45/2013 Sb.
ZÁKON
ze dne 30. ledna 2013
o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech
trestných činů)
Změna: 77/2015 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
PRÁVA OBĚTÍ TRESTNÝCH ČINŮ A PODPORA SUBJEKTŮ POSKYTUJÍCÍCH POMOC
OBĚTEM TRESTNÝCH ČINŮ
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie^1) a upravuje
a) práva obětí trestných činů,
b) poskytování peněžité pomoci obětem trestných činů státem a
c) vztahy mezi státem a subjekty, které poskytují služby obětem
trestných činů.
§ 2
Vymezení pojmů
(1) Za trestný čin se pro účely tohoto zákona považuje také čin jinak
trestný.
(2) Obětí se rozumí fyzická osoba, které bylo nebo mělo být trestným
činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková nebo nemajetková újma
nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil.
(3) Byla-li trestným činem způsobena smrt oběti, považuje se za oběť
též její příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojenec, osvojitel,
manžel nebo registrovaný partner nebo druh, je-li osobou blízkou. Je-li
těchto osob více, považuje se za oběť každá z nich.
(4) Zvlášť zranitelnou obětí se pro účely tohoto zákona při splnění
podmínek uvedených v odstavci 2 nebo 3 rozumí
a) dítě,
b) osoba, která je postižena fyzickým, mentálním nebo psychickým
hendikepem nebo smyslovým poškozením, které ve spojení s různými
překážkami může bránit plnému a účelnému uplatnění této osoby ve
společnosti ve srovnání s jejími ostatními členy,
c) oběť trestného činu obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku),
d) oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti nebo
trestného činu, který zahrnoval násilí či pohrůžku násilím, jestliže je
v konkrétním případě zvýšené nebezpečí způsobení druhotné újmy zejména
s ohledem na její věk, pohlaví, rasu, národnost, sexuální orientaci,
náboženské vyznání, zdravotní stav, rozumovou vyspělost, schopnost
vyjadřovat se, životní situaci, v níž se nachází, nebo s ohledem na
vztah k osobě podezřelé ze spáchání trestného činu nebo závislost na
ní.
(5) Druhotnou újmou se pro účely tohoto zákona rozumí újma, která
nebyla oběti způsobena trestným činem, ale vznikla v důsledku přístupu
Policie České republiky, orgánů činných v trestním řízení a dalších
orgánů veřejné moci, poskytovatelů zdravotních služeb, subjektů
zapsaných v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů,
znalců, tlumočníků, obhájců a sdělovacích prostředků k ní.
(6) Akreditovaným subjektem se rozumí právnická osoba, které byla
rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“)
udělena akreditace podle § 42.
§ 3
Základní zásady
(1) Každou osobu, která se cítí být obětí spáchaného trestného činu, je
třeba považovat za oběť, nevyjde-li najevo opak nebo nejde-li zcela
zjevně o zneužití postavení oběti podle tohoto zákona. Na postavení
oběti nemá vliv, pokud nebyl pachatel zjištěn nebo odsouzen.
(2) Policie České republiky, orgány činné v trestním řízení a další
orgány veřejné moci, subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci
obětem trestných činů, poskytovatelé zdravotních služeb, znalci,
tlumočníci, obhájci a sdělovací prostředky mají povinnost respektovat
osobnost a důstojnost oběti, přistupovat k oběti zdvořile a šetrně a
podle možností jí vycházet vstříc. Vůči oběti postupují s přihlédnutím
k jejímu věku, zdravotnímu stavu včetně psychického stavu, její
rozumové vyspělosti a kulturní identitě tak, aby nedocházelo k
prohlubování újmy způsobené oběti trestným činem nebo k druhotné újmě.
(3) Oběti přísluší práva podle tohoto zákona bez ohledu na rasu,
etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní
postižení, náboženské vyznání, víru či světový názor. Oběti přísluší
práva podle tohoto zákona bez ohledu na její státní občanství,
nestanoví-li tento zákon jinak.
(4) Policie České republiky, orgány činné v trestním řízení a subjekty
zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů mají
povinnost srozumitelným způsobem informovat oběť o jejích právech a
umožnit jí jejich plné uplatnění. Na žádost oběti jsou tak povinny
učinit i opakovaně.
(5) Policie České republiky a orgány činné v trestním řízení
spolupracují při poskytování pomoci obětem se subjekty poskytujícími
pomoc obětem trestných činů.
HLAVA II
PRÁVA OBĚTÍ TRESTNÝCH ČINŮ
Díl 1
Právo na poskytnutí odborné pomoci
§ 4
Odborná pomoc
Subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů
poskytují obětem v zapsaném rozsahu a za podmínek stanovených tímto
zákonem nebo jiným právním předpisem odbornou pomoc, kterou se rozumí
psychologické poradenství, sociální poradenství, právní pomoc,
poskytování právních informací nebo restorativní programy, a to před
zahájením trestního řízení, v jeho průběhu i po jeho skončení. Odbornou
pomoc poskytují do doby, dokud to vyžaduje její účel.
§ 5
Bezplatná odborná pomoc
(1) Subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných
činů mají povinnost poskytnout odbornou pomoc bez zbytečného odkladu
bezplatně na základě žádosti zvlášť zranitelné oběti, která tuto pomoc
potřebuje. To neplatí, jedná-li se o oběť trestného činu zanedbání
povinné výživy (§ 196 trestního zákoníku), nevzniklo-li tímto činem
nebezpečí nouze nebo trvale nepříznivý následek.
(2) Odstavec 1 nebrání tomu, aby subjekty zapsané v registru
poskytovatelů pomoci obětem trestných činů poskytovaly odbornou pomoc
bezplatně i jiným obětem; jiné právní předpisy týkající se poskytování
těchto služeb tím nejsou dotčeny.
§ 6
Právní pomoc a poskytování právních informací
(1) Právní pomoc je oběti na její žádost poskytována bezplatně za
podmínek a v rozsahu stanoveném v jiném právním předpise.
(2) Právní pomoc obětem podle tohoto zákona mohou za úplatu poskytovat
pouze advokáti.
(3) Subjekty akreditované pro poskytování právních informací a Probační
a mediační služba mohou podle tohoto zákona poskytovat obětem trestných
činů právní informace.
Díl 2
Právo na informace
§ 7
Přístup k informacím
Oběť má v zákonem stanoveném rozsahu právo na přístup k informacím,
které se týkají věci, v níž se stala obětí trestného činu.
§ 8
Informace poskytované oběti Policií České republiky, policejním orgánem
a státním zástupcem
(1) Jakmile se Policie České republiky nebo policejní orgán dostane do
prvního kontaktu s obětí trestného činu, informuje ji i bez žádosti o
tom,
a) u kterého konkrétního orgánu může podat oznámení o skutečnostech
nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a předá oběti kontakt
na tento orgán,
b) na které subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem
trestných činů se může obrátit s žádostí o odbornou pomoc a za jakých
podmínek má právo na poskytnutí bezplatné odborné pomoci, a předá oběti
kontakty na tyto subjekty,
c) za jakých podmínek má právo na přijetí opatření k zajištění bezpečí
podle jiného právního předpisu (§ 14),
d) u kterého konkrétního orgánu získá další informace o věci, ve které
se stala obětí trestného činu,
e) jaké etapy řízení následují po trestním oznámení a jaká je úloha
oběti v těchto etapách,
f) u kterého konkrétního orgánu a jakým způsobem může požádat o
informace podle § 11 odst. 1 a 3, a předá oběti kontakt na tento orgán,
g) za jakých podmínek a v jakém rozsahu má právo na peněžitou pomoc,
včetně poučení o lhůtě pro podání žádosti,
h) u kterého orgánu a jakým způsobem se může domáhat nápravy, jestliže
jsou její práva porušena orgánem veřejné moci nebo jí není umožněno
jejich plné uplatnění,
i) o jaká opatření k ochraně jejích zájmů může požádat, má-li oběť
bydliště v jiném členském státě Evropské unie,
j) jaká další práva má podle tohoto zákona.
(2) Informace podle odstavce 1 se poskytují oběti písemně. Informace
podle odstavce 1 písm. a) až d) musí být oběti rovněž srozumitelně
ústně vysvětleny.
(3) Přijímá-li oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl
spáchán trestný čin, státní zástupce, je povinen oběť písemně a ústně
informovat i bez žádosti v rozsahu podle odstavce 1 písm. b) až d).
(4) Pokud o to oběť požádá, vysvětlí oběti Policie České republiky nebo
policejní orgán srozumitelně ústně i informace podle odstavce 1 písm.
e) až j).
§ 9
Informace poskytované oběti subjektem zapsaným v registru poskytovatelů
pomoci obětem trestných činů
Subjekt zapsaný v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů
poskytne oběti informace o
a) službách, které obětem poskytuje, a jejich rozsahu, včetně
informace, zda je služba poskytována bezplatně; pokud požadovaný druh
služby neposkytuje, odkáže oběť na jiný subjekt zapsaný v registru
poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, který požadovanou službu
poskytuje,
b) právech oběti podle tohoto zákona,
c) právech oběti jako poškozeného podle trestního řádu,
d) průběhu trestního řízení a postavení oběti jako poškozeného a svědka
v něm.
§ 10
Informace poskytované oběti jinými orgány veřejné moci a zdravotnickým
zařízením
(1) Je-li prvním kontaktním místem obecní policie, Vojenská policie,
Vězeňská služba České republiky nebo celní úřad v souvislosti s podáním
vysvětlení, poskytne oběti i bez žádosti informace podle § 8 odst. 1
písm. a) a b).
(8 Je-li prvním kontaktním místem zdravotnické zařízení, které
poskytuje oběti zdravotní péči po spáchání trestného činu, poskytne jí
poskytovatel zdravotních služeb i bez žádosti informace podle § 8 odst.
1 písm. b).
§ 11
Další informace poskytované oběti
(1) Na žádost oběti jí poskytne příslušný orgán činný v trestním řízení
a) pravomocné rozhodnutí, kterým se trestní řízení končí, popřípadě
informaci, že trestní řízení nebylo zahájeno, nebo
b) informaci o stavu trestního řízení, s výjimkou případů, kdy by tato
informace mohla ohrozit dosažení účelu trestního řízení.
(2) Odstavcem 1 nejsou dotčena ustanovení trestního řádu o doručování
písemností poškozenému.
(3) Věznice, poskytovatel zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém
zařízení odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro
výkon zabezpečovací detence informují oběť na její žádost o
a) propuštění nebo uprchnutí obviněného z vazby,
b) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu trestu odnětí
svobody,
c) přerušení výkonu trestu odnětí svobody,
d) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu ústavního ochranného
léčení,
e) změně formy ochranného léčení z ústavní na ambulantní,
f) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu zabezpečovací
detence,
g) změně zabezpečovací detence na ochranné léčení,
h) jakémkoliv vydání obviněného nebo odsouzeného do cizího státu nebo
jeho předání do jiného členského státu Evropské unie v rámci
mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních.
(4) Věznice, poskytovatel zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém
zařízení odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro
výkon zabezpečovací detence informují oběť podle odstavce 3
bezodkladně, nejpozději do 24 hodin od doby, kdy nastala oznamovaná
skutečnost.
(5) Žádost podle odstavce 3 se podává v přípravném řízení policejnímu
orgánu nebo státnímu zástupci a v řízení před soudem soudu, který
rozhoduje nebo rozhodoval v prvním stupni. Pokud je obviněný v době
podání žádosti ve výkonu vazby, ve výkonu trestu, ve výkonu ústavního
ochranného léčení nebo ve výkonu zabezpečovací detence, o podání
žádosti informuje orgán uvedený ve větě první bez průtahů příslušnou
věznici, poskytovatele zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém
zařízení odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro
výkon zabezpečovací detence; v ostatních případech je informuje při
vzetí do vazby nebo při nařízení výkonu trestu, ústavního ochranného
léčení nebo zabezpečovací detence.
(6) Nepodala-li oběť žádost podle odstavce 3, obviněný nebo odsouzený
byl propuštěn nebo uprchl a je-li důvodná obava, že oběti hrozí
nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného nebo odsouzeného na
svobodě, orgán činný v trestním řízení, Probační a mediační služba,
věznice, poskytovatel zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém
zařízení odsouzený vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav pro
výkon zabezpečovací detence neprodleně informuje o této skutečnosti
policejní orgán, který vede nebo vedl trestní řízení v dané trestní
věci, který přijme potřebná opatření k zajištění bezpečí oběti, včetně
jejího vyrozumění o propuštění nebo uprchnutí.
§ 12
Informování oběti, která neovládá český jazyk
Oběti, která prohlásí, že neovládá český jazyk, se informace
a) podle § 8 odst. 1 a 3 a § 11 odst. 6 poskytnou v jazyce, o němž oběť
prohlásí, že mu rozumí, nebo v úředním jazyce státu, jehož je občanem,
a
b) podle § 9, 10 a § 11 odst. 1 písm. b) a § 11 odst. 3 poskytnou v
jazyce, o němž oběť prohlásí, že mu rozumí, nebo v úředním jazyce
státu, jehož je občanem, je-li to možné.
§ 13
Forma a způsob poskytnutí informací
Oběť je třeba informovat srozumitelným způsobem se zohledněním jejího
věku, rozumové a volní vyspělosti a zdravotního stavu včetně
psychického stavu. Informace podle § 9 a § 10 odst. 1 musí být oběti
poskytnuty v písemné i ústní formě. Informace podle § 10 odst. 2 musí
být oběti poskytnuty alespoň písemně.
Díl 3
Právo na ochranu před hrozícím nebezpečím
§ 14
(1) Policista v případech stanovených jiným právním předpisem^2), kdy
dochází k ohrožení bezpečí oběti, provede úkon nebo přijme jiné
opatření k zajištění jejího bezpečí. Stejnou povinnost mají celníci,
příslušníci Vězeňské služby, vojenští policisté a strážníci obecních
policií za podmínek stanovených jiným právním předpisem^3).
(2) Krátkodobou ochranu oběti poskytne Policie České republiky za
podmínek stanovených jiným právním předpisem^2).
(3) Vykázání osoby ze společného obydlí provede Policie České republiky
za podmínek stanovených jiným právním předpisem^2).
(4) Soud vydá na žádost oběti předběžné opatření v občanském soudním
řízení v případě vážného ohrožení jejího života, zdraví, svobody nebo
lidské důstojnosti za podmínek stanovených jiným právním předpisem^4).
(5) Zvláštní ochrana svědka se oběti poskytne za podmínek stanovených
jiným právním předpisem^5).
(6) Utajení totožnosti i podoby oběti v postavení svědka se poskytne za
podmínek stanovených trestním řádem.
(7) Soud nebo státní zástupce vydá předběžné opatření v trestním řízení
za podmínek stanovených trestním řádem.
(8) Justiční orgán vydá evropský ochranný příkaz za podmínek
stanovených zákonem o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech
trestních.
Díl 4
Právo na ochranu soukromí
§ 15
Zveřejňování informací o totožnosti oběti
Zákaz zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti oběti upravuje
trestní řád.
§ 16
Poskytování osobních údajů oběti
Pokud o to oběť, její zmocněnec, zákonný zástupce, opatrovník nebo
důvěrník požádá, vedou se údaje o bydlišti a doručovací adrese oběti,
zmocněnce, zákonného zástupce, opatrovníka nebo důvěrníka, údaje o
jejich místě výkonu zaměstnání či povolání nebo podnikání, a o jejich
osobních, rodinných a majetkových poměrech tak, aby se s nimi mohli
seznamovat pouze orgány činné v trestním řízení, policisté a úředníci
Probační a mediační služby činní v dané věci. Je-li to nezbytné pro
dosažení účelu trestního řízení nebo pro řádné uplatnění práva na
obhajobu osoby, proti níž se trestní řízení vede, zpřístupní potřebné
údaje příslušný policista nebo orgán činný v trestním řízení; o
zpřístupnění a jeho důvodech učiní záznam do spisu.
Díl 5
Právo na ochranu před druhotnou újmou
§ 17
Zabránění kontaktu oběti s osobou, kterou označila za pachatele, s
osobou podezřelou nebo s osobou, proti níž se trestní řízení vede
(1) Oběť má právo požádat v kterémkoliv stadiu trestního řízení,
popřípadě i před jeho zahájením, aby byla při úkonech, kterých se
účastní, učiněna potřebná opatření k zabránění kontaktu oběti s osobou,
kterou označila za pachatele, která je podezřelá ze spáchání trestného
činu, nebo proti níž se vede trestní řízení.
(2) Žádosti podle odstavce 1 jsou příslušné orgány povinny vyhovět,
pokud se jedná o zvlášť zranitelnou oběť a nevylučuje to povaha
prováděného úkonu. Nelze-li této žádosti vyhovět, protože to vylučuje
povaha prováděného úkonu, jsou příslušné orgány povinny učinit vhodná
opatření, aby se oběť nedostala do kontaktu s osobou, kterou označila
za pachatele, která je podezřelá ze spáchání trestného činu, nebo proti
níž se trestní řízení vede, před započetím a po skončení úkonu.
§ 18
Podání vysvětlení a výslech oběti
(1) Otázky směřující do intimní oblasti vyslýchané oběti lze klást jen
tehdy, pokud je to nezbytné pro objasnění skutečností důležitých pro
trestní řízení. Tyto otázky je třeba klást zvlášť šetrně a po obsahové
stránce vyčerpávajícím způsobem, aby nebylo nutné výslech znovu
opakovat; jejich formulaci je třeba při zachování potřebné
ohleduplnosti přizpůsobit věku, osobním zkušenostem a psychickému stavu
oběti.
(2) Oběť má právo kdykoliv podat námitky proti zaměření otázky. Námitka
se poznamená do protokolu. O důvodnosti námitky rozhoduje vyslýchající
orgán.
§ 19
Podání vysvětlení a výslech osobou stejného nebo opačného pohlaví
(1) Oběť může žádat, aby byla v přípravném řízení vyslechnuta osobou
stejného nebo opačného pohlaví. Žádosti zvlášť zranitelné oběti je
nutné vyhovět, nebrání-li tomu důležité důvody. Důvody, které vedly k
zamítnutí žádosti, se poznamenají do protokolu o úkonu.
(2) Zvlášť zranitelná oběť může také žádat, aby v případě, kdy je třeba
její výpověď tlumočit, byl přibrán tlumočník stejného nebo opačného
pohlaví. Orgán činný v trestním řízení žádosti vyhoví, ledaže nelze
provedení úkonu odložit nebo tlumočníka požadovaného pohlaví zajistit.
(3) Odstavce 1 a 2 se obdobně užijí i pro podání vysvětlení podle
jiného právního předpisu.
§ 20
Podání vysvětlení a výslech zvlášť zranitelných obětí
(1) Zvlášť zranitelnou oběť je v trestním řízení nutné vyslýchat
obzvláště citlivě a s ohledem na konkrétní okolnosti, které ji činí
zvlášť zranitelnou.
(2) Je-li to možné, výslech zvlášť zranitelných obětí v přípravném
řízení provádí osoba k tomu vyškolená. Je-li obětí dítě, výslech v
přípravném řízení provádí vždy osoba k tomu vyškolená s výjimkou
případů, kdy se jedná o úkon neodkladný a vyškolenou osobu nelze
zajistit.
(3) Výslech zvlášť zranitelné oběti se provádí tak, aby později nemusel
být opakován. V případě dalšího výslechu před stejným orgánem je
vyslýchajícím zpravidla stejná osoba, nebrání-li tomu důležité důvody.
(4) Nepřeje-li si zvlášť zranitelná oběť bezprostřední vizuální kontakt
s osobou podezřelou ze spáchání trestného činu nebo s osobou, proti níž
se trestní řízení vede, učiní se, nebrání-li tomu závažné důvody,
potřebná opatření, aby k takovému vizuálnímu kontaktu nedošlo, zejména
se využívá audiovizuální techniky, je-li to technicky možné. Přitom je
třeba zajistit, aby nebylo porušeno právo na obhajobu.
(5) Odstavce 1 až 4 se obdobně užijí i pro podání vysvětlení podle
jiného právního předpisu.
§ 21
Právo na doprovod důvěrníkem
(1) Oběť má právo, aby ji k úkonům trestního řízení a k podání
vysvětlení doprovázel důvěrník.
(2) Důvěrníkem může být fyzická osoba způsobilá k právním úkonům,
kterou si oběť zvolí. Důvěrník poskytuje oběti potřebnou, zejména
psychickou, pomoc. Důvěrník může být zároveň zmocněncem oběti.
Důvěrníkem nemůže být osoba, která má v trestním řízení postavení
obviněného, obhájce, svědka, znalce nebo tlumočníka.
(3) Důvěrník nemůže zasahovat do průběhu úkonu.
(4) Vyloučit důvěrníka z účasti na úkonu lze pouze výjimečně, jestliže
by účast důvěrníka narušovala průběh úkonu nebo ohrozila dosažení účelu
úkonu. V případě, že byl důvěrník vyloučen, je nutné umožnit oběti, aby
si zvolila jiného důvěrníka, ledaže uvedený úkon nelze odložit nebo by
jeho odložení bylo spojeno s nepřiměřenými obtížemi nebo náklady.
§ 22
Prohlášení oběti o dopadu trestného činu na její život
Oběť má právo v kterémkoliv stadiu trestního řízení učinit prohlášení o
tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na její dosavadní život. Oběť
může učinit prohlášení i písemně.
Díl 6
Právo na peněžitou pomoc
§ 23
(1) Oběť má za podmínek stanovených tímto zákonem právo na peněžitou
pomoc, kterou jí poskytne stát.
(2) Peněžitá pomoc se poskytuje oběti, která
a) je státním občanem České republiky, pokud má na území České
republiky místo trvalého pobytu, pokud se na území České republiky
obvykle zdržuje nebo pokud se na území České republiky stala obětí
trestného činu,
b) je cizincem, pokud má trvalý pobyt nebo oprávněně pobývá na území
jiného členského státu Evropské unie a stala se obětí trestného činu na
území České republiky,
c) je cizincem, pokud na území České republiky v souladu s jinými
právními předpisy pobývá nepřetržitě po dobu delší než 90 dnů a stala
se obětí trestného činu na území České republiky, nebo
d) je cizincem, který se stal obětí trestného činu na území České
republiky a který požádal o mezinárodní ochranu, kterému byl udělen
azyl nebo kterému byla udělena doplňková ochrana na území České
republiky.
(3) Obětem, kterými jsou cizí státní příslušníci neuvedení v odstavci
2, se peněžitá pomoc poskytuje pouze za podmínek a v rozsahu stanoveném
vyhlášenou mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána.
(4) Ve věcech peněžité pomoci jedná jménem státu ministerstvo.
§ 24
Okruh oprávněných žadatelů
(1) Právo na peněžitou pomoc má
a) oběť, které bylo v důsledku trestného činu ublíženo na zdraví,
b) oběť, které byla v důsledku trestného činu způsobena těžká újma na
zdraví,
c) osoba pozůstalá po oběti, která v důsledku trestného činu zemřela,
byla-li rodičem, manželem, registrovaným partnerem, dítětem nebo
sourozencem zemřelého a současně v době jeho smrti s ním žila v
domácnosti, nebo osoba, které zemřelý poskytoval nebo byl povinen
poskytovat výživu,
d) oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti a
dítě, které je obětí trestného činu týrání svěřené osoby (§ 198
trestního zákoníku), kterým vznikla nemajetková újma.
(2) Ublížením na zdraví se pro účely tohoto zákona rozumí takový stav
záležející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením
normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje nejméně po dobu
tří týdnů obvyklý způsob života oběti a který vyžaduje lékařského
ošetření.
(3) Těžkou újmou na zdraví se pro účely tohoto zákona rozumí jen vážná
porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou
újmou na zdraví
a) zmrzačení,
b) ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti,
c) ochromení údu,
d) ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí,
e) poškození důležitého orgánu,
f) zohyzdění,
g) vyvolání potratu nebo usmrcení plodu,
h) mučivé útrapy, nebo
i) porucha zdraví trvající nejméně po dobu 6 týdnů.
§ 25
Účel peněžité pomoci
(1) Peněžitá pomoc spočívá v jednorázovém poskytnutí peněžité částky k
překlenutí zhoršené sociální situace způsobené oběti trestným činem.
Peněžitá pomoc oběti uvedené v § 24 odst. 1 písm. d) spočívá v úhradě
nákladů spojených s poskytnutím odborné psychoterapie a fyzioterapie či
jiné odborné služby zaměřené na nápravu vzniklé nemajetkové újmy.
(2) Peněžitá pomoc se poskytne, pokud nemajetková újma, škoda na zdraví
nebo škoda vzniklá v důsledku smrti způsobené trestným činem nebyla
plně nahrazena.
§ 26
Předpoklady poskytnutí peněžité pomoci
(1) Peněžitá pomoc se poskytne, jestliže pachatel trestného činu,
kterým byla způsobena škoda na zdraví nebo nemajetková újma, byl uznán
vinným nebo zproštěn obžaloby pro nepříčetnost.
(2) Nejsou-li na základě výsledku šetření orgánů činných v trestním
řízení důvodné pochybnosti o tom, že se stal trestný čin, v důsledku
kterého byla oběti způsobena smrt, škoda na zdraví nebo nemajetková
újma, peněžitá pomoc se poskytne také tehdy, jestliže
a) byla věc odložena z důvodu podle § 159a odst. 2 až 4 trestního řádu
nebo protože se pachatele nepodařilo zjistit nebo je trestně
neodpovědný pro nepříčetnost,
b) trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu podle § 172 odst. 1 písm. d)
nebo e) nebo podle § 172 odst. 2 trestního řádu, nebo
c) rozhodnutí podle odstavce 1 dosud nebylo vyhlášeno nebo nenabylo
právní moci.
§ 27
Důvody neposkytnutí peněžité pomoci
Stát neposkytne peněžitou pomoc, jestliže oběť
a) je stíhána jako spoluobviněná v trestním řízení vedeném pro trestný
čin, v důsledku kterého byla poškozena na zdraví nebo jí byla způsobena
nemajetková újma, nebo byla účastníkem takového trestného činu,
b) nedala souhlas k trestnímu stíhání pachatele trestného činu v
případě, kdy tento souhlas je podmínkou zahájení trestního stíhání nebo
pokračování v něm, anebo vzala-li takový souhlas zpět, nebo
c) neposkytla orgánům činným v trestním řízení potřebnou součinnost
zejména tím, že bez zbytečného odkladu bez vážného důvodu nepodala
oznámení o trestném činu, v souvislosti s nímž požaduje náhradu škody
nebo nemajetkové újmy, nebo jako svědek v trestním řízení využila s
odvoláním na svůj poměr k pachateli práva odepřít výpověď.
§ 28
Výše peněžité pomoci
(1) Peněžitá pomoc se poskytne na žádost oběti uvedené
a) v § 24 odst. 1 písm. a) v paušální částce 10 000 Kč nebo ve výši,
která představuje obětí prokázanou ztrátu na výdělku a prokázané
náklady spojené s léčením, snížené o součet všech částek, které oběť z
titulu náhrady škody již obdržela; peněžitá pomoc nesmí přesáhnout ve
svém součtu částku 200 000 Kč,
b) v § 24 odst. 1 písm. b) v paušální částce 50 000 Kč nebo ve výši,
která představuje obětí prokázanou ztrátu na výdělku a prokázané
náklady spojené s léčením, snížené o součet všech částek, které oběť z
titulu náhrady škody již obdržela; peněžitá pomoc nesmí přesáhnout ve
svém součtu částku 200 000 Kč,
c) v § 24 odst. 1 písm. c) v paušální částce 200 000 Kč nebo jde-li o
sourozence zemřelého v paušální částce 175 000 Kč; peněžitá pomoc
poskytovaná více obětem nesmí ve svém součtu přesáhnout částku 600 000
Kč; pokud by peněžitá pomoc ve svém součtu přesáhla tuto částku, částka
poskytovaná každé oběti se přiměřeně zkrátí,
d) v § 24 odst. 1 písm. d) na úhradu nákladů spojených s poskytnutím
odborné psychoterapie a fyzioterapie či jiné odborné služby zaměřené na
nápravu vzniklé nemajetkové újmy, a to až do celkové výše 50 000 Kč,
pokud jí nebyla peněžitá pomoc poskytnuta již podle písmene a).
(2) Jestliže o náhradě škody nebo nemajetkové újmy bylo již rozhodnuto
pravomocným rozsudkem, je výše způsobené škody nebo nemajetkové újmy
zjištěná v rozsudku závazná pro stanovení peněžité pomoci v rozsahu, v
jakém již bylo o náhradě škody nebo nemajetkové újmy rozhodnuto.
(3) Pokud se výše peněžité pomoci poskytované podle odstavce 1 písm. a)
a b) určuje podle prokazované ztráty na výdělku, přihlédne se i k
výdělku, který oběti ujde v budoucnosti. Prokáže-li oběť poté, co jí
byla poskytnuta peněžitá pomoc podle odstavce 1 písm. a) a b), že jí
vzniklá škoda je vyšší, než jaká byla podkladem pro poskytnutí peněžité
pomoci, lze jí poskytnout na její žádost podanou ve lhůtě stanovené v §
30 peněžitou pomoc opětovně; přitom se přihlédne k částkám již
vyplaceným.
§ 29
Snížení a nepřiznání peněžité pomoci
Peněžitá pomoc stanovená podle § 28 může být snížena nebo se nepřizná s
přihlédnutím k sociální situaci oběti a k tomu,
a) do jaké míry oběť spoluzavinila vznik újmy a
b) zda oběť využila všech zákonných prostředků, aby uplatnila nárok na
náhradu škody nebo nemajetkové újmy na pachateli nebo na jiné osobě,
která je povinna škodu nahradit.
§ 30
Posuzování žádosti o peněžitou pomoc
(1) Ministerstvo poskytuje oběti jménem státu peněžitou pomoc na
základě žádosti.
(2) Žádost o poskytnutí peněžité pomoci lze podat u ministerstva
nejpozději do 2 let ode dne, kdy se oběť dozvěděla o újmě způsobené
trestným činem, nejpozději však do 5 let od spáchání trestného činu,
jinak právo zaniká.
(3) Ministerstvo žadateli písemně potvrdí přijetí žádosti. Ministerstvo
vydá rozhodnutí o žádosti nejpozději do 3 měsíců od zahájení řízení, k
nimž se připočítává doba
a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní
šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo
doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří
doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ,
b) nutná k provedení dožádání, ke zpracování znaleckého posudku nebo k
doručení písemnosti do ciziny.
(4) S účastníky řízení, kteří neovládají český jazyk, může být jednáno
i v jazyce slovenském nebo anglickém; to platí i pro vyhotovování
písemností.
(5) V řízení o žádosti o peněžitou pomoc nelze podat řádný opravný
prostředek. Rozhodnutí nelze přezkoumat v přezkumném řízení.
(6) Proti pravomocnému rozhodnutí může žadatel podat žalobu podle
soudního řádu správního.
§ 31
Náležitosti žádosti
(1) V žádosti o poskytnutí peněžité pomoci je třeba uvést jméno,
popřípadě jména, a příjmení oběti, datum jejího narození a adresu
bydliště a připojit k ní
a) poslední rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení o trestném činu
nebo o jeho oznámení; nemůže-li oběť takové rozhodnutí připojit, je
třeba, aby označila orgán činný v trestním řízení, který o trestném
činu naposledy konal řízení, a uvedla údaje o osobě podezřelé ze
spáchání trestného činu, pokud je jí známa,
b) údaje o škodě nebo o nemajetkové újmě vzniklé v důsledku trestného
činu a o jejím rozsahu, popřípadě o rozsahu, v jakém již škoda nebo
nemajetková újma byla nahrazena, a o úkonech, které oběť učinila k
vymáhání náhrady škody nebo nemajetkové újmy,
c) údaje o svých majetkových a výdělkových poměrech, d) doklady, které
má oběť k dispozici a které mohou dokázat údaje uvedené pod písmeny b)
a c).
(2) Doklady o majetkových poměrech podle odstavce 1 písm. c) lze
nahradit čestným prohlášením.
(3) Žadatel o poskytnutí peněžité pomoci podle § 28 odst. 1 písm. a) a
b) je povinen k žádosti přiložit lékařskou zprávu prokazující vzniklou
škodu na zdraví.
(4) Žadatel o poskytnutí peněžité pomoci podle § 28 odst. 1 písm. c) je
povinen označit důkazy prokazující, že je osobou uvedenou v § 24 odst.
1 písm. c), a dále je povinen v žádosti uvést, zda je jedinou osobou
splňující podmínky uvedené v § 24 odst. 1 písm. c), popřípadě kolik
osob tyto podmínky splňuje, pokud jsou mu tyto skutečnosti známy.
(5) Změní-li se po podání žádosti o poskytnutí peněžité pomoci
okolnosti, které mají vliv na posouzení žádosti o poskytnutí peněžité
pomoci a stanovení její výše, zejména dojde-li pouze k částečné náhradě
škody nebo nemajetkové újmy, je žadatel povinen na tyto okolnosti
ministerstvo bezodkladně upozornit.
§ 32
Povinnost poskytnout součinnost
(1) Každý je povinen sdělit ministerstvu skutečnosti, které mají význam
pro ověřování splnění podmínek pro poskytnutí peněžité pomoci.
(2) Při ověřování splnění podmínek pro poskytování peněžité pomoci je
oprávněná úřední osoba ministerstva oprávněna nahlížet do trestních
spisů; orgány činné v trestním řízení jsou povinny jí nahlédnutí do
trestních spisů umožnit.
§ 33
Přechod nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy
Poskytnutím peněžité pomoci oběti přechází nárok oběti na náhradu škody
nebo nemajetkové újmy vůči pachateli na stát, a to v rozsahu poskytnuté
peněžité pomoci.
§ 34
Poskytování peněžité pomoci obětem trestné činnosti v přeshraničních
případech s členskými státy Evropské unie
Přeshraničním případem s členskými státy Evropské unie se pro účely
tohoto zákona rozumí případ, kdy o poskytnutí peněžité pomoci oběti
trestného činu rozhoduje příslušný orgán členského státu Evropské unie,
na jehož území byl trestný čin spáchán, v případech, kdy obětí byla
osoba, která má místo trvalého pobytu nebo oprávněně pobývá na území
jiného členského státu Evropské unie (dále jen „přeshraniční případ“).
§ 35
Zajištění peněžité pomoci v přeshraničních případech, kdy obětí byla
osoba s pobytem na území České republiky
(1) Ministerstvo je povinno v přeshraničních případech osobám uvedeným
v § 23 odst. 2 písm. a), c) a d), pokud se staly obětí trestného činu,
který byl spáchán na území jiného členského státu Evropské unie,
poskytnout potřebnou součinnost k tomu, aby žádost o poskytnutí
peněžité pomoci v přeshraničních případech splňovala všechny
náležitosti stanovené právem příslušného členského státu Evropské unie,
jehož orgán bude o poskytnutí peněžité pomoci rozhodovat; za tím účelem
zejména
a) poskytuje základní informace o možnostech obdržet peněžitou pomoc a
formuláře žádostí o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních
případech,
b) na žádost oběti poskytuje informace o tom, jak žádost o poskytnutí
peněžité pomoci v přeshraničních případech vyplnit a kterými dokumenty
ji doložit,
c) přijímá žádosti o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních
případech,
d) pořizuje na náklad státu překlad žádosti o poskytnutí peněžité
pomoci v přeshraničních případech a jejích příloh do cizího jazyka,
e) na žádost oběti poskytuje součinnost v případě, že příslušný orgán
jiného členského státu Evropské unie požádá o dodatečné informace,
f) na žádost oběti zasílá bezodkladně příslušnému orgánu jiného
členského státu Evropské unie dodatečné informace vyžádané podle
písmene e), popřípadě i seznam veškerých postupovaných dokumentů,
g) postupuje vyplněnou žádost o poskytnutí peněžité pomoci v
přeshraničních případech a její přílohy příslušnému orgánu jiného
členského státu Evropské unie.
(2) Ministerstvo na žádost příslušného orgánu jiného členského státu
Evropské unie
a) zajistí výslech osoby, která podala žádost o poskytnutí peněžité
pomoci v přeshraničních případech, nebo jiné v žádosti uvedené osoby
jako svědka nebo znalce tímto orgánem zejména prostřednictvím
videotelefonu nebo telefonu, nebo
b) vyslechne osoby uvedené v písmenu a); o výslechu pořídí zápis, který
nemusí být překládán, a který zašle příslušnému orgánu jiného členského
státu Evropské unie.
(3) Osoby uvedené v odstavci 2 písm. a) lze vyslechnout pouze s jejich
souhlasem.
§ 36
Zajištění peněžité pomoci v přeshraničních případech, kdy obětí byla
osoba s pobytem na území jiného členského státu Evropské unie
(1) Ministerstvo rozhoduje o poskytnutí peněžité pomoci v
přeshraničních případech osobám, které mají místo trvalého pobytu nebo
oprávněně pobývají na území jiného členského státu Evropské unie, pokud
se na území České republiky staly obětí trestného činu. V těchto
případech ministerstvo
a) přijímá žádosti obětí trestného činu a jejich přílohy postoupené
příslušným orgánem jiného členského státu Evropské unie, na jehož území
má oběť trestného činu místo trvalého pobytu nebo na něm oprávněně
pobývá,
b) v případě potřeby požádá příslušný orgán jiného členského státu
Evropské unie, na jehož území má oběť trestného činu místo trvalého
pobytu nebo na něm oprávněně pobývá, o dodatečné informace, popřípadě o
výslech oběti nebo jiné v žádosti uvedené osoby jako svědka nebo
znalce,
c) přijímá dodatečné informace a popřípadě i seznam veškerých
postupovaných dokumentů na základě žádosti uvedené v písmenu b).
(2) Ministerstvo bez zbytečného odkladu po obdržení žádosti o
poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních případech zašle osobě
uvedené v odstavci 1, která podala žádost, a příslušnému orgánu jiného
členského státu Evropské unie, na jehož území má místo trvalého pobytu
nebo na jehož území se obvykle zdržuje,
a) oznámení o obdržení žádosti,
b) informaci o úřední osobě, která se věcí zabývá, a o úředním místě, u
kterého je žádost vyřizována,
c) informaci o přibližné době, v níž bude o žádosti rozhodnuto.
(3) Ministerstvo zašle rozhodnutí o žádosti o poskytnutí peněžité
pomoci v přeshraničních případech osobě uvedené v odstavci 1 a
příslušnému orgánu jiného členského státu Evropské unie.
(4) Peněžitou pomoc nelze poskytnout, pokud byla žádost o její
poskytnutí podána v jiném státě. Ministerstvo vyzve osobu uvedenou v
odstavci 1, aby čestným prohlášením potvrdila, že takový nebo obdobný
nárok neuplatnila v jiném státě. Pokud osoba uvedená v odstavci 1
čestné prohlášení nepředloží, peněžitá pomoc se neposkytne.
(5) Lhůta uvedená v § 30 odst. 2 je zachována i v případě, kdy byla
žádost o poskytnutí peněžité pomoci oběti podána u příslušného orgánu
jiného členského státu Evropské unie, na jehož území má oběť místo
trvalého pobytu nebo se na něm obvykle zdržuje.
§ 37
Vztah k občanskému zákoníku
Není-li v tomto dílu stanoveno jinak, řídí se jím upravené právní
vztahy občanským zákoníkem.
HLAVA III
PODPORA SUBJEKTŮ POSKYTUJÍCÍCH POMOC OBĚTEM TRESTNÝCH ČINŮ
§ 38
Podpora ze strany státu
(1) Ministerstvo podporuje činnost subjektů poskytujících pomoc obětem
trestných činů poskytováním dotací ze státního rozpočtu za podmínek a v
rozsahu stanovených tímto zákonem. Tím není dotčeno poskytování dotací
podle jiného právního předpisu.
(2) Dotaci ze státního rozpočtu podle odstavce 1 věty první mohou
získat jen akreditované subjekty. Na udělení dotace není právní nárok.
§ 39
Subjekty poskytující pomoc obětem trestných činů
(1) Subjekt, který hodlá poskytovat pomoc obětem trestných činů podle
tohoto zákona a získat dotaci ze státního rozpočtu na svou činnost, se
musí akreditovat pro jednu nebo obě služby, kterými jsou
a) poskytování právních informací a
b) restorativní programy.
(2) Služby psychologického a sociálního poradenství jsou oprávněny
obětem poskytovat subjekty, které získaly oprávnění pro poskytování
sociálního poradenství a služeb sociální prevence na základě rozhodnutí
o registraci podle zákona upravujícího poskytování sociálních služeb.
Dotace ze státního rozpočtu na tyto služby náleží subjektu jen podle
zákona upravujícího poskytování sociálních služeb.
(3) Akreditací pro službu poskytování právních informací nejsou dotčena
ustanovení o zastupování v řízení podle jiných právních předpisů.
§ 40
Podmínky pro udělení akreditace
(1) Podmínkou pro udělení akreditace je
a) doložení popisu realizace poskytovaných služeb, který je v souladu
se standardy kvality poskytovaných služeb (§ 44 odst. 2),
b) skutečnost, že žadatel je právnickou osobou, která byla založena za
jiným účelem, než je podnikání,
c) vlastnické nebo jiné užívací právo k objektu nebo prostorám, v nichž
budou poskytovány služby,
d) poskytování pomoci obětem žadatelem nejméně po dobu jednoho roku
před podáním žádosti podle tohoto zákona,
e) bezúhonnost žadatele a všech fyzických osob, které budou služby
poskytovat,
f) odborná způsobilost alespoň jedné fyzické osoby, která bude
garantovat úroveň služeb spočívajících v poskytování právních
informací,
g) pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při poskytování služeb
podle tohoto zákona.
(2) Za bezúhonného se považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen pro
úmyslný trestný čin nebo trestný čin spáchaný z nedbalosti v
souvislosti s vykonáváním činností při poskytování služeb nebo činností
s nimi srovnatelných, anebo ten, jehož odsouzení pro tyto trestné činy
bylo zahlazeno nebo se na něj z jiných důvodů hledí, jako by nebyl
odsouzen.
(3) Za odborně způsobilou k poskytování právních informací se považuje
osoba, která získala úplné vysokoškolské vzdělání v oboru právo v
magisterském studijním programu.
§ 41
Žádost o akreditaci
(1) Žádost o akreditaci obsahuje kromě obecných náležitostí stanovených
správním řádem
a) druh služby, kterou bude žadatel poskytovat,
b) okruh obětí, kterým je služba určena,
c) popis realizace poskytovaných služeb, který je v souladu se
standardy kvality poskytovaných služeb (§ 44 odst. 2),
d) popis personálního zajištění poskytovaných služeb,
e) časový rozsah poskytování služeb,
f) kapacitu poskytovaných služeb,
g) den započetí poskytování služeb,
h) vymezení území, na němž budou služby poskytovány.
(2) K žádosti se přikládají
a) doklady o bezúhonnosti, s výjimkou výpisu z evidence Rejstříku
trestů,
b) úředně ověřené kopie zakladatelských dokumentů a dokladů o
registraci podle jiných právních předpisů, popřípadě výpis z obchodního
rejstříku nebo jiné evidence podle jiných právních předpisů,
c) doklady nebo jejich úředně ověřené kopie prokazující odbornou
způsobilost fyzických osob, které budou poskytovat službu spočívající v
poskytování právních informací,
d) doklad o vlastnickém nebo jiném užívacím právu k objektu nebo
prostorám, v nichž budou poskytovány služby, z něhož vyplývá oprávnění
žadatele tyto objekty nebo prostory užívat,
e) doklad o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při poskytování
služeb podle tohoto zákona,
f) čestné prohlášení o skutečnosti podle § 40 odst. 1 písm. d).
(3) Bezúhonnost se dokládá výpisem z evidence Rejstříku trestů a dále
a) u fyzických osob doklady prokazujícími splnění podmínky bezúhonnosti
vydanými státy, ve kterých se osoba zdržovala v posledních 3 letech
nepřetržitě déle než 3 měsíce, nebo jiným dokladem prokazujícím
bezúhonnost této osoby a
b) u právnických osob se sídlem mimo území České republiky výpisem z
Rejstříku trestů nebo jiným obdobným dokladem vydaným státem, ve kterém
mají sídlo.
(4) Výpis z evidence Rejstříku trestů a další doklady, jimiž se dokládá
bezúhonnost, nesmí být starší 3 měsíců. Za účelem doložení bezúhonnosti
si ministerstvo vyžádá podle jiného právního předpisu^6) výpis z
evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku
trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické
podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(5) Odborná způsobilost se dokládá úředně ověřenou kopií
vysokoškolského diplomu v oboru právo v magisterském studijním
programu. Při uznávání odborné způsobilosti státních příslušníků jiných
členských států Evropské unie se postupuje podle jiného právního
předpisu^7).
§ 42
Rozhodnutí o udělení akreditace
(1) Akreditace pro služby uvedené v § 39 odst. 1 vzniká rozhodnutím o
udělení akreditace. O udělení akreditace rozhoduje ve správním řízení
na základě žádosti ministerstvo.
(2) Rozhodnutí o udělení akreditace obsahuje, kromě obecných
náležitostí stanovených správním řádem,
a) označení akreditovaného subjektu,
b) identifikační číslo osoby přidělené akreditovanému subjektu,
c) název a místo zařízení anebo místo nebo místa poskytování služeb,
d) druh služeb, které budou poskytovány,
e) okruh obětí, kterým budou služby poskytovány,
f) den započetí poskytování služeb,
g) údaj o kapacitě poskytovaných služeb.
§ 43
Změna, zrušení a zánik akreditace
(1) Akreditovaný subjekt je povinen písemně oznámit ministerstvu
všechny změny týkající se údajů obsažených v rozhodnutí o udělení
akreditace a v žádosti o akreditaci a změny v dokladech přikládaných k
žádosti o akreditaci a doložit tyto změny příslušnými doklady, a to do
15 dnů ode dne, kdy k nim došlo.
(2) Na základě oznámení rozhodne ministerstvo o změně akreditace.
(3) Ministerstvo rozhodne o zrušení akreditace, jestliže
a) akreditovaný subjekt přestane splňovat podmínky pro udělení
akreditace,
b) akreditovaný subjekt nesplňuje standardy kvality poskytovaných
služeb a k nápravě nedošlo ani na základě uložených opatření,
c) akreditovaný subjekt neplní své povinnosti nebo poruší svou
povinnost zvlášť závažným způsobem,
d) akreditovaný subjekt požádá o zrušení akreditace; tato žádost musí
být podána nejméně 3 měsíce přede dnem ukončení činnosti.
(4) Akreditace zaniká dnem zániku právnické osoby. Akreditace je
nepřevoditelná.
§ 44
Povinnosti akreditovaných subjektů
(1) Akreditovaný subjekt je povinen
a) poskytnout oběti bezplatně službu podle § 5 a § 6 odst. 3 v rozsahu
akreditace,
b) poskytnout oběti informace podle § 9,
c) vést evidenci obětí, které požádaly o poskytnutí služby, a
poskytnutých služeb,
d) dodržovat standardy kvality poskytovaných služeb stanovené
prováděcím právním předpisem.
(2) Standardy kvality poskytovaných služeb jsou souborem kritérií,
jejichž prostřednictvím je definována úroveň kvality poskytování
jednotlivých služeb poskytovaných obětem v oblasti personálního a
provozního zabezpečení a v oblasti vztahů mezi akreditovaným subjektem
a obětí, které je služba poskytována.
(3) Poskytnutí služby je akreditovaný subjekt oprávněn odmítnout
a) z důvodu naplnění svých kapacit,
b) byly-li služby poskytnuty osobě, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy
oběti,
c) jestliže zájmy oběti, která žádá o poskytnutí služby, jsou v rozporu
se zájmy akreditovaného subjektu, nebo
d) jestliže oběť neposkytuje odpovídající součinnost nebo došlo k
narušení důvěry mezi obětí a akreditovaným subjektem.
§ 45
Kontrola plnění podmínek akreditace a povinností akreditovaných
subjektů
(1) Ministerstvo kontroluje plnění podmínek stanovených pro akreditaci
u akreditovaného subjektu a plnění jeho povinností. Postup při této
kontrole se řídí zákonem upravujícím státní kontrolu.
(2) Pro kontrolu plnění standardů kvality poskytovaných služeb u
akreditovaného subjektu podle odstavce 1 může ministerstvo zřídit
hodnotící komisi.
(3) Ministerstvo je oprávněno ukládat akreditovaným subjektům opatření
k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole. Akreditovaný subjekt
je povinen splnit uložená opatření ve stanovené lhůtě.
(4) Ministerstvo přijímá a prověřuje stížnosti na postup akreditovaných
subjektů.
§ 46
Povinnost mlčenlivosti
Každý je povinen zachovávat mlčenlivost o údajích týkajících se osob,
kterým jsou poskytovány služby podle tohoto zákona, o nichž se dozví v
souvislosti s poskytováním těchto služeb nebo v souvislosti s kontrolní
činností podle § 45, není-li tímto zákonem stanoveno jinak. Této
povinnosti může být zproštěn pouze tím, v jehož zájmu tuto povinnost
má, a to jen písemně s uvedením rozsahu a účelu zproštění.
§ 47
Právní pomoc poskytovaná advokátem
(1) Advokáta zapíše ministerstvo na jeho žádost do registru
poskytovatelů pomoci obětem trestných činů pro služby spočívající v
právní pomoci, pokud souhlasí s poskytováním právní pomoci obětem
vymezeným v § 5 odst. 1 alespoň v omezeném rozsahu bezplatně.
(2) Žádost podle odstavce 1 obsahuje
a) jméno, popřípadě jména, a příjmení advokáta, adresu sídla, evidenční
číslo České advokátní komory, identifikační číslo osoby,
b) prohlášení, že advokát souhlasí s poskytováním právní pomoci
bezplatně obětem vymezeným v § 5 odst. 1 s uvedením rozsahu bezplatné
právní pomoci,
c) uvedení soudu, v jehož obvodě advokát působí, pro účely právní
pomoci,
d) okruh obětí, kterým budou služby poskytovány,
e) den započetí poskytování služeb.
(3) K žádosti se přikládá výpis ze seznamu advokátů vedeného Českou
advokátní komorou nikoliv starší 3 měsíců.
(4) Advokát je povinen poskytnout právní pomoc bezplatně v rozsahu,
který uvedl v žádosti o zápis do registru poskytovatelů pomoci obětem
trestných činů. Bezdůvodné odepření bezplatného poskytnutí právní
pomoci je důvodem vyškrtnutí z registru poskytovatelů pomoci obětem
trestných činů.
(5) Je-li u ministerstva podána stížnost na advokáta, zapsaného v
registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů pro služby
spočívající v právní pomoci, postoupí ministerstvo stížnost České
advokátní komoře. Tím není dotčeno právo ministra spravedlnosti podat
kárnou žalobu podle jiného právního předpisu.
(6) Na základě žádosti advokáta vyškrtne ministerstvo bez zbytečného
odkladu advokáta z registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů
nebo provede požadovanou změnu zapisovaných údajů.
§ 48
Registr poskytovatelů pomoci obětem trestných činů
(1) Ministerstvo vede registr poskytovatelů pomoci obětem trestných
činů, do kterého zapisuje
a) subjekty podle § 39 odst. 2 na základě jejich žádosti,
b) akreditované subjekty podle § 39 odst. 1,
c) advokáty na základě žádosti podle § 47,
d) střediska Probační a mediační služby.
(2) Subjekt podle § 39 odst. 2 k žádosti o zápis do registru
poskytovatelů pomoci obětem trestných činů přiloží úředně ověřené
rozhodnutí o registraci podle zákona upravujícího poskytování
sociálních služeb. Ministerstvo zašle informaci o zápisu do registru
poskytovatelů pomoci obětem trestných činů orgánu, který rozhodl o
registraci tohoto subjektu podle zákona upravujícího poskytování
sociálních služeb. Je-li u ministerstva podána stížnost na činnost
subjektu registrovaného podle zákona upravujícího poskytování
sociálních služeb, postoupí ji ministerstvo inspekci poskytování
sociálních služeb. Ministerstvo vyškrtne subjekt z registru
poskytovatelů pomoci obětem trestných činů také na základě jeho
žádosti.
(3) Registr poskytovatelů pomoci obětem trestných činů obsahuje údaje
podle § 42 odst. 2, § 47 odst. 2, v případě subjektů akreditovaných pro
poskytování právních informací i informaci o počtu odborně způsobilých
osob podle § 40 odst. 3 a v případě subjektů podle § 39 odst. 2 údaje
uvedené v rozhodnutí o registraci podle zákona upravujícího poskytování
sociálních služeb. U středisek Probační a mediační služby se uvádí
adresa střediska.
(4) Registr poskytovatelů pomoci obětem trestných činů je veden v
informačním systému veřejné správy. Registr je veřejným seznamem, který
je dostupný na internetových stránkách ministerstva. Do registru má
každý právo bezplatně nahlížet.
HLAVA IV
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 49
Zmocňovací ustanovení
Ministerstvo stanoví vyhláškou
a) vzor formuláře žádosti o poskytnutí peněžité pomoci v přeshraničních
případech podle § 35 odst. 1 písm. a),
b) vzor formuláře pro předávání žádostí o poskytnutí peněžité pomoci v
přeshraničních případech podle § 35 odst. 1 písm. g),
c) vzor formuláře pro předávání rozhodnutí o žádosti o odškodnění v
přeshraničních případech podle § 36 odst. 3,
d) jiné než úřední jazyky, v nichž se postupují žádosti o poskytnutí
peněžité pomoci a jejich přílohy podle § 35 odst. 1 písm. g), dodatečné
informace a seznam veškerých postupovaných dokumentů podle § 35 odst. 1
písm. f), žádosti o dodatečné informace podle § 36 odst. 1 písm. b) a
informace podle § 36 odst. 2,
e) úřední jazyky ostatních členských států Evropské unie, v nichž bude
ministerstvo přijímat žádosti o poskytnutí peněžité pomoci a jejich
přílohy podle § 36 odst. 1 písm. a) a dodatečné informace, popřípadě
seznam veškerých postupovaných dokumentů podle § 36 odst. 1 písm. c),
f) standardy kvality poskytovaných služeb podle § 44 odst. 2.
§ 50
Zrušovací ustanovení
Zrušují se:
1. Zákon č. 204/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 209/1997 Sb., o
poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti a o změně a doplnění
některých zákonů, ve znění zákona č. 265/2001 Sb.
2. Vyhláška č. 241/2006 Sb., kterou se stanoví vzory formulářů a jazyky
členských států Evropské unie používané v přeshraničních případech
poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti.
3. Vyhláška č. 237/2007 Sb., kterou se mění vyhláška č. 241/2006 Sb.,
kterou se stanoví vzory formulářů a jazyky členských států Evropské
unie používané v přeshraničních případech poskytnutí peněžité pomoci
obětem trestné činnosti.
ČÁST DRUHÁ
Změna trestního řádu
§ 51
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve
znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969
Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980
Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990
Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993
Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního
soudu vyhlášeného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu
vyhlášeného pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č.
150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č.
166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č.
30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného
pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb.,
nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 424/2001 Sb., zákona č.
200/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č.
218/2003 Sb., zákona č. 279/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č.
257/2004 Sb., zákona č. 283/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č.
587/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 45/2005 Sb.,
nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 239/2005 Sb., zákona č.
394/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č.
112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č.
165/2006 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 321/2006 Sb., zákona č.
170/2007 Sb., zákona č. 179/2007 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., nálezu
Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 90/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb.,
zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 135/2008 Sb., zákona č. 177/2008 Sb.,
zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb.,
zákona č. 457/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb.,
zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 52/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb.,
zákona č. 272/2009 Sb., zákona č. 306/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu
vyhlášeného pod č. 163/2010 Sb., zákona č. 197/2010 Sb., nálezu
Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 219/2010 Sb., zákona č. 150/2011
Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 207/2011 Sb., zákona č. 330/2011
Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 348/2011 Sb., zákona č. 357/2011
Sb., zákona č. 459/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č.
43/2012 Sb., zákona č. 193/2012 Sb., zákona č. 273/2012 Sb. a zákona č.
390/2012 Sb., se mění takto:
1. V § 2 se doplňuje odstavec 15, který zní:
„(15) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny v každém období
řízení umožnit poškozenému plné uplatnění jeho práv, o kterých je třeba
ho podle zákona vhodným způsobem a srozumitelně poučit, aby mohl
dosáhnout uspokojení svých nároků; řízení musí vést s potřebnou
ohleduplností k poškozenému a při šetření jeho osobnosti.“.
2. V § 43 se na konci odstavce 3 doplňují věty „Důvod a výši škody,
nemajetkové újmy nebo bezdůvodného obohacení je poškozený povinen
doložit. O těchto právech a povinnostech musí být poškozený poučen.
Nebyl-li by pro rozhodnutí o nároku poškozeného dostatečný podklad a
nebrání-li tomu důležité důvody, zejména potřeba vyhlášení rozsudku
nebo vydání trestního příkazu bez zbytečných průtahů, soud poškozenému
sdělí, jakým způsobem může podklady doplnit, a poskytne mu k tomu
přiměřenou lhůtu, kterou mu zároveň určí.“.
3. V § 43 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4) Poškozený, který je obětí trestného činu podle zákona o obětech
trestných činů, má právo v kterémkoliv stadiu trestního řízení učinit
prohlášení o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na jeho dosavadní
život. Prohlášení lze učinit i písemně. Písemné prohlášení se v řízení
před soudem provede jako listinný důkaz.“.
Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.
4. § 44a se zrušuje.
5. Na konci § 46 se doplňuje věta „Má-li poškozený postavení oběti
podle zákona o obětech trestných činů, jsou povinny jej poučit též o
právech podle zákona o obětech trestných činů a poskytnout mu plnou
možnost k jejich uplatnění.“.
6. V § 47 odst. 7 se slova „ ; to neplatí, je-li výkon rozhodnutí
prováděn k uspokojení pohledávky státu“ zrušují.
7. V § 48 se v návětí odstavce 1 slova „Zajištění se zruší“ nahrazují
slovy „Soud a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší“.
8. V § 48 odst. 1 písm. c) se slova „dva měsíce“ nahrazují slovy „čtyři
měsíce“.
9. § 50 zní:
㤠50
(1) Zúčastněná osoba a poškozený se mohou dát zastupovat zmocněncem,
kterým může být i právnická osoba. Zmocněnec poškozeného může být
současně důvěrníkem podle zákona o obětech trestných činů.
(2) Je-li zmocněncem zúčastněné osoby nebo poškozeného fyzická osoba,
nesmí jím být osoba, která je zbavena způsobilosti k právním úkonům
nebo jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena; při hlavním líčení
a veřejném zasedání nemůže být zmocněncem ten, kdo je k němu předvolán
jako svědek, znalec nebo tlumočník.“.
10. V § 51 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se
odstavce 2 až 4, které znějí:
„(2) Zmocněnec poškozeného a zúčastněné osoby je již od zahájení
trestního stíhání oprávněn být přítomen při vyšetřovacích úkonech,
jimiž se mají objasnit skutečnosti důležité pro uplatnění práv osob,
které zastupuje, a jejich výsledek může být použit jako důkaz v řízení
před soudem, ledaže by přítomností zmocněnce mohl být zmařen účel
trestního řízení nebo nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění o něm
zajistit. Může obviněnému i jiným vyslýchaným osobám klást otázky,
avšak teprve tehdy, až policejní orgán výslech skončí a udělí mu k tomu
slovo. Námitky proti způsobu provádění úkonu může vznášet kdykoli v
jeho průběhu.
(3) Oznámí-li zmocněnec policejnímu orgánu, že se chce účastnit
vyšetřovacího úkonu podle odstavce 2, je policejní orgán povinen včas
zmocněnci sdělit, o jaký druh úkonu se jedná, dobu a místo jeho konání,
ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění zmocněnce nelze
zajistit. Spočívá-li úkon ve výslechu osoby, policejní orgán zmocněnci
sdělí i údaje, podle nichž lze takovou osobu ztotožnit. Nelze-li tyto
údaje předem určit, musí být ze sdělení zřejmé, k čemu má tato osoba
vypovídat.
(4) Má-li se zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby zúčastnit
výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst.
2 utajena, je policejní orgán povinen přijmout opatření, která
znemožňují zmocněnci zjistit skutečnou totožnost svědka, a proto
sdělení o výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v
§ 55 odst. 2 utajena, nesmí obsahovat údaje, podle nichž by bylo možné
zjistit skutečnou totožnost svědka.“.
11. § 51a zní:
㤠51a
(1) Osvědčí-li poškozený,
a) který je zvlášť zranitelnou obětí podle zákona o obětech trestných
činů,
b) kterému byla způsobena úmyslným trestným činem těžká újma na zdraví,
nebo
c) který je pozůstalým po oběti, které byla trestným činem způsobena
smrt,
že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady vzniklé přibráním
zmocněnce, rozhodne na jeho návrh předseda senátu soudu, který koná
řízení v prvním stupni, a v přípravném řízení soudce, že má nárok na
právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu.
Stejně rozhodne o takovém návrhu poškozeného, který uplatnil v souladu
se zákonem nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání
bezdůvodného obohacení, není-li vzhledem k povaze uplatňované náhrady
škody nebo nemajetkové újmy nebo její výši nebo vzhledem k povaze a
rozsahu bezdůvodného obohacení zastoupení zmocněncem zjevně nadbytečné.
(2) Poškozený mladší než osmnáct let má nárok, nejde-li o trestný čin
zanedbání povinné výživy (§ 196 trestního zákoníku), na právní pomoc
poskytovanou zmocněncem bezplatně i bez splnění podmínek podle odstavce
1.
(3) Návrh na rozhodnutí podle odstavce 1 včetně příloh, jimiž má být
prokázána jeho důvodnost, podává poškozený v přípravném řízení
prostřednictvím státního zástupce, který k němu připojí své vyjádření,
a v řízení před soudem příslušnému soudu, který věc projednává.
(4) V případě, že si poškozený sám zmocněnce nezvolí, ustanoví jako
zmocněnce za podmínek uvedených v odstavcích 1 nebo 2 předseda senátu a
v přípravném řízení soudce advokáta zapsaného v registru poskytovatelů
pomoci obětem trestných činů pro právní pomoc podle zákona o obětech
trestných činů podle místa působnosti a v pořadí, jak v něm následují.
Není-li to možné nebo účelné, ustanoví zmocněncem jiného advokáta;
ustanovení § 39 odst. 2 a 3 se použijí obdobně. Náklady vzniklé
přibráním takového zmocněnce hradí stát.
(5) Pominou-li důvody, které vedly k ustanovení zmocněnce poškozeného,
nebo nemůže-li z důležitých důvodů zmocněnec poškozeného nadále
zastupovat, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce i bez
návrhu o zproštění ustanoveného zmocněnce povinnosti zastupovat
poškozeného.
(6) Proti usnesení podle odstavců 1, 4 a 5 je přípustná stížnost, jež
má odkladný účinek.“.
12. V § 51b odst. 1 se za slovo „obžalovaného“ vkládají slova „nebo
poškozeného“.
13. V § 55 odst. 1 písmeno c) zní:
„c) jméno a příjmení úředních osob a jejich funkce, jméno a příjmení
přítomných stran, jméno, příjmení a adresu zákonných zástupců,
opatrovníků, obhájců a zmocněnců, popřípadě jméno a příjmení dalších
osob, kteří se úkonu zúčastnili, a u obviněného a poškozeného též
adresu, kterou uvede pro účely doručování, a další údaje nutné k
zjištění nebo ověření totožnosti, včetně data narození nebo rodného
čísla; jsou-li při prováděném úkonu zjištěny údaje o bydlišti a
doručovací adrese, o místě výkonu zaměstnání či povolání nebo podnikání
poškozeného, svědka, zákonného zástupce, opatrovníka, zmocněnce nebo
důvěrníka, pak se na žádost těchto osob do protokolu neuvádějí, není-li
to nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení, ale vedou se tak, aby
se s nimi mohli seznamovat pouze orgány činné v trestním řízení a
úředníci Probační a mediační služby činní v dané věci; to platí také
pro údaje o osobních, rodinných a majetkových poměrech poškozeného a
svědka; je-li to nezbytné pro řádné uplatnění práva na obhajobu osoby,
proti níž se trestní řízení vede, sdělí se této osobě potřebné údaje; o
sdělení údaje a jeho důvodech se učiní záznam do protokolu,“.
14. V § 65 se doplňuje odstavec 6, který zní:
„(6) Při nahlížení do spisů je nutno učinit taková opatření, aby nebyly
zpřístupněny údaje, se kterými se podle § 55 odst. 1 písm. c) mohou
seznamovat pouze orgány činné v trestním řízení a úředníci Probační a
mediační služby činní v dané věci. V případě žádosti osoby, proti níž
se trestní řízení vede, o sdělení těchto údajů se užije § 55 odst. 1
písm. c) obdobně.“.
15. Na začátek nadpisu hlavy čtvrté se vkládají slova „PŘEDBĚŽNÁ
OPATŘENÍ A“.
16. Na konci textu § 67 se doplňují slova „ , zejména uložením
některého z předběžných opatření“.
17. V § 70a odst. 1 se na konci písmene i) čárka nahrazuje tečkou a
písmeno j) se zrušuje.
18. V § 70a se odstavec 2 zrušuje.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
19. V § 70a odst. 2 se slova „odstavců 1 a 2“ nahrazují slovy „odstavce
1“.
20. V nadpise § 73 se za slovo „dohledem“ vkládají slova „ , předběžným
opatřením“.
21. V § 73 odst. 1 písm. b) se slovo „ , nebo“ nahrazuje čárkou.
22. V § 73 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje slovem „ , nebo“ a
doplňuje se písmeno d), které zní:
„d) zároveň rozhodne o uložení některého z předběžných opatření.“.
23. V § 73b odst. 5 se za slova „73a odst. 3,“ vkládají slova „nebo o
zrušení předběžného opatření nahrazujícího vazbu“.
24. V § 77a se doplňuje odstavec 6, který zní:
„(6) Z důležitých důvodů může předseda senátu a v přípravném řízení
státní zástupce na konkrétně vymezenou dobu povolit vycestování do
zahraničí, zejména za účelem pracovní cesty.“.
25. V části první hlavě čtvrté se za oddíl sedmý doplňuje nový oddíl
osmý, který včetně nadpisu zní:
„Oddíl osmý
Předběžná opatření
§ 88b
(1) Předběžné opatření lze uložit pouze obviněnému.
(2) Předběžné opatření smí být uloženo jen tehdy, jestliže z jednání
obviněného nebo z dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná
obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná
trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který
připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují
tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán a
má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že
tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného a
na povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době
rozhodování účelu předběžného opatření dosáhnout jiným opatřením,
přičemž uložení předběžného opatření si vyžaduje ochrana oprávněných
zájmů poškozeného, který je fyzickou osobou, zejména jeho života,
zdraví, svobody nebo lidské důstojnosti, nebo zájmů osob mu blízkých,
nebo ochrana zájmů společnosti.
§ 88c
Druhy předběžných opatření
Předběžným opatřením může být obviněnému uložen
a) zákaz styku s poškozeným, osobami jemu blízkými nebo s jinými
osobami, zejména svědky (dále jen „zákaz styku s určitými osobami“),
b) zákaz vstoupit do společného obydlí obývaného s poškozeným a jeho
bezprostředního okolí a zdržovat se v takovém obydlí (dále jen „zákaz
vstupu do obydlí“),
c) zákaz návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných
společenských akcí a styku s určitými osobami,
d) zákaz zdržovat se na konkrétně vymezeném místě,
e) zákaz vycestování do zahraničí,
f) zákaz držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání
trestné činnosti,
g) zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné
návykové látky,
h) zákaz hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek (dále jen
„zákaz her a sázek“), nebo
i) zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti, jejíž povaha umožňuje
opakování nebo pokračování v trestné činnosti (dále jen „zákaz výkonu
konkrétně vymezené činnosti“).
§ 88d
Zákaz styku s určitými osobami
(1) Zákaz styku s určitými osobami spočívá v nepřípustnosti jakéhokoli
kontaktování nebo vyhledávání poškozeného, osob mu blízkých nebo jiných
osob, zejména svědků, a to i prostřednictvím sítě elektronických
komunikací nebo jiných obdobných prostředků.
(2) Z důležitých důvodů se povolí setkání obviněného s poškozeným,
osobou mu blízkou nebo jinou osobou. Setkání se uskuteční vždy za
přítomnosti orgánu činného v trestním řízení, který v době setkání vede
řízení, nebo na základě jeho pověření za přítomnosti probačního
úředníka. Setkání se neprodleně ukončí, objeví-li se v jeho průběhu
okolnosti, které brání jeho pokračování, zejména vyvolá-li obviněný v
poškozeném, osobě mu blízké nebo jiné osobě důvodnou obavu z
uskutečnění jednání uvedeného v § 88b odst. 2 nebo se pokusí ovlivnit
jejich výpověď.
§ 88e
Zákaz vstupu do obydlí
(1) Zákaz vstupu do obydlí spočívá v nepřípustnosti vstupu obviněného
do společného obydlí obývaného s poškozeným a jeho bezprostředního
okolí, a v nepřípustnosti zdržovat se v takovém obydlí.
(2) V rozhodnutí o zákazu vstupu do obydlí se obviněnému zakáže
vstupovat do obydlí a jeho bezprostředního okolí a zdržovat se v
obydlí. Rozhodnutí musí vedle obecných náležitostí (§ 134 odst. 1 a 2)
dále obsahovat jméno a příjmení obviněného, přesné označení obydlí a
vymezení jeho bezprostředního okolí a poučení o právech a povinnostech
obviněného včetně poučení o následcích nesplnění povinnosti uvedené v
odstavci 4 i o důsledcích neplnění uloženého předběžného opatření.
(3) Bylo-li proti obviněnému použito vykázání podle jiného právního
předpisu, v rozhodnutí o vyslovení zákazu vstupu do obydlí se uvede, že
zákaz vstupu do obydlí počíná až prvním dnem následujícím po skončení
výkonu vykázání podle jiného právního předpisu. Důvody pro vyslovení
zákazu vstupu do obydlí se jinak oproti vykázání podle jiného právního
předpisu posuzují samostatně.
(4) Obviněný je po oznámení rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 povinen
opustit neprodleně obydlí a jeho bezprostřední okolí v rozsahu
vymezeném v usnesení, a zdržet se vstupu do těchto prostor.
(5) Obviněný je po oznámení rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 oprávněn
vzít si před opuštěním obydlí věci sloužící jeho osobní potřebě, osobní
cennosti a osobní doklady.
(6) Z důležitých důvodů lze obviněnému umožnit vzít si v průběhu trvání
zákazu vstupu do obydlí z něj věci nezbytné pro podnikání nebo pro
výkon povolání. Ohledně přítomnosti orgánu činného v trestním řízení
platí § 88d odst. 2 obdobně.
§ 88f
Zákaz návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných
společenských akcí a styku s určitými osobami
Rozhodnutí o zákazu návštěv nevhodného prostředí, sportovních,
kulturních a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami musí
vedle obecných náležitostí (§ 134 odst. 1 a 2) obsahovat přesné
vymezení osob, míst nebo prostor, na které se zákaz vztahuje, jakož i
poučení o důsledcích neplnění uloženého předběžného opatření.
§ 88g
Zákaz zdržovat se na konkrétně vymezeném místě
(1) Rozhodnutí o zákazu zdržovat se na konkrétně vymezeném místě musí
vedle obecných náležitostí (§ 134 odst. 1 a 2) obsahovat přesné
vymezení konkrétního místa, ve kterém se obviněný nesmí zdržovat;
ustanovení § 88e odst. 2 se použije přiměřeně.
(2) Z důležitých důvodů lze obviněnému povolit, aby se po stanovenou
dobu zdržoval na místě, na které se vztahuje zákaz uvedený v odstavci
1.
§ 88h
Zákaz vycestování do zahraničí
(1) Zákaz vycestovat do zahraničí spočívá ve vyslovení nepřípustnosti
vycestovat za hranice České republiky.
(2) Na postup při uložení zákazu vycestování do zahraničí se ustanovení
§ 77a odst. 1 až 3, 5 a 6 užijí přiměřeně.
§ 88i
Zákaz držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné
činnosti
Zákaz držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné
činnosti, se vysloví, pokud by taková věc vzhledem ke své povaze nebo
zjištěným okolnostem mohla být určena k páchání trestné činnosti a
současně je dána obava z hrozícího opakování nebo pokračování v takové
trestné činnosti, z dokonání trestného činu, o který se obviněný
pokusil, nebo spáchání trestného činu, který připravoval nebo kterým
hrozil.
§ 88j
Zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné
návykové látky
Zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné
návykové látky se vysloví, byl-li trestný čin, pro který je obviněný
stíhán, spáchán v souvislosti s požíváním alkoholických nápojů nebo
užíváním jiných návykových látek a současně je dána obava z hrozícího
opakování nebo pokračování v takové trestné činnosti, z dokonání
trestného činu, o který se obviněný pokusil, nebo spáchání trestného
činu, který připravoval nebo kterým hrozil.
§ 88k
Zákaz her a sázek
Zákaz her a sázek se vysloví, souvisí-li hazardní hry, sázky nebo hraní
na výherních hracích přístrojích s trestnou činností obviněného.
§ 88l
Zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti
(1) Zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti se vysloví, souvisí-li
výkon činnosti, ke které je třeba zvláštního oprávnění, povolení, nebo
jejíž výkon upravuje jiný právní předpis, s trestnou činností
obviněného, a současně je dána obava, že dalším výkonem této činnosti
hrozí opakování nebo pokračování v takové trestné činnosti, z dokonání
trestného činu, o který se obviněný pokusil, nebo spáchání trestného
činu, který připravoval nebo kterým hrozil.
(2) Z důležitých důvodů lze výkon konkrétně vymezené činnosti na
omezenou dobu povolit.
§ 88m
Rozhodování o předběžných opatřeních
(1) Rozhodnutí o předběžném opatření musí být odůvodněno též skutkovými
okolnostmi.
(2) O uložení předběžných opatření zákazu styku s určitými osobami,
zákazu držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné
činnosti, zákazu užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo
jiné návykové látky a zákazu her a sázek rozhoduje předseda senátu a v
přípravném řízení státní zástupce.
(3) O uložení ostatních předběžných opatření rozhoduje předseda senátu
a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.
(4) V případech uvedených v § 88d odst. 2, § 88g odst. 2 a § 88l odst.
2 rozhoduje podle povahy uloženého předběžného opatření předseda senátu
a v přípravném řízení státní zástupce nebo na návrh státního zástupce
soudce.
(5) O rozhodnutí, kterým se ukládá zákaz styku obviněného rodiče s
dítětem, je třeba neprodleně vyrozumět orgán sociálně-právní ochrany
dětí. V případě, že se rozhodnutím povolí setkání obviněného rodiče s
dítětem, předseda senátu nebo v přípravném řízení státní zástupce
vyrozumí včas orgán sociálně-právní ochrany dětí, aby se mohl setkání
účastnit.
(6) Při ukládání předběžných opatření přihlédne orgán činný v trestním
řízení k opatřením, která již byla obviněnému uložena i podle jiného
právního předpisu.
(7) Proti rozhodnutím podle odstavců 2 až 4 je přípustná stížnost.
§ 88n
Trvání předběžných opatření
(1) Předběžné opatření trvá, dokud to vyžaduje jeho účel, nejdéle však
do právní moci rozsudku nebo jiného rozhodnutí, jímž řízení končí.
(2) Ukáže-li se, že výkon předběžného opatření je nemožný nebo jeho
plnění nelze na obviněném spravedlivě požadovat nebo předběžné opatření
není nezbytně nutné v původně stanoveném rozsahu, rozhodne o jeho
zrušení nebo změně podle povahy uloženého předběžného opatření předseda
senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo na návrh státního
zástupce soudce. Může též rozhodnout o uložení jiného předběžného
opatření, je-li to podle povahy věci a okolností případu nezbytné a
jsou-li splněny podmínky pro jeho uložení.
(3) Obviněný má právo kdykoli žádat o zrušení předběžného opatření. O
takové žádosti musí předseda senátu nebo v přípravném řízení státní
zástupce bez zbytečného odkladu rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta,
může ji obviněný, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí
tří měsíců od právní moci rozhodnutí.
(4) Proti rozhodnutím podle odstavců 2 a 3 je přípustná stížnost.
Poškozený má právo podat stížnost jen proti rozhodnutím o předběžných
opatřeních podle § 88d a 88e. Odkladný účinek má pouze stížnost
státního zástupce a poškozeného proti rozhodnutí o zrušení předběžného
opatření. Byl-li však státní zástupce nebo poškozený při vyhlášení
takového rozhodnutí přítomen, má jejich stížnost odkladný účinek jen
tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí.
§ 88o
Důsledky neplnění uloženého předběžného opatření
Neplní-li obviněný, u kterého je i nadále dán důvod pro uložení
předběžného opatření, podmínky uloženého předběžného opatření, může
příslušný orgán činný v trestním řízení rozhodnout o
a) uložení pořádkové pokuty podle § 66,
b) uložení jiného druhu předběžného opatření, nebo
c) vzetí obviněného do vazby za podmínek stanovených tímto zákonem.“.
26. V § 101 odstavce 2 a 3 znějí:
„(2) Na počátku výslechu musí být svědek dotázán na poměr k
projednávané věci a ke stranám a podle potřeby též na jiné okolnosti
významné pro zjištění jeho hodnověrnosti. Výslech svědka se koná tak,
aby poskytl pokud možno úplný a jasný obraz o skutečnostech důležitých
pro trestní řízení, které svědek vnímal svými smysly. Svědkovi musí být
dána možnost, aby souvisle vypověděl vše, co sám o věci ví a odkud se
dozvěděl okolnosti jím uváděné. Při výslechu je nutno šetřit jeho
osobnost, zejména pokud jde o jeho osobní údaje a intimní oblast.
(3) Svědkovi mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k
odstranění neúplnosti, nejasnosti a rozporů. Otázky směřující do
intimní oblasti vyslýchaného svědka, zejména jestliže jde o osobu
poškozenou trestným činem, lze klást jen, pokud je to nezbytné pro
objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, zvlášť šetrně a po
obsahové stránce vyčerpávajícím způsobem, aby nebylo nutné výslech
opakovat; jejich formulaci je třeba při zachování potřebné
ohleduplnosti přizpůsobit věku, osobním zkušenostem a psychickému stavu
svědka. Svědkovi nesmějí být kladeny otázky, v nichž by byly obsaženy
klamavé a nepravdivé okolnosti nebo okolnosti, které se mají zjistit
teprve z jeho výpovědi.“.
27. V § 102 odst. 1 větě první, § 104a odst. 5 větě první, § 104b odst.
7 větě druhé a v § 104c odst. 3 větě čtvrté se slovo „patnáct“
nahrazuje slovem „osmnáct“.
28. V § 102 odst. 1 větě první za středníkem se slovo „pedagog“
nahrazuje slovy „orgán sociálně-právní ochrany dětí“.
29. V § 102 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Osobě mladší než 18 let lze klást otázky jen prostřednictvím
orgánu činného v trestním řízení.“.
30. Za § 103 se vkládá nový § 103a, který včetně nadpisu zní:
㤠103a
Informace o nebezpečném obviněném a odsouzeném
(1) Svědek, kterému hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného
nebo odsouzeného na svobodě, může požádat o informace o
a) propuštění nebo uprchnutí obviněného z vazby,
b) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu trestu odnětí
svobody,
c) přerušení výkonu trestu odnětí svobody,
d) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu ústavního ochranného
léčení,
e) změně formy ochranného léčení z ústavní na ambulantní,
f) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu zabezpečovací
detence,
g) změně zabezpečovací detence na ochranné léčení,
h) jakémkoliv vydání obviněného nebo odsouzeného do cizího státu nebo
jeho předání do jiného členského státu Evropské unie v rámci
mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních.
(2) Nepodal-li svědek žádost podle odstavce 1, obviněný nebo odsouzený
byl propuštěn nebo uprchl a je-li důvodná obava, že svědkovi hrozí
nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného nebo odsouzeného na
svobodě, orgán činný v trestním řízení, Probační a mediační služba,
věznice, zdravotnické zařízení, v němž odsouzený vykonává ústavní
ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence neprodleně
informuje o této skutečnosti policejní orgán, který vede nebo vedl
trestní řízení v dané trestní věci, který přijme potřebná opatření k
zajištění bezpečí svědka, včetně jeho vyrozumění o propuštění nebo
uprchnutí.
(3) Na postup při podání žádosti a jejím vyřizování se přiměřeně užijí
ustanovení zákona o obětech trestných činů.“.
31. V § 104a se na konci odstavce 5 doplňuje věta „Tváří v tvář nelze
postavit též poškozeného mladšího osmnácti let s obviněným v případě
trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti.“.
32. V § 146a odst. 1 se na konci textu písmene b) doplňují slova „ , o
uložení předběžného opatření (§ 88m odst. 2), o tom, že se nepovolí
setkání obviněného s poškozeným, osobou mu blízkou nebo jinou osobou (§
88d odst. 2), nebo o žádosti o zrušení předběžného opatření (§ 88n
odst. 3)“.
33. V § 154 odstavec 2 zní:
„(2) Soud i v případě, že poškozenému nebyl přiznán nárok na náhradu
škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného
obohacení ani zčásti, rozhodne na návrh poškozeného o tom, že se
odsouzenému ukládá povinnost uhradit poškozenému zcela nebo zčásti
náklady související s účastí poškozeného v trestním řízení (§ 155 odst.
4), nebrání-li tomu povaha věci a okolnosti případu, zejména
spoluzavinění poškozeného. Z důvodů zvláštního zřetele hodných náhradu
přiměřeně sníží; přitom vezme v úvahu zejména povahu trestného činu,
osobní a majetkové poměry poškozeného a odsouzeného. Snížení nelze
provést, jde-li o úmyslný trestný čin.“.
34. V § 160 odst. 2 se za větu první vkládá věta „Opis usnesení o
zahájení trestního stíhání musí být doručen též poškozenému, pokud jsou
jeho pobyt nebo sídlo známé a jestliže o to výslovně požádá.“.
35. V § 160 odst. 7 se slova „je přípustná“ nahrazují slovy „může
obviněný podat“.
36. V § 166 odstavce 1 a 2 znějí:
„(1) Uzná-li policejní orgán vyšetřování za skončené a jeho výsledky za
postačující k podání obžaloby, umožní obviněnému, jeho obhájci a
poškozenému, který podal návrh podle § 43 odst. 3, pokud jsou pobyt
nebo sídlo tohoto poškozeného známé, v přiměřené době prostudovat spisy
a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Na tuto možnost upozorní
obviněného, jeho obhájce a poškozeného nejméně tři dny předem. Je-li
počet poškozených velmi vysoký, platí obdobně § 44 odst. 2. Uvedenou
lhůtu lze se souhlasem obviněného, obhájce a poškozeného zkrátit.
Nepovažuje-li policejní orgán navrhované doplnění za nutné, odmítne je.
O těchto úkonech učiní policejní orgán záznam ve spise a o odmítnutí
návrhů na doplnění vyšetřování vyrozumí obviněného, jeho obhájce nebo
poškozeného.
(2) Nevyužijí-li obviněný, jeho obhájce nebo poškozený možnosti
prostudovat spisy, ačkoliv na ni byli řádně upozorněni, učiní o tom
policejní orgán záznam do spisu a postupuje dále, jako by k tomuto
úkonu došlo.“.
37. V § 196 odst. 1 se za větu první vkládá věta „Pokud poškozený
nepodal návrh podle § 43 odst. 3, poučí se zároveň o právu podat takový
návrh.“.
38. V § 201 odst. 2 se za větu čtvrtou vkládá věta „Obdobně se v
případě vyloučení veřejnosti postupuje u důvěrníků poškozeného.“.
39. V § 202 se doplňuje odstavec 6, který zní:
„(6) Poškozený a zúčastněná osoba a jejich zmocněnci mají právo se
osobně zúčastnit hlavního líčení. Předseda senátu může na nezbytnou
dobu omezit účast poškozeného a zúčastněné osoby na hlavním líčení jen,
je-li to nezbytné z hlediska objasnění věci, zejména mají-li být
vyslechnuti jako svědci, kdy je třeba poškozeného a poté i zúčastněnou
osobu zpravidla vyslechnout na počátku dokazování ihned po výslechu
obžalovaného a ještě v průběhu dokazování je seznámit s obsahem
výpovědi obžalovaného.“.
40. Za § 212 se vkládá nový § 212a, který zní:
㤠212a
Poškozený, který je obětí trestného činu podle zákona o obětech
trestných činů, může žádat v hlavním líčení, aby mohl učinit prohlášení
o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na jeho dosavadní život, a
to i v případě, že prohlášení učinil písemně. Předseda senátu je
povinen žádosti vyhovět a umožnit ústní prohlášení nejpozději v
závěrečné řeči. Ústní prohlášení poškozeného lze přerušit jen tehdy,
jestliže se zřejmě odchyluje z jeho rámce.“.
41. V § 321 se odstavec 5 zrušuje.
42. V § 333a větě třetí se číslo „5“ nahrazuje číslem „6“.
43. V § 353 se odstavec 4 zrušuje.
44. V § 357 se odstavec 4 zrušuje.
ČÁST TŘETÍ
Změna občanského soudního řádu
§ 52
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967
Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975
Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991
Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993
Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 152/1994
Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 118/1995
Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995
Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 31/1996 Sb., zákona č.
142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 269/1996 Sb.,
zákona č. 202/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb.,
zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 326/1999 Sb.,
zákona č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č.
2/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č.
46/2000 Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 130/2000 Sb., zákona č.
155/2000 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č.
227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č.
120/2001 Sb., zákona č. 137/2001 Sb., zákona č. 231/2001 Sb., zákona č.
271/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 276/2001 Sb.,
zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č. 491/2001 Sb.,
zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 202/2002 Sb.,
zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb.,
nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č.
88/2003 Sb., zákona č. 120/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného
pod č. 153/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb.,
zákona č. 340/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb.,
zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb.,
zákona č. 59/2005 Sb., zákona č. 170/2005 Sb., zákona č. 205/2005 Sb.,
zákona č. 216/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb.,
zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb.,
zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb.,
zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 133/2006 Sb.,
zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 135/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb.,
zákona č. 216/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb.,
zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 308/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb.,
zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 123/2008 Sb.,
zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 259/2008 Sb.,
zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 295/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb.,
zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 198/2009 Sb.,
zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb.,
zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb.,
nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 48/2010 Sb., zákona č.
347/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 69/2011 Sb., zákona č.
139/2011 Sb., zákona č. 186/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č.
218/2011 Sb., zákona č. 355/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č.
420/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 470/2011 Sb., nálezu
Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 147/2012 Sb., zákona č. 167/2012
Sb., zákona č. 202/2012 Sb., zákona č. 334/2012 Sb., nálezu Ústavního
soudu vyhlášeného pod č. 369/2012 Sb., zákona č. 396/2012 Sb., zákona
č. 399/2012 Sb., zákona č. 401/2012 Sb. a zákona č. 404/2012 Sb., se
mění takto:
1. V § 175 odst. 1 věta první zní: „Předloží-li žalobce v prvopisu
směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další
listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný
(šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů
zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě
podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu
namítá.“.
2. V § 252 odst. 4 písm. a) se slova „prodejem podniku (jeho části)“
nahrazují slovy „postižením podniku“.
3. V § 265 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2) Výkon rozhodnutí na majetek povinného, na který se vztahuje
rozhodnutí o zajištění vydané v trestním řízení, lze provést jen po
předchozím souhlasu příslušného orgánu činného v trestním řízení.“.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.
4. V § 267a odst. 1 se slova „nemovitostí a podniku“ nahrazují slovy
„správou nebo prodejem nemovitostí nebo postižením podniku“.
5. V § 275 odst. 1 se slova „výkazy nedoplatků“ nahrazují slovy „jiný
exekuční titul“ a v § 275 odst. 3 se slova „výkaz nedoplatků“ nahrazují
slovy „jiný exekuční titul“.
6. V § 315 odst. 1 se slova „§ 314b odst. 1 a 3“ nahrazují slovy „§
314c odst. 1 a 3“.
7. V § 320ab odst. 1 se slova „§ 320a“ nahrazují slovy „§ 320aa“.
8. V § 330a odst. 2 písm. a) se slova „trvalé bydliště“ nahrazují slovy
„adresu místa trvalého pobytu“.
9. V § 331 odstavec 3 zní:
„(3) Zjistí-li soud z evidence osob nebo majetku, že zpeněžená movitá
věc je zajištěna podle trestního řádu a převyšuje-li dosažený výtěžek
pohledávku, pro kterou byl výkon rozhodnutí nařízen, informuje soud o
této skutečnosti orgán činný v trestním řízení, který o zajištění
rozhodl. Nesdělí-li orgán činný v trestním řízení do 30 dnů soudu, že
se zajištění vztahuje i na zbytek výtěžku, vyplatí se zbytek výtěžku
povinnému.“.
10. V § 331 se doplňují odstavce 4 a 5, které znějí:
„(4) Převyšuje-li dosažený výtěžek pohledávku, pro kterou byl výkon
rozhodnutí nařízen, a nepostupuje-li soud podle odstavce 3, vyplatí se
zbytek výtěžku povinnému.
(5) Jestliže povinný odmítne zbytek výtěžku převzít nebo jeho pobyt
není znám, postupuje soud přiměřeně podle § 185g; lhůta podle § 185g
odst. 1 počíná běžet ode dne, kdy povinný odmítl zbytek výtěžku převzít
nebo kdy se zbytek výtěžku soudu vrátil jako nedoručitelný.“.
11. V § 331a odst. 1 se za slovo „sepsána,“ vkládají slova „dalšímu
oprávněnému a dalšímu věřiteli“.
12. V § 332 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Vymáhá-li oprávněný,
další oprávněný nebo další věřitel pohledávku náhrady škody nebo
nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo pohledávku z
bezdůvodného obohacení získaného trestným činem, byla-li movitá věc
zajištěna v trestním řízení o tomto trestném činu a byly-li návrh nebo
přihláška podány v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá, řídí
se pořadí dnem právní moci rozhodnutí o zajištění movité věci podle
trestního řádu.“.
13. V § 332 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Je-li dalším
věřitelem osoba oprávněná z pohledávky náhrady škody na zdraví
způsobené trestným činem, uspokojí se její pohledávka bez ohledu na
pořadí před pohledávkami dalších věřitelů.“.
14. V § 337c odst. 1 se za písmeno e) vkládá nové písmeno f), které
zní:
„f) pohledávky náhrady škody na zdraví způsobené trestným činem,“.
Dosavadní písmeno f) se označuje jako písmeno g).
15. V § 337c odst. 5 se na konci písmene d) tečka nahrazuje čárkou a
doplňuje se písmeno e), které zní:
„e) u pohledávky oprávněného, toho, jenž do řízení přistoupil jako
další oprávněný, nebo přihlášené pohledávky náhrady škody nebo
nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo z bezdůvodného obohacení
získaného trestným činem, byla-li nemovitost zajištěna v trestním
řízení o tomto trestném činu a byly-li návrh nebo přihláška podány v
době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá, den právní moci
rozhodnutí o zajištění nemovitosti podle trestního řádu.“.
16. V § 337c odstavec 6 zní:
„(6) Zjistí-li soud z katastru nemovitostí, že zpeněžená nemovitost je
zajištěna podle trestního řádu a převyšuje-li dosažený výtěžek všechny
pohledávky, které byly v rozvrhu uspokojeny, informuje soud o této
skutečnosti orgán činný v trestním řízení, který o zajištění rozhodl.
Nesdělí-li orgán činný v trestním řízení do 30 dnů soudu, že se
zajištění vztahuje i na zbytek výtěžku, vyplatí se zbytek výtěžku
povinnému.“.
17. V § 337c se doplňuje odstavec 7, který zní:
„(7) Nepostupuje-li soud podle odstavce 6, vyplatí se po úhradě všech
pohledávek, které mají být uspokojeny, zbytek rozdělované podstaty
povinnému.“.
18. V § 338d odst. 1 se za větu první vkládá věta „Jde-li o pohledávku
náhrady škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo
pohledávku z bezdůvodného obohacení získaného trestným činem, byla-li
nemovitost zajištěna v trestním řízení o tomto trestném činu a byl-li
návrh podán v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá, je pro
pořadí soudcovského zástavního práva k nemovitostem rozhodující den
právní moci rozhodnutí o zajištění nemovitosti podle trestního řádu.“.
19. V § 338ze odst. 1 se za písmeno g) vkládá nové písmeno h), které
zní:
„h) pohledávky náhrady škody na zdraví způsobené trestným činem,“.
Dosavadní písmeno h) se označuje jako písmeno i).
20. V § 338ze odst. 5 se na konci písmene e) tečka nahrazuje čárkou a
doplňuje se písmeno f), které zní:
„f) u pohledávky oprávněného, toho, jenž do řízení přistoupil jako
další oprávněný, nebo přihlášené pohledávky náhrady škody nebo
nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo z bezdůvodného obohacení
získaného trestným činem, byl-li podnik zajištěn v trestním řízení o
tomto trestném činu a byly-li návrh nebo přihláška podány v době, kdy
zajištění podle trestního řádu trvá, den právní moci rozhodnutí o
zajištění podniku podle trestního řádu.“.
21. V § 338ze odstavec 6 zní:
„(6) Zjistí-li soud z evidence osob nebo majetku, že zpeněžený podnik
je zajištěn podle trestního řádu a převyšuje-li dosažený výtěžek
všechny pohledávky, které byly v rozvrhu uspokojeny, informuje soud o
této skutečnosti orgán činný v trestním řízení, který o zajištění
rozhodl. Nesdělí-li orgán činný v trestním řízení do 30 dnů soudu, že
se zajištění vztahuje i na zbytek výtěžku, vyplatí se zbytek výtěžku
povinnému.“.
22. V § 338ze se za odstavec 6 vkládá nový odstavec 7, který zní:
„(7) Nepostupuje-li soud podle odstavce 6, vyplatí se po úhradě všech
pohledávek, které mají být uspokojeny, zbytek rozdělované podstaty
povinnému.“.
Dosavadní odstavec 7 se označuje jako odstavec 8.
§ 53
Přechodné ustanovení
Proti směnečnému (šekovému) platebnímu rozkazu, který byl vydán v
období od 1. května 2013 do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, lze
podat námitky nejpozději ve lhůtě 15 dnů ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona. Byl-li však takový směnečný (šekový) platební rozkaz
doručen po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, lze námitky podat ve
lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o soudních poplatcích
§ 54
V § 11 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
zákona č. 36/1995 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb.,
zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 255/2000 Sb., zákona č. 451/2001 Sb.,
zákona č. 159/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 216/2008 Sb.,
zákona č. 217/2009 Sb., zákona č. 427/2010 Sb. a zákona č. 218/2011
Sb., se na konci písmene t) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se
písmeno u), které zní:
„u) poškozený trestným činem, jemuž byl pravomocným rozhodnutím soudu
přiznán nárok na náhradu majetkové škody nebo nemajetkové újmy v
penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení v řízeních, která
souvisí s vymáháním tohoto nároku.“.
ČÁST PÁTÁ
Změna exekučního řádu
§ 55
Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 6/2002 Sb.,
zákona č. 279/2003 Sb., zákona č. 360/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb.,
zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 284/2004 Sb., zákona č. 499/2004 Sb.,
zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 57/2006 Sb.,
zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 133/2006 Sb.,
zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 347/2007 Sb.,
zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 259/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb.,
zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb.,
zákona č. 183/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb.,
zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 409/2010 Sb.,
zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 89/2012 Sb. a
zákona č. 396/2012 Sb., se mění takto:
1. V § 33d odst. 1 se slovo „provedení“ zrušuje.
2. V § 40 odst. 1 písmeno e) zní:
„e) vykonatelné rozhodnutí a jiný exekuční titul orgánu veřejné moci,“.
3. V § 40 odst. 1 se písmeno f) zrušuje.
Dosavadní písmeno g) se označuje jako písmeno f).
4. V § 41 se slova „e), f) a g)“ nahrazují slovy „e) a f)“.
5. V § 43a odst. 2 se slova „návrh oprávněného na nařízení exekuce“
nahrazují slovy „exekuční návrh“.
6. V § 44a odst. 2 a 3, § 46 odst. 6 větě čtvrté a § 69a odst. 1 se
slova „§ 47 odst. 4“ nahrazují slovy „§ 47 odst. 5“.
7. V § 46 odst. 8 se slova „§ 47 odst. 5“ nahrazují slovy „§ 47 odst.
6“.
8. V § 47 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3) Exekuci na majetek povinného, na který se vztahuje rozhodnutí o
zajištění vydané v trestním řízení, lze provést jen po předchozím
souhlasu příslušného orgánu činného v trestním řízení.“.
Dosavadní odstavce 3 až 5 se označují jako odstavce 4 až 6.
9. V § 49 odst. 1 písm. f) se za slovo „prodána“ vkládají slova „nebo
postižena správou“ a za slovo „prodejem“ se vkládají slova „nebo
správou“.
10. V § 49 odst. 1 písm. g) se slovo „prodán“ nahrazuje slovem
„postižen“.
11. V § 54 odst. 5 větě první se slova „§ 47 odst. 4“ nahrazují slovy
„§ 47 odst. 5“.
12. V § 69a se na konci odstavce 4 doplňuje věta „Jde-li o pohledávku
náhrady škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo
pohledávku z bezdůvodného obohacení získaného trestným činem, byla-li
nemovitost zajištěna v trestním řízení o tomto trestném činu a byl-li
exekuční návrh podán v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá,
je pro pořadí exekutorského zástavního práva rozhodující den právní
moci rozhodnutí o zajištění nemovitosti podle trestního řádu.“.
13. V § 120 odst. 1 se slova „odst. 4“ nahrazují slovy „odst. 7“ a
slova „odst. 5“ se nahrazují slovy „odst. 8“.
14. V § 124c odst. 1 písm. l) se za slovo „poruší“ vkládají slova
„povinnosti stanovené v“.
ČÁST ŠESTÁ
Změna insolvenčního zákona
§ 56
Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční
zákon), ve znění zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 108/2007 Sb., zákona
č. 296/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona
č. 458/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu
vyhlášeného pod č. 163/2009 Sb., zákona č. 217/2009 Sb., zákona č.
227/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu
vyhlášeného pod č. 241/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod
č. 260/2010 Sb., zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 69/2011 Sb., zákona
č. 73/2011 Sb., zákona č. 139/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona
č. 458/2011 Sb., zákona č. 466/2011 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona
č. 334/2012 Sb., zákona č. 396/2012 Sb. a zákona č. 399/2012 Sb., se
mění takto:
1. V § 167 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2) Věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo
nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného
obohacení získaného trestným činem se uspokojují ze zpeněžení věci,
práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, byly-li tyto hodnoty
zajištěny v trestním řízení o tomto trestném činu a přihláška
pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá,
nebo podal-li takový věřitel návrh na výkon rozhodnutí zřízením
soudcovského zástavního práva na nemovitostech v době, kdy zajištění
podle trestního řádu trvalo. Pro pořadí uspokojení podle odstavce 1 je
rozhodující doba vzniku zajištění podle trestního řádu. Ustanovení
týkající se postavení zajištěných věřitelů platí pro tyto věřitele
obdobně.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
2. V § 173 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Věřitelé vykonatelných
pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným
činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem
podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu kdykoli v průběhu
insolvenčního řízení, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl
zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka a přihláška pohledávky
byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá.“.
3. V § 227 se na konci textu věty první doplňují slova „nebo majetek,
na který se vztahuje rozhodnutí o zajištění vydané v trestním řízení a
k jehož zpeněžení nebyl udělen souhlas příslušného orgánu činného v
trestním řízení“.
4. V § 248 odst. 2 se za slova „podle § 41“ vkládají slova „nebo o
právo věřitelů podle § 167 odst. 2“.
5. V § 283 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Zpeněžení majetku v majetkové podstatě dlužníka, na který se
vztahuje rozhodnutí o zajištění vydané v trestním řízení, lze provést
jen po předchozím souhlasu příslušného orgánu činného v trestním
řízení. Převyšuje-li dosažený výtěžek zpeněžení majetku podle věty
první částku určenou k vyplacení, informuje insolvenční správce o této
skutečnosti orgán činný v trestním řízení, který o zajištění rozhodl.
Nesdělí-li orgán činný v trestním řízení do 30 dnů insolvenčnímu
správci, že se zajištění vztahuje i na zbytek výtěžku, použije se k
rozdělení mezi věřitele.“.
6. V § 305 odst. 2 se za slovy „správou majetkové podstaty“ slovo „a“
nahrazuje čárkou a za slova „na výživném ze zákona“ se vkládají slova
„a poté pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví“.
ČÁST SEDMÁ
Změna zákona o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti
§ 57
V zákoně č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné
činnosti a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č.
265/2001 Sb., zákona č. 204/2006 Sb. a zákona č. 41/2009 Sb., se část
první zrušuje.
ČÁST OSMÁ
Změna zákona č. 265/2001 Sb.
§ 58
V zákoně č. 265/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o
trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, ve znění zákona č. 362/2003 Sb., zákona č.
283/2004 Sb., zákona č. 274/2008 Sb. a zákona č. 41/2009 Sb., se část
osmá zrušuje.
ČÁST DEVÁTÁ
Změna zákona o soudnictví ve věcech mládeže
§ 59
V § 54 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za
protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých
zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění zákona č.
41/2009 Sb., se slova „a jeho zmocněnec“ nahrazují slovy „ , jeho
zmocněnec a důvěrník“.
ČÁST DESÁTÁ
Změna zákona o sociálních službách
§ 60
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění zákona č.
29/2007 Sb., zákona č. 213/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č.
124/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č.
479/2008 Sb., zákona č. 108/2009 Sb., zákona č. 206/2009 Sb., zákona č.
223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č.
347/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., nálezu
Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 80/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb.,
zákona č. 366/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb.,
zákona č. 331/2012 Sb., zákona č. 384/2012 Sb. a zákona č. 401/2012
Sb., se mění takto:
1. V § 4 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Sociální služby uvedené
v § 37, 57, 60 a 69 se poskytují také osobě, která je obětí trestného
činu obchodování s lidmi nebo zavlečení^54).“.
Poznámka pod čarou č. 54 zní:
„54) § 168 a 172 trestního zákoníku.“.
2. V § 82 se doplňuje odstavec 7, který včetně poznámky pod čarou č. 55
zní:
„(7) Registrující orgán informuje bezodkladně Ministerstvo
spravedlnosti o změně nebo zrušení rozhodnutí o registraci
poskytovatele sociálních služeb, který je podle oznámení Ministerstva
spravedlnosti zapsán také v registru poskytovatelů pomoci obětem
trestných činů podle zákona o obětech trestných činů^55).
55) Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých
zákonů (zákon o obětech trestných činů).“.
ČÁST JEDENÁCTÁ
Změna zákona č. 41/2009 Sb.
§ 61
V zákoně č. 41/2009 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s
přijetím trestního zákoníku, se část třicátá čtvrtá zrušuje.
ČÁST DVANÁCTÁ
ÚČINNOST
§ 62
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem šestého kalendářního měsíce
následujícího po dni jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení
a) § 39 až 43, § 44 odst. 2, § 47 odst. 1, 2, 3 a 6, § 48 odst. 2 a §
49 písm. f), které nabývají účinnosti prvním dnem druhého kalendářního
měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení,
b) § 52 bodu 1 a § 53, které nabývají účinnosti dnem 1. května 2013,
c) § 52 bodů 2 a 4 až 8 a § 55 bodů 1 až 5, 9, 10, 13 a 14, které
nabývají účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r.
1) Rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV ze dne 15. března 2001 o
postavení obětí v trestním řízení. Směrnice Rady 2004/80/ES ze dne 29.
dubna 2004 o odškodňování obětí trestných činů.
2) Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů.
3) Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České
republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii, ve znění pozdějších
předpisů.
Zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů.
4) Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů.
5) Zákon č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v
souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
6) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších
předpisů.
7) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné
způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a
některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o
uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.
