a vykonáno,
e) rozhodnutí justičního orgánu třetího státu mezi týmiž účastníky v
téže věci nebylo již uznáno nebo vykonáno na území smluvní strany, kde
má být rozhodnutí uznáno a vykonáno,
f) při vydání rozhodnutí bylo použito právního řádu stanoveného podle
této smlouvy a v případě, že smlouva neupravuje použití právního řádu,
bylo rozhodnutí vydáno podle právního řádu smluvní strany, na jejímž
území má být toto rozhodnutí uznáno a vykonáno.
Čl.55
(1) Návrh na uznání nebo výkon rozhodnutí může být podán přímo
příslušnému soudu smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí
uznat nebo vykonat, nebo prostřednictvím soudu, který rozhodl v prvním
stupni.
(2) K návrhu je nutno připojit:
a) rozhodnutí nebo jeho ověřený opis spolu s potvrzením o právní moci a
vykonatelnosti a ve věcech týkajících se výživného, není-li rozhodnutí
pravomocné, potvrzení o vykonatelnosti, pokud to nevyplývá ze samotného
rozhodnutí,
b) potvrzení o tom, že účastník, proti kterému bylo rozhodnutí vydáno a
který se jednání nezúčastnil, byl řádně a včas předvolán k jednání
podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí
vydáno, v případě omezené procesní způsobilosti potvrzení, že byl řádně
zastoupen,
c) potvrzení o tom, že účastníkovi, proti kterému bylo rozhodnutí
vydáno, bylo toto rozhodnutí podle právního řádu smluvní strany, na
jejímž území bylo vydáno, doručeno na doručenku spolu s poučením o
možnosti podat proti němu opravný prostředek,
d) ověřený překlad návrhu na uznání nebo výkon rozhodnutí i listin
uvedených v písmenech a) až c) tohoto odstavce do jazyka smluvní
strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat nebo vykonat.
Čl.56
Způsob uznání a výkonu rozhodnutí
(1) Uznat nebo nařídit výkon rozhodnutí má pravomoc soud smluvní
strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat nebo vykonat.
(2) V tomto řízení se soud omezí na zjištění, zda byly splněny podmínky
uvedené v článcích 54 a 55.
(3) Uznání a výkon rozhodnutí se řídí právním řádem smluvní strany, na
jejímž území se má rozhodnutí uznat a vykonat. Tato zásada platí i pro
náležitosti návrhu na uznání a výkon rozhodnutí. K návrhu na uznání a
výkon rozhodnutí je nutno připojit jeho opisy, jakož i opisy příloh,
aby mohly být doručeny účastníkům řízení.
(4) Jestliže na území smluvní strany, jejíž soud vydal rozhodnutí, byl
v důsledku obnovy řízení nebo stížnosti pro porušení zákona v této věci
povolen odklad jeho výkonu, nutno na území druhé smluvní strany řízení
o návrhu na povolení výkonu rozhodnutí nebo již povolený výkon odložit.
(5) Před vydáním rozhodnutí o uznání nebo nařízení výkonu rozhodnutí
může soud, považuje-li to za nutné, vyslechnout účastníky řízení. Soud
si může též vyžádat další informace od soudu , který rozhodnutí vydal.
Výkon rozhodnutí o náhradě nákladů
Čl.57
(1) Jestliže bylo účastníkovi osvobozenému podle článku 47 pravomocným
rozhodnutím uloženo na území jedné smluvní strany nahradit náklady
řízení druhého účastníka, příslušný soud na území druhé smluvní strany
nařídí bezplatně výkon rozhodnutí k vymožení těchto nákladů na návrh
oprávněného.
(2) Do nákladů řízení o nařízení výkonu pravomocného a vykonatelného
rozhodnutí se počítají i náklady spojené s překladem a ověřením listin.
Čl.58
(1) Soud, který nařídil výkon rozhodnutí o náhradě nákladů řízení,
omezí své šetření jen na to, zda rozhodnutí nabylo právní moci a zda je
vykonatelné.
(2) K návrhu na výkon rozhodnutí se připojí rozhodnutí nebo ověřený
opis části rozhodnutí obsahující tento výrok a potvrzení vydané
příslušným soudem, že výrok o nákladech řízení je pravomocný a
vykonatelný, jakož i ověřený překlad těchto dokladů.
(3) Justiční orgán smluvní strany, na jejímž území náklady zálohoval
stát, požádá příslušný soud druhé smluvní strany, aby náklady řízení
vymohl. Tento soud provede výkon bezplatně podle právního řádu svého
státu a vymoženou částku odevzdá diplomatické misi nebo konzulárnímu
úřadu druhé smluvní strany. Ustanovení odstavců 1 a 2 se použijí
obdobně.
ČÁST TŘETÍ
Věci trestní
HLAVA PRVNÍ
Převzetí trestního stíhání
Čl.59
Povinnost převzít trestní stíhání
(1) Každá smluvní strana se zavazuje na žádost druhé smluvní strany
zahájit trestní stíhání proti svým státním občanům, jakož i proti
cizincům, mají-li na jejím území bydliště, kteří měli na území
dožadující smluvní strany spáchat soudně trestný čin.
(1a.) Dožádaná smluvní strana může odmítnout trestní řízení, pokud:
a) má za to, že trestný čin, kterého se žádost týká, je trestným činem
politické povahy nebo výhradně trestným činem vojenským,
b) má oprávněný důvod se domnívat, že předaná žádost je motivována
důvody souvisejícími s rasou, náboženstvím, národností nebo politickými
názory,
c) vyhovění dožádání by bylo v rozporu se základními principy právního
řádu dožádané smluvní strany.
(2) Smluvní strany mohou žádat o převzetí stíhání takových porušení
práva, která se podle právního řádu dožadující smluvní strany považují
za soudně trestný čin a podle právního řádu dožádané smluvní strany
pouze za přestupek.
(3) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 postupují příslušné
justiční orgány dožádané smluvní strany podle svého právního řádu.
(4) Jestliže z činu, kterého se týká převzetí trestního stíhání,
vyplyne nárok na náhradu škody a byl podán příslušný návrh na její
náhradu, tento návrh se stane součástí převzatého řízení.
Čl.60
Žádost o převzetí trestního stíhání
(1) Žádost o převzetí trestního stíhání musí obsahovat:
a) označení dožadujícího orgánu,
b) jméno a příjmení obviněného, jeho státní občanství, jakož i další
osobní údaje,
c) popis a právní kvalifikaci činu, v souvislosti s nímž se žádost o
převzetí trestního stíhání podává.
(2) K návrhu se dále připojí:
a) znění ustanovení trestněprávních předpisů a podle potřeby i jiných
předpisů dožadující smluvní strany, které mají podstatný význam pro
trestní stíhání,
b) spis nebo jeho ověřený opis s důkazy,
c) návrhy na náhradu škody a podle možnosti i údaje o její výšce,
d) návrh poškozeného na trestní stíhání, vyžaduje-li to právní řád
dožádané smluvní strany.
Čl.61
Návrat obviněného
(1) Jestliže je obviněný v době podání žádosti o převzetí trestního
stíhání ve vazbě na území dožadující smluvní strany, převeze se na
území dožádané smluvní strany.
(2) Jestliže je obviněný v době podání žádosti o převzetí trestního
stíhání na svobodě na území dožadující smluvní strany, tato strana,
je-li to nutné, učiní podle svého právního řádu opatření pro jeho
návrat na území dožádané smluvní strany.
Čl.62
Sdělení výsledků trestního stíhání
Dožádaná smluvní strana uvědomí dožadující smluvní stranu o konečném
rozhodnutí ve věci. Na žádost dožadující smluvní strany se doručí i
opis tohoto rozhodnutí.
Čl.63
Důsledky převzetí trestního stíhání
Po převzetí trestního stíhání nemohou justiční orgány dožadující
smluvní strany pokračovat v trestním řízení proti téže osobě pro tentýž
skutek.
HLAVA DRUHÁ
Vydávání k trestnímu stíhání a výkon trestu
Vydání osob
Čl.64
(1) Smluvní strany si podle ustanovení této smlouvy budou na žádost
navzájem vydávat k provedení trestního řízení nebo k výkonu trestu
osoby, které se zdržují na jejich území.
(2) Vydání k provedení trestního řízení je přípustné jen pro soudně
trestné činy, za které může být podle právního řádu obou smluvních
stran uložen trest odnětí svobody, jehož horní hranice je vyšší než
jeden rok nebo trest přísnější.
(3) Vydání k výkonu trestu je přípustné jen pro činy soudně trestné
podle právního řádu obou smluvních stran, za které byla vyžádaná osoba
odsouzena k trestu odnětí svobody nejméně na šest měsíců nebo k trestu
přísnějšímu.
Čl.65
(1) K vydání nedojde, jestliže:
a) vyžádaná osoba je státním občanem dožádané smluvní strany,
b) soudně trestný čin byl spáchán na území dožádané smluvní strany,
c) Podle právního řádu dožádané smluvní strany nemůže být trestní
stíhání zahájeno nebo rozsudek nemůže být vykonán z důvodů promlčení
nebo z jiného zákonného důvodu,
d) proti osobě, o jejíž vydání se žádá, bylo pro týž soudně trestný čin
na území dožádané smluvní strany zahájeno trestní řízení, byl vynesen
pravomocný rozsudek nebo bylo trestní stíhání pravomocným rozhodnutím
zastaveno,
e) jde o čin, pro který může být trestní řízení zahájeno pouze na
základě soukromé žaloby.
(2) Nemůže-li dojít k vydání, dožádaná smluvní strana o tom uvědomí
dožadující smluvní stranu.
Čl.66
Žádost o vydání
(1) K žádosti o vydání za účelem provedení trestního řízení se připojí
ověřený opis příkazu k zatčení a popis soudně trestného činu, jakož i
znění ustanovení právních předpisů, které se vztahují na soudně trestný
čin spáchaný vyžadovanou osobou. Jedná-li se o soudně trestný čin proti
majetku, nutno oznámit i výši škody, která byla nebo mohla být
způsobena soudně trestným činem.
(2) K žádosti o vydání k výkonu trestu se připojí ověřený opis
pravomocného rozsudku, jakož i znění ustanovení právních předpisů,
které se vztahují na soudně trestný čin spáchaný odsouzeným. Odpykal-li
si odsouzený část trestu, je nutno sdělit, jakou část si odpykal.
(3) K žádosti o vydání se podle možnosti dále připojí i popis
vyžadované osoby, údaje o jejím státním občanství, osobních poměrech a
místě pobytu, pokud tyto údaje nejsou zřejmé z rozsudku nebo z příkazu
k zatčení, a dále její fotografie a otisky prstů.
Čl.67
Doplnění žádosti o vydání
Neobsahuje-li žádost o vydání všechny údaje nutné k tomu, aby o ní
mohlo být rozhodnuto, může dožádaná smluvní strana žádat o její
doplnění, k čemuž může určit lhůtu do dvou měsíců. Tato lhůta může být
ze závažných důvodů prodloužena.
Zatčení za účelem vydání
Čl.68
Po dojití žádosti o vydání učiní dožádaná smluvní strana bez odkladu
opatření k zatčení vyžadované osoby s výjimkou případu, kdy je zřejmé,
že k vydání podle této smlouvy nemůže dojít.
Čl.69
(1) Zatčení může být provedeno i před dojitím žádosti o vydání,
jestliže o to dožadující smluvní strana výslovně požádá a sdělí, že byl
vydán příkaz k zatčení nebo rozsudek, na jehož základě zamýšlí žádat o
vydání. Žádost a předběžné zatčení může být podána poštou, telegraficky
nebo jiným vhodným způsobem vylučujícím jakékoliv pochybnosti.
(2) Příslušné justiční orgány smluvních stran mohou i bez podání
žádosti podle odstavce 1 zatknout osobu zdržující se na jejich území,
která podle jejich vědomí spáchala na území druhé smluvní strany soudně
trestný čin, pro který se povoluje vydání.
(3) O zatčení podle odstavce 1 nebo 2 je třeba bez odkladu uvědomit
druhou smluvní stranu.
Čl.70
Propuštění zatčené osoby
(1) Dožádaná smluvní strana může osobu zatčenou podle článku 68
propustit na svobodu, jestliže jí ve lhůtě stanovené podle článku 67
nebyly zaslány údaje, o jejichž doplnění žádala.
(2) Osobu zatčenou podle článku 69 odst. 1 je možno propustit na
svobodu, jestliže žádost o vydání nedojde do jednoho měsíce ode dne,
kdy bylo druhé smluvní straně oznámeno předběžné zatčení.
(3) Osoba zatčená podle článku 69 odst. 2 se propustí na svobodu,
jestliže žádost o vydání nedojde do jednoho měsíce od dne, kdy bylo
druhé smluvní straně oznámeno předběžné zatčení.
Čl.71
Odklad vydání
Jestliže se proti vyžádané osobě vede trestní řízení nebo byla-li
odsouzena pro jiný soudně trestný čin na území dožádané smluvní strany,
může být vydání odloženo do skončení trestního řízení nebo výkonu
trestu nebo do doby propuštění osoby před ukončením uloženého trestu.
Čl.72
Dočasné vydání
(1) Dočasné vydání vyžádané osoby se provede na základě odůvodněné
žádosti dožadující smluvní strany tehdy, jestliže by odklad vydání měl
za následek promlčení trestního stíhání nebo by v závažné míře ztížil
provedení řízení o soudně trestném činu, který tato osoba spáchala.
(2) Dočasně vydaná osoba se po provedení procesních úkonů, pro které
byla vydána, ihned vrátí, nejdéle však do tří měsíců ode dne dočasného
vydání.
Čl.73
Střet žádostí o vydání
Žádá-li vydání osoby několik států, dožádaná smluvní strana rozhodne,
které z těchto žádostí vyhoví. Přitom přihlíží ke všem okolnostem,
zejména ke státnímu občanství vyžádané osoby, k místu spáchání soudně
trestného činu a k jeho závažnosti.
Čl.74
Meze stihatelnosti vydané osoby
(1) Vydaná osoba nesmí být bez souhlasu dožádané smluvní strany trestně
stíhána, ani nesmí být na ní vykonán trest, ani nesmí být vydána
třetímu státu pro jiný soudně trestný čin spáchaný před vydáním, než
pro který se vydání povolilo.
(2) Souhlas dožádané smluvní strany není třeba, jestliže:
a) vydaná osoba neopustí do jednoho měsíce ode dne skončení trestního
řízení nebo výkonu trestu území dožadující smluvní strany; do této
lhůty se nezapočítává doba, po kterou vydaná osoba nemohla bez
vlastního zavinění opustit území dožadující smluvní strany,
b) vydaná osoba opustila území dožadující smluvní strany a znovu se na
toto území dobrovolně vrátila.
Čl.75
Provedení vydání
Dožádaná smluvní strana sdělí dožadující smluvní straně místo a dobu
vydání. Jestliže dožadující smluvní strana nepřevezme vyžádanou osobu
do patnácti dnů ode dne stanoveného pro vydání, může být vyžádaná osoba
propuštěna na svobodu.
Čl.76
Opětovné vydání
V případě, že se vydaná osoba jakýmkoliv způsobem vyhne trestnímu
řízení nebo výkonu trestu a vrátí-li se na území dožádané smluvní
strany, bude na novou žádost opětovně vydána, aniž bylo třeba zaslat
listiny uvedené v článku 66.
Čl.77
Sdělení výsledků trestního řízení
Dožadující smluvní strana bezodkladně sdělí dožádané smluvní straně
výsledky trestního řízení vedeného proti vydané osobě; v případě vydání
rozhodnutí bude doručen jeho opis.
Čl.78
Průvoz
(1) Smluvní strana povolí na žádost druhé smluvní strany přes své území
průvoz osob, které vydal třetí stát dožadující smluvní straně. Dožádaná
smluvní strana není povinna povolit průvoz osob, které nelze podle této
smlouvy vydat.
(2) Žádost o povolení průvozu se podává a vyřizuje stejným způsobem
jako žádost o vydání.
(3) Dožádaná smluvní strana provede průvoz takovým způsobem, který
považuje za nejvhodnější.
(4) Souhlas k průvozu není nutný, jde-li o přelet bez mezipřistání.
Čl.79
Náklady vydání a průvozu
Náklady vydání nese smluvní strana, na jejímž území vznikly. Náklady
průvozu nese smluvní strana, která o průvoz žádala.
HLAVA TŘETÍ
Zvláštní ustanovení o právní pomoci v trestních věcech
Čl.80
Dočasné odevzdávání osob ve vazbě a výkonu trestu odnětí svobody
(1) Je-li osoba předvolaná jako svědek ve vazbě nebo ve výkonu trestu
odnětí svobody na území dožádané smluvní strany a je nutný její osobní
výslech, příslušné orgány této smluvní strany zařídí její dopravení na
území dožadující smluvní strany; tato osoba musí být držena ve vazbě a
po skončení výslechu musí být bez odkladu vrácena.
(2) Vznikne-li nutnost vyslechnout jako svědka osobu zbavenou svobody
na území třetího státu, příslušné orgány dožádané smluvní strany dají
souhlas k průvozu této osoby přes území svého státu.
Čl.81
Vydání věcí
(1) Věci, které pachatel získal soudně trestným činem, pro který se
žádá o jeho vydání, nebo věci, které nabyl jako protihodnotu za ně, a
věci, které slouží jako důkaz v trestním řízení, budou vydané
dožadující smluvní straně, a to i v případě, že k vydání pachatele
nedojde pro jeho smrt, útěk nebo z jiného důvodu.
(2) Dožádaná smluvní strana může dočasně odložit vydání požadovaných
věcí, jestliže jsou potřebné v jiném trestním řízení.
(3) Práva třetích osob k věcem, které byly vydány druhé smluvní straně,
zůstávají nedotčena. Po skončení trestního řízení budou tyto věci
vráceny smluvní straně, která je zaslala, nebo budou s jejím souhlasem
vydány přímo oprávněným osobám.
(4) V případě vydání věcí podle předchozích odstavců se nepoužijí
předpisy omezující vývoz a dovoz věcí a devizových hodnot.
Sdělování odsouzení
Čl.82
Smluvní strany si navzájem podávají zprávy o pravomocných rozsudcích v
trestních věcech, které vydaly soudy jedné smluvní strany proti státním
občanům druhé smluvní strany.
Čl.83
Na základě odůvodněné žádosti si smluvní strany podávají i zprávy o
pravomocných rozsudcích týkajících se osob, které nejsou státními
občany dožadující smluvní strany.
Čl.84
Smluvní strany si na základě žádosti zasílají podle možností otisky
prstů odsouzených osob uvedených v článcích 82 a 83.
Čl.85
Výpisy z rejstříku trestů
Smluvní strany si na základě žádosti zasílají úplné informace z
rejstříku trestů o státních občanech druhé smluvní strany, jakož i
informace o pozdějších rozhodnutích týkajících se těchto rozsudků,
pokud odsouzení podléhá zápisu do rejstříku trestů podle právního řádu
smluvní strany, jejíž soud rozhodnutí vydal.
ČÁST ČTVRTÁ
Závěrečná ustanovení
Čl.86
Tato smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost třicátým dnem po
výměně ratifikačních listin. Výměna ratifikačních listin se uskuteční v
Praze.
Čl.87
Tato smlouva se uzavírá na pět let. Její platnost se prodlužuje vždy na
dalších pět let, nevypoví-li ji žádná ze smluvních stran diplomatickou
cestou nejméně šest měsíců před uplynutím právě probíhajícího
pětiletého období.
Čl.88
(1) Dnem vstupu této smlouvy v platnost pozbude platnosti Smlouva mezi
Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou
o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních z
4. července 1961.
(2) Pokud platné smlouvy mezi Československou socialistickou republikou
a Polskou lidovou republikou odkazují na smlouvu uvedenou v odstavci 1,
bude se tímto odkazem rozumět odkaz na tuto smlouvu.
Tato smlouva byla sepsána ve Varšavě dne 21. prosince 1987 ve dvou
vyhotoveních, každé v slovenském a polském jazyku, přičemž obě znění
mají stejnou platnost.
Na důkaz toho uvedení zmocněnci tuto smlouvu podepsali a opatřili
pečetěmi.
Za
Československou socialistickou republiku:
Bohuslav Chňoupek v.r.
Za
Polskou lidovou republiku:
Marian Orzechowski v.r.
*) Zde se uveřejňuje český překlad.
