221/1999 Sb.



ZÁKON



ze dne 14. září 1999



o vojácích z povolání



Změna: 155/2000 Sb.



Změna: 129/2002 Sb.



Změna: 254/2002 Sb.



Změna: 254/2002 Sb. (část)



Změna: 546/2005 Sb.



Změna: 362/2003 Sb.



Změna: 261/2007 Sb.



Změna: 189/2006 Sb., 261/2007 Sb. (část), 305/2008 Sb.



Změna: 272/2009 Sb.



Změna: 326/2009 Sb.



Změna: 306/2008 Sb., 479/2008 Sb.



Změna: 147/2010 Sb.



Změna: 272/2009 Sb. (část)



Změna: 470/2011 Sb.



Změna: 375/2011 Sb.



Změna: 122/2012 Sb.



Změna: 332/2014 Sb.



Změna: 204/2015 Sb.



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ



§ 1



Tento zákon upravuje vznik, změnu, zánik a obsah služebních poměrů

vojáků z povolání (dále jen "služební poměr").



§ 2



(1) Vojákem z povolání (dále jen "voják") je občan, který vojenskou

činnou službu vykonává jako svoje zaměstnání. Voják je ve služebním

poměru k České republice. Občan může být povolán do služebního poměru

jen na základě vlastní žádosti.



(2) Právní úkony ve věcech služebního poměru jménem České republiky

činí služební orgány, kterými jsou prezident republiky (dále jen

"prezident"), ministr obrany (dále jen "ministr") a v rozsahu určeném

rozkazem prezidenta nebo rozkazem ministra velitelé, náčelníci,

ředitelé a jiní vedoucí zaměstnanci.



(3) Služební orgány jsou povinny zajišťovat rovný přístup a rovné

zacházení se všemi uchazeči o povolání do služebního poměru (dále jen

"uchazeč") a se všemi vojáky při vytváření podmínek výkonu služby,

zejména pokud jde o odbornou přípravu a dosažení služebního postupu,

odměňování, jiná peněžitá plnění a plnění peněžité hodnoty. Je zakázána

diskriminace uchazečů a vojáků z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví,

sexuální orientace, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo

sociálního původu, majetku, rodu, manželského a rodinného stavu a

povinností k rodině, těhotenství nebo mateřství anebo proto, že

vojákyně kojí. Je zakázáno i takové jednání služebních orgánů, které

diskriminuje nikoliv přímo, ale až ve svých důsledcích. Za takové

jednání se považuje i navádění k diskriminaci. Za diskriminaci se

nepovažují případy, kdy je pro odlišné zacházení věcný důvod

spočívající v povaze služby, kterou voják vykonává, a který je pro

výkon této služby nezbytný.



(4) Služební orgán ani voják nesmí zneužívat výkonu práv a povinností

vyplývajících ze služebního poměru k újmě jiného vojáka nebo k

ponižování jeho důstojnosti. Za ponižování důstojnosti se považuje i

nežádoucí chování sexuální povahy a všechny formy obtěžování, které

směřují k narušení důstojnosti vojáka, vytvoření zastrašující,

nepřátelské, ponižující a pokořující nebo urážlivé atmosféry, a které

jsou nevítané, nevhodné nebo mohou být druhým vojákem oprávněně vnímány

jako podmínka pro rozhodnutí, která ovlivňují výkon práv a povinností

vyplývajících ze služebního poměru.



(5) Dojde-li ve služebním vztahu k porušení práv a povinností

vyplývajících z rovného zacházení s vojáky nebo k nežádoucímu

sexuálnímu chování při výkonu služby, má voják právo se domáhat, aby

bylo upuštěno od tohoto jednání a aby byly odstraněny důsledky tohoto

jednání.



(6) Služební orgány nesmí vojáka jakýmkoli způsobem postihovat nebo

znevýhodňovat proto, že se zákonným způsobem domáhá svých práv a nároků

vyplývajících ze služebního poměru.



ČÁST DRUHÁ



VZNIK, PRŮBĚH, ZMĚNY A ZÁNIK SLUŽEBNÍHO POMĚRU VOJÁKŮ



HLAVA I



VZNIK SLUŽEBNÍHO POMĚRU



§ 2a



Osobní údaje



(1) Od vzniku služebního poměru do jeho zániku zpracovávají služební

orgány tyto osobní údaje^1) vojáka:



a) jméno a příjmení, včetně předchozích jmen a příjmení a rodného

příjmení,



b) akademické tituly a vědecké hodnosti s daty jejich přiznání,



c) rodné číslo,



d) adresu místa trvalého pobytu a bydliště,



e) státní občanství,



f) získané vzdělání,



g) zdravotní způsobilost k vojenské činné službě,^1a)



h) přehled o předchozích pracovních a služebních poměrech a o

samostatných výdělečných činnostech,



i) jazykové znalosti a zkoušky z nich,



j) zvláštní schopnosti, dovednosti, zájmy a oprávnění,



k) trestní bezúhonnost,



l) rodinný stav,



m) jména, příjmení a adresy místa trvalého pobytu a bydliště osob

blízkých.^1b)



(2) K doložení údajů podle odstavce 1 je voják povinen předložit platné

doklady a podklady. Údaj o trestní bezúhonnosti podle odstavce 1 písm.

k) se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů ne starším než 6

měsíců.



(3) Služební orgány vedou osobní údaje v osobním spisu vojáka a

zakládají do něj doklady a podklady, které prokazují pravdivost a

přesnost osobních údajů. Dále vedou v osobním spisu vojáka doklady a

podklady o průběhu jeho služebního poměru. Osobní údaje jsou vedeny i s

využitím výpočetní techniky.



(4) Voják je povinen oznámit služebnímu orgánu změny v osobních

údajích, a to do 8 dnů ode dne, kdy ke změnám došlo.



(5) Služební orgány zpracovávají při plnění služebních úkolů osobní

údaje vojáka v rozsahu vyplývajícím z tohoto zákona. Nestanoví-li tento

zákon jinak, postupují při shromažďování, uchovávání, zpřístupňování,

předávání a jiném zpracovávání osobních údajů o vojácích a jiných

fyzických osobách podle zvláštního právního předpisu.^1c)



§ 3



Podmínky povolání do služebního poměru



(1) Do služebního poměru může být povolán občan České republiky starší

18 let, který



a) složil vojenskou přísahu,



b) není členem politické strany, politického hnutí, odborové

organizace, nepodporuje, nepropaguje nebo nesympatizuje s hnutím, které

prokazatelně směřuje k potlačování práv a svobod člověka nebo hlásá

národnostní, náboženskou anebo rasovou zášť nebo zášť vůči jiné skupině

osob,



c) je trestně bezúhonný,



d) je zdravotně způsobilý k výkonu služby,



e) splňuje kvalifikační předpoklady stanovené pro služební zařazení.



(2) Ministerstvo obrany (dále jen "ministerstvo") stanoví vyhláškou



a) po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví způsob posuzování zdravotní

způsobilosti občanů pro povolávání do služebního poměru,



b) kvalifikační předpoklady pro služební zařazení.



§ 4



Výběr uchazeče



(1) Výběr uchazeče se zahajuje doručením písemné žádosti o povolání do

služebního poměru. Výběr provádějí služební orgány.



(2) Vyplnění osobního dotazníku, sdělení osobních údajů podle § 2a

odst. 1, doložení osobních údajů podle § 2a odst. 2 a vyjádření

souhlasu se zpracováním osobních údajů jsou podmínkami pro výběr

uchazeče.



(3) Služební orgán ověří, zda uchazeč splňuje podmínky stanovené v § 3.

Služební orgán je oprávněn si za účelem ověření trestní bezúhonnosti

uchazeče vyžádat opis z evidence Rejstříku trestů. Uchazeč musí být o

výsledku výběru písemně vyrozuměn nejdéle do 6 měsíců ode dne doručení

žádosti.



(4) Před povoláním uchazeče do služebního poměru jej služební orgán

písemně seznámí s předpokládaným dnem vzniku služebního poměru a dobou

jeho trvání, služebním zařazením, místem nástupu služby, se základní

týdenní dobou služby a jejím rozvržením, platovými náležitostmi a

výplatním termínem, délkou řádné dovolené, podmínkami výkonu služby,

podmínkami zániku služebního poměru a opatřeními zajišťujícími rovné

zacházení.



(5) O uchazeči, který písemně požádal o povolání do služebního poměru a

nebyl povolán, uchovávají služební orgány osobní údaje a údaj o důvodu

nepovolání do služebního poměru po dobu 50 let. Po uplynutí této doby

tyto údaje zlikvidují.



(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou doklady pro výběr, postup při výběru

a vzor osobního dotazníku.



§ 5



Povolání do služebního poměru



(1) Služební poměr se zakládá dnem bezprostředně následujícím po dni

doručení rozhodnutí služebního orgánu o povolání občana do služebního

poměru (dále jen "rozhodnutí o povolání"). Rozhodnutí o povolání musí

obsahovat



a) den nástupu služby,



b) služební zařazení,



c) místo nástupu služby,



d) dobu trvání služebního poměru,



e) zkušební dobu,



f) jmenování do hodnosti.



(2) Dnem, který je v rozhodnutí o povolání stanoven jako den nástupu

služby, vzniká služební poměr.



(3) Služební poměr nevznikne, nenastoupí-li občan bez závažného důvodu

do služby v den stanovený v rozhodnutí o povolání.



(4) Do služebního poměru se voják povolává na dobu určitou v trvání 2

až 20 let, není-li dále stanoveno jinak; dobu trvání služebního poměru

může služební orgán na základě písemného souhlasu vojáka prodloužit.

Při stanovení doby trvání služebního poměru se přihlíží k době přípravy

pro výkon služby studiem na vojenských nebo jiných středních a vysokých

školách, včetně studia v zahraničí. Zkrátit dobu trvání služebního

poměru může služební orgán pouze na žádost vojáka, a to ze závažných

osobních nebo sociálních důvodů, kterými se rozumí zejména osobní péče

o osobu mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni

I, nebo o osobu, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II až

IV podle zákona o sociálních službách^51), pokud žije s vojákem ve

společné domácnosti a tuto péči jí nemůže poskytovat jiný člen rodiny

vojáka; podmínka společné domácnosti se nevyžaduje, jde-li o osobu

blízkou.



(5) Zkušební doba činí 3 měsíce. Doba, po kterou voják nekoná službu z

důvodu překážek ve službě nebo z důvodu neschopnosti ke službě pro

nemoc nebo úraz, se do zkušební doby započítává v rozsahu nejvýše 10

dnů.



(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou dobu setrvání ve služebním poměru u

vojáků, kteří se připravují k výkonu služby studiem.



HLAVA II



PRŮBĚH A ZMĚNY SLUŽEBNÍHO POMĚRU



§ 6



Služební zařazení



(1) Voják v průběhu služebního poměru vykonává službu podle potřeb

České republiky na území České republiky i v zahraničí



a) v ozbrojených silách České republiky,



b) v ministerstvu,



c) ve vojenských školách,



d) ve Vojenské policii, nebo



e) ve Vojenském zpravodajství.



(2) Voják může v průběhu služebního poměru plnit služební úkoly

obranného charakteru v zájmu služby též v orgánech státní správy nebo v

právnických osobách a organizačních složkách státu, jejichž

zřizovatelem nebo zakladatelem je ministerstvo, anebo v mezinárodních a

nadnárodních organizacích nebo orgánech.



(3) Voják je služebně zařazen na služební místo podle dosažené

kvalifikace, doby výkonu služby v hodnosti a závěrů služebního

hodnocení. Služební místo je vymezeno začleněním v organizační

struktuře uvedené v odstavcích 1 a 2, popisem nejsložitějších

služebních činností a jim odpovídajících hodností a požadovanou

kvalifikací.



(4) Služebně zařadit vojáka podle odstavce 3 lze i na základě výsledků

výběrového nebo konkurzního řízení. Služební orgány si pro tyto účely

zřizují výběrové komise jako své poradní orgány.



(5) Voják, který se připravuje k výkonu služby studiem nebo výcvikem,

se při povolání do služebního poměru služebně zařazuje jako čekatel.

Výcvikem se rozumí vojenská příprava k získání základních vojenských

znalostí a dovedností nezbytných k výkonu služby vojáka.



(6) Vláda stanoví nařízením orgány státní správy, v nichž vojáci plní

služební úkoly obranného charakteru, a počet vojáků v nich; ministr

stanoví právnické osoby a organizační složky státu, jejichž

zřizovatelem nebo zakladatelem je ministerstvo, v nichž vojáci plní

služební úkoly obranného charakteru, a počet vojáků v nich.



(7) Vláda stanoví nařízením seznam činností vojáků, stanovených pro

jednotlivé hodnosti v závislosti na jejich složitosti, odpovědnosti a

namáhavosti.



§ 6a



Rozhodná doba ve služebním zařazení



(1) Rozhodná doba ve služebním zařazení (dále jen „rozhodná doba“) je

doba, po kterou může voják setrvat v daném služebním zařazení. Rozhodná

doba pro jednotlivá služební zařazení vychází z typových služebních

zařazení a činí nejméně 2 roky a nejvíce 15 let.



(2) Rozhodná doba začíná dnem služebního zařazení vojáka.



(3) Nejméně 4 měsíce před uplynutím rozhodné doby musí služební orgán

rozhodnout, zda



a) bude voják služebně zařazen na služební místo se stanovenou vyšší

hodností,



b) se rozhodná doba výkonu služby ve služebním zařazení prodlouží,



c) bude voják služebně zařazen na jiné služební místo se stanovenou

stejnou hodností, jakou voják má, nebo



d) bude voják propuštěn ze služebního poměru.



(4) Typová služební zařazení s rozhodnou dobou stanoví ministerstvo

vyhláškou.



§ 7



Vojenské hodnosti a hodnostní sbory



(1) Podle splněných kvalifikačních předpokladů je voják zařazen do

hodnostního sboru a je jmenován do vojenské hodnosti (dále jen

"hodnost").



(2) Stanovují se tyto hodnostní sbory a hodnosti:



a) hodnostní sbor mužstvo - hodnosti vojín, svobodník,



b) hodnostní sbor poddůstojníci - hodnosti desátník, četař, rotný,



c) hodnostní sbor praporčíci - hodnosti rotmistr, nadrotmistr,

praporčík, nadpraporčík, štábní praporčík,



d) hodnostní sbor nižší důstojníci - hodnosti poručík, nadporučík,

kapitán,



e) hodnostní sbor vyšší důstojníci - hodnosti major, podplukovník,

plukovník,



f) hodnostní sbor generálové - hodnosti brigádní generál, generálmajor,

generálporučík, armádní generál.



(3) Pro vojáky, kteří se připravují k výkonu služby studiem nebo

výcvikem, s výjimkou doktorského studijního programu, se stanovuje

hodnostní sbor čekatelů s těmito hodnostmi:



a) vojín - po dobu konání výcviku,



b) svobodník, desátník, četař - po dobu studia ve vojenské vyšší

odborné škole a bezprostředně navazujícího výcviku,



c) svobodník, desátník, četař - po dobu studia ve vojenské vysoké škole

v bakalářském studijním programu a bezprostředně navazujícího výcviku,



d) svobodník, desátník, četař, rotný, rotmistr, nadrotmistr - po dobu

studia ve vojenské vysoké škole v magisterském studijním programu.



(4) Do hodností generálů jmenuje vojáky prezident na návrh vlády, do

ostatních hodností jmenují vojáky služební orgány.



(5) Při povolání do služebního poměru nebo v důsledku organizačních

změn lze vojáka s jeho souhlasem jmenovat do nižší hodnosti, než které

dosáhl. Při zařazení vojáka do zálohy mu náleží nejvyšší dosažená

hodnost v průběhu vojenské činné služby.



(6) Vojákovi lze propůjčit vyšší hodnost, než kterou skutečně má, na

dobu



a) výkonu volené funkce,



b) plnění služebního úkolu, který propůjčení vyšší hodnosti vyžaduje.



(7) Vojákovi, kterému byla vyšší hodnost propůjčena, přísluší práva a

povinnosti, jako kdyby byl do této hodnosti jmenován. Propůjčení

hodnosti však nezakládá nárok na úpravu služebního platu podle této

hodnosti.



(8) Doba, na kterou byla vyšší hodnost vojákovi propůjčena podle

odstavce 6, končí dnem následujícím po dni, kdy důvod propůjčení vyšší

hodnosti pominul.



(9) Hodnosti generálů propůjčuje vojákům na návrh vlády prezident,

ostatní hodnosti propůjčuje ministr.



(10) Ministr stanoví počty vojáků v hodnostních sborech a může stanovit

další členění do sborů podle odbornosti a specializace vojáků.



§ 7a



Jmenování do vyšší hodnosti



Voják může být do vyšší hodnosti stanovené pro služební místo jmenován

nejdříve dnem zařazení na služební místo, pokud pro ni splnil

kvalifikační předpoklady, byl pro ni hodnocen jako způsobilý a v

dosažené hodnosti setrval alespoň nejkratší stanovenou dobu.



§ 8



Doba výkonu služby v hodnosti



(1) Nejkratší doba výkonu služby činí v hodnosti



a) svobodník, desátník a četař 2 roky,



b) rotný, rotmistr, nadrotmistr, poručík a plukovník 2 roky,



c) praporčík, nadporučík, kapitán, major a podplukovník 3 roky,



d) nadpraporčík 4 roky.



(2) V hodnostním sboru čekatelů činí nejkratší doba výkonu služby v

hodnosti svobodník, desátník, četař, rotný, rotmistr a nadrotmistr 1

rok. Do doby výkonu služby v hodnosti podle odstavce 1 se doba výkonu

služby v hodnostním sboru čekatelů nezapočítává.



(3) Do doby výkonu služby v hodnosti se započítává doba trvání

služebního poměru vojáka kromě doby dispozice podle § 10 odst. 4 a doby

rodičovské dovolené, s výjimkou rodičovské dovolené, po kterou se

vojákovi poskytuje peněžitá pomoc v mateřství podle zvláštního právního

předpisu^1d).



(4) Do doby výkonu služby v hodnosti, do které byl voják jmenován, se

započte i doba výkonu služby v propůjčené hodnosti podle § 7.



(5) Doby výkonu služby v hodnostech před jmenováním vojáka do nižší

hodnosti, než které v průběhu služebního poměru dosáhl, zůstávají

vojákovi započteny.



§ 9



Dočasné zproštění výkonu služby



Při důvodném podezření ze závažného porušení služebních povinností nebo

ze spáchání trestného činu, ohrožoval-li by další výkon služby vojáka

důležitý zájem služby nebo objasňování jeho činu, může být voják

dočasně zproštěn výkonu služby ve svém služebním zařazení na dobu

nejvýše 3 měsíců. Tuto dobu může ministr výjimečně prodloužit, nejdéle

však o 3 měsíce. Je-li proti vojákovi vedeno trestní řízení, lze jej

zprostit výkonu služby v jeho služebním zařazení do pravomocného

skončení trestního řízení.



§ 10



Dispozice



(1) Voják, který nemůže vykonávat službu ve svém služebním zařazení

nebo nemůže být služebně zařazen, se určí do dispozice.



(2) Do dispozice se určí voják na dobu



a) nejvýše 6 měsíců, není-li možné rozhodnout o jeho služebním

zařazení,



b) dočasného zproštění výkonu služby,



c) kdy vojákyně nemůže z důvodu těhotenství vykonávat službu ve svém

služebním zařazení,



d) mateřské dovolené obdobně jako u žen v pracovním poměru,^2)



e) rodičovské dovolené,^3)



f) rodičovské dovolené po dobu, po kterou se mu poskytuje peněžitá

pomoc v mateřství podle zákona o nemocenském pojištění^4),



g) dovolené bez nároku na peněžní náležitosti delší než 30 dnů,



h) po kterou je nezvěstný, nejdříve však po třicátém dni,



i) vazby,



j) zajetí.



(3) Do dispozice může být určen voják na dobu nejvýše 3 měsíců před

uplynutím stanovené doby trvání služebního poměru nebo před propuštěním

ze služebního poměru.



(4) Do doby trvání služebního poměru se nezapočítává doba dispozice, do

které byl voják určen podle odstavce 2 písm. g) a h) a podle odstavce 2

písm. i), byl-li pravomocně odsouzen za trestný čin.



(5) Po dobu dispozice podle odstavce 2 písm. a) až c) a podle odstavce

3 plní voják služební úkoly podle rozkazů nadřízeného.



(6) Voják, který byl určen do dispozice na dobu delší než 6 měsíců z

důvodů uvedených v odstavci 2 písm. e) až i), je po ukončení dispozice

služebně zařazen podle § 6; v ostatních případech se vrací voják zpět

do svého původního služebního zařazení.



§ 10a



Zvláštní dispozice



Do zvláštní dispozice se určí voják, který je příslušníkem Vojenského

zpravodajství, jestliže to vyžaduje důležitý zájem služby. Voják určený

do zvláštní dispozice má obdobné postavení jako příslušník zpravodajské

služby, zařazený do zálohy zvláštní podle zákona o služebním poměru

příslušníků bezpečnostních sborů^4a). Na vojáka, který je určen do

zvláštní dispozice, se ustanovení tohoto zákona použijí přiměřeně.



Přerušení služebního poměru



§ 11



(1) Vojákovi se přerušuje služební poměr po dobu výkonu



a) funkce podle zvláštního předpisu,^5)



b) funkce v zastupitelstvu územní samosprávy, za jejíž výkon náleží

podle zvláštního právního předpisu odměna,



c) trestu odnětí svobody.



(2) Služební poměr se přerušuje podle odstavce 1 písm. a) a b) dnem

zvolení a podle odstavce 1 písm. c) dnem nástupu výkonu trestu odnětí

svobody.



(3) Vojákovi lze přerušit služební poměr z důvodu přerušení studia nebo

pro výkon funkce v zahraničí v mezinárodních a nadnárodních

organizacích nebo orgánech.



(4) Služební poměr se může přerušit na dobu nejdéle 6 let z celkové

doby trvání služebního poměru; doba přerušení služebního poměru může

být prodloužena o dobu trvání volební kampaně. Důvody přerušení

služebního poměru je voják povinen bez zbytečného odkladu sdělit

služebnímu orgánu písemně.



§ 12



(1) Doba přerušení služebního poměru se vojákovi nezapočítává do doby

trvání služebního poměru.



(2) Voják po skončení přerušení služebního poměru pokračuje ve

služebním poměru dnem, kdy důvody přerušení služebního poměru pominuly.

Tímto dnem se voják služebně zařazuje podle § 6. Není-li možné

rozhodnout o jeho služebním zařazení, určí se do dispozice podle § 10

odst. 2 písm. a). Zánik důvodů přerušení služebního poměru je voják

povinen bez zbytečného odkladu sdělit služebnímu orgánu písemně.



§ 13



Pověření výkonem služby v jiném služebním zařazení



(1) Voják může být pověřen výkonem služby v jiném služebním zařazení

stejné nebo vyšší úrovně nejdéle na dobu 1 roku. Po tuto dobu voják

nevykonává úkoly a povinnosti vyplývající z jeho dosavadního služebního

zařazení.



(2) Při pověření výkonem služby v jiném služebním zařazení nevzniká

vojákovi nárok na jmenování do hodnosti stanovené pro toto služební

zařazení.



§ 13a



Zastupování v jiném služebním zařazení



(1) Voják je povinen na základě rozkazu služebního orgánu zastupovat

nadřízeného nebo vojáka ve služebním zařazení se stejnou nebo vyšší

stanovenou hodností. Po tuto dobu voják současně vykonává úkoly a

povinnosti vyplývající i z jeho služebního zařazení.



(2) Doba zastupování nesmí překročit 6 měsíců v kalendářním roce;

souhlasí-li voják, může doba zastupování trvat déle, nejvýše však 12

měsíců.



(3) Při zastupování v jiném služebním zařazení nevzniká vojákovi nárok

na jmenování do hodnosti stanovené pro toto služební zařazení.



§ 14



Služební cesta



(1) Vojáka lze vyslat na služební cestu na dobu nezbytně nutnou. Voják

na služební cestě plní služební úkoly podle rozkazu nadřízeného, který

ho na služební cestu vyslal.



(2) Podmínky pro vykonání služební cesty vojákovi předem stanoví

nadřízený, který ho na služební cestu vysílá.



§ 14a



Studijní pobyt



(1) Vojáka lze vyslat na studijní pobyt. Studijním pobytem je školení,

kurz nebo odborná stáž.



(2) Po dobu studijního pobytu je voják podřízen při plnění služebních

úkolů nadřízenému, který řídí studijní pobyt.



(3) Při studijním pobytu náležejí vojákovi náhrady jako při služební

cestě.



§ 15



Odvelení



(1) Vojáka lze v zájmu služby odvelet na dobu nejdéle 6 měsíců v

kalendářním roce; na dobu delší může být odvelen jen se svým souhlasem

nebo rozhodnutím ministra.



(2) Odvelením vojáka se rozumí jeho pověření služebními úkoly, a to i

nesouvisejícími s jeho služebním zařazením, které plní po stanovenou

dobu mimo místo pravidelného výkonu služby nebo i v něm. Nadřízený

odveleného vojáka může stanovit, že odvelenému vojákovi může služební

úkoly ukládat i jiný nadřízený.



§ 16



Přeložení



(1) Voják může být přeložen k výkonu služby do jiného místa výkonu

služby nebo do podřízenosti jiného služebního orgánu ve stejném místě

výkonu služby. Jiným místem výkonu služby se rozumí obec,^5a) ve které

má voják stanoveno nové místo výkonu služby (dále jen "místo

přeložení").



(2) Voják může být na vlastní žádost přeložen do jiného místa výkonu

služby nebo do podřízenosti jiného služebního orgánu ve stejném místě

výkonu služby, je-li to v souladu se zájmy služby.



§ 17



Služební hodnocení



(1) Služební hodnocení je podkladem pro rozhodování ve věcech

služebního poměru vojáka.



(2) Služební hodnocení spočívá zejména v posouzení plnění služebních

úkolů, povinností vojáka, jeho odborné a psychické způsobilosti ke

služebnímu zařazení, zdravotní způsobilosti a fyzické zdatnosti pro

další výkon služby. Služební hodnocení musí být písemné a hodnocený

voják s ním musí být seznámen.



(3) Proti závěrům služebního hodnocení nebo jeho jednotlivým částem

může voják podat písemné námitky do 3 pracovních dnů ode dne, kdy se se

služebním hodnocením seznámil. Námitky musí voják odůvodnit a navrhnout

způsob úpravy služebního hodnocení, jinak se k námitkám nepřihlíží.

Nadřízený hodnotitele námitkám hodnoceného vyhoví a služební hodnocení

změní nebo námitky zamítne a služební hodnocení potvrdí do 10 dnů ode

dne, kdy námitky obdržel. Proti upravenému služebnímu hodnocení již

nelze podat další námitky.



(4) Pokud se služební orgán příslušný ke stanovení služebního platu

vojáka důvodně domnívá, že služební hodnocení vojáka neodpovídá

skutečnému plnění jeho služebních povinností, nařídí, do 5 pracovních

dnů ode dne předložení služebního hodnocení s návrhem na úpravu

služebního platu, zpracování nového služebního hodnocení. Vůči novému

služebnímu hodnocení má voják právo podat námitky.



(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou postup při služebním hodnocení a

jeho hlediska.



HLAVA III



ZÁNIK SLUŽEBNÍHO POMĚRU



§ 18



Zánik služebního poměru



Služební poměr vojáka zaniká



a) uplynutím stanovené doby,



b) propuštěním,



c) odnětím hodnosti,



d) na základě rozhodnutí soudu o ztrátě vojenské hodnosti,^6)



e) úmrtím vojáka,



f) prohlášením vojáka za mrtvého,



g) pozbytím státního občanství České republiky,



h) ztrátou zdravotní způsobilosti na základě rozhodnutí přezkumné

komise,^6a)



i) omezením svéprávnosti,



j) zrušením ve zkušební době.



§ 19



Propuštění ze služebního poměru



(1) Voják musí být propuštěn ze služebního poměru, pokud



a) dosáhl důchodového věku stanoveného pro muže podle zvláštního

právního předpisu,^7)



b) splnil podmínky nároku na starobní důchod podle zvláštního právního

předpisu,^7a) přičemž dosáhl důchodového věku stanoveného pro muže

podle zvláštního právního předpisu,^7)



c) přestal být ze zdravotních důvodů způsobilý vykonávat službu v

dosavadním služebním zařazení, s výjimkou zdravotních důvodů

souvisejících s těhotenstvím, nebo podle zvláštního právního

předpisu^9) není způsobilý pro další výkon služby v dosavadním

služebním zařazení a není pro něho jiné služební zařazení,



d) se přestal připravovat k výkonu služby studiem a není pro něho jiné

služební zařazení,



e) není pro něho v důsledku organizačních změn jiné služební zařazení,



f) byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému

trestu odnětí svobody,



g) byl pravomocně odsouzen pro trestný čin a jeho setrvání ve služebním

poměru by ohrozilo vážnost ozbrojených sil,



h) podle závěrů dvou služebních hodnocení není způsobilý pro další

výkon služby,



i) se stal členem politické strany, politického hnutí nebo odborové

organizace,



j) vykonává výdělečnou činnost bez souhlasu služebního orgánu nebo

činnost odpovědného zástupce podle zvláštních právních předpisů,^9a) je

členem statutárních nebo kontrolních orgánů právnických osob, které

provozují podnikatelskou činnost, s výjimkou členství ve statutárních

nebo kontrolních orgánech nestavebních bytových družstev zřízených ke

správě bytového fondu, a právnických osob a organizačních složek státu,

jejichž zřizovatelem nebo zakladatelem je ministerstvo nebo jiný

správní úřad,



k) podal žádost o propuštění ze služebního poměru,



l) pominuly důvody přerušení služebního poměru podle § 11 a voják ve

služebním poměru nepokračuje podle § 12 odst. 2,



m) podporuje, propaguje nebo sympatizuje s hnutím, které prokazatelně

směřuje k potlačování práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní,

náboženskou anebo rasovou zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob,



n) uplynula rozhodná doba ve služebním zařazení,



o) podle zvláštního právního předpisu není způsobilý pro další výkon

služby v dosavadním služebním zařazení, přičemž tuto nezpůsobilost

zavinil svým jednáním.



(2) V případě snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní

důchod podle zvláštního právního předpisu^9b) může prezident nebo

ministr na základě žádosti vojáka rozhodnout v souladu se zájmy služby

o setrvání vojáka ve služebním poměru i po dosažení této věkové

hranice, nejpozději do dosažení důchodového věku podle zvláštního

právního předpisu^7). Při rozhodování se rovněž přihlíží k odbornosti

vojáka, dosavadnímu průběhu jeho služebního poměru, jeho morálním

vlastnostem, zdravotnímu stavu a k jeho účasti v zahraničních

operacích.



(3) Služební poměr zaniká uplynutím 2 kalendářních měsíců následujících

po dni doručení rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru vydaného

služebním orgánem, není-li dohodou stanovena doba kratší; to neplatí

při propuštění ze služebního poměru podle odstavce 1 písm. a) a b), kdy

služební poměr zaniká posledním dnem kalendářního měsíce, v němž voják

splnil podmínky nároku na starobní důchod, není-li dohodou stanovena

doba kratší, a podle odstavce 1 písm. k), kdy služební poměr zaniká

uplynutím 9 kalendářních měsíců následujících po dni doručení žádosti o

propuštění, není-li dohodou stanovena doba kratší. Služební poměr podle

odstavce 1 písm. l) zaniká uplynutím 15 dnů následujících po dni, kdy

voják měl pokračovat ve služebním poměru, pokud mu v tom nezabránily

závažné důvody. Z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. g) musí být voják

propuštěn ze služebního poměru do 6 měsíců ode dne, kdy se služební

orgán o pravomocném rozsudku dozvěděl, nejpozději však do 1 roku od

nabytí právní moci rozsudku.



§ 20



Zákaz propuštění ze služebního poměru



(1) Rozhodnutí o propuštění vojáka ze služebního poměru nesmí být

vydáno



a) při dočasné neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz, s výjimkou

případů, které jsou podle zvláštního právního předpisu^10) důvodem

zániku nároku na nemocenské,



b) v době těhotenství vojákyně, do devátého měsíce po porodu, a v době,

kdy vojákyně kojí,



c) v době, kdy voják čerpá rodičovskou dovolenou,



d) od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od povolení lázeňského

léčení poskytovaného v době neschopnosti ke službě až do jejího

skončení; při onemocnění tuberkulózou nebo nemocí z povolání se tato

doba prodlužuje o 6 měsíců po propuštění z ústavního ošetřování.



(2) Zákaz propuštění se nevztahuje na propuštění z důvodů uvedených v §

19 odst. 1 písm. a), b), c), f) a i) až o).



§ 21



Odnětí hodnosti



(1) Hodnost se odejme vojákovi za úmyslné zvlášť závažné porušení

služebních povinností. Vojákovi, kterému byla hodnost odňata, přísluší

hodnost vojín.



(2) Generálům odnímá hodnost prezident na návrh vlády; ostatním vojákům

odnímá hodnost ministr.



(3) Dnem odnětí hodnosti zaniká vojákovi služební poměr.



§ 21a



Zrušení služebního poměru ve zkušební době



Služební orgán nebo voják může zrušit služební poměr ve zkušební době i

bez uvedení důvodu. Služební poměr zaniká posledním dnem kalendářního

měsíce, ve kterém bylo doručeno vojákovi rozhodnutí služebního orgánu o

zrušení služebního poměru ve zkušební době nebo ve kterém bylo

služebnímu orgánu doručeno písemné oznámení vojáka o zrušení služebního

poměru ve zkušební době. Rozhodnutí nebo písemné oznámení o zrušení

služebního poměru ve zkušební době musí být doručeno druhé straně

nejpozději 5 dnů přede dnem, kdy má služební poměr zaniknout.



§ 22



Následky zrušení rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru



(1) Dojde-li ke zrušení rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru,

služební poměr trvá se všemi právy a povinnostmi včetně nároku na

peněžní náležitosti v dosavadní výši.



(2) Voják má nárok na peněžní náležitosti v rozsahu a výši, v jaké mu

náležely v průběhu 3 let předcházejících dni zrušení rozhodnutí o

propuštění ze služebního poměru. Pokud doba, po kterou mu nebyly

poskytovány, přesahovala 3 roky, bude mu výplata peněžních náležitostí

přiznána jen za 3 roky.



(3) Služební plat se stanoví pro účely odstavce 1 ve výši zachovaného

služebního platu podle § 68i.



(4) Oznámí-li voják služebnímu orgánu, že netrvá na pokračování

služebního poměru podle odstavce 1, služební poměr zanikne dnem

doručení oznámení vojáka. Tento zánik služebního poměru se považuje za

zánik služebního poměru podle § 18 písm. a).



§ 23



Písemné hodnocení při zániku služebního poměru



Při zániku služebního poměru je služební orgán povinen vydat na žádost

vojáka nejpozději dnem zániku služebního poměru potvrzení o službě a

písemné hodnocení, ve kterém musí být vyhodnocen celý průběh služebního

poměru.



HLAVA IV



VÝKON A DOBA SLUŽBY



§ 24



Výkon služby



(1) Výkonem služby se rozumí plnění služebních povinností podle

služebního zařazení a podle rozkazů nadřízeného.



(2) Za výkon služby lze též uznat činnost konanou z vlastní iniciativy

v zájmu služby, nepotřebuje-li k ní voják zvláštní oprávnění nebo

nekoná-li ji proti výslovnému zákazu nadřízeného.



§ 25



Základní týdenní doba služby a kratší týdenní doba služby



(1) Základní týdenní doba služby činí 40 hodin.



(2) Nadřízený může stanovit vojákovi kratší týdenní dobu služby nebo

dobu služby jinak vhodně upravit, požádá-li o to voják ze zdravotních

nebo jiných závažných důvodů a nebrání-li tomu důležitý zájem služby.

Vojákovi s kratší týdenní dobou služby přísluší měsíční služební plat

odpovídající této kratší týdenní době služby.



(3) Nadřízený stanoví vojákovi na základě rozhodnutí přezkumné komise

kratší týdenní dobu služby v rozsahu nejméně 30 hodin týdně a nejdéle

po dobu 6 měsíců ode dne skončení neschopnosti ke službě pro služební

úraz nebo nemoc z povolání.



§ 26



Rozvržení základní týdenní doby služby



(1) O rozvržení základní týdenní doby služby rozhoduje služební orgán.

Stanoví začátek a konec doby služby v jednotlivých dnech; doba

nepřetržité služby může činit nejvýše 30 hodin. Za dvousměnný nebo

třísměnný se považuje režim výkonu služby, v němž se vojáci vzájemně

střídají ve dvou nebo ve třech službách v rámci 24 hodin po sobě

jdoucích. Za nepřetržitý se považuje režim výkonu služby, v němž se

vojáci vzájemně střídají ve službách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích

k zajištění nepřetržitého plnění služebních povinností 24 hodin denně

po 7 dnů v týdnu. Dobu služby v jednotlivých dnech může nadřízený

rozvrhnout na 2 části.



(2) Základní týdenní doba služby se rozvrhuje zpravidla rovnoměrně na 5

dnů služby tak, aby dny nepřetržitého odpočinku v týdnu připadaly pokud

možno na sobotu a neděli. Vyžaduje-li to povaha služby, může se doba

služby rozvrhnout nerovnoměrně; průměrná týdenní doba služby nesmí

zpravidla v čtyřtýdenním období, nejvýše však v období 26 týdnů po sobě

jdoucích, přesahovat základní týdenní dobu služby.



§ 27



Přestávky ve službě



(1) Voják má nejdéle po 5 hodinách nepřetržitého výkonu služby nárok na

přestávku v trvání nejméně 30 minut na jídlo a odpočinek. Jde-li o

službu, jejíž výkon nemůže být přerušen, musí být vojákovi zajištěna

přiměřená doba na jídlo a odpočinek.



(2) Přestávky na jídlo a odpočinek se neposkytují na začátku a na konci

denního výkonu služby. Do základní týdenní doby služby se započítává

přiměřená doba na jídlo a odpočinek, která byla poskytnuta místo

přestávky ve službě.



(3) Poskytnuté přestávky na jídlo a odpočinek se nezapočítávají do

základní týdenní doby služby.



§ 28



Nepřetržitý odpočinek mezi službami a nepřetržitý odpočinek v týdnu



(1) Voják má mezi koncem jedné služby a počátkem následující služby

nárok na nepřetržitý odpočinek v trvání nejméně 11 hodin. V důležitém

zájmu služby lze nepřetržitý odpočinek výjimečně zkrátit až na 6 hodin.

Za důležitý zájem služby se pro účely této hlavy považuje zabezpečení

plnění nenadálých nebo mimořádných úkolů a výkon služby v nepřetržitém

režimu výkonu služby při ostraze vojenských objektů, dozorčí službě a

zabezpečení leteckého provozu.



(2) Jednou v týdnu musí nepřetržitý odpočinek činit nejméně 36 hodin.

Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, lze nepřetržitý odpočinek v týdnu

zkrátit až na 12 hodin.



(3) V případě zkrácení doby nepřetržitého odpočinku mezi službami nebo

v týdnu, nebo neposkytnutí odpočinku ve 24 hodinách po sobě jdoucích,

protože nepřetržitá služba trvala více jak 24 hodin, se následující

nepřetržitý odpočinek o zkrácenou část prodlužuje.



(4) Nelze-li pro důležitý zájem služby následující nepřetržitou dobu

odpočinku mezi službami nebo v týdnu prodloužit, musí být vojákovi

zkrácená část doby odpočinku poskytnuta nejpozději do 6 týdnů po jejím

zkrácení.



§ 29



Služba konaná nad základní týdenní dobu služby



(1) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, je voják povinen konat službu

nad základní týdenní dobu služby. Služba nad základní týdenní dobu

služby se může konat jen na rozkaz nadřízeného nebo s jeho souhlasem.



(2) Službu nad základní týdenní dobu služby nesmí konat voják, kterému

byla stanovena kratší týdenní doba služby.



(3) Služba konaná nad základní týdenní dobu služby nesmí po dobu

nejvíce 26 po sobě jdoucích týdnů v průměru činit více než 8 hodin

týdně. Za službu konanou nad základní týdenní dobu služby nad 300 hodin

v kalendářním roce náleží vojákovi náhradní volno.



(4) Náhradní volno je služební orgán povinen poskytnout neprodleně,

nejpozději do 6 měsíců po vykonání služby konané nad základní týdenní

dobu služby, nebrání-li tomu důležitý zájem služby. Pokud nebylo

náhradní volno ve stanovené době poskytnuto, má voják v následujících 3

měsících nárok čerpat náhradní volno podle svého uvážení. Oznámení s

určeným dnem nástupu náhradního volna je voják povinen podat minimálně

7 dní předem, nedohodne- li se se služebním orgánem na jiném dnu určení

dne nástupu.



(5) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, může nadřízený změnit vojákem

určený termín nástupu čerpání náhradního volna nebo jej z náhradního

volna odvolat. Voják má v tomto případě nárok na náhradu prokázaných

nákladů, které mu tím vznikly. V případě odvolání vojáka z čerpání

náhradního volna je nadřízený povinen poskytnout náhradní volno v

náhradním termínu dohodnutém s vojákem.



§ 30



Služební pohotovost



(1) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, může nadřízený nařídit

vojákovi služební pohotovost.



(2) Služební pohotovostí se rozumí přítomnost vojáka ve vojenských

objektech nebo na jiných místech, která určí nadřízený, a to mimo dobu

služby, a připravenost zahájit plnění služebních úkolů na určeném místě

a v určeném čase. Voják je povinen se po dobu služební pohotovosti

zdržet jednání, které by mu znemožnilo přijetí pokynu a případný výkon

služby.



(3) Služební pohotovost v jiném místě než ve vojenských objektech se do

základní týdenní doby služby nezapočítává. Služební pohotovost ve

vojenských objektech se do základní týdenní doby služby nezapočítává

pouze po dobu ústřední koordinace záchranných a likvidačních prací, po

dobu trvání krizového stavu nebo lze-li důvodně očekávat, že v

nejbližší době bude použita Armáda České republiky k plnění úkolů

Policie České republiky, anebo že bude vyhlášen stav ohrožení státu.



(4) Služební pohotovost nelze nařídit vojákovi, který má stanovenou

kratší týdenní dobu služby.



§ 31



Intenzivní vojenský výcvik



(1) Intenzivním vojenským výcvikem se rozumí nepřetržitý sled

výcvikových činností, které probíhají po dobu delší než 30 hodin a

kratší než 48 hodin.



(2) Doba výkonu služby při intenzivním vojenském výcviku se zahrnuje do

základní týdenní doby služby. Po dobu intenzivního vojenského výcviku

se ustanovení o rozvržení základní týdenní doby služby nepoužijí.



§ 31a



Nepřetržitý vojenský výcvik



(1) Nepřetržitým vojenským výcvikem se rozumí nepřetržitý sled

výcvikových činností, které mají prohloubit nebo prověřit úroveň

výcviku, psychickou a fyzickou odolnost vojáků co nejvěrnějším

přiblížením k podmínkám skutečného plnění úkolů a probíhají nejméně 48

hodin.



(2) Po dobu nepřetržitého vojenského výcviku se ustanovení o základní

týdenní době služby, o službě konané nad základní týdenní dobu služby,

o nepřetržitém odpočinku mezi službami a nepřetržitém odpočinku v týdnu

a o přestávkách ve službě nepoužijí. Do základní týdenní doby služby se

započítává pouze doba, po kterou nepřetržitý vojenský výcvik zasahuje

do jinak obvyklé doby služby vojáka.



§ 31b



Nepřetržité vojenské nasazení na území České republiky



(1) Nepřetržitým vojenským nasazením na území České republiky je doba

výkonu služby při plnění úkolů podle zvláštního právního předpisu^10a).



(2) Do základní týdenní doby služby se započítává pouze doba 8 hodin za

každý obvyklý den výkonu služby, ve kterém nepřetržité vojenské

nasazení na území České republiky trvalo alespoň 8 hodin. Ustanovení o

základní týdenní době služby, o službě konané nad základní týdenní dobu

služby, o nepřetržitém odpočinku mezi službami a nepřetržitém odpočinku

v týdnu a o přestávkách ve službě se nepoužijí.



§ 31c



Společná ustanovení k intenzivnímu vojenskému výcviku, nepřetržitému

vojenskému výcviku a nepřetržitému vojenskému nasazení na území České

republiky



(1) Dobu zahájení a ukončení intenzivního vojenského výcviku,

nepřetržitého vojenského výcviku a nepřetržitého vojenského nasazení na

území České republiky stanoví služební orgán.



(2) Nadřízený je povinen v době uvedené v odstavci 1 určit vojákovi

přiměřenou dobu na jídlo a oddech a místo odpočinku.



(3) Pokud nepřetržité vojenské nasazení na území České republiky trvá

méně než 48 hodin, má voják nárok na volno v době, ve které by měl

jinak konat službu, v délce odpovídající době výkonu služby, která

nebyla započítána do základní týdenní doby služby. Přesáhne-li

nepřetržité vojenské nasazení na území České republiky 48 hodin, má

voják nárok za každých ukončených 48 hodin výkonu služby na 8 hodin

volna v době, ve které by měl jinak konat službu. Za stejných podmínek

má voják nárok na volno i za nepřetržitý vojenský výcvik, s výjimkou

případu, kdy navazuje na nepřetržitý vojenský výcvik výkon služby

vojáka v zahraniční operaci podle § 40a.



(4) Za dobu volna podle odstavce 3 se služební plat nekrátí. Volno je

služební orgán povinen udělit neprodleně, nejpozději do 3 měsíců od

ukončení nepřetržitého vojenského výcviku nebo nepřetržitého vojenského

nasazení na území České republiky.



(5) Pokud nebylo volno ve lhůtě stanovené v odstavci 4 poskytnuto, má

voják v následujícím měsíci nárok čerpat volno podle svého uvážení.

Oznámení s určeným dnem nástupu volna je voják povinen podat minimálně

7 dní předem, nedohodne-li se se služebním orgánem na jiném dnu určení

dne nástupu.



(6) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, může nadřízený změnit vojákem

určený termín nástupu čerpání volna nebo ho z čerpání volna odvolat.

Voják má v tomto případě nárok na náhradu prokázaných nákladů, které mu

tím vznikly. V případě odvolání vojáka z čerpání volna je nadřízený

povinen poskytnout volno v náhradním termínu dohodnutém s vojákem.



(7) Nebylo-li volno ve lhůtě stanovené v odstavci 5 poskytnuto pro

opětovnou službu v nepřetržitém vojenském nasazení na území České

republiky a nedohodl-li se voják s nadřízeným na jeho poskytnutí jinak,

náleží vojákovi namísto volna odpovídající část služebního platu.



(8) Po ukončení intenzivního vojenského výcviku, nepřetržitého

vojenského výcviku a nepřetržitého vojenského nasazení na území České

republiky nelze zkrátit nepřetržitý odpočinek před nástupem do

následující služby.



(9) Pokud nebyl podle odstavce 2 v průběhu 168 hodin nepřetržitého

vojenského výcviku nebo nepřetržitého vojenského nasazení na území

České republiky poskytnut nepřetržitý odpočinek alespoň 12 hodin,

poskytne se za každých 168 hodin trvání nepřetržitého vojenského

výcviku nebo nepřetržitého vojenského nasazení na území České

republiky, společně s některým následujícím nepřetržitým odpočinkem v

týdnu, a to nejpozději v období 6 týdnů od ukončení nepřetržitého

vojenského výcviku nebo nepřetržitého vojenského nasazení na území

České republiky.



HLAVA V



DOVOLENÁ A SLUŽEBNÍ VOLNO



§ 32



Délka řádné dovolené



(1) Voják má nárok na řádnou dovolenou v kalendářním roce v délce 37

kalendářních dnů, včetně 10 dnů, které jsou jinak dny jeho

nepřetržitého odpočinku v týdnu. Připadne-li v době dovolené svátek^11)

na den, který je jinak obvyklým dnem služby, nezapočítává se do řádné

dovolené.



(2) Netrval-li služební poměr po celý kalendářní rok, má voják nárok na

poměrnou část řádné dovolené. Poměrná část řádné dovolené se určí tak,

že za každý kalendářní měsíc trvání služebního poměru má voják nárok na

jednu dvanáctinu dovolené. Vznikne-li služební poměr nejpozději 15. den

v měsíci, má voják nárok na poměrnou část dovolené i za tento

kalendářní měsíc; za kalendářní měsíc, v němž služební poměr zanikl, má

voják nárok na poměrnou část dovolené, jen jestliže v tomto měsíci

trval služební poměr déle než 15 kalendářních dnů.



§ 33



Čerpání řádné dovolené



(1) Nástup řádné dovolené určuje nadřízený, a to s přihlédnutím k

důležitým zájmům služby a k oprávněnému požadavku vojáka. Den nástupu

řádné dovolené se musí vojákovi určit nejméně 15 kalendářních dnů

předem; tato lhůta se může zkrátit, jestliže s tím voják souhlasí.

Nástup řádné dovolené se může na žádost vojáka změnit.



(2) Nástup řádné dovolené určí nadřízený tak, aby ji voják mohl

vyčerpat do konce kalendářního roku. Jestliže voják ze služebních

důvodů nebo pro důležité osobní překážky ve službě nemohl řádnou

dovolenou v kalendářním roce vyčerpat, je nadřízený povinen poskytnout

ji tak, aby ji vyčerpal nejpozději do konce následujícího kalendářního

roku. Nadřízený je však povinen určit vojákovi čerpání řádné dovolené

alespoň 14 dnů v kalendářním roce vcelku. Nebyla-li řádná dovolená nebo

její poměrná část vyčerpána do zániku služebního poměru, náleží

vojákovi za tuto dobu služební plat.



(3) Nadřízený nemůže určit čerpání dovolené na dobu, kdy je voják uznán

neschopným ke službě pro nemoc nebo úraz, ani na dobu, po kterou je

vojákyně na mateřské nebo rodičovské dovolené nebo voják na rodičovské

dovolené. Na dobu trvání ostatních důležitých osobních překážek ve

službě může nadřízený určit vojákovi čerpání dovolené jen na jeho

žádost.



(4) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, může nadřízený změnit

vojákovi původní určený nástup dovolené nebo ho z dovolené odvolat;

voják má nárok na náhradu nákladů, které mu tím vznikly.



(5) Voják, jehož doba služby je rozvržena nerovnoměrně, čerpá dovolenou

po tolik obvyklých dnů služby, kolik jich na dobu jeho dovolené připadá

v celoročním průměru.



(6) Požádá-li vojákyně o poskytnutí řádné dovolené tak, aby řádná

dovolená navazovala bezprostředně na konec mateřské dovolené,^2) a

voják o poskytnutí řádné dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na

skončení rodičovské dovolené do doby, po kterou je žena oprávněna

čerpat mateřskou dovolenou,^2) je služební orgán povinen jejich žádosti

vyhovět.



§ 34



Přerušení řádné dovolené



Řádná dovolená se přerušuje, byl-li voják v době čerpání dovolené uznán

neschopným ke službě pro nemoc nebo úraz nebo ošetřuje-li nemocného

člena rodiny; řádná dovolená se přerušuje také nástupem na mateřskou

nebo rodičovskou dovolenou.



§ 35



Krácení řádné dovolené



(1) Řádná dovolená se krátí při neschopnosti ke službě pro nemoc nebo

úraz a při rodičovské dovolené, s výjimkou rodičovské dovolené, po

kterou se vojákovi poskytuje peněžitá pomoc podle zvláštního právního

předpisu,^4) za prvních 120 dnů a za každých dalších 30 dnů o jednu

dvanáctinu. Řádná dovolená se nekrátí při neschopnosti ke službě pro

služební úraz nebo nemoc z povolání.



(2) Řádná dovolená se krátí za každý den neomluvené nepřítomnosti

vojáka ve službě o 2 dny, nejvíce o 22 dny v kalendářním roce.



(3) Je-li voják nepřítomen ve službě z důvodu výkonu trestu odnětí

svobody, po dobu vazby, byl-li pravomocně odsouzen, po dobu, kdy byl

nezvěstný více než 30 dnů, a po dobu dovolené bez nároku na peněžní

náležitosti, řádná dovolená se krátí za každých 30 dnů nepřítomnosti o

jednu dvanáctinu.



§ 36



zrušen



§ 37



Zvláštní dovolená



Voják, který koná po celý kalendářní rok službu zdraví škodlivou nebo

zvlášť obtížnou anebo službu uvedenou v § 120 odst. 3 větě druhé, má

nárok na zvláštní dovolenou v délce 7 kalendářních dnů v kalendářním

roce. Ministerstvo po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví stanoví

vyhláškou, která služba je zdraví škodlivá nebo zvlášť obtížná.



§ 38



Rodičovská dovolená a dovolená bez nároku na peněžní náležitosti



(1) Vojákovi se na žádost poskytne rodičovská dovolená v rozsahu

stanoveném pro zaměstnance v pracovním poměru zvláštním právním

předpisem^12).



(2) Nadřízený může vojákovi na jeho žádost udělit z rodinných nebo

jiných závažných důvodů dovolenou bez nároku na peněžní náležitosti

nejdéle na dobu 12 měsíců.



§ 39



Služební volno při překážkách ve službě



(1) Nemůže-li voják pro překážky z důvodů obecného zájmu nebo pro

důležité osobní překážky konat službu, má nárok na služební volno v

nezbytně nutném rozsahu, pokud úkony v obecném zájmu nebo v důležité

osobní záležitosti nelze vyřídit mimo dobu služby.



(2) Služební orgán může poskytnout vojákovi pro důležité osobní

překážky ve službě další služební volno, popřípadě mu může poskytnout

služební volno i z jiných vážných důvodů.



(3) Služební volno pro překážky ve službě se vojákovi poskytuje ve

dnech, které jsou jinak jeho obvyklými dny služby.



(4) Služební volno se poskytuje na žádost vojáka, pokud je důvod

služebního volna předem znám. Překážku ve službě a dobu jejího trvání

je voják povinen prokázat.



(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou, ze kterých konkrétních důvodů a v

jakém konkrétním rozsahu se poskytuje služební volno.



HLAVA VI



ZVLÁŠTNOSTI PRŮBĚHU SLUŽBY



§ 40



Zvláštnosti průběhu služby v zahraničí



(1) Na vojáky, kteří konají službu v zahraničí, se vztahují ustanovení

tohoto zákona, není-li dále stanoveno jinak.



(2) Pro službu v zahraničí lze vojáka povolat do služebního poměru i na

dobu kratší než 2 roky.



(3) Vojáka ke službě do zahraničí vysílá ministr nebo služební orgány,

které k tomu ministr zmocnil.



§ 40a



Zahraniční operace



(1) Zahraniční operací se rozumí výkon služby mimo území České

republiky, během kterého voják plní úkoly ozbrojených sil podle

zvláštního právního předpisu^12a).



(2) Po dobu vyslání do zahraniční operace plní voják služební

povinnosti podle zařazení v úkolovém uskupení nebo individuálně.



(3) Úkolovým uskupením se rozumí dočasné uskupení vojenských útvarů,

jednotek, jejich částí nebo jednotlivých vojáků pod velením stanoveného

velitele, které je sestaveno za účelem provedení konkrétní operace nebo

splnění konkrétního úkolu a které nemá stálou organizační strukturu.

Velitel má vůči vojákům úkolového uskupení postavení služebního orgánu.



(4) Vyžadují-li to podmínky zahraniční operace, není velitel úkolového

uskupení povinen používat ustanovení o základní týdenní době služby, o

službě konané nad základní týdenní dobu služby, o nepřetržitém

odpočinku mezi službami a nepřetržitém odpočinku v týdnu a o

přestávkách ve službě. Vyžadují-li to poměry nebo zvyklosti v místě

zahraniční operace, je velitel úkolového uskupení oprávněn stanovit

vojákovi přiměřená omezení. Velitel úkolového uskupení je povinen v

době, po kterou jsou stanoveny ztížené podmínky výkonu služby a doby

odpočinku, zabezpečit vojákovi přiměřenou dobu na jídlo a oddech a

určit místo odpočinku.



(5) Po dobu vyslání do zahraniční operace se dovolená a služební volno

poskytují pouze tehdy, umožňují-li to podmínky zahraniční operace.



§ 41



Zvláštnosti průběhu služby vojákyň



(1) Těhotná vojákyně nesmí být určována do služeb, jejichž výkon podle

lékařského posudku ohrožuje její těhotenství; to platí obdobně o matce

do konce devátého měsíce po porodu a vojákyni, která kojí.



(2) Těhotná vojákyně, vojákyně, která kojí a vojákyně pečující o dítě

mladší než 1 rok může být určována do nočních služeb, do služeb

konaných nad základní týdenní dobu služby a do služební pohotovosti jen

s jejím souhlasem.



(3) Těhotná vojákyně a vojákyně pečující o dítě mladší 8 let může být

odvelena do jiného místa služebního zařazení, přeložena a vyslána na

služební cestu nad základní dobu služby jen s jejím souhlasem.



(4) Nárok vojákyně na mateřskou dovolenou, rodičovskou dovolenou a na

přestávky ke kojení se řídí zvláštním právním předpisem^13) obdobně

jako u žen v pracovním poměru.



(5) Odstavce 2, 3 a 4 se vztahují také na vojáky, kteří pobírají

peněžitou pomoc,^4) a osamělé vojáky, kteří trvale pečují o dítě.



(6) Vojákyně, která je těhotná, vojákyně do konce devátého měsíce po

porodu a vojákyně, která kojí, nesmí konat činnost, která škodí jejímu

organismu, a činnost, která ohrožuje její mateřské poslání.



(7) Vojákyně, která je těhotná, vojákyně do konce devátého měsíce po

porodu a vojákyně, která kojí, je povinna neprodleně oznámit a doložit

služebnímu orgánu skutečnosti rozhodné pro posouzení zákazu činnosti

vztahující se k jejímu služebnímu zařazení.



(8) Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví stanoví

vyhláškou činnosti a pracoviště, které jsou zakázány vojákyním, které

jsou těhotné, vojákyním do konce devátého měsíce po porodu a vojákyním,

které kojí.



§ 42



Zvláštnosti průběhu služby vojáků, kteří se připravují k výkonu služby

studiem



(1) Voják, který uzavřel dohodu o zvýšení nebo rozšíření vzdělání, má

nárok na studijní volno.



(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah a čerpání studijního volna.



(3) Na vojáky, kteří jsou zařazeni v hodnostním sboru čekatelů, se § 25

až 30 použijí přiměřeně s ohledem na potřeby studia a výcviku tak, že

dobu služby v jednotlivých dnech je možné dělit i na více než dvě

části, nebo je sdružovat. Přitom průměrná základní týdenní doba služby

nesmí v období nejvýše 13 týdnů po sobě jdoucích přesahovat základní

týdenní dobu služby a poskytnutý odpočinek mezi službami a nepřetržitý

odpočinek v týdnu ve stejném období nebude nižší, než činí nárok

stanovený v § 25 odst. 1 a § 28.



§ 43



Zvláštnosti průběhu služby vojáků duchovních a příslušníků zdravotnické

služby



Na vojáky, kteří konají službu jako duchovní, a na příslušníky

zdravotnické služby se vztahuje tento zákon, nestanoví-li mezinárodní

smlouvy, kterými je Česká republika vázána,^14) jinak.



ČÁST TŘETÍ



OBČANSKÁ PRÁVA A VOJENSKÉ KÁZEŇSKÉ PRÁVO



HLAVA I



OMEZENÍ OBČANSKÝCH PRÁV VOJÁKA



§ 44



Shromažďovací právo



Voják nesmí ve vojenských objektech pořádat politická shromáždění ani

provádět politickou agitaci.



§ 45



Sdružovací právo



(1) Voják nesmí být členem politické strany, politického hnutí a

odborové organizace.



(2) Vojáci se mohou sdružovat v profesních sdruženích, jejichž činnost

musí být zabezpečena dohodou o spolupráci s ministerstvem a vnitřní

normou ministerstva.



§ 46



Právo svobodně projevovat náboženství nebo víru



Voják nesmí pořádat náboženské obřady a bohoslužby a účastnit se jich,

brání-li tomu důležitý zájem služby, nekoná-li službu duchovního podle

§ 43.



§ 47



Hospodářská a sociální práva



(1) Voják může výjimečně vykonávat výdělečnou činnost pouze s písemným

souhlasem služebního orgánu, neovlivní-li tato činnost výkon jeho

služby nebo jiný důležitý zájem služby.



(2) Služební orgán může udělený souhlas písemně odvolat. V odvolání

souhlasu je služební orgán povinen uvést důvody změny svého rozhodnutí.

Voják je pak povinen bez zbytečného odkladu výdělečnou činnost skončit

způsobem vyplývajícím pro její skončení z příslušných právních

předpisů.



(3) Voják smí vykonávat činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou,

literární nebo uměleckou a správu vlastního majetku.



(4) Voják nesmí vykonávat činnost odpovědného zástupce podle zvláštních

právních předpisů^9a) ani být členem statutárních nebo kontrolních

orgánů právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost, s

výjimkou členství ve statutárních nebo kontrolních orgánech

nestavebních bytových družstev zřízených ke správě bytového fondu, a

právnických osob a organizačních složek státu, jejichž zřizovatelem

nebo zakladatelem je ministerstvo nebo jiný správní úřad.



HLAVA II



ZÁKLADNÍ POVINNOSTI VOJÁKŮ A ZÁKLADNÍ POVINNOSTI NADŘÍZENÝCH



§ 48



Základní povinnosti vojáků



(1) Voják je povinen



a) důsledně a přesně plnit úkoly, které mu ukládají právní předpisy a

rozkazy nadřízených,



b) svědomitě a řádně konat službu podle svých sil, znalostí a

schopností,



c) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl při

výkonu služby a které v zájmu služby nelze sdělovat jiným osobám; to

neplatí, pokud byl této povinnosti zproštěn služebním orgánem,



d) ohlásit svému nadřízenému závady, nedostatky, které ohrožují nebo

ztěžují výkon služby, a hrozící škodu,



e) zvyšovat své odborné znalosti a prohlubovat svoji kvalifikaci, dbát

o svoji fyzickou zdatnost,



f) dodržovat pravidla služební zdvořilosti a chovat se i mimo službu

tak, aby neohrozil vážnost a důvěryhodnost ozbrojených sil, dodržovat

při výkonu služby právní předpisy, mezinárodní právo válečné a

humanitární, mezinárodní smlouvy a rozkazy nadřízených,



g) při výkonu služby nosit předepsaný stejnokroj; výjimky stanoví

služební orgán,



h) nezneužívat ve svůj prospěch nebo ve prospěch jiných osob informace

získané při výkonu služby a nepřijímat neoprávněné dary nebo jiné

výhody v souvislosti s výkonem služby,



i) bezodkladně ohlásit nadřízenému zahájení trestního řízení vůči své

osobě a informovat ho o průběhu a ukončení tohoto trestního řízení.



(2) Domnívá-li se voják, že rozkaz nadřízeného je v rozporu s právním

předpisem, je povinen nadřízeného na to upozornit; trvá-li nadřízený na

splnění rozkazu, je voják povinen jej splnit. Voják je povinen odepřít

splnění rozkazu nadřízeného, spáchal-li by jeho splněním trestný čin;

tuto skutečnost ohlásí neodkladně vyššímu nadřízenému.



(3) Je-li při výkonu vojenské služby neodkladně třeba zákroku k

odvrácení škody hrozící ve vojenských objektech a na vojenském

materiálu, je voják povinen zakročit. Nemusí tak učinit, brání-li mu v

tom důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení

sebe, ostatní vojáky nebo občany anebo osoby sobě blízké.



§ 49



Základní povinnosti nadřízeného



Nadřízení jsou povinni ve vztahu k podřízeným zejména



a) organizovat, řídit, kontrolovat a hodnotit výkon služby,



b) zabezpečovat, aby byli pro výkon služby odborně připraveni a

vycvičeni,



c) vytvářet příznivé podmínky pro výkon služby,



d) vést je ke služební kázni, k plnění služebních povinností a

vyvozovat důsledky z porušování služebních povinností,



e) seznamovat vojáky s vojenským řádem a jeho změnami.



HLAVA III



KÁZEŇSKÁ PRAVOMOC, KÁZEŇSKÉ ODMĚNY, KÁZEŇSKÉ TRESTY A JEJICH UKLÁDÁNÍ



§ 50



Kázeňská pravomoc



(1) Kázeňskou pravomocí se rozumí právo udělovat kázeňské odměny a

ukládat kázeňské tresty.



(2) Kázeňskou pravomoc mají v celém rozsahu prezident a ministr; v

rozsahu stanoveném ve vojenských řádech služební orgány a nadřízení

(dále jen "orgány s kázeňskou pravomocí"). K rozhodování o udělování

kázeňských odměn a ukládání kázeňských trestů mohou orgány s kázeňskou

pravomocí zřizovat kázeňské komise jako poradní orgány, ve kterých jsou

zejména zástupci hodnostního sboru.



(3) Prezident jako vrchní velitel ozbrojených sil stanoví ve vojenském

řádu podrobnou úpravu vojenského kázeňského práva.



§ 51



Kázeňský přestupek



(1) Kázeňským přestupkem se rozumí zaviněné jednání, které je v rozporu

s právními předpisy nebo vojenskými řády, předpisy a rozkazy, nejde-li

o jiný správní delikt nebo není-li trestné podle trestního zákona.



(2) Jako kázeňský přestupek se vyřídí též jednání vojáka označené za

přestupek ve zvláštním právním předpise. Orgány s kázeňskou pravomocí

takový přestupek projednávají a ukládají za něj sankce a ochranná

opatření podle zvláštních právních předpisů.^15) Projednává-li orgán s

kázeňskou pravomocí jako kázeňský přestupek jednání vojáka označené ve

zvláštním právním předpise jako přestupek zapisovaný do evidence

přestupků vedené Rejstříkem trestů (dále jen „evidence přestupků“),

opatří si po zahájení řízení opis z evidence přestupků týkající se

obviněného vojáka.



§ 51a



Zápis do evidence přestupků



Příslušný služební orgán zapisuje do evidence přestupků rozhodnutí o

jednání vojáka označeném ve zvláštním právním předpise za přestupek,

jedná-li se o přestupek zapisovaný do evidence přestupků. Na postup při

zápisu pravomocného rozhodnutí o jednání vojáka označeného za přestupek

ve zvláštním právním předpise do evidence přestupků a postup při

uplatňování námitek před služebním orgánem, který zápis do evidence

přestupků provedl, se použijí obdobně ustanovení zákona o přestupcích.

Orgán s kázeňskou pravomocí, který vydal rozhodnutí o jednání vojáka

označeném za přestupek ve zvláštním právním předpise, o této

skutečnosti informuje do pěti dnů od nabytí právní moci rozhodnutí

příslušný služební orgán, který rozhodnutí zapisuje do evidence

přestupků. Věta první se nepoužije na rozhodnutí týkající se

příslušníka Vojenského zpravodajství.



§ 52



Kázeňské odměny



(1) Kázeňské odměny se udělují za příkladné plnění služebních

povinností nebo za záslužné činy. Záslužným činem se rozumí zejména

vykonání hrdinského skutku, projev statečnosti při záchraně života nebo

majetku.



(2) Kázeňskými odměnami jsou zejména



a) písemná pochvala,



b) prominutí dříve uloženého kázeňského trestu nebo jeho zahlazení,



c) peněžitý nebo věcný dar.



§ 53



Kázeňské tresty



(1) Kázeňské tresty se ukládají za kázeňské přestupky podle § 51 odst.

1.



(2) Kázeňskými tresty jsou



a) napomenutí,



b) písemná důtka,



c) výstraha pro neodpovědný výkon služby,



d) snížení služebního platu až o 15 % až na dobu 6 měsíců.



Ukládání kázeňských trestů



§ 54



(1) Postačí-li k nápravě vojáka a k obnovení služební kázně vytknutí

méně závažného jednání, které má znaky kázeňského přestupku, kázeňský

trest se neuloží.



(2) Před uložením kázeňského trestu se musí úplně a přesně zjistit

skutkový stav. Vojákovi se musí před uložením kázeňského trestu umožnit

vyjádřit se k věci, navrhovat důkazy a hájit se. Orgány s kázeňskou

pravomocí jsou oprávněny vyslechnout též toho, kdo podal podnět k

projednání kázeňského přestupku.



(3) Při rozhodování o uložení kázeňského trestu se přihlíží k povaze

protiprávního jednání, k okolnostem, za kterých k němu došlo, k jeho

následkům, míře zavinění, k dosavadnímu plnění služebních povinností a

k druhu a množství dosud nezahlazených kázeňských trestů.



§ 55



Za kázeňský přestupek uloží orgán s kázeňskou pravomocí kázeňský trest

nejdříve 24 hodin po jeho spáchání, nejpozději však do 60 dnů ode dne,

kdy se o jeho spáchání dověděl. Je-li jednání vojáka, v němž lze

spatřovat naplnění skutkové podstaty kázeňského přestupku, předmětem

šetření jiného orgánu, počíná lhůta 60 dnů pro uložení kázeňského

trestu běžet dnem, kdy se orgán s kázeňskou pravomocí dověděl o

výsledku tohoto šetření; dopustil-li se voják kázeňského přestupku v

zahraničí, dnem následujícím po dni návratu vojáka ze zahraničí. Za

kázeňský přestupek lze uložit kázeňský trest do 1 roku ode dne jeho

spáchání.



§ 56



Kázeňský trest nelze uložit nebo vykonat, byl-li kázeňský trest

prominut anebo vztahuje-li se na přestupek amnestie nebo byl-li voják

za týž skutek již pravomocně odsouzen soudem; byl-li kázeňský trest

uložen dříve, zruší se s účinností ode dne uložení.



§ 57



(1) Kázeňský trest ukládá orgán s kázeňskou pravomocí písemným

rozhodnutím, které se musí vojákovi doručit. Proti rozhodnutí o uložení

kázeňského trestu lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení;

do doby pro podání odvolání se nezapočítává doba nepřetržitého

vojenského výcviku. Odvolání podává voják orgánu s kázeňskou pravomocí,

který je nadřízen tomu, jenž o uložení kázeňského trestu rozhodl. Proti

rozhodnutí prezidenta se nelze odvolat. Odvolání lze vzít zpět do doby

rozhodnutí orgánu s kázeňskou pravomocí, který o odvolání rozhoduje.



(2) O odvolání rozhoduje orgán s kázeňskou pravomocí bez zbytečného

odkladu, nejpozději do 60 dnů ode dne doručení odvolání. Rozhodnutí je

vykonatelné dnem následujícím po nabytí právní moci.



§ 58



Zahlazení kázeňského trestu



(1) Nedopustil-li se voják během 1 roku od pravomocného uložení

kázeňského trestu dalšího kázeňského přestupku, kázeňský trest se

zahladí vypuštěním z evidence a voják se posuzuje, jako by mu kázeňský

trest nebyl uložen.



(2) Orgán s kázeňskou pravomocí může i před uplynutím doby stanovené v

odstavci 1 rozhodnout o zahlazení kázeňského trestu s přihlédnutím k

chování vojáka.



ČÁST ČTVRTÁ



PÉČE O VOJÁKY



§ 59



Podmínky pro výkon služby



(1) Ministerstvo vytváří vojákům podmínky pro řádný, hospodárný a

bezpečný výkon služby.



(2) Ministerstvo je zejména povinno



a) zajišťovat pro vojáky zdravotní služby,



b) zřizovat, udržovat a zlepšovat sociální zařízení,



c) pečovat o vzhled a úpravu míst, ve kterých vojáci vykonávají službu,



d) vytvářet příznivé podmínky pro stravování vojáků,



e) zajišťovat vojákům ubytování,



f) vytvářet podmínky pro soustavné vzdělávání a prohlubování

kvalifikace vojáků v zájmu služby,



g) zabezpečovat rekvalifikaci vojákům,



h) vytvářet podmínky pro uspokojování kulturních, rekreačních a

tělovýchovných potřeb a zájmové činnosti vojáků,



i) podle podmínek, v nichž je plněn úkol, zajišťovat vojákům vyslaným

do zahraniční operace přiměřený kontakt s osobami blízkými^1b).



(3) Ministerstvo může poskytovat péči podle odstavce 2 písm. a), d) a

h) nositelům osvědčení podle zvláštního právního předpisu^16) a jejich

manželkám, manželům, popřípadě vdovám nebo vdovcům po nich, bývalým

vojákům, kteří konali službu v zahraničních operacích, a bývalým

vojákům, kteří jsou poživateli dávek důchodového pojištění, jež vyplácí

ministerstvo.



(4) Ministerstvo může poskytovat za účelem prevence rizikového chování

péči podle odstavce 2 písm. h) rodině vojáka.



§ 60



Dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání



(1) Služební orgán může uzavřít s vojákem, který si zvyšuje nebo

rozšiřuje vzdělání požadované pro služební zařazení související s

výkonem současného nebo předpokládaného služebního zařazení dohodu,

kterou se stát zavazuje umožnit vojákovi zvýšení nebo rozšíření

vzdělání. Voják se zavazuje setrvat po skončení studia po dohodnutou

dobu ve služebním poměru nebo uhradit náklady spojené se zvýšením nebo

rozšířením vzdělání nebo jejich část, a to i tehdy, zanikne-li vojákovi

služební poměr před ukončením zvýšení nebo rozšíření vzdělání nebo v

jeho průběhu.



(2) Dohoda se musí uzavřít písemně a musí v ní být uvedeny



a) stupeň vzdělání nebo druh kvalifikace a způsob jejich získání,



b) doba, po kterou se voják zavazuje setrvat ve služebním poměru,



c) druhy nákladů, které bude voják povinen uhradit, nesplní-li svůj

závazek setrvat ve služebním poměru,



d) nejvyšší celková částka, kterou bude voják povinen uhradit, jinak je

dohoda neplatná.



(3) Do doby setrvání ve služebním poměru se nezapočítává doba dispozice

podle § 10 odst. 4 a doba přerušení služebního poměru podle § 11.



(4) Nesplní-li voják svůj závazek setrvat ve služebním poměru pouze

zčásti, povinnost uhradit náklady se poměrně sníží.



(5) Povinnost uhradit náklady zaniká, zanikl-li služební poměr vojáka

podle § 18 písm. e), f), h) a i) nebo podle § 19 odst. 1 písm. a), b),

c) a e).Ministr nebo jím zmocněný služební orgán může v mimořádných

případech na žádost vojáka částečně snížit nebo zcela prominout

povinnost vojáka uhradit náklady, zanikl-li jeho služební poměr z

jiných důvodů.



(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou výši úhrady, kterou lze na vojákovi

požadovat, pokud nesplní dohodu.



§ 61



Ubytování



(1) V obci výkonu služby nebo v obci, ze které je možné denně dojíždět

prostředky hromadné dopravy do místa pravidelného výkonu služby tak,

aby celková denní doba strávená dopravou nepřekročila 3 hodiny,

zabezpečí ministerstvo vojákovi na jeho žádost po dobu trvání

služebního poměru ubytování za úhradu.



(2) Vojákovi, který je služebně zařazen jako čekatel, se ubytování

zabezpečuje bezplatně. Ubytování se zabezpečuje ode dne zahájení studia

nebo výcviku do dne jeho ukončení; nezabezpečuje se při cestách a

pobytu mimo vojenskou školu a vojenské zařízení, které nejsou v zájmu

služby, a v době čerpání řádné dovolené.



(3) Při služební cestě, studijním pobytu a odvelení se vojákovi

poskytuje bezplatné ubytování.



§ 61a



Služební příspěvek na bydlení



(1) Voják má nárok na měsíční služební příspěvek na bydlení (dále jen

„služební příspěvek“) ve výši od jednonásobku do dvojnásobku (dále jen

„koeficient“) částky 3 000 Kč podle kategorie obce výkonu služby a

podle počtu obyvatel žijících v této obci. Výše služebního příspěvku se

zvyšuje za každého člena rodiny o 300 Kč, maximálně však o 1 200 Kč. Za

členy rodiny se považují osoby podle § 71 odst. 5.



(2) Nárok na služební příspěvek zaniká při zániku služebního poměru.

Služební příspěvek vojákovi nenáleží po dobu jeho služebního zařazení

jako čekatele, ve zkušební době, po dobu přerušení služebního poměru

podle § 11, za dobu neomluvené nepřítomnosti ve službě, po dobu určení

do dispozice podle § 10 odst. 2 písm. g), h) a i) nebo pokud je mu

ministerstvem hrazeno nájemné za byt v místě pravidelného výkonu služby

v zahraničí.



(3) Žije-li ve společné domácnosti více vojáků, náleží služební

příspěvek každému rovným dílem. Nejedná-li se o členy rodiny podle § 71

odst. 5, vypočte se poměrná část služebního příspěvku z nároku toho

vojáka, kterému náleží vyšší zvýšení podle odstavce 1. Žití ve společné

domácnosti s jiným vojákem je každý takový voják povinen písemně

oznámit služebnímu orgánu příslušnému o výši služebního příspěvku

rozhodovat. Pro účely nároku na služební příspěvek se za člena

domácnosti považuje i voják bydlící u jiného vojáka, který je

vlastníkem nebo nájemcem bytu, aniž by se podílel na nákladech a chodu

domácnosti.



(4) Pro splatnost a výplatu služebního příspěvku se použijí § 68l až

68n.



(5) Vláda stanoví nařízením kategorie obcí výkonu služby a koeficienty

pro výpočet služebního příspěvku. Výše násobků se zaokrouhluje na celé

stokoruny nahoru.



§ 62



Rekreace



Ministerstvo může zabezpečovat vojákovi a jeho rodině společnou

rekreaci s přihlédnutím k náročnosti a obtížnosti výkonu služby.



§ 63



Jednorázová peněžní výpomoc



Ministr může v mimořádných případech přiznat vojákovi na jeho žádost k

překonání přechodné, jím nezaviněné tíživé sociální situace

jednorázovou nenávratnou peněžní výpomoc až do výše dvacetinásobku

minimální mzdy.^17)



§ 64



Rekvalifikace



Před zánikem služebního poměru lze umožnit vojákovi na žádost

rekvalifikaci na náklady státu, trval-li služební poměr nejméně 5 let,

a to s přihlédnutím k získané kvalifikaci.



§ 65



Příspěvek na pohřeb vojáka a pohřební obřad s vojenskými poctami



(1) Zemřel-li voják mimo válečný stav na území České republiky,

poskytne příslušný útvar na přání pozůstalých úhradu nutných výdajů na

jednoduchou rakev s kovovou vložkou a úhradu poplatků a dopravného za

převoz do místa pohřbu. V případě úmrtí vojáka v zahraničí náleží

úhrada podle věty první, pouze pobýval-li voják v zahraničí ze

služebních důvodů.



(2) Na přání pozůstalých vypraví útvar svým nákladem zemřelému vojáku

jednoduchý pohřeb; do nákladů se zahrnou i výdaje na kovovou vložku,

poplatky a dopravné do místa pohřbu, nevypravuje-li se pohřeb v místě

úmrtí. Plnění podle odstavce 1 v tomto případě nenáleží.



(3) Voják, který zemřel v době trvání služebního poměru, může být

pohřben ve vojenském stejnokroji a mohou mu být prokázány vojenské

pocty. Obdobně se to týká vojáka, který byl propuštěn do zálohy, bylo

mu povoleno nosit stejnokroj při slavnostních příležitostech^18) a poté

zemřel.



ČÁST PÁTÁ



ZABEZPEČENÍ VOJÁKŮ



HLAVA I



SLUŽEBNÍ PLAT



§ 66



Nárok na služební plat



(1) Vojákovi se poskytuje plat podle zvláštních právních předpisů.

Obsahují-li tyto předpisy ustanovení o výkonu práce, rozumí se tím

výkon služby podle § 24.



(1) Voják má nárok na služební plat za výkon služby ve výši

odpovídající služebnímu zařazení, podmínkám výkonu služby a služební

výkonnosti. Nárok na služební plat má také v dalších případech

stanovených zákonem. Za služební plat se považují peněžitá plnění

poskytovaná vojákovi Českou republikou ve výši a za podmínek

stanovených touto hlavou.



(2) Je-li vojákovi povolena kratší týdenní doba služby, služební plat

se úměrně zkrátí. To neplatí, je-li vojákovi přechodně stanovena kratší

týdenní doba služby ze zdravotních důvodů na základě rozhodnutí

přezkumné komise.



(3) Voják má určen služební plat s přihlédnutím ke službě konané nad

základní týdenní dobu služby v rozsahu do 300 hodin v kalendářním roce.



(4) Vojákovi nevzniká při výkonu služby v zahraničí nárok na služební

plat, pokud je mu plat poskytován mezinárodní nebo nadnárodní

organizací nebo orgánem.



§ 67



Složky služebního platu



Služební plat tvoří



a) služební tarif,



b) výkonnostní příplatek,



c) příplatek za službu v zahraničí,



d) zvláštní příplatek,



e) příplatek za zvýšenou odpovědnost,



f) příplatek za služební pohotovost,



g) odměna.



§ 68



Služební tarif



(1) Vojákovi náleží služební tarif podle hodnosti stanovené pro

služební místo, na kterém je služebně zařazen.



(2) Služební tarify pro hodnosti stanoví vláda nařízením tak, aby

služební tarif pro jednotlivé hodnosti činil nejméně

Hodnost Služební tarify v Kč měsíčně

Vojín 8 800

Svobodník 19 300

Desátník 20 400

Četař 21 600

Rotný 25 200

Rotmistr 27 000

Nadrotmistr 28 800

Praporčík 30 800

Nadpraporčík 33 000

Štábní praporčík 43 000

Poručík 29 000

Nadporučík 33 000

Kapitán 38 000

Major 43 000

Podplukovník 48 000

Plukovník 58 000

Brigádní generál 68 000

Generálmajor 78 000

Generálporučík 88 000

Armádní generál 98 000



(3) Vojákovi, který je zařazen v hodnostním sboru čekatelů, náleží

služební tarif podle hodnosti, do které je jmenován.



(4) Služební tarify pro hodnosti čekatelů stanoví vláda nařízením tak,

aby služební tarif pro jednotlivé hodnosti čekatelů činil nejméně

Hodnost Služební tarify v Kč měsíčně

Vojín 8 800

Svobodník 9 200

Desátník 9 600

Četař 10 000

Rotný 10 400

Rotmistr 10 800

Nadrotmistr 11 200



§ 68a



Výkonnostní příplatek



(1) Výkonnostní příplatek se stanoví v závislosti na služebním

hodnocení vojáka. Výše výkonnostního příplatku se upravuje jednou ročně

k 1. dubnu podle závěrů služebního hodnocení za období předcházejícího

kalendářního roku. Je-li v tomto období provedeno více služebních

hodnocení, přihlíží se k poslednímu z nich. Ke služebnímu hodnocení

vojáků, kteří se připravují k výkonu služby studiem nebo výcvikem, se

nepřihlíží.



(2) Vojákovi, kterému doposud nenáleží výkonnostní příplatek a který je

služebně hodnocen



a) výtečně a je ve služebním zařazení se stanovenou hodností svobodník

až nadpraporčík, náleží výkonnostní příplatek ve výši 2 % služebního

tarifu,



b) výtečně a je ve služebním zařazení se stanovenou hodností poručík až

podplukovník, náleží výkonnostní příplatek ve výši 1,5 % služebního

tarifu,



c) velmi dobře a je ve služebním zařazení se stanovenou hodností

svobodník až nadpraporčík, náleží výkonnostní příplatek ve výši 1 %

služebního tarifu, nebo



d) velmi dobře a je ve služebním zařazení se stanovenou hodností

poručík až podplukovník, náleží výkonnostní příplatek ve výši 0,75 %

služebního tarifu.



(3) Vojákovi náleží při dalším služebním hodnocení výkonnostní

příplatek ve výši již dosažené výše výkonnostního příplatku zvýšené o



a) 2 % služebního tarifu, pokud je ve služebním zařazení se stanovenou

hodností svobodník až nadpraporčík a byl hodnocen výtečně,



b) 1,5 % služebního tarifu, pokud je ve služebním zařazení se

stanovenou hodností poručík až podplukovník a byl hodnocen výtečně,



c) 1 % služebního tarifu, pokud je ve služebním zařazení se stanovenou

hodností svobodník až nadpraporčík a byl hodnocen velmi dobře, nebo



d) 0,75 % služebního tarifu, pokud je ve služebním zařazení se

stanovenou hodností poručík až podplukovník a byl hodnocen velmi dobře.



(4) Vojákovi, který byl při dalším služebním hodnocení hodnocen jako



a) dobrý, se dosažená výše výkonnostního příplatku nemění,



b) vyhovující, se dosažená výše výkonnostního příplatku snižuje o 2 %

služebního tarifu nebo výkonnostní příplatek nenáleží, pokud jsou 2 %

služebního tarifu vyšší, než je dosažená výše tohoto příplatku, nebo



c) nevyhovující, výkonnostní příplatek nenáleží.



(5) Nebyl-li voják služebně hodnocen, náleží mu výkonnostní příplatek v

doposud dosažené výši.



(6) Výše výkonnostního příplatku se zjišťuje ze služebního tarifu,

který odpovídá hodnosti stanovené pro místo, na kterém je voják

služebně zařazen. Maximální výše výkonnostního příplatku činí 20 %

služebního tarifu ve služebním zařazení se stanovenou hodností

svobodník až nadpraporčík a 15 % služebního tarifu ve služebním

zařazení se stanovenou hodností poručík až podplukovník.



(7) Výkonnostní příplatek se zaokrouhluje na celé desetikoruny směrem

nahoru.



(8) Výkonnostní příplatek nenáleží vojákovi, jehož služební zařazení

odpovídá hodnosti čekatele, štábního praporčíka, plukovníka nebo

hodnosti v hodnostním sboru generálů.



§ 68b



Příplatek za službu v zahraničí



(1) Vojákovi vyslanému do zahraniční operace náleží po dobu služby v

zahraničí příplatek za službu v zahraničí ve výši 500 až 2 500 Kč

denně.



(2) Horní hranice příplatku podle odstavce 1 se zvyšuje až na

dvaapůlnásobek, pokud je voják vystaven vysokému riziku ohrožení života

nebo zdraví spojenému s vedením bojové činnosti v prostoru zahraniční

operace.



(3) Za dobu služby v zahraničí se pro účely nároku na příplatek

považuje i doba nařízené nebo omluvené nepřítomnosti v prostoru

zahraniční operace, která nepřesáhne nepřetržitě 168 hodin, a doba

zajetí.



(4) Příplatek za službu v zahraničí se nekrátí při dočasné neschopnosti

ke službě pro nemoc nebo úraz, a to nejdéle po dobu 1 měsíce ode dne

zjištění nemoci nebo úrazu, je-li léčba prováděna v zahraničí.



(5) Výši příplatku podle odstavce 1 nebo 2 pro konkrétní zahraniční

operaci stanoví podle míry, intenzity a doby trvání rizika ministr.



Zvláštní příplatek



§ 68c



(1) Vojákovi, který vykonává službu v podmínkách spojených s mimořádnou

neuropsychickou zátěží, rizikem ohrožení života nebo zdraví, přísluší

zvláštní příplatek ve výši 600 až 8 000 Kč měsíčně. Při souběhu

zvláštních příplatků náleží vojákovi pouze jeden zvláštní příplatek, a

to nejvyšší.



(2) Druhy služebních činností v závislosti na míře neuropsychické

zátěže a pravděpodobnosti rizika ohrožení života nebo zdraví, a výši

příplatku stanoví vláda nařízením.



§ 68d



(1) Vojákovi, který střídavě vykonává službu



a) ve dvousměnném režimu výkonu služby, náleží zvláštní příplatek ve

výši 400 Kč měsíčně,



b) ve třísměnném režimu výkonu služby, náleží zvláštní příplatek ve

výši 800 Kč měsíčně,



c) v nepřetržitém režimu výkonu služby, náleží zvláštní příplatek ve

výši 1 000 Kč měsíčně, nebo



d) v nepřetržitém režimu výkonu služby, ve kterém doba mezi začátkem a

koncem stanovené doby výkonu služby přesahuje 15 hodin, náleží zvláštní

příplatek ve výši 1 200 Kč měsíčně.



(2) Vojákovi, kterému náleží zvláštní příplatek podle odstavce 1 a

zároveň splňuje podmínky pro přiznání zvláštního příplatku podle § 68c

odst. 1, náležejí oba zvláštní příplatky.



§ 68e



Příplatek za zvýšenou odpovědnost



Veliteli vojenského útvaru, vojenského záchranného útvaru, náčelníkovi,

vedoucímu nebo řediteli vojenského zařízení nebo vojenského správního

úřadu a řediteli nebo veliteli organizačního útvaru ministerstva nebo

Vojenského zpravodajství, který je ministrem zmocněn k samostatnému

hospodaření s veřejnými prostředky, sestavování ekonomického výkazu o

vyčleněných a použitých finančních prostředcích a personálních a

majetkových zdrojích, náleží příplatek až do výše 15 % služebního

tarifu stanoveného v § 68 odst. 2. Příplatek se zaokrouhluje na celé

desetikoruny směrem nahoru.



§ 68f



Příplatek za služební pohotovost



Vojákovi, kterému byla nařízena služební pohotovost podle § 30, náleží

příplatek za služební pohotovost ve výši 1 500 Kč v kalendářním měsíci,

ve kterém služební pohotovost zasáhla alespoň do 10 dnů, nebo ve výši 3

000 Kč v kalendářním měsíci, ve kterém služební pohotovost zasáhla

alespoň do 20 dnů.



§ 68g



Odměna



Za splnění mimořádného nebo zvlášť významného služebního úkolu lze

vojákovi poskytnout odměnu.



§ 68h



Zvláštní případy nároku na služební plat



Voják má v rozsahu doby, která zasahuje do základní týdenní doby výkonu

služby, nárok na služební plat za dobu



a) řádné dovolené,



b) zvláštní dovolené,



c) studijního volna poskytnutého ke studiu při výkonu služby,



d) preventivní rehabilitace,



e) mimořádné rehabilitace,



f) rekvalifikace,



g) náhradního volna za službu konanou nad základní týdenní dobu služby

a volna z důvodu výkonu nepřetržitého vojenského výcviku nebo

nepřetržitého vojenského nasazení,



h) služebního volna z důvodu obecného zájmu nebo pro důležité osobní

překážky ve službě s výjimkou dalšího služebního volna, nebo



i) strávenou na služební cestě nebo studijním pobytu jinak než výkonem

služby.



§ 68i



Zachovaný služební plat



(1) Zachovaný služební plat se určí jako součet výkonnostního

příplatku, pokud vojákovi náležel, a služebního tarifu podle § 68 odst.

1 ke dni předcházejícímu dni, ke kterému náleží zachovaný služební

plat.



(2) Zachovaný služební plat náleží vojákovi, který



a) je před uplynutím stanovené doby trvání služebního poměru nebo před

propuštěním ze služebního poměru určen do dispozice,



b) je v průběhu zahraniční operace zajat nebo se stal nezvěstným,

nejednalo-li se o svémocné odloučení nebo zběhnutí, nebo



c) na základě dohody o zvýšení nebo rozšíření vzdělání studuje denní

formou studia, nejedná-li se o vojáka v hodnostním sboru čekatelů.



(3) Zachovaný služební plat náleží také vojákyni, která nemůže

vykonávat službu ve svém služebním zařazení z důvodu těhotenství v

době, kdy je z tohoto důvodu určena do dispozice.



(4) Vojákovi, kterému náleží zachovaný služební plat podle odstavce 2

nebo 3, lze poskytnout odměnu a přiznat zvláštní příplatek.



(5) Vojákovi, který je určen do dispozice před propuštěním ze

služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. d), f) až k), m) nebo o),

náleží zachovaný služební plat ve výši služebního tarifu, který mu

náležel ke dni předcházejícímu dni určení do dispozice.



(6) Vojákovi, který je určen do dispozice před propuštěním ze

služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. l), náleží zachovaný

služební plat ve výši služebního tarifu odpovídajícího hodnosti, do

které je voják jmenován.



(7) Nemůže-li být pro účely určení výše zachovaného služebního platu

použit služební tarif podle § 68 odst. 1, použije se služební tarif

odpovídající hodnosti, do které je voják jmenován.



§ 68j



Zvláštní případy určení služebního platu



(1) Vojákovi určenému do dispozice z důvodu, že nelze rozhodnout o jeho

služebním zařazení, náleží služební tarif podle předchozího služebního

zařazení a výkonnostní příplatek, pokud mu byl přiznán; tomuto vojákovi

lze udělit odměnu a přiznat zvláštní příplatek a příplatek za službu v

zahraničí.



(2) Vojákovi určenému do dispozice po dobu dočasného zproštění výkonu

služby náleží služební tarif odpovídající hodnosti, do které je

jmenován, a příplatek za službu v zahraničí. Pokud podezření ze

závažného porušení služebních povinností nebo ze spáchání trestného

činu nebylo vojákovi prokázáno, doplatí se mu rozdíl mezi vyplaceným

služebním platem a služebním platem, který by mu náležel, kdyby k

dočasnému zproštění výkonu služby nedošlo. Doplatek služebního platu je

splatný do 60 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí služebního

orgánu, že k závažnému porušení služebních povinností nedošlo nebo ode

dne, kdy byl služební orgán vyrozuměn o pravomocném rozhodnutí orgánu

činného v trestním řízení nebo rozsudku soudu.



(3) Vojákovi určenému do zvláštní dispozice náleží služební plat podle

činnosti jím vykonávané v této dispozici.



(4) Vojákovi, který je pověřen výkonem služby v jiném služebním

zařazení a tomuto služebnímu zařazení přísluší vyšší hodnost, než jaká

přísluší služebnímu zařazení vojáka, náleží po dobu tohoto pověření

služební tarif z vyšší hodnosti.



(5) Vojákovi, který zastupuje vojáka v jiném služebním zařazení po dobu

delší než 4 týdny a tomuto služebnímu zařazení přísluší vyšší hodnost,

než jaká přísluší služebnímu zařazení vojáka, náleží po dobu

zastupování v jiném služebním zařazení služební tarif z vyšší hodnosti.



(6) Nemůže-li být pro určení výše služebního tarifu použit služební

tarif podle § 68 odst. 1, použije se služební tarif podle hodnosti, do

které je voják jmenován.



(7) Služební plat za nevyčerpanou řádnou dovolenou náleží ve výši

součinu 1/30 měsíčního zachovaného služebního platu zjištěného k

poslednímu dni, kdy mohlo být nařízeno čerpání řádné dovolené a počtu

celých kalendářních dní nevyčerpané řádné dovolené.



(8) Služební plat namísto volna za nepřetržité vojenské nasazení na

území České republiky podle § 31c odst. 7 náleží za každou hodinu

neposkytnutého volna ve výši poměrné části služebního tarifu a

výkonnostního a zvláštního příplatku.



§ 68k



Služební plat po dobu dočasné neschopnosti ke službě



(1) Vojákovi náleží služební plat



a) po dobu prvního měsíce dočasné neschopnosti ke službě pro nemoc nebo

úraz, s výjimkou prvních 24 hodin doby, kdy měla být služba podle

rozvrhu konána, nebo



b) nejdéle po dobu 12 měsíců od počátku dočasné neschopnosti ke službě

pro nemoc nebo úraz, které voják utrpěl při výkonu služby, v přímé

souvislosti s ním nebo pro výkon služby.



(2) Vojákovi náleží služební plat po dobu, po kterou nemůže konat

službu pro karanténu nařízenou podle zákona o ochraně veřejného

zdraví^19b), s výjimkou prvních 24 hodin doby, kdy měla být služba

podle rozvrhu konána, za které se poskytuje služební plat zkrácený o 40

%.



(3) Služební plat po dobu dočasné neschopnosti pro nemoc nebo úraz

nenáleží vojákovi, pokud si neschopnost ke službě pro nemoc nebo úraz

přivodil úmyslně.



(4) Služební plat po dobu dočasné neschopnosti pro nemoc nebo úraz

náleží vojákovi ve výši 50 %, jde-li o případy podle § 31 zákona o

nemocenském pojištění.



(5) Porušil-li voják v době své dočasné neschopnosti ke službě pro

nemoc nebo úraz povinnost zdržovat se v místě pobytu nebo dodržovat

rozsah povolených vycházek anebo povinnost umožnit kontrolu a

poskytnout nezbytnou součinnost k provedení kontroly dodržování režimu

dočasně služby neschopného vojáka podle zákona o nemocenském

pojištění^52), může mu být služební plat po dobu dočasné neschopnosti

pro nemoc nebo úraz se zřetelem na závažnost porušení snížen nebo

odejmut. Pokud již byl služební plat po dobu dočasné neschopnosti pro

nemoc nebo úraz vyplacen, považuje se vyplacená částka za přeplatek,

který je voják povinen vrátit plátci služebního platu.



§ 68l



Splatnost služebního platu



(1) Služební plat je splatný v kalendářním měsíci následujícím po

měsíci, ve kterém vznikl vojákovi nárok na služební plat.



(2) V rámci období uvedeného v odstavci 1 určí ministerstvo vnitřním

předpisem pravidelný termín výplaty služebního platu.



(3) Při zániku služebního poměru se služební plat vyplatí v nejbližším

pravidelném termínu výplaty služebního platu.



Výplata služebního platu



§ 68m



(1) Služební plat se vyplácí v zákonných penězích^53) a zaokrouhluje se

na celé koruny směrem nahoru.



(2) Služební plat se vyplácí bezhotovostně na náklad a nebezpečí státu

nejvýše na dva účty určené vojákem u banky nebo pobočky zahraniční

banky nebo spořitelního a úvěrního družstva nejpozději v pravidelném

termínu výplaty služebního platu.



(3) Služební orgán umožní vojákovi nahlížet do vnitřního platového

předpisu, pokud je vydán.



(4) Při měsíčním vyúčtování služebního platu, umožňuje-li to výkon

služby, předá ministerstvo vojákovi doklad obsahující údaje o

jednotlivých složkách služebního platu a o provedených srážkách. V

ostatních případech tak služební orgán učiní v nejbližším vhodném

termínu. Na žádost vojáka mu služební orgán umožní nahlédnout do

dokladů, na jejichž základě byl služební plat vypočten.



§ 68n



(1) Vojákovi lze ve výjimečném případě vyplatit služební plat v

hotovosti. Voják může písemně zmocnit k přijetí služebního platu v

hotovosti jinou fyzickou osobu.



(2) Vojákovi vyslanému do zahraniční operace lze na jeho žádost

vyplatit v hotovosti zálohu na příplatek za službu v zahraničí, a to i

v cizí měně.



(3) Vojákovi s pravidelným místem výkonu služby v zahraničí lze s jeho

souhlasem poskytovat služební plat nebo jeho část v dohodnuté cizí

měně, pokud je k této měně vyhlašován Českou národní bankou kurz

devizového trhu.



(4) Pro přepočet služebního platu nebo jeho části na cizí měnu se

použije kurz vyhlášený Českou národní bankou pro první den v měsíci, za

který služební plat náleží.



(5) Vojákovi lze na jeho žádost po povolání do služebního poměru

vyplatit přiměřenou zálohu na služební plat, a to i v hotovosti, která

se zúčtuje v nejbližším pravidelném termínu výplaty služebního platu.

Výplatu zálohy povoluje služební orgán.



§ 68o



Srážky ze služebního platu



(1) Srážky ze služebního platu lze provést jen na základě dohody o

srážkách ze služebního platu. Dále lze ze služebního platu srazit



a) daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti,



b) pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku

zaměstnanosti,



c) pojistné na všeobecné zdravotní pojištění,



d) pojistné na důchodové spoření,



e) nevyúčtovanou zálohu na cestovní náhrady nebo jiné nevyúčtované

zálohy poskytnuté vojákovi k plnění služebních úkolů,



f) zálohu na služební plat, kterou je voják povinen vrátit proto, že

nebyly splněny podmínky pro přiznání tohoto platu,



g) částku postiženou výkonem rozhodnutí nařízeným soudem nebo exekuce

vedené soudním exekutorem, správním úřadem, služebním orgánem nebo

orgánem zmocněným k tomu zákonem,



h) částku náborového nebo jiného příspěvku, která byla vojákovi

vyplacena v souvislosti s povoláním do služebního poměru, a kterou je

voják povinen vrátit,



i) částku přeplatku na dávkách nemocenského pojištění, důchodového

pojištění a státní sociální podpory, pokud je voják povinen tyto

přeplatky vrátit na základě vykonatelného rozhodnutí, nebo



j) částku přeplatku podle § 68k odst. 5.



(2) Pořadí a podmínky srážek ze služebního platu se určí podle zákoníku

práce.



§ 68p



Vrácení služebního platu



(1) Voják je povinen vrátit služební plat vyplacený za dobu řádné

dovolené nebo za její část, na niž ztratil nárok nebo na niž mu nárok

nevznikl.



(2) Jestliže se dodatečně prokáže, že voják zemřel v době, kdy byl v

zajetí nebo se stal po dobu vyslání do zahraniční operace nezvěstným,

nejednalo- li se o svémocné odloučení nebo o zběhnutí, již vyplacený

služební plat nebo jeho část se nevrací.



§ 68q



Informační systém o služebním platu



(1) Informační systém o služebním platu je neveřejným informačním

systémem veřejné správy, jehož účelem je shromažďovat, zpracovávat a

uchovávat údaje o prostředcích na služební platy, o průměrných

služebních platech vojáků a jejich osobních údajích, které ovlivňují

výši služebního platu.



(2) Správcem informačního systému o služebním platu je Ministerstvo

financí.



(3) Ministerstvo zapisuje údaje do informačního systému o služebním

platu v rozsahu a způsobem, který stanoví vláda nařízením.



(4) Uživatelem informačního systému o služebním platu využívajícím

údaje v něm zapsané je Ministerstvo práce a sociálních věcí a Český

statistický úřad.



§ 68r



Průměrný služební plat



Je-li potřebné zjistit průměrný služební plat vojáka, použijí se

přiměřeně příslušná ustanovení zákoníku práce o průměrném výdělku s

tím, že k příplatku za službu v zahraničí a služebnímu platu za

nevyčerpanou řádnou dovolenou se nepřihlíží.



HLAVA II



NÁBOROVÝ, KVALIFIKAČNÍ A STABILIZAČNÍ PŘÍSPĚVEK



§ 69



(1) Vojákovi lze při povolání do služebního poměru přiznat náborový

příspěvek, absolvoval-li jiné než vojenské nebo policejní střední a

vysoké školy nebo splnil-li povinnost k náhradě nákladů za studium

vojenských nebo policejních škol, které absolvoval. Náborový příspěvek

lze poskytnout ve výši od 30 000 do 250 000 Kč podle dosaženého

vzdělání a doby trvání služebního poměru.



(2) Náborový příspěvek lze vojákovi přiznat, pokud se zaváže vrátit

vyplacený náborový příspěvek nebo jeho poměrnou část, zanikne-li jeho

služební poměr před uplynutím stanovené doby trvání služebního poměru

podle § 18 písm. c) a d) nebo podle § 19 odst. 1 písm. f) až o).



(3) V případě, že voják vrátil náborový příspěvek nebo jeho poměrnou

část, lze mu při opětovném povolání do služebního poměru poskytnout

náborový příspěvek až do výše vráceného náborového příspěvku nebo jeho

poměrné části. Získal-li voják před opětovným povoláním do služebního

poměru vysokoškolské vzdělání, lze mu poskytnout náborový příspěvek ve

výši stanovené pro náborový příspěvek za vysokoškolské vzdělání.



(4) O poskytnutí náborového příspěvku rozhoduje služební orgán, který

je oprávněný rozhodovat o povolání do služebního poměru.



(5) Z přiznaného náborového příspěvku se vojákovi vyplácí 20 % po 6

měsících trvání služebního poměru, nejdříve však po uplynutí zkušební

doby, 30 % po 12 měsících trvání služebního poměru a 50 % po 24

měsících trvání služebního poměru.



§ 70



Ministerstvo stanoví vyhláškou výši náborového příspěvku podle

dosaženého vzdělání a stanovené doby trvání služebního poměru.



§ 70a



(1) Je-li voják služebně zařazen na služební místo, pro které je

stanoven vyšší stupeň vzdělání a voják tento vyšší stupeň dosáhl v

průběhu služebního poměru, aniž s ním byla uzavřena dohoda o zvýšení

nebo rozšíření vzdělání podle § 60, lze mu jednorázově přiznat

kvalifikační příspěvek. Pro kvalifikační příspěvek se použije § 69

odst. 2 obdobně.



(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou výši kvalifikačního příspěvku podle

dosaženého vzdělání.



§ 70b



(1) Za každý ukončený kalendářní měsíc služby náleží vojákovi

stabilizační příspěvek ve výši 7 000 Kč.



(2) Nekonal-li voják službu po celý kalendářní měsíc, má nárok na

stabilizační příspěvek pouze za podmínek stanovených pro poskytování

služebního platu podle § 68h, po dobu prvního měsíce dočasné

neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz nebo po dobu 12 měsíců od

počátku dočasné neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz, které voják

utrpěl při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon

služby, není-li dále stanoveno jinak.



(3) Vojákům, kteří konají službu ve speciální odbornosti a služba v

této odbornosti je nezbytná pro plnění úkolů ozbrojených sil, Vojenské

policie nebo Vojenského zpravodajství, může být stabilizační příspěvek

navýšen až do výše čtyřnásobku částky uvedené v odstavci 1.



(4) Stabilizační příspěvek vojákovi nepřísluší



a) po dobu, kdy se připravuje k výkonu služby studiem nebo výcvikem,

nebo



b) za kalendářní měsíc, ve kterém měl voják alespoň den neomluvené

nepřítomnosti ve službě.



(5) Pro splatnost a výplatu stabilizačního příspěvku se použijí § 68l

až 68n.



(6) Seznam speciálních odborností a vykonávaných činností nezbytných

pro plnění úkolů ozbrojených sil a Vojenské policie a výši

stabilizačního příspěvku podle odstavce 3 stanoví vláda nařízením.

Seznam speciálních odborností a vykonávaných činností nezbytných pro

plnění úkolů Vojenského zpravodajství stanoví ministr.



HLAVA III



CESTOVNÍ A JINÉ NÁHRADY



§ 71



Vymezení pojmů



(1) Služební cestou se rozumí doba od nástupu vojáka na cestu k plnění

služebních úkolů do jiného místa, než je jeho stanovené místo výkonu

služby, včetně doby plnění úkolů v místě, které je cílem služební

cesty, do návratu vojáka z cesty.



(2) Zahraniční služební cestou se pro účely tohoto zákona rozumí doba

služební cesty podle odstavce 1 z České republiky do zahraničí, ze

zahraničí do České republiky a doba služební cesty v zahraničí.



(3) Stanoveným místem výkonu služby se rozumí všechny prostory, objekty

a zařízení, v nichž voják trvale vykonává službu.^20)



(4) Místem trvalého pobytu vojáka se rozumí obec, v níž je voják hlášen

k trvalému pobytu.^21)



(5) Za rodinu vojáka se pro účely tohoto zákona považují, žijí-li s

vojákem ve společné domácnosti jeho manželka (manžel) nebo družka

(druh) a nezaopatřené děti, a to vlastní děti, osvojené děti nebo děti

svěřené do pěstounské péče nebo výchovy. Pro účely tohoto zákona se za

nezaopatřené dítě považuje dítě vymezené zvláštním právním

předpisem.^22a) K družce (druhovi) se jako k osobě posuzované podle

věty první přihlíží, jen žije-li s vojákem v domácnosti nepřetržitě

alespoň 3 měsíce a je-li přihlášena (přihlášen) na adrese vojáka k

trvalému pobytu.^22b)



(6) Obcí výkonu služby se rozumí území obce,^22c) na kterém je

dislokován vojenský objekt, vojenský útvar nebo vojenské zařízení anebo

vojenský záchranný útvar, v němž je voják služebně zařazen.



(7) Jízdními výdaji se rozumí výdaje za místní hromadnou dopravu,

jízdenku, letenku, místenku a za použití lůžkového nebo lehátkového

vozu a za použití vlaku vyšší kvality.



§ 72



Náhrady při služebních cestách a odvelení



(1) Při služební cestě vojákovi náleží



a) stravné,



b) náhrada prokázaných jízdních výdajů,



c) náhrada prokázaných výdajů za ubytování,



d) náhrada prokázaných nutných vedlejších výdajů,



e) náhrada jízdních výdajů za cesty do místa trvalého pobytu vojáka

nebo do jiné obce pobytu jeho rodiny předem dohodnutého mezi nadřízeným

a vojákem a zpět, je-li to hospodárnější a trvá-li služební cesta více

než 7 po sobě následujících kalendářních dnů, a to jednou týdně.



(2) Náhrady při služební cestě náležejí i při odvelení; při odvelení do

zahraničí náležejí jako při zahraniční služební cestě.



(3) Vojákovi, s nímž byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření

vzdělání, s výjimkou prezenčního studia, nebo vojákovi vyslanému do

rekvalifikačního kurzu náležejí náhrady podle odstavce 1. Stravné

náleží za dny účasti na studijních soustředěních nebo konzultacích a za

dny konání zkoušek v jiné obci, než je jeho stanovené místo výkonu

služby nebo místo trvalého pobytu. Při zvýšení nebo rozšíření vzdělání

náleží náhrada jízdních výdajů podle odstavce 1 písm. b) a e), jen

je-li vojákovi poskytnuto studijní volno.



§ 73



Stravné



(1) Za každý den služební cesty náleží vojákovi stravné ve výši

stanovené zvláštním právním předpisem.^23) Ministerstvo stanoví

vyhláškou výši stravného v rámci rozpětí stanoveného zvláštním právním

předpisem.^23)



(2) Je-li vojákovi vyslanému na služební cestu, která trvá méně než 5

hodin, znemožněno ze služebních důvodů stravovat se obvyklým způsobem,

může se mu poskytnout stravné až do výše nejnižší částky stravného

uvedené ve zvláštním právním předpisu.^23)



(3) Stravné nenáleží vojákovi, kterému je na služební cestě zabezpečeno

bezplatné stravování. Bylo-li bezplatné stravování zabezpečeno

částečně, stravné se úměrně krátí, a to při poskytnutí snídaně o 20 %,

oběda o 40 % a večeře o 40 %.



(4) Vojákovi vyslanému na služební cestu do místa jeho trvalého pobytu

nebo do místa trvalého pobytu jeho rodiny na dobu delší než jeden

kalendářní den náleží stravné pouze za dobu výkonu služby.



§ 74



Náhrada prokázaných jízdních výdajů



(1) Vojákovi náleží náhrada jízdních výdajů za cestu mezi místem, které

mu bylo stanoveno jako místo nástupu služební cesty, a místem, do něhož

byl vyslán k plnění služebních úkolů, a poté místem ukončení služební

cesty.



(2) Nemohl-li se voják ubytovat v místě, do něhož byl vyslán, náleží mu

též náhrada jízdních výdajů za cesty vykonané do místa, v němž se

ubytoval, a zpět.



(3) Při jízdě vlakem nad vzdálenost 50 km jedním směrem se hradí

příplatek za vlak vyšší kvality, při vzdálenosti nejméně 101 km jedním

směrem se hradí jízdní výdaje za první vozovou třídu a při jízdě

autobusem jízdní výdaje včetně místenky.



(4) Náhrada jízdného za použití lůžkového nebo lehátkového vozu první

nebo druhé třídy náleží vojákovi při splnění podmínky ujetí vzdálenosti

nejméně 201 km pouze tehdy, trvala-li cesta alespoň 4 hodiny v době

mezi 22. a 6. hodinou a po jejím ukončení bezprostředně následoval

výkon služby.



(5) Při služební cestě, kdy vojákovi náleží náhrada jízdních výdajů

podle § 72 odst. 1 písm. e), se poskytuje náhrada jízdních výdajů ve

výši prokázaných jízdních výdajů za druhou vozovou třídu osobního vlaku

nebo za autobus. Příplatek za vlak vyšší kvality nebo náhrada za

použití autobusu včetně místenky náleží při vzdálenosti nejméně 101 km

jedním směrem a dále náleží jízdní výdaje za místní hromadnou dopravu

při přestupu z jednoho hromadného dopravního prostředku dálkové

přepravy na jiný. Použije-li voják po předchozím souhlasu nadřízeného k

cestě do místa svého trvalého pobytu nebo do jiné obce pobytu jeho

rodiny, na kterém se předem s nadřízeným dohodl, a zpět jiné než

služební silniční motorové vozidlo, náleží mu náhrada ve výši jízdních

výdajů, které by mu náležely při použití vlaku nebo autobusu dálkové

přepravy.



§ 75



Náhrada prokázaných výdajů za ubytování



Při služební cestě náleží vojákovi náhrada výdajů v prokázané výši za

ubytování,



a) nebylo-li mu ve vojenských ubytovacích zařízeních poskytnuto

bezplatné ubytování, nebo



b) nepoužil-li při cestě v noci lůžkový nebo lehátkový vůz a byl-li

nucen se v téže noci ubytovat z důvodu časného příjezdu nebo pozdního

odjezdu.



§ 76



Náhrady za používání silničních motorových vozidel při služebních

cestách



(1) Použije-li voják při služební cestě se souhlasem nadřízeného jiné

než služební silniční motorové vozidlo, náleží mu za každý 1 km jízdy

sazba základní náhrady ve výši podle zvláštních právních předpisů^24) a

náhrada za spotřebované pohonné hmoty.



(2) Náhrada výdajů za pohonné hmoty náleží vojákovi podle cen pohonných

hmot prokázaných dokladem, který se datem shoduje s datem služební

cesty. Neprokáže-li voják cenu pohonné hmoty, vypočte se výše náhrad z

průměrné ceny pohonné hmoty stanovené zvláštním právním předpisem.^24a)

Spotřeba pohonné hmoty se vypočte aritmetickým průměrem z údajů

uvedených v technickém průkazu vozidla. Pokud technický průkaz vozidla

tyto údaje neobsahuje, náleží vojákovi náhrada výdajů za pohonné hmoty,

jen prokáže-li spotřebu pohonných hmot technickým průkazem vozidla

shodného typu se shodným objemem válců.



(3) Voják je povinen prokázat technickým průkazem silničního motorového

vozidla, které má být použito při služební cestě, o jaký druh vozidla

se jedná a jakou spotřebu pohonných hmot stanovil výrobce.



(4) Nadřízený může s vojákem předem dohodnout též poskytování náhrady

za použití jiného než služebního silničního motorového vozidla ve výši

odpovídající ceně jízdenky hromadného dopravního prostředku dálkové

přepravy s výjimkou letenky.



§ 77



Náhrady při přeložení a při povolání do služebního poměru



(1) Při přeložení náleží vojákovi náhrada jízdních výdajů z místa

bydliště, popřípadě z dosavadního místa výkonu služby do místa

přeložení. Vojákovi náleží náhrada v rozsahu jako při služební cestě.



(2) Vojákovi, který vykonává službu mimo místo bydliště, náleží po

dobu, kdy dojíždí k výkonu služby z obce bydliště do obce výkonu

služby, náhrada prokázaných jízdních výdajů. Náhrada se poskytuje v

rozsahu stanoveném v § 72 odst. 1 písm. e) za každý den, ve kterém

voják konal službu, nejvýše však ve výši denní částky stravného při

služební cestě; nedojíždí-li voják denně, náleží mu náhrada nejvýše

pětkrát měsíčně každým směrem.



(3) Vojákovi zařazenému v hodnostním sboru čekatelů a vojákovi, kterému

bylo určeno pravidelné místo výkonu služby v zahraničí, náhrada podle

odstavce 2 nenáleží.



(4) Náhrada podle odstavce 2 se poskytuje měsíčně a vyplácí se v

pravidelném termínu výplaty služebního platu. Měsíční náhradu lze

paušalizovat. Ministerstvo stanoví vyhláškou výši paušální náhrady a

termín výplaty.



(5) Pro účely náhrad podle odstavců 1 až 4 se obdobně jako přeložení

posuzuje i povolání do služebního poměru.



§ 78



zrušen



Náhrady při zahraničních služebních cestách



§ 79



(1) Při zahraniční služební cestě náleží vojákovi náhrady podle 72

odst. 1 písm. b) až d).



(2) Vojákovi s pravidelným místem výkonu služby v zahraničí náleží za

dny cesty z České republiky do pravidelného místa výkonu služby v

zahraničí a zpět a při služebních cestách v zahraničí náhrady jako při

zahraničních služebních cestách. Pokud s vojákem se souhlasem

nadřízeného cestuje jeho rodinný příslušník, lze vojákovi poskytnout

též náhrady prokázaných jízdních, ubytovacích a nutných vedlejších

výdajů, které vznikly tomuto rodinnému příslušníkovi. Vojákovi s

pravidelným místem výkonu služby v zahraničí nenáleží stravné za dobu

služební cesty na území České republiky a v zemi, kde má stanovené

pravidelné místo výkonu služby.



(3) Voják s pravidelným místem výkonu služby v zahraničí má nárok na

stejné náhrady jako zaměstnanci rozpočtových a příspěvkových organizací

s pravidelným pracovištěm v zahraničí, které jsou stanovené zvláštním

právním předpisem.^25) Základ pro určení měsíční výše náhrady zvýšených

životních nákladů stanoví služební orgán v rozmezí 10 % až 50 % ze

služebního platu určeného vojákovi bez příplatku za službu v zahraničí.

Pro splatnost a výplatu této náhrady se použijí § 68l, § 68m odst. 2 až

4 a § 68n.



§ 80



Při zahraniční služební cestě lze dohodnout s vojákem poskytování

náhrad za cesty k návštěvě rodiny, jejich rozsah a výši.



§ 81



(1) Při zahraniční služební cestě přísluší vojákovi stravné v cizí

měně; na žádost vojáka může být vyplaceno stravné v českých korunách

nebo v jiné cizí volně směnitelné měně s tím, že se pro přepočet

použije kurz vyhlášený Českou národní bankou pro den, ve kterém je

vyplacena záloha. Nebyla-li záloha poskytnuta, použije se pro přepočet

kurz vyhlášený Českou národní bankou pro den nástupu zahraniční

služební cesty.



(2) Výši základních sazeb stravného v cizí měně stanoví zvláštní právní

předpis.^24)



(3) Trvá-li zahraniční služební cesta v kalendářním dni 12 a méně

hodin, poskytne se stravné v cizí měně ve výši, která se určí násobkem

dvanáctiny poloviční výše základní sazby stravného v cizí měně a počtu

celých hodin zahraniční služební cesty strávených mimo území České

republiky. Za dobu zahraniční služební cesty strávenou mimo území České

republiky, která trvá méně než 1 hodinu, stravné v cizí měně nenáleží.



(4) Při poskytnutí bezplatného stravování stravné nenáleží. Při

poskytnutí částečného bezplatného stravování se stravné podle odstavce

1 úměrně krátí stejným způsobem jako podle § 73.



§ 82



Při zahraniční služební cestě lze poskytnout vedle stravného kapesné v

cizí měně do výše 40 % stravného stanoveného podle § 81 odst. 1 a 2.



§ 83



Za použití jiného než služebního silničního motorového vozidla při

zahraniční služební cestě náleží vojákovi z povolání základní náhrada

podle § 76 odst. 1 a náhrada výdajů za pohonné hmoty podle § 76 odst. 2

a 3. Náhrada za pohonné hmoty v cizí měně náleží za kilometry ujeté v

zahraničí nad 350 km.



§ 84



(1) Při zahraniční služební cestě náleží za dobu služební cesty na

území České republiky stravné v české měně v rozsahu a za podmínek

stanovených v § 73.



(2) Při zahraniční služební cestě je rozhodnou dobou pro vznik nároku

na náhrady poskytované v cizí měně doba přechodu české státní hranice a

při letecké přepravě odlet a přílet letadla podle letového řádu.



Společná ustanovení k cestovním a jiným náhradám



§ 85



Kde tento zákon požaduje při služební cestě prokázání výdajů, a voják

je neprokáže, může mu nadřízený poskytnout náhrady v jím uznané výši s

přihlédnutím k podmínkám cesty s výjimkou náhrady výdajů za pohonné

hmoty stanovené zvláštním právním předpisem.^24)



§ 86



(1) Požádá-li voják o poskytnutí zálohy na náhrady při služební cestě,

musí mu být tato záloha do výše předpokládané náhrady poskytnuta.



(2) Při zahraniční služební cestě musí být vojákovi záloha poskytnuta v

cizí měně v rozsahu a ve výši podle předpokládané doby trvání a

podmínek zahraniční pracovní cesty. Zálohu v cizí měně lze vojákovi

poskytnout též zapůjčením služební platební karty.



(3) Voják je povinen do 10 pracovních dnů po dni ukončení služební

cesty předložit nadřízenému, který ho na služební cestu vyslal, písemné

doklady potřebné k vyúčtování služební cesty a též vrátit nevyúčtovanou

zálohu.



(4) Vyúčtování služební cesty vojáka a uspokojení jeho nároků musí být

provedeno do 14 pracovních dnů ode dne předložení písemných dokladů.



§ 87



Pokud čas strávený na služební cestě jinak než plněním služebních úkolů

spadá do doby služby vojáka, považuje se za dobu zameškanou pro

překážky ve službě. Za tuto dobu se služební plat vojákovi nekrátí.



§ 87a



Nárok na cestovní a jiné náhrady nevzniká vojákovi vyslanému k výkonu

služby v zahraničí, pokud mu jsou poskytovány z prostředků mezinárodní

nebo nadnárodní organizace nebo orgánu.



§ 88



Výše částek, výše náhrady při denním dojíždění a sazeb stravného se

zaokrouhlují na celé koruny do výše 50 haléřů směrem dolů a od 50

haléřů včetně směrem nahoru.



§ 88a



Cestovní a jiné náhrady podle § 71 až 89 lze paušalizovat. Při výpočtu

paušální částky vychází služební orgán z průměrných podmínek rozhodných

pro poskytování náhrad vojákovi nebo skupině vojáků. Pokud se změní

podmínky, za nichž byla paušální částka stanovena, je služební orgán

povinen tuto částku přezkoumat a upravit.



§ 89



Ministerstvo stanoví vyhláškou výši a postup při přiznávání cestovních

náhrad a náhrad při povolání do služebního poměru a při přeložení.



HLAVA IV



PROVIANTNÍ, VÝSTROJNÍ A PŘEPRAVNÍ NÁLEŽITOSTI



§ 90



Proviantní náležitosti



(1) Voják má při nepřetržité službě, která trvá alespoň 24 hodin, nebo

při výkonu zvláštních profesí a činností nárok na poskytnutí

bezplatného stravování. Nelze-li poskytnout bezplatné stravování, má

voják nárok na náhradu v penězích.



(2) Pokud se při služební cestě poskytuje vojákovi místo bezplatného

stravování náhrada v penězích, má voják nárok pouze na stravné nebo na

náhradu v penězích, a to podle toho, co je pro něho výhodnější.



§ 91



Výstrojní náležitosti



(1) Voják má nárok na výstrojní náležitosti.



(2) Výstrojními náležitostmi se rozumí vojenská výstroj a služby, které

se bezplatně poskytují k zabezpečení povinnosti vojáka v době výkonu

služby nosit vojenský stejnokroj. Nelze-li poskytnout výstrojní

náležitosti podle věty první, má voják nárok na náhradu v penězích.

Voják, jehož služební poměr zanikl podle § 18 písm. c) nebo d) anebo

podle § 19 odst. 1 písm. f) až m) a o) před uplynutím 2 let ode dne

vzniku služebního poměru, je povinen ministerstvu nahradit v penězích

poměrnou část nákladů za vydanou vojenskou výstroj; do doby 2 let se

nezapočítává doba dispozice podle § 10 odst. 2 písm. b) až i). Výše

peněžité náhrady se vypočítá jako součin měsíční peněžní výše nákladů

na vojenskou výstroj a počtu neodsloužených měsíců.



(3) Voják nemá nárok na výstrojní náležitosti po dobu určení do

dispozice podle § 10 odst. 2 písm. b), d) až i).



(4) Neprokáže-li se podezření ze závažného porušení služebních

povinností nebo ze spáchání trestného činu podle § 9 nebo pominou-li

důvody vazby podle § 10 odst. 2 písm. i), poskytují se výstrojní

náležitosti za tuto dobu zpětně. Na zpětné poskytnutí výstrojních

náležitostí podle § 10 odst. 2 písm. h) má voják nárok, pokud po

ukončení dispozice pokračuje jeho služební zařazení.



(5) Nárok na výstrojní náležitosti podle odstavce 1 zaniká, je-li

vojákovi služební poměr přerušen podle § 11.



§ 92



Přepravní náležitosti



(1) Ministerstvo poskytuje vojákovi bezplatně přepravu při cestě na

preventivní nebo mimořádnou rehabilitaci a na léčebnou péči, při

přestěhování v důležitém zájmu služby, a to i pro příslušníky

domácnosti, kteří se stěhují spolu s ním, a pro přestěhování bytového

zařízení, jednou v kalendářním roce při cestě na řádnou dovolenou a při

společné rekreaci nebo rekreačním pobytu i jeho manželce a

nezaopatřeným dětem. Při zániku služebního poměru podle § 18 písm. a),

h), i) a j) nebo podle § 19 odst. 1 písm. a), b), c), e), h) a k) se

poskytuje vojákovi bezplatná přeprava do místa trvalého pobytu nebo

hraničního přechodu na území České republiky.



(2) Nelze-li poskytnout bezplatnou přepravu, má voják nárok na náhradu

prokázaných jízdních výdajů v penězích. Použije-li voják po předchozím

souhlasu nadřízeného k cestě podle odstavce 1 jiné než služební

silniční motorové vozidlo, náleží mu náhrada ve výši jízdních výdajů,

které by mu náležely při použití vlaku nebo autobusu dálkové přepravy.



§ 93



Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob zabezpečování bezplatného

stravování, výstrojních a přepravních náležitostí a peněžitou výši

nákladů na vojenskou výstroj.



HLAVA V



ZDRAVOTNÍ PÉČE, ZDRAVOTNÍ SLUŽBY, ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ A NEMOCENSKÉ

POJIŠTĚNÍ



§ 94



Zdravotní služby



(1) Rozsah zdravotních služeb a podmínky jejich poskytování ve své

působnosti organizuje, řídí a kontroluje ministerstvo s využitím své

působnosti podle zákona o zdravotních službách. V zájmu ochrany zdraví

osob a vojenských kolektivů může ministerstvo nařizovat mimořádné

preventivní prohlídky a protiepidemická opatření, včetně očkování,

diagnostických zkoušek a léčení přenosných nebo jinak společensky

závažných onemocnění, izolace a karanténních opatření.



(2) Zdravotní služby poskytuje vojákům stát zpravidla prostřednictvím

poskytovatelů zdravotních služeb, kterým ministerstvo udělilo oprávnění

k poskytování zdravotních služeb ve zdravotnických zařízeních jím

zřízených (dále jen „vojenský poskytovatel“), a nejsou-li, u jiných

poskytovatelů zdravotních služeb na základě smlouvy o poskytování

zdravotních služeb vojákům uzavřené se zdravotní pojišťovnou stanovenou

zákonem o veřejném zdravotním pojištění^26). Registrujícím

poskytovatelem zdravotních služeb je vojenský poskytovatel ambulantní

péče v oboru všeobecného praktického lékařství, a není-li zřízen, jiný

poskytovatel zdravotních služeb, se kterým Vojenská zdravotní

pojišťovna uzavřela smlouvu o zajišťování zdravotních služeb.

Ambulantní nebo lůžkovou zdravotní péči poskytuje poskytovatel

zdravotních služeb, kterého určí poskytovatel zdravotních služeb, který

poskytl zdravotní služby podle věty první. Poskytovatele zdravotních

služeb lze volit jen z poskytovatelů zdravotních služeb uvedených ve

větě první nebo druhé; to se nevztahuje na případy poskytnutí

neodkladné péče a na volbu poskytovatele ambulantní péče v oborech,

které stanoví ministerstvo vyhláškou.



(3) Ministerstvo může určit, že vybraní vojenští poskytovatelé

uskutečňují také související výzkumnou nebo vývojovou činnost a na jimi

provozovaných odborných pracovištích se provádí také klinická a

praktická výuka v akreditovaných studijních programech všeobecného

lékařství, zubního lékařství a farmacie a v akreditovaných studijních

programech a vzdělávacích programech nelékařských zdravotnických oborů;

zdravotnické zařízení takového vojenského poskytovatele je vojenskou

fakultní nemocnicí.



(4) Podmínky poskytování zdravotních služeb vojenskými poskytovateli,

včetně jejich poskytování při plnění úkolů ministerstva v zahraničních

operacích a při krizových situacích^54) na území České republiky, obory

ambulantní péče, u kterých voják z povolání může uplatnit svobodnou

volbu jejich poskytovatele, a podmínky organizace plnění úkolů

vojenských fakultních nemocnic stanoví ministerstvo vyhláškou.



§ 95



Zdravotní pojištění



Voják je pojištěn u zdravotní pojišťovny podle zvláštního právního

předpisu.^26)



§ 96



Nemocenské pojištění



Nemocenské pojištění vojáků upravuje zvláštní právní předpis^19a).



§ 97



Preventivní rehabilitace



(1) Voják má nárok na poskytnutí preventivní rehabilitace v trvání 14

kalendářních dnů v kalendářním roce k upevnění zdravotního stavu,

trval-li jeho služební poměr alespoň 10 let, nebo po dosažení věku 35

let anebo v závislosti na služebním zařazení, které musí trvat alespoň

jeden rok.



(2) Na základě doporučení poskytovatele zdravotních služeb má voják

nárok na poskytnutí preventivní rehabilitace formou lázeňské léčebně

rehabilitační péče spojené s částí řádné dovolené i před dosažením věku

stanoveného v odstavci 1. Trvá-li preventivní rehabilitace formou

lázeňské léčebně rehabilitační péče déle než 14 kalendářních dnů, má

voják nárok na udělení navazující části řádné dovolené nebo udělení

dovolené bez nároku na peněžní náležitosti, pokud již řádnou dovolenou

v kalendářním roce vyčerpal.



(3) Při souběhu nároku na preventivní rehabilitaci a nároku na zvláštní

dovolenou v témže kalendářním roce poskytne se vojákovi pouze

preventivní rehabilitace.



(4) Náklady spojené s preventivní rehabilitací hradí ministerstvo.



(5) Vojákovi, který vykonává službu v zahraničí, se preventivní

rehabilitace neposkytuje.



(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou okruh služebních zařazení pro

poskytování preventivní rehabilitace.



§ 97a



Mimořádná rehabilitace



(1) Vojákovi, který konal službu v zahraniční operaci po dobu nejméně

90 dnů vcelku, může být poskytnuta mimořádná rehabilitace v trvání 14

kalendářních dnů v kalendářním roce k upevnění zdravotního stavu.



(2) Mimořádná rehabilitace se poskytuje na žádost vojáka tak, aby byla

zahájena nejpozději do 60 kalendářních dnů ode dne návratu ze

zahraniční operace.



(3) Při souběhu mimořádné rehabilitace a nároku na preventivní

rehabilitaci v témže kalendářním roce se poskytne vojákovi pouze

preventivní rehabilitace. Při souběhu mimořádné rehabilitace a nároku

na zvláštní dovolenou v témže kalendářním roce se poskytne vojákovi

pouze mimořádná rehabilitace.



(4) Mimořádnou rehabilitaci organizuje a náklady s ní spojené hradí

ministerstvo.



ČÁST ŠESTÁ



BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI VÝKONU SLUŽBY



§ 98



Povinnosti nadřízených



(1) Péči o bezpečnost a ochranu zdraví vojáků při výkonu služby

zajišťují služební orgány. Služební orgány jsou povinny zajišťovat

bezpečnost a ochranu zdraví vojáků při výkonu služby s ohledem na

rizika spojená s možným ohrožením jejich života a zdraví (dále jen

"rizika") a přijímat opatření k prevenci rizik; tato povinnost se

vztahuje též na další fyzické osoby, které se s jejich vědomím zdržují

v prostorech, za které odpovídají.



(2) Prevencí rizik se rozumí všechna opatření, která směřují k

zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví vojáků při výkonu služby, a

opatření, jejichž cílem je předcházet rizikům, odstraňovat je nebo

minimalizovat jejich působení. Služební orgány jsou povinny rizika

vyhledávat, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Za tím účelem jsou

povinny pravidelně kontrolovat bezpečnost a ochranu zdraví vojáků při

výkonu služby.



(3) Při přijímání a provádění technických, technologických,

organizačních a jiných opatření k prevenci rizik vycházejí služební

orgány ze všeobecných preventivních zásad, kterými jsou



a) omezování vzniku rizik,



b) odstraňování rizik u zdroje jejich původu,



c) přizpůsobování podmínek výkonu služby potřebám vojáků s cílem omezit

působení negativních vlivů výkonu služby na jejich zdraví,



d) plánování při provádění prevence rizik.



(4) Služební orgány jsou dále povinny



a) zajistit vojákům školení o právních předpisech a interních

normativních aktech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví vojáků při

výkonu služby, pravidelně ověřovat jejich znalost, vyžadovat a

kontrolovat jejich dodržování,



b) zajistit vojákům podle potřeb vykonávané služby ve vhodných

intervalech dostatečné a přiměřené informace a interní normativní akty

o bezpečnosti a ochraně zdraví vojáků při výkonu služby; těhotné

vojákyně, vojákyně do konce devátého měsíce po porodu a vojákyně, které

kojí, informovat o rizicích spojených s výkonem služby a o opatřeních k

ochraně jejich bezpečnosti nebo zdraví,



c) vést evidenci o školeních, informacích a interních normativních

aktech k bezpečnosti a ochraně zdraví vojáků při výkonu služby,



d) přijmout nezbytná opatření pro první pomoc,



e) nepřipustit, aby voják vykonával službu, jejíž výkon by neodpovídal

jeho zdravotní způsobilosti,



f) zajistit dodržování zákazu kouření stanoveného zvláštními právními

předpisy,^27a)



g) přizpůsobovat těhotným a kojícím vojákyním prostory pro jejich

odpočinek,



h) zajistit vedení a ukládání zdravotní a jiné dokumentace o

služebních, popřípadě pracovních úrazech a nemocech z povolání,



i) poskytovat vojákům osobní ochranné prostředky, jestliže to vyžaduje

výkon služby, udržovat je v použivatelném stavu a provádět kontrolu

jejich používání,



j) poskytovat vojákům mycí, čisticí a dezinfekční prostředky, jestliže

to vyžaduje výkon služby.



(5) Náklady spojené s péčí o bezpečnost a ochranu zdraví vojáků při

výkonu služby hradí ministerstvo.



§ 99



Povinnosti vojáka



Voják je zejména povinen



a) používat při výkonu služby předepsaná ochranná zařízení a

prostředky,



b) nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky^50)

ve vojenských objektech, a v době služby i mimo ně, nenastupovat pod

jejich vlivem do služby, a podrobit se zjištěním, zda není pod vlivem

alkoholu nebo jiných návykových látek,



c) nekouřit ve vojenských objektech, s výjimkou vyhrazených prostor,



d) účastnit se školení a výcviku, které se konají v zájmu zvyšování

bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, a podrobit se zkouškám

ze znalostí předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při výkonu služby a

preventivním lékařským prohlídkám, stanoveným zvláštním právním

předpisem,^28)



e) včas oznamovat nadřízenému nedostatky a závady, které by mohly

ohrozit bezpečnost a zdraví při výkonu služby.



§ 100



Státní odborný dozor nad bezpečností a ochranou zdraví při výkonu

služby



Státní odborný dozor nad bezpečností a ochranou zdraví při výkonu

služby provádí ministerstvo.



ČÁST SEDMÁ



NÁHRADA ŠKODY



HLAVA I



ODPOVĚDNOST VOJÁKA ZA ŠKODU ZPŮSOBENOU STÁTU



Obecná odpovědnost



§ 101



(1) Voják odpovídá státu za škodu, kterou mu způsobil zaviněným

porušením svých povinností při plnění služebních úkolů nebo v přímé

souvislosti s ním.



(2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany státu,

odpovědnost vojáka se poměrně omezí.



(3) Zavinění vojáka prokazuje nadřízený, s výjimkou případů uvedených v

§ 104 a 106.



§ 102



Voják neodpovídá za škodu,



a) která vyplývá z rizika řádného výkonu služby,



b) kterou způsobil při odvracení nebezpečí, které hrozilo životu nebo

zdraví, nebo škody, která hrozila majetku, jestliže tento stav sám

úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem,



c) kterou způsobil ve stavu, kdy bez vlastního zavinění nebyl schopen

ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky.



§ 103



Odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody



Na vojákovi, který vědomě nezakročil proti hrozící škodě nebo neohlásil

hrozící škodu, může nadřízený požadovat, aby se podílel na náhradě

škody, která byla způsobena státu, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem

případu, nelze-li škodu nahradit jinak. Přitom se přihlédne zejména k

tomu, co bránilo splnění povinnosti, k výši a povaze škody.



Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je voják povinen

vyúčtovat



§ 104



(1) Ministr může stanovit služební zařazení, pro jejichž výkon je

nezbytné uzavření dohody o hmotné odpovědnosti.



(2) Převzal-li voják na základě dohody o hmotné odpovědnosti

odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování, odpovídá za vzniklý

schodek. V dohodě se může s vojákem současně ujednat, že bude-li

vykonávat službu s více vojáky, kteří uzavřeli dohodu o hmotné

odpovědnosti, odpovídá s nimi za schodek společně.



(3) Dohoda o hmotné odpovědnosti se musí uzavřít písemně, jinak je

neplatná.



(4) Voják se zprostí odpovědnosti zcela, popřípadě zčásti, prokáže-li,

že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.



§ 105



(1) Voják, který uzavřel dohodu o hmotné odpovědnosti, může od ní

odstoupit při změně služebního zařazení, nebo pokud nadřízený v

přiměřené době, nejdéle však v době do jednoho měsíce od obdržení jeho

písemného upozornění, neodstraní nebo nezabezpečí odstranění závady při

výkonu služby, která brání řádnému hospodaření se svěřenými hodnotami.

Při společné hmotné odpovědnosti může voják od dohody odstoupit, je-li

na pracoviště služebně zařazen jiný voják nebo jiný nadřízený.

Odstoupení od dohody o hmotné odpovědnosti musí být písemné.



(2) Dohoda o hmotné odpovědnosti zaniká dnem zániku služebního poměru

nebo dnem doručení odstoupení od této dohody.



§ 106



Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů



Voják odpovídá za ztrátu vojenského materiálu^29) a jiných předmětů,

které mu byly svěřeny proti písemnému potvrzení. Této odpovědnosti se

zprostí, prokáže-li, že ztrátu nezavinil.



Rozsah náhrady škody



§ 107



(1) Voják, který odpovídá za škodu, je povinen nahradit skutečnou

škodu, a to v penězích, jestliže ji neodčiní uvedením do předchozího

stavu.



(2) Výše náhrady škody způsobené z nedbalosti a při nesplnění

povinnosti k odvrácení škody nesmí přesáhnout u jednotlivého vojáka

čtyřapůlnásobek jeho průměrného služebního platu.^30) Toto omezení

neplatí, byla-li škoda způsobena



a) na svěřených hodnotách, které je voják povinen vyúčtovat, nebo

ztrátou svěřených předmětů,



b) po požití alkoholických nápojů nebo po vědomém užití jiných

návykových látek.^31)



(3) Odpovídá-li za škodu několik vojáků, je každý z nich povinen hradit

poměrnou část škody podle míry svého zavinění, pokud však někteří nebo

některý z nich způsobil škodu úmyslně, odpovídají za celou škodu.



(4) Způsobil-li škodu také stát, je voják povinen hradit poměrnou část

škody podle míry svého zavinění.



§ 108



(1) Při společné odpovědnosti za schodek se jednotlivým vojákům určí

podíl náhrady podle poměru jejich dosažených hrubých služebních platů,

přičemž služební plat nadřízeného a jeho zástupce se započítává ve

dvojnásobné výši.



(2) Podíl náhrady škody stanovený podle odstavce 1 nesmí u jednotlivých

vojáků s výjimkou nadřízeného a jeho zástupce přesáhnout částku, která

se rovná jejich průměrnému služebnímu platu^30) před vznikem škody.

Neuhradí-li se takto určenými podíly celá škoda, je povinen uhradit

zbytek nadřízený a jeho zástupce podle poměru svých hrubých služebních

platů.



(3) Zavinil-li některý ze společně odpovědných vojáků schodek nebo jeho

část, hradí schodek tento voják podle míry svého zavinění. Zbývající

část schodku hradí odpovědní vojáci všichni společně podíly určenými

podle odstavců 1 a 2.



§ 109



Při určování výše škody na věci se vychází z její ceny v době poškození

nebo ztráty.



§ 110



(1) Výši náhrady škody způsobené z nedbalosti lze určit nižší částkou,

než je skutečná škoda, popřípadě než je čtyřapůlnásobek průměrného

hrubého měsíčního služebního platu. Jde-li o škodu způsobenou po požití

alkoholických nápojů nebo po vědomém užití jiných návykových látek^31)

nebo o škodu na svěřených hodnotách, které je voják povinen vyúčtovat,

anebo škodu způsobenou ztrátou svěřených předmětů, může náhradu škody

nižší částkou určit pouze odvolací orgán, nebo jde-li o škodu

způsobenou trestným činem, soud.



(2) Způsobil-li škodu voják z nedbalosti při dopravní nehodě, lze ve

zvlášť odůvodněných případech od vymáhání náhrady škody zcela upustit,

došlo-li k dopravní nehodě za ztížených podmínek, jde-li o první

zavinění vojáka nebo o nehodu způsobenou v důsledku jeho malé

zkušenosti anebo došlo-li při dopravní nehodě k vážnému poškození jeho

zdraví.



(3) Při určování výše náhrady škody podle odstavce 1 se přihlíží

zejména k plnění služebních povinností ze strany vojáka, ke

společenskému významu škody, k výši a povaze škody a k tomu, jak k ní

došlo.



(4) Náhradu škody nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.



§ 111



(1) O náhradě škody rozhoduje služební orgán, pokud nedojde k dohodě o

její náhradě. Dohoda o náhradě škody musí být uzavřena písemně, jinak

je neplatná.



(2) Byla-li škoda způsobena trestným činem, rozhodne služební orgán o

povinnosti vojáka uhradit škodu jen tehdy, jestliže o ní nerozhodl

soud.



(3) Jestliže voják uhradil alespoň dvě třetiny určené náhrady škody a

dosahuje-li mimořádných kladných výsledků při výkonu služby, lze

upustit od vymáhání zbylé částky náhrady škody. Toto neplatí při škodě,

kterou voják způsobil úmyslně, po požití alkoholických nápojů nebo po

vědomém užití jiných návykových látek,^31) na svěřených hodnotách,

které je povinen vyúčtovat, nebo ztrátou svěřených předmětů.



HLAVA II



ODPOVĚDNOST STÁTU ZA ŠKODU ZPŮSOBENOU VOJÁKOVI



§ 112



Obecná odpovědnost



Za škodu způsobenou vojákovi při výkonu služby, v přímé souvislosti s

ním nebo pro výkon služby porušením právní povinnosti odpovídá stát.



§ 113



Odpovědnost za škodu na odložených věcech



(1) Stát odpovídá za škodu na věcech, které voják odložil při výkonu

služby nebo v přímé souvislosti s ním na určeném nebo obvyklém místě.



(2) Za věci, které voják obvykle do služby nenosí a které nadřízený

nepřevzal do zvláštní úschovy, odpovídá stát jen do výše dvojnásobku

minimální mzdy, kterou stanovuje zvláštní právní předpis.^17) Jestliže

škoda na těchto věcech byla způsobena jiným vojákem nebo jestliže

nadřízený tyto věci převzal do úschovy, hradí se škoda bez omezení.



(3) Nárok na náhradu škody zanikne, jestliže její vznik voják neohlásil

nadřízenému bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy

se o škodě dověděl.



§ 114



Odpovědnost za škodu na věci



Za škodu vzniklou na věci vojáka při výkonu služby nebo v přímé

souvislosti s ním anebo při odvracení nebezpečí, které hrozí životu

nebo zdraví, nebo škody, které hrozí majetku, odpovídá stát.



§ 115



Odpovědnost za škodu při služebních úrazech a nemocech z povolání



(1) Za škodu na zdraví, kterou voják utrpěl při výkonu služby, v přímé

souvislosti s ním nebo pro výkon služby, (dále jen "služební úraz")

odpovídá stát.



(2) Za škodu způsobenou vojákovi nemocí z povolání odpovídá stát. To

platí i tehdy, jestliže občan byl před zjištěním nemoci z povolání

vojákem a ve služebním zařazení vykonával službu, při níž může

vzniknout nemoc z povolání, kterou byl postižen. Jako nemoc z povolání

se odškodňuje i nemoc, která vznikla před jejím zařazením do seznamu

nemocí z povolání,^32) a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu

nejvýše 3 let před jejím zařazením do seznamu.



§ 116



Náhrady škody na zdraví



Vojákovi, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z

povolání, je stát povinen v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá,

poskytnout



a) náhradu za ztrátu na služebním platu po dobu neschopnosti výkonu

služby,



b) náhradu za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti výkonu

služby,



c) náhradu za bolest,



d) náhradu za ztížení společenského uplatnění,



e) náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením,



f) jednorázové mimořádné odškodnění,



g) náhradu za věcnou škodu.



§ 117



Náhrada za ztrátu na služebním platu po dobu neschopnosti výkonu služby



(1) Náhrada za ztrátu na služebním platu po dobu neschopnosti výkonu

služby vojáka činí rozdíl mezi průměrným platem^30) vojáka před vznikem

škody způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání a služebním

platem po dobu dočasné neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz nebo

plnou výší nemocenského.



(2) Náhrada podle odstavce 1 náleží i při další neschopnosti výkonu

služby z důvodu téhož služebního úrazu nebo nemoci z povolání; přitom

se vychází z průměrného služebního platu^30) vojáka před vznikem této

další škody. Jestliže vojákovi před vznikem této další škody náležela

náhrada za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti výkonu

služby, poskytne se mu náhrada podle odstavce 1 do výše částky, do

které by mu náležela náhrada podle § 118, kdyby nebyl neschopen výkonu

služby; přitom se za služební plat po pracovním úrazu nebo po zjištění

nemoci z povolání považuje služební plat podle § 68k nebo nemocenské.



§ 118



Náhrada za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti výkonu

služby



(1) Náhrada za ztrátu na služebnímu platu po skončení neschopnosti

výkonu služby nebo při uznání invalidity^33) se poskytne vojákovi v

takové výši, aby spolu s jeho příjmem po služebním úrazu nebo po

zjištění nemoci z povolání, s připočtením případného invalidního

důchodu, který se poskytuje z téhož důvodu, se rovnala jeho průměrnému

služebnímu platu^30) před vznikem škody, nejvýše však ve výši

dvacetinásobku minimální mzdy.^17) Jestliže voják neměl před vznikem

škody služební plat, považuje se za služební plat průměrný služební

plat,^30) kterého dosahují vojáci ve srovnatelném služebním zařazení.



(2) Náhrada za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti

výkonu služby náleží vojákovi i při neschopnosti z jiného důvodu, než

je původní služební úraz nebo nemoc z povolání. Přitom se za služební

plat po služebním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání považuje

služební plat, z něhož se stanoví nemocenské.



(3) Vojákovi, který bez vážných důvodů nenastoupil výkon služby, nebo

občanovi, který po zániku služebního poměru nenastoupil práci, která mu

byla zajištěna, přísluší náhrada za ztrátu na služebním platu podle

předchozích odstavců pouze ve výši rozdílu mezi průměrným služebním

platem^30) před vznikem škody způsobené vojákovi úrazem nebo nemocí z

povolání a průměrným služebním platem,^30) kterého mohl ve službě nebo

v práci dosáhnout.



(4) Náhrada za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti

výkonu služby náleží vojákovi nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve

kterém dovrší 65 let věku. To neplatí, vznikl-li služební úraz nebo

nemoc z povolání při výkonu služby uvedené v § 120 odst. 3. V tom

případě se náhrada za ztrátu na služebním platu poskytuje bez

přihlédnutí k věkovému omezení.



§ 119



Náhrada za bolest, náhrada za ztížení společenského uplatnění a náhrada

za účelně vynaložené náklady spojené s léčením



(1) Náhrada za bolest a náhrada za ztížení společenského uplatnění se

poskytují jednorázově.



(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou postup při určování výše náhrady za

bolest a za ztížení společenského uplatnění.



(3) Na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením má nárok

ten, kdo tyto náklady vynaložil. Tato náhrada se poskytuje ve výši po

odpočtu nákladů na dopravu a náhrad cestovních výdajů poskytovaných

podle zvláštního právního předpisu.^34a)



§ 120



Jednorázové mimořádné odškodnění



(1) Jednorázové mimořádné odškodnění ve výši šestinásobku minimální

mzdy^17) náleží vojákovi, který se stal invalidním v prvním nebo druhém

stupni následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání při



a) zajišťování vojenské kázně, byl-li mu úraz způsoben úmyslným

trestným činem,



b) leteckém výcviku, zejména na trenažéru, centrifuze, v termokomoře, v

podtlakové komoře a při nácviku seskoků z letounů, vrtulníků a balónů,



c) výcviku za mimořádně ztížených podmínek, zejména ve vysokohorském

terénu, poušti, moři a bažinách,



d) jízdních zkouškách kolejových, silničních a speciálních vozidel při

vyšších rychlostech nebo v terénu za podmínek, které překračují

ustanovení předpisů platných pro jejich řízení nebo provoz,



e) telekomunikačních a jiných pracích na stožárech, při pracích

vykonávaných v nucených polohách bez pracovních plošin, z provazových

žebříků a visutých sedaček, v závěsu na ochranném pásu a v omezeném

pracovním prostoru na pracovní lávce, ve výškách nad 10 m,



f) činnosti s rizikem vzniku akutních otrav v důsledku nedýchatelnosti

prostředí a s rizikem vzniku popálenin v důsledku vysoké teploty

prostředí, kdy je nutno pro vysokou koncentraci škodlivých nebo

jedovatých látek použít zvláštní dýchací nebo izolační přístroj anebo

zvláštní ochranný oděv,



g) činnosti pod vodou za zvýšeného tlaku vzduchu, při níž je nutno

používat potápěčský přístroj s přívodem přetlakového vzduchu hadicí,

dýchací přístroj se vzduchem stlačeným v láhvi, kyslíkový přístroj s

regenerací vzdušin nebo jiná zařízení pro práci pod vodou, a dále při

hlubokém brodění, jízdě pod vodou a při plavbě techniky,



h) činnosti s rizikem ozáření a s rizikem nákazy,



i) cvičení ve vojenské hasičské jednotce.



(2) Vojákovi, který se stal invalidním v prvním nebo druhém stupni

následkem služebního úrazu vzniklého při letech podle plánu letové

přípravy, při zkušebních letech a zalétávání letecké techniky, při

seskocích z letounů, vrtulníků a balónů, při likvidaci výbušnin a

munice, při záchranných pracích při pohromách, které ohrožují lidské

životy nebo majetek při plnění zvláštních úkolů při činnostech podle

zvláštního právního předpisu^35), anebo za jiných obdobně nebezpečných

podmínek, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši

dvacetičtyřnásobku minimální mzdy.^17) Došlo-li ke služebnímu úrazu při

pyrotechnické asanaci ve zrušených vojenských újezdech nebo dalších

určených prostorech, náleží vojákovi jednorázové mimořádné odškodnění

ve výši čtyřicetiosminásobku minimální mzdy.^17)



(3) Vojákovi, který se stal invalidním v prvním nebo druhém stupni

následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání za zvlášť

nebezpečných podmínek při výkonu služby v zahraničí, náleží jednorázové

mimořádné odškodnění ve výši jednostodvacetinásobku minimální mzdy.^17)

Za zvlášť nebezpečné podmínky se zejména považuje válečný stav ve

státě, kde voják vykonává službu, služba v zahraničních operacích nebo

plnění zvláštních úkolů při činnostech podle zvláštního právního

předpisu.^35)



(4) Vojákovi, který se stal invalidním ve třetím stupni následkem

služebního úrazu při činnostech uvedených v odstavci 1, náleží

jednorázové mimořádné odškodnění ve výši dvacetičtyřnásobku minimální

mzdy.^17) Voják, který se stal invalidním ve třetím stupni následkem

služebního úrazu při činnostech uvedených v odstavcích 2 a 3, náleží

jednorázové mimořádné odškodnění ve výši dvojnásobku částek uvedených v

odstavcích 2 a 3.



(5) Jednorázové mimořádné odškodnění náleží jen jednou, ve výši, která

je pro vojáka výhodnější.



§ 121



Náhrady při úmrtí vojáka následkem služebního úrazu nebo nemoci z

povolání



Jestliže voják následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání

zemřel, je stát povinen poskytnout pozůstalým



a) náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a pohřbem



b) náhradu nákladů na výživu pozůstalých,



c) jednorázové odškodnění pozůstalých,



d) jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých.



§ 122



Náhrada nákladů spojených s léčením a s pohřbem



(1) Účelně vynaložené náklady spojené s léčením a s pohřbem se hradí

tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Od nákladů spojených s pohřbem se

odečte pohřebné, které se poskytuje podle zvláštního právního

předpisu;^36) § 119 odst. 2 věta poslední se použije obdobně.



(2) Náklady na pohřeb jsou zejména náklady, které účtuje pohřební

ústav, hřbitovní poplatky, cestovní výlohy, náklady na zřízení pomníku

nebo desky a úpravu hrobu a jedna třetina přiměřených nákladů na

smuteční ošacení pro pozůstalého manžela a pro každé pozůstalé dítě,

které má nárok na sirotčí důchod z důchodového pojištění po zemřelém.



(3) Náhrada nákladů na zřízení pomníku nebo desky nesmí přesáhnout

čtyřnásobek minimální mzdy.^17)



§ 123



Náhrada nákladů na výživu pozůstalých



(1) Náhrada nákladů na výživu pozůstalých náleží pozůstalým, kterým

zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat.



(2) Při výpočtu této náhrady se vychází z průměrného služebního

platu^30) zemřelého vojáka; náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých

nesmí však úhrnem převýšit částku, do které by příslušela zemřelému

vojákovi náhrada za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti

výkonu služby, a může se poskytovat nejdéle do konce kalendářního

měsíce, ve kterém by zemřelý voják dovršil 65 let věku. Ustanovení §

118 odst. 4 věty druhé a třetí platí obdobně.



(3) Náhrada nákladů náleží, není-li uhrazena dávkami důchodového

pojištění, které se poskytují z téhož důvodu.



§ 124



Jednorázové odškodnění pozůstalých



(1) Jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší pozůstalému manželovi a

dítěti, které má nárok na sirotčí důchod z důchodového pojištění po

zemřelém, a to každému ve výši 240 000 Kč. Jednorázové odškodnění

pozůstalých v úhrnné výši 240 000 Kč dále náleží rodičům zemřelého

vojáka, jestliže s ním žili ve společné domácnosti; odškodnění ve

stejné výši přísluší i v případě, že se zemřelým vojákem žil ve

společné domácnosti pouze jeden rodič.



(2) Vláda může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji platové

úrovně vojáků a životních nákladů, nařízením zvýšit částky uvedené v

odstavci 1.



§ 125



Jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých



(1) Pozůstalým po vojákovi, který zemřel následkem úrazu při činnostech

uvedených v § 120 odst. 1 až 3, náleží jednorázové mimořádné odškodnění

pozůstalých. Pozůstalému manželovi a každému pozůstalému dítěti, které

má nárok na sirotčí důchod z důchodového pojištění po zemřelém, náleží

jednorázové mimořádné odškodnění ve výši poloviny částek uvedených v §

120 odst. 4. Osobám, které byly odkázány na vojáka výživou, náleží

jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých rovným dílem v úhrnné výši

120 000 Kč. Není-li pozůstalého manžela ani pozůstalých dětí nebo osob,

které byly odkázány na vojáka výživou, náleží jednorázové mimořádné

odškodnění pozůstalých ve výši uvedené ve větě třetí rodičům vojáka.



(2) Ministr obrany může v případech hodných zvláštního zřetele zvýšit

částky uvedené v odstavci 1 až na dvojnásobek.



HLAVA III



SPOLEČNÁ USTANOVENÍ O ODPOVĚDNOSTI STÁTU ZA ŠKODU



§ 126



Zproštění odpovědnosti za škodu



(1) Stát se zprostí odpovědnosti zcela,



a) byla-li škoda způsobena tím, že poškozený voják zaviněným jednáním

porušil právní nebo jiné předpisy anebo rozkazy k zajištění bezpečnosti

a ochrany zdraví při výkonu služby, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen,



b) přivodil-li si poškozený voják škodu po požití alkoholických nápojů

nebo po vědomém užití jiných návykových látek^31) a služební orgán

nemohl škodě zabránit,



a jestliže tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.



(2) Stát se zprostí odpovědnosti zčásti, jestliže skutečnosti uvedené v

odstavci 1 byly jednou z příčin škody.



(3) Stát se nemůže zprostit odpovědnosti, utrpěl-li voják služební úraz

při odvracení nebezpečí, které přímo hrozilo životu nebo zdraví, nebo

škody, která hrozila státu, pokud voják tento stav sám úmyslně

nevyvolal.



(4) Jednorázové mimořádné odškodnění a jednorázové mimořádné odškodnění

pozůstalých náležejí i tehdy, jsou-li splněny podmínky pro zproštění

odpovědnosti za škodu při služebním úrazu, s výjimkou, kdy si škodu

poškozený voják přivodil po požití alkoholických nápojů nebo po vědomém

užití jiných návykových látek.^31)



§ 127



Náhrada škody



(1) Náhrada škody se poskytuje ve výši skutečné škody, a to v penězích,

jestliže není odčiněna uvedením do předchozího stavu. Při určování výše

škody na věci se vychází z její ceny v době poškození nebo ztráty.



(2) Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující

pro určení výše náhrady škody, může se poškozený i stát domáhat změny v

úpravě svých práv, popřípadě povinností.



(3) Vláda může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji platové

úrovně vojáků, upravit podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na

služebním platu příslušející vojákovi po skončení neschopnosti výkonu

služby; to se vztahuje i na náhradu nákladů na výživu pozůstalých.



§ 128



Přímá souvislost s výkonem služby



(1) V přímé souvislosti s výkonem služby jsou úkony potřebné k výkonu

služby a úkony během výkonu služby obvyklé nebo nutné před počátkem

služby nebo po jejím skončení. Takovými úkony však nejsou cesta k

výkonu služby a zpět, stravování, ošetření, popřípadě vyšetření ve

zdravotnickém zařízení ani cesta k nim a zpět, nekoná-li se ve

vojenském objektu. Vyšetření ve zdravotnickém zařízení, které se koná

na rozkaz nadřízeného, nebo vyšetření, které se koná v souvislosti se

službou v noci, ošetření při první pomoci a cesta k nim a zpět jsou

úkony v přímé souvislosti s výkonem služby.



(2) Cestou k výkonu služby a zpět se rozumí cesta z místa trvalého

pobytu vojáka do místa vstupu do vojenského objektu nebo na jiné místo,

které nadřízený určil k výkonu služby, a zpět.



(3) Cesta z místa trvalého pobytu vojáka do místa výkonu služby nebo do

místa ubytování v jiné obci, která je cílem služební cesty, není-li

současně obcí jeho místa pravidelného výkonu služby, a zpět se posuzuje

jako nutný úkon před počátkem služby nebo po jejím skončení.



§ 129



Peněžitý příspěvek



(1) Vojákovi, který utrpěl škodu na zdraví v souvislosti s plněním

úkolů, za níž stát neodpovídá podle tohoto zákona, může ministr nebo

jím zmocněný služební orgán přiznat v případech hodných zvláštního

zřetele peněžitý příspěvek do výše dvacetinásobku minimální mzdy.^17)



(2) Peněžitý příspěvek lze za podmínek a ve výši stanovených v odstavci

1 přiznat i pozůstalým po vojákovi, kteří jsou uvedeni v § 125.



§ 130



Nároky státu po poskytnutí náhrady škody



(1) Jestliže stát nahradil vojákovi škodu, má nárok na náhradu vůči

tomu, kdo za škodu odpovídá, a to v rozsahu, který odpovídá míře jeho

odpovědnosti.



(2) Jde-li o náhradu škody při nemoci z povolání, má stát, pokud škodu

uhradil, nárok na náhradu vůči všem zaměstnavatelům, u nichž poškozený

voják pracoval za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl

postižen, a to v rozsahu odpovídajícím době, po kterou pracoval u

těchto zaměstnavatelů za uvedených podmínek.



ČÁST OSMÁ



VÝSLUHOVÉ NÁLEŽITOSTI



§ 131



Povinnosti státu při zabezpečení vojáka po skončení služebního poměru



Stát poskytuje s přihlédnutím k náročnosti služby vojáka, v závislosti

na době trvání služebního poměru a důvodech jeho zániku, výsluhové

náležitosti, kterými jsou výsluhový příspěvek, odbytné, odchodné a

úmrtné.



Výsluhový příspěvek



§ 132



(1) Voják, jehož služební poměr zanikl podle § 18 písm. a), h) a i)

nebo podle § 19 odst. 1 písm. a), b), c), e), g) až l), n) a o), má

nárok na výsluhový příspěvek, jestliže jeho služební poměr trval

alespoň po dobu 15 let.



(2) Základní výše výsluhového příspěvku činí za 15 let služby 5 %

průměrného měsíčního hrubého služebního platu. Tato výše se zvyšuje za

šestnáctý a každý další ukončený rok služby o 6,2 %, za dvacátý první a

každý další ukončený rok služby o 2,5 % a za dvacátý sedmý a každý

další ukončený rok služby o 1 % průměrného měsíčního hrubého služebního

platu.



§ 133



(1) Výše výsluhového příspěvku může činit nejvíce 55 % průměrného

měsíčního hrubého služebního platu. Byl-li voják zařazen jako výkonný

letec nebo konal službu zvláštní povahy nebo zvláštního stupně

nebezpečnosti alespoň po dobu 5 let anebo konal službu v zahraničí za

zvlášť nebezpečných podmínek podle § 120 odst. 3, může výše výsluhového

příspěvku činit nejvíce 60 % průměrného měsíčního hrubého služebního

platu.



(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou, kdo je považován za výkonného letce

a která služba je službou zvláštní povahy nebo zvláštního stupně

nebezpečnosti.



§ 134



Při souběhu nároku na výsluhový příspěvek s nárokem na invalidní důchod

anebo starobní důchod^37) z důchodového pojištění se výsluhový

příspěvek vyplácí pouze tehdy, je-li vyšší než některý z uvedených

důchodů, a to ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem.

Rozdíl se zjišťuje ke dni přiznání důchodu nebo ke dni zvýšení důchodů

z důchodového pojištění,^37a) a to nejdéle do dne, kdy uplynuly 2 roky

od vzniku nároku na starobní důchod z důchodového pojištění;^38) od

tohoto dne náleží výsluhový příspěvek ve výši rozdílu mezi náležejícím

starobním důchodem a výsluhovým příspěvkem k tomuto dni a nadále se

samostatně zvyšuje podle § 137 bez přihlédnutí k výši důchodu. Při

stanovení výše výsluhového příspěvku v souběhu s důchodem z důchodového

pojištění do 2 let po vzniku nároku na starobní důchod se vždy přihlíží

k plné výši výsluhového příspěvku.



§ 135



(1) Při opětovném povolání do služebního poměru vojáka z povolání

zaniká nárok na výsluhový příspěvek dnem, který předchází dni

opětovného povolání do služebního poměru.



(2) Při přijetí do služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů

podle zvláštních právních předpisů^39) se výplata výsluhového příspěvku

zastavuje.



§ 136



(1) Při souběhu nároku na výsluhový příspěvek s nárokem na příspěvek za

službu podle zvláštních právních předpisů^39) náleží vyšší příspěvek.



(2) Zanikl-li nárok na příspěvek z jiného služebního poměru, vyplácí se

výsluhový příspěvek ode dne následujícího po dni zániku nároku na

příspěvek z jiného služebního poměru, a to za podmínek a ve výši

náležející ode dne následujícího po dni skončení služebního poměru

podle tohoto zákona po přičtení všech zvýšení, která by k němu náležela

od tohoto dne, pokud nárok na výplatu výsluhového příspěvku za podmínek

stanovených tímto zákonem trvá.



§ 137



Výsluhový příspěvek se zvyšuje stejným způsobem a ve stejných termínech

jako procentní výměra důchodů z důchodového pojištění podle zvláštních

předpisů o zvyšování důchodů,^40) přičemž zvýšení výsluhového příspěvku

činí polovinu procentního zvýšení důchodů z důchodového pojištění.



Odbytné



§ 138



Voják, jehož služební poměr zanikl podle § 18 písm. a), h) a i) nebo

podle § 19 odst. 1 písm. a), b), c), e), g) až l), n) a o), anebo

voják, který si při splnění stanovených podmínek pro nárok na výsluhový

příspěvek nezvolil nárok na jeho výplatu, má nárok na odbytné.



§ 139



(1) Přiznáním odbytného zaniká nárok na výsluhový příspěvek.



(2) Doba trvání služebního poměru rozhodná pro nárok na odbytné činí 2

roky. Základní výše odbytného činí 2 průměrné měsíční hrubé služební

platy. Za třetí a každý další ukončený rok trvání služebního poměru

vojáka se odbytné zvyšuje o jeden průměrný měsíční hrubý služební plat.

Za jedenáctý a každý další ukončený rok trvání služebního poměru se

odbytné zvyšuje o jednu polovinu průměrného měsíčního hrubého

služebního platu, nejvýše však do jeho osmnáctinásobku.



(3) Bylo-li vojákovi při předcházejícím zániku služebního poměru

vyplaceno odbytné nebo při skončení jiného služebního poměru vyplaceno

odchodné, vyplatí se při každém dalším zániku služebního poměru odbytné

snížené o částku odbytného nebo odchodného, které bylo vyplaceno při

předcházejícím skončení služebního poměru. Nedojde-li podle věty první

k vzájemnému zúčtování dříve vyplaceného odbytného nebo odchodného s

nově náležejícím odbytným, odbytné nenáleží.



§ 140



Odchodné



(1) Voják, kterému vznikl nárok na výsluhový příspěvek a který místo

vyplácení výsluhového příspěvku nezvolil nárok na výplatu odbytného, má

při zániku služebního poměru nárok na odchodné ve výši čtyřnásobku

průměrného měsíčního hrubého služebního platu, trval-li jeho služební

poměr alespoň po dobu 15 let. Za šestnáctý a každý další ukončený rok

trvání služebního poměru se odchodné zvyšuje o 40 % průměrného

měsíčního hrubého služebního platu. Nejvyšší výměra odchodného činí

šestinásobek průměrného měsíčního hrubého služebního platu.



(2) Bylo-li vojákovi při předcházejícím zániku služebního poměru vojáka

nebo při skončení jiného služebního poměru vyplaceno odchodné nebo

odbytné, vyplatí se při novém zániku služebního poměru odchodné snížené

o částku odchodného nebo odbytného, které bylo vyplaceno při

předcházejícím skončení služebního poměru. Nedojde-li takto k

vzájemnému zúčtování dříve vyplaceného odchodného nebo odbytného na

úkor nově náležejícího odchodného, odchodné nenáleží.



§ 141



Úmrtné



(1) Zanikne-li služební poměr vojáka úmrtím nebo prohlášením vojáka za

mrtvého, má pozůstalý manžel a každé pozůstalé dítě, které má po

zemřelém nárok na sirotčí důchod, nárok na úmrtné ve výši jedné

poloviny odbytného. Nárok na úmrtné pozůstalému dítěti vznikne i

později, splní-li dítě podmínky nároku na sirotčí důchod po zemřelém

vojákovi, nejdéle však do dvacátého šestého roku věku dítěte.



(2) Není-li pozůstalého manžela, poskytuje se úmrtné, které by jinak

náleželo manželovi, pozůstalým dětem uvedeným v odstavci 1, a to

každému dítěti rovným dílem. Nárok na úmrtné vznikne i dítěti podle

odstavce 1 věty druhé, a to ve výši, která by mu náležela v době úmrtí

vojáka.



(3) Není-li pozůstalého manžela ani pozůstalých dětí, náleží úmrtné v

úhrnné výši jedné poloviny odbytného rodičům vojáka.



(4) Jestliže služební poměr vojáka trval po dobu kratší než 2 roky,

náleží úmrtné ve výši průměrného měsíčního hrubého služebního platu.



§ 142



Organizace a řízení



(1) Výsluhový příspěvek, odchodné, odbytné a úmrtné přiznává a vyplácí

příslušný orgán ministerstva.



(2) O výsluhovém příspěvku, odchodném a odbytném se rozhoduje na žádost

vojáka.



(3) Manželce a dětem s nárokem na sirotčí důchod se úmrtné přiznává a

vyplácí bez žádosti. Rodičům vojáka se úmrtné přiznává a vyplácí na

jejich žádost.



(4) Není-li v této části zákona stanoveno jinak, řídí se organizace a

řízení o výsluhových náležitostech a jejich výplata ustanoveními

zvláštních právních předpisů o organizaci a řízení ve věcech

důchodového pojištění a výplatě dávek důchodového pojištění^41).



§ 143



Společná ustanovení o výsluhových náležitostech



(1) Není-li dále stanoveno jinak, je dobou trvání služebního poměru

rozhodnou pro nárok na výsluhový příspěvek, odbytné a odchodné a jejich

výši doba trvání činné služby vojáka, vyjma doby trvání základní a

náhradní vojenské služby, a doba trvání služebního poměru v

bezpečnostních sborech podle zvláštního právního předpisu.^42) Pro výši

výsluhového příspěvku a odbytného se doba výkonu služby



a) ve služebním zařazení stanoveném ministrem obrany ve Vojenském

zpravodajství, ve kterém voják plní zvláštní úkoly při činnostech podle

jiného právního předpisu^35) v zahraničí, a v zahraničních operacích,

ve kterých je voják vystaven vysokému riziku ohrožení života nebo

zdraví spojenému s vedením bojové činnosti v prostoru operace, hodnotí

dvojnásobně; v ostatních zahraničních operacích se hodnotí

jedenapůlnásobně,



b) ve služebním zařazení pilot, druhý pilot, pilot operátor, ve

služebním zařazení stanoveném ministrem obrany ve Vojenském

zpravodajství, ve kterém voják plní zvláštní úkoly při činnostech podle

jiného právního předpisu^35), a ve služebním zařazení stanoveném

ministrem obrany ve vojenském útvaru, ve kterém voják plní úkoly

speciálních sil, hodnotí jedenapůlnásobně.



Zvýšený zápočet doby služby se stanoví za celé kalendářní měsíce. Doba

necelých měsíců se sčítá a každých 30 dnů se hodnotí jako měsíc.



(2) Do doby trvání služebního poměru vojáka rozhodné pro přiznání

výsluhových náležitostí se nezapočítává doba dispozice podle § 10 odst.

4, doba rodičovské dovolené, s výjimkou rodičovské dovolené, po kterou

se vojákovi poskytuje peněžitá pomoc v mateřství^4), a doba neomluvené

nepřítomnosti ve službě.



(3) Za průměrný měsíční hrubý služební plat se pro účely stanovení výše

výsluhových náležitostí považuje průměrný hrubý služební plat

poskytovaný za předchozích 5 kalendářních roků přede dnem skončení

služebního poměru. Jestliže služební poměr skončil posledním dnem

kalendářního roku, spadá již tento rok do období 5 kalendářních roků

podle věty první. Trval-li služební poměr po dobu kratší než 5

kalendářních roků přede dnem skončení služebního poměru podle věty

první, zjišťuje se průměrný měsíční hrubý služební plat z celé doby

trvání služebního poměru. Za dobu dočasné neschopnosti ke službě pro

nemoc nebo úraz, dobu, po kterou voják nemůže konat službu pro

karanténu nařízenou podle zvláštních právních předpisů^19b) nebo po

kterou je vojákovi nařízena izolace, a další dobu, po kterou byly

vojákovi poskytovány dávky nemocenského pojištění, se průměrný měsíční

hrubý služební plat zjišťuje ze služebního platu přiznaného rozhodnutím

platným v den předcházející dni vzniku neschopnosti ke službě, dni

nařízení karantény či izolace, nebo dni počátku poskytování dávek

nemocenského pojištění. Doba vyslání k výkonu služby v zahraničí, po

kterou je vojákovi poskytován plat z prostředků mezinárodní nebo

nadnárodní organizace nebo orgánu, a doba určení do dispozice podle §

10 odst. 2 písm. e) a g), se z doby, za kterou se zjišťuje průměrný

měsíční hrubý služební plat, vylučuje. Nelze-li v důsledku vyloučené

doby průměrný měsíční hrubý služební plat zjistit, stanoví se průměrný

měsíční hrubý služební plat z kalendářního roku předcházejícího

vyloučené době.



(4) Do průměrného měsíčního hrubého služebního platu se nezapočítávají

odměny poskytnuté vojákovi podle § 68g. Při výpočtu výsluhových

náležitostí se dále nepřihlíží



a) ke snížení služebního platu při dočasném zproštění výkonu služby a v

důsledku uložení kázeňského trestu snížení služebního platu,



b) k příplatku za službu v zahraničí,



c) ke služebnímu platu za nevyčerpanou řádnou dovolenou,



d) ke služebnímu platu poskytnutému místo volna za nepřetržité vojenské

nasazení na území České republiky, nebo



e) k doplatkům a přeplatkům služebních platů vyúčtovaných za období

předcházející rozhodnému období.



(5) Při zániku služebního poměru vojáka, kterému bylo při

předcházejícím zániku služebního poměru vyplaceno odbytné, náleží

odbytné za podmínek a ve výši stanovených tímto zákonem. Celková výše

odbytného v takovém případě nesmí přesáhnout osmnáctinásobek průměrného

měsíčního hrubého služebního platu. Odbytné však nenáleží, byl-li

vojákovi při předcházejícím zániku služebního poměru přiznán výsluhový

příspěvek, i když jeho výplata podle § 136 nenáležela. Pro stanovení

výše odbytného rozhodné pro výpočet úmrtného se přihlíží k době trvání

všech služebních poměrů.



(6) Doba od propuštění vojáka ze služebního poměru podle § 19 odst. 1

písm. e) do stanovené doby trvání služebního poměru se pro nárok na

výsluhové náležitosti započítává jednou polovinou; ke zvýšenému zápočtu

doby služby podle odstavce 1 se nepřihlíží. Výsluhové náležitosti

vojáka, který byl jmenován do nižší hodnosti podle § 7 odst. 5, nesmí

být nižší než výsluhové náležitosti, na které by měl nárok ke dni

jmenování do nižší hodnosti.



(7) Při zániku služebního poměru propuštěním ze služebního poměru podle

§ 19 odst. 1 písm. g), i) až l) a o) náleží výsluhové náležitosti v

poloviční výši; to platí i v případě odbytného a odchodného, skončí-li

služební poměr vojáka propuštěním podle § 19 odst. 1 písm. h).



(8) Na výsluhové náležitosti nemá nárok voják, proti kterému je ke dni

zániku služebního poměru podle § 18 písm. a) nebo ke dni propuštění ze

služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. k) vedeno trestní řízení pro

úmyslný trestný čin, pokud je za něj následně pravomocně odsouzen nebo

bylo jeho trestní stíhání pravomocně podmíněně zastaveno^42c) nebo bylo

pravomocně schváleno narovnání^42d) anebo bylo pravomocně rozhodnuto o

podmíněném odložení návrhu na potrestání^42e). Pokud trestní řízení

skončilo jiným než pravomocným rozhodnutím podle věty první, je dnem

doručení oznámení bývalého vojáka o pravomocném skončení trestního

řízení příslušnému orgánu ministerstva zahájeno řízení o žádosti o

výsluhové náležitosti. Splňuje-li bývalý voják nárok na výsluhové

náležitosti, vyplatí se mu zpětně ode dne zániku služebního poměru.

Zemřel-li voják před ukončením trestního řízení, přiznají a vyplatí se

částky splatné od zániku služebního poměru do dne smrti vojáka postupně

manželce (manželovi), dětem a rodičům, jestliže žili s vojákem v době

smrti ve společné domácnosti. Podmínka žití ve společné domácnosti

nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod po

zemřelém.



(9) Příjemce výsluhového příspěvku je povinen oznámit plátci této dávky

do 8 dnů vznik invalidity nebo přijetí do služebního poměru podle

zvláštních právních předpisů^39). Nepožádá-li příjemce výsluhového

příspěvku v případě, že se stal invalidním, o přiznání invalidního

důchodu, anebo nejpozději do 2 let po dosažení věku potřebného pro

vznik nároku na starobní důchod z důchodového pojištění^42f) o přiznání

starobního důchodu, výplata výsluhového příspěvku se zastaví. Požádá-li

však příjemce výsluhového příspěvku o přiznání starobního důchodu

později, stanoví se rozdíl způsobem uvedeným podle § 134 odst. 1 věty

druhé a případný rozdíl výsluhového příspěvku se doplatí.



(10) Výsluhové náležitosti náleží za podmínek platných ke dni zániku

služebního poměru vojáka.



(11) Na srážky z výsluhových náležitostí se použije ustanovení

zvláštního právního předpisu.^43)



(12) Ministerstvo stanoví vyhláškou postup při výplatě výsluhových

náležitostí.



ČÁST DEVÁTÁ



ROZHODOVÁNÍ VE VĚCECH SLUŽEBNÍHO POMĚRU



HLAVA I



OBECNÁ USTANOVENÍ



§ 144



nadpis vypuštěn



Na řízení ve věcech služebního poměru se nevztahuje § 10 až 12, § 14, §

33 odst. 2 písm. c), hlava XI části druhé a § 175 správního řádu.



§ 145



nadpis vypuštěn



(1) V řízení ve věcech služebního poměru se rozhoduje o



a) změně doby trvání služebního poměru,



b) přerušení služebního poměru,



c) náhradě škody podle tohoto zákona,



d) propuštění ze služebního poměru,



e) odnětí hodnosti,



f) zrušení služebního poměru ve zkušební době,



g) vrácení náborového nebo kvalifikačního příspěvku při nesplnění

povinnosti setrvat po stanovenou dobu ve služebním poměru,



h) nároku na služební příspěvek, nesouhlasí-li voják s výší nebo s

neposkytnutím příspěvku, nebo se zastavením jeho výplaty,



i) době služby pro zabezpečení výsluhovými náležitostmi a pro sociální

zabezpečení, nesouhlasí-li voják s vykázanou dobou,



j) neposkytnutí, odnětí nebo snížení služebního platu podle § 68k odst.

5,



k) žádosti vojáka o jeho setrvání ve služebním poměru podle § 19 odst.

2,



l) úhradě nákladů spojených se zvýšením nebo rozšířením vzdělání při

nesplnění povinnosti setrvat po dohodnutou dobu ve služebním poměru,



m) vydání bezdůvodného obohacení,



n) náhradě nákladů za vojenskou výstroj,



o) uložení kázeňského trestu.



(2) Řízení o změně doby trvání služebního poměru podle odstavce 1 písm.

a) se zahajuje výlučně z moci úřední. To neplatí, pokud voják požádá o

změnu doby trvání služebního poměru jejím zkrácením.



(3) Pokud voják vyjádřil se změnou doby trvání služebního poměru předem

písemně souhlas podle § 5 odst. 4, vydání rozhodnutí je prvním úkonem v

řízení. Pokud takový souhlas vyjádřil voják po zahájení řízení, může

služební orgán bez dalšího vydat rozhodnutí o změně doby trvání

služebního poměru.



§ 145a



Personální rozkaz



(1) Personálním rozkazem se rozhoduje ve věcech služebního poměru o



a) služebním zařazení,



b) zařazení do hodnostního sboru a jmenování do hodnosti,



c) propůjčení vyšší hodnosti,



d) dočasném zproštění výkonu služby,



e) určení do dispozice,



f) pověření výkonem služby nebo zastupování v jiném služebním zařazení,



g) odvelení nebo vyslání na studijní pobyt, který trvá déle než 30 dnů,



h) přeložení,



i) stanovení kratší týdenní doby služby,



j) poskytnutí mateřské nebo rodičovské dovolené,



k) udělení dovolené bez nároku na peněžní náležitosti,



l) udělení souhlasu výjimečně vykonávat výdělečnou činnost a jeho

odvolání,



m) stanovení služebního platu nebo určení služebního platu podle § 68i

a 68j,



n) prodloužení rozhodné doby.



(2) Personální rozkaz se vydává z moci úřední a je prvním úkonem v

řízení.



(3) Personální rozkaz obsahuje, kromě obecných náležitostí rozhodnutí

podle správního řádu, služební zařazení vojáka a jeho osobní číslo.

Odůvodnění personálního rozkazu není třeba, je-li rozhodováno podle

odstavce 1 písm. a), b), c), e), f), h), i), j) nebo k).



(4) Personální rozkaz se vojákovi vyhlásí ústně. Ústní vyhlášení má

účinky oznámení personálního rozkazu; ustanovení § 67 odst. 3 správního

řádu se nepoužije.



(5) Nelze-li vojákovi vyhlásit personální rozkaz ústně, oznámí se

doručením stejnopisu písemného vyhotovení personálního rozkazu do

vlastních rukou.



(6) Lhůta pro podání odvolání činí 5 dnů.



(7) Lhůta pro předání spisu odvolacímu orgánu činí 15 dnů.



(8) Odvolací orgán může personální rozkaz pouze potvrdit, zrušit nebo

změnit. Odvolací orgán rozhoduje formou personálního rozkazu.



(9) Rozhodnutí v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat po

uplynutí 5 měsíců ode dne nabytí právní moci personálního rozkazu.



§ 146



Podání a postoupení podání



(1) Účastník může učinit podání služebnímu orgánu.



(2) Není-li služební orgán příslušný k rozhodnutí ve věci, je povinen

postoupit podání příslušnému služebnímu orgánu bezodkladně a uvědomit o

tom účastníka.



HLAVA II



ŘÍZENÍ O ODNĚTÍ HODNOSTI



§ 147



nadpis vypuštěn



Pokud je služebnímu orgánu znám takový stav věci, o němž nejsou důvodné

pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro vydání rozhodnutí,

může vydat rozhodnutí o odnětí hodnosti bez předchozího řízení.



§ 148



nadpis vypuštěn



Rozhodnutí o odnětí hodnosti lze vydat do 6 měsíců ode dne, kdy se

oprávněný služební orgán o jednání uvedeném v § 21 odst. 1 dozvěděl,

nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy k tomuto jednání došlo.



HLAVA III



PŘEZKOUMÁNÍ ROZHODNUTÍ



§ 149



Odvolací orgán



Odvolací orgán je povinen vydat rozhodnutí o odvolání bez zbytečného

odkladu, nejpozději však do 90 dnů ode dne podání odvolání.



§ 150



nadpis vypuštěn



Odvolání proti rozhodnutím vydaným podle § 145 odst. 1 písm. d) až f) a

proti personálním rozkazům vydaným podle § 145a odst. 1 nemá odkladný

účinek.



§ 150b



Pokud vojáka v období od nabytí právní moci rozhodnutí o jeho

propuštění ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. c) až e) do

zániku služebního poměru lze služebně zařadit, vydá služební orgán se

souhlasem vojáka nové rozhodnutí ve věci formou personálního rozkazu.



§ 151



Přezkoumání rozhodnutí soudy



Návrh na přezkoumání rozhodnutí služebního orgánu soudem je možno podat

do 60 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.



§ 152



Řízení po zániku služebního poměru



V řízení ve věcech služebního poměru se postupuje podle části deváté

tohoto zákona i tehdy, když služební poměr vojáka zanikl.



§ 152a



Výkon rozhodnutí



(1) Nesplní-li účastník ve stanovené lhůtě povinnost k peněžitému

plnění, která je mu uložena vykonatelným rozhodnutím vydaným podle této

části nebo v řízení podle § 51 odst. 2, rozhodne služební orgán o

srážkách z jeho služebního platu nebo výsluhových náležitostí.



(2) Nelze-li zajistit výkon rozhodnutí způsobem uvedeným v odstavci 1,

ministerstvo podá návrh soudu na nařízení výkonu rozhodnutí.



HLAVA IV



ŘEŠENÍ ŽÁDOSTÍ A STÍŽNOSTÍ



§ 153



Žádost nebo stížnost vojáka



(1) Voják může podat ve věcech výkonu služby a ve věcech služebních

vztahů podle tohoto zákona žádost nebo stížnost. Žádost nebo stížnost

vojáka se podává písemně nadřízenému nebo služebnímu orgánu.



(2) Žádost nebo stížnost vojáka vyřizuje podle jejího obsahu nadřízený

vojáka nebo služební orgán. Stížnost vojáka nesmí vyřizovat nadřízený

nebo služební orgán, vůči kterému stížnost směřuje; vyřizuje ji

nadřízený toho nadřízeného nebo nadřízený služební orgán toho

služebního orgánu, vůči kterému směřuje.



(3) Žádost nebo stížnost vojáka musí být vyřízena nejpozději do 60 dnů

ode dne jejího podání. O vyřízení stížnosti musí být voják v této lhůtě

vyrozuměn. Stanovenou lhůtu lze překročit jen tehdy, nelze-li v jejím

průběhu zajistit podklady potřebné pro vyřízení žádosti nebo stížnosti.



(4) Byla-li stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, je

nadřízený nebo služební orgán povinen bezodkladně učinit nezbytná

opatření k nápravě. O výsledku šetření a opatřeních přijatých k nápravě

se učiní záznam do spisu; voják bude vyrozuměn jen tehdy, jestliže o to

požádal.



(5) Má-li voják za to, že stížnost, kterou podal u příslušného

nadřízeného nebo služebního orgánu, nebyla řádně vyřízena, může požádat

nadřízený služební orgán, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti.



(6) Jestliže voják stížnost opakuje, je nutné přezkoumat, zda původní

stížnost byla správně vyřízena, a o výsledku vojáka vyrozumět.

Neobsahují-li další stížnosti vojáka v téže věci nové skutečnosti,

služební orgán se jí dále nezabývá. O této skutečnosti musí být voják

vyrozuměn.



§ 154



zrušen



§ 155



zrušen



§ 156



zrušen



§ 157



zrušen



§ 158



zrušen



ČÁST DESÁTÁ



SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ



HLAVA I



SPOLEČNÁ USTANOVENÍ



§ 159



Promlčení, zánik práv a nároků



(1) Nárok se promlčí, jestliže nebyl uplatněn ve lhůtě, která je

stanovena v tomto zákoně. K promlčení se přihlédne jen tehdy, jestliže

se ten, vůči němuž se nárok uplatňuje, promlčení dovolá; v takovém

případě nelze promlčený nárok tomu, kdo jej uplatňuje, přiznat.



(2) Nárok na náhradu na služebním platu po dobu neschopnosti výkonu

služby, za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti výkonu

služby, náhradu nákladů na výživu pozůstalých a výsluhový příspěvek se

nepromlčují; nároky na jednotlivá plnění, která z nich vyplývají, se

však promlčují ve lhůtách stanovených v § 161.



(3) Jestliže účastník řízení uplatnil svůj nárok a v zahájeném řízení

řádně pokračuje, promlčecí lhůta po dobu řízení neběží. Totéž platí i o

nároku, který byl pravomocně přiznán a pro který se vede řízení o výkon

rozhodnutí.



(4) Nárok uplatňuje účastník řízení podáním u služebního orgánu,

služební orgán rozhodnutím.



(5) K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené lhůtě uplatněno u

příslušného orgánu, dochází jen v případech uvedených v § 113 odst. 3 a

§ 152 odst. 2; k zániku práva se přihlédne, i když není v řízení

namítán.



(6) Nárok na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění

smrtí vojáka zaniká.



(7) Ostatní peněžité nároky vojáka vzniklé do zániku služebního poměru

nezanikají; do výše odpovídající trojnásobku jeho průměrného měsíčního

výdělku přecházejí platové nároky ze služebního poměru postupně přímo

na manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné

domácnosti; předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob.



(8) Peněžité nároky státu zanikají smrtí vojáka, s výjimkou nároků, o

kterých bylo pravomocně rozhodnuto nebo které byly vojákem před jeho

smrtí písemně uznány co do důvodů i výše, a nároků na náhradu škody

způsobené úmyslně nebo ztrátou předmětů svěřených vojákovi na písemné

potvrzení.



Promlčecí lhůty



§ 160



(1) Promlčecí lhůta počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy právo

mohlo být uplatněno poprvé.



(2) Bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí lhůta

jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro některé

ze splátek splatnou celá dlužná částka, počne běžet promlčecí lhůta ode

dne splatnosti nesplněné splátky.



§ 161



(1) Nestanovuje-li tento zákon jinak, činí lhůta k uplatnění peněžitých

nároků ze služebního poměru 3 roky.



(2) Jde-li o opětovné plnění, činí lhůta k uplatnění nároku na

jednotlivá plnění 3 roky od jejich splatnosti.



(3) Lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody činí 2 roky; počne běžet

ode dne, kdy se poškozený dozví o tom, že škoda vznikla, a o tom, kdo

za ni odpovídá.



(4) Nárok na náhradu škody se však promlčí, nebyl-li uplatněn ve lhůtě

3 let, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, ve lhůtě 10 let ode dne,

kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu

na zdraví.



§ 162



(1) Nárok přiznaný pravomocným rozhodnutím se promlčuje za 10 let ode

dne, kdy se mělo podle rozhodnutí plnit.



(2) Nárok, který písemně uznal ten, kdo je povinen plnit co do důvodu i

výše, se promlčuje za 10 let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však

v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí lhůta od uplynutí této

lhůty.



(3) Promlčecí lhůta uvedená v odstavcích 1 a 2 platí i pro jednotlivé

splátky, na něž bylo plnění v rozhodnutí nebo v uznání práva rozloženo;

promlčecí lhůta u jednotlivých splátek počíná běžet ode dne jejich

splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatnou celá

dlužná částka, počne běžet desetiletá promlčecí lhůta ode dne

splatnosti nesplněné splátky.



(4) Úroky a opětovná plnění pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná,

jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání, se

promlčují za 3 roky ode dne jejich splatnosti.



§ 163



Bezdůvodné obohacení



(1) Získá-li voják bezdůvodné obohacení na úkor majetku státu nebo stát

na úkor vojáka, musí je vydat.



(2) Bezdůvodným obohacením je prospěch získaný plněním bez právního

důvodu nebo plněním na základě neplatného právního úkonu. Neplatnost

právního úkonu nemůže být vojákovi na újmu, pokud neplatnost nezpůsobil

výlučně sám; vznikne-li vojákovi následkem takového neplatného právního

úkonu škoda, jsou ministerstvo nebo stát povinny ji nahradit.



(3) Vrácení neprávem vyplacených částek může však služební orgán na

vojákovi požadovat, jen jestliže voják věděl nebo musel z okolností

předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a

to ve lhůtě do 3 let ode dne jejich výplaty.



§ 163a



Zajetí a nezvěstnost



(1) Zajetím se pro účely tohoto zákona rozumí situace, kdy voják v

zahraniční operaci upadl do moci nepřítele.



(2) Nezvěstným je pro účely tohoto zákona voják, který nepodal o sobě

nadřízenému zprávu a o kterém nadřízenému není známo, kde se zdržuje,

pokud



a) nenastoupí v určeném čase k výkonu služby,



b) se vzdálí bez dovolení z výkonu služby, nebo



c) se ztratí při plnění služebních úkolů v zahraniční operaci, pokud

nejde o zajetí.



§ 163b



Doba počíná prvním dnem a končí uplynutím posledního dne stanovené nebo

sjednané doby; to platí také v případě, kdy je uplynutím doby podmíněn

vznik nebo zánik práva.



HLAVA II



PŘECHODNÁ USTANOVENÍ



§ 164



Přechod práv a povinností



(1) Služební poměr vojáka z povolání nebo v další službě, který vznikl

podle dřívějších předpisů,^46) se považuje za služební poměr podle

tohoto zákona, a to na dobu určitou v trvání 2 let od nabytí účinnosti

tohoto zákona. Služební poměr vojáka, který ke dni uplynutí 2 let od

nabytí účinnosti tohoto zákona nesplnil závazek ke službě podle

dosavadních předpisů, se považuje za služební poměr na dobu určitou, a

to do doby splnění tohoto závazku ke službě.



(2) Dobu trvání služebního poměru podle odstavce 1 lze měnit dohodou

podle § 5 odst. 4.



(3) Vojákovi, který v den nabytí účinnosti tohoto zákona dosáhl

hodnosti



a) desátníka a četaře, přísluší hodnost rotného,



b) rotného, přísluší hodnost rotmistra,



c) rotmistra, přísluší hodnost nadrotmistra,



d) nadrotmistra, přísluší hodnost štábního rotmistra,



e) rotmistra nebo nadrotmistra, má-li úplné střední vzdělání nebo úplné

střední odborné vzdělání,^47) přísluší hodnost podpraporčíka,



f) generálplukovníka, přísluší hodnost generálporučíka.

Ostatním vojákům přísluší hodnosti získané podle dosavadních předpisů.



(4) Voják, jehož hodnost podle odstavce 3 neodpovídá hodnosti stanovené

pro jeho služební zařazení, může být takto služebně zařazen nejdéle po

dobu 5 let. Po uplynutí této doby bude voják služebně zařazen podle

potřeb ozbrojených sil. Nebude-li služebně zařazen podle věty druhé, je

to důvod k propuštění podle § 19 odst. 1 písm. e).



(5) Hodnost propůjčená vojákovi podle dřívějších předpisů se považuje

za hodnost propůjčenou vojákovi podle tohoto zákona. Doba, na kterou

byla vojákovi propůjčena hodnost, končí dnem následujícím po dni, kdy

důvod propůjčení stanovený dřívějšími právními předpisy pominul,

nejpozději do 5 let od účinnosti tohoto zákona.



(6) Úrazy a nemoci z povolání, které byly zjištěny před účinností

tohoto zákona, se posuzují podle právních předpisů platných před

nabytím účinnosti tohoto zákona.



(7) Nároky na náhradu škody vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona

se posuzují podle dosavadních předpisů.



§ 165



Přechodná ustanovení k výsluhovým náležitostem



(1) zrušen



(2) zrušen



(3) zrušen



(4) Výsluhový příspěvek přiznaný podle dosavadních předpisů se považuje

za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké

náležel ke dni účinnosti tohoto zákona, a nadále se vyplácí a zvyšuje

za podmínek, které stanoví tento zákon. Poživateli výsluhového

příspěvku, který mu byl přiznán podle právních předpisů účinných před

1. prosincem 1999 do 60 let věku, bude na základě jeho žádosti vyplácen

výsluhový příspěvek za podmínek stanovených ve větě první, a to nejdéle

do 60 let věku. Nejpozději při dosažení 60 let věku mu náleží výsluhový

příspěvek za podmínek stanovených v § 134.



(5) Pokud poživatel výsluhového příspěvku již splnil podmínky nároku na

plný nebo částečný invalidní anebo starobní důchod z důchodového

pojištění a ke dni účinnosti tohoto zákona uplynula doba 2 let po

vzniku nároku na starobní důchod, upraví se výsluhový příspěvek na

výši, kterou stanovuje tento zákon. Úprava se provede od třetí měsíční

splátky výsluhového příspěvku po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

Zanikl-li ke dni účinnosti tohoto zákona nárok na výsluhový příspěvek a

jeho výplatu podle dosavadních předpisů, zaniklý nárok se již

neobnovuje.



(6) Vojákům se do doby trvání služebního poměru rozhodné pro přiznání

výsluhových náležitostí do dne účinnosti tohoto zákona započítávají

doby služby v rozsahu, v jakém jim byly započteny podle dosavadních

předpisů; jde-li o nárok na odbytné, započítává se doba trvání

služebního poměru stejným způsobem jako pro nárok na odchodné.



(7) Vojákovi, který byl na základě dobrovolnosti reatestován^48) a

shledán způsobilým konat dále službu nebo jehož služební poměr trvá ke

dni účinnosti tohoto zákona, se do doby trvání služebního poměru,

rozhodné pro přiznání výsluhových náležitostí, započítává doba služby v

rozsahu uvedeném v odstavci 6 bez přihlédnutí k vyloučení doby služby

podle zvláštního právního předpisu.^49) Pokud byl takovému vojákovi po

skončení služebního poměru přiznán výsluhový příspěvek, který mu byl

snížen nebo zastaven z důvodu uvedeného zvláštním právním předpisem,

přiznává se výsluhový příspěvek zpětně a jeho výše se přepočte ode dne

účinnosti tohoto zákona, a to za podmínek a ve výši náležející ke dni

skončení služebního poměru po přičtení všech zvýšení, která by k němu

náležela od tohoto dne, pokud nárok na výsluhový příspěvek nezanikl

uplynutím doby nebo dosažením věku 60 let.



(8) Skončí-li služební poměr vojáka propuštěním podle dosavadních

právních předpisů nejdříve dnem před dnem účinnosti tohoto zákona



a) ze zdravotních důvodů, nebo



b) z organizačních důvodů, nebo



c) z důvodů splnění podmínek nároku na starobní důchod,

má nárok na výsluhové náležitosti, jako kdyby byl propuštěn z důvodu

uvedeného v § 19 odst. 1 písm. e) tohoto zákona.



§ 165a



Úprava výplaty výsluhového příspěvku



(1) Poživateli výsluhového příspěvku, který mu byl přiznán podle

právních předpisů účinných před 1. prosincem 1999 do 60 let věku, jemuž

bylo v době od 1. prosince 1999 vyplácení výsluhového příspěvku omezeno

nebo zastaveno proto, že dosáhl věku o dva roky vyššího, než je věk

rozhodný pro vznik nároku na starobní důchod, se přizná výsluhový

příspěvek na základě jeho žádosti nejdříve ode dne omezení nebo

zastavení jeho vyplácení po přičtení všech zvýšení podle § 137, která

by k němu od tohoto dne náležela. Nejpozději při dosažení 60 let věku

mu náleží výsluhový příspěvek za podmínek stanovených v § 134.



(2) Pobíral-li poživatel po dobu omezení nebo zastavení výplaty

výsluhového příspěvku podle odstavce 1 starobní důchod, přizná se mu

výsluhový příspěvek na základě jeho žádosti ode dne omezení nebo

zastavení jeho vyplácení ve výši, která se rovná rozdílu mezi starobním

důchodem a výsluhovým příspěvkem přepočteným podle odstavce 1, pokud

bude takto přepočtený výsluhový příspěvek vyšší.



HLAVA III



ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ



§ 166



Zvláštní ustanovení



Žákům vojenských středních škol, kteří nejsou vojáky v činné službě a

kteří se soustavně studiem připravují k výkonu služby vojáka z

povolání, lze poskytnout naturální a peněžní náležitosti. Ministerstvo

stanoví vyhláškou rozsah, výši a způsob poskytování naturálních a

peněžních náležitostí.



§ 167



Zrušovací ustanovení



Zrušují se:



1. Zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků.



2. Zákon č. 65/1978 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 76/1959

Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších

předpisů.



3. Zákon č. 228/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 76/1959

Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších

předpisů.



4. Zákon č. 226/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 76/1959

Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších

předpisů.



5. Zákon č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o

některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů.



§ 168



Účinnost



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1999.



Klaus v. r.



Havel v. r.



Zeman v. r.



Vybraná ustanovení novel



Čl.II zákona č. 254/2002 Sb.



Přechodné ustanovení



Ustanovení § 165 odst. 1 až 3 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z

povolání, ve znění tohoto zákona, pozbývají platnosti ke dni 30.

listopadu 2004.



Čl.XLIII zákona č. 261/2007 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Náhrada ve výši platu v době dočasné neschopnosti ke službě pro

nemoc nebo úraz nebo nařízené karantény nebo izolace náleží vojákovi z

povolání po dobu stanovenou právními předpisy účinnými ke dni 31.

prosince 2007, vznikla-li tato neschopnost nebo byla-li nařízena

karanténa nebo izolace před 1. lednem 2008 a trvá-li tato neschopnost

nebo nařízená karanténa nebo izolace po 31. prosinci 2007.



2. Náhrada ve výši platu v době dočasné neschopnosti ke službě pro

nemoc nebo úraz nebo nařízené karantény nebo izolace náleží vojákovi z

povolání po dobu stanovenou právními předpisy účinnými ke dni 31.

prosince 2008, vznikla-li tato neschopnost nebo byla-li nařízena

karanténa nebo izolace před 1. lednem 2009 a trvá-li tato neschopnost

nebo nařízená karanténa nebo izolace po 31. prosinci 2008.



Čl. II zákona č. 272/2009 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Voják, který je zařazen do hodnostního sboru a jmenován do hodnosti

podle § 7 odst. 2 písm. c) až f) zákona č. 221/1999 Sb., ve znění

účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se zařazuje do

hodnostního sboru a přísluší mu hodnost podle § 7 odst. 2 písm. a) až

e) zákona č. 221/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona, dnem 1. ledna 2011, a to podle činnosti stanovené

prováděcím právním předpisem (§ 6 odst. 7 zákona č. 221/1999 Sb., ve

znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona).



2. Voják, který je zařazen do hodnostního sboru a jmenován do hodnosti

podle § 7 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 221/1999 Sb., ve znění

účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se podle § 7 odst. 3

zákona č. 221/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona, dnem 1. ledna 2011 zařazuje do hodnostního sboru

čekatelů a přísluší mu hodnost



a) svobodník, pokud studuje v prvním ročníku vojenské vyšší odborné

školy nebo pokud neukončil studium prvního ročníku vojenské vysoké

školy v bakalářském nebo magisterském studijním programu,



b) desátník, pokud ukončil první ročník vojenské vyšší odborné školy

nebo ukončil studium prvního ročníku vojenské vysoké školy v

bakalářském nebo magisterském studijním programu,



c) četař, pokud ukončil druhý ročník vojenské vyšší odborné školy nebo

ukončil studium druhého ročníku vojenské vysoké školy v bakalářském

nebo magisterském studijním programu,



d) rotný, pokud ukončil studium třetího ročníku vojenské vysoké školy v

magisterském studijním programu,



e) rotmistr, pokud ukončil studium čtvrtého ročníku vojenské vysoké

školy v magisterském studijním programu,



f) nadrotmistr, pokud ukončil studium pátého ročníku vojenské vysoké

školy v magisterském studijním programu.



3. Vojákovi, který je v den nabytí účinnosti tohoto zákona v dispozici

podle § 10 odst. 2 písm. a) a § 10 odst. 3 zákona č. 221/1999 Sb. a

který má hodnost



a) rotný, přísluší hodnost svobodník,



b) rotmistr, přísluší hodnost desátník,



c) nadrotmistr, přísluší hodnost četař,



d) štábní rotmistr, přísluší hodnost rotný,



e) podpraporčík, přísluší hodnost rotmistr,



f) praporčík, přísluší hodnost nadrotmistr,



g) nadpraporčík, přísluší hodnost praporčík,



h) štábní praporčík, přísluší hodnost nadpraporčík,



i) podporučík, přísluší hodnost poručík.

Ostatním vojákům přísluší hodnosti získané podle dosavadních právních

předpisů.



4. Doba výkonu služby v hodnosti podle § 7 odst. 2 zákona č. 221/1999

Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se

započítává do doby výkonu služby v hodnosti podle § 7 odst. 2 zákona č.

221/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



5. Vojáci vyslaní do zahraničí v rámci jednotek mnohonárodních

ozbrojených sil podle § 40 zákona č. 221/1999 Sb., ve znění účinném do

dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za vojáky vyslané do

zahraniční operace podle § 40a zákona č. 221/1999 Sb., ve znění účinném

ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



6. Jednorázové odškodnění pozůstalých podle § 124 a jednorázové

mimořádné odškodnění pozůstalých podle § 125 zákona č. 221/1999 Sb., ve

znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, o kterých nebylo

pravomocně rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se posoudí

podle § 124 a 125 zákona č. 221/1999 Sb., ve znění účinném ode dne

nabytí účinnosti tohoto zákona.



7. Řízení ve věcech služebního poměru podle § 144 až 158 zákona č.

221/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona,

které bylo zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se

dokončí podle zákona č. 221/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí

účinnosti tohoto zákona.



Čl. II zákona č. 122/2012 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Řízení ve věcech služebního poměru, které bylo zahájeno přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 221/1999

Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



2. Přestěhoval-li se voják v důležitém zájmu služby v době přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona, má nárok na příspěvek při přestěhování

podle § 78 zákona č. 221/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí

účinnosti tohoto zákona.



3. Vojákovi, kterému přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona vznikl

nárok na poskytnutí nesníženého platu podle § 67 odst. 2 písm. e)

zákona č. 221/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto

zákona, se poskytne nesnížený plat podle § 67 odst. 2 písm. e) zákona

č. 221/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto

zákona.



Čl. II zákona č. 332/2014 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Rozhodná doba podle § 6a zákona č. 221/1999 Sb., ve znění účinném

ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, začíná plynout u všech vojáků

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; k výkonu služby ve služebním

zařazení přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se pro účely

stanovení rozhodné doby nepřihlíží.



2. Měsíční přídavek na bydlení podle § 61 odst. 4 zákona č. 221/1999

Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, náleží

naposledy za kalendářní měsíc předcházející dni nabytí účinnosti tohoto

zákona.



3. Měl-li voják přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nárok na

nesnížený plat podle § 67 odst. 2 písm. e) zákona č. 221/1999 Sb., ve

znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo na

náhradu ve výši platu podle § 68 odst. 3 zákona č. 221/1999 Sb., ve

znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, vyplácí se

takový plat až do zániku nároku na něj, je-li to pro vojáka výhodnější.



4. Výkonnostní příplatek podle § 68a zákona č. 221/1999 Sb., ve znění

účinném ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé poskytne k 1.

dubnu 2016 podle služebního hodnocení za rok 2015. K předcházejícím

služebním hodnocením a ke služebnímu hodnocení po ukončení základní

přípravy se nepřihlíží.



5. Vznikl-li vojákovi nárok na zvláštní příplatek v jiné než české měně

podle § 11 odst. 3 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní

pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a

orgánech, ve znění pozdějších předpisů, vyplácí se vojákovi tento

zvláštní příplatek až do zániku nároku na něj, podle dosavadních

právních předpisů, je-li pro vojáka výhodnější, než příplatek za službu

v zahraničí podle § 68b zákona č. 221/1999 Sb., ve znění účinném po dni

nabytí účinnosti tohoto zákona. Pro porovnání výše zvláštního příplatku

a příplatku za službu v zahraničí, z hlediska jeho výhodnosti podle

věty první, se použije součin částky zvláštního příplatku v jiné než

české měně a kurzu vyhlášeného Českou národní bankou pro den nabytí

účinnosti tohoto zákona zaokrouhlený na celé koruny směrem nahoru a

výše příplatku za službu v zahraničí v korunách, stanovená pro stejnou

zahraniční operaci. Pokud bude výše zvláštního příplatku výhodnější,

náleží po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vojákovi v korunách.



6. Do doby trvání služebního poměru rozhodné pro přiznání výsluhových

náležitostí podle části osmé zákona č. 221/1999 Sb., ve znění účinném

ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se započítávají doby služby v

rozsahu, v jakém jim byly započteny podle zákona č. 221/1999 Sb., ve

znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.



7. Rozhodné období pro stanovení průměrného měsíčního hrubého

služebního platu vojáka pro přiznání výsluhových náležitostí se z

období jednoho na období 5 let podle § 143 odst. 3 prodlužuje postupně

tak, že prvním kalendářním rokem je kalendářní rok, ve kterém tento

zákon nabyl účinnosti. Byl-li vojákovi v části tohoto roku poskytován

plat podle dosavadních právních předpisů, zjišťuje se za tuto část roku

průměrný měsíční hrubý služební plat pro přiznání výsluhových

náležitostí podle zákona č. 221/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona.



8. Řízení ve věcech služebního poměru zahájené přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 221/1999 Sb., ve

znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.



9. Dosáhl-li voják přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona vyšší

hodnosti, než která mu náleží podle § 6 odst. 3 a 7 zákona č. 221/1999

Sb., ve znění účinném ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, náleží

vojákovi i nadále dosažená vyšší hodnost, přičemž na práva a povinnosti

takového vojáka se § 7 odst. 7 zákona č. 221/1999 Sb., ve znění účinném

ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, vztahuje obdobně. Do nižší

hodnosti, která by jinak vojákovi náležela, je voják jmenován až

společně s rozhodnutím podle § 6a odst. 3 písm. a) až c) zákona č.

221/1999 Sb., ve znění účinném ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona,

nebo při novém služebním zařazení.



10. Voják, který byl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona jmenován

se svým souhlasem do nižší hodnosti a jeho služební poměr již zanikl,

může požádat příslušné krajské vojenské velitelství o přiznání nejvyšší

hodnosti, kterou v průběhu služebního poměru dosáhl.



1) § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o

změně některých zákonů.



1a) Vyhláška č. 256/1999 Sb., o posuzování zdravotní způsobilosti k

vojenské činné službě.



1b) § 116 občanského zákoníku.



1c) Zákon č. 101/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



1d) Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších

předpisů.



2) § 157 odst. 1 zákoníku práce.



3) § 158 zákoníku práce.



4) § 32 odst. 1 písm. b) až e) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském

pojištění, ve znění pozdějších předpisů.



4a) § 31 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků

bezpečnostních sborů.



5) § 33 zákona č. 218/1999 Sb.



5a) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění

pozdějších předpisů.



6) § 139, 315 a násl. trestního řádu.



§ 47 a 48 trestního zákona.



6a) § 36 zákona č. 218/1999 Sb.



7) § 32 odst. 2 a 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.



7a) § 29 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 134/1997 Sb.



9) Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně

některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



9a) Například zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání

(živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.



9b) § 74 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění

zákona č. 289/1997 Sb.



10) § 20 zákona č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách,

ve znění pozdějších předpisů.



10a) Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve

znění pozdějších předpisů.



10b) Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v

rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění

pozdějších předpisů.



11) § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech

pracovního klidu a o památných a významných dnech, ve znění pozdějších

předpisů.



Zákon č. 204/1990 Sb., o prohlášení dne 6. července, dne upálení Mistra

Jana Husa, za státní svátek České republiky.



12) § 196 až 198 zákoníku práce.



12a) § 10 odst. 1 a 2 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách

České republiky, ve znění zákona č. 546/2005 Sb.



13) § 157 až 161 zákoníku práce.



14) Vyhláška č. 65/1954 Sb., o Ženevských úmluvách ze dne 12. srpna

1949 na ochranu obětí války.



Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 168/1991 Sb.



Čl. 24 Ženevské úmluvy na ochranu obětí války.



Čl. 43 odst. 2 Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám.



Čl. 33 Ženevských úmluv o zacházení s válečnými zajatci.



Čl. 9 Dodatkového protokolu II k Ženevským úmluvám.



15) Například zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších

předpisů.



16) Zákon č. 255/1946 Sb., o příslušnících Československé armády v

zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za

osvobození, ve znění zákona č. 101/1964 Sb.



17) § 111 odst. 3 zákoníku práce.



Nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších

předpisů.



18) § 31 odst. 3 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České

republiky.



19a) Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.



19b) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně

některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



20) § 2 zákona č. 219/1999 Sb.



21) § 3 a 4 zákona č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů.



22a) § 11 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



22b) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o

změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění zákona č.

2/2002 Sb.



22c) § 18 a násl. zákona č. 128/2000 Sb.



23) § 5 odst. 1 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve

znění pozdějších předpisů.



24) Zákon č. 119/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



24a) Vyhláška č. 445/2001 Sb., kterou se pro účely poskytování

cestovních náhrad stanoví výše sazeb stravného, výše sazeb základních

náhrad za používání silničních motorových vozidel a výše průměrných cen

pohonných hmot.



25) Nařízení vlády č. 62/1994 Sb., o poskytování náhrad některých

výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s

pravidelným pracovištěm v zahraničí.



26) § 11 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění

a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č.

225/1999 Sb.



27) Zákon č. 32/1957 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



§ 33 zákona č. 88/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



27a) Například zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a

jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů.



28) Vyhláška č. 56/1997 Sb., kterou se stanoví obsah a časové rozmezí

preventivních prohlídek.



29) § 2 odst. 7 zákona č. 219/1999 Sb.



30) § 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a

o průměrném výdělku, ve znění zákona č. 74/1994 Sb.



31) § 1 odst. 3 zákona č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a

jinými toxikomaniemi.



32) Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z

povolání.



33) § 39 a 44 zákona č. 155/1995 Sb.



34a) § 36 a 37 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a

o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.



35) § 5 odst. 3 a 4 zákona č.153/1994 Sb., o zpravodajských službách

České republiky.



36) Zákon č. 117/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



37) § 29 až 31 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



37a) § 67 zákona č. 155/1995 Sb.



38) § 29 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



39) Například zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků

Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů.



40) § 67 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



41) Zákon č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č.

582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění

pozdějších předpisů.



42) Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků

bezpečnostních sborů.



42a) § 11 písm. a) nařízení vlády č. 79/1994 Sb., o platových poměrech

zaměstnanců ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a služeb, orgánů

celní správy, příslušníků Sboru požární ochrany a zaměstnanců některých

dalších organizací (služební platový řád), ve znění nařízení vlády č.

327/1996 Sb.



42b) § 14 vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních

potřeb.



42c) § 307 trestního řádu.



42d) § 309 trestního řádu.



42e) § 179g trestního řádu.



42f) § 32, 74, 76 a 94 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších

předpisů.



43) § 18 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní

pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a

orgánech, ve znění pozdějších předpisů.



44) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. Vyhláška č.

37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění

pozdějších předpisů.



45) § 244 až 250k občanského soudního řádu.



46) Zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve

znění pozdějších předpisů. Zákon č. 92/1949 Sb., branný zákon, ve znění

pozdějších předpisů.



47) § 7 odst. 1 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol,

středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění

zákona č. 171/1990 Sb.



48) Rozkaz ministra obrany č. 015/90 a usnesení branných a

bezpečnostních výborů Federálního shromáždění ČSFR ze dne 18. prosince

1990 č. 47 o vyslání poslanců Federálního shromáždění ČSFR.



49) Zákon č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o

některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů.



50) Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých

dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými

tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně

souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



51) § 8 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění

pozdějších předpisů.



52) § 56 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 187/2006 Sb., ve znění

pozdějších předpisů.



53) § 16 odst. 1 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance.



54) § 2 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně

některých zákonů (krizový zákon).