90/1995 Sb.



ZÁKON



ze dne 19. dubna 1995



o jednacím řádu Poslanecké sněmovny



Změna: 47/2000 Sb.



Změna: 39/2001 Sb.



Změna: 78/2002 Sb.



Změna: 192/2002 Sb.



Změna: 282/2004 Sb.



Změna: 359/2004 Sb.



Změna: 359/2004 Sb. (část)



Změna: 482/2004 Sb.



Změna: 167/2005 Sb.



Změna: 205/2006 Sb.



Změna: 205/2006 Sb. (část)



Změna: 573/2006 Sb.



Změna: 402/2009 Sb.



Změna: 162/2009 Sb.



Změna: 265/2011 Sb.



Změna: 375/2011 Sb.



Změna: 275/2012 Sb.



Změna: 275/2012 Sb. (část)



Změna: 265/2014 Sb.



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



ÚVODNÍ USTANOVENÍ



§ 1



(1) Jednací řád Poslanecké sněmovny upravuje zásady jednání Poslanecké

sněmovny (dále jen "Sněmovna"), jejích orgánů a funkcionářů, zásady

jednání společné schůze komor Parlamentu, styky Sněmovny navenek,

postavení poslanců, orgánů a funkcionářů Sněmovny.



(2) Sněmovna upravuje v rámci tohoto zákona usnesením své vnitřní

poměry a podrobnější pravidla jednání Sněmovny a jejích orgánů.



ČÁST DRUHÁ



POSLANCI



Mandát poslance



§ 2



Mandát poslance vzniká zvolením. Náhradník^1) nabývá mandát poslance,

za nějž náhradník nastupuje, okamžikem zániku mandátu tohoto poslance

[§ 6 písm. a), c), d) a f)].



§ 3



Prohlášením učiněným osobně na schůzi Sněmovny se může poslanec svého

mandátu vzdát. Brání-li účasti poslance na schůzi Sněmovny závažné

okolnosti, může tak učinit též prohlášením sepsaným formou notářského

zápisu, které se doručí předsedovi Sněmovny a nesmí být starší než

jeden měsíc.



§ 4



Slib poslance



Poslanec skládá na první schůzi Sněmovny, které se zúčastní, slib

předepsaný Ústavou. Učiní tak pronesením slova "slibuji" a podáním ruky

tomu, do jehož rukou slib skládá. Předsedající dá před tím znění slibu

přečíst. Složení slibu stvrdí poslanec svým podpisem.



§ 5



Průkaz poslance



(1) Poslanec obdrží průkaz opatřený fotografií, razítkem Sněmovny a

podpisem předsedy Sněmovny.



(2) Průkaz ověřuje, že jeho držitel je členem Sněmovny, má práva a

povinnosti poslance a slouží rovněž jako osobní průkaz poslance

potvrzující jeho totožnost.



Zánik mandátu poslance



§ 6



Mandát poslance zaniká



a) odepřením slibu poslance nebo složením slibu s výhradou,



b) uplynutím volebního období Sněmovny,



c) prohlášením poslance na schůzi Sněmovny, kterým se vzdává mandátu,

nebo okamžikem doručení notářského zápisu o vzdání se mandátu (§ 3) do

rukou předsedy Sněmovny,



d) okamžikem, v němž nastala okolnost, která má za následek ztrátu

volitelnosti poslance,



e) rozpuštěním Sněmovny,



f) okamžikem, kdy se poslanec ujal úřadu nebo funkce, jejichž

neslučitelnost s funkcí poslance stanoví Ústava nebo zákon.



§ 7



Začal-li poslanec vykonávat funkci, která je ze zákona s výkonem

mandátu poslance neslučitelná, oznámí to neprodleně předsedovi

Sněmovny.



§ 8



V pochybnostech o ztrátě volitelnosti a v pochybnostech o

neslučitelnosti funkce s výkonem funkce poslance se postupuje podle

zvláštního zákona.^2)



Účast na jednání Sněmovny a jejích orgánů



§ 9



(1) Poslanec se účastní jednání Sněmovny a jejích orgánů, do nichž byl

zvolen nebo ustanoven.



(2) Po zahájení schůze Sněmovny nebo jejího orgánu oznámí předsedající

jména poslanců, kteří požádali o omluvení neúčasti na jednání.



(3) Nemůže-li se poslanec zúčastnit jednání Sněmovny nebo jejího

orgánu, omluví se předsedovi toho orgánu, o jehož jednání jde.



(4) Poslanec se omluví tak, aby byl podle povahy věci o omluvě zpraven

předseda Sněmovny nebo předseda toho orgánu, o jehož jednání jde, pokud

možno před počátkem jednání, na které se omlouvá.



(5) Evidenci účasti poslance na schůzi Sněmovny a na schůzích jejích

orgánů, včetně důvodů neúčasti, pokud je poslanec uvede, vede předseda

Sněmovny nebo předseda příslušného orgánu.



§ 10



(1) Zveřejnění projevů poslanců pronesených ve Sněmovně a v jejích

orgánech nepodléhá žádným omezením, nejde-li o neveřejné schůze nebo

jejich neveřejné části.



(2) Delegace vyslaná shromážděním k předání petice^3) do budovy

Sněmovny nebo tam, kde Sněmovna a její orgány jednají, může mít nejvýše

pět členů.



§ 11



Oprávnění poslance požadovat informace a vysvětlení



(1) Poslanec je oprávněn požadovat od členů vlády a vedoucích správních

úřadů informace a vysvětlení potřebná pro výkon jeho funkce.



(2) Informace a vysvětlení jsou členové vlády a vedoucí správních úřadů

povinni poskytnout poslanci do 30 dnů, pokud jejich poskytnutí nebrání

zákony upravující mlčenlivost anebo zákaz jejich zveřejnění.^4)



§ 12



Vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání poslance



(1) Žádost příslušného orgánu o vyslovení souhlasu Sněmovny k trestnímu

stíhání poslance, jakož i oznámení o zadržení poslance při spáchání

trestného činu nebo bezprostředně poté, musí obsahovat zejména vymezení

skutku, o který jde, a jeho předpokládanou právní kvalifikaci.



(2) Předseda Sněmovny neprodleně rozhodne, zda vysloví souhlas s

odevzdáním zadrženého poslance soudu, a svoje stanovisko sdělí bez

odkladu příslušnému orgánu. Současně postoupí žádost nebo oznámení

podle předchozího odstavce mandátovému a imunitnímu výboru k projednání

a podání zprávy s návrhem Sněmovně. O takové žádosti nebo oznámení

rozhodne Sněmovna na své první následující schůzi usnesením, které

zašle příslušnému orgánu do pěti dnů od jeho přijetí.



Disciplinární řízení



§ 13



(1) Disciplinární řízení se zavede proti poslanci, který se svým

projevem učiněným ve Sněmovně nebo v Senátu nebo v jejich orgánech

dopustí jednání, pro které by mohl být jinak trestně stíhán.



(2) Disciplinární řízení lze zavést proti poslanci, který svým projevem

učiněným ve Sněmovně nebo v Senátu nebo v jejich orgánech urazí

poslance, senátora, ústavního soudce nebo jinou osobu, která má

oprávnění zúčastnit se schůze Sněmovny a jejích orgánů ze zákona.



(3) Disciplinární řízení se zavede také proti poslanci, který se

dopustí přestupku a požádá orgán příslušný k projednání přestupku o

projednání přestupku v disciplinárním řízení.



(4) Mandátový a imunitní výbor zahájí disciplinární řízení o

disciplinárním provinění uvedeném v odstavci 1 na návrh předsedy

Sněmovny nebo z vlastního podnětu, o disciplinárním provinění uvedeném

v odstavci 2 na návrh uraženého a o přestupku podle odstavce 3 na

základě postoupení věci příslušným orgánem podle zvláštního právního

předpisu.^4a)



§ 14



(1) Mandátový a imunitní výbor provede v rámci disciplinárního řízení

nutná šetření a poslanci, proti němuž se disciplinární řízení vede,

poskytne možnost, aby se vyjádřil a obhájil. Po provedeném šetření

rozhodne o uložení disciplinárního opatření nebo řízení zastaví.



(2) U přestupků, které lze projednat jen na návrh, zjistí mandátový a

imunitní výbor před zahájením disciplinárního řízení, zda byl návrh

podán oprávněnou osobou a zda byly dodrženy i další podmínky stanovené

zvláštním zákonem.^5)



(3) Poslanec má právo být zastupován při disciplinárním řízení jiným

poslancem nebo advokátem.



(4) O námitce podjatosti rozhodne organizační výbor, který může

přikázat věc jinému výboru.



(5) Z jednání výboru, který vede disciplinární řízení, jsou vyloučeni

jeho členové, jichž se disciplinární řízení týká.



§ 15



(1) Za disciplinární provinění podle § 13 odst. 1 a 2 lze poslanci

uložit povinnost omluvit se za nevhodný výrok ve stanovené lhůtě a

stanoveným způsobem nebo uložit pokutu až do výše jednoho měsíčního

platu poslance.



(2) Za přestupek podle § 13 odst. 3 lze poslanci uložit sankci, kterou

za přestupek stanoví zvláštní právní předpis.^6)



(3) Lhůta a způsob omluvy podle odstavce 1 se uvede ve výroku

rozhodnutí, kterým se ukládá disciplinární opatření.



(4) Disciplinární opatření lze poslanci uložit do jednoho roku ode dne,

kdy k disciplinárnímu provinění nebo přestupku došlo.



§ 16



(1) Proti rozhodnutí příslušného výboru v disciplinárním řízení má

poslanec, proti němuž se disciplinární řízení vede, právo odvolat se ke

Sněmovně do 15 dnů od doručení písemného rozhodnutí.



(2) Sněmovna k odvolání poslance po rozpravě rozhodne, že disciplinární

opatření potvrzuje, mění nebo zrušuje a řízení zastavuje, nebo zrušuje

a věc vrací k dalšímu řízení.



§ 17



Jestliže se poslanec, kterému bylo uloženo disciplinární opatření

omluvit se podle § 15 odst. 1, ve stanovené lhůtě a stanoveným způsobem

neomluví, výbor, který disciplinární řízení vedl, rozhodne o vhodném

způsobu uveřejnění disciplinárního rozhodnutí nebo poslanci uloží

pokutu až do výše jeho jednoho měsíčního platu.



§ 18



Výnos z pokut je příjmem státního rozpočtu.



Pořádková opatření



§ 19



(1) Předsedající může za nepřístojné chování ve Sněmovně uložit

poslanci pořádkové opatření, kterým je napomenutí, a za opakované

nepřístojné chování vykázat poslance z jednacího sálu nejdéle do konce

jednacího dne, v němž k vykázání došlo.



(2) Proti rozhodnutí předsedajícího o uložení pořádkového opatření

napomenutí nebo vykázání z jednacího sálu se může poslanec odvolat ke

Sněmovně bezprostředně po jeho uložení. Sněmovna bez rozpravy

rozhodnutí předsedajícího potvrdí nebo zruší. Rozhodnutí Sněmovny je

konečné.



(3) Vykázaný poslanec musí mít možnost účastnit se hlasování.



§ 20



Pořádkové pravomoci předsedajícího schůze Sněmovny podléhají vedle

poslanců všichni další účastníci jednání Sněmovny a osoby, které jsou

jednání Sněmovny přítomné v prostorách vyhrazených hostům, veřejnosti a

zástupcům sdělovacích prostředků. Chovají-li se tyto osoby nepřístojně,

může předsedající schůzi přerušit, rušitele pořádku nechat vyvést

Parlamentní stráží a vyhrazená místa dát vyklidit.



ČÁST TŘETÍ



ZASEDÁNÍ SNĚMOVNY



§ 21



Zasedání Sněmovny



(1) Zasedání Sněmovny je stálé. Zasedání Sněmovny svolává prezident

republiky, a to tak, aby bylo zahájeno nejpozději 30. den po dni voleb.

Neučiní-li tak, sejde se Sněmovna 30. den po dni voleb. Na takovou

okolnost upozorní poslance písemně vedoucí Kanceláře Poslanecké

sněmovny (dále jen "vedoucí Kanceláře").



(2) Zasedání Sněmovny může být jejím usnesením přerušeno. Celková doba,

po kterou může být zasedání přerušeno, nesmí překročit 120 dnů v roce.



(3) V době přerušení zasedání Sněmovny neběží lhůta uvedená v § 91

odst. 1 a 2 pro projednání návrhu zákona ve výborech a v § 103 odst. 2

o minimální době pro projednání přikázané kapitoly návrhu zákona o

státním rozpočtu ve výboru.



(4) Zasedání Sněmovny končí uplynutím jejího volebního období nebo

jejím rozpuštěním.



ČÁST ČTVRTÁ



USTAVUJÍCÍ SCHŮZE SNĚMOVNY



§ 22



(1) Poslanci se sejdou po svém zvolení na ustavující schůzi Sněmovny.



(2) Ustavující schůze Sněmovny se může sejít nejdříve jeden den po

uplynutí předchozího volebního období Sněmovny.



(3) Ustavující schůzi Sněmovny svolá bývalý předseda Sněmovny, je-li

poslancem. Není-li bývalý předseda Sněmovny poslancem, svolá schůzi, za

předpokladu, že je poslancem, nejstarší bývalý místopředseda Sněmovny,

a není-li ani toho, nejstarší poslanec nově zvolené Sněmovny; pokud ten

svolání ustavující schůze odmítne, svolá ji následující nejstarší

poslanec.



(4) Ustavující schůzi Sněmovny zahájí a až do zvolení nového předsedy

Sněmovny ji řídí poslanec, který ji svolal.



§ 23



(1) Předsedající ustavující schůze Sněmovny složí slib poslance před

shromážděním poslanců.



(2) Ostatní poslanci složí slib do rukou předsedajícího ustavující

schůze Sněmovny (§ 4).



§ 24



Předsedající ustavující schůze požádá Sněmovnu, aby vzala na vědomí

ustavení volební komise pro volby konané na ustavující schůzi Sněmovny,

která byla ustavena z návrhů poslaneckých klubů (§ 116 odst. 2). Dále

dá stanovit počet členů a provést ustavení mandátového a imunitního

výboru.



§ 25



Sněmovna zvolí svého předsedu.



§ 26



Předseda Sněmovny se ujme řízení schůze. Na návrh předsedy rozhodne

Sněmovna o počtu místopředsedů a provede jejich volbu.



§ 27



Na návrh předsedy rozhodne Sněmovna o počtu ověřovatelů Sněmovny a

rozhodne o návrhu na jejich nominaci.



§ 28



Sněmovna zřídí své výbory a stanoví počty jejich členů.



ČÁST PÁTÁ



FUNKCIONÁŘI SNĚMOVNY



§ 29



Předseda Sněmovny



(1) Předsedovi Sněmovny přísluší zejména



a) zastupovat Sněmovnu navenek,



b navrhovat prezidentu republiky jmenování předsedy vlády podle čl. 68

odst. 4 věta druhá Ústavy,



c) přijímat slib členů Nejvyššího kontrolního úřadu,



d) postoupit Senátu návrh zákona a návrh mezinárodní smlouvy vyžadující

souhlas Parlamentu, s nímž Sněmovna vyslovila souhlas,



e) postoupit prezidentu republiky k podpisu přijaté zákony,



f) zasílat předsedovi vlády k podpisu přijaté zákony,



g) podepisovat zákony a usnesení Sněmovny, popřípadě jiné listiny

vydávané Sněmovnou.



(2) Předsedovi Sněmovny dále přísluší



a) povolat náhradníka na uprázdněný poslanecký mandát a vydat mu

osvědčení, že se stal poslancem,



b) dávat souhlas, aby byl odevzdán soudu zadržený poslanec, který byl

dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté,



c) stanovit pořadí, v němž jej budou místopředsedové Sněmovny

zastupovat,



d) svolávat, zahajovat a ukončovat schůzi Sněmovny a společnou schůzi

Sněmovny a Senátu,



e) v době přerušení zasedání svolávat Sněmovnu ke schůzi před

stanoveným termínem,



f) přerušit schůzi Sněmovny při nepořádku, nebo není-li Sněmovna

schopna se usnášet,



g) jmenovat a odvolávat vedoucího Kanceláře.



(3) Předseda Sněmovny plní i další úkoly stanovené zákonem nebo úkoly,

jimiž ho Sněmovna pověří. Vykonává i jinou působnost v případech

svěřených zákonem České národní rady do působnosti jejího

předsednictva,^7) nestanoví-li zákon jinak.



§ 30



Místopředsedové Sněmovny



(1) Místopředsedové Sněmovny zastupují předsedu Sněmovny na jeho pokyn

nebo v určeném pořadí.



(2) Při zastupování předsedy Sněmovny mají místopředsedové Sněmovny

práva a povinnosti předsedy.



(3) Místopředsedové se střídají v řízení schůze Sněmovny v pořadí

dohodnutém s předsedou Sněmovny; nedojde-li k dohodě, určí pořadí

předseda Sněmovny.



§ 31



Odvolat předsedu Sněmovny nebo místopředsedu Sněmovny lze jen na

písemný návrh nejméně dvou pětin všech poslanců.



ČÁST ŠESTÁ



ORGÁNY SNĚMOVNY



Výbory Sněmovny



§ 32



Sněmovna zřizuje z poslanců mandátový a imunitní výbor, petiční výbor,

rozpočtový výbor, kontrolní výbor, organizační výbor, volební výbor,

výbor pro evropské záležitosti a další výbory, na nichž se usnese.



§ 33



(1) Kromě členství ve výboru mandátovém a imunitním, petičním a

organizačním může být poslanec členem nejvýše dvou dalších výborů.



(2) Poslanec může být předsedou pouze jednoho výboru.



(3) Poslanec, který je členem vlády, nemůže být členem výboru. Předseda

a místopředsedové Sněmovny jsou členy jen organizačního výboru.



Jednání výborů



§ 34



(1) Výbory jsou ze své činnosti odpovědny Sněmovně.



(2) Výbor projednává věci, které mu přikáže Sněmovna, a věci, na

jejichž projednávání se usnese.



(3) V době, kdy je zasedání Sněmovny přerušeno, výbory nejednají.



§ 35



(1) Ustavující schůze výborů svolává předseda Sněmovny. Výbor řídí

předsedou Sněmovny pověřený člen výboru do doby, než je zvolený

předseda výboru potvrzen Sněmovnou.



(2) Výbor zvolí na ustavující schůzi předsedu. Pokud Sněmovna zvoleného

předsedu nepotvrdí, požádá výbor, aby v určené lhůtě zvolil nového

předsedu. Nezvolí-li výbor nového předsedu v určené lhůtě, nebo

Sněmovna nového předsedu nepotvrdí, zvolí předsedu výboru Sněmovna.



(3) Sněmovna může požádat výbor, aby do určené lhůty zvolil nového

předsedu. Pokud tak výbor v určené lhůtě neučiní, nebo Sněmovna nového

předsedu nepotvrdí, požádá Sněmovna výbor podruhé, aby jí předložil

návrh na potvrzení nového předsedy. Pokud tak ani podruhé výbor v

určené lhůtě neučiní nebo Sněmovna nového předsedu nepotvrdí, zvolí

nového předsedu výboru Sněmovna.



(4) Výbor může na písemný návrh dvou pětin svých členů zvolit nového

předsedu. Volbu nelze uskutečnit dříve, než po uplynutí sedmi dnů po

podání návrhu. Pokud Sněmovna nového předsedu nepotvrdí, zůstává ve

funkci původní předseda.



(5) Předseda výboru se ujímá své funkce po potvrzení volby Sněmovnou

nebo po zvolení Sněmovnou. Potvrzením nebo zvolením nového předsedy

Sněmovnou zaniká výkon funkce předcházejícího předsedy.



(6) Výbor zvolí místopředsedy a ověřovatele výboru.



§ 36



(1) Schůze výboru svolává a řídí jeho předseda nebo jím pověřený

místopředseda. Je-li předseda výboru nepřítomen, svolává a řídí schůze

výboru některý z místopředsedů. Jsou-li předseda i místopředsedové

nepřítomni, svolá a řídí schůzi výboru jeho člen, jehož tím výbor nebo

předseda pověří.



(2) Předseda je povinen svolat schůzi výboru, stanoví-li to Sněmovna

nebo požádá-li o to předseda Sněmovny anebo alespoň dvě pětiny všech

členů výboru. V takovém případě svolá schůzi výboru ve lhůtě stanovené

Sněmovnou nebo do 15 dnů od žádosti předsedy Sněmovny anebo poslanců. V

ostatních případech svolává schůze výboru na dny, které jsou určeny

jako jednací dny výborů, pokud se výbor nadpoloviční většinou všech

svých členů neusnese jinak.



(3) Předseda výboru navrhuje pořad jednání výboru a dobu a způsob

projednávání jeho jednotlivých bodů. Člen výboru může navrhnout

doplnění nebo změnu pořadu jednání. Výbor rozhodne, na který jednací

den a hodinu schůze výboru se vždy zařadí bod "Návrh termínu a pořadu

příští schůze výboru".



(4) Po schválení návrhu pořadu jednání výboru je pro přijetí návrhu na

doplnění pořadu jednání a na změnu doby stanovené pro projednávání jeho

jednotlivých bodů třeba, aby s ním vyslovily souhlas alespoň tři pětiny

všech členů výboru. Pro přijetí návrhu na vypuštění schváleného bodu

pořadu nebo jeho části stačí souhlas nadpoloviční většiny přítomných

členů výboru.



§ 37



Schůze výborů jsou veřejné, nestanoví-li tento zákon jinak nebo

neusnese-li se výbor, že schůze nebo její část je neveřejná. Řízení v

disciplinárních věcech je vždy neveřejné. Schůze výboru nebo její

části, která byla prohlášena za neveřejnou, se mohou zúčastnit

poslanci, prezident republiky, členové vlády a osoby, které se mohou

zúčastnit schůze Sněmovny a jejích orgánů ze zákona; jiné osoby mohou

být přítomny jen se souhlasem výboru.



§ 38



(1) Výbor je schopen se usnášet, je-li přítomna alespoň třetina všech

jeho členů. K platnosti usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny

přítomných členů výboru, pokud zákon nestanoví jinak.



(2) Poslanci, kteří nejsou členy výboru, mají na schůzi výboru poradní

hlas; mohou se k projednávané věci vyjádřit a podávat k ní návrhy,

nemohou však hlasovat.



§ 39



(1) Schůze výboru se účastní poslanci, kteří jsou členy výboru. Mohou

se jí zúčastnit prezident republiky, členové vlády a osoby, které mají

oprávnění zúčastnit se schůzí Sněmovny a jejích orgánů ze zákona; může

jí být přítomen vedoucí Kanceláře a jím určení zaměstnanci Kanceláře

Poslanecké sněmovny (dále jen "Kancelář sněmovny").



(2) Člen vlády a vedoucí jiného ústředního správního úřadu je povinen

dostavit se osobně na schůzi výboru, jestliže o to výbor požádá, a

podat požadované informace a vysvětlení, pokud jejich poskytnutí

nebrání zákony upravující mlčenlivost anebo zákaz jejich zveřejnění.^4)



(3) Člen vlády se může dát na schůzi výboru zastoupit jiným členem

vlády nebo svým náměstkem, pokud výbor netrvá na jeho osobní účasti.



(4) Člen vlády, popřípadě ten, kdo ho zastupuje, a vedoucí ústředního

správního úřadu si mohou na schůzi výboru přibrat odborníky.



(5) Předsedající může na schůzi výboru udělit se souhlasem výboru slovo

i jiným osobám.



§ 40



(1) Pro projednání věci ve výboru určí předseda z členů výboru

zpravodaje, který podá o této věci výboru zprávu.



(2) Menšina výboru, kterou tvoří alespoň jedna pětina všech členů

výboru, může určit pro jednání výboru svého zpravodaje, který podá

výboru oponentní zprávu menšiny výboru (dále jen "oponentní zpráva");

takovou zprávu může menšina výboru předložit Sněmovně.



§ 41



(1) Výbor přijímá o výsledcích svých jednání usnesení. Určený zpravodaj

nebo zpravodajové se na vypracování usnesení podílejí. Usnesení

podepisuje předseda, určený zpravodaj výboru a ověřovatel výboru.



(2) Výbor, pokud nepostupuje podle § 109a odst. 3, předloží usnesení

podle povahy věci Sněmovně nebo je může zaslat příslušnému členu vlády

anebo vedoucímu jiného ústředního správního úřadu. Člen vlády nebo

vedoucí jiného ústředního správního úřadu, jemuž bylo usnesení výboru

podle předchozí věty zasláno, je povinen do 30 dnů, pokud výbor

nestanovil delší lhůtu, sdělit výboru informace a vysvětlení, která

jsou usnesením žádána, pokud jejich poskytnutí nebrání zákony

upravující mlčenlivost anebo zákaz jejich zveřejnění.^4)



(3) Pokud výbor po projednání věci nepřijme usnesení podle odstavce 1,

vyhotoví předseda výboru záznam o jednání výboru, ve kterém informuje o

projednání věci výborem. Záznam podepisuje předseda, určený zpravodaj

výboru a ověřovatel výboru.



§ 42



(1) Výbory mohou konat společné schůze, určovat společného zpravodaje a

přijímat společná usnesení. Hlasují však vždy odděleně.



(2) Nedohodnou-li se výbory na společném usnesení, přijme každý výbor

usnesení vlastní.



§ 43



(1) O schůzi výboru se pořizuje zápis, v němž se uvede pořad schůze,

kdo schůzi řídil, jaké návrhy byly podány a kdo je podal, kteří řečníci

vystoupili v rozpravě, jmenovitý seznam poslanců hlasujících o

závěrečném usnesení k jednotlivému bodu pořadu, s uvedením, jak každý

poslanec hlasoval, a informace o výsledku hlasování. Jedná-li se o jiné

hlasování než o závěrečném usnesení, uvede se v zápisu, jak každý

poslanec hlasoval, požádá-li o to nejpozději před zahájením příslušného

hlasování kterýkoli z členů výboru. Součástí zápisu jsou úplné texty

předložených písemných pozměňovacích návrhů a návrhů nové předlohy,

přijatých usnesení, popřípadě záznamů o jednání výboru, prohlášení a

jiných dokumentů, které byly předmětem jednání.



(2) Zápis po jeho ověření ověřovatelem schvaluje a podepisuje předseda

výboru nejpozději do 14 dnů od skončení schůze. Námitky proti takto

schválenému zápisu lze uplatnit na nejbližší schůzi výboru, který o

nich rozhodne. Pokud se schůze výboru konala veřejně, zápis se zveřejní

způsobem umožňujícím dálkový přístup. Schválený zápis spolu s usnesením

o námitkách podaných proti němu se odevzdá k uložení společně s

přílohami nejpozději do dvou měsíců od skončení schůze. Jde-li o

společnou schůzi několika výborů, podepisují zápis předsedové a

ověřovatelé zúčastněných výborů.



(3) Ze schůze výboru se pořizuje zvukový záznam, který se uchová po

dobu šesti měsíců. Výbor se může usnést na delší době jeho uchování. Ve

zvláštních případech se výbor může usnést, že se zvukový záznam

nepořizuje. Zdůvodnění tohoto usnesení musí být součástí zápisu o

schůzi výboru.



(4) Usnese-li se na tom výbor, pořizuje se ze schůze výboru

těsnopisecký záznam a jeho přepis.



§ 44



(1) Každý výbor může zřídit pro řešení určité otázky nebo souboru

otázek podvýbor. Členem podvýboru může být jen poslanec.



(2) Podvýbor předkládá výsledky svých jednání výboru, který jej zřídil.



(3) Pro činnost a jednání podvýboru platí přiměřeně ustanovení o

činnosti a jednání výboru. Jednání podvýboru je neveřejné, pokud se

podvýbor neusnese jinak.



§ 45



Mandátový a imunitní výbor



(1) Mandátový a imunitní výbor zejména



a) zkoumá, zda jednotliví poslanci a náhradníci za poslance byli platně

zvoleni, a svá zjištění předkládá podle povahy věci Sněmovně nebo

předsedovi Sněmovny,



b) zkoumá, zda mandát poslance nezanikl, a v pochybnostech o zániku

mandátu poslance pro ztrátu volitelnosti nebo pro neslučitelnost funkce

s výkonem funkce poslance předkládá svá zjištění s návrhem předsedovi

Sněmovny,



c) zjišťuje, zda jsou v imunitních věcech dány podmínky pro trestní

stíhání poslance, provede urychleně nutná šetření a umožní poslanci,

aby se osobně jednání zúčastnil a k věci vyjádřil; zprávu o výsledku

svých zjištění s návrhem na rozhodnutí předkládá Sněmovně,



d) vede disciplinární řízení proti poslanci a rozhoduje v něm.



(2) Jednání mandátového a imunitního výboru je vždy neveřejné. Mohou se

jej zúčastnit jen jeho členové a další osoby, u kterých to stanoví

Ústava. Jiné osoby se mohou zúčastnit jednání mandátového a imunitního

výboru jen s jeho souhlasem.



§ 46



Organizační výbor



(1) Organizační výbor tvoří jeho předseda, kterým je předseda Sněmovny,

místopředsedové výboru, kterými jsou místopředsedové Sněmovny a další

členové výboru navržení poslaneckými kluby a ustavení podle zásady

poměrného zastoupení.



(2) Organizační výbor může zvolit ze svých členů další dva

místopředsedy výboru.



(3) Jednání organizačního výboru je neveřejné, pokud se výbor neusnese

jinak.



(4) Organizační výbor organizuje a koordinuje práci orgánů Sněmovny v

rozsahu stanoveném tímto zákonem a usneseními Sněmovny. Při plnění

těchto úkolů mu přísluší zejména



a) připravovat schůze Sněmovny, společné schůze Sněmovny a Senátu a

navrhovat předsedovi Sněmovny jejich termín a pořad,



b) stanovit usnesením dobu vyhrazenou pro pravidelné jednání orgánů

Sněmovny,



c) doporučovat předsedovi Sněmovny zařazení návrhů zákonů,

mezinárodních smluv vyžadujících souhlas Parlamentu, zákonných opatření

Senátu, popřípadě jiných návrhů do návrhu pořadu schůze Sněmovny a

navrhovat, kterému výboru, popřípadě výborům mají být přikázány,



d) doporučovat předsedovi Sněmovny, aby Sněmovně předložil návrh

usnesení o povinnosti člena vlády dostavit se osobně na schůzi

Sněmovny,



e) schvalovat plán zahraničních styků delegací Sněmovny, jejích orgánů

a poslanců,



f) rozhodovat o přijímání zahraničních návštěv a vysílání delegací

Sněmovny, jejích orgánů a poslanců, a to i mimo schválený plán

zahraničních styků,



g) žádat poslanecké kluby o předložení dokladů k čerpání příspěvků

poskytnutých z rozpočtu Sněmovny na úhradu jejich nákladů.



§ 46a



Volební výbor



(1) Pro účely volby členů Rady České televize a členů Rady Českého

rozhlasu (dále jen "Rada") zřizuje Poslanecká sněmovna volební výbor,

jehož členy volí z poslanců podle zásady poměrného zastoupení.



(2) Je-li počet kandidátů navržených oprávněnými organizacemi a

sdruženími vyšší než je trojnásobek počtu členů Rady, kteří mají být

zvoleni, volební výbor posoudí podané návrhy a z navržených kandidátů

splňujících předpoklady podle tohoto zákona vybere pro volbu

Poslaneckou sněmovnou kandidáty v počtu odpovídajícím trojnásobku počtu

členů Rady, kteří mají být zvoleni. Jestliže není počet kandidátů

navržených oprávněnými organizacemi a sdruženími vyšší než trojnásobek

členů Rady, kteří mají být zvoleni, volební výbor předloží Poslanecké

sněmovně k volbě všechny navržené kandidáty splňující předpoklady podle

tohoto zákona.



(3) Podrobnosti postupu upraví Poslanecká sněmovna svým usnesením,

kterým také určí, v jakém rozsahu se pro postup podle odstavců 1 a 2

použije volební řád (příloha č. 2).



§ 47



Komise Sněmovny



(1) Sněmovna může ze svých poslanců a dalších osob, které nejsou

poslanci, zřizovat stálé nebo dočasné komise a stanovit jim v rámci své

působnosti úkoly. Předsedou komise je vždy poslanec, kterého volí

Sněmovna. Poslanec, který je členem vlády, nemůže být členem komise.



(2) Pro činnost a jednání komisí se užije přiměřeně ustanovení o

činnosti a jednání výborů.



Vyšetřovací komise



§ 48



(1) Na návrh nejméně jedné pětiny všech poslanců může Sněmovna zřídit

pro vyšetření věci veřejného zájmu vyšetřovací komisi. Předsedu a členy

vyšetřovací komise, kterými mohou být jen poslanci, volí Sněmovna.

Poslanec, který je členem vlády, nemůže být členem vyšetřovací komise.



(2) Usnesení Sněmovny, kterým se zřizuje vyšetřovací komise, obsahuje

přesné určení věci, která má být vyšetřena, a lhůtu, ve které

vyšetřovací komise předloží svá zjištění s návrhem Sněmovně. O návrhu

rozhodne Sněmovna usnesením.



(3) Jednací řád vyšetřovací komise je přílohou č. 1 tohoto zákona.



(4) K objasnění důležitých skutečností může vyšetřovací komise

opatřovat potřebné podklady, vyžadovat nezbytná vysvětlení a vyslýchat

svědky a podle povahy věci přibrat znalce a tlumočníka. Podrobnosti o

povinnosti svědčit, vydat věc, o předvolání a předvedení, zákazu

výslechu, práva odepřít výpověď, o nároku na svědečné, jakož i o

přibrání znalce nebo tlumočníka a o jejich právech a povinnostech

stanoví jednací řád vyšetřovací komise.



(5) Vyšetřovací komise může pro provedení jednotlivých úkonů uvedených

v odstavci 4 a pro dokumentaci své činnosti přibrat potřebný počet

odborných pracovníků, zejména vyšetřovatelů a administrativně

technických pracovníků, kteří svou činnost vykonávají na základě

pověření vyšetřovací komise a jsou vázáni jen jejími pokyny.



(6) Jednání vyšetřovací komise je zpravidla veřejné. Na návrh člena

vyšetřovací komise se může vyšetřovací komise usnést, že jednání

vyšetřovací komise nebo jeho část jsou neveřejné. Učiní tak vždy,

jsou-li předmětem jednání vyšetřovací komise utajované skutečnosti

související s obranou nebo bezpečností státu nebo jiné závažné

utajované skutečnosti.



(7) Jednání vyšetřovací komise nebo jeho části, které byly prohlášeny

za neveřejné, se mohou kromě členů vyšetřovací komise zúčastnit jiné

osoby, dala-li s jejich účastí vyšetřovací komise souhlas nebo

stanoví-li tak zákon.



(8) Členové vyšetřovací komise a další osoby, které se zúčastní nebo

jsou přítomny jednání vyšetřovací komise nebo jeho části, které byly

prohlášeny za neveřejné, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o

skutečnostech, o nichž se při jednání dozvědí; zbaveni této povinnosti

mohou být jen usnesením Sněmovny.



(9) Nasvědčují-li skutečnosti zjištěné vyšetřovací komisí, že byl

spáchán trestný čin, může vyšetřovací komise oznámit takovou skutečnost

orgánům činným v trestním řízení.



(10) Pro činnost a jednání vyšetřovací komise se užije přiměřeně

ustanovení o činnosti a jednání výboru, pokud jednací řád vyšetřovací

komise nestanoví jinak.



§ 49



Náhradu nutných nákladů spojených s účastí na jednání vyšetřovací

komise a náhradu ušlého výdělku osobám přizvaným k jejímu jednání určí

předseda vyšetřovací komise. Nárok na náhradu zaniká, neuplatní- -li ho

oprávněná osoba u komise do tří dnů po její účasti na jednání komise

nebo poté, co jí bylo sděleno, že k jednání nedojde; na to musí být

oprávněná osoba upozorněna.



ČÁST SEDMÁ



PŘEDMĚT JEDNÁNÍ A SCHŮZE SNĚMOVNY



§ 50



Působnost Sněmovny



(1) Do působnosti Sněmovny patří zejména



a) projednávat návrhy zákonů a vyslovovat s nimi souhlas,



b) schvalovat společně se Senátem volební zákon, zákon o zásadách

jednání a styku obou komor Parlamentu mezi sebou, jakož i navenek a

zákon o jednacím řádu Senátu,



c) usnášet se o zákonu o státním rozpočtu,



d) usnášet se o návrhu státního závěrečného účtu,



e) schvalovat zákonná opatření Senátu,



f) projednávat mezinárodní smlouvy vyžadující souhlas Parlamentu a

vyslovovat s nimi souhlas,



g) usnášet se společně se Senátem na vyhlášení válečného stavu,



h) vyslovovat společně se Senátem souhlas s pobytem cizích vojsk na

území České republiky,



i) společně se Senátem souhlas s vysláním ozbrojených sil mimo území

České republiky,



j) usnášet se společně se Senátem, že prezident republiky nemůže ze

závažných důvodů vykonávat svůj úřad,



k) kontrolovat činnost vlády, jednat o důvěře vládě a usnášet se na

vyslovení nedůvěry vládě,



l) projednávat odpovědi vlády a jejích členů na písemné interpelace

poslanců zařazené na pořad schůze Sněmovny,



m) navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolání prezidenta a

viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,



n) volit a odvolávat členy Nejvyššího kontrolního úřadu,



o) volit a odvolávat předsedu a místopředsedy Sněmovny a stanovit počet

místopředsedů,



p) zřizovat výbory a stanovit počet jejich členů,



q) zřizovat komise a stanovit počet jejich členů,



r) zřizovat vyšetřovací komise a stanovit počet jejich členů,



s) potvrzovat předsedy výborů v jejich funkci po zvolení výborem,



t) v případě nezvolení předsedy výboru výborem volit předsedu výboru a

navrhovat výboru volbu nového předsedy,



u) vyslovovat souhlas s trestním stíháním poslance,



v) o odvolání poslance proti rozhodnutí v disciplinárním řízení (§ 16)

a o odvolání poslance proti rozhodnutí předsedy Sněmovny o uložení

pořádkového opatření (§ 19 odst. 2),



x) schvalovat pravidla hospodaření poslaneckých klubů s příspěvkem

podle § 78 odst. 2 a 4,



y) usnášet se o vyjádřeních k návrhům aktů a dokumentů Evropské unie,



z) schvalovat na návrh vlády úplatné nabývání aktiv Českou konsolidační

agenturou v případě, že úplata za převody těchto aktiv přesáhne v

jednom kalendářním roce 1 mld. Kč.



(2) Sněmovna vykonává i další působnost, stanoví-li tak zákon.



§ 51



Svolávání schůzí Sněmovny



(1) Schůze Sněmovny se konají v době zasedání Sněmovny.



(2) Schůze Sněmovny svolává její předseda, stanoví-li tak zákon, nebo

na základě usnesení Sněmovny.



(3) Není-li v usnesení řečeno, kdy se má schůze konat, svolá předseda

Sněmovny schůzi nejpozději do 30 dnů od přijetí usnesení.



(4) Požádá-li o svolání schůze Sněmovny alespoň jedna pětina všech

poslanců, svolá předseda schůzi nejpozději do deseti dnů od doručení

žádosti; žádost musí být podána písemně a musí obsahovat návrh pořadu

jednání.



(5) V době přerušení zasedání může předseda Sněmovny svolat Sněmovnu ke

schůzi před stanoveným termínem, čímž je zasedání obnoveno. Učiní tak

vždy, požádá-li jej o to prezident republiky, vláda nebo nejméně jedna

pětina všech poslanců, a to nejpozději do deseti dnů od doručení

žádosti. Žádost musí být podána písemně a musí obsahovat návrh pořadu

jednání.



(6) O svolání schůze Sněmovny musí být poslanci vyrozuměni nejméně pět

dnů předem. Nebyla-li tato lhůta dodržena, může poslanec navrhnout

odročení jednání; o takovém návrhu rozhodne Sněmovna hlasováním bez

rozpravy.



Jednání na schůzích Sněmovny



§ 52



(1) Poslanci je v jednacím sále trvale vyhrazeno poslanecké křeslo.

Zasedací pořádek poslanců vychází z jejich příslušnosti k poslaneckému

klubu a podléhá schválení Sněmovny.



(2) Schůze Sněmovny se účastní poslanci. Mohou se jí zúčastnit

prezident republiky, členové vlády a osoby, které mají oprávnění

zúčastnit se schůze Sněmovny a jejích orgánů ze zákona; může jí být

přítomen vedoucí Kanceláře a jím určení zaměstnanci Kanceláře sněmovny.



(3) Schůze Sněmovny se mohou zúčastnit i další osoby, projeví-li s tím

Sněmovna souhlas; předsedající jim může udělit slovo.



(4) Kromě osob uvedených v odstavcích 2 a 3 mají do jednacího sálu

přístup pouze ti, kdo k tomu mají výslovné svolení předsedy Sněmovny.



(5) Přítomnost dalších osob je přípustná jen do naplnění počtu míst v

prostorách vyhrazených pro hosty, veřejnost a zástupce sdělovacích

prostředků.



§ 53



(1) Sněmovna zahajuje své denní jednání nejdříve v 9 hodin a končí

nejpozději ve 21 hodin. Hlasování o návrzích zákonů, o pozměňovacích

návrzích k nim a o mezinárodních smlouvách vyžadujících souhlas

Parlamentu a o změně této doby pro hlasování, lze zahájit nejpozději do

19 hodin. Na návrh nejméně jedné pětiny všech poslanců, případně dvou

poslaneckých klubů se může Sněmovna usnést jinak.



(2) Před koncem každého jednacího dne ohlásí předsedající den, hodinu a

pořad příštího jednání.



(3) Schůze Sněmovny se nekonají v pondělí, v sobotu a v neděli, pokud

se Sněmovna neunese jinak.



§ 54



(1) Schůzi Sněmovny zahájí předsedající ve stanovenou dobu, bez ohledu

na počet přítomných poslanců.



(2) Schůzi Sněmovny řídí její předseda nebo místopředsedové v

dohodnutém pořadí.



(3) Sněmovna určí z řad ověřovatelů pro každou schůzi zpravidla dva

ověřovatele.



(4) Sněmovna stanoví na návrh svého předsedy pořad schůze, popřípadě

způsob projednávání jednotlivých bodů pořadu. Je-li jedním z jednacích

dnů schůze Sněmovny čtvrtek, zařadí se na tento den bod odpovědi na

písemné interpelace. Je-li jedním z jednacích dnů schůze Sněmovny

čtvrtek, zařadí se na tento den bod "Ústní interpelace". Nejedná-li

Sněmovna ve čtvrtek, ústní interpelace a bod odpovědi na písemné

interpelace se do pořadu schůze nezařadí. Jsou-li jednacími dny schůze

Sněmovny středa a pátek, zařadí se na tyto dny třetí čtení návrhů

zákonů. Lhůta stanovená v § 95 odst. 1 musí být zachována. O zařazení

třetího čtení na jiné jednací dny rozhodne Sněmovna. O návrhu na

zařazení třetího čtení na jiné jednací dny nemůže Sněmovna hlasovat,

vznesou-li proti němu námitku nejméně dva poslanecké kluby.



(5) Výbor, poslanecký klub nebo poslanec mohou navrhnout změnu nebo

doplnění pořadu. O pořadu, popřípadě návrhu na jeho změnu nebo doplnění

rozhodne Sněmovna hlasováním bez rozpravy.



(6) V průběhu schůze může Sněmovna hlasováním bez rozpravy přesunout

bod schváleného pořadu, schválený pořad změnit nebo doplnit. Přednesení

návrhu nesmí překročit pět minut; toto omezení se nevztahuje na

poslance uvedené v § 67. Pro odnětí slova platí obdobně ustanovení o

faktické poznámce (§ 60). Schválený pořad lze během schůze Sněmovny

rozšiřovat jen výjimečně. Návrh na doplnění schváleného pořadu schůze

Sněmovny nelze projednat, vznesou-li proti němu námitku nejméně dva

poslanecké kluby nebo 20 poslanců.



(7) Byla-li schůze svolána podle § 51 odst. 4 nebo 5, rozhodne Sněmovna

pouze o pořadu uvedeném v žádosti. Ustanovení odstavce 4 věty druhá a

třetí o zařazení písemných a ústních interpelací a odstavců 5 a 6 o

změně pořadu se v těchto případech nepoužijí. V těchto případech se

rovněž nepoužijí ustanovení § 97 odst. 3 věta první o předložení návrhu

zákona zamítnutého Senátem, § 97 odst. 4 věta první o předložení návrhu

zákona vráceného Senátem s pozměňovacími návrhy a § 98 odst. 2 věta

druhá o předložení zákona vráceného prezidentem republiky.



(8) Sněmovna může v průběhu schůze hlasováním bez rozpravy sloučit

rozpravu ke dvěma nebo více bodům pořadu. Může též přerušit

projednávání bodu pořadu a další jednání o něm odročit.



(9) Předseda poslaneckého klubu a předsedající mohou navrhnout

přerušení schůze Sněmovny. O takovém návrhu rozhodne Sněmovna bez

rozpravy.



§ 55



Usnese-li se na tom Sněmovna, je člen vlády povinen dostavit se osobně

na schůzi Sněmovny.



§ 56



(1) Schůze Sněmovny je zpravidla veřejná. Na návrh vlády nebo poslance

se může Sněmovna usnést, že schůze nebo její část je neveřejná, zejména

jsou-li na pořad schůze zařazeny utajované otázky související s obranou

nebo bezpečností státu nebo jiné závažné utajované skutečnosti.

Projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu, návrhu státního

závěrečného účtu, návrhů daňových zákonů a návrhů zákonů o poplatcích

je vždy veřejné.



(2) Schůze Sněmovny nebo její části, která byla prohlášena za

neveřejnou, se mohou kromě poslanců zúčastnit prezident republiky a

členové vlády; jiné osoby se mohou takové schůze zúčastnit nebo být

přítomny v jednacím sále anebo na místech vyhrazených pro hosty,

veřejnost a zástupce sdělovacích prostředků jen se souhlasem Sněmovny.

O účasti a přítomnosti jiných osob na schůzi rozhodne Sněmovna

hlasováním bez rozpravy.



§ 57



(1) Projednávání bodu pořadu, k němuž má sloužit jako podklad sněmovní

tisk, se zahájí, byl-li všem poslancům takový podklad včas doručen.

Sněmovní tisk, nejde-li o návrh zákona, se poslanci doručí nejméně 24

hodin před jeho projednáváním. Nebyla-li tato lhůta dodržena, může

poslanec navrhnout odročení jednání o takovém bodu pořadu. O návrhu na

odročení jednání rozhodne Sněmovna hlasováním bez rozpravy.



(2) Bod jednání zařazený na pořad schůze Sněmovny uvede zpravidla

navrhovatel. Za Senát, vládu a zastupitelstvo vyššího územního

samosprávného celku mohou jednat jen jejich členové, kteří byli takovým

jednáním zvlášť pověřeni. Jde-li o návrh skupiny poslanců odůvodní ho

poslanec, který je jejím členem a kterého tím tato skupina pověří.



(3) Po navrhovateli vystoupí zpravodaj, který informuje o obsahu

projednávané věci a výsledcích jednání výboru. Jde-li o věc, kterou

výbor neprojednával, nebo nebyl-li zpravodaj výborem určen, určí

zpravodaje Sněmovna. Poslanec, jehož se návrh týká, musí s takovým

návrhem vyslovit souhlas. Projednalo-li věc více výborů, vystoupí

zpravodajové zúčastněných výborů, pokud se výbory nedohodly na

společném zpravodaji.



§ 58



(1) Po vystoupení zpravodaje zahájí předsedající rozpravu. Nejprve se

koná rozprava všeobecná a poté rozprava podrobná. Během všeobecné

rozpravy lze podat návrh na odročení, zamítnutí, odkázání jinému orgánu

Sněmovny a návrh jiné předlohy. Během podrobné rozpravy lze předkládat

návrhy na odročení, zamítnutí, odkázání jinému orgánu Sněmovny, návrhy

jiné předlohy, návrhy pozměňovací a návrhy eventuální, dodatečné a

podmíněné (§ 63 odst. 1).



(2) Poslanci se hlásí do rozpravy písemně, a to buď před zahájením

schůze u předsedy Sněmovny nebo v průběhu schůze u předsedajícího až do

ukončení rozpravy. Poslanci se mohou do rozpravy přihlásit i zdvižením

ruky. Písemné přihlášky mají přednost.



(3) Při zahájení rozpravy oznámí předsedající přihlášené řečníky. Slovo

uděluje v pořadí, ve kterém se o ně písemně přihlásili, a poté ostatním

přihlášeným. Zpravodaji udělí slovo během rozpravy, kdykoli o to

požádá. Řečníkovi, pověřenému přednést k věci stanovisko poslaneckého

klubu, se udělí slovo kdykoli až do ukončení rozpravy. Při udělování

slova upozorní předsedající dalšího řečníka na to, že jeho vystoupení

bude následovat. Slova se smí ujmout jen ten, komu je předsedající

udělí.



(4) Kdo není přítomen v jednacím sále v okamžiku, kdy je mu uděleno

slovo, ztrácí pořadí. Není-li přítomen ani bezprostředně před ukončením

rozpravy, jeho přihláška propadá.



(5) Chce-li se rozpravy zúčastnit předsedající, předá řízení schůze.



§ 59



(1) Sněmovna se může k projednávanému bodu usnést bez rozpravy na

omezení řečnické doby, která nesmí být kratší než deset minut. Omezení

řečnické doby se nevztahuje na poslance pověřeného přednést k věci

stanovisko poslaneckého klubu.



(2) Sněmovna se může bez rozpravy usnést, že k téže věci může poslanec

vystoupit nejvýše dvakrát.



(3) Poslanec se v rozpravě neobrací přímo na jiné poslance a případné

dotazy na ně klade prostřednictvím předsedajícího.



(4) Poslanec má mluvit k projednávané věci. Odchyluje-li se od ní nebo

překročí stanovenou řečnickou lhůtu, může na to předsedající poslance

upozornit a volat jej k věci. Vybočuje-li poslanec svým projevem z mezí

slušnosti, může jej předsedající volat k pořádku. Nevedlo-li dvojí

upozornění k nápravě, může mu slovo odejmout. O námitkách poslance

proti rozhodnutí o odnětí slova rozhodne Sněmovna bez rozpravy.



§ 60



(1) Poslanec se může přihlásit k faktické poznámce, kterou reaguje na

průběh rozpravy. Za faktickou poznámku se považuje i procedurální návrh

týkající se způsobu projednávání některého bodu pořadu. Nelze v ní však

uplatňovat věcná stanoviska k projednávané otázce. Poslanec, který se

přihlásil k faktické poznámce, dostane slovo přednostně, avšak bez

přerušení toho, kdo právě mluví.



(2) Přednesení faktické poznámky ani případná odpověď na faktickou

poznámku jiného poslance nesmí překročit dvě minuty.



(3) Nejde-li o faktickou poznámku nebo odpověď na takovou poznámku

anebo překročí-li poslanec dobu k jejich přednesení, může mu

předsedající slovo odejmout. Rozhodnutí předsedajícího o odnětí slova

podle předchozí věty je konečné.



§ 61



Řečník nesmí být nikým přerušován, s výjimkou oprávnění předsedajícího

podle § 59 odst. 4 a § 60 odst. 3.



§ 62



Opustí-li předsedající předsednický stůl, je schůze přerušena.



§ 63



(1) Poslanec může v rozpravě podávat k projednávané věci návrhy. Mají

se vztahovat k určité věci projednávaného bodu a má z nich být zřejmé,

na čem se má Sněmovna usnést. Předsedající může požádat poslance, aby

svůj návrh zpřesnil nebo jej předložil písemně. Návrhy jsou:



1. Návrh na odročení



a) návrhem na odročení navrhuje poslanec, aby projednávaný návrh nebyl

rozhodnut ihned, ale aby se o něm jednalo buď v době pozdější,

vyjádřené určitým časovým údajem, nebo podmínkou, která musí být

nejprve splněna, anebo aby jednání bylo odročeno na dobu neurčitou,



b) k tomuto návrhu lze podávat pozměňovací návrhy ke lhůtě jeho

odročení nebo podmínce, která má být splněna před projednáváním návrhu,



c) návrh lze revokovat, pokud byl přijat. Návrh na revokaci může podat

jen ten, kdo pro návrh hlasoval.



2. Návrh na zamítnutí



a) přijetí návrhu na zamítnutí má za následek, že projednávaný návrh

již nebude předmětem rozpravy ani hlasování,



b) k tomuto návrhu nelze podávat pozměňovací návrhy,



c) přijatý návrh nelze revokovat.



3. Návrh na odkázání jinému orgánu Sněmovny



a) tímto návrhem je projednávaný návrh předán k posouzení některému

orgánu Sněmovny. Součástí návrhu je lhůta, do které určený orgán

odkázaný návrh projedná,



b) k tomuto návrhu lze podávat pozměňovací návrhy, a to k orgánu, jemuž

má být návrh odkázán, a ke lhůtě stanovené k projednání,



c) přijatý návrh nelze revokovat. Lze však navrhnout, aby byl návrh

vrácen zpět Sněmovně, nedodržel-li určený orgán lhůtu stanovenou pro

předložení stanoviska.



4. Návrh jiné předlohy



a) je-li předloženo v téže věci několik předloh návrhu zákona nebo

usnesení Sněmovny, rozhodne Sněmovna, kterou předlohu bude projednávat,



b) přijatý návrh nelze revokovat. Pokud však projednávaná předloha ve

znění pozměňovacích návrhů není přijata, lze navrhnout, aby se

projednávala další předloha z předloh dříve zamítnutých.



5. Návrh pozměňovací



a) pozměňovacím návrhem se vypouštějí, rozšiřují nebo mění některé

části původního návrhu,



b) k pozměňovacímu návrhu lze podávat další pozměňovací návrhy.

Pozměňovací návrhy k dalším pozměňovacím návrhům nejsou přípustné,



c) přijatý návrh lze revokovat, pokud byl přijat. Návrh na revokaci

může podat jen ten, kdo pro návrh hlasoval.



6. Návrh eventuální, dodatečný, podmíněný



a) pokud se v rozpravě ukáže, že rozhodnutí projednávané věci vyžaduje

rozhodnutí i v jiné otázce, je možné předložit návrh eventuální.

Dodatečným návrhem se rozšiřuje nebo doplňuje původní návrh, pokud tak

nelze učinit návrhem pozměňovacím. Schválením podmíněného návrhu se

podmiňuje platnost usnesení splněním nebo nesplněním určité podmínky.

Podmíněný návrh nelze přijmout při schvalování návrhů zákonů,



b) navrhovatel uvede, o jaký druh návrhu jde, a jen předsedající schůze

může označení návrhu zpochybnit; v pochybnostech rozhodne Sněmovna

hlasováním,



c) k návrhům uvedeným v písmenu a) lze podávat pozměňovací návrhy,



d) přijatý návrh lze revokovat, pokud byl přijat. Návrh na revokaci

může podat jen ten, kdo pro návrh hlasoval.



7. Návrh na vypuštění části návrhu



a) tímto návrhem se vypouští celá část návrhu, po které se návrh

projednává, například oddíl, paragraf, odstavec apod.,



b) k návrhu lze podávat pozměňovací návrhy na rozsah vypuštění části

návrhu,



c) přijatý návrh lze revokovat, pokud byl přijat. Návrh na revokaci

může podat jen ten, kdo pro návrh hlasoval.



(2) Jestliže je v rozpravě přednesen návrh, může poslanec nebo

navrhovatel navrhnout přerušení projednávané věci až do doby, kdy k

přednesenému návrhu zaujme stanovisko výbor určený Sněmovnou nebo

poslanecké kluby. Současně může navrhnout, kdy má být projednávání

přerušeno. O návrhu na přerušení projednávání rozhodne Sněmovna a

současně může určit lhůtu, do kdy jí určený výbor předloží stanovisko k

přednesenému návrhu.



(3) Poslanec může podat návrh písemně, pokud v rozpravě odkáže na

stejnopis návrhu zveřejněný v elektronické podobě a současně předá

návrh v listinné podobě zpravodaji a předsedajícímu.



§ 64



Navrhovatel může vzít svůj návrh zpět do ukončení rozpravy. Pro

zpětvzetí návrhu zákona platí ustanovení § 86 odst. 6.



§ 65



(1) Poslanci mají právo mluvit a předkládat návrhy ve svém mateřském

jazyce. Nemluví-li poslanec česky, tlumočí se jeho projev do českého

jazyka, pokud o to alespoň jeden poslanec požádá. Písemné návrhy

předložené v jiném než českém jazyce se přeloží do českého jazyka.



(2) Nemluví-li jiný řečník česky, postupuje se podle předchozího

odstavce obdobně.



§ 66



(1) Předsedající rozpravu ukončí, nejsou-li do rozpravy přihlášeni

další řečníci.



(2) Po ukončení rozpravy udělí předsedající závěrečné slovo

navrhovateli a zpravodaji. Navrhovatel i zpravodaj se mohou závěrečného

slova vzdát.



(3) Sněmovna se může usnést bez rozpravy na opětovném otevření

rozpravy, a to do zahájení hlasování o závěrečném usnesení. Rozprava je

znovu zahájena též tehdy, ujme-li se slova před hlasováním o závěrečném

usnesení člen vlády. Pro ukončení nově zahájené rozpravy platí

ustanovení odstavce 2 obdobně.



§ 67



Kdykoli o to požádají, udělí se slovo



a) prezidentu republiky,



b) členovi vlády,



c) předsedovi a místopředsedům Sněmovny,



d) předsedovi poslaneckého klubu,



e) poslanci, který je předsedou politické strany nebo politického

hnutí, k nimž příslušejí poslanci, kteří jsou členy poslaneckého klubu

ustaveného na začátku volebního období (§ 77 odst. 1 a 5).



§ 68



Zápisy o schůzích Sněmovny



(1) O schůzi Sněmovny se pořizuje zápis, v němž se uvede pořad schůze,

kdo schůzi řídil, jaké návrhy byly podány, kteří řečníci vystoupili v

rozpravě, počet přítomných poslanců a přehled výsledků hlasování.

Součástí zápisu jsou úplné texty předložených písemných návrhů,

přijatých usnesení, prohlášení a jiných dokumentů, které byly předmětem

jednání. Bylo-li hlasování veřejné a byla vyhotovena informace o

výsledku hlasování (§ 76 odst. 2), připojí se taková informace k

zápisu.



(2) Zápis po jeho ověření ověřovatelem schvaluje a podepisuje předseda

Sněmovny nejpozději do 15 dnů od skončení schůze. Schválený zápis je

autentickým záznamem o schůzi a odevzdá se k uložení společně s

přílohami nejpozději do dvou měsíců od skončení schůze.



(3) O schůzi Sněmovny se pořizuje Těsnopisecká zpráva podávající přesný

průběh jednání. Každý řečník může nejpozději do deseti pracovních dnů

od skončení schůze ověřit správnost záznamu své řeči. Přitom navrhne

opravu gramatických chyb a nedostatků, které vznikly při pořizování

záznamu. Nesmí však měnit jazyk, obsah a smysl svého vystoupení. Pokud

řečník neověří přepis těsnopiseckého záznamu ve stanovené lhůtě,

považuje se záznam za ověřený. O návrzích oprav rozhodují ověřovatelé.

Případný spor rozhodne s konečnou platností předseda Sněmovny.



(4) Ze schůze Sněmovny se pořizuje též zvukový záznam, který se uchová

nejméně po dobu šesti měsíců.



(5) O neveřejných jednáních se pořizuje Těsnopisecká zpráva jen tehdy,

jestliže se na tom Sněmovna usnese; v takovém případě Sněmovna též

rozhodne, zda má být Těsnopisecká zpráva zveřejněna, a stanoví rozsah a

způsob zveřejnění.



ČÁST OSMÁ



HLASOVÁNÍ VE SNĚMOVNĚ A JEJÍCH ORGÁNECH



Hlasování na schůzích Sněmovny



§ 69



(1) Poslanci se přidělí identifikační karta, která mu umožňuje hlasovat

hlasovacím zařízením. Poslanci může být prostřednictvím předsedajícího

vydána náhradní identifikační karta. Předsedající zároveň tuto

skutečnost oznámí Sněmovně.



(2) Poslanec se po vstupu do jednacího sálu přihlásí prostřednictvím

hlasovacího zařízení. Při odchodu z jednacího sálu se odhlásí.



(3) Pro hlasování hlasovacím zařízením se považuje za přítomného

poslanec, který je v jednacím sále přítomen a v intervalu stanoveném

pro hlasování je prostřednictvím hlasovacího zařízení přihlášen. Má-li

předsedající schůze pochybnost o správnosti počtu přihlášených poslanců

v jednacím sále nebo navrhne-li to kterýkoli poslanec, může přihlášení

zrušit a vyzvat je, aby se přihlásili znovu.



(4) Při hlasování hlasovacími lístky se za přítomné považují poslanci,

kteří obdrželi hlasovací lístky.



(5) Sněmovna rozhoduje o každém návrhu hlasováním. Hlasování řídí

předsedající schůze. Je povinen upozornit, že bude přikročeno k

hlasování.



(6) Předsedající dá hlasovat nejprve pro návrh a poté proti návrhu.



§ 70



(1) Sněmovna je způsobilá se usnášet za přítomnosti alespoň jedné

třetiny všech poslanců.



(2) K platnému usnesení Sněmovny je třeba souhlasu nadpoloviční většiny

přítomných poslanců, nestanoví-li Ústava jinak.



(3) K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní

smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 Ústavy^8) je třeba souhlasu

třípětinové většiny všech poslanců.



(4) K přijetí usnesení o vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného

stavu a k přijetí usnesení o souhlasu s vysláním ozbrojených sil České

republiky mimo území České republiky nebo s pobytem ozbrojených sil

jiných států na území České republiky, jakož i k přijetí usnesení o

účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace,

jíž je Česká republika členem^9), je třeba souhlasu nadpoloviční

většiny všech poslanců. Souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců je

dále třeba při hlasování Sněmovny o návrhu zákona zamítnutého

Senátem,^10) při hlasování Sněmovny o zákonu vráceném prezidentem

republiky^11) a při hlasování Sněmovny o vyslovení nedůvěry vládě.^12)



(5) K vyslovení souhlasu s podáním ústavní žaloby proti prezidentu

republiky k Ústavnímu soudu pro velezradu nebo pro hrubé porušení

Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku je třeba souhlasu

třípětinové většiny všech poslanců. Nevysloví-li Sněmovna souhlas do 3

měsíců ode dne, kdy o něj Senát požádal, platí, že souhlas nebyl

dán^12a).



§ 71



Své vnitřní poměry a podrobnější pravidla svého jednání upravuje

Sněmovna usnesením. Návrh takového usnesení se doručí všem poslancům

nejméně 24 hodin před hlasováním o něm.



§ 72



(1) Po ukončení rozpravy oznámí zpravodaj, v jakém pořadí se bude o

návrzích hlasovat. Je-li po-dáno více návrhů, hlasuje se v pořadí, v

jakém byly předloženy, a to postupně podle skupin:



1. návrh na odročení,



2. návrh na zamítnutí,



3. návrh na odkázání jinému orgánu Sněmovny,



4. návrh jiné předlohy,



5. návrh pozměňovací,



6. návrh eventuální, dodatečný, podmíněný,



7. návrh na vypuštění části návrhu.



(2) Je-li podáno více návrhů na úpravu téže věci pouze z hlediska

množství, času, osoby nebo místa, zjistí se nejdříve počty poslanců

podporujících jednotlivé návrhy a poté se o nich hlasuje v pořadí podle

počtu podporujících hlasů.



(3) Vylučuje-li přijatý návrh další návrh, o tomto dalším návrhu se již

nehlasuje. Dojde-li ke sporu, rozhodne Sněmovna.



(4) Před hlasováním se zopakuje přesné znění návrhu, pokud nebyl podán

písemně. Zpravodaj může upozornit na souvislost s jinými návrhy.



(5) Sněmovna se může usnést, že se budou projednávat jednotlivé části

návrhu, o nichž se bude hlasovat odděleně. Po odděleném hlasování o

částech návrhu nebo po přijetí a odmítnutí pozměňovacích návrhů se

hlasuje na závěr o návrhu jako o celku.



§ 73



Způsoby hlasování



Hlasuje se veřejně nebo tajně. O zákonech lze hlasovat jen veřejně.

Způsob hlasování, není-li určen zákonem, navrhne předsedající.



§ 74



Veřejné hlasování



(1) Veřejně se hlasuje hlasovacím zařízením a zdvižením ruky,

nestanoví-li zákon jinak nebo neusnese-li se Sněmovna na jiném způsobu

veřejného hlasování.



(2) Při hlasování hlasovacím zařízením hlasuje poslanec pro návrh nebo

proti návrhu tím, že stiskne tlačítko hlasovacího zařízení kdykoli v

intervalu stanoveném pro hlasování a zvedne ruku. Jiné projevy poslance

se považují za zdržení se hlasování.



(3) Dojde-li k poruše hlasovacího zařízení, musí se hlasování opakovat.

Nelze-li poruchu neprodleně odstranit, rozhodne Sněmovna o jiném

způsobu hlasování.



(4) Při hlasování podle jmen se čtou poslanci v abecedním pořadí

počínaje poslancem, kterého vylosuje předsedající. Vyvolaný poslanec se

vysloví "pro návrh" nebo "proti návrhu", a zdržuje-li se hlasování,

řekne "zdržuji se". Předsedající každou odpověď opakuje. Jiný projev

poslance se považuje za zdržení se hlasování.



(5) Nepoužije-li se hlasovacího zařízení, hlasuje se zpravidla

zdvižením ruky. Výsledky takového hlasování zjišťují skrutátoři, které

určí vedoucí Kanceláře. O námitkách proti osobě skrutátora rozhodne

Sněmovna bez rozpravy.



§ 75



Tajné hlasování



(1) Tajně se hlasuje hlasovacími lístky. Tajným hlasováním se volí

předseda, místopředsedové Sněmovny, předsedové výborů a komisí; v

dalších případech se hlasuje tajně, stanoví-li tak zvláštní zákon nebo

usnese-li se na tom Sněmovna.



(2) Za počet přítomných poslanců při tajném hlasování se považuje počet

vydaných hlasovacích lístků.



§ 76



Výsledky hlasování



(1) Předsedající nebo jiná osoba, stanoví-li tak zákon, vyhlásí vždy

výsledek hlasování tak, že uvede pořadové číslo hlasování, sdělí počet

přítomných poslanců, počet hlasů odevzdaných pro návrh a proti návrhu a

ohlásí, zda byl návrh přijat.



(2) Hlasovací zařízení vytiskne o výsledku hlasování informaci, z níž

je patrno, jak který poslanec hlasoval.



(3) Informace o výsledku hlasování se zveřejní v elektronické podobě.

To neplatí, jde-li o schůzi neveřejnou nebo její neveřejnou část.



(4) Je-li výsledek veřejného hlasování o procedurálním návrhu zcela

zřejmý, není třeba zjišťovat přesné počty hlasů. To neplatí,

požaduje-li byť i jen jediný poslanec, aby bylo postupováno podle

odstavce 1.



(5) Každý poslanec může vznést při hlasování nebo bezprostředně po něm

námitku proti průběhu nebo výsledku hlasování. O takové námitce

rozhodne Sněmovna bez rozpravy.



(6) Vyhoví-li Sněmovna námitce, musí se hlasování opakovat. Pokud se v

takovém případě nehlasuje hlasovacím zařízením, požádá předsedající

ověřovatele schůze Sněmovny, aby hlasy sečetli a zjistili výsledky

hlasování.



ČÁST DEVÁTÁ



POSLANECKÉ KLUBY



§ 77



(1) Poslanci se mohou sdružovat v poslaneckých klubech, a to podle

příslušnosti k politickým stranám a politickým hnutím (dále jen

"politická strana"), za něž kandidovali ve volbách. Poslanci

příslušející k jedné politické straně mohou vytvořit pouze jeden

poslanecký klub. Slučování klubů je přípustné.



(2) V průběhu volebního období může být ustaven nový poslanecký klub,

složený z poslanců příslušných k jiné politické straně, než za jakou

byli zvoleni ve volbách, nebo nový klub poslanců, kteří se v průběhu

volebního období stali nezávislými poslanci. K ustavení klubu podle

věty první je třeba nejméně deseti poslanců. Na takto ustavený klub se

nevztahují ustanovení § 78 odst. 2 a 3. Klesne-li během volebního

období počet členů klubu pod tuto hranici, klub se ruší. Poslanci,

kteří byli členy zrušeného klubu, se mohou stát členy jiného klubu nebo

zůstat bez členství v poslaneckém klubu.



(3) Poslanecký klub ustavený podle odstavce 2 nemá nárok na poměrné

zastoupení v orgánech Sněmovny, pokud Sněmovna nerozhodne jinak.



(4) Poslanec může být členem jen jednoho poslaneckého klubu.



(5) K ustavení poslaneckého klubu na začátku nového volebního období

jsou oprávněni poslanci zvolení do Sněmovny za samostatně kandidující

politickou stranu. K ustavení klubu podle věty první je třeba nejméně

tří poslanců.



(6) O ustavení poslaneckého klubu se sepíše zápis, který podepíší

všichni ustavující členové klubu.



(7) Poslanecký klub po svém ustavení písemně oznámí sekretariátu

předsedy Sněmovny název klubu, jméno a příjmení jeho předsedy, jména a

příjmení místopředsedů a pořadí, v němž předsedu klubu ve Sněmovně a

jejích orgánech v jeho nepřítomnosti zastupují, a jmenný seznam jeho

dalších členů. K oznámení připojí zápis o ustavení klubu. Během

volebního období oznámí též jména poslanců, kteří přestali být členy

klubu nebo se stali jeho novými členy. Vystoupení z klubu může

předsedovi Sněmovny oznámit písemně i poslanec, jehož se vystoupení

týká.



(8) Jménem poslaneckého klubu jedná jeho předseda. V případě

nepřítomnosti předsedy jedná jménem poslaneckého klubu a vykonává práva

předsedy podle tohoto zákona místopředseda.



§ 78



(1) Poslanecké kluby jsou oprávněny používat ke své činnosti místnosti

v prostorách Sněmovny včetně potřebných technických prostředků.

Podrobnosti může stanovit Sněmovna usnesením.



(2) Na úhradu nákladů se poslaneckým klubům poskytuje příspěvek z

rozpočtu Sněmovny, a to v závislosti na počtu poslanců, kteří jsou

členy jednotlivých klubů. Pravidla hospodaření poslaneckých klubů s

tímto příspěvkem obsahující jeho výši, podmínky poskytování, pravidla

pro jeho čerpání a způsob vedení evidence, vyúčtování a kontroly

navrhne pro každý kalendářní rok organizační výbor a schvaluje

Sněmovna.



(3) Poslanecké kluby vedou stanoveným způsobem evidenci o poskytnutých

příspěvcích. Usnese-li se na tom organizační výbor, předloží mu

poslanecké kluby průběžnou evidenci a vyúčtování.



(4) Schválená výše příspěvku se pro poslanecké kluby nevládních

politických stran násobí koeficientem 1,3 a poskytuje se v upravené

výši.



ČÁST DESÁTÁ



SPOLEČNÁ SCHŮZE SNĚMOVNY A SENÁTU



§ 79



(1) Předseda Poslanecké sněmovny svolává společnou schůzi komor

Parlamentu.



(2) Pro jednání společné schůze komor platí tento zákon.



§ 80



zrušen



§ 81



Předseda Sněmovny svolá po zvolení prezidenta republiky společnou

schůzi Sněmovny a Senátu, na níž prezident republiky složí slib do

rukou předsedy Senátu.



ČÁST JEDENÁCTÁ



JEDNÁNÍ O DŮVĚŘE VLÁDĚ



Žádost vlády o vyslovení důvěry



§ 82



(1) Po jmenování vlády zařadí předseda Sněmovny na pořad nejbližší

schůze Sněmovny žádost vlády o vyslovení důvěry tak, aby mohla být

projednána nejpozději do 30 dnů od jmenování vlády.



(2) K žádosti vlády se Sněmovna usnese, zda vyslovuje vládě důvěru.



§ 83



(1) Vláda může předložit Sněmovně žádost o vyslovení důvěry.



(2) Vláda je oprávněna žádat, aby Sněmovna skončila projednávání

vládního návrhu zákona do tří měsíců od jeho předložení, pokud s tím

spojí žádost o vyslovení důvěry.



(3) Požádá-li vláda o vyslovení důvěry podle odstavce 1, svolá předseda

Sněmovnu tak, aby žádost byla projednána do 14 dnů po jejím předložení.



§ 84



Návrh na vyslovení nedůvěry vládě



Návrh na vyslovení nedůvěry vládě může podat písemně nejméně 50

poslanců. K projednání takového návrhu svolá předseda neprodleně schůzi

Sněmovny.



§ 85



Žádost o vyslovení důvěry a návrh na vyslovení nedůvěry vládě



(1) O žádosti vlády o vyslovení důvěry nebo o návrhu na vyslovení

nedůvěry vládě se neprodleně vyrozumí poslanecké kluby a výbory. Po

rozpravě se přistoupí k hlasování podle jmen.



(2) K přijetí usnesení o vyslovení důvěry vládě je třeba souhlasu

nadpoloviční většiny přítomných poslanců. K přijetí usnesení, kterým se

vyslovuje vládě nedůvěra, je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech

poslanců.



(3) Odepře-li Sněmovna vyslovit vládě důvěru nebo jí vysloví nedůvěru,

oznámí to předseda Sněmovny prezidentu republiky.



ČÁST DVANÁCTÁ



JEDNÁNÍ O NÁVRZÍCH ZÁKONŮ



Podávání návrhů zákonů



§ 86



(1) Návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda

nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku (dále jen

"navrhovatel"). Za Senát, vládu a zastupitelstvo vyššího územního

samosprávného celku mohou jednat jen jejich členové, kteří byli takovým

jednáním zvlášť pověřeni. Jde-li o návrh skupiny poslanců, odůvodní ho

poslanec, který je jejím členem a kterého tím tato skupina pověří.



(2) Návrh zákona musí obsahovat přesné znění toho, na čem se má

Sněmovna usnést.



(3) Součástí návrhu zákona je důvodová zpráva, která odůvodňuje

principy nové právní úpravy. Zhodnotí se v ní platný právní stav a

vysvětlí nezbytnost nové úpravy v jejím celku (obecná část) i

jednotlivá ustanovení (zvláštní část). Důvodová zpráva obsahuje též

předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované úpravy, zejména

nároky na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí a zhodnocení souladu

návrhu zákona s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a s

ústavním pořádkem České republiky.



(4) Má-li být k zákonu vydán prováděcí předpis, může si organizační

výbor vyžádat od navrhovatele jeho návrh. Návrh takového předpisu

předloží navrhovatel vždy, má-li nabýt účinnosti současně se zákonem.



(5) Jde-li o návrh novely zákona, návrh se předkládá se zněním platného

zákona nebo jeho části, jíž se novelizace týká, s vyznačením

navrhovaných změn a doplnění.



(6) Navrhovatel může vzít návrh zákona zpět až do zahájení rozpravy ve

třetím čtení návrhu zákona. Poté může vzít takový návrh zpět jen se

souhlasem Sněmovny.



§ 87



(1) Návrh zákona se předkládá předsedovi Sněmovny. Ten jej postoupí

organizačnímu výboru.



(2) Návrh zákona se doručí všem poslancům. Pokud není navrhovatelem

vláda, předseda Sněmovny ji požádá, aby se do 30 dnů od doručení

žádosti k návrhu svým stanoviskem vyjádřila.



(3) Vláda zasílá své stanovisko k návrhu zákona předsedovi Sněmovny.



§ 88



(1) Po vyjádření vlády k návrhu zákona, nebo nevyjádří-li se vláda k

takovému návrhu do 30 dnů od doručení žádosti, doporučí do 15 dnů

organizační výbor předsedovi Sněmovny zařadit předložený návrh zákona

se stanoviskem vlády, bylo-li předloženo včas, do návrhu pořadu schůze

Sněmovny. Současně navrhne, který výbor má být garanční, popřípadě

kterému dalšímu výboru nebo výborům má být návrh přikázán, a určí

zpravodaje pro prvé čtení.



(2) Předseda Sněmovny přihlédne k doporučení organizačního výboru a

rozhodne o zařazení návrhu zákona do návrhu pořadu nejbližší schůze

Sněmovny.



(3) Nesplní-li organizační výbor včas povinnosti uvedené v odstavci 1,

zařadí předseda návrh zákona do návrhu pořadu schůze Sněmovny bez

doporučení organizačního výboru, určí zpravodaje pro prvé čtení a

navrhne, který výbor má být garanční, popřípadě kterému dalšímu výboru

nebo výborům má být návrh zákona přikázán.



§ 89



Návrh zákona se stanoviskem vlády, bylo-li předloženo včas, se doručí

poslancům a poslaneckým klubům nejméně deset dnů před schůzí Sněmovny,

na které má dojít k jeho prvému čtení.



Prvé čtení návrhu zákona



§ 90



(1) Návrh zákona uvede navrhovatel; po něm vystoupí zpravodaj, kterého

určí organizační výbor nebo předseda Sněmovny (§ 88). Po vystoupení

navrhovatele a zpravodaje se koná obecná rozprava.



(2) Navrhovatel může, současně s návrhem zákona, navrhnout Sněmovně,

aby s návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvém čtení. Odůvodnění

takového návrhu musí být uvedeno v důvodové zprávě. V případě, že

důvodem je provedení závazků vyplývajících ze smluv, kterými je Česká

republika vázána, předloží předkladatel k návrhu český překlad úplného

znění těch právních norem, které mají být provedeny.



(3) Návrh podle odstavce 2 nelze projednat, vznesou-li proti němu před

ukončením obecné rozpravy námitku nejméně 2 poslanecké kluby nebo 50

poslanců, anebo jde-li o návrh ústavního zákona, návrh zákona o státním

rozpočtu nebo mezinárodní smlouvu podle čl. 10 Ústavy.



(4) Návrh nelze projednat na schůzi, o jejímž svolání nebyli poslanci

vyrozuměni podle § 51 odst. 6.



(5) Byl-li podán návrh podle odstavce 2, rozhodne Sněmovna po skončení

obecné rozpravy, zda bude v jednání pokračovat tak, aby mohla s návrhem

zákona vyslovit souhlas již v prvém čtení. Jestliže Sněmovna takový

návrh schválí, zahájí předsedající o návrhu zákona podrobnou rozpravu.



(6) V podrobné rozpravě podle odstavce 5 nelze podat pozměňovací nebo

jiné návrhy a lze pouze navrhnout opravu data účinnosti v návrhu zákona

a jeho legislativně technických, gramatických, písemných nebo tiskových

chyb. Na závěr prvého čtení se Sněmovna usnese po závěrečném vystoupení

navrhovatele a zpravodaje, zda s návrhem zákona vyslovuje souhlas.



(7) Nebyl-li podán návrh podle odstavce 2 nebo Sněmovna takový návrh

neschválila anebo nevyslovila souhlas s návrhem zákona podle odstavce

6, může se Sněmovna usnést, že vrátí návrh zákona navrhovateli k

dopracování nebo že jej zamítne. Nerozhodne-li tak, přikáže návrh

zákona k projednání garančnímu výboru, popřípadě dalšímu výboru nebo

výborům, a to podle návrhu organizačního výboru nebo předsedy Sněmovny.

Kterýkoli z poslanců může podat jiný návrh na přikázání; o takovém

návrhu rozhodne Sněmovna bez rozpravy. Byl-li návrh zákona přikázán

garančnímu výboru k projednání, nelze jej již vrátit navrhovateli k

dopracování.



§ 91



(1) Lhůta pro projednání návrhu zákona ve výboru je 60 dnů od

rozhodnutí o jeho přikázání výboru k projednání.



(2) Lhůtu uvedenou v odstavci 1 může Sněmovna zkrátit až o 30 dnů.

Zkrátit takovou lhůtu o více než 30 dnů nelze, vznesou-li proti tomu

námitku nejméně 2 poslanecké kluby nebo 50 poslanců.



(3) Lhůtu uvedenou v odstavci 1 může Sněmovna prodloužit až o 20 dnů.

Prodloužit takovou lhůtu o více než 20 dnů lze jen se souhlasem

navrhovatele. Lhůtu, kterou Sněmovna zkrátila podle odstavce 2, nelze

prodloužit.



(4) Výbory, jimž nebyl návrh zákona přikázán k projednání, mohou své

stanovisko k návrhu zákona sdělit Sněmovně a výboru, který návrh zákona

projednává; totéž mohou učinit i jednotliví poslanci.



Druhé čtení návrhu zákona



§ 92



(1) Garanční výbor, popřípadě další výbor nebo výbory, jimž byl návrh

zákona přikázán, předloží po jeho projednání předsedovi Sněmovny

usnesení, v němž zejména doporučí Sněmovně, zda má návrh zákona

schválit či nikoliv. Doporučí-li výbor Sněmovně přijmout k návrhu

zákona pozměňovací návrhy, přesně je formuluje. Nejméně pětinová

menšina všech členů výboru může předložit předsedovi Sněmovny oponentní

zprávu, která má obdobné náležitosti jako usnesení výboru.



(2) Usnesení výboru, popřípadě oponentní zpráva nebo záznam o jednání

výboru se doručí všem poslancům nejméně 24 hodin před zahájením druhého

čtení návrhu zákona.



§ 93



(1) V druhém čtení uvede návrh zákona navrhovatel. Po navrhovateli

vystoupí zpravodaj garančního výboru, popřípadě zpravodajové dalších

výborů s informací o projednání návrhu zákona ve výboru. Pokud výbor

doporučí Sněmovně přijmout k návrhu zákona pozměňovací návrhy,

zpravodaj výboru je odůvodní.



(2) O návrhu zákona se koná obecná rozprava. Po obecné rozpravě může

Sněmovna vrátit návrh zákona garančnímu výboru k novému projednání.



§ 94



(1) Nerozhodla-li Sněmovna podle § 93 odst. 2, že návrh zákona vrací

garančnímu výboru k novému projednání, koná se po obecné rozpravě

rozprava podrobná. Sněmovna se v ní může usnést, že projedná některá

ustanovení návrhu zákona odděleně. Během podrobné rozpravy se

předkládají k návrhu zákona pozměňovací, popřípadě jiné návrhy.

Nejedná-li se o písemný návrh, popřípadě neobsahuje-li písemný návrh

odůvodnění, odůvodní poslanec návrh v podrobné rozpravě.



(2) Souhrn podaných pozměňovacích návrhů, popřípadě jiných návrhů se

doručí všem poslancům.



(3) I po podrobné rozpravě může Sněmovna vrátit návrh zákona garančnímu

výboru k novému projednání.



(4) Pokud zazněl ve druhém čtení návrh na zamítnutí návrhu zákona,

Sněmovna o něm hlasuje ve třetím čtení po ukončení rozpravy (§ 95 odst.

3).



§ 94a



(1) Po druhém čtení projedná návrh zákona garanční výbor a předloží po

jeho projednání předsedovi Sněmovny usnesení, v němž zaujme

doporučující nebo nedoporučující stanovisko k jednotlivým návrhům

předloženým k návrhu zákona a navrhne, v jakém pořadí má Sněmovna o

těchto návrzích ve třetím čtení hlasovat.



(2) Usnesení garančního výboru, popřípadě oponentní zpráva nebo záznam

o jednání výboru se doručí všem poslancům nejméně 24 hodin před

zahájením třetího čtení návrhu zákona.



(3) Nejméně pětinová menšina všech členů garančního výboru může

předložit předsedovi Sněmovny oponentní zprávu, která má obdobné

náležitosti jako usnesení garančního výboru.



(4) Ve druhém čtení může být v podrobné rozpravě podán návrh, aby se

garanční výbor návrhem zákona nezabýval. O takovém návrhu nemůže

Sněmovna hlasovat, vznesou-li proti němu námitku nejméně dva poslanecké

kluby nebo 20 poslanců.



(5) Sněmovna může projednat návrh zákona ve třetím čtení i v případě,

že garanční výbor návrh zákona neprojednal, pokud proti takovému

postupu nevznesou námitku nejméně dva poslanecké kluby nebo 20

poslanců. K námitce se nepřihlédne, pokud ode dne doručení souhrnu

podaných pozměňovacích, popřípadě jiných návrhů poslancům uplynulo více

než 30 dnů.“.



§ 95



Třetí čtení návrhu zákona



(1) Třetí čtení návrhu zákona lze zahájit nejdříve za 14 dnů od

doručení souhrnu podaných pozměňovacích, popřípadě jiných návrhů

poslancům. Lhůtu podle věty první může Sněmovna zkrátit, a to nejvýše

na 7 dnů. Návrh na zkrácení lhůty podle věty první musí být podán ve

druhém čtení v rámci podrobné rozpravy.



(2) Ve třetím čtení se koná rozprava, ve které lze navrhnout pouze

opravu legislativně technických chyb, gramatických chyb, chyb písemných

nebo tiskových, úpravy, které logicky vyplývají z přednesených

pozměňovacích návrhů, popřípadě podat návrh na opakování druhého čtení.



(3) Na závěr třetího čtení Sněmovna nejdříve hlasuje o návrzích na

zamítnutí návrhu zákona vznesených ve druhém čtení, poté o

pozměňovacích, popřípadě jiných návrzích k návrhu zákona. Poté se

sněmovna usnese, zda s návrhem zákona vyslovuje souhlas.



§ 95a



Pro třetí čtení návrhů zákonů se vyčlení ve stanovených jednacích dnech

připadajících na středu a pátek, pokud Sněmovna nerozhodla jinak (§ 54

odst. 4), doba od 9 hodin do 14 hodin. O vyčlenění jiných hodin pro

třetí čtení návrhů zákonů rozhodne Sněmovna. O návrhu na vyčlenění

jiných hodin pro třetí čtení návrhu zákona nemůže Sněmovna hlasovat,

vznesou-li proti takovému návrhu námitku nejméně dva poslanecké kluby.

Ustanovení § 95 odst. 1 tím není dotčeno.



§ 96



(1) Požádá-li vláda, aby Sněmovna skončila projednávání vládního návrhu

zákona do tří měsíců od jeho předložení proto, že vláda s takovou

žádostí spojila žádost o vyslovení důvěry, navrhne organizační výbor

Sněmovně, aby rozhodla o časovém postupu pro projednání takového

zákona; lhůty stanovené v § 89, §91 odst. 1 a 2, § 92 odst. 2 a § 95

odst. 1 musí být zachovány.



(2) Sněmovna rozhodne o návrhu podle odstavce 1 v prvém čtení návrhu

zákona po jeho uvedení navrhovatelem.



Účast Senátu a prezidenta republiky v zákonodárném procesu



§ 97



(1) Návrh zákona, s nímž Sněmovna vyslovila souhlas, zašle její

předseda bez zbytečného odkladu Senátu ve třech stejnopisech v listinné

podobě a stejnopisu v elektronické podobě.



(2) Schválí-li Senát návrh zákona, s nímž vyslovila Sněmovna souhlas,

nebo se k němu do 30 dnů od jeho postoupení neusnese anebo vyjádří

usnesením vůli nezabývat se takovým návrhem, je návrh zákona přijat.



(3) Jestliže Senát návrh zákona usnesením zamítne, předseda jej na

nejbližší schůzi, nejdříve však za deset dnů od doručení poslancům

usnesení předloží Sněmovně, aby o něm hlasovala znovu. Návrh zákona je

přijat, schválí-li jej Sněmovna nadpoloviční většinou všech poslanců.



(4) Jestliže Senát vrátí Sněmovně návrh zákona s pozměňovacími návrhy,

předseda jej na nejbližší schůzi, nejdříve však za deset dnů od

doručení poslancům, předloží Sněmovně znovu, aby o něm hlasovala ve

znění schváleném Senátem; přijme-li Sněmovna usnesení, jímž vysloví

souhlas s návrhem Senátu, je návrh zákona přijat.



(5) Neschválí-li Sněmovna návrh zákona ve znění schváleném Senátem,

hlasuje znovu o návrhu zákona ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu.

Návrh zákona je přijat, schválí-li jej Sněmovna nadpoloviční většinou

všech poslanců.



(6) Při novém projednávání návrhu zákona, který byl Senátem zamítnut

nebo Sněmovně vrácen, nejsou ve Sněmovně přípustné pozměňovací návrhy.



§ 98



(1) Předseda Sněmovny postoupí přijatý zákon prezidentu republiky ve

třech stejnopisech v listinné podobě.



(2) Vrátí-li prezident republiky přijatý zákon Sněmovně do 15 dnů ode

dne, kdy mu byl postoupen, doručí se vrácený zákon a stanovisko

prezidenta poslancům. Předseda předloží vrácený zákon Sněmovně na

nejbližší schůzi, nejdříve však za deset dnů od jeho doručení

poslancům. Pozměňovací návrhy nejsou přípustné. Setrvá-li Sněmovna na

vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí.

Jinak platí, že zákon nebyl přijat.



§ 99



Zákonodárný proces ve stavu legislativní nouze



(1) Za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena

základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu

hrozí značné hospodářské škody, vyhlásí předseda Sněmovny na návrh

vlády stav legislativní nouze na určitou dobu. Sněmovna může stav

legislativní nouze zrušit nebo omezit dobu, na niž byl vyhlášen.



(2) Ve stavu legislativní nouze může předseda Sněmovny na žádost vlády

rozhodnout, že předložený vládní návrh zákona bude projednán ve

zkráceném jednání.



(3) Návrh zákona, který má být projednán ve zkráceném jednání, přikáže

předseda Sněmovny jednomu z výborů a současně stanoví nepřekročitelnou

lhůtu, do které mu má výbor předložit usnesení se stanoviskem k věci.

Výbor v usnesení navrhne, zda se má konat o návrhu zákona obecná

rozprava a o kterých částech se povede rozprava podrobná; navrhne též

lhůtu, do kdy má Sněmovna jednání o návrhu zákona ukončit.



(4) Ve stavu legislativní nouze posoudí Sněmovna před projednáním

návrhu pořadu schůze, zda stav legislativní nouze trvá. Dojde-li k

závěru, že podmínky pro jeho vyhlášení pominuly, stav legislativní

nouze zruší.



(5) Ve stavu legislativní nouze posoudí Sněmovna před projednáváním

vládního návrhu zákona, zda jsou podmínky pro jeho projednání ve

zkráceném jednání. Neshledá-li důvody pro mimořádný postup, návrh

zákona ve zkráceném jednání neprojedná.



(6) Ustanovení § 90 a 91 o prvém čtení návrhu zákona se ve zkráceném

jednání neužijí.



(7) Sněmovna může rozhodnout, že od obecné rozpravy ve druhém čtení

návrhu zákona upouští, a omezit řečnickou dobu až na pět minut. Třetí

čtení návrhu zákona může následovat bezprostředně po čtení druhém.

Ustanovení § 54 odst. 4 věty pátá, šestá a sedmá, § 94a a § 95a se pro

druhé a třetí čtení ve zkráceném jednání nepoužijí.



(8) Sněmovna projedná návrh zákona ve zkráceném jednání i tehdy, když

jí určený výbor nepředloží ve stanovené lhůtě usnesení podle odstavce

3; v takovém případě určí zpravodaje předseda Sněmovny.



(9) Ustanovení § 53 a ustanovení o lhůtě deseti dnů uvedené v § 97

odst. 3 a 4 a §98 odst. 2 se neužijí.



§ 100



Zákonodárný proces k provedení rozhodnutí Rady bezpečnosti Organizace

spojených národů o akcích k zajištění mezinárodního míru a bezpečnosti



(1) Jestliže rozhodnutí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů o

akcích k zajištění mezinárodního míru a bezpečnosti vydané ve smyslu

čl. 41 Charty Organizace spojených národů vyžaduje neodkladné přijetí

zákona, jímž se toto rozhodnutí uplatňuje, může vláda spolu s

předložením návrhu takového zákona požádat, aby byl projednán ve

zkráceném jednání.



(2) Ustanovení § 99 odst. 2, 3 a 5 až 9 se na zkrácené jednání o návrhu

zákona podle odstavce 1 užijí obdobně.



§ 100a



Zákonodárný proces za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu



(1) Požádá-li vláda za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, aby

vládní návrh zákona byl Parlamentem projednán ve zkráceném jednání,

přikáže předseda Sněmovny návrh zákona neprodleně jednomu z výborů a

současně stanoví nepřekročitelnou lhůtu, do které mu má výbor předložit

usnesení se stanoviskem k věci.



(2) Výbor v usnesení navrhne, zda se má konat o návrhu zákona obecná

rozprava a o kterých částech se povede rozprava podrobná.



(3) K projednání návrhu zákona svolá předseda Sněmovny neprodleně

schůzi Sněmovny; koná-li se již schůze Sněmovny, zařadí se projednávání

návrhu zákona přednostně na její pořad. Ustanovení § 51 odst. 6, § 53,

§ 54 odst. 4 věty druhá až osmá, § 54 odst. 6 a 7, § 59 odst. 1 a 2, §

60, § 93 odst. 2 věta druhá, § 94 odst. 2 a 3, § 94a, § 95 odst. 1,

ustanovení o lhůtě 24 hodin uvedené v § 57 odst. 1 a § 92 odst. 2,

ustanovení o vyčlenění doby jednání podle § 95a, § 111 odst. 1 a § 112

odst. 4 a ustanovení o lhůtě deseti dnů uvedené v § 89 a § 97 odst. 3 a

4 se při zkráceném jednání nepoužijí.



(4) Ustanovení § 90 a 91 o prvém čtení návrhu zákona se při zkráceném

jednání nepoužijí. Sněmovna může rozhodnout, že od obecné rozpravy ve

druhém čtení návrhu zákona upouští, a omezit řečnickou dobu v

rozpravách ve zkráceném jednání až na 5 minut. Třetí čtení návrhu

zákona může následovat bezprostředně po čtení druhém. Podání návrhu na

opakování druhého čtení není přípustné. Poslanec může v obecné nebo

podrobné rozpravě ve druhém čtení návrhu zákona vystoupit nejvýše

dvakrát a v rozpravě ve třetím čtení nejvýše jednou.



(5) Sněmovna projedná návrh zákona ve zkráceném jednání i tehdy, když

jí určený výbor nepředloží ve stanovené lhůtě usnesení podle odstavce

1; v takovém případě určí zpravodaje předseda Sněmovny.



(6) Sněmovna se o návrhu zákona usnese do 72 hodin od jeho podání.



(7) Ve zkráceném jednání podle odstavců 1 až 6 nelze projednat návrh

ústavního zákona.



ČÁST TŘINÁCTÁ



PROJEDNÁVÁNÍ NÁVRHU ZÁKONA O STÁTNÍM ROZPOČTU



§ 101



Předložení návrhu zákona o státním rozpočtu



(1) Vláda předloží návrh zákona o státním rozpočtu předsedovi Sněmovny

nejpozději tři měsíce před začátkem rozpočtového roku. Dodatky k

takovému návrhu může předložit nejpozději 15 dnů před schůzí Sněmovny,

na níž má dojít k prvému čtení zákona.



(2) Předseda přikáže návrh zákona o státním rozpočtu k projednání

rozpočtovému výboru.



(3) Součástí zákona o státním rozpočtu nemohou být změny, doplnění nebo

zrušení jiných zákonů.



Prvé čtení návrhu zákona o státním rozpočtu



§ 102



(1) Návrh zákona o státním rozpočtu uvede navrhovatel; po něm vystoupí

zpravodaj rozpočtového výboru.



(2) Sněmovna v obecné rozpravě projedná v prvém čtení základní údaje

návrhu zákona o státním rozpočtu, kterými jsou výše příjmů a výdajů,

saldo, způsob vypořádání salda, celkový vztah k rozpočtům vyšších

územních samosprávných celků a obcí a rozsah zmocnění výkonných orgánů.



(3) Sněmovna základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu schválí

nebo doporučí vládě jejich změny a stanoví termín pro předložení nového

návrhu. Lhůta pro předložení nového návrhu nesmí být kratší než 20 dnů

a delší než 30 dnů od doručení usnesení Sněmovny předsedovi vlády.



(4) Schválí-li Sněmovna základní údaje návrhu zákona o státním

rozpočtu, nelze je během jeho dalšího projednávání měnit. Sněmovna se

současně usnese na přikázání jednotlivých kapitol návrhu zákona o

státním rozpočtu výborům.



§ 103



(1) Výbory projednají přikázané kapitoly návrhu zákona o státním

rozpočtu a ve lhůtě stanovené Sněmovnou předloží svá usnesení

rozpočtovému výboru.



(2) Minimální doba k projednání přikázané kapitoly návrhu zákona o

státním rozpočtu ve výboru je 5 dnů.



(3) Výbor může navrhnout změny pouze v kapitole státního rozpočtu,

která mu byla přikázána. Chce-li dosáhnout změnu v jiné kapitole,

požádá o projednání změny výbor, kterému byla kapitola přikázána. Ke

všem návrhům na změny je výbor povinen vyžádat si stanovisko správce

kapitoly.



§ 104



(1) Usnesení výborů, popřípadě oponentní zprávy k jednotlivým kapitolám

návrhu zákona o státním rozpočtu projedná za účasti jejich zpravodajů

rozpočtový výbor a přijme k nim usnesení.



(2) Rozpočtový výbor předloží své usnesení, popřípadě oponentní zprávu

nebo záznam o jednání výboru předsedovi Sněmovny. Usnesení rozpočtového

výboru, popřípadě oponentní zpráva nebo záznam o jednání rozpočtového

výboru se doručí všem poslancům, a to nejméně 24 hodin před zahájením

druhého čtení návrhu zákona o státním rozpočtu. Totéž se učiní s

usnesením výboru, pokud výbor přijme usnesení nesouhlasné s usnesením

rozpočtového výboru podle předchozích vět.



§ 105



Druhé čtení návrhu zákona o státním rozpočtu



1) V druhém čtení uvede návrh zákona o státním rozpočtu navrhovatel. Po

navrhovateli vystoupí zpravodaj rozpočtového výboru.



(2) O návrhu zákona o státním rozpočtu a usnesení rozpočtového výboru k

němu se koná podrobná rozprava, v níž se předkládají pozměňovací,

popřípadě jiné návrhy.



(3) Souhrn podaných pozměňovacích návrhů, popřípadě jiných návrhů se

doručí všem poslancům a navrhovateli.



§ 106



Třetí čtení návrhu zákona o státním rozpočtu



(1) Třetí čtení návrhu zákona o státním rozpočtu lze zahájit nejdříve

48 hodin po skončení čtení druhého. Ustanovení § 54 odst. 4 věty pátá,

šestá a sedmá a § 95a se pro třetí čtení návrhu zákona o státním

rozpočtu nepoužijí.



(2) Ve třetím čtení se koná rozprava, ve které lze navrhnout pouze

opravu legislativně technických chyb, gramatických chyb, chyb písemných

nebo tiskových, úpravy, které logicky vyplývají z přednesených

pozměňovacích návrhů, popřípadě podat návrh na opakování druhého čtení.



(3) Na závěr třetího čtení Sněmovna hlasuje o pozměňovacích, popřípadě

jiných návrzích. Poté se Sněmovna usnese, zda s návrhem zákona o

státním rozpočtu vyslovuje souhlas.



ČÁST ČTRNÁCTÁ



VYHLAŠOVÁNÍ ZÁKONŮ



§ 107



(1) Zákony se uvádějí větou: "Parlament se usnesl na tomto zákoně České

republiky:".



(2) Předseda Sněmovny podepíše přijatý zákon a postoupí jej k podpisu

prezidentu republiky.



(3) Podepíše-li prezident republiky přijatý zákon nebo vrátí-li

prezident republiky Sněmovně přijatý zákon a Sněmovna na vráceném

zákonu setrvá, zašle předseda Sněmovny zákon k podpisu předsedovi

vlády.



(4) K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen. Způsob vyhlášení

stanoví zvláštní zákon.^13)



ČÁST PATNÁCTÁ



JEDNÁNÍ O MEZINÁRODNÍCH SMLOUVÁCH



§ 108



(1) Sněmovna jedná o mezinárodních smlouvách, pokud je třeba jejího

souhlasu k ratifikaci nebo má-li být odstoupeno od smlouvy, s jejíž

ratifikací vyslovila souhlas. Mezinárodní smlouva se předkládá alespoň

v jednom autentickém znění a v českém překladu.



(2) Pro projednávání mezinárodních smluv platí ustanovení o

projednávání návrhů zákonů přiměřeně. Pro projednávání mezinárodních

smluv se ustanovení § 92 až 96 neužijí.



(3) Po projednání mezinárodní smlouvy v prvém čtení výbor, jemuž bylo

projednání mezinárodní smlouvy přikázáno, předloží předsedovi Sněmovny

usnesení, v němž zejména doporučí, zda má Sněmovna vyslovit s

ratifikací mezinárodní smlouvy souhlas nebo zda odstupuje od

mezinárodní smlouvy, s jejíž ratifikací byl již vysloven souhlas.



(4) Usnesení výboru k návrhu na projednání mezinárodní smlouvy,

popřípadě oponentní zpráva nebo záznam o jednání výboru se doručí všem

poslancům, a to nejméně 24 hodin před zahájením druhého čtení

mezinárodní smlouvy.



(5) V druhém čtení mezinárodní smlouvy vystoupí navrhovatel a po něm

zpravodaj. Ten odůvodní návrh výboru.



(6) O mezinárodní smlouvě a návrhu výboru se koná rozprava. Po jejím

skončení Sněmovna rozhodne, zda vyslovuje s ratifikací souhlas nebo zda

souhlasí s odstoupením od mezinárodní smlouvy, s jejíž ratifikací byl

již vysloven souhlas; může též rozhodnout, že jednání odročuje.



§ 109



K platnosti mezinárodní smlouvy schválené Parlamentem je třeba, aby

byla vyhlášena. Způsob vyhlášení stanoví zvláštní zákon.^13)



ČÁST PATNÁCTÁ A



PROJEDNÁVÁNÍ ZÁLEŽITOSTÍ EVROPSKÉ UNIE



§ 109a



(1) Vláda předkládá Sněmovně prostřednictvím výboru pro evropské

záležitosti návrhy aktů Evropské unie. Vláda předkládá k návrhům

uvedeným v předchozí větě své předběžné stanovisko. Vláda je povinna

Sněmovně předkládat právní akty Evropské unie, a to ve stejné době, v

jaké jsou předloženy Radě Evropské unie (dále jen "Rada"). Vláda

předkládá i jiné návrhy aktů a dokumentů Evropské unie, pokud o tom

rozhodne nebo pokud si jejich předložení vyžádá Sněmovna nebo její

orgány.



(2) Návrhy aktů a jiných dokumentů Evropské unie projednává bez

zbytečného odkladu výbor pro evropské záležitosti na základě

předběžného stanoviska vlády. Výbor pro evropské záležitosti může

takový návrh postoupit jinému věcně příslušnému výboru a zároveň může

určit termín, do kterého má být návrh projednán.



(3) Předseda výboru pro evropské záležitosti nebo předseda věcně

příslušného výboru postoupí usnesení ve věci návrhu aktů, personálních

nominací do orgánů Evropské unie a jiných dokumentů podle odstavce 2

předsedovi Sněmovny a zároveň může do 8 dnů od přijetí tohoto usnesení

požádat předsedu Sněmovny o jeho zařazení na pořad nejbližší schůze

Sněmovny. O zařazení tohoto usnesení na pořad schůze Sněmovny může

požádat i vláda. Usnesení podle předchozích vět se doručí všem

poslancům nejméně 24 hodin před jeho projednáváním ve Sněmovně.



(4) Není-li usnesení v souladu s odstavcem 3 nebo § 46 odst. 4 písm. c)

zařazeno na pořad nejbližší schůze, nebo jestliže o tomto zařazení

nerozhodla Sněmovna v souladu s § 54 odst. 4 až 6, považuje se za

vyjádření Sněmovny.



(5) Usnesení Sněmovny nebo usnesení výborů, v případech podle odstavce

4, ve věci návrhu aktů a jiných dokumentů Evropské unie jsou zasílána

vládě, která je zohlední při formulaci svého stanoviska pro jednání v

orgánech Evropské unie.



(6) Pokud usnesení Sněmovny nebo usnesení výboru podle odstavce 4

obsahuje včas přijaté a odůvodněné stanovisko uvádějící, že návrh aktu

Evropské unie porušuje zásadu subsidiarity, postoupí předseda Sněmovny

usnesení neprodleně vládě, předsedovi Senátu, předsedovi Evropského

parlamentu, předsedovi Rady a předsedovi Evropské komise.



(7) Schůze výboru pro evropské záležitosti, resp. výboru, který

projednává návrhy podle odstavců 1 a 2, se mohou účastnit všichni

poslanci Evropského parlamentu zvolení za Českou republiku. Ustanovení

§ 39 se zde použije obdobně.



§ 109b



(1) Před jednáním Rady, na jehož pořadu jsou zařazeny návrhy aktů nebo

jiných dokumentů podle § 109a, je člen vlády povinen dostavit se na

jednání výboru pro evropské záležitosti, jestliže o to výbor požádá, a

podat informace týkající se postoje, který k dané problematice

projednávané v Radě zaujme Česká republika. Člen vlády na jednání

výboru rovněž doplní informace či podá vysvětlení k návrhům aktů nebo

jiných dokumentů Evropské unie, byla-li k tomu vláda vyzvána předchozím

usnesením tohoto výboru. Vláda může požádat, aby schůze výboru pro

evropské záležitosti nebo její část, na které mají být projednány věci

podle předchozích vět, byla prohlášena za neveřejnou; ustanovení § 37

se zde použije obdobně.



(2) Vláda nebo její věcně odpovědný člen zasílá výboru pro evropské

záležitosti zprávu ze zasedání Rady, a to bezodkladně poté, co tuto

zprávu schválí nebo vezme na vědomí vláda.



(3) S výjimkou aktů nebo jiných dokumentů značné naléhavosti vláda

nezaujme konečné stanovisko při svém jednání v Radě, dokud nebude

dokončen postup ve Sněmovně podle předchozích odstavců.



§ 109c



(1) Vláda předkládá výboru pro evropské záležitosti k projednání

personální nominace na evropského komisaře, soudce Evropského soudního

dvora a nominace do orgánů EIB a EBRD za Českou republiku.



(2) Personální nominace do orgánů Evropské unie se ve Sněmovně

projednají dříve, než o nich vláda přijme konečné rozhodnutí.



nadpis vypuštěn



Žaloba ve věci porušení zásady subsidiarity aktem Evropské unie



§ 109d



(1) Výbor pro evropské záležitosti nebo skupina nejméně 41 poslanců

může písemně navrhnout Sněmovně, aby se usnesla na podání žaloby ve

věci porušení zásady subsidiarity aktem Evropské unie (dále jen „návrh

žaloby“). Návrh žaloby musí obsahovat přesné znění žaloby, na které se

má Sněmovna usnést.



(2) Návrh žaloby se předkládá předsedovi Sněmovny, a to nejpozději

patnáctý den před uplynutím lhůty pro podání žaloby, kterou stanoví

právo Evropské unie. Předseda Sněmovny zařadí včas předložený návrh

žaloby na pořad nejbližší schůze Sněmovny, popřípadě k jeho projednání

svolá schůzi Sněmovny, a to tak, aby umožnil včasné projednání návrhu

žaloby.



(3) Návrh žaloby se doručí všem poslancům nejméně 72 hodin před jeho

projednáváním ve Sněmovně.



§ 109e



(1) Schválí-li Sněmovna návrh žaloby, pověří poslance, popřípadě jinou

vhodnou osobu nebo osoby, svým zastupováním v řízení před Evropským

soudním dvorem (dále jen „pověřený zástupce“). Pověření není vázáno na

trvání mandátu poslance.



(2) Pověřený zástupce je zněním žaloby vázán; není oprávněn vzít žalobu

zpět.



(3) Shledá-li pro to důvody, může Sněmovna platné usnesení o pověření

změnit.



§ 109f



(1) Předseda Sněmovny neprodleně postoupí usnesení Sněmovny obsahující

znění žaloby vládě a k informaci též předsedovi Senátu.



(2) Vláda předloží žalobu bez zbytečného odkladu Evropskému soudnímu

dvoru.



§ 109g



(1) Vláda, členové vlády, zmocněnci vlády a vedoucí ústředních a

dalších orgánů veřejné správy poskytnou pověřenému zástupci veškerou

součinnost nezbytnou pro postup v řízení.



(2) Pověřený zástupce informuje o postupu v řízení výbor pro evropské

záležitosti ve lhůtách a způsobem, které výbor stanoví.



§ 109h



Postavení Sněmovny jako účastníka řízení před Evropským soudním dvorem,

ani postavení pověřeného zástupce není uplynutím volebního období

Sněmovny nebo jejím rozpuštěním dotčeno.



Předchozí souhlas Sněmovny s některými rozhodnutími činěnými v orgánech

Evropské unie



§ 109i



Bez předchozího souhlasu Sněmovny nelze za Českou republiku vyslovit

při hlasování souhlas



a) v Evropské radě při rozhodování podle čl. 31 odst. 3 Smlouvy o

Evropské unii,



b) v Evropské radě při rozhodování o změně ustanovení části třetí

Smlouvy o fungování Evropské unie podle čl. 48 odst. 6 Smlouvy o

Evropské unii,



c) v Evropské radě při rozhodování o použití řádného legislativního

postupu nebo rozhodování kvalifikovanou většinou podle čl. 48 odst. 7

Smlouvy o Evropské unii,



d) v Radě při rozhodování o určení aspektů rodinného práva s

mezinárodním prvkem, které mohou být předmětem aktů přijatých řádným

legislativním postupem, podle čl. 81 odst. 3 Smlouvy o fungování

Evropské unie,



e) v Radě, popřípadě Evropské radě, při rozhodování o dalších případech

použití řádného legislativního postupu nebo rozhodování kvalifikovanou

většinou podle čl. 153 odst. 2, čl. 192 odst. 2, čl. 312 odst. 2 a čl.

333 odst. 1 a 2 Smlouvy o fungování Evropské unie,



f) v Radě při rozhodování o vhodných opatřeních k dosažení cílů

stanovených smlouvami, na nichž je založena Evropská unie, podle čl.

352 Smlouvy o fungování Evropské unie, nejde-li o opatření nezbytná pro

fungování vnitřního trhu.



§ 109j



(1) Vláda předloží návrh na vyslovení předchozího souhlasu Sněmovny

podle § 109i bez zbytečného odkladu tak, aby umožnila jeho včasné

projednání ve Sněmovně; nejpozději tak učiní v den oznámení návrhu

rozhodnutí orgánu Evropské unie parlamentům členských států postupem

předepsaným právem Evropské unie.



(2) Vláda návrh předkládá s platným zněním příslušných ustanovení práva

Evropské unie, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění a se svým

stanoviskem k nim.



(3) Vláda návrh předkládá předsedovi Sněmovny. Návrh vlády se

neprodleně doručí všem poslancům. Předseda Sněmovny jej přikáže k

projednání výboru pro evropské záležitosti a stanoví mu k tomu

přiměřenou lhůtu, která nesmí být kratší než 5 dnů.



(4) Po projednání návrhu vlády předloží výbor pro evropské záležitosti

předsedovi Sněmovny usnesení, v němž zejména doporučí, zda má Sněmovna

vyslovit předchozí souhlas podle § 109i.



(5) Usnesení výboru, popřípadě oponentní zpráva se doručí všem

poslancům nejméně 24 hodin před zahájením projednávání návrhu vlády ve

Sněmovně. Návrh vlády lze ve Sněmovně projednat i v případě, že výbor

ve stanovené lhůtě usnesení nepřijme.



(6) Předseda Sněmovny zařadí návrh vlády na pořad nejbližší schůze

Sněmovny, popřípadě k jeho projednání svolá schůzi Sněmovny, a to tak,

aby umožnil včasné projednání návrhu.



(7) Sněmovna rozhodne o návrhu vlády podle § 109i písm. a), b), e) a f)

bez zbytečného odkladu. V případech uvedených v § 109i písm. c) a d)

rozhodne Sněmovna o návrhu vlády ve lhůtě 6 měsíců ode dne oznámení

návrhu rozhodnutí orgánu Evropské unie parlamentům členských států

postupem předepsaným právem Evropské unie.



§ 109k



(1) V rozpravě lze podat pouze návrh na zamítnutí nebo návrh na

odročení projednávání návrhu vlády.



(2) Po ukončení rozpravy hlasuje Sněmovna nejprve o podaném návrhu na

zamítnutí. Nepřijme-li Sněmovna návrh na zamítnutí nebo nebyl-li takový

návrh podán, usnese se Sněmovna, zda s návrhem vlády vyslovuje souhlas.



(3) Předseda Sněmovny neprodleně informuje o výsledku projednání vládu

a předsedu Senátu.



(4) V případech uvedených v § 109i písm. c) a d) se včasné zamítnutí

návrhu vlády Sněmovnou považuje za vyslovení nesouhlasu s takovým

návrhem rozhodnutí orgánu Evropské unie způsobem předpokládaným právem

Evropské unie13a). Předseda Sněmovny o této skutečnosti neprodleně

informuje vládu, předsedu Senátu, předsedu Rady, předsedu Evropské rady

a předsedu Evropské komise.



Vyslovení souhlasu Sněmovny s rozhodnutím Evropské rady o změně

ustanovení části třetí Smlouvy o fungování Evropské unie



§ 109l



(1) Ke schválení rozhodnutí Evropské rady podle čl. 48 odst. 6 Smlouvy

o Evropské unii o změně ustanovení části třetí Smlouvy o fungování

Evropské unie je třeba souhlasu Sněmovny.



(2) Návrh na vyslovení souhlasu Sněmovny s rozhodnutím Evropské rady

podle odstavce 1 předkládá vláda. Rozhodnutí Evropské rady se předkládá

s platným zněním příslušné části Smlouvy o fungování Evropské unie s

vyznačením navrhovaných změn a doplnění. Při projednávání návrhu vlády

ve Sněmovně se užijí ustanovení upravující projednávání mezinárodních

smluv obdobně.



(3) Předseda Sněmovny neprodleně informuje o výsledku projednání vládu

a předsedu Senátu.



ČÁST PATNÁCTÁ B



ZKRÁCENÉ JEDNÁNÍ VE VĚCECH BEZPEČNOSTI REPUBLIKY



§ 109m



(1) Je-li Sněmovně předložen návrh na



a) vyhlášení válečného stavu,



b) vyhlášení stavu ohrožení státu,



c) vyslovení souhlasu s prodloužením doby nouzového stavu,



d) zrušení nouzového stavu před uplynutím doby, na kterou byl vyhlášen,



e) vyslovení souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo

území České republiky nebo s pobytem ozbrojených sil jiných států na

území České republiky, anebo na rozhodnutí o účasti České republiky v

obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika

členem, v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu,



rozhodne o něm ve zkráceném jednání.



(2) K projednání návrhu podle odstavce 1 svolá předseda Sněmovny

neprodleně schůzi Sněmovny; koná-li se již schůze Sněmovny, zařadí se

projednávání návrhu přednostně na její pořad. Ustanovení § 51 odst. 6,

§ 53, § 54 odst. 4 věty druhá až osmá, § 54 odst. 6 a 7, § 59 odst. 1 a

2, § 60, ustanovení o lhůtě 24 hodin uvedené v § 57 odst. 1 a

ustanovení o vyčlenění doby jednání podle § 95a, § 111 odst. 1 a § 112

odst. 4 se při zkráceném jednání nepoužijí.



(3) Při zkráceném jednání o návrzích podle odstavce 1 se projednávání

ve výborech nekoná. V rozpravě ve zkráceném jednání může poslanec

vystoupit nejvýše dvakrát. Sněmovna může rozhodnout o omezení řečnické

doby až na 5 minut.



ČÁST ŠESTNÁCTÁ



INTERPELACE



§ 110



(1) Každý poslanec má právo interpelovat vládu nebo její členy ve

věcech jejich působnosti.



(2) Poslanec podává interpelaci ústně na schůzi Sněmovny nebo písemně

prostřednictvím předsedy Sněmovny.



§ 111



Ústní interpelace



(1) Pro ústní interpelace se vyčlení ve stanoveném jednacím dnu

připadajícím na čtvrtek (§ 54 odst. 4) doba od 14.30 hodin do 18.00

hodin, přičemž pro ústní interpelace určené předsedovi vlády se vyčlení

doba od 14.30 hodin do 16.00 hodin. Od 16.00 hodin nebo v případě, kdy

interpelace na předsedu vlády budou ukončeny dříve, tak od doby jejich

ukončení, budou následovat ústní interpelace určené ostatním členům

vlády. Poslední interpelace může být podána nejpozději v 17.55 hodin.



(2) Poslanci se hlásí k podání ústní interpelace písemně u předsedy

Sněmovny, a to v den, ve kterém se mají konat (§ 54 odst. 4) nejpozději

do 11 hodin. Součástí přihlášky k ústní interpelaci musí být téma

předložené interpelace. V případě, kdy poslanec předkládá více ústních

interpelací, označí číslem jejich pořadí, a to zvlášť ve skupině na

předsedu vlády a zvlášť ve skupině na ostatní členy vlády.



(3) Pořadí přihlášených se určí losem v den, ve kterém se ústní

interpelace mají konat v 11.30 hodin. Losem bude vždy nejprve určeno

pořadí přihlášek k ústním interpelacím označených číslem 1 a losování

bude pokračovat stejným způsobem o přihláškách označených číslem dvě,

tři apod.



(4) Kdo není přítomen v jednacím sále v okamžiku, kdy je mu uděleno

slovo, ztrácí pořadí a jeho přihláška propadá. Propadají též přihlášky

poslanců, kteří své interpelace nemohli přednést v době stanovené v

odstavci 1.



(5) Předseda vlády nebo jiný interpelovaný člen vlády odpoví na ústní

interpelaci bezprostředně po jejím přednesení. Po odpovědi může

poslanec, který interpeloval, položit doplňující otázku, na niž

interpelovaný rovněž bezprostředně odpoví.



(6) Přednesení ústní interpelace nesmí překročit dobu 2 minut a

přednesení doplňující otázky dobu 1 minuty. Přednesení odpovědi na

ústní interpelaci nesmí překročit dobu 5 minut a přednesení doplňující

odpovědi nesmí překročit dobu 2 minut. Po časových limitech stanovených

v odstavci 1 nelze další interpelace podávat; po odpovědi na poslední

interpelaci lze však položit doplňující otázku i po uplynutí časového

limitu.



(7) Není-li interpelovaný při přednesení ústní interpelace přítomen

nebo prohlásí, že na ústní interpelaci, popřípadě na doplňující otázku

není možné odpovědět bezprostředně, odpoví poslanci písemně do 30 dnů.



§ 112



Písemné interpelace



(1) Písemnou interpelaci zašle předseda Sněmovny neprodleně předsedovi

vlády, a je-li interpelován člen vlády, též tomuto členovi.



(2) Vláda nebo její člen odpoví na písemnou interpelaci na schůzi

Sněmovny nebo písemně do 30 dnů ode dne jejího podání.



(3) Nesplní-li vláda nebo její člen vůči interpelujícímu poslanci

povinnosti stanovené v odstavci 2, může to poslanec oznámit předsedovi

Sněmovny; ten s tímto oznámením seznámí Sněmovnu na nejbližší schůzi.



(4) Není-li poslanec s odpovědí na písemnou interpelaci spokojen, může

požádat předsedu Sněmovny o její zařazení na pořad schůze Sněmovny ve

stanoveném jednacím dnu (§ 54 odst. 4). Podá-li poslanec takovou

žádost, písemná interpelace i odpověď na ni se doručí všem poslancům.

Předseda Sněmovny zařadí projednání písemné interpelace na pořad

nejbližší schůze Sněmovny ve stanoveném jednacím dnu připadajícím na

čtvrtek od 9.00 do 11.00 hodin.



(5) O odpovědi na písemnou interpelaci zařazenou na pořad schůze

Sněmovny se koná rozprava. Na návrh interpelujícího poslance může

Sněmovna k odpovědi na interpelaci přijmout souhlasné nebo nesouhlasné

stanovisko usnesením. V případě nesouhlasného stanoviska je

interpelovaný člen vlády povinen vypracovat novou odpověď ve lhůtě 30

dnů.



(6) Není-li interpelující poslanec na schůzi Sněmovny přítomen, nekoná

se o odpovědi na jeho interpelaci rozprava a Sněmovna k ní nezaujme

stanovisko ani o ní dále nejedná.



ČÁST SEDMNÁCTÁ



PETICE A JINÁ PODÁNÍ OBČANŮ



§ 113



Petice



(1) Petice adresované Sněmovně, jejím orgánům a funkcionářům se doručí

petičnímu výboru. Ten posoudí, zda podání splňuje náležitosti stanovené

petičním zákonem.^14) Nepřísluší-li vyřízení petice petičnímu výboru,

postoupí petiční výbor její stejnopis orgánu Sněmovny, kterému vyřízení

petice věcně náleží.



(2) Věcně příslušný orgán Sněmovny rozhodne, zda vyslechne pisatele

petice nebo toho, kdo zastupuje členy petičního výboru, a zda o obsahu

petice uvědomí příslušného člena vlády, popřípadě vedoucího jiného

správního úřadu nebo představitele územní samosprávy.



(3) Po provedeném šetření věcně příslušný orgán Sněmovny vyrozumí toho,

kdo petici podal. V odpovědi uvede stanovisko k obsahu petice a způsobu

jejího vyřízení. Stejnopis odpovědi předá petičnímu výboru.



(4) O přijatých peticích, jejich obsahu a způsobu vyřízení předkládá

petiční výbor Sněmovně zprávy. Ve zprávě zejména uvede, kdo petice

podal, kdy byly doručeny, čeho se týkaly a jak, kdy a kým byly

projednány a vyřízeny. Nestanoví-li Sněmovna jinak, předloží výbor

takovou zprávu nejpozději do 15. srpna za první pololetí běžného roku a

do 15. února za druhé pololetí předchozího kalendářního roku.



(5) Zprávu o obsahu a způsobu vyřizování, popřípadě vyřízení peticí si

může Sněmovna vyžádat od petičního výboru kdykoli.



§ 114



Jiná podání občanů



Podání, která nejsou peticemi, předá petiční výbor Kanceláři sněmovny,

která je předloží věcně příslušným výborům nebo komisím anebo je

postoupí příslušným úřadům nebo institucím. Pisatele o vyřízení nebo

postoupení vždy vyrozumí.



ČÁST OSMNÁCTÁ



ZPŮSOBY VOLEB A NOMINACÍ



§ 115



(1) Funkcionáři Sněmovny, výborů, komisí a vyšetřovací komise se volí

většinovým způsobem; obdobně se postupuje při volbě orgánů Sněmovny

zřízených na základě zákona^15) a jejich funkcionářů.



(2) Výbory se ustavují podle zásady poměrného zastoupení, pokud tento

zákon nestanoví jinak.



(3) Sněmovna rozhodne, které komise se ustavují podle zásady poměrného

zastoupení a které se volí většinovým způsobem; rozhodne též, jakým

způsobem se volí vyšetřovací komise.



(4) Funkcionáři a orgány volené Sněmovnou podle zvláštních předpisů^16)

se volí rovněž většinovým způsobem.



§ 116



(1) Návrhy na kandidáty pro volbu předsedy Sněmovny, místopředsedů

Sněmovny, předsedů výborů a komisí Sněmovny a na nominaci ověřovatelů

Sněmovny podávají volební komisi písemně poslanecké kluby; poslanecké

kluby navrhují též členy výborů a komisí Sněmovny a návrhy na jejich

počty.



(2) Členy volební komise navrhují poslanecké kluby. Volební komisi

ustavuje podle zásady poměrného zastoupení skupina poslanců delegovaná

poslaneckými kluby na základě parity. Členové volební komise se ujímají

funkcí poté, kdy Sněmovna vzala ustavení volební komise na vědomí.



(3) Volební komise postupuje podle volebního řádu, který stanoví

podrobnosti konání voleb Sněmovnou a nominací vyžadujících souhlas

Sněmovny a je přílohou č. 2 tohoto zákona.



ČÁST DEVATENÁCTÁ



KANCELÁŘ SNĚMOVNY



§ 117



Úkoly Kanceláře sněmovny



(1) Kancelář sněmovny plní úkoly spojené s odborným, organizačním a

technickým zabezpečením činnosti Sněmovny, jejích orgánů a funkcionářů,

poslanců a poslaneckých klubů a poslanců Evropského parlamentu,

zvolených na území České republiky.



(2) Kancelář sněmovny je rozpočtovou organizací, která při plnění svých

úkolů spravuje rozpočet Sněmovny a v hospodářských, pracovněprávních a

dalších vztazích je oprávněna jednat, nabývat práv a zavazovat se.



(3) V čele Kanceláře sněmovny stojí vedoucí Kanceláře, který odpovídá

předsedovi Sněmovny za její činnost.



(4) Podrobnosti o organizaci a úkolech Kanceláře sněmovny upravuje

Organizační řád Kanceláře Poslanecké sněmovny, který vydá na návrh

vedoucího Kanceláře organizační výbor.



§ 118



Některá pracovněprávní ustanovení



(1) Zaměstnanci Kanceláře sněmovny jsou ke Kanceláři sněmovny v

pracovněprávním vztahu, jímž je pracovní poměr, popřípadě výjimečně též

některá z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Jejich

pracovněprávní vztahy se řídí zákoníkem práce a ostatními

pracovněprávními předpisy, pokud z dalších ustanovení tohoto zákona

nevyplývá něco jiného.



(2) Plat a odměna za pracovní pohotovost zaměstnanců Kanceláře sněmovny

se řídí zvláštním zákonem^17) a Platovým řádem Kanceláře Poslanecké

sněmovny. Platový řád Kanceláře Poslanecké sněmovny vydá na návrh

vedoucího Kanceláře rozpočtový výbor.



(3) Vedoucího Kanceláře jmenuje a odvolává předseda Sněmovny po

schválení návrhu předsedy Sněmovny organizačním výborem. Ostatní

zaměstnance Kanceláře sněmovny přijímá do pracovního poměru vedoucí

Kanceláře.



ČÁST DVACÁTÁ



PARLAMENTNÍ STRÁŽ



§ 119



(1) K ochraně pořádku a bezpečnosti v budově Sněmovny, popřípadě tam,

kde Sněmovna nebo její orgány jednají, se zřizuje Parlamentní stráž.



(2) Úkoly, organizaci a řízení Parlamentní stráže, jakož i povinnosti a

oprávnění jejích příslušníků stanoví zvláštní zákon.



ČÁST DVACÁTÁ PRVNÍ



VŠEOBECNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ



§ 120



(1) Písemné podklady pro jednání Sněmovny (sněmovní tisky) a

Těsnopisecké zprávy o schůzích Sněmovny s uvedením všech vystoupení,

přijatých usnesení a výsledků hlasování, jsou sněmovními publikacemi.



(2) Sněmovní publikace jsou veřejné; lze do nich nahlédnout a pořizovat

jejich opisy a výpisy z nich v Kanceláři sněmovny.



(3) Sněmovní publikace se zveřejňují v elektronické podobě.



§ 120a



(1) Sněmovní tisky se poslancům doručují jejich zveřejněním v

elektronické podobě.



(2) Současně se zveřejněním sněmovního tisku v elektronické podobě se

uvede i údaj o datu, hodině a minutě zveřejnění. Tímto okamžikem se

sněmovní tisk považuje za doručený všem poslancům. Následná přerušení

dálkového přístupu k elektronické podobě sněmovního tisku nemají vliv

na běh lhůt podle tohoto zákona, neusnese-li se Sněmovna v případě

hodném zvláštního zřetele jinak.



(3) Jsou-li ve znění sněmovního tisku doručeného poslancům provedeny

dodatečné opravy nebo jiné změny, sněmovní tisk se doručí poslancům

opakovaně. Lhůty podle tohoto zákona počínají takovým doručením běžet

znovu; ustanovení odstavců 1 a 2 se použijí obdobně.



(4) V případě nesouladu mezi zněním stejnopisu sněmovního tisku v

listinné a elektronické podobě se vychází ze stejnopisu v elektronické

podobě.



(5) Pro účely tohoto zákona se zveřejněním v elektronické podobě rozumí

zveřejnění způsobem umožňujícím dálkový přístup, které zajišťuje

Kancelář sněmovny.



§ 120b



(1) Návrhy zákonů, mezinárodní smlouvy, stanoviska vlády, zprávy,

informace nebo jiné podklady pro jednání Sněmovny se předkládají

předsedovi Sněmovny ve třech stejnopisech v listinné podobě a

stejnopisu v elektronické podobě.



(2) Stanoví-li tento zákon, že má být návrh podán písemně, předloží

navrhovatel návrh ve stejnopisu v listinné a elektronické podobě.



§ 120c



(1) Předložením stejnopisu podkladu v elektronické podobě se rozumí

takové jeho zpřístupnění Kanceláři sněmovny, které umožňuje, aby byl

stejnopis v elektronické podobě bez dalších úprav zveřejněn v souladu s

tímto zákonem.



(2) Navrhovatel je povinen ověřit si u Kanceláře sněmovny technické

požadavky na předkládání stejnopisů v listinné a elektronické podobě,

aby mohl dostát požadavku podle odstavce 1.



(3) Nesplňuje-li předložený stejnopis v listinné nebo elektronické

podobě požadavky stanovené tímto zákonem, má se za to, že nebyl

předložen; předseda Sněmovny vyzve navrhovatele k odstranění zjištěných

nedostatků do 5 pracovních dnů ode dne jeho předložení.



§ 120d



(1) V nezbytném případě předseda Sněmovny vyhlásí mimořádný stav

doručování sněmovních tisků.



(2) Po dobu mimořádného stavu se písemné návrhy předkládají a sněmovní

tisky poslancům doručují pouze v listinné podobě. Písemný návrh nebo

sněmovní tisk, který nebyl poslancům doručen v listinné podobě, nelze

po dobu mimořádného stavu projednat.



(3) Předseda Sněmovny mimořádný stav zruší, nejsou-li důvody pro jeho

trvání. Neučiní-li tak předseda Sněmovny, zruší mimořádný stav

Sněmovna.



§ 120e



Podklady pro neveřejná jednání Sněmovny se poslancům doručují a písemné

návrhy se předkládají pouze v listinné podobě. Při nakládání s

dokumenty obsahujícími utajované informace se postupuje v souladu s

právními předpisy na ochranu utajovaných informací.



§ 121



(1) V novém volebním období Sněmovny nelze projednat návrhy, které

nebyly projednány a rozhodnuty v minulém volebním období, s výjimkou

peticí a návrhů, o nichž je ústavním zákonem oprávněn po rozpuštění

Sněmovny rozhodnout Senát, a návrhu vlády podle § 109i.



(2) Ztratí-li poslanec mandát (§ 6), nelze projednat návrhy, které

podal.



§ 122



(1) Návrhy zákonů předložené Sněmovně před účinností tohoto zákona se

projednají podle dosavadních předpisů.^18)



(2) K zásadám zákonů, které byly ke dni účinnosti tohoto zákona výbory

projednány, sdělí navrhovateli stanovisko předseda Sněmovny; ostatní

předložené zásady zákonů se neprojednají.



§ 123



Orgány Sněmovny, jejich funkcionáři, funkcionáři Sněmovny a ověřovatelé

Sněmovny, jakož i poslanecké kluby a jejich funkcionáři zvolení nebo

ustavení podle dosavadních předpisů18) se považují za orgány a

funkcionáře zvolené a ustavené podle tohoto zákona.



§ 124



Do doby přijetí zákona o Parlamentní stráži vykonává funkci Parlamentní

stráže Policie České republiky.



§ 125



Ve všech společných prostorách Sněmovny je zakázáno kouřit. Kouření je

povoleno v místnosti, která bude vyčleněna Kanceláří sněmovny, označena

a vybavena jako kuřárna.



§ 126



Do doby přijetí zákona o jednacím řádu Senátu se pro jednání Senátu

použijí přiměřeně ustanovení tohoto zákona.



§ 127



Zákon České národní rady č. 371/1990 Sb., o platu a náhradách výdajů

poslanců České národní rady, ve znění zákona České národní rady č.

267/1991 Sb., zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona č.

331/1993 Sb., se mění takto:



"Část pátá včetně nadpisu se vypouští.".



§ 128



Zrušovací ustanovení



Zrušují se



1. zákon České národní rady č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České

národní rady, ve znění zákona České národní rady č. 249/1990 Sb.,

zákona České národní rady č. 97/1991 Sb., zákona České národní rady č.

280/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 42/1993 Sb.,



2. zákon České národní rady č. 36/1989 Sb., o poslancích České národní

rady, ve znění zákona České národní rady č. 371/1990 Sb. a zákona České

národní rady č. 280/1991 Sb.



§ 129



Účinnost



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1995.



Uhde v. r.



Havel v. r.



Klaus v. r.



Příloha 1



Jednací řád vyšetřovací komise



Čl. 1



Obecné ustanovení



(1) Vyšetřovací komise (dále jen "komise") se skládá z předsedy,

místopředsedy, ověřovatelů a z dalších členů.



(2) Místopředsedu a dva ověřovatele komise volí a odvolává komise.



(3) Ke zvolení nebo odvolání místopředsedy a ověřovatelů komise je

třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů komise.



(4) Členství v komisi je nezastupitelné.



(5) Úkoly organizační a administrativní povahy zabezpečuje pro komisi

tajemník, který není členem komise; tajemníka komise ustanovuje do

funkce a odvolává z ní předseda komise po projednání s vedoucím

Kanceláře Poslanecké sněmovny.



Čl. 2



Předseda komise



(1) Předseda komise zejména



a) svolává, zahajuje, řídí a ukončuje schůze komise,



b) navrhuje pořad schůze komise,



c) organizuje činnost komise,



d) odpovídá za činnost komise Poslanecké sněmovně (dále jen

"Sněmovna"),



e) zastupuje komisi navenek,



f) plní další úkoly, jimiž ho komise pověří.



(2) Předseda komise je povinen svolat schůzi komise, požádá-li o to

předseda Sněmovny nebo alespoň dvě pětiny všech členů komise. V takovém

případě svolá schůzi komise do 15 dnů od doručení žádosti. Žádost musí

obsahovat návrh pořadu jednání komise.



Čl. 3



Místopředseda komise



Předsedu komise zastupuje místopředseda komise. Při zastupování má

místopředseda komise práva a povinnosti předsedy komise s výjimkou

věcí, které si předseda komise vyhradí.



Čl. 4



Tajemník komise



Tajemník komise zejména



a) organizačně zajišťuje činnost komise, zejména přípravu a průběh

jejích schůzí,



b) odpovídá za zpracování a rozeslání zápisu ze schůze komise všem

členům komise,



c) zajišťuje evidenci opatření a úkolů, které vyplynuly ze schůze

komise, a podle pokynů předsedy komise informuje komisi o jejich

plnění,



d) zajišťuje styk komise s Kanceláří Poslanecké sněmovny.



Čl. 5



Základní zásady jednání komise



(1) Jsou-li předseda i místopředseda komise nepřítomni, svolává,

zahajuje, řídí a ukončuje schůze komise její člen, jehož tím komise

nebo její předseda pověří.



(2) Jednání komise je veřejné. Usnese-li se komise, že její jednání

nebo jeho část je neveřejné, účastní se jej jen její členové. Jiné

osoby, zejména ty, jejichž jednání komise vyšetřuje, svědci, znalci,

tlumočníci, jakož i další odborní a administrativně techničtí

zaměstnanci se účastní nebo jsou přítomni neveřejného jednání komise

jen s jejím souhlasem, nebo stanoví-li tak zákon.



(3) Komise urychleně projedná věc, která má být vyšetřena, a svá

zjištění předloží s návrhem Sněmovně.



(4) O svolání schůze komise musí být její členové vyrozuměni nejméně

tři dny předem.



(5) Komise postupuje při vyšetřování tak, aby byl zjištěn skutečný stav

věci, z něhož by mohla při rozhodování vycházet. Komise zjišťuje se

stejnou pečlivostí všechny okolnosti vyšetřované věci a k jejímu

objasnění provádí důkazy z vlastního i jiného podnětu.



(6) Členové komise hodnotí důkazy týkající se vyšetřované věci podle

svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém zvážení všech

okolností, a to jednotlivě i v jejich souhrnu.



(7) Výpověď osoby, jejíž jednání je předmětem vyšetřování, nezbavuje

komisi povinnosti přezkoumat všechny okolnosti vyšetřované věci.



(8) Jednání před komisí je ústní.



(9) Komise při svém rozhodování přihlédne jen k důkazům, které byly

před ní provedeny.



(10) Komise poučí svědka, znalce, popřípadě jinou osobu v každém období

vyšetřování o jejich právech a povinnostech; komise umožní uvedeným

osobám uplatnění jejich práv.



(11) Komise dbá, aby se osoby, které se účastní jejího jednání, zdržely

všeho, co by mohlo narušit nebo znevážit průběh jednání.



(12) Komise spolupracuje zejména s ministerstvy, s jinými správními

úřady, se státními zastupitelstvími a se zastupitelstvy územních

samosprávných celků.



Čl. 6



Poskytování informací



(1) V případě neveřejného jednání informuje komise veřejnost o své

činnosti zejména prostřednictvím sdělovacích prostředků. Přitom dbá,

aby neohrožovala objasnění skutečností důležitých pro posouzení věci,

která má být vyšetřena, a o osobách účastnících se vyšetřování

neuveřejňovala údaje, které přímo nesouvisejí s vyšetřovanou věcí nebo

které by jim mohly způsobit bezdůvodnou újmu.



(2) Z důvodů uvedených v odstavci 1 může komise odepřít poskytnutí

informací.



(3) Ustanovením odstavce 1 není dotčena povinnost zachovávat státní,

hospodářské a služební tajemství ani státem uložená nebo uznaná

povinnost mlčenlivosti.



Čl. 7



Hlasování



(1) Komise rozhoduje o každém návrhu hlasováním. Způsob hlasování

navrhne předsedající schůze. Hlasuje se veřejně nebo tajně. Veřejně se

hlasuje zpravidla zdvižením ruky. Tajně se hlasuje hlasovacími lístky.



(2) Hlasování řídí předsedající schůze. Je povinen komisi upozornit, že

bude přistoupeno k hlasování.



(3) Komise je schopna se usnášet, je-li přítomna alespoň jedna třetina

všech jejích členů. K platnosti usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční

většiny přítomných členů komise.



(4) Předsedající vyhlásí výsledek hlasování tak, že sdělí počet

přítomných členů komise, počet hlasů odevzdaných pro návrh a proti

návrhu a ohlásí, zda byl návrh přijat.



(5) Každý člen komise může vznést při hlasování nebo bezprostředně po

něm námitku proti způsobu nebo výsledku hlasování. O takové námitce

rozhodne komise bez rozpravy.



(6) Vyhoví-li komise námitce proti výsledku hlasování, musí se

hlasování opakovat.



(7) Komise přijímá o výsledcích svých jednání usnesení, které

podepisuje předseda a ověřovatel komise.



Čl. 8



(1) Členové komise mohou podávat k pořadu jednání nebo k projednávaným

věcem návrhy, z nichž musí být zřejmé, co je jejich obsahem a na čem se

má komise usnést. Předsedající může požádat člena komise, aby svůj

návrh zpřesnil nebo ho předložil písemně.



(2) Navrhovatel může vzít svůj návrh zpět do doby, než se přikročí k

hlasování o něm. Poté ho může vzít zpět jen se souhlasem komise.



Čl. 9



(1) Komise může v průběhu schůze hlasováním bez rozpravy přesunout nebo

přeložit body pořadu, sloučit body pořadu nebo některý bod pořadu

vypustit; obdobně může přerušit projednávání bodu pořadu a další

jednání o něm odročit.



(2) Schůze komise může být hlasováním bez rozpravy přerušena. Komise

může současně určit, kdy bude schůze pokračovat.



Čl. 10



(1) Členové komise mají právo mluvit a předkládat návrhy ve svém

mateřském jazyce.



(2) Nemluví-li člen komise česky, tlumočí se jeho projev do českého

jazyka, požádá-li o to alespoň jeden člen komise. Písemné návrhy

předložené v jiném než českém jazyce se přeloží do českého jazyka. O

přibrání tlumočníka rozhodne komise.



(3) Nemluví-li jiný řečník česky, postupuje se obdobně podle odstavce

2.



(4) O ustanovení tlumočníka, o způsobilosti k této funkci, o vyloučení

z ní, o právu odepřít provedení tlumočnického úkonu, o slibu a o

připomenutí povinností před provedením tlumočnického úkonu, jakož i o

náhradě hotových výloh a odměně za tlumočnický úkon platí zvláštní

předpisy.^1)



Čl. 11



Zápis o schůzi komise



(1) O schůzi komise se pořizuje zápis a těsnopisecký nebo zvukový

záznam.



(2) V zápisu se uvede pořad schůze, kdo schůzi řídil, jaké návrhy byly

podány, kteří řečníci vystoupili, a informace o výsledku hlasování.

Součástí zápisu jsou úplné texty předložených písemných návrhů,

sepsaných protokolů, přijatých usnesení a prohlášení, popřípadě jiných

dokumentů, které byly předmětem jednání.



(3) Zápis po jeho ověření ověřovatelem schvaluje a podepisuje předseda

komise nejpozději do sedmi dnů od skončení schůze. Ověřený zápis se

odevzdává společně s přílohami nejpozději do dvou měsíců od skončení

schůze k uložení.



(4) Zápis včetně jeho příloh je veřejně přístupný a mohou z něj být

činěny výpisy a opisy. Byly-li jednání komise nebo jeho část prohlášeny

za neveřejné, mají právo do zápisu včetně jeho příloh, popřípadě do

jiného záznamu nahlížet a činit si z nich výpisy a opisy jen členové

komise. V takovýchto případech může komise rozhodnout, že do zápisu

včetně jeho příloh, popřípadě do jiného záznamu může nahlédnout a činit

si z nich výpisy a opisy i jiná osoba.



(5) O opravě a doplnění zápisu, popřípadě jiného záznamu a o námitkách

proti těmto záznamům rozhoduje komise; její rozhodnutí je konečné.



(6) Předseda komise je oprávněn opravit v zápisu, popřípadě v jiném

záznamu písařské chyby nebo jiné zřejmé nesprávnosti. Oprava se provede

tak, aby původní zápis zůstal čitelný. Opravu podepíše předseda a

ověřovatel komise.



SVĚDCI



Povinnost svědčit



Čl. 12



Každý je povinen na předvolání komise se dostavit ke komisi a vypovídat

jako svědek o tom, co je mu známo o věci, která má být vyšetřena, nebo

o okolnostech důležitých pro vyšetření této věci.



Čl. 13



V rámci neveřejného jednání nebo jeho části smí být svědci dotazování i

na skutečnosti tvořící předmět státního tajemství.^2) Ustanovení

zvláštního předpisu o povinnosti zachovávat mlčenlivost o skutečnostech

tvořících státní tajemství a o zprošťování této mlčenlivosti^3) se při

výslechu svědka před vyšetřovací komisí neužije.



Čl. 14



Zákaz výslechu



(1) Svědek nesmí být vyslýchán tehdy, jestliže by svou výpovědí porušil

státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl

zproštěn této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu

tuto povinnost má.



(2) Zákaz výslechu podle odstavce 1 se nevztahuje na svědeckou výpověď

týkající se trestného činu, stran něhož má svědek oznamovací povinnost

podle trestního zákona.



Čl. 15



Právo odepřít výpověď



(1) Právo odepřít výpověď jako svědek ve věci osoby, jejíž jednání

komise vyšetřuje, má příbuzný této osoby v pokolení přímém, její

sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel a druh; jestliže je

vyšetřovaných více a svědek je v uvedeném poměru jen k některému z

nich, má právo odepřít výpověď stran jiných vyšetřovaných jen tehdy,

nelze-li výpověď, která se jich týká, odloučit od výpovědi týkající se

vyšetřovaného, k němuž je svědek v tomto poměru.



(2) Svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil

nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém,

svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu nebo druhu anebo jiným

osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem

pociťoval jako újmu vlastní.



(3) Odepřít výpověď jako svědek nemůže však ten, kdo má stran trestného

činu, jehož se svědecká výpověď týká, oznamovací povinnost podle

trestního zákona.



VÝSLECH SVĚDKA



Čl. 16



(1) Před výslechem svědka je třeba vždy zjistit jeho totožnost, jeho

poměr k osobě, jejíž jednání komise vyšetřuje, poučit jej o právu

odepřít výpověď, a je- -li toho třeba, též o zákazu výslechu nebo o

možnosti postupu přiměřeně podle § 55 odst. 2 trestního řádu, jakož i o

tom, že je povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet. Dále musí

být poučen o významu svědecké výpovědi z hlediska obecného zájmu a o

trestních následcích křivé výpovědi. Je-li jako svědek vyslýchána osoba

mladší než patnáct let, je třeba ji poučit přiměřeně jejímu věku.



(2) Na počátku výslechu musí být svědek dotázán na poměr k projednávané

věci a k osobám, které se účastní jednání, a podle potřeby též na jiné

okolnosti významné pro zjištění jeho hodnověrnosti. Svědkovi musí být

dána možnost, aby souvisle vypověděl vše, co sám o věci ví a odkud se

dozvěděl okolnosti, které uvádí.



(3) Svědkovi mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k

odstranění neúplnosti, nejasnosti a rozporů. Svědkovi nesmějí být

kladeny otázky, v nichž by byly obsaženy okolnosti, které se mají

zjistit teprve z jeho výpovědi.



(4) Je-li toho třeba ke zjištění pravosti rukopisu, může být svědkovi

přikázáno, aby napsal potřebný počet slov.



Čl. 17



Rozhodnutí komise, která neshledala důvod k sepsání protokolu o

výslechu přiměřeně způsobem uvedeným v § 55 odst. 2 trestního řádu, je

konečné.



Čl. 18



(1) Je-li osoba mladší než patnáct let vyslýchána jako svědek o

okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo

nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj, je třeba výslech

provádět zvlášť šetrně a po obsahové stránce tak, aby výslech v dalším

řízení zpravidla už nebylo třeba opakovat; k výslechu se přibere

pedagog nebo jiná osoba mající zkušenosti s výchovou mládeže, která by

se zřetelem na předmět výslechu a stupeň duševního vývoje vyslýchané

osoby přispěla ke správnému vedení výslechu. Může-li to přispět ke

správnému provedení výslechu, mohou být přibráni i rodiče.



(2) V dalším řízení má být taková osoba vyslechnuta znovu jen v nutných

případech. Osoba, která byla k výslechu přibrána, se podle potřeby

vyslechne ke správnosti a úplnosti zápisu, ke způsobu, jímž byl výslech

prováděn, jakož i ke způsobu, jímž vyslýchaná osoba vypovídala.



Čl. 19



Svědečné



(1) Svědek má nárok na náhradu nutných nákladů a ušlého výdělku. Nárok

zaniká, neuplatní-li ho u komise do tří dnů po jeho účasti na jednání

komise nebo poté, co mu bylo sděleno, že k jednání nedojde; na to musí

být svědek upozorněn.



(2) Náhradu nutných nákladů a ušlého výdělku určí předseda komise.



Čl. 20



Vydání věci



(1) Kdo má u sebe věc důležitou pro vyšetření věci, je povinen ji na

vyzvání předložit komisi; je-li ji nutno pro účely vyšetřování

zajistit, je povinen věc na vyzvání komisi vydat. Při vyzvání je třeba

ho upozornit na to, že nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata.



(2) Povinnost podle odstavce 1 se nevztahuje na listinu, jejíž obsah se

týká okolnosti, o které platí zákaz výslechu (čl. 14), ledaže došlo ke

zproštění povinnosti zachovat věc v tajnosti nebo ke zproštění

povinnosti mlčenlivosti.



(3) Vyzvat k vydání věci je oprávněn předseda komise.



(4) Není-li věci, která byla vydána, třeba k dalšímu řízení, vrátí se

tomu, kdo ji vydal. Při vrácení věci se užije obdobně ustanovení § 80 a

81 trestního řádu.



ZNALCI



Čl. 21



Přibrání znalce



(1) Je-li k objasnění skutečnosti důležité pro vyšetření věci třeba

odborných znalostí, rozhodne komise o přibrání znalce. Místo přibrání

znalce je možno se spokojit v jednoduchých případech s potvrzením nebo

odborným vyjádřením, o jejichž správnosti nejsou pochybnosti.



(2) Znalec musí být v předvolání upozorněn na povinnost bez odkladu

oznámit skutečnosti, pro které by byl vyloučen nebo které mu jinak

brání být ve věci činný jako znalec. Znalec musí být též poučen o

významu znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a o trestních

následcích křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého posudku.



Čl. 22



Příprava posudku



(1) Komise poskytne znalci potřebná vysvětlení ze spisu a vymezí jeho

úkoly. Je-li toho v případech, kdy je jednání nebo jeho část neveřejné,

třeba, dovolí komise znalci nahlédnout do spisů nebo mu spisy zapůjčí.

V případech, kdy je jednání nebo jeho část neveřejné, může též komise

znalci dovolit, aby byl přítomen při výslechu osoby, jejíž jednání je

předmětem vyšetřování, jakož i svědků. Komise též může znalci dovolit,

aby osobě, jejíž jednání je předmětem vyšetřování, jakož i svědkům

kladl otázky vztahující se k předmětu znaleckého posudku.



(2) Komise znalci zpravidla uloží, aby posudek vypracoval písemně.



Čl. 23



Výslech znalce



Vypracoval-li znalec posudek písemně, stačí, aby se při výslechu na něj

odvolal a stvrdil jej. Nebyl-li posudek vypracován písemně, nadiktuje

jej znalec při výslechu do protokolu.



Čl. 24



Vady posudku



Má-li komise pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný

nebo neúplný, požádá komise znalce o vysvětlení. Nevedlo-li vysvětlení

k výsledku, přibere komise znalce jiného.



Čl. 25



Posudek ústavu



(1) Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního

vědeckého posouzení, může komise rozhodnout o přibrání státního orgánu

nebo státního ústavu k podání posudku nebo k přezkoumání posudku

podaného znalcem.



(2) Státní orgán nebo státní ústav podá posudek písemně. V něm označí

osobu, která posudek vypracovala a může být v případě potřeby slyšena

jako znalec.



Čl. 26



O ustanovení znalce, o způsobilosti k této funkci a o vyloučení z ní, o

právu odepřít provedení znaleckého úkonu, o slibu a o připomenutí

povinností před provedením znaleckého úkonu, jakož i o náhradě hotových

výloh a o odměně za znalecký úkon (znalečné) platí zvláštní

předpisy.^1)



PŘEDVOLÁNÍ A PŘEDVEDENÍ



Čl. 27



(1) Jestliže se svědek, ač byl řádně předvolán, bez dostatečné omluvy

nedostaví, může být předveden. Na to a na jiné následky nedostavení

musí být svědek v předvolání upozorněn. O předvedení požádá komise

příslušný policejní orgán.^4)



(2) Nedostaví-li se příslušník ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v

činné službě, je nutno požádat jeho velitele, aby sdělil důvod, proč se

předvolaný nedostavil, popřípadě aby ho dal předvést.



(3) Osoba ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě se předvolává

prostřednictvím věznice, popř. vazební věznice, se žádostí o

předvedení. Je-li předvolaná osoba ve vazbě v jiné věci, je třeba k

žádosti připojit písemný souhlas s předvedením, který vydá příslušný

státní zástupce, předseda senátu nebo samosoudce.



(4) Hospitalizovaná osoba se předvolává prostřednictvím poskytovatele

zdravotních služeb, který také zajistí její předvedení. Vyžaduje-li to

bezpečnost zaměstnanců poskytovatele, učiní poskytovatel sám opatření,

aby byla při předvedení hospitalizované osoby zajištěna bezpečnost jeho

zaměstnanců.



DORUČOVÁNÍ



Čl. 28



(1) Nebyla-li písemnost doručena při jednání komise, doručí se

zpravidla poštou.



(2) V případě potřeby, zejména při nařízeném předvedení, při

neúspěšnosti pokusu doručit jiným způsobem do vlastních rukou adresáta

zásilku, u níž je uložení vyloučeno, nebo při nebezpečí, že průtahem v

doručování bude jednání zmařeno, lze o doručení požádat i policejní

orgán^4) nebo obecní úřad.



(3) Nebyl-li adresát zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje,

doručí se jiné dorostlé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě

anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna písemnost převzít a

její odevzdání obstarat.



(4) Není-li takové osoby, zásilka se uloží a adresát se vhodným

způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Písemnost se považuje za

doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení

nedověděl.



Čl. 29



(1) Do vlastních rukou se doručuje



a) předvolání na jednání komise,



b) jiná písemnost, jestliže to předseda komise z důležitých důvodů

nařídí.



(2) Nebyl-li adresát zásilky zastižen, zásilka se uloží a adresát se

vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout.



(3) Uložit doručovanou zásilku podle odstavce 2 nelze, doručuje-li se

písemnost do vlastních rukou podle odstavce 1.



(4) Je-li uložení doručované zásilky vyloučeno, musí to odesílatel na

zásilce nápadně vyznačit.



Čl. 30



(1) Odepře-li adresát písemnost přijmout, poznamená se to na doručence

spolu s datem a důvodem odepření a písemnost se vrátí.



(2) Uzná-li komise, že přijetí bylo odepřeno bezdůvodně, považuje se

písemnost za doručenou dnem, kdy přijetí bylo odepřeno; na tento

následek musí být adresát doručovatelem upozorněn.



Čl. 31



(1) Písemnost určená tomu, na němž se vykonává trest odnětí svobody

nebo který je ve vazbě, se doručuje prostřednictvím věznice, popř.

vazební věznice, ve které je umístěn.



(2) Osobě v ústavní péči se doručuje písemnost prostřednictvím správy

příslušného zařízení. Obdobně se postupuje u chovance domova mládeže a

jiného kolektivního zařízení pro mládež.



(3) Písemnost určená osobám požívajícím výsad a imunit podle

mezinárodního práva nebo osobám v jejich bytech se předloží

Ministerstvu spravedlnosti, které zařídí její doručení.



(4) Písemnost určená příslušníku ozbrojených sil a ozbrojených sborů v

činné službě, který není hromadně ubytován ve vojenských objektech nebo

objektech ozbrojených sborů, se doručuje přímo. V ostatních případech

se doručuje prostřednictvím jeho nadřízeného. Není-li znám útvar, ve

kterém voják koná službu, doručuje se prostřednictvím posádkové správy;

není-li známa, prostřednictvím okresní vojenské správy.



PROTOKOL



Čl. 32



(1) O důležitých úkonech učiněných v průběhu vyšetřování, zejména o

výslechu svědka, znalce nebo jiné osoby se sepíše protokol, který musí

zejména obsahovat



a) označení komise,



b) místo, čas a předmět úkonu,



c) jméno a příjmení osob, které byly úkonu přítomny,



d) stručné vylíčení průběhu úkonu včetně jeho obsahu,



e) námitky přítomných osob proti obsahu protokolu.



(2) Protokol o výpovědi osoby neznalé českého jazyka se sepíše v českém

jazyce. Záleží-li na doslovném znění výpovědi, zapíše se do protokolu

příslušná část výpovědi, pokud možno také v jazyce, v němž tato osoba

vypovídá.



(3) V odůvodněných případech lze se souhlasem předsedy komise pořídit

kromě protokolu i těsnopisecký záznam, který se spolu s přepisem

připojí k protokolu. K zachycení průběhu jednání lze použít i jiného

vhodného prostředku, zejména zvukového záznamu. Záznam takového

prostředku se spolehlivě uschová a v zápisu o schůzi poznamená, kde je

uložen.



(4) Protokol podepisuje ihned po provedení úkonu předsedající,

popřípadě i ten, kdo úkon prováděl, a osoba, které se úkon týkal. Má-li

protokol více stránek, musejí být podepsány všechny stránky. Jestliže

osoba, které se úkon týkal, nebo jiná osoba odmítne protokol podepsat,

uvede se to v protokolu s poznamenáním důvodu odmítnutí.



(5) Na odevzdání protokolu k uložení, nahlížení nezúčastněných osob do

protokolu včetně pořizování výpisu a opisu a na opravu a doplnění

protokolu se použije přiměřeně ustanovení čl. 11 odst. 3, 4 a 6.



(6) Protokol se diktuje zřetelně a hlasitě. Osobě, které se úkon týká,

zejména jde-li o znalce, může předsedající dovolit, aby svou výpověď do

protokolu nadiktovala. Tato okolnost se poznamená v protokolu.



Příloha 2



Volební řád pro volby konané Poslaneckou sněmovnou a pro nominace

vyžadující souhlas Poslanecké sněmovny



Čl. 1



Volební komise



1. Volby konané Poslaneckou sněmovnou (dále jen "Sněmovna"), jakož i

nominace vyžadující její souhlas připravuje pro Sněmovnu volební komise

Sněmovny (dále jen "volební komise"). Volby konané na schůzi obou komor

Parlamentu organizuje společná volební komise Sněmovny a Senátu (dále

jen "společná volební komise"), která se ve své činnosti řídí tímto

volebním řádem.



2. Návrh na ustavení volební komise připravuje z návrhů předložených

poslaneckými kluby skupina poslanců delegovaná poslaneckými kluby na

základě parity.



3. Volební komisi ustaví skupina poslanců podle zásady poměrného

zastoupení (čl. 5 bod 5).



4. Volební komise zvolí ze svého středu předsedu, místopředsedu a dva

ověřovatele; volba funkcionářů volební komise se koná většinovým

způsobem.



5. Volební komise je schopna se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční

většina všech jejích členů.



6. K platnosti usnesení volební komise je třeba souhlasu nadpoloviční

většiny přítomných členů.



7. Ustavení volební komise podle čl. 1 bodu 3 předloží předseda volební

komise Sněmovně na vědomí.



8. Volby konané Sněmovnou řídí předseda volební komise, nestanoví-li

tento volební řád jinak.



9. Článek 1 body 2 až 7 tohoto volebního řádu se užijí přiměřeně i na

ustavení a činnost společné volební komise.



Čl. 2



zrušen



nadpis vypuštěn



nadpis vypuštěn



Čl. 3



Volba předsedy Sněmovny, místopředsedů Sněmovny a předsedů výborů a

komisí Sněmovny



1. Navrhovat kandidáty na předsedu Sněmovny a místopředsedy Sněmovny

jsou oprávněny poslanecké kluby. Navrhovat kandidáty na předsedy výborů

a komisí Sněmovny jsou oprávněny poslanecké kluby a poslanci.



2. Návrhy kandidátů na předsedu Sněmovny, místopředsedy Sněmovny a

předsedy výborů a komisí Sněmovny se předkládají volební komisi

nejpozději 24 hodin přede dnem volby.



3. Volba se koná nejvýše ve dvou kolech.



4. Volba je platná, byly-li hlasovací lístky vydány v každém kole

alespoň jedné třetině poslanců.



5. Před zahájením volby v každém kole zkontroluje volební komise

volební schránky a zapečetí je. Zkontroluje též, zda jsou připraveny

hlasovací lístky s předtištěnými jmény kandidátů pro jednotlivé volby.

Hlasovací lístky pro jednotlivé volby mají odlišné barvy. Volební

komise dále zkontroluje, zda jsou hlasovací lístky pro jednotlivé volby

opatřeny otiskem razítka Poslanecké sněmovny a parafami dvou

ověřovatelů volební komise.



6. Jména kandidátů jsou na hlasovacích lístcích uvedena v abecedním

pořadí a před jménem každého z nich je uvedeno pořadové číslo. Ve

spodní části hlasovacího lístku se uvede počet kandidátů, který je

možno volit.



7. Pro úpravu hlasovacích lístků je určen zvláštní prostor tak, aby

byla zaručena tajnost hlasování; poslanci vstupují do tohoto prostoru

jednotlivě.



8. V místnosti, kde se sčítají hlasy, jsou přítomni pouze členové

volební komise; další osoby mohou být přítomny jen s jejím souhlasem.



9. Poslanec volí předsedu Sněmovny tak, že na hlasovacím lístku vyjádří



a) souhlas s jedním z kandidátů zakroužkováním pořadového čísla před

jeho jménem; pořadová čísla před jmény ostatních kandidátů přeškrtne

takto "X";



b) nesouhlas se všemi kandidáty přeškrtnutím pořadového čísla před

jmény všech kandidátů takto "X".



10. Poslanec volí místopředsedy Sněmovny tak, že na hlasovacím lístku

vyjádří



a) souhlas nejvýše s takovým počtem kandidátů, který byl stanoven pro

obsazení míst místopředsedů Sněmovny, zakroužkováním pořadových čísel

před jejich jmény; pořadová čísla před jmény ostatních kandidátů

přeškrtne takto "X";



b) nesouhlas se všemi kandidáty přeškrtnutím pořadového čísla před

jmény všech kandidátů takto "X".



11. Poslanec volí předsedu výboru nebo komise tak, že na hlasovacím

lístku vyjádří



a) souhlas s jedním z kandidátů zakroužkováním pořadového čísla před

jeho jménem; pořadová čísla před jmény ostatních kandidátů přeškrtne

takto "X";



b) nesouhlas se všemi kandidáty přeškrtnutím pořadového čísla před

jmény všech kandidátů takto "X".



12. Neplatný je hlasovací lístek odevzdaný na jiném než vydaném

tiskopise, a ten, který je upraven jiným způsobem, než je stanoveno v

bodech 9 až 11 tohoto článku volebního řádu. Dodatečně dopisované jméno

kandidáta, který nebyl navržen, nezpůsobuje neplatnost hlasovacího

lístku; takový kandidát se však pro volbu nezapočítává.



13. Vznikne-li pochybnost o platnosti hlasovacího lístku, rozhodne o ní

volební komise, která to poznamená v zápise o výsledku hlasování.



Volba předsedy Sněmovny



14. V prvém kole je předsedou Sněmovny zvolen kandidát, který získal

nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců.



15. Nezíská-li žádný z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů přítomných

poslanců, koná se druhé kolo volby.



16. Do druhého kola postupují dva kandidáti, kteří získali v prvém kole

nejvyšší počet hlasů. Je-li více kandidátů na prvém nebo na druhém

místě, kteří získali stejný počet hlasů, postupují do druhého kola

všichni takoví kandidáti.



17. Ve druhém kole je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční

většinu hlasů přítomných poslanců.



18. Nebyl-li předseda Sněmovny zvolen ani ve druhém kole, koná se do

deseti dnů nová volba podle tohoto volebního řádu.



Volba místopředsedů Sněmovny



19. V prvém kole jsou místopředsedy Sněmovny zvoleni kandidáti, kteří

získali nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců.



20. Pokud obdrží nadpoloviční většinu více kandidátů, než je počet

obsazovaných míst, jsou zvoleni ti z nich, kteří obdrželi nejvyšší

počet hlasů. Nastane-li rovnost hlasů pro kandidáty na volitelných

místech a mimo ně, opakuje se mezi nimi volba. Není-li ani tak

rozhodnuto, rozhoduje los.



21. Nezíská-li nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců tolik

kandidátů, aby byl obsazen stanovený počet míst místopředsedů Sněmovny,

koná se na neobsazená místa druhé kolo volby.



22. Do druhého kola postupují nezvolení kandidáti z prvého kola, kteří

mezi nezvolenými získali v prvém kole nejvyšší počet hlasů, nejvýše

však dvojnásobný počet kandidátů, než je počet neobsazených míst; při

rovnosti hlasů postupují všichni kandidáti se stejným počtem hlasů.



23. Ve druhém kole jsou zvoleni kandidáti, kteří získali nadpoloviční

většinu hlasů přítomných poslanců.



24. Pokud obdrží nadpoloviční většinu více kandidátů, než je počet

obsazovaných míst, jsou zvoleni ti z nich, kteří obdrželi nejvyšší

počet hlasů. Nastane-li rovnost hlasů pro kandidáty na volitelných

místech a mimo ně, opakuje se mezi nimi volba. Není-li ani tak

rozhodnuto, rozhoduje los.



25. Nebyla-li ani po druhém kole volby obsazena stanovená místa

místopředsedů, koná se na neobsazená místa nová volba podle tohoto

volebního řádu.



Volba předsedů výborů a komisí Sněmovny



26. V prvém kole je předsedou výboru nebo komise Sněmovny zvolen

kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců.



27. Nezíská-li žádný z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů přítomných

poslanců, koná se druhé kolo volby.



28. Do druhého kola postupují dva kandidáti, kteří získali v prvém kole

nejvyšší počet hlasů. Je-li více kandidátů na prvním nebo na druhém

místě, kteří získali stejný počet hlasů, postupují do druhého kola

všichni takoví kandidáti.



29. Ve druhém kole je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční

většinu hlasů přítomných poslanců.



30. Nebyl-li předseda výboru nebo komise Sněmovny zvolen ani ve druhém

kole, koná se nová volba podle tohoto volebního řádu.



Společná ustanovení pro volbu podle bodů 14 až 30



31. O výsledku hlasování každého kola volby předsedy Sněmovny,

místopředsedů Sněmovny a předsedů výborů a komisí Sněmovny se sepíše

zápis, který podepíší všichni členové volební komise; v zápise o

hlasování se uvede



a) počet vydaných hlasovacích lístků,



b) počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků,



c) počet neodevzdaných hlasovacích lístků,



d) počet platných hlasů odevzdaných pro navržené kandidáty,



e) konstatování o zvolení nebo nezvolení kandidáta.



32. Výsledky hlasování každého kola volby oznámí Sněmovně v souladu s

předchozím bodem předseda volební komise.



Čl. 4



Nominace ověřovatelů Sněmovny



1. Ověřovatele Sněmovny nominují poslanecké kluby na základě parity

tak, aby Sněmovna měla nejméně deset ověřovatelů, a nominace na své

kandidáty předkládají volební komisi.



2. Nominaci ověřovatelů Sněmovny schvaluje Sněmovna na návrh předsedy

volební komise.



3. Neschválí-li Sněmovna nominované ověřovatele, navrhne volební komise

na neschválená místa nové kandidáty, které jí předloží poslanecké

kluby.



Čl. 5



Ustavování výborů a komisí a volba komisí



Ustavení výborů (komisí) podle zásady poměrného zastoupení



1. Výbory (komise) ustavuje Sněmovna potvrzením kandidátky předložené

volební komisí.



2. Návrhy na členy výboru (komise) předkládají volební komisi

poslanecké kluby. V návrhu uvedou kandidáty pro jednotlivé výbory

(komise) v pořadí, které je závazné.



3. Návrhy na členy výboru (komise) se předkládají volební komisi

nejpozději 24 hodin přede dnem volby.



4. Poslanci, kteří nejsou členy žádného poslaneckého klubu, mohou

nabídnout svůj mandát některému poslaneckému klubu.



5. Ustavení výboru (komise) navrhne volební komise tak, že



a) počet poslanců zvolených do Sněmovny vydělí stanoveným počtem členů

výboru (komise), který zvětší o 1; takto získané číslo je číslem

volebním;



b) volebním číslem vydělí počet členů jednotlivých klubů, kterým

přidělí počet míst ve výboru (komisi) rovnající se celému číslu z

podílu;



c) bylo-li takto rozděleno o jedno místo ve výboru (komisi) více, než

je stanovený počet takových míst, odečte přebývající místo poslaneckému

klubu, který vykázal nejmenší zbytek při dělení. Zbylá nerozdělená

místa přidělí jednotlivým poslaneckým klubům, které vykazují největší

zbytky po dělení. Vykazují-li kluby stejný zbytek u dělení, přidělí

místo ve výboru (komisi) klubu s větším počtem členů;



d) nelze-li takto rozhodnout a místa ve výboru (komisi) nejsou

přidělena, zvětší se počet členů výboru (komise) o 1 a postupuje se

znovu podle písmen a) až d) tohoto bodu.



6. Poslanci, který nebyl zařazen do žádného výboru, se nabídne členství

v některém z výborů. Takového člena výboru volí Sněmovna na návrh

volební komise většinovým způsobem.



7. Návrh na ustavení jednotlivých výborů (komisí) předloží volební

komise Sněmovně ke schválení. Potvrdí-li Sněmovna předložený návrh, je

výbor ustaven. Změnu v takto ustaveném výboru lze během volebního

období provést jen se souhlasem Sněmovny. Nepotvrdí-li Sněmovna

ustavení výboru (komise), požádá poslanecké kluby, aby se věcí znovu

zabývaly a předložily nové návrhy. Po takových jednáních předloží

volební komise Sněmovně nový návrh výboru (komise) sestavený podle

předchozích ustanovení.



8. Nepotvrdí-li Sněmovna ani nově navržené ustavení výboru (komise),

přeruší se schůze Sněmovny k vyřešení sporných otázek.



Volba komisí většinovým způsobem



9. Rozhodne-li Sněmovna, že se komise zvolí většinovým způsobem, volí

komisi Sněmovna na návrh volební komise.



10. Návrhy na členy komise předkládají volební komisi poslanecké kluby.

V návrhu uvedou kandidáty pro jednotlivé komise v pořadí, které je

závazné.



11. Návrhy na členy komise se předkládají volební komisi nejpozději 24

hodin přede dnem volby.



12. Kandidátku komise sestaví volební komise tak, že



a) počet poslanců zvolených do Sněmovny vydělí stanoveným počtem členů

komise, který zvětší o 1; takto získané číslo je číslem volebním;



b) volebním číslem vydělí počet členů jednotlivých klubů, kterým

přidělí počet míst v komisi rovnající se celému číslu z podílu;



c) bylo-li takto rozděleno o jedno místo v komisi více, než je

stanovený počet členů komise, odečte přebývající místo tomu

poslaneckému klubu, který vykázal nejmenší zbytek při dělení. Zbylá

nerozdělená místa přidělí jednotlivým poslaneckým klubům, které

vykazují nejvyšší zbytky po dělení. Vykazují-li kluby stejný zbytek po

dělení, přidělí se místo v komisi klubu s větším počtem členů;



d) nelze-li takto rozhodnout a místa v komisi nejsou přidělena, zvětší

se počet členů komise o 1 a postupuje se znovu podle písmen a) až d)

tohoto bodu.



13. Počet míst získaných podle předchozího odstavce se násobí dvěma.

Získané násobky jsou pro jednotlivé poslanecké kluby počtem míst

získaných pro jejich členy, kteří se uvedou na kandidátku v pořadí

stanoveném poslaneckým klubem.



14. Při volbě členů komise dá předsedající schůze Sněmovny hlasovat

jednotlivě o všech navržených kandidátech.



15. V prvém kole jsou členy komise zvoleni kandidáti, kteří získali

nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců.



16. Pokud obdrží nadpoloviční většinu více kandidátů, než je počet

obsazovaných míst, jsou zvoleni ti z nich, kteří obdrželi nejvyšší

počet hlasů. Nastane-li rovnost hlasů pro kandidáty na volitelných

místech a mimo ně, opakuje se mezi nimi volba. Není-li ani tak

rozhodnuto, rozhoduje los.



17. Nezíská-li nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců tolik

kandidátů, aby byl obsazen stanovený počet členů komise, koná se na

neobsazená místa druhé kolo volby.



18. Do druhého kola postupují nezvolení kandidáti z prvého kola, kteří

mezi nezvolenými získali v prvém kole nejvyšší počet hlasů, nejvýše

však dvojnásobný počet kandidátů, než je počet neobsazených míst; při

rovnosti hlasů postupují všichni kandidáti se stejným počtem hlasů.



19. Ve druhém kole jsou zvoleni kandidáti, kteří získali nadpoloviční

většinu hlasů přítomných poslanců.



20. Pokud obdrží nadpoloviční většinu více kandidátů, než je počet

obsazovaných míst, jsou zvoleni ti z nich, kteří obdrželi nejvyšší

počet hlasů. Nastane-li rovnost hlasů pro kandidáty na volitelných

místech a mimo ně, opakuje se mezi nimi volba. Není-li ani tak

rozhodnuto, rozhoduje los.



21. Výsledky hlasování každého kola volby oznámí předsedající schůze

Sněmovny.



Společná ustanovení pro ustavení výborů (komisí) a volbu komisí



22. Výsledky ustavení výboru (komise) nebo volbu komise oznámí

předsedající schůze Sněmovny.



23. Uvolní-li se během volebního období místo ve výboru (komisi), zvolí

Sněmovna nového člena výboru (komise) většinovým způsobem. Jediným

navrhovatelem je volební komise; řídí se přitom principy poměrného

zastoupení.



Ustavení organizačního výboru



24. Organizační výbor tvoří jeho předseda, kterým je předseda Sněmovny,

místopředsedové výboru, kterými jsou místopředsedové Sněmovny, a další

členové výboru ustavení podle zásady poměrného zastoupení (čl. 5 body 1

až 8).



Čl. 6



Volba podle zvláštních předpisů



1. Zvláštní zákon stanoví, kdo je volen Sněmovnou a kdo je oprávněn

předkládat návrhy na takovou volbu, v ostatních případech předkládají

návrhy poslanecké kluby.



2. Návrhy se předkládají volební komisi Sněmovny nejpozději deset dnů

přede dnem volby.



3. Zákon stanoví nebo Sněmovna rozhodne, kdo se volí tajným hlasováním;

jinak se volí hlasováním veřejným.



Volba tajným hlasováním



4. Volba se koná nejvýše ve dvou kolech.



5. Volba je platná, byly-li hlasovací lístky vydány v každém kole

alespoň jedné třetině poslanců.



6. Před zahájením volby v každém kole zkontroluje volební komise

volební schránky a zapečetí je. Zkontroluje též, zda jsou připraveny

hlasovací lístky s předtištěnými jmény kandidátů pro jednotlivé volby.

Hlasovací lístky pro jednotlivé volby mají odlišné barvy. Volební

komise dále zkontroluje, zda jsou hlasovací lístky pro jednotlivé volby

opatřeny otiskem razítka Poslanecké sněmovny a parafami dvou

ověřovatelů volební komise.



7. Jména kandidátů jsou na hlasovacím lístku uvedena v abecedním pořadí

a před jménem každého z nich je uvedeno pořadové číslo. Ve spodní části

hlasovacího lístku se uvede počet kandidátů, který je možno volit.



8. Pro úpravu hlasovacích lístků je určen zvláštní prostor tak, aby

byla zaručena tajnost hlasování; poslanci vstupují do tohoto prostoru

jednotlivě.



9. V místnosti, kde se sčítají hlasy, jsou přítomni pouze členové

volební komise; další osoby mohou být přítomny jen s jejím souhlasem.



10. Poslanec volí tak, že na hlasovacím lístku vyjádří



a) souhlas nejvýše s takovým počtem kandidátů, který byl pro volbu

stanoven, zakroužkováním pořadového čísla před jejich jmény; pořadová

čísla před jmény ostatních kandidátů přeškrtne takto "X";



b) nesouhlas se všemi kandidáty přeškrtnutím pořadového čísla před

jmény všech kandidátů takto "X".



11. Neplatný je hlasovací lístek odevzdaný na jiném než vydaném

tiskopise a ten, který je upraven jiným způsobem, než je stanoveno v

předchozím bodu tohoto volebního řádu. Dodatečně dopisované jméno

kandidáta, který nebyl navržen, nezpůsobuje neplatnost hlasovacího

lístku; takový kandidát se však pro volbu nezapočítává.



12. Vznikne-li pochybnost o platnosti hlasovacího lístku, rozhodne o ní

volební komise a poznamená to v zápise o výsledku hlasování.



13. V prvém kole jsou zvoleni kandidáti, kteří získali nadpoloviční

většinu hlasů z počtu vydaných hlasovacích lístků.



14. Pokud obdrží nadpoloviční většinu více kandidátů, než je počet

obsazovaných míst, jsou zvoleni ti z nich, kteří obdrželi nejvyšší

počet hlasů. Nastane-li rovnost hlasů pro kandidáty na volitelných

místech a mimo ně, opakuje se mezi nimi volba. Není-li ani tak

rozhodnuto, rozhoduje los.



15. Nezíská-li nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců tolik

kandidátů, aby byl obsazen stanovený počet míst, koná se na neobsazená

místa druhé kolo volby.



16. Do druhého kola postupují nezvolení kandidáti z prvého kola, kteří

mezi nezvolenými získali v prvém kole nejvyšší počet hlasů, nejvýše

však dvojnásobný počet kandidátů, než je počet neobsazených míst; při

rovnosti hlasů postupují všichni kandidáti se stejným počtem hlasů.



17. Ve druhém kole jsou zvoleni kandidáti, kteří získali nadpoloviční

většinu hlasů z počtu vydaných hlasovacích lístků.



18. Pokud obdrží nadpoloviční většinu více kandidátů, než je počet

obsazovaných míst, jsou zvoleni ti z nich, kteří obdrželi nejvyšší

počet hlasů. Nastane-li rovnost hlasů pro kandidáty na volitelných

místech a mimo ně, opakuje se mezi nimi volba. Není-li ani tak

rozhodnuto, rozhoduje los.



19. Nebyla-li ani po druhém kole volby obsazena stanovená místa, koná

se na neobsazená místa nová volba podle tohoto volebního řádu.



20. O výsledku hlasování každého kola volby se sepíše zápis, který

podepíší všichni členové volební komise; v zápise o hlasování se uvede



a) počet vydaných hlasovacích lístků,



b) počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků,



c) počet neodevzdaných hlasovacích lístků,



d) počet platných hlasů odevzdaných pro navržené kandidáty,



e) konstatování o zvolení nebo nezvolení kandidáta.



21. Výsledky hlasování každého kola volby oznámí Sněmovně v souladu s

předchozím bodem předseda volební komise.



Volba veřejným hlasováním



22. Při volbě podle zvláštních předpisů veřejným hlasováním se

postupuje obdobně podle čl. 5 bodů 14 až 20.



Čl. 7



Ustanovení společná



1. Sdružování klubů a poslanců pro volby podle tohoto volebního řádu je

přípustné.



2. Tam, kde tento volební řád mluví o poslaneckém klubu, rozumí se tím

též sdružení klubů vytvořené několika poslaneckými kluby.



Vybraná ustanovení novel



Čl.IV zákona č. 78/2002 Sb.



Přechodné ustanovení



Jednání, které má znaky přestupku, jehož se dopustili poslanci nebo

senátoři přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se projedná podle

dosavadních právních předpisů.



Čl.II zákona č. 573/2006 Sb.



Přechodné ustanovení



Ustanovení čl. I bodu 2 se poprvé použije pro ustavení poslaneckých

klubů podle § 77 odst. 1 u poslanců zvolených ve volbách do Poslanecké

sněmovny uskutečněných ve dnech 2. a 3. června 2006. Po nabytí

účinnosti tohoto zákona tak může vzniknout i poslanecký klub, který

nebylo možno ustavit podle dřívějších předpisů.



Čl. II zákona č. 265/2014 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se při projednávání

sněmovních tisků postupuje podle tohoto zákona. Nelze však zpětně

vyžadovat splnění požadavků spojených s fází projednávání, která

proběhla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.



2. Není-li při projednávání návrhu zákona předloženého Poslanecké

sněmovně přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zřejmé, který výbor

je garančním výborem, určí garanční výbor Poslanecká sněmovna.



1) § 44 odst. 7 zákona ČNR č. 54/1990 Sb., o volbách do České národní

rady.



1) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.



2) § 92 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.



2) Zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, ve znění

pozdějších předpisů.



3) § 6 odst. 7 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím.



§ 6 zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním.



3) § 13 písm. a) a § 16 zákona č. 102/1971 Sb.



4) Např. zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, ve znění

pozdějších předpisů, zákon č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v

informačních systémech, zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a

poplatků, ve znění pozdějších předpisů.



4) § 12 odst. 2 trestního řádu.



4a) § 71 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění

pozdějších předpisů.



5) § 68 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích.



6) Např. zákon ČNR č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon

ČNR č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb.,

zákon č. 528/1990 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů.



7) Např. zákon ČNR č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění

pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve

znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní

zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 418/1990 Sb., o

hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 102/1971

Sb., ve znění pozdějších předpisů.



8) Čl. 39 odst. 4 Ústavy.



9) Čl. 39 odst. 3 Ústavy.



10) Čl. 47 odst. 1 Ústavy.



11) Čl. 50 odst. 2 Ústavy.



12) Čl. 72 odst. 2 Ústavy.



12a) Čl. 65 odst. 3 Ústavy.



13) Zákon ČNR č. 545/1992 Sb., o Sbírce zákonů České republiky.



14) Zákon č. 85/1990 Sb.



15) Např. § 18 až 21 zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační

službě.



16) Např. zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění

pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky

pro rozhlasové a televizní vysílání, ve znění pozdějších předpisů,

zákon ČNR č. 484/1991 Sb., zákon ČNR č. 483/1991 Sb.



17) Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v

rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění

pozdějších předpisů.



18) Zákon ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, ve

znění pozdějších předpisů.