480/2004 Sb.
ZÁKON
ze dne 29. července 2004
o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů
(zákon o některých službách informační společnosti)
Změna: 444/2005 Sb.
Změna: 214/2006 Sb.
Změna: 160/2007 Sb.
Změna: 281/2009 Sb.
Změna: 468/2011 Sb.
Změna: 375/2011 Sb.
Změna: 89/2012 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
O NĚKTERÝCH SLUŽBÁCH INFORMAČNÍ SPOLEČNOSTI
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon upravuje v souladu s právem Evropských společenství^1)
odpovědnost a práva a povinnosti osob, které poskytují služby
informační společnosti a šíří obchodní sdělení.
§ 2
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) službou informační společnosti jakákoliv služba poskytovaná
elektronickými prostředky na individuální žádost uživatele podanou
elektronickými prostředky, poskytovaná zpravidla za úplatu; služba je
poskytnuta elektronickými prostředky, pokud je odeslána prostřednictvím
sítě elektronických komunikací a vyzvednuta uživatelem z elektronického
zařízení pro ukládání dat,
b) elektronickou poštou textová, hlasová, zvuková nebo obrazová zpráva
poslaná prostřednictvím veřejné sítě elektronických komunikací, která
může být uložena v síti nebo v koncovém zařízení uživatele, dokud ji
uživatel nevyzvedne,
c) elektronickými prostředky zejména síť elektronických komunikací,
elektronická komunikační zařízení, koncová zařízení, automatické volací
a komunikační systémy, telekomunikační a elektronická pošta,
d) poskytovatelem služby každá fyzická nebo právnická osoba, která
poskytuje některou ze služeb informační společnosti,
e) uživatelem každá fyzická nebo právnická osoba, která využívá službu
informační společnosti, zejména za účelem vyhledávání či zpřístupňování
informací,
f) obchodním sdělením všechny formy sdělení, včetně reklamy a vybízení
k návštěvě internetových stránek, určeného k přímé či nepřímé podpoře
zboží či služeb nebo image podniku osoby, která je podnikatelem^3) nebo
vykonává regulovanou činnost^2).
g) automatickým krátkodobě dočasným ukládáním ukládání informací
poskytnutých uživatelem, ke kterému dochází výhradně za účelem
uskutečnění přenosu prostřednictvím sítě elektronických komunikací,
přičemž doba uložení informace nepřesahuje dobu, která je pro zajištění
přenosu obvyklá,
h) automatickým dočasným meziukládáním ukládání informací poskytnutých
uživatelem, které slouží výhradně pro co možná nejúčinnější následný
přenos těchto informací na žádost jiných uživatelů.
Odpovědnost poskytovatelů zprostředkovatelských služeb
§ 3
Odpovědnost poskytovatele služby za obsah přenášených informací
(1) Poskytovatel služby, jež spočívá v přenosu informací poskytnutých
uživatelem prostřednictvím sítí elektronických komunikací nebo ve
zprostředkování přístupu k sítím elektronických komunikací za účelem
přenosu informací, odpovídá za obsah přenášených informací, jen pokud
a) přenos sám iniciuje,
b) zvolí uživatele přenášené informace, nebo
c) zvolí nebo změní obsah přenášené informace.
(2) Přenos informací a zprostředkování přístupu podle odstavce 1
zahrnuje také automatické krátkodobě dočasné ukládání přenášených
informací.
§ 4
Odpovědnost poskytovatele služby za obsah automaticky dočasně
meziukládaných informací
Poskytovatel služby, jež spočívá v přenosu informací poskytnutých
uživatelem, odpovídá za obsah informací automaticky dočasně
meziukládaných, jen pokud
a) změní obsah informace,
b) nevyhoví podmínkám přístupu k informaci,
c) nedodržuje pravidla o aktualizaci informace, která jsou obecně
uznávána a používána v příslušném odvětví,
d) překročí povolené používání technologie obecně uznávané a používané
v příslušném odvětví s cílem získat údaje o užívání informace, nebo
e) ihned nepřijme opatření vedoucí k odstranění jím uložené informace
nebo ke znemožnění přístupu k ní, jakmile zjistí, že informace byla na
výchozím místě přenosu ze sítě odstraněna nebo k ní byl znemožněn
přístup nebo soud nařídil stažení či znemožnění přístupu k této
informaci.
§ 5
Odpovědnost poskytovatele služby za ukládání obsahu informací
poskytovaných uživatelem
(1) Poskytovatel služby, jež spočívá v ukládání informací poskytnutých
uživatelem, odpovídá za obsah informací uložených na žádost uživatele,
jen
a) mohl-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze
případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele
jsou protiprávní, nebo
b) dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných
informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil
veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo
znepřístupnění takovýchto informací.
(2) Poskytovatel služby uvedený v odstavci 1 odpovídá vždy za obsah
uložených informací v případě, že vykonává přímo nebo nepřímo
rozhodující vliv na činnost uživatele.
§ 6
Poskytovatelé služeb uvedení v § 3 až 5 nejsou povinni
a) dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací,
b) aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na
protiprávní obsah informace.
Šíření obchodních sdělení
§ 7
(1) Obchodní sdělení lze šířit elektronickými prostředky jen za
podmínek stanovených tímto zákonem.
(2) Podrobnosti elektronického kontaktu lze za účelem šíření obchodních
sdělení elektronickými prostředky využít pouze ve vztahu k uživatelům,
kteří k tomu dali předchozí souhlas.
(3) Nehledě na odstavec 2, pokud fyzická nebo právnická osoba získá od
svého zákazníka podrobnosti jeho elektronického kontaktu pro
elektronickou poštu v souvislosti s prodejem výrobku nebo služby podle
požadavků ochrany osobních údajů upravených zvláštním právním
předpisem^5), může tato fyzická či právnická osoba využít tyto
podrobnosti elektronického kontaktu pro potřeby šíření obchodních
sdělení týkajících se jejích vlastních obdobných výrobků nebo služeb za
předpokladu, že zákazník má jasnou a zřetelnou možnost jednoduchým
způsobem, zdarma nebo na účet této fyzické nebo právnické osoby
odmítnout souhlas s takovýmto využitím svého elektronického kontaktu i
při zasílání každé jednotlivé zprávy, pokud původně toto využití
neodmítl.
(4) Zaslání elektronické pošty za účelem šíření obchodního sdělení je
zakázáno, pokud
a) tato není zřetelně a jasně označena jako obchodní sdělení,
b) skrývá nebo utajuje totožnost odesílatele, jehož jménem se
komunikace uskutečňuje, nebo
c) je zaslána bez platné adresy, na kterou by mohl adresát přímo a
účinně zaslat informaci o tom, že si nepřeje, aby mu byly obchodní
informace odesílatelem nadále zasílány.
Regulované činnosti
§ 8
(1) Osoby vykonávající regulované činnosti mohou za použití
elektronických prostředků v rámci činností, které jsou obsahem
regulované činnosti, šířit obchodní sdělení, a to v souladu s § 7 a v
souladu s příslušnými pravidly vydávanými obchodními, profesními a
spotřebitelskými sdruženími, která upravují zejména nezávislost,
důstojnost, čest povolání a poctivý přístup k zákazníkům.
(2) Osoby vykonávající regulované činnosti, jež nejsou členy profesních
samosprávných komor zřízených zákonem, při šíření obchodních sdělení za
použití elektronických prostředků v rámci činností, které jsou obsahem
regulované činnosti, postupují v souladu s § 7.
(3) Obchodní sdělení osob vykonávajících regulované činnosti musí
obsahovat název profesní samosprávné komory zřízené zákonem, u níž je
osoba vykonávající regulovanou činnost zapsána, odkaz na profesní
pravidla uplatňovaná v členském státu Evropské unie, v němž je osoba
vykonávající regulovanou činnost usazena, a způsob trvalého veřejného
přístupu k informacím o příslušné profesní samosprávné komoře zřízené
zákonem, jejímž je osoba vykonávající regulovanou činnost členem.
Vnitřní trh
§ 9
(1) Na poskytovatele služby, který poskytuje služby prostřednictvím
podniku nebo organizační složky umístěné na území České republiky, se
použijí ustanovení tohoto zákona a zvláštních právních předpisů
upravujících podmínky zahájení a výkonu činnosti, která je předmětem
poskytované služby, zejména právních předpisů upravujících vznik
podnikatelského oprávnění, požadavky na odbornou způsobilost, požadavky
na obsah a kvalitu poskytované služby a odpovědnost poskytovatele
služby za porušení těchto povinností.
(2) Na poskytovatele služby, který je usazen v jiném členském státě
Evropské unie a poskytujícího tuto službu na území České republiky, se
nevztahují právní předpisy uvedené v odstavci 1, pokud tento zákon nebo
zvláštní právní předpis nestanoví jinak.
(3) Ustanovením odstavce 2 nejsou dotčeny povinnosti poskytovatele
služby vyplývající ze zvláštních právních předpisů na ochranu veřejného
pořádku, veřejného zdraví, bezpečnosti státu a ochranu spotřebitele.
(4) Dříve, než soud nebo jiný orgán příslušný k zajištění plnění nebo
vynucení povinností poskytovatele služby vyplývající ze zvláštních
právních předpisů na ochranu veřejného pořádku, veřejného zdraví,
bezpečnosti státu a ochranu spotřebitele učiní nezbytná opatření,
informuje o tom Komisi Evropských společenství (dále jen "Komise") a
požádá členský stát Evropské unie, v němž je poskytovatel služby
usazen, o přijetí takových opatření, která budou mít za následek, že
soud již nebude muset činit opatření podle tohoto odstavce.
(5) Jestliže se v naléhavých případech soud odchýlí od odstavce 4, podá
o této skutečnosti bez zbytečného odkladu informaci s odůvodněním
Komisi a členskému státu Evropské unie, v němž je poskytovatel služby
usazen.
Dozor nad dodržováním zákona
§ 10
(1) Orgánem příslušným k výkonu dozoru nad dodržováním tohoto zákona
(dále jen "orgán dozoru") je
a) pro šíření obchodních sdělení podle § 7 Úřad pro ochranu osobních
údajů,
b) pro povinnosti vyplývající z § 8 odst. 3 příslušná profesní
samosprávná komora zřízená zákonem.
(2) Orgán dozoru působí jako kontaktní místo pro členské státy Evropské
unie a Komisi.
(3) Kontaktní místo pro členské státy Evropské unie a Komisi
a) podává obecné informace o smluvních právech a povinnostech, jakož i
o postupech pro podávání stížností a pro opravné prostředky v případě
sporů včetně praktických aspektů využívání těchto postupů,
b) poskytuje údaje o orgánech, sdruženích nebo subjektech, od nichž lze
získat další informace či praktickou pomoc.
(4) V případě přeshraniční spolupráce orgán dozoru uvedený v odstavci 1
písm. a) postupuje podle předpisu Evropské unie o spolupráci v oblasti
ochrany spotřebitele^6a).
(5) Při výkonu dozoru postupují orgány dozoru uvedené v odstavci 1
písm. b) podle zvláštních právních předpisů.^7)
§ 10a
(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že bez souhlasu adresáta
hromadně nebo opakovaně šíří elektronickými prostředky obchodní
sdělení.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 100 000 Kč.
Správní delikty
§ 11
(1) Právnické osobě, která hromadně nebo opakovaně šíří elektronickými
prostředky obchodní sdělení
a) bez souhlasu adresáta,
b) neoznačené jasně a zřetelně jako obchodní sdělení,
c) skrývající nebo utajující totožnost odesílatele, jehož jménem se
komunikace uskutečnila,
d) neobsahující platnou adresu, na niž by adresát mohl odeslat žádost o
ukončení takové komunikace, nebo
e) bez toho, že by zákazníkovi poskytla možnost jasně, zřetelně,
jednoduchým způsobem, zdarma nebo na svůj účet udělit či odmítnout
souhlas s využitím jeho elektronického kontaktu při zaslání každé
jednotlivé zprávy,
se uloží pokuta do výše 10 000 000 Kč.
(2) Právnické osobě, která
a) vykonává regulovanou činnost a její obchodní sdělení neobsahuje
název profesní samosprávné komory zřízené zákonem, u níž je zapsána,
b) vykonává regulovanou činnost a její obchodní sdělení neobsahuje
odkaz na profesní pravidla uplatňovaná v členském státu Evropské unie,
v němž je usazena, nebo
c) vykonává regulovanou činnost a její obchodní sdělení neobsahuje
způsob trvalého veřejného přístupu k informacím o příslušné profesní
samosprávné komoře zřízené zákonem, jejímž je členem,
se uloží pokuta do výše 1 000 000 Kč.
§ 11a
Poskytovatel služby informační společnosti, jehož obchodní zájmy jsou
poškozovány porušováním povinností podle § 7, je oprávněn domáhat se
jménem svých zákazníků, jejichž práva byla tímto jednáním poškozena,
soudní ochrany. Tím není dotčeno oprávnění zákazníka domáhat se svých
nároků u soudu sám.
§ 12
(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že
vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení
právní povinnosti zabránila.
(2) Při stanovení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti
správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a
k okolnostem, za nichž byl spáchán.
(3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže
orgán dozoru o něm nezahájil řízení do 1 roku, kdy se o něm dozvěděl,
nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.
(4) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické
osoby^8) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto
zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.
(5) Pokuty ukládá a vybírá orgán dozoru. Příjem z pokut, a to i
vymožených, je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost orgánu
dozoru, který pokutu uložil. Na příjmy z pokut uložených orgánem
příslušným k výkonu dozoru podle § 10 odst. 1 písm. b) se pro účely
správy jejich placení hledí jako na prostředky veřejného rozpočtu^9).
Společná ustanovení
§ 13
Pokud tento zákon nestanoví jinak, vztahuje se na řízení ve věcech
upravených tímto zákonem správní řád.^10)
ČÁST DRUHÁ
zrušena
§ 14
zrušen
ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o regulaci reklamy
§ 15
Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č.
468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve
znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 258/2000 Sb., zákona č.
231/2001 Sb., zákona č. 256/2001 Sb., zákona č. 138/2002 Sb., zákona č.
320/2002 Sb., zákona č. 132/2003 Sb., zákona č. 217/2004 Sb. a zákona
č. 326/2004 Sb., se mění takto:
1. V § 2 odst. 1 písmeno e) včetně poznámky pod čarou č. 5a) zní:
"e) šíření nevyžádané reklamy, pokud vede k výdajům adresáta nebo pokud
adresáta obtěžuje; na šíření reklamy elektronickými prostředky a jeho
omezení se vztahuje zvláštní právní předpis,^5a) za reklamu, která
obtěžuje, se považuje reklama směřující ke konkrétnímu adresátovi za
podmínky, že adresát dal předem jasně a srozumitelně najevo, že si
nepřeje, aby vůči němu byla nevyžádaná reklama šířena.
5a) § 7 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační
společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách
informační společnosti).".
2. V § 7 písm. d) se za slova "v ostatních případech" vkládají slova "
, s výjimkou nevyžádané reklamy šířené elektronickými prostředky^32a)
podle zvláštního právního předpisu^5a)".
Poznámka pod čarou č. 32a) zní:
"32a) § 2 písm. c) zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách
informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých
službách informační společnosti).".
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů
§ 16
V § 2 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně
některých zákonů, se na konci textu odstavce 2 doplňují slova "a další
kompetence stanovené zvláštním právním předpisem.^1)".
Poznámka pod čarou č. 1) zní:
"1) § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách
informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých
službách informační společnosti).".
ČÁST PÁTÁ
zrušena
§ 17
zrušen
ČÁST ŠESTÁ
ÚČINNOST
§ 18
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Zaorálek v. r.
Klaus v. r.
Gross v. r.
1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června
2000 o určitých aspektech služeb informační společnosti, zejména
elektronického obchodního styku v rámci vnitřního trhu. Směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o
zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických
komunikací.
2) § 3 písm. f) a g) zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné
kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států
Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné
kvalifikace).
3) § 2 odst. 2 obchodního zákoníku.
4) Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona
č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve
znění pozdějších předpisů.
5) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
6a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 o
spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání
dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (nařízení o spolupráci
v oblasti ochrany spotřebitele).
7) Například zákon č. 254/2000 Sb., o auditorech, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře
daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon
č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a
České lékárnické komoře, zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění
pozdějších předpisů.
8) § 2 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění
pozdějších předpisů.
9) § 2 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.
10) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění
pozdějších předpisů.