18/1984 Sb.



VYHLÁŠKA



ze dne 9. prosince 1983



o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou

republikou Německa o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z

majetku



Dne 19. prosince 1980 byla v Praze podepsána Smlouva mezi

Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou

Německa o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku.



Se Smlouvu vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé

socialistické republiky a prezident Československé socialistické

republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Bonnu dne

18. října 1983.



Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 29 odstavce 2 dnem

17. listopadu 1983.



České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.



Ministr:



Ing. Chňoupek v.r.



SMLOUVA



mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou

Německa o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku



Československá socialistická republika



a



Spolková republika Německa,



přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z

příjmu a z majetku,



dohodly se takto:



Čl.1



Osoby, na které se smlouva vztahuje



Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v

jednom nebo v obou smluvních státech.



Čl.2



Daně, na které se smlouva vztahuje



(1) Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku, vybírané v

některém z obou smluvních států, ať je způsob vybírání jakýkoli.



(2) Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně, vybírané z

celkového příjmu, z veškerého majetku, nebo z části příjmu nebo

majetku, včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého

majetku, daní z objemu mezd a daní z přírůstku hodnoty.



(3) Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou zejména



a) ve Spolkové republice Německa:



daň z příjmu (die Einkommensteuer),



daň právnických osob včetně doplňkové dávky k dani právnických osob

(dle Kuerperschaftsteuer einschliesslich der Erganugsabsabe zur

Kuerperschaftsteuer),



daň z majetku (die Vermogensteuer),



pozemková daň (die Grundsteuer) a



živnostenská daň (die Gewerbesteuer);



b) v Československé socialistické republice;



odvod ze zisku a daň ze zisku,



daň ze mzdy,



daň z příjmů z literární a umělecké činnosti,



daň zemědělská,



daň z příjmů obyvatelstva,



daň domovní a



odvod z jmění.



(4) Ustanovení této smlouvy o zdanění příjmu nebo majetku platí

přiměřeně pro živnostenskou daň, vyměřovanou nikoli podle příjmu nebo

majetku, která se vybírá ve Spolkové republice Německa.



(5) Tato smlouva se bude vztahovat také na všechny totožné nebo obdobné

daně, které budou v budoucnu vybírány vedle současných daní nebo místo

nich. Příslušné úřady smluvních států si na konci každého roku podle

potřeby sdělí změny, které byly provedeny v jejich daňových zákonech.



Čl.3



Všeobecné definice



(1) Ve smyslu této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:



a) Výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle

souvislosti Spolkovou republiku Německa nebo Československou

socialistickou republiku.



b) Výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby a společnosti.



c) Výraz "společnost" označuje právnické osoby nebo nositele práv

považované pro účely zdanění za právnické osoby.



d) Výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního

státu" označují podnik provozovaný osobou mající bydliště či sídlo v

jednom smluvním státě, případně podnik provozovaný osobou mající

bydliště či sídlo v druhém smluvním státě.



e) Výraz "příslušný úřad" označuje v případě Spolkové republiky Německa

spolkového ministra financí a v případě Československé socialistické

republiky ministra financí Československé socialistické republiky nebo

jeho zmocněného zástupce.



(2) Každý výraz, který není jinak definován, má pro aplikaci této

smlouvy smluvním státem význam, který je mu určen právními předpisy

tohoto státu, které upravují daně, jež jsou předmětem této smlouvy,

pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.



Čl.4



Daňový domicil



(1) Výraz "osoba mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě"

označuje ve smyslu této smlouvy osobu, která je podrobena zdanění podle

právních předpisů tohoto státu z důvodu svého bydliště, stálého pobytu,

místa vedení, nebo jiného podobného kritéria.



(2) Jestliže fyzická osoba má podle ustanovení odstavce 1 bydliště v

obou smluvních státech, postupuje se takto:



a) Předpokládá se, že tato osoba má bydliště v tom smluvním státě, ve

kterém má stálý být. Jestliže má stálý byt v obou smluvních státech,

předpokládá se, že má bydliště v tom smluvním státě, ke kterému má užší

osobní a hospodářské vztahy.



b) Jestliže nemůže být určeno, ke kterému smluvnímu státu má tato osoba

užší osobní a hospodářské vztahy, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném

smluvním státě, předpokládá se, že má bydliště v tom smluvním státě, ve

kterém se obvykle zdržuje.



(3) Jestliže osoba jiná než osoba fyzická má podle ustanovení odstavce

1 sídlo v obou smluvních státech, předpokládá se, že má sídlo v tom

smluvním státě, v němž je místo jejího skutečného vedení.



Čl.5



Stálá provozovna



(1) Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této smlouvy trvalé

zařízení pro podnikání, v němž podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji

činnost.



(2) Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:



a) místo vedení,



b) závod,



c) kancelář,



d) továrnu,



e) dílnu,



f) důl, lom nebo jiné místo, kde se těží přírodní zdroje,



g) staveniště nebo montáž, které trvají déle než 12 měsíců.



(3) Za stálou provozovnu se nepovažuje:



a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo k

dodání zboží patřícího podniku,



b) zásoba zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

uskladnění, vystavení nebo dodání,



c) zásoba zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem

zpracování jiným podnikem,



d) trvalé zařízení sloužící podnikání, které je využíváno pouze za

účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik,



e) trvalé zařízení sloužící podnikání, které je využíváno pro podnik

pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckých rešerší nebo

podobných činností, které mají přípravný nebo pomocný charakter.



(4) Osoba jednající v jednom smluvní státě za podnik druhého smluvního

státu - jiná než nezávislý zástupce ve smyslu odstavce 5 - se považuje

za stálou provozovnu v prvně jmenovaném státě, jestliže je vybavena

plnou mocí, která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku a kterou

v tomto státě obvykle využívá, pokud její činnost není omezena na

nákupy zboží pro podnik.



(5) Nepředpokládá se, že podnik jednoho smluvního státu má stálou

provozovnu v druhém smluvním státě jenom proto, že tam vykonává svoji

činnost prostřednictvím makléře, komisionáře nebo jiného nezávislého

zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.



(6) Skutečnost, že společnost, která má sídlo v jednom smluvním státě,

ovládá společnost nebo je ovládána společností, která má sídlo v druhém

smluvním státě, nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnosti

(ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z

kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.



Čl.6



Příjmy z nemovitého majetku



(1) Příjmy z nemovitého majetku mohou být zdaněny ve smluvním státě, v

němž je takový majetek umístěn.



(2) Výraz "nemovitý majetek" je definován ve shodě s právem toho

smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Tento výraz zahrnuje

v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý

inventář zemědělských a lesních hospodářství, práva, na která se

použijí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, požívání

nemovitého majetku a práva na proměnlivá nebo pevná plnění, placená za

těžení nebo za právo na těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných

přírodních zdrojů. Lodi, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý

majetek.



(3) Ustanovení odstavce 1 se použije na příjmy z přímého užívání,

nájmu, pachtu a každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.



(4) Ustanovení odstavců 1 a 3 se použijí také na příjmy z nemovitého

majetku podniku a na příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu

svobodného povolání.



Čl.7



Zisky podniků



(1) Zisky podniku jednoho smluvního státu mohou být zdaněny jen v tomto

státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě

prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže

podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku

zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je

lze přičítat této stálé provozovně.



(2) Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v

druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam

umístěna, přisuzují se v každém smluvním státě této stálé provozovně

zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik

vykonávala totožné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných

podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou

provozovnou.



(3) Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady,

vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně výloh, ať

vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna či jinde.



(4) Pokud je v některém smluvním státě obvyklé určovat zisky, které

mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových

zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2, aby

tento smluvní stát určil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým

rozdělením. Způsob použitého rozdělení zisků musí být však takový, aby

výsledek byl v souladu se zásadami, stanovenými v tomto článku.



(5) Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti,

že pouze nakupovala zboží pro podnik.



(6) Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro aplikaci

předchozích odstavců vypočítají každý rok podle téže metody, pokud

neexistují dodatečné důvody pro jiný postup.



(7) Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává v jiných

článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena

ustanoveními tohoto článku.



Čl.8



Lodní a letecká doprava



(1) Zisky plynoucí z provozování námořních lodí nebo letadel v

mezinárodní dopravě mohou být zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém

je místo skutečného vedení podniku.



(2) Zisky z provozování člunů používaných ve vnitrozemské plavbě mohou

být zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém je místo skutečného vedení

podniku.



(3) Jestliže místo skutečného vedení podniku námořní nebo vnitrozemské

plavby je na palubě lodi nebo člunu, považuje se za umístěné ve

smluvním státě, ve kterém je domovský přístav této lodi nebo tohoto

člunu, nebo není-li domovský přístav, ve smluvním státě, ve kterém má

provozovatel lodi nebo člunu bydliště či sídlo.



(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se použijí přiměřeně na účasti podniku

námořní nebo vnitrozemské plavby nebo letecké dopravy na poolu,

společném provozu, nebo na jiném mezinárodním provozním sdružení.



Čl.9



Sdružené podniky



(1) Jestliže



a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na

vedení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo



b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na vedení, kontrole nebo

jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního

státu,



a jestliže v těchto případech byly mezi oběma podniky v jejich

obchodních nebo finančních vztazích sjednány nebo jim uloženy podmínky,

které se liší od podmínek, které by byl sjednány mezi podniky

nezávislými, mohou být do zisků tohoto podniku včleněny a přiměřeně

zdaněny zisky, které bez těchto podmínek by byly docíleny jedním z

podniků, které však vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly.



(2) Jestliže zisk, ze kterého byl podnik jednoho smluvního státu zdaněn

v tomto státě, byl podle ustanovení odstavce 1 zahrnut do zisku podniku

druhého smluvního státu a přiměřeně zdaněn a jestliže zisk takto

zahrnutý je ziskem, který by byl docílen tímto podnikem tohoto druhého

smluvního státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly

totožné s podmínkami, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky,

provede prvně zmíněný stát přiměřenou opravu takto zahrnutého zisku,

aby bylo vyloučeno dvojí zdanění. Tato oprava se provede s přihlédnutím

k ostatním ustanovením této smlouvy s ohledem na druh příjmu a bude-li

to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tímto účelem poradí.



Čl.10



Dividendy



(1) Dividendy vyplácené společností, která má sídlo v jednom smluvním

státě, osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, mohou

být zdaněny v tomto druhém státě.



(2) Tyto dividendy však mohou být zdaněny ve smluvním státě, v němž má

sídlo společnost, která je vyplácí, a to podle zákonů tohoto státu. Daň

takto stanovená však nesmí přesáhnout:



a) 5 % hrubé částky dividend, jestliže příjemce je společností, která

vlastní přímo nejméně 25 % jmění společnosti vyplácející dividendy;



b) 15 % hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.



(3) Pokud sazba daně ze zisku společností je v některém smluvním státě

nižší pro rozdělené zisky než pro nerozdělené zisky, a jestliže rozdíl

činí 20 % nebo více, může daň, která se vybírá v tomto státě z

dividend, činit odchylně od ustanovení odstavce 2 25 % hrubé částky

dividend s připočtením doplňkové dávky, jestliže dividendy pocházejí od

společnosti, která má v tomto smluvním státě sídlo, a jsou pobírány

společností, která má sídlo v druhém smluvním státě, a jestliže této

společnosti samotné nebo společně s jinými osobami, jimiž je ovládána,

nebo které jsou s ní společně ovládány, patří přímo nebo nepřímo

nejméně 25 % podílů spojených s hlasovacím právem společnosti mající

sídlo v prvně zmíněném státě.



(4) Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjem z akcií,

požívacích práv nebo požitkových listů, kuksů, podílů na zisku, nebo

jiných práv - s výjimkou pohledávek - s účastí na zisku a příjem z

jiných podílů na společnosti, který je podle daňových předpisů státu,

ve kterém má sídlo společnost, která vyplácí dividendy, postaven na

roveň příjmu z akcií, včetně příjmu tichého společníka z účasti na

živnosti, příjmu z obligací nebo půjček spojených s účastí na zisku, a

včetně výplat na podílové listy společnosti pro ukládání kapitálu

(investmentfonds).



(5) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nepoužijí, jestliže příjemce dividend

mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, má v druhém smluvním

státě, v němž má sídlo společnost vyplácející dividendy, stálou

provozovnu a jestliže účast, na jejímž základě se dividendy vyplácejí,

skutečně patří k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí

ustanovení článku 7.



(6) Jestliže společnost mající sídlo v jednom smluvním státě dosahuje

zisky nebo příjem z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát

vybrat žádnou daň z dividend, vyplácených touto společností osobám,

které nemají bydliště či sídlo v tomto druhém státě, ani podrobit zisky

společnosti dani z nerozdělených zisků, ani když vyplácené dividendy

nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z

příjmu docílených v tomto druhém státě.



Čl.11



Úroky



(1) Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě mající

bydliště či sídlo v druhém smluvním státě mohou být zdaněny pouze v

tomto druhém státě.



(2) Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjem z veřejných

půjček, z dlužních úpisů, i když jsou zajištěny zástavním právem na

nemovitosti nebo poskytují právo na účast na zisku, a z pohledávek

jakékoli povahy, jakož i všechny jiné příjmy, které jsou podle daňových

předpisů státu, ve kterém je jejich zdroj, postaveny na roveň příjmu z

půjček.



(3) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže příjemce úroků, který

má bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, má v druhém smluvním

státě, ve kterém mají úroky zdroj, stálou provozovnu a jestliže

pohledávky, ze kterých jsou úroky placeny, skutečně patří k této stálé

provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.



(4) Jestliže částka placených úroků, posuzováno se zřetelem k

pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních

vztahů existujících mezi dlužníkem a věřitelem nebo mezi oběma a třetí

osobou částku, kterou by byl smluvil dlužník s věřitelem, kdyby nebylo

takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto

naposledy zmíněnou částku. Částka úroků, která ji přesahuje, může být v

tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu a

podle jiných ustanovení této smlouvy.



Čl.12



Licenční poplatky



(1) Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a placené

osobě, která má bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, mohou být

zdaněny v tomto druhém státě.



(2) Tyto licenční poplatky mohou však být zdaněny ve smluvním státě, ve

kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu,

avšak daň nesmí překročit 5 % hrubé částky licenčních poplatků.



(3) Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platy

jakéhokoli druhu, placené za užití nebo za právo na užití autorských

práv k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému včetně

kinematografických filmů, patentů, ochranných známek, návrhů nebo

modelů, plánů, tajných vzorců nebo postup, nebo za užití nebo za právo

na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za

informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové,

obchodní nebo vědecké.



(4) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce

licenčních poplatků mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě má

v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, stálou

provozovnu a jestliže práva nebo majetkové hodnoty, za které jsou

licenční poplatky placeny, skutečně patří k této stálé provozovně. V

takovém případě se použijí ustanovení článku 7.



(5) Jestliže částka placených licenčních poplatků, posuzováno se

zřetelem k plnění, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku

zvláštních vztahů existujících mezi dlužníkem a věřitelem, nebo mezi

oběma a třetí osobou částku, kterou by byl smluvil dlužník s věřitelem,

kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen

na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje,

může být v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého

smluvního státu a podle jiných ustanovení této smlouvy.



Čl.13



Zisky ze zcizení majetku



(1) Zisky ze zcizení nemovitého majetku ve smyslu článku 6 mohou být

zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je takový majetek umístěn.



(2) Zisky ze zcizení movitého majetku, který je provozním majetkem

stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu v druhém

smluvním státě, nebo movitého majetku příslušejícího ke stálé základně,

kterou osoba mající bydliště v jednom smluvním státě má v druhém

smluvním státě za účelem výkonu nezávislého povolání, včetně takových

zisků docílených ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu

s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto

druhém státě. Avšak zisky ze zcizení movitého majetku uvedeného v

článku 22 odstavec 3 mohou být zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém

může být takový movitý majetek zdaněn podle ustanovení zmíněného

článku.



(3) Zisky, ze zcizení podílů na společnosti mající sídlo v jednom

smluvním státě mohou být zdaněny v tomto státě.



(4) Zisky ze zcizení majetku, který není uveden v odstavcích 1, 2 a 3

mohou být zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém má zcizitel bydliště

či sídlo.



Čl.14



Nezávislá povolání



(1) Příjem, který osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá

ze svobodného povolání nebo jiné nezávislé činnosti podobné povahy,

může být zdaněn jen v tomto státě, pokud tato osoba nemá pravidelně k

dispozici v druhém smluvním státě stálou základnu k výkonu své

činnosti. Jestliže má takovou stálou "základnu", může být příjem zdaněn

ve druhém státě, avšak pouze v rozsahu, v jakém jej lze přičíst této

stálé základně.



(2) Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti

vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i

nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů a zubních

lékařů.



Čl.15



Zaměstnání



(1) Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které fyzická osoba mající

bydliště v jednom smluvním státě pobírá z důvodu zaměstnání, mohou být

s výhradou ustanovení článků 16 až 20 zdaněny jen v tomto státě, pokud

zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam

zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto

druhém státě.



(2) Odměny, které fyzická osoba mající bydliště v jednom smluvním státě

pobírá z důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, mohou

být bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdaněny jen v prvně zmíněném

státě, jestliže



a) příjemce se nezdržuje v druhém státě během příslušného kalendářního

roku déle než 183 dnů,



b) odměny jsou vypláceny osobou nebo za osobu, která nemá bydliště či

sídlo v tomto druhém státě, a



c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně, kterou má osoba, která odměny

platí, v tomto druhém státě.



(3) Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny

pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě námořní lodi nebo

letadla v mezinárodní dopravě nebo na palubě člunu používaného ve

vnitrozemské plavbě zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je místo

skutečného vedení podniku.



Čl.16



Tantiemy



Odměny členů dozorčí a správní rady a podobné platy, které osoba mající

bydliště v jednom smluvním státě pobírá jako člen dozorčí nebo správní

rady společnosti, která má sídlo v druhém smluvním státě, mohou být

zdaněny v tomto druhém státě.



Čl.17



Umělci a sportovci



(1) Příjem, který pobírají umělci z povolání, jako divadelní, filmoví,

rozhlasoví nebo televizní umělci a hudebníci jakož i sportovci z této

své osobní činnosti, může být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15

zdaněn ve smluvním státě, ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány.



(2) Jestliže příjem z této osobní činnosti umělce nebo sportovce

nepřipadá umělci nebo sportovci samotnému, nýbrž jiné osobě, může být

příjem bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněn ve státě, ve

kterém se vykonává činnost umělce nebo sportovce.



(3) Příjem uvedený v odstavcích 1 a 2 nemůže být odchylně od ustanovení

těchto odstavců zdaněn ve státě, ve kterém se vykonává činnost umělce

nebo sportovce, jestliže umělec nebo sportovec vystupuje v rámci

kulturního výměny dohodnuté mezi vládami smluvních států.



Čl.18



Veřejné funkce



(1) Platy včetně penzí, které jsou vypláceny některým smluvním státem

nebo územní korporací tohoto státu přímo nebo z fondu zřízeného tímto

státem nebo touto územní korporací fyzické osobě za služby prokázané

tomuto státu nebo této územní korporaci při výkonu veřejných funkcí,

mohou být zdaněny v tomto státě. Toto ustanovení se však nepoužije,

jestliže se odměny vyplácejí osobám, které mají v druhém státě stálé

bydliště.



(2) Na platy nebo penze za služby, které byly prokázány v souvislosti s

obchodní nebo průmyslovou činností smluvního státu nebo jeho územní

korporace, se použijí ustanovení článků 15, 16 a 19.



Čl.19



Penze



Penze a podobné platy poukazované z důvodu dřívějšího zaměstnání osobě,

která má bydliště v některém smluvním státě, podléhají s výhradou

ustanovení článku 18 odstavec 1 zdanění pouze v tomto státě.



Čl.20



Učitelé, studenti a jiné osoby, které získávají vzdělání



(1) Vysokoškolští a jiní učitelé, kteří mají v jednom smluvním státě

bydliště, nebo měli v jednom smluvním státě bydliště bezprostředně před

tím, než se odebrali do druhého smluvního státu, aby tam nejdéle po

dobu dvou roků pokračovali ve studiu nebo výzkumu nebo aby tam

vyučovali na uznávané univerzitě, vysoké škole nebo na jiném podobném

ústavu, který nesleduje výdělečné cíle, nebudou v tomto druhém státě

podrobeni dani z odměn za tuto práci, pokud pobírají tyto odměny z míst

mimo tento druhý stát.



(2) Jestliže fyzická osoba má bydliště v jednom smluvním státě

bezprostředně před tím, než odejde do druhého smluvního státu, a

jestliže se v tomto druhém státě zdržuje přechodně pouze jako studen na

univerzitě, vysoké nebo jiné škole nebo na podobném vzdělávacím ústavu

tohoto druhého státu nebo jako učeň (ve Spolkové republice Německa také

jako volontér nebo praktikant), je osvobozena ode dne svého prvního

příchodu do druhého státu v souvislosti s tímto pobytem od daně tohoto

druhého státu ze všech úhrad z míst mimo tento druhý stát, určených na

její výživu, výchovu nebo vzdělání.



(3) Jestliže fyzická osoba má bydliště v jednom smluvním státě

bezprostředně před tím, než odejde do druhého smluvního státu, a

jestliže se přechodně zdržuje v tomto druhém státě pouze za účelem

studia, výzkumu nebo vzdělání jako příjemce podpory, příspěvku na

výživu nebo stipendia vědecké, vychovatelské, náboženské nebo

dobročinné organizace, je nejdéle po dobu dvou roků ode dne svého

prvního příchodu osvobozena v tomto druhém státě v souvislosti s tímto

pobytem od daně tohoto druhého státu:



a) z této podpory, příspěvku na výživu nebo stipendia a



b) ze všech úhrad z míst mimo tento druhý stát určených na její výživu,

výchovu nebo vzdělání.



Čl.21



Příjmy výslovně neuvedené



Příjmy osob mající bydliště či sídlo v některém smluvním státě, které

nejsou výslovně uvedeny v předchozích článcích, mohou být zdaněny jen v

tomto státě.



Čl.22



Majetek



(1) Nemovitý majetek ve smyslu článku 6 odstavec 2 může být zdaněn ve

smluvním státě, ve kterém je takový majetek umístěn.



(2) Movitý majetek, který je provozním majetkem stálé provozovny

podniku nebo přísluší ke stálé základně, která slouží k výkonu

svobodného povolání, může být zdaněn ve smluvním státě, ve kterém je

umístěna stálá provozovna nebo stálá základna.



(3) Námořní lodi a letadla používané v mezinárodní dopravě a čluny

používané ve vnitrozemské plavbě, jakož i movitosti sloužící k

provozování takových lodí, člunů a letadel mohou být zdaněny jen ve

smluvním státě, ve kterém je umístěno skutečné vedení podniku.



(4) Všechny ostatní části majetku osoby mající bydliště či sídlo v

některém smluvním státě mohou být zdaněny jen v tomto státě.



Čl.23



Vyloučení dvojího zdanění



(1) Osobě, která má bydliště či sídlo ve Spolkové republice Německa, se

daň stanoví takto:



a) Pokud se nepoužije ustanovení písmene b), vyjmou se příjmy ze zdrojů

v Československé socialistické republice a majetkové hodnoty ležící v

Československé socialistické republice, které mohou být podle této

smlouvy zdaněny v Československé socialistické republice, ze základu

pro vyměření daně Spolkové republiky Německa. Spolková republika

Německa však vezme ohled na takto vyňaté příjmy a majetkové hodnoty při

stanovení daňové sazby. Na dividendy se první věta použije jen tehdy,

jestliže dividendy jsou vypláceny kapitálové společnosti mající sídlo

ve Spolkové republice Německa společností mající sídlo v Československé

socialistické republice a jestliže alespoň 25 % podílů této společnosti

spojených s hlasovacím právem patří prvně zmíněné společnosti. Ze

základu pro vyměření daně Spolkové republiky Německa se rovněž vyjmou

účasti, jejichž dividendy se vyjímají z daňového základu podle

předchozí věty nebo by se měly ze základu daně vyjmout při výplatě.



b) Daň, která se platí podle právních předpisů Československé

socialistické republiky a v souladu s touto smlouvou z dále uvedených

příjmů ze zdrojů v Československé socialistické republice, se započte

na daň vybíranou z těchto příjmů ve Spolkové republice Německa podle

daňových předpisů Spolkové republiky Německa o započítání zahraničních

daní:



1. z dividend, které nespadají pod ustanovení písmene a),



2. z licenčních poplatků ve smyslu článku 12,



3. z příjmů ve smyslu článku 13 odstavce 3,



4. z příjmů ve smyslu článku 16,



5. z příjmů ve smyslu článku 17.



c) Ustanovení písmene a) se vztahuje na zisky, které mohou být přičteny

stálé provozovně umístěné v Československé socialistické republice, a

na majetek, který je provozním majetkem takové stálé provozovny, jakož

i na dividendy, které jsou vypláceny společností mající sídlo v

Československé socialistické republice, a na účast na takové

společnosti jen tehdy, jestliže stálá provozovna nebo společnost, na

niž je účast, pobírá své příjmy výhradně nebo téměř výhradně z dále

uvedených činností vykonávaných v Československé socialistické

republice: z výroby nebo prodeje zboží, technických služeb nebo

bankovních, případně pojišťovacích obchodů. Jestliže nejsou tyto

předpoklady splněny, použijí se ustanovení uvedená pod písmenem b).

Také při zdanění majetku se daň vybraná ve shodně s touto smlouvou v

Československé socialistické republice z majetkových hodnot umístěných

v Československé socialistické republice započte na daň vybíranou ve

Spolkové republice Německa podle daňových předpisů Spolkové republiky

Německa o započtení zahraničních daní.



(2) Osobě, která má bydliště či sídlo v Československé socialistické

republice, se daň stanoví takto:



a) Příjmy pocházející ze Spolkové republiky Německa - s výjimkou příjmů

spadajících pod ustanovení písmene b) - a majetkové hodnoty umístěné ve

Spolkové republice Německa, které mohou být zdaněny podle této smlouvy

ve Spolkové republice Německa, se v Československé socialistické

republice vyjímají ze zdanění. Československá socialistická republika

však může při stanovení daně z ostatního příjmu nebo z ostatního

majetku této osoby použít sazbu daně, která by se použila, kdyby

příslušný příjem nebo příslušný majetek nebyl ze zdanění vyňat.



b) Při vyměřování československých daní se do daňového základu zahrnou

příjmy ze Spolkové republiky Německa, které podle článků 10, 12, 13

odstavce 3, 16 a 17 mohou být zdaněny ve Spolkové republice Německa.

Daň zaplacená ve Spolkové republice Německa podle článků 10, 12, 13

odstavce 3, 16 a 17 se započte na daň vybíranou v Československé

socialistické republice z těchto příjmů. Částka, která se započte, však

nemůže překročit takovou část daně vypočtené před započtením, která

poměrně připadá na tyto příjmy podléhající zdanění ve Spolkové

republice Německa.



Čl.24



Zásada rovného nakládání



(1) Smluvní stát nesmí uložit osobám, které mají v druhém smluvním

státě bydliště či sídlo, žádné daně, které by neuložil osobám, které

mají bydliště či sídlo v třetím státě, s nímž neuzavřel smlouvu o

zamezení dvojího zdanění.



(2) Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má

v druhém smluvním státě, se neprovede v tomto druhém státě způsobem

méně příznivým než zdanění podniků tohoto druhého státu, které

vykonávají tutéž činnost.



Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu,

aby přiznal osobám majícím bydliště v druhém smluvním státě daňová

osvobození, úlevy a snížení daně z důvodů osobního stavu nebo

povinností k rodině nebo z jiných osobních důvodů, které přiznává

osobám, které na jeho území mají bydliště

.



(3) Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo

zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo

osobami majícími bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, nesmí být

podrobeny v prvně zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo

povinnostem s ním spojeným, které by byly jiné nebo tíživější než

zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být

podrobeny jiné podobné podniky tohoto prvně zmíněného státu.



(4) Výraz "zdanění" označuje v tomto článku daně jakéhokoli druhu a

pojmenování.



Čl.25



Řešení případů cestou dohody



(1) Jestliže se osoba mající bydliště či sídlo v některém smluvním

státě domnívá, že opatření učiněná jedním nebo oběma smluvními státy

přivodila nebo přivodí pro ni zdanění, které není v souladu s touto

smlouvou, může nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje

vnitrostátní zákonodárství těchto států, předložit svůj případ

příslušnému úřadu smluvního státu, ve kterém má bydliště či sídlo.



(2) Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a

nebude-li sám s to najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby otázku

upravil dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se

vyloučilo zdanění, které není ve shodně s touto smlouvou.



(3) Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou

dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo

aplikaci této smlouvy. Mohou se také vzájemně poradit za účelem

vyloučení dvojího zdanění v případech, které nejsou upraveny touto

smlouvou.



(4) Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem

aplikace této smlouvy.



Čl.26



Výměna informací



(1) Příslušné úřady smluvních států si budou vzájemně vyměňovat

informace nutné pro provádění této smlouvy. Všechny informace takto

vyměněné musí být udržovány v tajnosti a mohou být sděleny jen osobám

nebo úřadům pověřeným vyměřováním a vybíráním daní, které jsou

předmětem této smlouvy.



(2) Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že

ukládají jednomu ze smluvních států povinnost:



a) provést administrativní opatření, která by byla v rozporu s právními

předpisy nebo správní praxí tohoto nebo druhého smluvního státu;



b) sdělit údaje, které by nemohly být dosaženy na základě platných

právních předpisů nebo v normálním administrativním řízení tohoto nebo

druhého smluvního státu;



c) poskytnout informace, které by odhalily obchodní, podnikové nebo

pracovní tajemství nebo obchodní jednání, nebo jejichž sdělení by bylo

v rozporu s veřejným pořádkem.



Čl.27



Členové diplomatických misí a konzulárních úřadů



Tato smlouva se nedotýká daňových výsad, které přísluší členům

diplomatických misí a konzulárních úřadů podle obecných pravidel

mezinárodního práva nebo na základě zvláštních dohod.



Čl.28



Doložka o Berlínu (Západním)



Podle Čtyřstranné dohody z 3. září 1971 se tato smlouva v souladu se

stanovenými procedurami rozšiřuje na Berlín (Západní).



Čl.29



Nabytí platnosti



(1) Tato smlouva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou vyměněny

v Bonnu co nejdříve.



(2) Tato smlouva nabude platnosti třicátý den po výměně ratifikačních

listin a bude se v obou smluvních státech aplikovat:



a) na daně, které se vybírají za zdaňovací období, které následuje po

roce, ve kterém smlouva nabyla platnosti, a za další zdaňovací období,



b) na daně vybírané srážkou z výnosů placených po 31. prosinci roku, ve

kterém smlouva nabyla platnosti.



Čl.30



Výpověď



Tato smlouva se sjednává na neurčitou dobu, avšak kterýkoli ze

smluvních států ji může vypovědět písemně diplomatickou cestou vždy do

30. června kalendářního roku následujícího po uplynutí pěti let od

konce kalendářního roku, ve kterém smlouva nabyla platnosti. V takovém

případě se smlouva v obou státech již nepoužije:



a) na daně, které se vybírají za daňový rok, který následuje po daňovém

roce, ve kterém byla dána výpověď, a za následující daňové roky,



b) na daně vybírané srážkou z výnosů placených po 31. prosinci roku, ve

kterém byla dána výpověď.



Dáno v Praze dne 19. prosince 1980 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyku

českém a německém, přičemž obě znění mají stejnou platnost.



Za Československou socialistickou



republiku:



Ing. Bohuslav Chňoupek v.r.



Za Spolkovou republiku Německa:



Hans Dietrich Genscher v.r.