o výkonu trestu odnětí svobody


Published: 1999

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$20 per month, or Get a Day Pass for only USD$4.99.
169/1999 Sb.



ZÁKON



ze dne 30. června 1999



o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů



Změna: 359/1999 Sb.



Změna: 3/2002 Sb.



Změna: 320/2002 Sb.



Změna: 218/2003 Sb.



Změna: 52/2004 Sb.



Změna: 539/2004 Sb.



Změna: 109/2006 Sb.



Změna: 346/2007 Sb.



Změna: 7/2009 Sb.



Změna: 306/2008 Sb., 41/2009 Sb.



Změna: 281/2009 Sb.



Změna: 341/2010 Sb., 181/2011 Sb.



Změna: 375/2011 Sb.



Změna: 399/2012 Sb.



Změna: 276/2013 Sb.



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



VÝKON TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY



HLAVA I



Díl 1



Obecná ustanovení



§ 1



Předmět úpravy



(1) Tento zákon upravuje výkon trestu odnětí svobody (dále jen "výkon

trestu") ve věznicích a ve zvláštních odděleních vazebních věznic.



(2) Účelem výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „trest“) je

prostředky stanovenými tímto zákonem působit na odsouzené tak, aby

snižovali nebezpečí recidivy svého kriminálního chování a vedli po

propuštění soběstačný život v souladu se zákonem, chránit společnost

před pachateli trestných činů a zabránit jim v dalším páchání trestné

činnosti.



(3) Výkonem trestu se podle tohoto zákona rozumí též výkon trestního

opatření odnětí svobody uloženého mladistvému; jeho výkonem se sleduje

dosažení účelu stanoveného zákonem o soudnictví ve věcech mládeže.



(4) Mladistvým se pro účely tohoto zákona rozumí osoba, která v době

spáchání provinění dovršila patnáctý a nepřekročila osmnáctý rok svého

věku.



§ 2



Hlavní zásady výkonu trestu



(1) Trest může být vykonáván jen takovým způsobem, který respektuje

důstojnost osobnosti odsouzeného a omezuje škodlivé účinky zbavení

svobody; tím však nesmí být ohrožena potřeba ochrany společnosti.



(2) S odsouzenými ve výkonu trestu se musí jednat tak, aby bylo

zachováno jejich zdraví, a pokud to doba výkonu trestu umožní,

podporovaly se takové postoje a dovednosti, které odsouzeným pomohou k

návratu do společnosti a umožní vést po propuštění soběstačný život v

souladu se zákonem.



§ 3



Orgán zajišťující výkon trestu



(1) Střežení odsouzených, dozor nad nimi, metody zacházení s

odsouzenými a stanovené podmínky výkonu trestu zajišťuje Vězeňská

služba České republiky (dále jen "Vězeňská služba").



(2) Vězeňská služba je oprávněna odsouzeným vydávat pokyny a příkazy a

používat vůči nim jen taková omezení a donucovací prostředky, které

připouští zvláštní zákon.^1)



(3) Povinnosti a oprávnění příslušníka Vězeňské služby stanoví zvláštní

zákon.^1) Pokyny a příkazy v rozsahu stanoveném tímto zákonem jsou

oprávněni vydávat vedle příslušníků Vězeňské služby i zaměstnanci

Vězeňské služby.



(4) Zaměstnancem Vězeňské služby se pro účely tohoto zákona rozumí jak

zaměstnanec České republiky zařazený k výkonu práce ve Vězeňské službě,

tak příslušník Vězeňské služby.



§ 4



Poradní sbor



K uplatňování poznatků, forem a metod zacházení s odsouzenými, které

napomáhají k dosažení účelu výkonu trestu, zřídí ředitel věznice

poradní sbor. Členy poradního sboru jmenuje ředitel věznice s jejich

souhlasem z odborníků, kteří nejsou zaměstnáni ve věznici. Činnost

člena poradního sboru je jiným úkonem v obecném zájmu.^2) Vězeňská

služba poskytuje členům poradního sboru cestovní náhrady podle

zvláštního právního předpisu.



§ 5



Místo výkonu trestu



(1) Trest se vykonává ve věznici nebo ve zvláštním oddělení vazební

věznice. Věznice zřizuje a zrušuje ministr spravedlnosti (dále jen

"ministr") a jejich správu vykonává Vězeňská služba podle zvláštního

zákona.^1)



(2) Vyžaduje-li zdravotní stav odsouzeného poskytnutí zdravotních

služeb, které nelze poskytnout ve zdravotnickém zařízení Vězeňské

služby, a výkon trestu nelze přerušit, trest se na nezbytně nutnou dobu

vykonává poskytovateli zdravotních služeb mimo objekty spravované

Vězeňskou službou, přičemž střežení odsouzeného v takovém případě

zajišťuje nejbližší věznice. Zvýšené náklady spojené s provedením

takových opatření hradí zdravotnickému zařízení Vězeňská služba.



(3) Trestní opatření odnětí svobody u mladistvých,^3b) kteří

nepřekročili 19. rok svého věku, se vykonává odděleně od ostatních

odsouzených, a to ve věznicích nebo zvláštních odděleních pro mladistvé

s uplatňováním vnitřní diferenciace.



§ 6



Přijímání odsouzených do výkonu trestu



(1) Do výkonu trestu lze přijmout odsouzeného jen na základě písemného

nařízení výkonu trestu vyhotoveného soudem. Není-li k nařízení výkonu

trestu připojeno písemné vyhotovení pravomocného rozsudku, soud je

věznici zašle dodatečně.



(2) Při přijetí do výkonu trestu musí být odsouzený prokazatelně

seznámen se svými právy a povinnostmi podle tohoto zákona a řádu výkonu

trestu a s vnitřním řádem věznice. Písemné vyhotovení seznámení s právy

a povinnostmi v jazyce státu, jehož je občanem, nebo v jazyce, kterému

rozumí, se bez odkladu předá odsouzenému.



§ 7



Umísťování odsouzených



Odděleně se umísťují odsouzení muži od odsouzených žen, odsouzení s

infekčním onemocněním nebo u nichž je podezření na infekční onemocnění

a dále zpravidla odsouzení:



a) mladiství od dospělých,



b) recidivisté od odsouzených, kteří jsou ve výkonu trestu poprvé,



c) za úmyslně spáchané trestné činy od odsouzených za trestné činy z

nedbalosti,



d) trvale pracovně nezařaditelní,



e) s poruchami duševními, poruchami chování,



f) s uloženým ochranným léčením a zabezpečovací detencí a



g) velmi nebezpeční podle § 72a.



§ 8



Typy věznic



(1) Věznice se člení podle způsobu vnějšího střežení a zajištění

bezpečnosti do čtyř základních typů, a to



a) s dohledem,



b) s dozorem,



c) s ostrahou,



d) se zvýšenou ostrahou.



(2) Vedle základních typů věznic uvedených v odstavci 1 se zřizují

zvláštní věznice pro mladistvé.



(3) V rámci jedné věznice mohou být zřízena oddělení různých typů,

pokud tím nebude ohrožen účel výkonu trestu.



§ 9



Zařazování odsouzených do typů věznic



(1) O tom, do jakého typu věznice bude odsouzený zařazen k výkonu

trestu, rozhoduje soud podle zvláštního zákona.^4)



(2) Odsouzený nastupuje výkon trestu ve věznici, kterou soud ve výzvě k

nástupu trestu určil. Z důležitých důvodů může odsouzeného k nástupu

výkonu trestu přijmout i jiná věznice.



(3) Další umísťování odsouzených do jednotlivých věznic v souladu s

rozhodnutím soudu o zařazení do určitého typu věznice provádí generální

ředitelství Vězeňské služby ve spolupráci s ředitelem věznice, ve které

odsouzený nastoupil k výkonu trestu.



Přeřazování odsouzených



§ 10



O přeřazení odsouzeného do věznice jiného typu během výkonu trestu

rozhoduje soud podle zvláštního zákona.^4)



§ 11



Návrh ředitele věznice na přeřazení odsouzeného



(1) Ředitel věznice je povinen podat soudu návrh na přeřazení

odsouzeného do jiného typu věznice, má-li za to, že přeřazení přispěje

k dosažení účelu výkonu trestu.^4)



(2) K návrhu na přeřazení odsouzeného do věznice jiného typu ředitel

věznice vždy připojí vyhodnocení průběhu a účinnosti programu zacházení

s odsouzeným, zhodnocení průběhu a úspěšnosti výkonu ochranného léčení,

pokud bylo odsouzenému uloženo, a uvede i další skutečnosti, které

mohou mít význam pro rozhodnutí soudu. Současně označí důkazy, které

navrhuje provést, pokud to soud bude považovat za potřebné.



§ 12



Návrh odsouzeného na přeřazení



Oznámí-li odsouzený řediteli věznice, že podává soudu návrh na své

přeřazení do jiného typu věznice, ředitel věznice zašle soudu i bez

jeho výzvy přílohy uvedené v § 11 odst. 2.



Díl 2



Místo výkonu trestu v objektech nespravovaných Vězeňskou službou



§ 13



Ministr může zřídit věznici i v jiném objektu, než který je ve správě

Vězeňské služby, pokud s tím vlastník takového objektu souhlasí a

uzavře smlouvu o zřízení věcného břemene. Objekt, ve kterém je věznice

zřízena, spravuje a provozuje vlastník objektu na základě smlouvy

uzavřené s Vězeňskou službou. Vězeňská služba však odpovídá za

střežení, zacházení s odsouzenými a dodržování zákonných podmínek

výkonu trestu. V těchto objektech rovněž provádí státní stavební

dohled. Uzavřením smlouvy o správě a provozu není dotčeno právo dozoru

a kontroly nad výkonem trestu.



HLAVA II



PRÁVA ODSOUZENÝCH



Díl 1



Obecná ustanovení



§ 14



Vnitřní řád věznice



Pro každou věznici stanoví její ředitel se souhlasem generálního

ředitelství Vězeňské služby vnitřní řád věznice, kterým se stanoví

denní rozvrh chodu věznice, činnost odsouzených a jejich podíl na

řešení otázek souvisejících se životem ve věznici.



Díl 2



Práva odsouzených



§ 15



Rovnost práv



Odsouzeným ve výkonu trestu přísluší stejná práva za podmínek a v

rozsahu stanoveném tímto zákonem.



§ 16



Sociální podmínky odsouzených a poskytování zdravotních služeb



(1) Odsouzeným se poskytuje pravidelná strava za podmínek a v

hodnotách, které odpovídají požadavku udržení zdraví a přihlížejí k

jeho zdravotnímu stavu, věku a obtížnosti vykonávané práce. V rozsahu,

v jakém to umožňuje provoz věznice, se přitom přihlíží k požadavkům

kulturních a náboženských tradic odsouzených.



(2) Jsou-li pro to vytvořeny ve věznici odpovídající stavební,

materiální a hygienické podmínky, umožní se zejména odsouzeným

umístěným ve výstupních odděleních věznic, aby si stravu připravovali

sami z potravin dodaných věznicí.



(3) Každý odsouzený musí mít zabezpečeno lůžko a uzamykatelnou skříňku

k uložení osobních věcí.



(4) Odívání odsouzených musí odpovídat klimatickým podmínkám a musí

dostatečně chránit jejich zdraví.



(5) Odsouzeným se zabezpečuje denně osmihodinová doba ke spánku, doba

potřebná k osobní hygieně a úklidu, stravování, nejméně jednohodinová

vycházka a přiměřené osobní volno.



(6) Odsouzený má právo na zdravotní služby v rozsahu a za podmínek

stanovených zvláštním právním předpisem^5) s přihlédnutím k omezením

vyplývajícím z účelu trestu.



(7) Odsouzený s těžkým zdravotním postižením má právo na zajištění

přiměřených podmínek umožňujících důstojný výkon trestu.



(8) Odsouzenému, který není zařazen do práce, neodmítl bez závažného

důvodu práci a neměl v období jednoho kalendářního měsíce jiný příjem

nebo jiné finanční prostředky ve výši alespoň 100 Kč, poskytuje věznice

jedenkrát za měsíc balíček, který obsahuje základní věci osobní

potřeby.



(9) O závažném onemocnění odsouzeného nebo o jeho úrazu vyžadujícím

hospitalizaci vyrozumí věznice bez odkladu osobu, kterou odsouzený

určil, nebo jeho osobu blízkou; osobu blízkou nevyrozumí, pokud ji

odsouzený požádal, aby tak neučinila. Věznice vždy vyrozumí bez odkladu

některou z těchto osob, jakož i státního zástupce, který vykonává dozor

nad dodržováním právních předpisů při výkonu trestu, v případě, že

dojde k úmrtí odsouzeného.



(10) Sociální pracovník věznice zajišťuje odsouzenému právo na

poskytování sociálního poradenství, pomoci a podpory v rozsahu

stanoveném zákonem upravujícím poskytování sociálních služeb.



§ 17



Korespondence



(1) Odsouzený má právo přijímat a na svůj náklad odesílat písemná

sdělení (dále jen "korespondence") bez omezení, pokud zákon nestanoví

jinak.



(2) Vězeňská služba je oprávněna provádět kontrolu korespondence

uvedené v odstavci 1; přitom je oprávněna seznámit se s obsahem

zasílaných písemností. Pokud obsah korespondence zakládá podezření, že

je připravován nebo páchán trestný čin, Vězeňská služba korespondenci

zadrží a předá ji orgánu činnému v trestním řízení.



(3) Kontrola korespondence mezi odsouzeným a jeho obhájcem, mezi

odsouzeným a advokátem, který odsouzeného zastupuje v jiné věci, mezi

odsouzeným a státními orgány České republiky nebo diplomatickou misí

anebo konzulárním úřadem cizího státu,^6) anebo mezi odsouzeným a

mezinárodní organizací, která podle mezinárodní úmluvy, jíž je Česká

republika vázána, je příslušná k projednávání podnětů týkajících se

ochrany lidských práv, je nepřípustná. Tato korespondence se adresátu

odesílá a odsouzenému doručuje neprodleně.



(4) Odsouzenému, který neumí nebo nemůže číst anebo psát, Vězeňská

služba zajistí, aby mu byla došlá korespondence přečtena, nebo mu

poskytne písařskou pomoc při sepisování žádostí, podání a stížností

státním orgánům a mezinárodním organizacím uvedeným v odstavci 3 a při

dopisování s advokátem.



(5) Korespondence odsouzeného, který nemá žádné finanční prostředky,

adresovaná orgánům uvedeným v odstavci 3 se odešle na náklady věznice.



§ 18



Užívání telefonu



(1) Odsouzený má právo na použití telefonu ke kontaktu s osobou blízkou

v době vymezené vnitřním řádem věznice; při tom může použít pouze

telefon určený pro tento účel věznicí. Toto právo odsouzeného lze

omezit pouze v odůvodněných případech, zejména je-li to nutné k ochraně

bezpečnosti nebo práv jiných osob.



(2) Odsouzený má právo na použití telefonu v době vymezené vnitřním

řádem věznice ke kontaktu se svým obhájcem nebo advokátem, který

odsouzeného zastupuje v jiné věci.



(3) V zájmu nápravy odsouzeného nebo z jiného závažného důvodu lze

odsouzenému povolit použití telefonu ke kontaktu s jinou osobou, než

jsou osoby uvedené v odstavcích 1 a 2.



(4) Náklady spojené s použitím telefonu hradí odsouzený.



(5) Nejde-li o telefonáty s osobou uvedenou v § 17 odst. 3 nebo § 61

odst. 9, je Vězeňská služba oprávněna se seznamovat formou odposlechu s

telefonáty uvedenými v odstavcích 1 a 3 a pořizovat jejich záznam.



§ 19



Návštěvy



(1) Odsouzený má právo přijímat v čase určeném ředitelem věznice

návštěvy blízkých osob na dobu 3 hodin během jednoho kalendářního

měsíce.



(2) Návštěvy probíhají zpravidla v místnostech k tomu určených.

Návštěvy odsouzených umístěných v lůžkové části zdravotnického zařízení

jsou možné jen tehdy, jestliže s tím ošetřující lékař s ohledem na

zdravotní stav odsouzeného souhlasí. Je-li odsouzený umístěn u

poskytovatele zdravotních služeb mimo objekty spravované Vězeňskou

službou, projedná podmínky uskutečnění návštěvy Vězeňská služba s

poskytovatelem zdravotních služeb.



(3) Nestanoví-li vnitřní řád věznice počet vyšší, mohou odsouzeného

současně navštívit nejvýše 4 osoby včetně nezletilých dětí. Nezletilé

děti ve věku do 15 let se mohou zúčastnit návštěvy pouze v doprovodu

osoby starší 18 let.



(4) V zájmu nápravy odsouzeného nebo z jiného závažného důvodu lze

odsouzenému povolit návštěvu jiných než blízkých osob. Ředitelé věznic

mohou ve zvlášť odůvodněných případech povolit návštěvu mezi

odsouzenými, kteří jsou blízkými osobami. Náklady předvedení hradí v

takovém případě odsouzení rovným dílem, nedohodnou-li se jinak.



(5) Ředitel věznice může povolit uskutečnění návštěvy odsouzeného bez

zrakové a sluchové kontroly zaměstnanců Vězeňské služby v prostorách k

tomu určených.



(6) V odůvodněných případech může ředitel věznice rozhodnout, že z

bezpečnostních důvodů se návštěva uskuteční v místnosti, kde je

návštěvník od odsouzeného oddělen přepážkou.



(7) Při návštěvách jsou odsouzení povinni chovat se slušně a ohleduplně

k ostatním přítomným osobám. Nesmějí odevzdávat nebo přijímat peníze,

dopisy nebo jiné věci, s výjimkou věcí povolených ředitelem věznice

nebo jím pověřeným zaměstnancem Vězeňské služby.



(8) Odsouzenému může ředitel věznice povolit v souvislosti s návštěvou

opuštění věznice, lze-li mít důvodně za to, že tím nebude ohrožen účel

výkonu trestu.



(9) Zaměstnanec Vězeňské služby je oprávněn návštěvu přerušit nebo

předčasně ukončit bez náhrady, jestliže odsouzený nebo návštěvníci přes

upozornění porušují pořádek, kázeň nebo bezpečnost věznice.



§ 20



Duchovní a sociální služby



(1) Odsouzenému se zajišťuje právo na poskytování duchovních a dalších

obdobných služeb sledujících humanitární cíle v rozsahu vyplývajícím ze

zvláštních právních předpisů.



(2) Věznice umožňují konat zpravidla v době pracovního klidu společné

náboženské obřady odsouzených. Účast na náboženských obřadech je

dobrovolná. Dobu konání společných náboženských obřadů vymezí vnitřní

řád věznice.



(3) K výkonu duchovní služby v místech, kde se vykonává trest odnětí

svobody, jsou oprávněny pouze ty registrované církve a náboženské

společnosti, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu tohoto práva podle

zvláštního právního předpisu^8) (dále jen "církev").



(4) Církev se může podílet na naplňování účelu výkonu trestu

poskytováním duchovní služby zejména



a) konáním bohoslužeb pro zájemce z řad odsouzených,



b) individuálními rozhovory, pastoračními návštěvami a umožněním

individuálního přístupu k náboženským úkonům,



c) vedením studijních hodin k výkladu náboženských textů,



d) zajišťováním duchovní a náboženské literatury a zpěvníků,



e) pořádáním přednášek a besed, zejména s etickou tématikou, popřípadě

koncertů hudebních skupin a jednotlivců,



f) při přípravě odsouzených k jejich propuštění,



g) dalšími vhodnými formami přispívajícími k dosažení účelu výkonu

trestu.



(5) Věznice informuje odsouzené o poskytování duchovní služby ve

vnitřním řádu věznice nebo jiným vhodným způsobem.



(6) Odsouzený nesmí být k účasti na bohoslužbách a jiných obřadech nebo

k rozhovoru s osobami pověřenými církví nucen. Požádá-li odsouzený o

umožnění návštěvy církví pověřené osoby, je věznice povinna jí tuto

skutečnost neprodleně oznámit.



(7) Církví pověřené osoby správa věznice poučí o povinnosti dodržovat

právní předpisy pro výkon trestu a vnitřní řád věznice.



(8) Věznice je oprávněna odepřít možnost výkonu duchovní služby osobám,

které se dopustily porušení povinností vyplývajících z právních

předpisů pro výkon trestu nebo vnitřního řádu věznice.



(9) Věznice umožňují obecním úřadům obcí s rozšířenou působností

poskytovat odsouzeným sociální služby^9) mající za cíl pomáhat

odsouzeným při vytváření příznivých podmínek k tomu, aby mohli po

propuštění vést soběstačný život v souladu se zákonem.



§ 21



Uspokojování kulturních potřeb



(1) Odsouzený má právo objednat si na svůj náklad knihy, denní tisk a

časopisy, včetně zahraničních, pokud jsou rozšiřovány v České

republice; tím není dotčeno právo Vězeňské služby odebrat odsouzenému

věc, kterou by se narušoval účel výkonu trestu.



(2) Odsouzený si může bezplatně půjčovat z vězeňské knihovny knihy

včetně odborných publikací a právních předpisů.



§ 22



Používání dalších věcí



(1) Odsouzený má právo půjčovat si a hrát společenské hry, které jsou

ve věznici k dispozici.



(2) Odsouzenému lze v odůvodněných případech umožnit zakoupení,

zaslání, případně dovezení a používání dalších věcí, majících vztah k

zajištění jeho dalšího vzdělávání, programu zacházení s odsouzeným

podle § 41 (dále jen "program zacházení"), případně zájmové činnosti,

pokud tyto věci nebudou v rozporu s účelem výkonu trestu a jejich

množství, povaha nebo užívání nebudou narušovat pořádek v ubytovacím

prostoru nebo škodit na zdraví anebo omezovat ostatní odsouzené.



§ 23



Nákup potravin a věcí osobní potřeby



(1) Odsouzený má právo nakupovat nejméně jedenkrát týdně v prodejně

věznice potraviny a věci osobní potřeby, případně věci pro zájmovou a

vzdělávací činnost nebo k realizaci programu zacházení. Nákup se

uskutečňuje formou bezhotovostní platby z té části peněžních

prostředků, s níž může volně disponovat. Ředitel věznice může

upřednostnit před nákupem úhradu nákladů na nezbytné léčivé přípravky,

potraviny pro zvláštní lékařské účely, zdravotnické prostředky a

doplatky za ně, na zdravotní výkony nehrazené nebo částečně hrazené z

veřejného zdravotního pojištění a na regulační poplatky nebo spojených

s pořízením nezbytných osobních dokladů.



(2) Ve věznici se pro odsouzené zřizují prodejny s potravinářským,

drogistickým a průmyslovým zbožím. Minimální sortiment zboží stanoví

vnitřní řád věznice. Nelze-li nákup tohoto zboží provádět v prodejně

věznice, zajišťuje se prostřednictvím Vězeňské služby.



(3) Ředitel věznice je oprávněn stanovit nejvyšší peněžní částku, za

kterou může odsouzený jednorázově nakoupit.



§ 24



Přijetí balíčku



(1) Odsouzený má právo jedenkrát za šest měsíců přijmout balíček s

potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg. Právo na přijetí

balíčku vzniká a lhůta podle věty první počíná dnem nástupu do výkonu

trestu nebo dnem převedení z výkonu vazby.



(2) Balíčky podléhají kontrole zaměstnanců Vězeňské služby. Odsouzenému

se nepředají věci, které odporují účelu výkonu trestu nebo které není

dovoleno mít u sebe, zejména věci, kterými by mohl ohrozit život a

zdraví vlastní nebo jiných osob. Věci, které nemohou být předány

odsouzenému a se kterými není třeba naložit podle právních předpisů

jiným způsobem, se odešlou na náklady odsouzeného zpět odesílateli,

kromě potravin s krátkodobou trvanlivostí nebo prošlou lhůtou spotřeby,

které se zlikvidují.



(3) Na balíčky obsahující prádlo, oděv a potřeby k realizaci programu

zacházení, pro vzdělávání nebo zájmovou činnost se nevztahují omezení

uvedená v odstavci 1.



(4) Balíček, na jehož přijetí nemá odsouzený právo nebo jehož přijetí

odsouzený odmítl, odešle věznice na náklady odsouzeného odesílateli.



(5) Nemá-li odsouzený finanční prostředky na odeslání nepředaných věcí

nebo balíčku odesílateli, odešlou se na náklady věznice a vynaložené

náklady se předepíší odsouzenému k úhradě jako náklady spojené s

výkonem trestu odnětí svobody.



§ 25



Příjem peněz a nakládání s nimi



(1) Pokud byly odsouzenému do věznice zaslány peníze, převedou se na

jeho účet zřízený a vedený věznicí a odsouzený se o tom vyrozumí.

Odsouzený nesmí mít u sebe během výkonu trestu finanční hotovost.

Peníze zaslané odsouzenému výslovně na úhradu nákladů na zdravotní

služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění, na úhradu

regulačních poplatků a na nákup léčivých přípravků, potravin pro

zvláštní lékařské účely a zdravotnických prostředků musí být uloženy na

zvláštní účet, z něhož lze čerpat peníze pouze na úhradu uvedených

nákladů. Nesouhlasí-li odsouzený s přijetím peněz, peníze se vrátí

odesílateli na náklady odsouzeného. Nemá-li odsouzený dostatek

finančních prostředků na odeslání, odečte věznice náklady na odeslání z

odesílaných peněz. K přijetí peněz zaslaných orgány státní správy a

příjmu podléhajícího dani z příjmu se nevyžaduje souhlas odsouzeného.



(2) K nákupu může odsouzený použít též peníze, které mu byly do věznice

během výkonu trestu zaslány nebo které předal věznici k úschově při

nástupu do výkonu trestu.



(3) Má-li však odsouzený v úschově věznice menší částku peněz, než je

předpokládaná cena jízdného do místa bydliště a výše stravného na jeden

den v době propuštění z výkonu trestu, nákup potravin a dalších věcí

nebo jiná dispozice s těmito penězi se mu neumožní.



(4) Neuhradí-li odsouzený rozsudkem stanovenou škodu nebo nemajetkovou

újmu způsobenou trestným činem, pro který se nachází ve výkonu trestu,

pohledávky spojené s trestním řízením, pohledávky vzniklé v souvislosti

s poskytnutím nebo zajištěním zdravotních služeb a úhrady regulačních

poplatků a doplatků nad rámec veřejného zdravotního pojištění, soudní a

správní poplatky a škodu nebo nemajetkovou újmu, kterou způsobil

Vězeňské službě během výkonu trestu, může k úhradě za poskytnuté

zdravotní služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění a nákupu

podle § 23 použít pouze polovinu peněžních prostředků podle odstavce 1

věty první a zbývající část peněžních prostředků může použít jen na

úhradu těchto pohledávek; to neplatí pro peníze výslovně zaslané na

úhradu nákladů uvedených v odstavci 1 větě třetí.



(5) Ustanovením odstavce 4 není dotčeno právo odsouzeného nakládat

podle § 33 odst. 6 s úložným pocházejícím z jeho odměny za práci.



(6) Účet odsouzeného vedený věznicí není úročen a za jeho vedení se

nevybírají poplatky. Peníze v cizí měně, které nelze směnit na českou

měnu, se uloží ve věznici společně s jinými věcmi odsouzeného. Na účtu

musí vždy zůstat částka potřebná k úhradě nákladů spojených s cestou

odsouzeného z místa výkonu trestu do místa, kde se bude po propuštění

zdržovat.



§ 26



Ochrana práv odsouzených včetně prostředků právní ochrany



(1) Odsouzený smí k uplatnění svých práv a oprávněných zájmů podávat

stížnosti a žádosti orgánům příslušným k jejich vyřízení; stížnost,

případně žádost musí být orgánu, jemuž je adresována, neprodleně

odeslána. Žádost o přemístění do jiné věznice může odsouzený opakovat

nejdříve po uplynutí tří měsíců od vyřízení jeho předchozí žádosti.

Ředitel věznice určí okruh zaměstnanců Vězeňské služby pověřených

přebíráním a odesíláním stížností a žádostí a jejich evidencí; vytvoří

takové podmínky pro podávání stížností a žádostí odsouzených, aby bylo

vyloučeno, že s nimi budou zacházet jiné než oprávněné osoby.



(2) Zaměstnanci Vězeňské služby bez odkladu vyrozumí ředitele věznice,

státního zástupce, soudce nebo orgán, který provádí kontrolu věznice, o

žádosti odsouzeného o rozmluvu a na jejich pokyn takovou rozmluvu ve

věznici umožní.



(3) Odsouzený má právo na poskytování právní pomoci advokátem, jenž má

oprávnění v mezích svého zmocnění vést s odsouzeným korespondenci a

hovořit s ním bez přítomnosti třetí osoby. Toto právo odsouzeného musí

být zajištěno nejpozději do 24 hodin od přijetí žádosti.



(4) Zaměstnanci Vězeňské služby jsou povinni dbát na zachovávání práv,

která odsouzení mají ve výkonu trestu.



§ 27



Omezení a zbavení některých práv a svobod



(1) Po dobu výkonu trestu jsou odsouzení povinni podrobit se omezením

některých práv a svobod, jejichž výkon by byl v rozporu s účelem výkonu

trestu nebo která nemohou být vzhledem k výkonu trestu uplatněna.



(2) Z důvodů uvedených v odstavci 1 jsou omezena práva a svobody na

nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, svobodu pohybu a pobytu,

zachování listovního tajemství a tajemství jiných písemností, záznamů a

zpráv a právo svobodné volby povolání.



(3) Po dobu výkonu trestu odsouzeným nepřísluší právo na stávku, výkon

práva sdružovat se ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích,

zakládat odborové organizace a výkon práva sdružovat se v nich, právo

podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, právo svobodné volby

poskytovatele zdravotních služeb a zdravotnického zařízení. Odsouzení

nemohou ve výkonu trestu zakládat politické strany nebo politická

hnutí, vykonávat právo sdružovat se v nich a nemohou vykonávat volené a

jiné veřejné funkce.



(4) O omezeních, jež budou uplatněna vůči odsouzenému ve výkonu trestu,

proti němuž je vedeno trestní stíhání, a jsou-li splněny důvody vazby,

rozhoduje soud podle zvláštního zákona.



Díl 3



Povinnosti odsouzených



§ 28



Základní povinnosti odsouzených



(1) Odsouzený je ve výkonu trestu povinen dodržovat stanovený pořádek a

kázeň, plnit pokyny a příkazy zaměstnanců Vězeňské služby, pracovat,

pokud je mu přidělena práce a není uznán dočasně práce neschopným nebo

není po dobu výkonu trestu uznán zdravotně nezpůsobilým k výkonu práce,

plnit úkoly vyplývající z programu zacházení, šetrně zacházet se

svěřenými věcmi, nepoškozovat cizí majetek, dodržovat zásady slušného

jednání s osobami, s nimiž přichází do styku, a i jinak zachovávat

ustanovení vnitřního řádu věznice. Dále je povinen dodržovat opatření a

pokyny podle zvláštních právních předpisů^10) k zajišťování bezpečnosti

a ochrany zdraví při práci a požární ochrany.



(2) Odsouzený je dále povinen



a) podrobit se osobní a další prohlídce v zájmu zajišťování vnitřního

pořádku ve věznici a vyloučení toho, aby u sebe měl věc, kterou by

narušoval účel výkonu trestu,



b) umožnit zaměstnancům Vězeňské služby kontrolu svých osobních věcí;

pokud své osobní věci uzamyká v uzamykatelné skříňce k uložení osobních

věcí, je povinen předat náhradní klíč od této skříňky ředitelem věznice

pověřenému zaměstnanci Vězeňské služby,



c) podrobit se preventivní vstupní, periodické, mimořádné a výstupní

lékařské prohlídce v rozsahu určeném lékařem nebo zvláštním právním

předpisem, včetně nezbytných diagnostických a laboratorních vyšetření a

očkování, a opatřením stanoveným orgány hygienické služby,



d) strpět úkony, které souvisejí s jeho identifikací, a podrobit se

úkonům nezbytným pro zpracování komplexní zprávy (§ 41 odst. 2),



e) pokud onemocní, stane se mu úraz nebo je zraněn, tyto skutečnosti

neprodleně ohlásit zaměstnanci Vězeňské služby,



f) oznámit neprodleně zaměstnanci Vězeňské služby okolnosti, které

mohou způsobit vážné ohrožení bezpečnosti jemu samotnému,

spoluodsouzeným, zaměstnancům Vězeňské služby nebo věznici, pokud se o

nich dozví nebo je zjistil,



g) podrobit se opatřením, která jsou nezbytná k potlačení výroby,

držení nebo zneužívání návykových látek a jedů ve věznici,



h) dodržovat zásady hygieny,



i) oznámit neprodleně věznici skutečnost, že je poživatelem důchodu,

výsluhového příspěvku nebo má příjem podléhající dani z příjmu a z

uvedených finančních prostředků zajistit zasílání částky na účet vedený

věznicí na úhradu nákladů výkonu trestu ve výši stanovené zvláštním

právním předpisem,



j) odevzdat do úschovy věznice věci, jejichž držení s ohledem na jejich

cenu, množství nebo způsob používání je zakázáno nebo je v rozporu s

účelem výkonu trestu,



k) uhradit náklady na zdravotní služby poskytnuté v zájmu zachování

nebo zlepšení jeho zdravotního stavu nad rámec zdravotních služeb

hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo ze státního rozpočtu

nad rámec mezinárodních dohod, kterými je Česká republika vázána, a to

včetně regulačních poplatků,



l) oznámit věznici jméno a příjmení obhájce nebo advokáta, který jej

bude zastupovat v jiné věci nebo mu poskytovat právní službu,



m) oznámit při příjmu do věznice písemně, zda je účasten důchodového

spoření,



n) oznámit věznici změnu zdravotní pojišťovny a změnu osobních či

rodinných údajů, které nahlásil při přijetí do výkonu trestu,



o) podrobit se vyšetření ke zjištění, zda užil návykovou látku, a v

případě, že se prokáže přítomnost návykové látky, uhradit náklady na

toto vyšetření,



p) dodržovat zákaz kouření v místech, kde je to vzhledem k možnému

ohrožení zdraví nekuřáků nebo z protipožárních důvodů ředitelem věznice

zakázáno,



r) během osmihodinové doby určené ke spánku dodržovat noční klid.



(3) Odsouzeným je zakázáno



a) navazovat styky s jinými osobami v rozporu s tímto zákonem nebo s

pokynem vydaným na základě tohoto zákona,



b) vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové

látky, vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být použity k

ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým

množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek anebo poškodit zdraví,



c) přechovávat a rozšiřovat tiskoviny nebo materiály propagující

národnostní, etnickou, rasovou, náboženskou nebo sociální

nesnášenlivost, fašismus a podobná hnutí směřující k potlačení práv a

svobod člověka, násilí a hrubost, tiskoviny nebo materiály obsahující

popis výroby a použití jedů, výbušnin, zbraní a střeliva, jakož i

tiskoviny nebo materiály obsahující popis výroby návykových látek,



d) hrát hry o peníze, věci, služby nebo o jiné úkony; účastnit se

loterií a jiných podobných her,^11)



e) tetovat sebe nebo jinou osobu, nechat se tetovat nebo mít ve věznici

v držení pomůcky k provádění tetování; to platí obdobně také pro jiné

způsoby porušování integrity lidské kůže a držení pomůcek k provádění

takové činnosti,



f) předstírat poruchu zdraví nebo se úmyslně poškozovat na zdraví,



g) bez souhlasu Vězeňské služby prodávat, směňovat a darovat věci,

které má v držení ve věznici.



(4) Vůči odsouzenému, který neoprávněně odmítá plnit své povinnosti a k

nápravě nestačí výzva nebo napomenutí, užije Vězeňská služba v

nezbytném rozsahu prostředky povolené zákonem.



§ 29



Zaměstnávání a vzdělávání odsouzených



(1) Odsouzený, který byl zařazen do práce, je povinen pracovat, pokud

je k práci zdravotně způsobilý.



(2) Při zaměstnávání a vzdělávání odsouzených věznice zajišťuje



a) zařazování odsouzených do práce odpovídající jejich zdravotní

způsobilosti s přihlédnutím k jejich odborným znalostem a dovednostem

včetně způsobilosti poskytovat zdravotní služby,



b) odměňování odsouzených za práci,



c) vytváření podmínek pro to, aby odsouzení mohli získat a zvyšovat si

svoji pracovní kvalifikaci a rozšiřovat si svoji všeobecnou

informovanost.



§ 30



Zařazování odsouzených do práce



(1) Věznice vytvářejí podmínky pro zaměstnávání odsouzených buď v rámci

svého provozu, vlastní výroby nebo podnikatelské činnosti anebo smluvně

u jiných subjektů.



(2) Smlouva mezi věznicí a jiným subjektem, na jejímž základě se

uskutečňuje zařazení odsouzených do práce, stanoví podrobnější

podmínky, za nichž budou odsouzení pracovat, případně i postup při

zaškolení odsouzených k výkonu určených prací a způsob zvyšování jejich

pracovní kvalifikace. Při vytváření podmínek k bezpečnosti a ochraně

zdraví při práci a dodržování protipožárních a hygienických předpisů má

jiný subjekt stejné povinnosti, jaké by měl podle zvláštních právních

předpisů vůči svým zaměstnancům v pracovním poměru.



(3) Jiné subjekty uvedené v odstavcích 1 a 2 poskytují věznicím za

práci odsouzených dohodnuté plnění.



(4) K zaměstnávání odsouzeného u jiného subjektu než věznice je třeba

předchozího písemného souhlasu odsouzeného; to neplatí, pokud je

odsouzený zaměstnáván Českou republikou, krajem, obcí, dobrovolným

svazkem obcí nebo subjektem, který jimi byl zřízen či založen a v němž

mají většinovou majetkovou účast, většinový podíl na hlasovacích

právech anebo vykonávají rozhodující vliv na jeho řízení či

provozování.



(5) Odsouzený může souhlas uvedený v odstavci 4 odvolat prohlášením

učiněným vůči Vězeňské službě. Pokud prohlášení nemá písemnou formu,

zaměstnanec Vězeňské služby o prohlášení odsouzeného učiní bezodkladně

zápis, který předloží odsouzenému k podpisu. Účinky odvolání souhlasu

nastávají uplynutím posledního dne kalendářního měsíce bezprostředně

následujícího po měsíci, v němž odsouzený souhlas odvolal. Odvolání

souhlasu odsouzeným se nepovažuje za odmítnutí práce.



§ 31



Zákaz některých prací



Je zakázáno školit a zařazovat odsouzené k výkonu prací s výbušninami.

Jestliže odsouzený při práci přichází do styku s omamnými a

psychotropními látkami nebo jedy anebo s jinými látkami, které mohou

vyvolat zvýšené nebezpečí újmy na zdraví nebo škody na majetku, je

třeba nad ním zajistit zvýšenou kontrolu. Zákaz některých prací pro

odsouzené ženy a mladistvé je stanoven zvláštními právními

předpisy.^12)



§ 32



Pracovní postavení a podmínky odsouzených



(1) Pracovní podmínky, pracovní doba a podmínky pro uložení přesčasové

práce u odsouzených se řídí zvláštními právními předpisy vztahujícími

se na zaměstnance v pracovním poměru. Ředitel věznice může nařídit

odsouzeným práci přesčas v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním

právním předpisem.^13)



(2) Do pracovní doby se nepočítá úklidová a další obdobná činnost

potřebná k zajištění každodenního provozu věznice, kterou provádějí

zpravidla všichni odsouzení, a pracovní terapie, pokud je součástí

programu zacházení; tyto práce jsou odsouzení, pokud jsou k nim

zdravotně způsobilí, povinni provádět bez nároku na pracovní odměnu a

nesmějí být nařízeny na úkor doby nutné k odpočinku odsouzených. V době

vycházek lze takové práce nařídit jen výjimečně, vyžaduje-li to

mimořádná situace.



(3) Odsouzeným se zajišťuje formou připomínek a námětů účast na řešení

otázek týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při jejich práci.



(4) Odsouzení pracují pod dohledem zaměstnanců Vězeňské služby.



§ 33



Pracovní odměna odsouzených



(1) Odsouzeným přísluší odměna podle vykonané práce. Vláda stanoví

nařízením výši této odměny a podmínky pro její poskytování.



(2) Vězeňská služba poskytuje odsouzenému zařazenému do práce v době

jeho dočasné pracovní neschopnosti náhradu odměny za stejných podmínek,

jako ji poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci podle zákoníku práce.



(3) Pracovní odměna odsouzeného se pro účely srážek daní a pojistného

na důchodové spoření, sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění

považuje za příjem ze závislé činnosti. Z této odměny se po srážce

zálohy na daň a pojistného provedou i další srážky jednak k úhradě

výživného pro děti, kterým je odsouzený povinen poskytovat výživu,

včetně příspěvku na úhradu nákladů při péči o dítě v ústavní nebo

ochranné výchově, a jednak k úhradě nákladů výkonu trestu a dalších

nákladů spojených s výkonem trestu. Rozsah a pořadí dalších srážek z

pracovní odměny odsouzeného stanoví Ministerstvo spravedlnosti (dále

jen "ministerstvo") vyhláškou. Přitom přihlédne zejména k zabezpečení

výživy dětí odsouzeného a oprávněným nárokům poškozených trestným

činem.



(4) Je-li však soudem nařízen výkon rozhodnutí srážkami z pracovní

odměny odsouzeného, postupuje se podle občanského soudního řádu a

předpisů vydaných na jeho základě. Tento postup se uplatní i v případě

exekuce nařízené správcem daně.



(5) Část pracovní odměny odsouzeného, která zbývá po provedení srážek

podle odstavce 3, případně podle odstavce 4, se rozdělí na kapesné a

úložné. Kapesným se rozumí částka, kterou může odsouzený použít podle

vlastního rozhodnutí. Úložným se rozumí zbývající část pracovní odměny,

kterou věznice převede na účet odsouzeného.



(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob rozdělení části pracovní

odměny na kapesné a úložné podle odstavce 5 a stanoví rozsah a

podmínky, za nichž odsouzený může úložné použít. Nevyčerpané úložné se

odsouzenému vyplatí při propuštění z výkonu trestu, pokud se věznice s

odsouzeným nedohodne jinak.



§ 34



Vzdělávání odsouzených



(1) Odsouzeným, u nichž jsou pro to předpoklady, se obvykle umožní, aby

získali vzdělání na základní nebo i střední škole, anebo se zúčastnili

dalších forem vzdělávání, které jim umožní získat a zvyšovat si svoji

pracovní kvalifikaci.



(2) Odsouzení zařazení do denní formy studia jsou pro účely tohoto

zákona posuzováni jako odsouzení zařazení do práce.



§ 35



Povinnost hradit náklady výkonu trestu



(1) Odsouzený je povinen hradit náklady výkonu trestu. Nelze-li tyto

náklady srazit z odměny za práci, může věznice k jejich úhradě použít

peněžní prostředky, které má odsouzený uloženy ve věznici. Výši nákladů

výkonu trestu a podrobnosti její úhrady stanoví ministerstvo vyhláškou.



(2) Od povinnosti podle odstavce 1 je osvobozen odsouzený po dobu, po

kterou



a) nebyl nezaviněně zařazen do práce, pokud nebyl poživatelem důchodu

nebo výsluhového příspěvku nebo neobdržel v kalendářním měsíci peníze

na účet v úschově,



b) nedovršil osmnáctý rok věku,



c) mu byla poskytována lůžková zdravotní péče, s výjimkou případů

uvedených v § 36 odst. 2,



d) byl zařazen do vzdělávacího nebo terapeutického programu s dobou

výuky nebo terapie nejméně 21 výukových hodin týdně,



e) trest dočasně nevykonával,



f) byl účasten na soudním jednání v postavení svědka nebo poškozeného.



(3) Od vymáhání nákladů výkonu trestu se upustí vždy, jestliže

odsouzený zemřel a nezanechal majetek, ze kterého by bylo možno

pohledávku uspokojit v rámci vypořádání dědictví, jestliže byl vydán

nebo předán do ciziny nebo po propuštění z výkonu trestu vyhoštěn a ze

všech okolností je zřejmé, že další vymáhání pohledávky by bylo

neúspěšné. Upuštění od vymáhání pohledávky musí být písemné a dlužník

se o něm nevyrozumívá. Upuštěním od vymáhání pohledávka nezaniká.



(4) Ředitel věznice může na základě písemné a potřebnými doklady

doložené žádosti odsouzeného prominout zcela nebo zčásti povinnost

uhradit náklady výkonu trestu, ze kterého byl odsouzený propuštěn,

odůvodňují-li to tíživé sociální poměry odsouzeného.



(5) U pohledávky za náklady výkonu trestu se nepožadují úroky z

prodlení.



§ 36



Povinnost nahradit další náklady spojené s výkonem trestu



(1) Ředitel věznice rozhodne o povinnosti odsouzeného nahradit další

náklady spojené s výkonem trestu, kterými jsou



a) náklady na odeslání nepředaných věcí nebo balíčku podle § 24 odst.

5,



b) náklady na zdravotní služby podle § 28 odst. 2 písm. k) a na

regulační poplatky,



c) náklady na vyšetření ke zjištění, zda užil návykovou látku, v

případě, že se prokáže přítomnost návykové látky, podle § 28 odst. 2

písm. o),



d) zvýšené náklady na zdravotní služby.



(2) Zvýšenými náklady na zdravotní služby podle odstavce 1 písm. d) se

rozumí zvýšené náklady na střežení a náklady na dopravu a předvedení do

zdravotnického zařízení poskytovatele zdravotních služeb mimo objekty

spravované Vězeňskou službou, jestliže odsouzený



a) si úmyslně způsobil nebo jinému úmyslně umožnil způsobit mu újmu na

zdraví anebo se opakovaně dopustil porušování léčebného režimu,



b) zneužil poskytnutí zdravotních služeb předstíráním poruchy zdraví,

nebo



c) se z vlastního rozhodnutí nepodrobil poskytnuté zdravotní službě, k

níž dal předchozí souhlas nebo o kterou požádal.



(3) V rozhodnutí podle odstavce 1 musí být jednotlivé náklady

vyčísleny. Proti tomuto rozhodnutí může odsouzený do 3 dnů od oznámení

podat stížnost, o níž rozhoduje generální ředitel Vězeňské služby nebo

jím pověřený zaměstnanec Vězeňské služby. Podání stížnosti má odkladný

účinek.



(4) Výkon rozhodnutí podle odstavce 1 se po dobu výkonu trestu provádí

srážkami z pracovní odměny, peněz uložených ve věznici nebo přikázáním

pohledávky.



(5) Podle odstavce 4 se postupuje i při náhradě neuhrazených nákladů

spojených s výkonem vazby předcházející tomuto výkonu trestu.



(6) Pro náhradu nákladů podle odstavců 1 a 5 se obdobně použijí

ustanovení § 35 odst. 3 až 5.



Díl 4



Odpovědnost za škodu



§ 37



Obecné ustanovení



Není-li dále stanoveno jinak, řídí se odpovědnost za škodu způsobenou

během výkonu trestu a podmínky jejího uplatnění občanským zákoníkem.



§ 38



Odpovědnost odsouzeného za škodu způsobenou při plnění pracovních úkolů



(1) Odsouzený odpovídá za škodu, kterou způsobil Vězeňské službě nebo

jinému subjektu, u něhož byl zařazen do práce, zaviněným porušením

povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s tím v

rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy

vztahujícími se na zaměstnance v pracovním poměru.^16)



(2) Jiný subjekt, jemuž byla způsobena škoda, projedná výši požadované

náhrady též s Vězeňskou službou.



§ 39



Odpovědnost za škodu způsobenou odsouzenému při plnění pracovních úkolů



(1) Za škodu způsobenou odsouzenému při plnění pracovních úkolů nebo v

přímé souvislosti s plněním těchto úkolů odpovídá podle zvláštního

zákona^17) Vězeňská služba nebo jiný subjekt, u něhož je odsouzený

zařazen do práce. Obdobně odpovídá odsouzenému Vězeňská služba nebo

jiný subjekt, u něhož je odsouzený zařazen do práce, za škodu vzniklou

pracovním úrazem nebo nemocí z povolání,^18) za škodu způsobenou na

odložených věcech a při odvracení škody.^19)



(2) Práce při úklidu, jiné obdobné práce potřebné k zajištění běžného

provozu věznice, denní forma studia a pracovní terapie se z hlediska

odpovědnosti za škodu nepovažují za plnění pracovních úkolů.



§ 39a



Zvláštní ustanovení



(1) Způsobil-li odsouzený zaviněným porušením povinnosti stanovené

tímto zákonem škodu na majetku státu, se kterým hospodaří Vězeňská

služba, a výše škody nepřevyšuje 10 000 Kč, rozhodne o povinnosti

nahradit škodu ředitel věznice.



(2) Proti rozhodnutí ředitele věznice podle odstavce 1 může odsouzený

do 3 dnů od oznámení podat stížnost, o níž rozhoduje generální ředitel

Vězeňské služby nebo jím pověřený zaměstnanec Vězeňské služby. Podání

stížnosti má odkladný účinek.



(3) Při upuštění od vymáhání náhrady škody podle odstavce 1 nebo při

jejím prominutí se obdobně užije ustanovení § 35 odst. 3 a 4.



(4) Výkon rozhodnutí podle odstavce 1 se po dobu výkonu trestu provádí

srážkami z pracovní odměny, peněz uložených ve věznici nebo přikázáním

pohledávky.



HLAVA III



ZACHÁZENÍ S ODSOUZENÝMI



§ 40



Obecné ustanovení



(1) Během výkonu trestu je odsouzený povinen dodržovat vnitřní řád

věznice, který kromě jiného vymezuje druh a obsah činností, které jsou

pro jednotlivé skupiny odsouzených buď povinné nebo dobrovolné. Okruh

konkrétních činností, kterých je odsouzený povinen se zúčastnit nebo

které může vykonávat, jsou stanoveny v programu zacházení.



(2) K dosažení účelu výkonu trestu věznice stanoví pro každého

odsouzeného program zacházení jako základní formu cílevědomého a

komplexního působení, jehož cílem je připravit odsouzeného na

soběstačný život v souladu se zákonem po propuštění z výkonu trestu.

Součástí působení na odsouzeného jsou rovněž metody a formy práce

zaměřené na oblast řešení důsledků a dopadů trestné činnosti na

poškozeného. Program se nezpracovává v případech, kdy odsouzený má

vykonat trest nebo jeho zbytek ve výměře nepřesahující 3 měsíce.



(3) Rozhodnutí ředitele věznice o povolení opustit věznici je veřejnou

listinou, kterou lze prokázat totožnost odsouzeného.



§ 41



Program zacházení



(1) Program zacházení se zpracovává na základě komplexní zprávy o

odsouzeném s ohledem na délku trestu, charakteristiku osobnosti a

příčiny trestné činnosti.



(2) Komplexní zpráva je shrnutím výsledků psychologického,

pedagogického, sociálního, případně lékařského posouzení, hodnocení

rizik a potřeb a jiných dostupných materiálů k osobě odsouzeného; její

obsah je důvěrný.



(3) Program zacházení obsahuje konkrétně formulovaný cíl působení na

odsouzeného, metody zacházení s odsouzeným směřující k dosažení cíle a

způsob a četnost hodnocení. Pravidelnou součástí programu zacházení je

určení způsobu zaměstnávání odsouzeného, případně jeho účasti na

pracovní terapii, vzdělávání anebo jiné náhradní činnosti, směřující k

vytvoření předpokladů pro jeho soběstačný život v souladu se zákonem.

Pokud u odsouzeného přichází v úvahu více variant programu zacházení,

umožní se mu výběr.



(4) V rámci programu zacházení se pro odsouzené nezařazené do

výstupního oddělení vytvářejí nejméně 3 měsíce před propuštěním

podmínky pro soběstačný život v souladu se zákonem a za tím účelem se

aktualizuje program zacházení.



(5) Při vypracování programu zacházení věznice podle potřeby

spolupracuje s příslušnými orgány sociálního zabezpečení.



§ 42



Oprávnění soudů a dalších orgánů činných v trestním řízení



Při výkonu své pravomoci stanovené zákonem a v souvislosti s konkrétním

řízením jsou soudci, případně zaměstnanci soudu k tomu určení a další

orgány činné v trestním řízení oprávněni navštěvovat odsouzené ve

výkonu trestu, mluvit s nimi bez přítomnosti třetí osoby a nahlížet do

jejich osobních spisů a dalších písemností, které souvisejí s výkonem

trestu a jejichž znalost je nutná k vedení probíhajícího řízení.



§ 42a



Předávání odsouzených



(1) Odsouzený se předá policejnímu orgánu mimo věznici na dobu nezbytně

nutnou k provedení úkonu probíhajícího řízení na základě písemné

žádosti obsahující odůvodnění takového postupu. Žádost zašle policejní

orgán alespoň 3 dny před provedením takového úkonu řediteli věznice.

Žádost musí být schválena ředitelem příslušného útvaru Policie České

republiky nebo jím písemně pověřeným příslušníkem Policie České

republiky, náčelníkem Vojenské policie, anebo vedoucím příslušníkem

Generální inspekce bezpečnostních sborů.



(2) Jestliže je odsouzený předán na dobu převyšující 24 hodin a úkon je

prováděn mimo obec, v níž se nachází věznice, kde je odsouzený umístěn,

může být do ukončení úkonu odsouzený umístěn ve věznici, která je

nejblíže místu, kde je úkon prováděn. Eskorty mezi věznicemi zajišťuje

Vězeňská služba.



(3) V době od předání odsouzeného policejnímu orgánu až do jeho vrácení

nebo umístění do jiné věznice zajišťuje ostrahu odsouzeného Policie

České republiky.



§ 43



Účast církví, náboženských společností, zájmových sdružení občanů,

nevládních organizací a dalších orgánů a institucí na naplňování účelu

trestu



(1) Na naplňování účelu trestu se v souladu se zvláštními právními

předpisy mohou podílet po dohodě s generálním ředitelem Vězeňské

služby, případně ředitelem věznice registrované církve a náboženské

společnosti, zájmová sdružení občanů, nevládní organizace a další

orgány a instituce, se kterými odsouzený udržuje styk a které mohou

přispět k plnění účelu výkonu trestu (dále jen "orgány a instituce").



(2) Pověření zástupci orgánů a institucí mohou po dobu výkonu trestu

udržovat s odsouzeným osobní styk, zajímat se o jeho chování ve výkonu

trestu a pomáhat mu při vytváření příznivých podmínek pro jeho

soběstačný život v souladu se zákonem. Na požádání je věznice informuje

o stavu převýchovy a chování odsouzeného, pokud s tím odsouzený

souhlasí.



(3) Zástupce orgánů a institucí pověřené výkonem oprávnění podle

odstavce 2 věznice poučí o povinnosti dodržovat právní předpisy pro

výkon trestu a respektovat vnitřní řád věznice včetně časového rozvrhu

dne.



(4) Věznice v případě potřeby zabezpečí vhodné prostory a podmínky pro

činnost orgánů a institucí tak, aby nebylo narušeno nebo ohroženo

plnění programů zacházení.



(5) Poskytování humanitárních služeb ve věznici podle odstavců 1 až 4

se nepovažuje za návštěvy podle § 19.



§ 44



Účast odsouzených na výkonu trestu



Odsouzení se mohou podílet na řešení otázek souvisejících s jejich

životem ve věznici předkládáním návrhů a připomínek zaměstnancům

Vězeňské služby.



§ 45



Odměny



(1) Jestliže odsouzený svým chováním a jednáním nebo příkladným činem

projevuje odpovědný přístup k plnění stanovených povinností a

spolupracuje při naplňování účelu výkonu trestu, lze mu udělit odměnu.



(2) Odměnami jsou:



a) pochvala,



b) mimořádné zvýšení doby trvání návštěv během jednoho kalendářního

měsíce až na 5 hodin,



c) povolení jednorázového nákupu potravin a věcí osobní potřeby

odsouzenému, který jinak tyto nákupy nemůže provádět,



d) zvýšení kapesného nejvýše o jednu třetinu až na dobu 3 kalendářních

měsíců,



e) věcná nebo peněžitá odměna až do výše 1 000 Kč,



f) rozšíření osobního volna na sportovní, kulturní nebo jiné zájmové

aktivity až na dobu 1 měsíce,



g) povolení opustit věznici až na 24 hodin v souvislosti s návštěvou

nebo s programem zacházení,



h) přerušení výkonu trestu.



§ 46



Kázeňské tresty



(1) Kázeňským přestupkem je zaviněné porušení zákonem stanovené nebo na

jeho základě uložené povinnosti, pořádku nebo kázně během výkonu

trestu.



(2) Za kázeňský přestupek lze odsouzenému uložit kázeňský trest.

Kázeňský trest se neuloží, jestliže samotným projednáním kázeňského

přestupku s odsouzeným lze dosáhnout sledovaného účelu.



(3) Kázeňskými tresty jsou:



a) důtka,



b) snížení kapesného nejvýše o jednu třetinu až na dobu 3 kalendářních

měsíců,



c) zákaz přijetí jednoho balíčku v kalendářním roce,



d) pokuta až do výše 5 000 Kč,



e) propadnutí věci,



f) umístění do uzavřeného oddělení až na 28 dnů, s výjimkou doby

stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení,



g) celodenní umístění do uzavřeného oddělení až na 20 dnů,



h) umístění do samovazby až na 20 dnů,



i) odnětí výhod vyplývajících z předchozí kázeňské odměny.



(4) Výkon kázeňských trestů uvedených v odstavci 3 písm. f) a g) lze

uložit též podmíněně se zkušební dobou až na 6 měsíců. Zkušební doba

počíná běžet právní mocí rozhodnutí o kázeňském přestupku. Nespáchá-li

odsouzený během zkušební doby jiný kázeňský přestupek, kázeňský trest

se zahladí. V opačném případě odsouzený kázeňský trest vykoná; tím není

dotčena jeho odpovědnost za kázeňský přestupek spáchaný ve zkušební

době.



§ 47



Ukládání kázeňských trestů



(1) Kázeňský trest lze uložit, jen jsou-li náležitě objasněny okolnosti

kázeňského přestupku a prokázána vina odsouzeného. Před uložením

kázeňského trestu musí být odsouzenému umožněno, aby se vyjádřil ke

všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a důkazům o nich. Může

uvádět okolnosti, které jeho vinu vyvracejí nebo zmírňují a na podporu

svých tvrzení navrhovat provedení dalších důkazů sloužících k jeho

obhajobě.



(2) Uložený kázeňský trest musí být úměrný závažnosti spáchaného

kázeňského přestupku a musí být v souladu se zájmem na dosažení účelu

trestu. Za kázeňský přestupek lze uložit jen jeden kázeňský trest.

Trest propadnutí věci lze uložit i vedle jiného kázeňského trestu.



(3) Kázeňský trest nelze uložit, jestliže od spáchání kázeňského

přestupku uplynula doba jednoho roku.



§ 48



Propadnutí věci



(1) Kázeňský trest propadnutí věci lze uložit, jde-li o věc,



a) jíž bylo použito ke spáchání kázeňského přestupku,



b) která byla určena ke spáchání kázeňského přestupku,



c) kterou odsouzený získal kázeňským přestupkem nebo jako odměnu za

něj, nebo



d) kterou odsouzený nabyl za věc uvedenou pod písmenem c).



(2) Kázeňský trest propadnutí věci je možno uložit samostatně nebo s

jiným kázeňským trestem, patří-li věc pachateli kázeňského přestupku.

Vlastníkem propadlé věci se stává stát.



(3) Kázeňský trest propadnutí věci nelze uložit, pokud by vzhledem k

vyšší hodnotě věci bylo vyslovení jejího propadnutí v nápadném nepoměru

k povaze kázeňského přestupku.



§ 49



Umístění do uzavřeného oddělení a samovazby



(1) K uložení kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného

oddělení a umístění do samovazby je nezbytné předchozí posouzení

lékaře, že odsouzený je zdravotně způsobilý podrobit se tomuto

kázeňskému trestu.



(2) Před nástupem kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného

oddělení nebo umístění do samovazby a nejméně jednou týdně v průběhu

jeho výkonu musí být odsouzený prohlédnut lékařem, který posoudí, zda

je zdravotně způsobilý k výkonu tohoto kázeňského trestu. Tím není

dotčeno právo odsouzeného na poskytování zdravotních služeb i v jiné

době během výkonu kázeňského trestu.



(3) Při kázeňském trestu umístění do samovazby odsouzený nepracuje,

neúčastní se programu zacházení, není mu dovoleno kouřit, číst denní

tisk, knihy nebo jiné publikace, kromě právnické, vzdělávací nebo

náboženské literatury, a nakupovat potraviny a věci osobní potřeby s

výjimkou hygienických potřeb. Není mu dovoleno odpočívat na lůžku mimo

dobu k tomu vnitřním řádem určenou. Stejně se postupuje i při kázeňském

trestu celodenního umístění do uzavřeného oddělení s tím rozdílem, že

odsouzený je povinen vykonávat úklidové práce a práce nezbytné k

zajištění běžného provozu ve věznici.



(4) S výkonem znovu uloženého kázeňského trestu celodenního umístění do

uzavřeného oddělení nebo umístění do samovazby nelze začít dříve než po

uplynutí alespoň 10 dnů od výkonu některého z těchto kázeňských trestů.

Jestliže však kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného

oddělení nebo umístění do samovazby byl znovu uložen ještě v průběhu

výkonu některého z těchto kázeňských trestů, lze vykonat oba takové

kázeňské tresty bezprostředně za sebou.



§ 50



Zabrání věci



(1) Pokud nebylo rozhodnuto o propadnutí věci, lze rozhodnout o tom, že

se taková věc zabírá,



a) jestliže pachatele nelze za kázeňský přestupek stíhat nebo kázeňsky

potrestat,



b) jestliže mu věc nepatří, nebo



c) jestliže to vyžaduje bezpečnost osob, majetku, pořádek ve věznici,

případně jiný obdobný obecný zájem.



(2) Rozhodnutí o zabrání věci je třeba písemně oznámit pachateli

kázeňského přestupku a osobě, které se přímo týká, pokud je známa.

Vlastníkem zabrané věci se stává stát.



(3) O zabrání věci nelze rozhodnout, jestliže od spáchání kázeňského

přestupku uplynula doba jednoho roku.



§ 51



Kázeňská pravomoc



(1) Kázeňskou pravomoc nad odsouzenými vykonávají generální ředitel

Vězeňské služby a ředitelé věznic. Jiní zaměstnanci Vězeňské služby

mohou kázeňskou pravomoc vykonávat, pokud k tomu byli zmocněni

generálním ředitelem Vězeňské služby nebo s jeho souhlasem ředitelem

věznice.



(2) Generální ředitel Vězeňské služby rozhoduje v kázeňském řízení jen

o stížnosti proti uložení kázeňského trestu.



§ 52



Stížnost proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu



(1) Odsouzený má právo do 3 dnů ode dne oznámení rozhodnutí o uložení

kázeňského trestu podat proti němu stížnost. Odkladný účinek má jen

stížnost proti uložení kázeňského trestu propadnutí věci.



(2) Proti rozhodnutí o zabrání věci má pachatel kázeňského přestupku a

osoba, které se rozhodnutí o zabrání věci přímo týká, právo do 3 dnů

ode dne oznámení tohoto rozhodnutí podat stížnost, která má odkladný

účinek.



(3) O stížnosti rozhodne do 5 pracovních dnů od jejího podání ředitel

věznice nebo k tomu zmocněný zaměstnanec Vězeňské služby. K rozhodnutí

o stížnosti nelze zmocnit zaměstnance, který kázeňský trest uložil nebo

který rozhodl o zabrání věci. O stížnosti proti rozhodnutí ředitele

věznice rozhodne generální ředitel Vězeňské služby.



(4) Přezkoumání rozhodnutí o uložení kázeňských trestů podle § 46 odst.

3 písm. e) až h) a rozhodnutí o zabrání věci se lze domáhat u soudu za

podmínek stanovených zvláštním právním předpisem ve stejném rozsahu, v

jakém je takový přezkum možný v řízení o přestupku. Rozhodnutí vydaná v

kárném řízení, kterými byly uloženy kázeňské tresty podle § 46 odst. 3

písm. a) až d) a i), nepodléhají přezkoumání soudu.



§ 53



Prominutí kázeňského trestu a upuštění od výkonu zbytku kázeňského

trestu



(1) Jestliže výkon kázeňského trestu, proti jehož uložení již nelze

podat stížnost, není vzhledem k dalšímu chování a jednání odsouzeného

potřebný, lze tento trest prominout.



(2) Jestliže další výkon kázeňského trestu není potřebný, protože

odsouzený projevuje účinnou snahu po nápravě, lze od výkonu jeho zbytku

upustit.



(3) Prominutím kázeňského trestu a upuštěním od výkonu jeho zbytku se

kázeňský trest považuje za vykonaný.



§ 54



Zahlazení kázeňského trestu



(1) Jestliže po výkonu kázeňského trestu odsouzený splní podmínky pro

udělení kázeňské odměny, lze mu místo jejího udělení zahladit kázeňský

trest.



(2) Zahlazením kázeňského trestu se na odsouzeného hledí, jako by mu

nebyl kázeňský trest uložen.



§ 55



Kázeňské vyřízení jiného protispolečenského jednání



(1) Uložením kázeňského trestu se vyřizují též jednání, která mají

znaky přestupků, pokud byly spáchány během výkonu trestu.



(2) Uložením kázeňského trestu odsouzenému se nevylučuje jeho trestní

stíhání, je-li skutek trestným činem.



§ 56



Přerušení výkonu trestu



(1) V případě úspěšného plnění programu zacházení a dosahování účelu

výkonu trestu může ředitel věznice formou odměny přerušit výkon trestu

odsouzenému až na 20 dnů během kalendářního roku. Doba přerušení se

počítá do výkonu trestu.



(2) Pro naléhavé rodinné důvody může ředitel věznice přerušit

odsouzenému výkon trestu až na 10 dnů během kalendářního roku.



(3) Je-li třeba odsouzenému neodkladně poskytnout zdravotní službu,

kterou nelze zajistit ve věznici nebo ve specializovaném zdravotnickém

zařízení Vězeňské služby, může ředitel věznice na nezbytně nutnou dobu

výkon trestu odsouzenému přerušit. Pokud si odsouzený újmu na zdraví

nezpůsobil úmyslně, doba přerušení výkonu trestu nepřesahující 30 dnů v

kalendářním roce se započítává do doby výkonu trestu.



§ 57



Výkon ochranného léčení



(1) Během výkonu trestu lze též vykonávat uložené ochranné léčení.



(2) Umožňuje-li to výměra uloženého trestu nebo jeho zbytku, započne se

s výkonem ochranného léčení uloženého ve formě ambulantní zdravotní

péče bezprostředně po nástupu výkonu trestu.



(3) Pokud soudem uložené ochranné léčení v ústavní formě, jež bylo

uloženo vedle výkonu trestu, nebylo vykonáno před nástupem výkonu

trestu, a s ohledem na kapacitu věznice je možné takové léčení v

podmínkách výkonu trestu provádět, učiní věznice opatření potřebná k

tomu, aby s výkonem takového ochranného léčení bylo započato co

nejdříve po nástupu výkonu trestu.



(4) Pokud je třeba ve výkonu ochranného léčení v ústavní formě

pokračovat i po propuštění z výkonu trestu za současného omezení na

svobodě, nebo nebylo-li ve výkonu trestu ochranné léčení zahájeno,

věznice poskytne včas potřebné informace poskytovateli lůžkové péče, u

kterého se má ochranné léčení vykonávat. Je-li zajištěno zahájení nebo

pokračování ve výkonu ochranného léčení bezprostředně po výkonu trestu,

předá dnem ukončení výkonu trestu Vězeňská služba odsouzeného do

zdravotnického zařízení příslušného poskytovatele lůžkové péče.



(5) Nebylo-li v průběhu výkonu trestu ochranné léčení ukončeno a

není-li zajištěn jeho další výkon u příslušného poskytovatele

zdravotních služeb, zašle věznice zprávu o jeho dosavadním průběhu a

výsledku soudu.



HLAVA IV



ODLIŠNOSTI VÝKONU TRESTU U NĚKTERÝCH SKUPIN ODSOUZENÝCH



Díl 1



Obecná ustanovení



§ 58



(1) Pokud tato hlava neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na výkon

trestu dále uvedených skupin odsouzených ostatních ustanovení tohoto

zákona.



(2) Při výkonu trestu odsouzených uvedených v této hlavě se přihlíží k

jejich psychickým, fyziologickým a věkovým zvláštnostem.



(3) Pro odsouzené uvedené v § 67, 69 a 70 se zpravidla ve věznici

zřizují specializovaná oddělení. Totéž platí pro příslušníky

bezpečnostních sborů, vojáky z povolání a strážníky obecní policie, byť

jejich služební nebo obdobný poměr již netrvá.



Díl 2



Výkon trestu ve věznici pro místní výkon trestu



§ 59



(1) Trest lze za podmínek stanovených tímto zákonem vykonávat též ve

věznici pro místní výkon trestu.



(2) Věznice pro místní výkon trestu zřizuje ministr po dohodě s obcí,

která se má na zajišťování provozu věznice podílet. Věznice pro místní

výkon trestu se zřizují jako věznice pro společný výkon trestu

odsouzených, jinak zařazených do věznice s dohledem nebo s dozorem, a

výjimečně též jako věznice s ostrahou.



(3) Obec zajišťuje provoz věznice pro místní výkon trestu z hlediska

finančního a vytváří potřebné stavebně technické podmínky pro výkon

účinného střežení věznice.



(4) Na provoz věznice pro místní výkon trestu stát poskytuje obci

dotace v závislosti na kapacitě věznice. Způsob výpočtu výše dotací a

podmínky jejich poskytování stanoví vláda nařízením.



(5) Za střežení a za dodržování zákonem stanovených podmínek výkonu

trestu odpovídá Vězeňská služba.



(6) Do věznice pro místní výkon trestu zařazuje generální ředitelství

Vězeňské služby odsouzené, u nichž trest nebo jeho nevykonaný zbytek

nepřevyšuje 6 měsíců. Do této věznice nelze zařadit odsouzeného, který

má soudem uložené ochranné léčení v ústavní formě nebo zabezpečovací

detenci.



(7) V závislosti na kapacitě věznice pro místní výkon trestu se

odsouzený k výkonu trestu umístí do takové věznice, která je v místě

jeho bydliště nebo v jeho blízkosti.



(8) Během výkonu trestu ve věznici pro místní výkon trestu jsou

odsouzení povinni vykonávat práce ve prospěch obce za podmínek, za

nichž věznice zajišťují zaměstnávání odsouzených. Nemůže-li obec po

přechodnou dobu tyto práce zajistit, věznice pro místní výkon trestu

může zaměstnávání odsouzených zajistit smluvně i s jinými subjekty.



(9) Odsouzenému, který řádně plní své povinnosti, může ředitel věznice

pro místní výkon trestu přerušit výkon trestu na dny pracovního klidu.



(10) Ustanovení tohoto zákona o přerušení výkonu trestu ze zdravotních

důvodů tím není dotčeno.



Díl 3



Výkon trestu u mladistvých



§ 60



Ustanovení tohoto dílu se užijí jen na výkon trestu u mladistvého,

který je zařazen do věznice pro mladistvé.



§ 61



(1) Během výkonu trestu odsouzeného, který nedovršil 18. rok věku, se

věznice především zaměří na jeho výchovu a zabezpečení jeho přípravy na

budoucí povolání.



(2) Mladistvému, který má plnit povinnou školní docházku, věznice

zabezpečí její plnění vyučováním místo výkonu práce.



(3) Má-li ředitel věznice za to, že u mladistvého, který ve výkonu

trestu dovršil 19. rok věku, bude dosaženo účelu trestu jeho výkonem ve

věznici pro ostatní odsouzené, podá soudu návrh na přeřazení

mladistvého. Přitom přihlíží zejména k dosaženému stupni jeho výchovy a

k délce nevykonaného zbytku trestu.



(4) I když soud rozhodl o ponechání mladistvého po dovršení 19. roku

věku ve věznici pro mladistvé, může ředitel věznice podat návrh na jeho

přeřazení podle odstavce 3, jestliže odsouzený soustavně porušuje nebo

závažným způsobem porušil stanovené povinnosti, pořádek nebo kázeň.



(5) Při stanovení obsahu programu zacházení s mladistvým se vždy

sleduje zabezpečení jeho pracovní kvalifikace a soběstačný život v

souladu se zákonem.



(6) K formě a obsahu přípravy mladistvého na budoucí povolání věznice

požádá o vyjádření zákonného zástupce mladistvého, pokud s mladistvým

ve výkonu trestu udržuje styk, a příslušný orgán sociálněprávní ochrany

dětí. K zařazení mladistvého do práce se vyjádření zákonného zástupce

mladistvého ani orgánu sociálněprávní ochrany nevyžaduje; tím není

dotčena povinnost věznice úzce spolupracovat s rodiči nebo jinými

zákonnými zástupci mladistvých.



(7) Pro mladistvého je účast na stanovené formě vzdělávání a dalších

určených aktivitách programu zacházení povinná, pokud je k němu

zdravotně způsobilý; po dobu výuky se mladistvý nezařazuje do práce a

jeho vzdělávání se uskutečňuje formou denního studia.



(8) Mladistvý má právo přijímat návštěvy na dobu 5 hodin během jednoho

kalendářního měsíce.



(9) Věznice umožní zaměstnanci obce s rozšířenou působností zařazenému

do obecního úřadu pověřeného zajišťováním sociálněprávní ochrany dětí

při výkonu jeho oprávnění navštěvovat mladistvého a hovořit s ním bez

přítomnosti třetí osoby. Tyto návštěvy se nezapočítávají do návštěv

podle odstavce 8.



§ 62



Balíčky



Mladistvý má právo čtyřikrát ročně přijmout balíček s potravinami a

věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg.



§ 63



Odměny u mladistvých



Odměnami u mladistvých jsou:



a) pochvala,



b) mimořádné zvýšení doby trvání návštěv během jednoho kalendářního

měsíce až na 8 hodin,



c) povolení jednorázového nákupu potravin a věcí osobní potřeby

mladistvému, který jinak tyto nákupy nemůže provádět,



d) zvýšení kapesného nejvýše o jednu třetinu až na dobu 3 kalendářních

měsíců,



e) věcná nebo peněžitá odměna až do výše 1 000 Kč,



f) mimořádné povolení balíčku,



g) rozšíření osobního volna na sportovní, kulturní nebo jiné zájmové

aktivity až na dobu 1 měsíce,



h) povolení opustit věznici až na 24 hodin v souvislosti s návštěvou

nebo s programem zacházení s mladistvým,



i) přerušení výkonu trestu.



§ 64



Kázeňské tresty ukládané mladistvým



(1) Za kázeňský přestupek lze mladistvému uložit jen některý z těchto

kázeňských trestů:



a) důtku,



b) snížení kapesného nejvýše o jednu třetinu až na dobu 2 kalendářních

měsíců,



c) zákaz přijetí jednoho balíčku v kalendářním roce,



d) propadnutí věci,



e) umístění do uzavřeného oddělení až na 14 dnů, s výjimkou doby

stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení s mladistvými,



f) celodenní umístění do uzavřeného oddělení až na 10 dnů,



g) umístění do samovazby až na 10 dnů,



h) odnětí výhod vyplývajících z předchozí kázeňské odměny.



(2) Výkon kázeňských trestů uvedených v odstavci 1 písm. e) a f) lze

uložit též podmíněně se zkušební dobou až na 6 měsíců.



§ 65



Přerušení výkonu trestu u mladistvých a zajištění výkonu ochranné

výchovy



(1) Ředitel věznice mladistvému umožní přerušení výkonu trestu z důvodů

uvedených v § 56 odst. 1, pokud lze mít důvodně za to, že mladistvý

bude v prostředí, které jej nebude negativně ovlivňovat. Přerušení

výkonu trestu mu zpravidla neumožní, jestliže mladistvý musel být do

výkonu trestu dodán.



(2) Jestliže byla mladistvému uložena ochranná výchova a je-li zajištěn

její výkon, dodá dnem ukončení výkonu trestu Vězeňská služba

odsouzeného do příslušného školského zařízení pro výkon ústavní nebo

ochranné výchovy.



Díl 4



Výkon trestu u odsouzených žen



§ 66



Kázeňské tresty ukládané odsouzeným ženám



Těhotné ženě a ženě, u níž od porodu dítěte neuplynula doba delší než 6

měsíců, lze uložit za kázeňský přestupek jen některý z těchto

kázeňských trestů:



a) důtku,



b) propadnutí věci,



c) odnětí výhod vyplývajících z předchozí kázeňské odměny.



§ 67



Výkon trestu u matek nezletilých dětí



(1) V případech hodných zvláštního zřetele, jestliže takový postup

umožňují podmínky ve věznici a osobnostní předpoklady odsouzené ženy,

může být odsouzené ženě na její žádost povoleno, aby ve výkonu trestu

měla u sebe a starala se o své dítě zpravidla do 3 let jeho věku, pokud

takové dítě nebylo soudem svěřeno do výchovy jiné osoby. Před

rozhodnutím si ředitel věznice vyžádá posouzení lékaře a klinického

psychologa a orgánu sociálněprávní ochrany dětí, zda je takový postup

ve prospěch dítěte.



(2) Proti rozhodnutí ředitele věznice podle odstavce 1 může odsouzená

žena podat do 3 dnů od jeho oznámení stížnost, jež má odkladný účinek.

O stížnosti rozhoduje generální ředitel Vězeňské služby nebo k tomu

zmocněný zaměstnanec Vězeňské služby.



(3) Byla-li žádost podle odstavce 1 zamítnuta, může ji odsouzená žena

opakovat nejdříve po 3 měsících od právní moci rozhodnutí.



(4) Věznice umožní příslušnému orgánu sociálněprávní ochrany dětí

pravidelně sledovat vývoj dítěte, o které odsouzená žena pečuje ve

věznici.



(5) Základem programu zacházení je u matky, které bylo povoleno mít u

sebe a starat se o své dítě, celodenní péče o dítě.



(6) Ředitel věznice může rozhodnout o zrušení povolení mít ve výkonu

trestu u sebe své dítě a starat se o ně, a to na základě negativního

vyjádření lékaře nebo klinického psychologa anebo orgánu

sociálně-právní ochrany dětí k dalšímu pobytu dítěte s matkou ve

věznici. O tomto rozhodnutí ředitele informuje věznice neprodleně

okresní soud a orgán sociálně-právní ochrany dětí, v jejichž obvodu se

věznice nachází.



(7) Proti rozhodnutí ředitele věznice podle odstavce 6 může odsouzená

žena podat do 3 dnů od jeho oznámení stížnost, která nemá odkladný

účinek. O stížnosti rozhoduje bezodkladně generální ředitel Vězeňské

služby nebo k tomu zmocněný zaměstnanec Vězeňské služby.



§ 68



Přerušení výkonu trestu u odsouzených žen



Odsouzené ženě, která před nástupem výkonu trestu řádně pečovala o své

nezletilé dítě, lze po vyjádření příslušného orgánu sociálněprávní

ochrany dětí prodloužit dobu, po kterou je přerušen výkon trestu, až o

10 dnů v kalendářním roce k návštěvě dítěte, které se nachází v péči

jiné osoby.



Díl 5



Výkon trestu odsouzených trvale pracovně nezařaditelných



§ 69



(1) Odsouzeným trvale pracovně nezařaditelným je odsouzený,



a) který je starší 65 let, pokud sám nepožádá o zařazení do práce,



b) který byl uznán invalidním ve třetím stupni^22), ledaže sám požádá o

zařazení do práce a jeho pracovní schopnost takovéto zařazení

připouští, nebo



c) jehož zdravotní stav neumožňuje trvalé pracovní zařazení.



(2) Trvale pracovně nezařaditelným odsouzeným lze ukládat jen takové

kázeňské tresty, které lze jinak uložit mladistvým.



Díl 6



Výkon trestu odsouzených s poruchami duševními a s poruchami chování



§ 70



U odsouzených



a) s poruchou duševní a poruchou chování,



b) s poruchou osobnosti a chování, způsobenou užíváním návykových

látek, nebo



c) s mentální retardací



se ve vnitřním řádu věznice, zejména při volbě obsahu a forem programu

zacházení, přihlíží k závěrům odborného lékařského posouzení těchto

odsouzených a k nutnosti individuálního nebo skupinového terapeutického

působení.



Díl 7



Výkon doživotního trestu



§ 71



(1) Vnitřní řád věznice, jakož i obsah a formy zacházení s odsouzenými

k doživotnímu trestu musí přihlížet též k povaze tohoto trestu a

nebezpečnosti odsouzených, kterým je takový trest uložen.



(2) Odsouzenému k doživotnímu trestu nelze přerušit výkon trestu nebo

mu udělit kázeňskou odměnu spočívající v povolení dočasně opustit

věznici v souvislosti s návštěvou nebo s programem zacházení.



(3) Odsouzení k doživotnímu trestu jsou ubytováni zpravidla po jednom.



Díl 8



Výkon trestu u odsouzených cizinců



§ 72



(1) Při umísťování odsouzených, kteří nejsou státními občany České

republiky (dále jen "cizinci"), do věznice se podle možností postupuje

tak, aby cizinci téhož státního občanství nebo hovořící stejným nebo

podobným jazykem spolu mohli komunikovat, pokud to není v rozporu s

účelem trestu.



(2) Cizincům se podle možností umožní přístup k četbě knih v jazyce,

který ovládají, popřípadě v závislosti na výměře trestu se jim vytvoří

vhodné podmínky pro výuku českého jazyka.



(3) Cizinec se bezprostředně po přijetí do výkonu trestu poučí o právu

obracet se na diplomatickou misi a konzulární úřad státu, jehož je

státním občanem. Uprchlíci a osoby bez státního občanství se poučí o

právu obracet se na diplomatickou misi státu pověřeného chránit jejich

zájmy nebo na mezinárodní orgány a mezinárodní organizace, jejichž

posláním je tyto zájmy chránit.



(4) Cizinci se poučí o právu na přijetí konzulární návštěvy. Taková

návštěva se nezapočítává do návštěv podle § 19.



(5) Cizinci se bezprostředně po přijetí do výkonu trestu poučí o

možnosti podat žádost o předání k výkonu trestu do státu, jehož jsou

státními občany, jakož i o právních důsledcích tohoto předání, pokud

takový postup umožňuje mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika

vázána.



(6) Věznice poučí cizince o jejich právech a povinnostech v mateřském

jazyce nebo v jazyce, jemuž rozumí; o poučení se vyhotoví záznam, který

cizinec podepíše.



Díl 9



Výkon trestu velmi nebezpečných odsouzených



§ 72a



(1) Velmi nebezpečným odsouzeným je odsouzený,



a) který byl odsouzen k výjimečnému trestu,



b) proti kterému je vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin

spáchaný během výkonu vazby nebo výkonu trestu,



c) který se v posledních pěti letech pokusil uprchnout nebo uprchl z

výkonu vazby nebo výkonu trestu,



d) u kterého lze důvodně předpokládat, že ohrozí bezpečnost jiných

osob.



(2) Velmi nebezpečný odsouzený se zpravidla umisťuje do oddělení se

zesíleným stavebně technickým zabezpečením. Rozhodnutí ředitele věznice

o zařazení do oddělení se zesíleným stavebně technickým zabezpečením se

vyhotovuje písemně a doručuje se odsouzenému. Proti rozhodnutí může

odsouzený podat do 3 dnů od doručení stížnost, která nemá odkladný

účinek. O stížnosti rozhoduje generální ředitel Vězeňské služby nebo

jím pověřený zaměstnanec Vězeňské služby.



(3) Velmi nebezpečný odsouzený podle odstavce 1 písm. a) až c) se do

oddělení se zesíleným stavebně technickým zabezpečením umístí na dobu

nejdéle 90 dnů. Nejsou-li v této době zjištěny důvody podle odstavce 1

písm. d), odsouzený se z tohoto oddělení vyřadí. Jsou-li v této době

takové důvody zjištěny, odsouzený se v tomto oddělení ponechá, a to i

opakovaně, nejdéle na dalších 180 dnů.



(4) Velmi nebezpečný odsouzený podle odstavce 1 písm. d) se do oddělení

se zesíleným stavebně technickým zabezpečením umístí na dobu nejdéle

180 dnů. Nejsou-li v této době zjištěny důvody pro toto umístění,

odsouzený se z tohoto oddělení vyřadí. Jsou-li v této době takové

důvody zjištěny, odsouzený se v tomto oddělení ponechá, a to i

opakovaně, nejdéle na dalších 180 dnů.



(5) Odsouzený zařazený do oddělení se zesíleným stavebně technickým

zabezpečením může požádat ředitele věznice o vyřazení z tohoto

oddělení, má-li za to, že důvody pro takové zařazení nenastaly nebo

pominuly. Rozhodnutí o žádosti se vyhotovuje písemně a doručuje se

odsouzenému. Proti rozhodnutí může odsouzený podat do 3 dnů od doručení

stížnost, která nemá odkladný účinek. O stížnosti rozhoduje generální

ředitel Vězeňské služby nebo jím pověřený zaměstnanec Vězeňské služby.

Byla-li žádost odsouzeného zamítnuta, může ji odsouzený podat znovu až

po uplynutí tří měsíců od právní moci rozhodnutí.



HLAVA V



PROPUŠTĚNÍ Z VÝKONU TRESTU



§ 73



Důvody propuštění



Věznice propustí odsouzeného z výkonu trestu, jestliže



a) uplynula doba trestu stanovená v pravomocném a vykonatelném

rozhodnutí soudu a Vězeňské službě nebylo doručeno nařízení soudu k

výkonu dalšího trestu,



b) obdržela písemný příkaz, aby odsouzený byl propuštěn na svobodu,

vydaný soudem na základě jeho rozhodnutí,



c) propuštění nařídil státní zástupce při výkonu dozoru nad výkonem

trestu, nebo



d) o propuštění rozhodl prezident republiky při udělování milosti nebo

ministr při výkonu svých oprávnění podle trestního řádu.



§ 74



Výstupní oddělení



(1) Ve věznicích lze zřídit výstupní oddělení, do nichž se přiměřenou

dobu před očekávaným skončením výkonu trestu zpravidla zařazují

odsouzení, kterým byl uložen trest na dobu delší než 3 roky, a

odsouzení, jimž je třeba pomáhat při vytváření příznivých podmínek pro

soběstačný život v souladu se zákonem.



(2) Programy zacházení jsou po zařazení odsouzených do výstupního

oddělení aktualizovány a zaměřeny na jejich přípravu na soběstačný

život v souladu se zákonem.



§ 75



Spolupráce s orgány sociálního zabezpečení



Po dobu výkonu trestu věznice vytvářejí předpoklady k tomu, aby

odsouzení mohli po propuštění z výkonu trestu plynule přejít do

soběstačného života v souladu se zákonem. Přitom úzce spolupracují s

příslušnými orgány sociálního zabezpečení, zejména jim poskytují včas

potřebné informace a umožňují jim průběžný kontakt s odsouzeným.



HLAVA VI



SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ



Díl 1



Společná ustanovení



§ 76



Společná ustanovení o řízení



(1) Na řízení podle tohoto zákona se nevztahuje správní řád.



(2) Rozhodnutí vydané podle tohoto zákona je třeba oznámit osobě, jíž

se týká; v případě, že zákon proti takovému rozhodnutí připouští

stížnost, je třeba je písemně vyhotovit a takové osobě doručit.



(3) Oznámení se činí buď vyhlášením rozhodnutí v přítomnosti toho,

jehož se týká, anebo doručením písemného vyhotovení takového

rozhodnutí.



(4) Stížnost proti rozhodnutí má odkladný účinek pouze tehdy, jestliže

tak tento zákon výslovně stanoví.



(5) K rozhodování o žalobách proti rozhodnutím Vězeňské služby je

příslušný okresní soud, v jehož obvodu bylo napadené rozhodnutí vydáno.



§ 77



Výkon postupně uložených trestů



Postupně uložené a dosud zcela nevykonané tresty se považují z hlediska

výkonu trestu za trest jediný.



§ 78



Dozor nad výkonem trestu



(1) Dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu trestu provádí

krajské státní zastupitelství, v jehož obvodu se trest vykonává.



(2) Při výkonu dozoru je státní zástupce oprávněn:



a) v kteroukoliv dobu navštěvovat místa, kde se provádí výkon trestu,



b) nahlížet do dokladů, podle nichž byli odsouzení zbaveni svobody,

hovořit s odsouzenými bez přítomnosti jiných osob,



c) prověřovat, zda příkazy a rozhodnutí Vězeňské služby ve věznici

týkající se výkonu trestu odpovídají zákonům a jiným právním předpisům,



d) žádat od zaměstnanců Vězeňské služby ve věznici potřebná vysvětlení,

předložení spisů, dokladů, příkazů a rozhodnutí týkajících se výkonu

trestu,



e) vydávat příkazy k zachovávání předpisů platných pro výkon trestu,



f) nařídit, aby osoba, která je ve výkonu trestu držena nezákonně, byla

ihned propuštěna.



(3) Vězeňská služba je povinna příkazy státního zástupce podle odstavce

2 bez odkladu provést.



(4) Ustanovením o dozoru není dotčena povinnost Vězeňské služby v

rozsahu své působnosti provádět vlastní kontrolní činnost a oprávnění

ministra, případně orgánů nebo osob jím k tomu zmocněných stanovené

zvláštním zákonem.^1)



§ 79



Úhrada zdravotních služeb ve zvláštních případech



Zdravotní služby poskytnuté odsouzenému, který není pojištěncem podle

zákona o veřejném zdravotním pojištění^23), hradí Vězeňská služba.



Díl 2



Přechodná, zmocňovací a zrušovací ustanovení



§ 80



Časová působnost zákona



Ustanovení tohoto zákona se užijí též na výkon trestů, jež byly

pravomocně uloženy před účinností tohoto zákona.



§ 81



Zmocňovací ustanovení



Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou řád výkonu trestu odnětí

svobody, ve kterém stanoví podrobnosti při



a) přijímání, umísťování, zařazování, přeřazování a propouštění

odsouzených,



b) zajišťování práv odsouzených a jejich sociálního postavení podle

tohoto zákona,



c) realizaci programu zacházení a zaměstnávání odsouzených,



d) zajišťování pořádku a bezpečnosti v místech výkonu trestu,



e) kázeňském řízení,



f) účasti nestátních subjektů na naplňování účelu trestu,



g) režimu výkonu trestu u některých skupin odsouzených, a



h) výkonu ochranného léčení v průběhu výkonu trestu.



§ 82



Zrušovací ustanovení



Zrušuje se zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve

znění zákona č. 173/1968 Sb., zákona č. 100/1970 Sb., zákona č. 47/1973

Sb., zákona č. 179/1990 Sb., zákona č. 294/1993 Sb., nálezu Ústavního

soudu č. 8/1995 Sb. a zákona č. 152/1995 Sb.



ČÁST DRUHÁ



Změna zákona o státním zastupitelství



§ 83



Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění zákona č.

261/1994 Sb. a zákona č. 201/1997 Sb., se mění takto:



1. Za § 4 se vkládá nový § 4a, který zní:



"§ 4a



Státní zastupitelství vykonává v rozsahu a za podmínek stanovených

zvláštním zákonem dozor nad dodržováním právních předpisů v místech,

kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení, ochranná

nebo ústavní výchova a v jiných místech, kde je podle zákonného

oprávnění omezována osobní svoboda.".



2. Za § 11 se vkládá nový § 11a, který zní:



"§ 11a



Oprávnění podle § 10 a § 11 odst. 3 vůči státnímu zástupci pověřenému

výkonem dozoru podle § 4a může vykonávat pouze pověřený státní zástupce

nejblíže vyššího státního zastupitelství, kterému rovněž přísluší právo

dohledu podle § 9 odst. 1 a 2.".



3. Za § 19 se vkládá nový § 19a, který zní:



"§ 19a



Výkonem dozoru podle § 4a a výkonem oprávnění uvedených v § 11a

pověřuje státní zástupce přidělené k určitému státnímu zastupitelství

nejvyšší státní zástupce.".



ČÁST TŘETÍ



Změna zákona o Vězeňské službě a justiční stráži



§ 84



Zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České

republiky, se mění takto:



1. V § 2 odst. 1 písmeno a) včetně poznámek pod čarou č. 1) a 2) zní:



"a) spravuje a střeží ústavy, v nichž se vykonává vazba a trest odnětí

svobody, odpovídá za střežení ústavů, které jsou podle zvláštního

právního předpisu^1) spravovány jinou osobou než Vězeňskou službou, a

odpovídá za střežení věznic pro místní výkon trestu, které jsou

provozovány obcemi podle zvláštního právního předpisu.^2)



1) § 13 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o

změně některých souvisejících zákonů.



2) § 59 zákona č. 169/1999 Sb.".



Dosavadní poznámky pod čarou č. 1) až 5) se označují jako poznámky pod

čarou č. 3) až 7), a to včetně odkazů na poznámky pod čarou.



2. V § 17 odst. 2 se písmeno g) zrušuje; dosavadní písmena h) až m) se

označují jako písmena g) až l).



3. V § 17 se doplňuje odstavec 5, který zní:



"(5) Je-li vzhledem k předchozímu chování odsouzeného, který vykonává

trest ve věznici se zvýšenou ostrahou nebo s ostrahou, důvodná obava,

že by se mohl chovat násilným způsobem, lze při jeho předvádění použít

donucovací prostředky uvedené v odstavci 2 písm. b), c) a e) i bez

splnění podmínek stanovených v odstavci 1. Příslušník je oprávněn

takové donucovací prostředky použít, pokud to je ke splnění účelu úkonu

nezbytné.".



ČÁST ČTVRTÁ



zrušena



§ 85



zrušen



ČÁST PÁTÁ



§ 86



Účinnost



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2000.



Klaus v. r.



Havel v. r.



Zeman v. r.



1) Zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České

republiky.



2) § 203 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších

předpisů.



3b) § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže

za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně

některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže).



4) Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve

znění pozdějších předpisů.



5) Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich

poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších

předpisů, ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a

doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve

znění pozdějších předpisů.



6) Vyhláška č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických

stycích.



Vyhláška č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích.



7) § 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších

předpisů.



8) Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení

církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o

církvích a náboženských společnostech), ve znění nálezu Ústavního soudu

uveřejněného pod č. 4/2003 Sb.



9) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.



10) Zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce,

ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.



11) Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve

znění pozdějších předpisů.



12) § 238 až 247 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



Úmluva o noční práci mladistvých zaměstnaných v průmyslu, vyhlášená pod

č. 460/1990 Sb.



13) § 93 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



15) § 258 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění

pozdějších předpisů.



16) § 250 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



17) § 265, 269 a 270 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších

předpisů.



18) § 365 až 393 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



19) § 266 až 268 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



20) § 250 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



22) § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění

pozdějších předpisů.



23) Zákon č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.