283/1993 Sb.



ZÁKON



ze dne 9. listopadu 1993



o státním zastupitelství



Změna: 261/1994 Sb.



Změna: 201/1997 Sb.



Změna: 169/1999 Sb.



Změna: 11/2001 Sb.



Změna: 14/2002 Sb.



Změna: 6/2002 Sb.



Změna: 151/2002 Sb.



Změna: 310/2002 Sb.



Změna: 310/2002 Sb. (část)



Změna: 192/2003 Sb.



Změna: 630/2004 Sb.



Změna: 381/2005 Sb., 413/2005 Sb.



Změna: 413/2005 Sb. (část)



Změna: 79/2006 Sb.



Změna: 342/2006 Sb.



Změna: 121/2008 Sb.



Změna: 314/2008 Sb.



Změna: 129/2008 Sb.



Změna: 7/2009 Sb.



Změna: 218/2009 Sb.



Změna: 286/2009 Sb.



Změna: 227/2009 Sb.



Změna: 303/2011 Sb., 459/2011 Sb.



Změna: 105/2013 Sb., 293/2013 Sb.



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



Obecná ustanovení



§ 1



(1) Zřizuje se státní zastupitelství jako soustava úřadů státu,

určených k zastupování státu při ochraně veřejného zájmu ve věcech

svěřených zákonem do působnosti státního zastupitelství.



(2) Tento zákon upravuje postavení, působnost, vnitřní vztahy,

organizaci a správu státního zastupitelství; upravuje dále zejména

postavení státních zástupců jako osob, jejichž prostřednictvím státní

zastupitelství vykonává svou činnost, postavení právních čekatelů a

působnost Ministerstva spravedlnosti.



§ 2



(1) Státní zastupitelství je při výkonu své působnosti povinno využívat

prostředky, které mu poskytuje zákon.



(2) Státní zastupitelství při výkonu své působnosti dbá, aby každý jeho

postup byl v souladu se zákonem, rychlý, odborný a účinný; svoji

působnost vykonává nestranně, respektuje a chrání přitom lidskou

důstojnost, rovnost všech před zákonem a dbá na ochranu základních

lidských práv a svobod.



§ 3



(1) Nestanoví-li zákon jinak, věci svěřené do působnosti státního

zastupitelství vykonávají státní zástupci; jiné orgány nebo osoby nesmí

do jejich činnosti zasahovat nebo je při jejím výkonu nahrazovat anebo

zastupovat.



(2) V rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem^1)

se na provádění úkonů v působnosti státního zastupitelství mohou

podílet vyšší úředníci státního zastupitelství (dále jen „vyšší

úředník“), asistenti státních zástupců a právní čekatelé.



(3) Vyšší státní zastupitelství je oprávněno zasahovat do vyřizování

věcí, ke kterým je podle zákona příslušné nižší státní zastupitelství,

jen způsobem a v rozsahu tímto zákonem stanoveným.



ČÁST DRUHÁ



Působnost státního zastupitelství



§ 4



(1) Státní zastupitelství v rozsahu, za podmínek a způsobem stanoveným

zákonem



a) je orgánem veřejné žaloby v trestním řízení a plní další úkoly

vyplývající z trestního řádu,



b) vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů v místech, kde se

vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení, zabezpečovací

detence, ochranná nebo ústavní výchova, a v jiných místech, kde je

podle zákonného oprávnění omezována osobní svoboda,



c) působí v jiném než trestním řízení,



d) vykonává další úkoly, stanoví-li tak zvláštní zákon.



(2) Státní zastupitelství se v souladu se svou zákonem stanovenou

působností podílí na prevenci kriminality a poskytování pomoci obětem

trestných činů.



§ 4a



zrušen



§ 5



(1) Státní zastupitelství je oprávněno podat návrh na zahájení

občanského soudního řízení anebo vstoupit do již zahájeného občanského

soudního řízení jen v případech, které stanoví zákon.



(2) Procesní postavení, oprávnění a povinnosti státního zastupitelství,

které podalo návrh na zahájení řízení nebo vstoupilo do řízení, stanoví

občanský soudní řád nebo zákon o zvláštních řízeních soudních.



ČÁST TŘETÍ



Soustava státního zastupitelství



§ 6



(1) Soustavu státního zastupitelství tvoří Nejvyšší státní

zastupitelství, vrchní státní zastupitelství, krajská státní

zastupitelství a okresní státní zastupitelství; v době branné

pohotovosti státu také vyšší a nižší polní státní zastupitelství.



(2) V obvodu hlavního města Prahy působnost krajského státního

zastupitelství vykonává Městské státní zastupitelství v Praze a

působnost okresních státních zastupitelství vykonávají obvodní státní

zastupitelství. V obvodu města Brna vykonává působnost okresního

státního zastupitelství Městské státní zastupitelství v Brně.



(3) Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní státní zastupitelství a

krajská státní zastupitelství jsou účetními jednotkami.



§ 7



(1) Sídla státních zastupitelství a obvody jejich územní působnosti se

shodují se sídly a obvody soudů.



(2) Státní zastupitelství je příslušné k zastupování státu u soudu, u

něhož toto státní zastupitelství působí, pokud zvláštní právní předpis

nestanoví jinak.



§ 7a



zrušen



Vedoucí státní zástupci



§ 8



(1) Vedoucími státními zástupci jsou



a) nejvyšší státní zástupce, který stojí v čele Nejvyššího státního

zastupitelství,



b) vrchní státní zástupci, kteří stojí v čele vrchních státních

zastupitelství,



c) krajští státní zástupci, kteří stojí v čele krajských státních

zastupitelství, a městský státní zástupce, který stojí v čele Městského

státního zastupitelství v Praze, (dále jen "krajští státní zástupci"),



d) okresní státní zástupci, kteří stojí v čele okresních státních

zastupitelství, obvodní státní zástupci, kteří stojí v čele obvodních

státních zastupitelství v Praze, a městský státní zástupce, který stojí

v čele Městského státního zastupitelství v Brně, (dále jen "okresní

státní zástupci").



(2) Vedoucího státního zástupce zastupuje jeho náměstek nebo náměstci v

pořadí a v rozsahu jím stanoveném.



(3) Vedoucí státní zástupce stanoví vnitřní organizaci státního

zastupitelství, v jehož čele stojí, a rozdělení agendy státního

zastupitelství mezi státní zástupce; přitom zajistí specializaci

státních zástupců podle zvláštních právních předpisů.



§ 9



(1) Nejvyššího státního zástupce jmenuje vláda na návrh ministra

spravedlnosti.



(2) Vláda může na návrh ministra spravedlnosti nejvyššího státního

zástupce z funkce odvolat.



(3) Náměstky nejvyššího státního zástupce jmenuje a odvolává ministr

spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce.



§ 10



(1) Vrchní státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh

nejvyššího státního zástupce.



(2) Krajské státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh

vrchního státního zástupce, který stojí v čele vrchního státního

zastupitelství, v jehož obvodu má být krajský státní zástupce jmenován.



(3) Okresní státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh

krajského státního zástupce, který stojí v čele krajského státního

zastupitelství, v jehož obvodu má být okresní státní zástupce jmenován.



(4) Ministr spravedlnosti může vrchního státního zástupce, krajského

státního zástupce a okresního státního zástupce z této funkce odvolat,

pokud závažným způsobem poruší povinnosti vyplývající z výkonu funkce

vedoucího státního zástupce; nejde-li o odvolání z důvodu porušení

povinností při výkonu státní správy státního zastupitelství (dále jen

"správa státního zastupitelství"), činí tak na návrh vedoucího státního

zástupce, který je podle odstavců 1 až 3 oprávněn navrhovat jmenování

do funkce, z níž má být vedoucí státní zástupce odvolán.



(5) Ministr spravedlnosti může jmenovat nebo odvolat krajského nebo

okresního státního zástupce též na návrh nejvyššího státního zástupce.



(6) Náměstky vrchních státních zástupců, krajských státních zástupců a

okresních státních zástupců jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti na

návrh vedoucího státního zástupce, o jehož náměstka se jedná.



§ 11



(1) Vedoucí státní zástupce nebo náměstek vedoucího státního zástupce

se této funkce může vzdát písemným oznámením tomu, kdo ho do této

funkce jmenoval. Funkce vedoucího státního zástupce nebo náměstka

vedoucího státního zástupce zaniká uplynutím kalendářního měsíce

následujícího po měsíci, ve kterém bylo oznámení o vzdání se funkce

doručeno.



(2) Funkce vedoucího státního zástupce nebo náměstka vedoucího státního

zástupce zaniká dnem, ve kterém došlo k zániku jejich funkce státního

zástupce.



(3) Vzdání se funkce vedoucího státního zástupce nebo náměstka

vedoucího státního zástupce anebo odvolání z této funkce nemají za

následek zánik funkce státního zástupce.



§ 11a



(1) V rozsahu stanoveném zákonem je nejvyšší státní zástupce nadřízen

vrchním státním zástupcům, vrchní státní zástupce krajským státním

zástupcům v obvodu vrchního státního zastupitelství a krajský státní

zástupce okresním státním zástupcům v obvodu krajského státního

zastupitelství.



(2) V rozsahu stanoveném zákonem je vedoucí státní zástupce nadřízen

státním zástupcům působícím u státního zastupitelství, v jehož čele

stojí.



§ 12



Oprávnění nejvyššího státního zástupce



(1) Ke sjednocení a usměrnění postupu státních zástupců při výkonu

působnosti státního zastupitelství nebo k zajištění jednotné vnitřní

organizace státního zastupitelství a jednotného výkonu spisové služby

může nejvyšší státní zástupce vydávat pokyny obecné povahy; tyto pokyny

jsou závazné pro státní zástupce, a pokud tak nejvyšší státní zástupce

stanoví, i pro další zaměstnance státního zastupitelství.



(2) Nejvyšší státní zástupce může vydávat pro státní zastupitelství

stanoviska ke sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů při

výkonu působnosti státního zastupitelství.



(3) Nejvyšší státní zástupce může nařídit, aby Nejvyšší státní

zastupitelství nebo jím pověřené státní zastupitelství provedlo

kontrolu skončených věcí, v nichž bylo příslušné státní zastupitelství

činné, a uložilo v případě pochybení opatření k nápravě.



(4) Pokud v souvislosti s výkonem působnosti státního zastupitelství

získá nejvyšší státní zástupce poznatky o nejednotnosti rozhodování

soudů, je oprávněn podat předsedovi Nejvyššího soudu podnět k tomu, aby

navrhl Nejvyššímu soudu zaujetí stanoviska k výkladu zákona nebo jiného

právního předpisu.



(5) Nejvyššímu státnímu zástupci přísluší vykonávat další oprávnění,

která s funkcí nejvyššího státního zástupce spojuje tento zákon nebo

zvláštní právní předpisy.



(6) Nejvyšší státní zástupce nejpozději do poloviny kalendářního roku

předkládá prostřednictvím ministra spravedlnosti vládě zprávu o

činnosti státního zastupitelství za uplynulý kalendářní rok.



Vztahy uvnitř soustavy státního zastupitelství



§ 12a



(1) Spory o příslušnost mezi státními zastupitelstvími rozhoduje státní

zastupitelství, které je vůči těmto státním zastupitelstvím nejblíže

vyšší.



(2) Nejblíže vyšší státní zastupitelství rozhoduje o odnětí a přikázání

věci jinému nižšímu státnímu zastupitelství, jestliže vedoucí státní

zástupce dotčeného nižšího státního zastupitelství je podle předpisů

upravujících řízení vyloučen z projednávání věci, nestanoví-li tento

zákon jinak.



(3) Nejblíže vyšší státní zastupitelství rozhoduje o opravných

prostředcích podaných proti rozhodnutí nejblíže nižšího státního

zastupitelství v jeho obvodu, pokud tento zákon nebo zvláštní právní

předpis nestanoví jinak.



(4) V případech vyloučení vedoucího státního zástupce státního

zastupitelství, které ve věci vykonává dohled nebo rozhoduje o

opravných prostředcích, se postupuje podle odstavce 2 obdobně. Státní

zastupitelství, jemuž byla věc z důvodu uvedeného v první větě

přikázána, vykonává dohled nebo rozhoduje o opravných prostředcích

namísto státního zastupitelství, jemuž byla věc odňata.



(5) O odnětí a přikázání věci a o opravných prostředcích se rozhoduje

usnesením, proti kterému není přípustná stížnost, nestanoví-li jinak

zvláštní právní předpis, podle něhož se řízení vede.



§ 12b



(1) Úkony, které by příslušné státní zastupitelství mohlo provést jen s

obtížemi nebo s neúměrnými náklady nebo které v jeho obvodu provést

nelze, provede na dožádání jiné státní zastupitelství.



(2) Nemůže-li dožádané státní zastupitelství provést úkon ve svém

obvodu, postoupí dožádání státnímu zastupitelství, v jehož obvodu lze

úkon provést, je-li mu to známo; jinak dožádání vrátí.



(3) Prošetřením podnětu k podání návrhu nejvyššího státního zástupce

může Nejvyšší státní zastupitelství pověřit nižší státní

zastupitelství.



Dohled



§ 12c



Dohled je výkonem oprávnění stanovených tímto zákonem k zajištění

řídících a kontrolních vztahů mezi různými stupni státních

zastupitelství a uvnitř jednotlivých státních zastupitelství při výkonu

působnosti státního zastupitelství.



§ 12d



(1) Nejblíže vyšší státní zastupitelství je oprávněno vykonávat dohled

nad postupem nejblíže nižších státních zastupitelství ve svém obvodu

při vyřizování věcí v jejich příslušnosti a dávat jim k jejich postupu

písemné pokyny. Postup nejblíže nižších státních zastupitelství může

sjednocovat i pokyny vztahujícími se na více věcí určitého druhu.



(2) Nejblíže nižší státní zastupitelství je povinno řídit se písemnými

pokyny podle odstavce 1, s výjimkou pokynu, který je v konkrétní věci v

rozporu se zákonem. Odmítne-li z tohoto důvodu nejblíže nižší státní

zastupitelství pokyn splnit, sdělí neprodleně důvody odmítnutí písemně

nejblíže vyššímu státnímu zastupitelství; pokud nejblíže vyšší státní

zastupitelství na svém pokynu trvá a neuplatní jiný postup, věc nižšímu

státnímu zastupitelství odejme a vyřídí ji samo.



(3) Nejblíže vyšší státní zastupitelství může odejmout věc nejblíže

nižšímu státnímu zastupitelství a vyřídit ji samo též tehdy, je-li

nejblíže nižší státní zastupitelství nečinné nebo se v jeho postupu

vyskytují nedůvodné průtahy.



§ 12e



(1) Vedoucí státní zástupce je oprávněn vykonávat dohled nad postupem

státních zástupců a vyšších úředníků působících u státního

zastupitelství, v jehož čele stojí, a dávat jim pokyny k postupu při

vyřizování věcí v příslušnosti tohoto státního zastupitelství. Postup

státních zástupců může sjednocovat i pokyny vztahujícími se na více

věcí určitého druhu. Výkonem těchto oprávnění či některých z nich může

pověřit jiného státního zástupce.



(2) Státní zástupci jsou povinni řídit se pokyny vedoucího státního

zástupce nebo jím pověřeného státního zástupce, s výjimkou pokynu,

který je v konkrétní věci v rozporu se zákonem. Pokud byl pokyn vydán

ústně, státní zástupce, který pokyn vydal, jej na žádost státního

zástupce, kterému je pokyn adresován, potvrdí písemně.



(3) Odmítne-li státní zástupce z důvodu podle odstavce 2 pokyn splnit,

sdělí neprodleně důvody odmítnutí písemně státnímu zástupci, který

pokyn vydal. Pokud ten na pokynu trvá, předloží věc neprodleně se svým

stanoviskem vedoucímu státnímu zástupci. Vedoucí státní zástupce je

oprávněn pokyn zrušit, a pokud tak neučiní, vyřídí věc státní zástupce,

který pokyn vydal. Vydal-li pokyn vedoucí státní zástupce, vyřídí věc

sám.



(4) V jednání před soudem není státní zástupce vázán pokynem vedoucího

státního zástupce nebo jím pověřeného státního zástupce v případě, že v

průběhu jednání dojde ke změně důkazní situace.



§ 12f



zrušen



Poskytování informací



§ 12g



(1) Státní zastupitelství si vzájemně poskytují informace, které

potřebují k plnění svých úkolů. Informací se pro tyto účely rozumí

údaje o postupu státního zastupitelství při výkonu jeho působnosti v

určité věci a údaje, které v této souvislosti státní zastupitelství

zjistilo. S právem vyžadovat informace není spojeno právo jakkoliv

zasahovat do postupu ve věci, v níž se informace vyžadují, nejde-li

současně o výkon dohledu.



(2) Nejvyšší státní zastupitelství je při výkonu své působnosti

oprávněno si vyžádat od kteréhokoli státního zastupitelství zvláštní

zprávu o postupu státních zástupců při výkonu působnosti státního

zastupitelství anebo uložit tomuto státnímu zastupitelství, aby tak

postupovalo ve vztahu k nejblíže nižším státním zastupitelstvím ve svém

obvodu. Oprávnění vrchních a krajských státních zastupitelství vůči

nejblíže nižším státním zastupitelstvím při výkonu dohledu nejsou tím

dotčena.



§ 12h



(1) Nejvyšší státní zastupitelství při zajišťování výkonu oprávnění a

povinností nejvyššího státního zástupce může kdykoli provádět potřebná

zjištění u kteréhokoli nižšího státního zastupitelství, které je

povinno mu na jeho žádost poskytnout požadovanou součinnost. Přitom

může zejména požadovat předložení spisů vedených u nižších státních

zastupitelství, nahlížet do nich, pořizovat z nich opisy a výpisy a

vyžadovat informace a nezbytná vysvětlení. Jde-li o jiné než vrchní

státní zastupitelství, není Nejvyšší státní zastupitelství oprávněno

zasahovat do způsobu vyřizování věci, která nebyla pravomocně skončena.



(2) Pokud se zjištění přímo nezúčastnil vedoucí státní zástupce nebo

jím pověřený státní zástupce příslušného státního zastupitelství,

Nejvyšší státní zastupitelství výsledky zjištění příslušnému vedoucímu

státnímu zástupci oznámí. V případě vrchního státního zastupitelství

využije Nejvyšší státní zastupitelství výsledky zjištění v rámci

dohledu.



§ 12i



Zpracování osobních údajů státním zastupitelstvím



(1) Státní zastupitelství je oprávněno v rámci své působnosti stanovené

zákonem zpracovávat osobní údaje včetně údajů citlivých (dále jen

"osobní údaje").^3) Pro potřeby orgánů činných v trestním řízení a

Probační a mediační služby je oprávněno vést centrální evidenci

stíhaných osob, která obsahuje osobní údaje vztahující se k osobám,

proti kterým se trestní řízení vede, k poškozeným, popřípadě k dalším

osobám na trestním řízení zúčastněným a dále údaje k trestným činům,

které byly nebo měly být spáchány, a údaje s tím bezprostředně

související. Informace z centrální evidence stíhaných osob lze použít

pouze pro účely trestního řízení. Pro účely plnění úkolů v Eurojustu má

přístup do centrální evidence stíhaných osob také národní člen

Eurojustu. Pro účely plnění úkolů podle zákona o mezinárodní justiční

spolupráci ve věcech trestních lze údaje z centrální evidence stíhaných

osob v nezbytném rozsahu poskytnout na vyžádání též Ministerstvu

spravedlnosti.



(2) Při zpracování osobních údajů podle odstavce 1 státní

zastupitelství postupuje podle zvláštního právního předpisu^4) s

výjimkou, kdy



a) státní zastupitelství je oprávněno při této činnosti sdružovat

osobní údaje, které byly získány k rozdílným účelům,



b) k předání nebo předávání osobních údajů do jiných států v rámci

spolupráce v trestních věcech uskutečňované na základě vyhlášené

mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, není nutný

předchozí souhlas Úřadu pro ochranu osobních údajů.



§ 12j



Poskytování údajů ze základního registru obyvatel, agendového

informačního systému evidence obyvatel a informačního systému cizinců



(1) Ministerstvo vnitra poskytuje státnímu zastupitelství pro výkon

působnosti podle tohoto zákona a dalších právních předpisů



a) ze základního registru obyvatel referenční údaje o subjektech údajů,



b) z agendového informačního systému evidence obyvatel údaje o

obyvatelích, a to v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový

přístup; obyvatelem se rozumí obyvatel podle zákona o evidenci

obyvatel^3a),



c) z registru rodných čísel údaje o fyzických osobách, kterým bylo

přiděleno rodné číslo, avšak nejsou uvedeny v písmenu b); pokud to

umožňuje technický stav registru rodných čísel, poskytují se tyto údaje

pouze v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup.



(2) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. a) jsou referenční údaje

o



a) příjmení,



b) jménu, popřípadě jménech,



c) adrese místa pobytu,



d) datu, místu a okrese narození; u subjektu údajů, který se narodil v

cizině, datu, místu a státu, kde se narodil,



e) datu, místu a okrese úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území

České republiky, poskytne se datum úmrtí, místo a stát, na jehož území

k úmrtí došlo; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého,

poskytne se den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den,

který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí

právní moci tohoto rozhodnutí,



f) státním občanství, popřípadě více státních občanstvích.



(3) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou údaje o státních

občanech České republiky a bývalých státních občanech, kteří pozbyli

státní občanství České republiky, a to



a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,



b) datum narození,



c) pohlaví,



d) místo a okres narození; u občana, který se narodil v cizině, místo a

stát, kde se občan narodil,



e) rodné číslo,



f) státní občanství, popřípadě více státních občanství,



g) adresa místa trvalého pobytu, včetně předchozích adres místa

trvalého pobytu, popřípadě adresa, na kterou mají být doručovány

písemnosti podle jiného právního předpisu,



h) počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu

trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České

republiky,



i) omezení ve svéprávnosti, jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné

číslo opatrovníka; nebylo-li opatrovníkovi rodné číslo přiděleno,

datum, místo a okres narození; je-li opatrovníkem ustanoven orgán

místní správy, název a adresa sídla,



j) jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné číslo otce, matky,

popřípadě jiného zákonného zástupce; v případě, že jeden z rodičů nebo

jiný zákonný zástupce nemá přiděleno rodné číslo, jméno, popřípadě

jména, příjmení, datum narození; je-li jiným zákonným zástupcem dítěte

právnická osoba, název a adresa sídla,



k) rodinný stav, datum, místo a okres uzavření manželství, došlo-li k

uzavření manželství mimo území České republiky, místo a stát, datum

nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení manželství za

neplatné, datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o neexistenci

manželství, datum zániku manželství smrtí jednoho z manželů, nebo datum

nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení jednoho z manželů za

mrtvého a den, který byl v pravomocném rozhodnutí o prohlášení za

mrtvého uveden jako den smrti, popřípadě jako den, který manžel

prohlášený za mrtvého nepřežil, anebo datum nabytí právní moci

rozhodnutí soudu o rozvodu manželství,



l) datum a místo vzniku registrovaného partnerství, datum nabytí právní

moci rozhodnutí soudu o neplatnosti nebo o neexistenci registrovaného

partnerství, datum zániku registrovaného partnerství smrtí jednoho z

registrovaných partnerů (dále jen „partner“), nebo datum nabytí právní

moci rozhodnutí soudu o prohlášení jednoho z partnerů za mrtvého a den,

který byl v pravomocném rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden

jako den smrti, popřípadě jako den, který partner prohlášený za mrtvého

nepřežil, anebo datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o zrušení

registrovaného partnerství,



m) jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné číslo manžela nebo

partnera; je-li manželem nebo partnerem fyzická osoba, která nemá

přiděleno rodné číslo, jméno, popřípadě jména, příjmení manžela nebo

partnera a datum jeho narození,



n) jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné číslo dítěte; je-li dítě

cizinec, který nemá přiděleno rodné číslo, jméno, popřípadě jména,

příjmení dítěte a datum jeho narození,



o) o osvojenci údaje v rozsahu



1. stupeň osvojení,



2. původní a nové jméno, popřípadě jména, příjmení osvojence,



3. původní a nové rodné číslo osvojence,



4. datum, místo a okres narození,



5. rodná čísla osvojitelů; v případě, že osvojiteli nebylo přiděleno

rodné číslo, jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození

osvojitele,



6. rodná čísla otce a matky; pokud jim nebylo přiděleno, jejich jméno,

popřípadě jména, příjmení a datum narození,



7. datum nabytí právní moci rozhodnutí o osvojení nebo rozhodnutí o

zrušení osvojení,



p) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného uveden

jako den, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti, a datum nabytí

právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného,



q) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí občana mimo území České

republiky, poskytne se datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k

úmrtí došlo,



r) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden

jako den smrti, popřípadě jako den, který občan nepřežil,



s) záznam o poskytnutí údajů.



(4) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou údaje o

cizincích, kteří jsou obyvateli, a to



a) jméno, popřípadě jména,



b) příjmení,



c) rodné číslo; pokud nebylo přiděleno, datum narození.



(5) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. c) jsou



a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,



b) rodné číslo,



c) v případě změny rodného čísla původní rodné číslo,



d) den, měsíc a rok narození,



e) místo a okres narození; u fyzické osoby narozené v cizině stát, na

jehož území se narodila.



(6) Policie České republiky poskytuje státnímu zastupitelství pro výkon

působnosti podle tohoto zákona z agendového informačního systému

cizinců o cizincích údaje, a to



a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,



b) datum narození,



c) pohlaví,



d) místo a stát, kde se cizinec narodil; v případě, že se cizinec

narodil na území České republiky, místo a okres narození,



e) rodné číslo,



f) státní občanství, popřípadě více státních občanství,



g) druh a adresa místa pobytu,



h) číslo a platnost oprávnění k pobytu,



i) počátek pobytu, popřípadě datum ukončení pobytu,



j) omezení ve svéprávnosti,



k) správní vyhoštění a dobu, po kterou není umožněn vstup na území

České republiky,



l) rodinný stav, datum a místo uzavření manželství, datum nabytí právní

moci rozhodnutí soudu o prohlášení manželství za neplatné, datum nabytí

právní moci rozhodnutí soudu o neexistenci manželství, datum zániku

manželství smrtí jednoho z manželů, nebo datum nabytí právní moci

rozhodnutí soudu o prohlášení jednoho z manželů za mrtvého a den, který

byl v pravomocném rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako

den smrti, popřípadě jako den, který manžel prohlášený za mrtvého

nepřežil, anebo datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu

manželství,



m) datum a místo vzniku registrovaného partnerství, datum nabytí právní

moci rozhodnutí soudu o neplatnosti nebo o neexistenci registrovaného

partnerství, datum zániku registrovaného partnerství smrtí jednoho z

partnerů, nebo datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení

jednoho z partnerů za mrtvého a den, který byl v pravomocném rozhodnutí

soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti, popřípadě jako

den, který partner prohlášený za mrtvého nepřežil, anebo datum nabytí

právní moci rozhodnutí soudu o zrušení registrovaného partnerství,



n) jméno, popřípadě jména, příjmení manžela nebo partnera a jeho rodné

číslo; je-li manžel nebo partner cizinec, který nemá přiděleno rodné

číslo, jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození,



o) jméno, popřípadě jména, příjmení dítěte, pokud je cizincem, a jeho

rodné číslo; v případě, že dítěti nebylo rodné číslo přiděleno, jméno,

popřípadě jména, příjmení a datum narození,



p) jméno, popřípadě jména, příjmení otce, matky, popřípadě jiného

zákonného zástupce, pokud jsou cizinci, a jejich rodné číslo; v

případě, že jeden z rodičů nebo jiný zákonný zástupce nemá přiděleno

rodné číslo, jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození,



q) o osvojenci, pokud je cizincem,



1. stupeň osvojení,



2. původní a nové jméno, popřípadě jména, příjmení osvojence,



3. původní a nové rodné číslo osvojence,



4. datum a místo narození,



5. rodná čísla osvojitelů; v případě, že osvojiteli nebylo přiděleno

rodné číslo, údaje o jménu, popřípadě jménech, příjmení a datu narození

osvojitele,



6. rodná čísla otce a matky; pokud jim nebylo přiděleno, údaje o jejich

jménu, popřípadě jménech, příjmení a datu narození; tyto údaje se

neposkytují, pokud se jedná o osvojence narozeného ženě s trvalým

pobytem v České republice, která jej porodila a písemně požádala o

utajení své osoby v souvislosti s porodem,



7. datum nabytí právní moci rozhodnutí o osvojení nebo rozhodnutí o

zrušení osvojení,



r) vyhoštění a doba, po kterou není umožněn vstup na území České

republiky,



s) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného uveden

jako den, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti, a datum nabytí

právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného,



t) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí mimo území České

republiky, stát, na jehož území k úmrtí došlo, popřípadě datum úmrtí,



u) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden

jako den smrti, popřípadě jako den, který cizinec prohlášený za mrtvého

nepřežil,



v) jméno, popřípadě jména, příjmení



1. zletilého nezaopatřeného dítěte cizince s povolením k pobytu na

území České republiky,



2. nezletilého cizince, který byl cizinci s povolením k pobytu na území

České republiky nebo jeho manželu rozhodnutím příslušného orgánu svěřen

do náhradní rodinné péče, nebo který byl cizincem s povolením k pobytu

na území České republiky nebo jeho manželem osvojen anebo jehož

poručníkem nebo manželem jeho poručníka je cizinec s povolením k pobytu

na území České republiky,



3. osamělého cizince staršího 65 let nebo bez ohledu na věk cizince,

který se o sebe nedokáže ze zdravotních důvodů sám postarat, jde-li o

sloučení rodiny s rodičem nebo dítětem s povolením k pobytu na území

České republiky,



4. cizince, který je nezaopatřeným přímým příbuzným ve vzestupné nebo

sestupné linii nebo takovým příbuzným manžela občana Evropské unie,



5. rodiče nezletilého cizince, kterému byl udělen azyl podle zvláštního

právního předpisu, a jeho rodné číslo; jde-li o cizince, kteří nemají

přiděleno rodné číslo, jméno, popřípadě jména, příjmení a datum

narození.



(7) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru

obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence

obyvatel nebo z agendového informačního systému cizinců, pouze pokud

jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.



(8) Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen

takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu. Údaje se

poskytují v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový a

nepřetržitý přístup.



ČÁST ČTVRTÁ



Působnost Ministerstva spravedlnosti a správa státního zastupitelství



§ 13



(1) Ministr spravedlnosti může kdykoli požádat kterékoli státní

zastupitelství o informaci o stavu řízení v každé věci, v níž je státní

zastupitelství činné, pokud je taková informace potřebná k plnění úkolů

Ministerstva spravedlnosti (dále jen "ministerstvo") nebo pokud takovou

informaci potřebuje jako člen vlády.



(2) Ministerstvo může prostřednictvím příslušného vedoucího státního

zástupce požádat kterékoli státní zastupitelství o zpracování podkladů

nezbytných k projednání nároků na náhradu škody uplatňovaných z důvodu

odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.^5) V

mezích posuzování uvedených nároků mají pověření pracovníci

ministerstva právo se seznamovat s obsahem spisů a evidenčních pomůcek

vedených u státních zastupitelství, jakož i právo z nich požadovat

opisy a výpisy.



Správa státního zastupitelství



§ 13a



(1) Úkolem správy státního zastupitelství je vytvářet státnímu

zastupitelství podmínky k řádnému výkonu jeho působnosti, zejména po

stránce personální, organizační, hospodářské, finanční a výchovné, a

dohlížet způsobem a v mezích tímto zákonem stanovených na řádné plnění

úkolů státnímu zastupitelství svěřených.



(2) Výkon správy státního zastupitelství nesmí narušovat plnění úkolů

vyplývajících z jeho působnosti.



§ 13b



(1) Ústředním orgánem správy státního zastupitelství je ministerstvo.



(2) Orgány správy státního zastupitelství jsou vedoucí státní zástupci

a jejich náměstci; orgány správy státního zastupitelství jednají jménem

státního zastupitelství v rozsahu, v jakém správu státního

zastupitelství podle tohoto zákona vykonávají.



(3) Správu státního zastupitelství ve věcech majetku státu a státního

rozpočtu vykonává ministerstvo vždy prostřednictvím příslušných

vedoucích státních zástupců.^4a)



(4) Orgány správy státního zastupitelství vykonávají správu placení

pořádkové pokuty uložené podle § 16. Při správě placení této pokuty se

postupuje podle daňového řádu.



§ 13c



(1) Správu Nejvyššího státního zastupitelství vykonává ministerstvo

prostřednictvím nejvyššího státního zástupce.



(2) Správu vrchních, krajských a okresních státních zastupitelství

vykonává ministerstvo přímo nebo prostřednictvím příslušných vedoucích

státních zástupců; správu okresních státních zastupitelství může

vykonávat též prostřednictvím krajských státních zástupců.



(3) Vedoucí státní zástupci vykonávají správu státního zastupitelství v

rozsahu stanoveném tímto zákonem.



(4) Náměstci vedoucích státních zástupců vykonávají správu státního

zastupitelství v rozsahu určeném příslušným vedoucím státním zástupcem;

u okresních státních zastupitelství po projednání s krajským státním

zástupcem.



(5) Při zachování vlastní odpovědnosti mohou vedoucí státní zástupci

pověřit jednotlivými úkony správy státního zastupitelství jiného

státního zástupce nebo jiného zaměstnance státního zastupitelství, v

jehož čele stojí.



(6) Vedoucí státní zástupci jsou za výkon správy státního

zastupitelství, v jehož čele stojí, odpovědni ministerstvu; krajští

státní zástupci odpovídají též za výkon jim svěřené správy okresních

státních zastupitelství.



(7) Při výkonu správy státního zastupitelství jsou vedoucí státní

zástupci nadřízeni státním zástupcům a ostatním zaměstnancům státního

zastupitelství, v jehož čele stojí; krajští státní zástupci jsou při

výkonu správy státního zastupitelství nadřízeni též okresním státním

zástupcům. Vedoucí státní zástupci mohou při výkonu správy státního

zastupitelství vydávat opatření, která jsou pro podřízené závazná.



(8) V rozsahu stanoveném tímto zákonem zajišťují provoz a některé další

činnosti související s výkonem správy Nejvyššího státního

zastupitelství, vrchních státních zastupitelství a krajských státních

zastupitelství ředitelé správy těchto státních zastupitelství;

odpovědnost příslušného vedoucího státního zástupce jako orgánu správy

státního zastupitelství tím není dotčena. Vedoucí státní zástupce si

může vyhradit věci, které rozhoduje přímo.



(9) Ředitele správy státního zastupitelství jmenuje a odvolává^4b)

příslušný vedoucí státní zástupce. Funkce ředitele správy státního

zastupitelství je vykonávána v pracovním poměru.



§ 13d



Ministerstvo vykonává správu státního zastupitelství tím, že



a) zajišťuje chod státních zastupitelství po stránce organizační,

zejména stanoví s ohledem na množství vyřizovaných věcí počty státních

zástupců, vyšších úředníků a odborných a dalších zaměstnanců státních

zastupitelství; u Nejvyššího státního zastupitelství je stanoví v

dohodě s nejvyšším státním zástupcem,



b) zajišťuje způsobem stanoveným tímto zákonem chod státních

zastupitelství po stránce personální,



c) zajišťuje chod státních zastupitelství tím, že zabezpečuje

financování jejich hospodaření a materiálního zabezpečení v rozsahu

stanoveném zvláštními právními předpisy a provádí kontroly

hospodaření,^4c)



d) stanoví krajským státním zastupitelstvím v rámci schváleného

rozpočtu kapitoly prostředky státního rozpočtu určené na hospodaření

krajského státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství v

jeho obvodu minimálně v rozsahu členění závazných ukazatelů daných

zákonem o státním rozpočtu,



e) organizuje, řídí a kontroluje výkon správy státních zastupitelství

prováděný vedoucími státními zástupci,



f) vyřizuje stížnosti podané podle tohoto zákona na postup státního

zastupitelství (dále jen "stížnosti"),



g) stanoví metodiku výběru právních čekatelů a metodicky řídí jejich

přijímání do pracovního poměru,



h) řídí a organizuje čekatelskou praxi, zejména stanoví pro každé

krajské státní zastupitelství počty právních čekatelů a rozhoduje o

započtení doby jiné právnické činnosti do čekatelské praxe,



i) organizuje a zajišťuje odborné závěrečné zkoušky státních zástupců

(dále jen "závěrečná zkouška"),



j) organizuje a řídí odborné vzdělávání vyšších úředníků a ostatních

zaměstnanců státních zastupitelství,



k) sleduje chod kanceláří státních zastupitelství,



l) organizuje, metodicky řídí a kontroluje zabezpečení úkolů obranného

a civilního nouzového plánování, ochrany utajovaných informací,

bezpečnosti osob a majetku, požární ochrany a úkolů bezpečnosti a

ochrany zdraví při práci (dále jen "úkoly krizového řízení a

bezpečnosti"),



m) usměrňuje a řídí využívání informačních technologií,



n) plní další úkoly při výkonu správy státního zastupitelství

vyplývající z právních předpisů.



§ 13e



(1) Nejvyšší státní zástupce vykonává správu Nejvyššího státního

zastupitelství tím, že



a) zajišťuje chod Nejvyššího státního zastupitelství po stránce

personální a organizační, zejména tím, že se podílí na obsazování

Nejvyššího státního zastupitelství státními zástupci, zajišťuje jeho

řádné obsazení ostatními odbornými a dalšími zaměstnanci a vyřizuje

personální věci státních zástupců,



b) v souladu s oprávněními stanovenými tímto zákonem dbá na plynulost

řízení u Nejvyššího státního zastupitelství a dohlíží na řádné plnění

povinností státních zástupců a dalších zaměstnanců působících u tohoto

státního zastupitelství,



c) vyřizuje stížnosti,



d) dbá o odbornost státních zástupců a vyšších úředníků a vytváří

podmínky pro její zvyšování,



e) pečuje o zvyšování odborné úrovně ostatních zaměstnanců působících u

Nejvyššího státního zastupitelství,



f) zajišťuje poskytování informací Nejvyšším státním zastupitelstvím

podle zvláštního právního předpisu,^4d)



g) zajišťuje bezpečnost Nejvyššího státního zastupitelství a úkoly

krizového řízení,



h) plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní

předpisy.



(2) Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím pokynů obecné povahy

vydává vzorový organizační řád státního zastupitelství a sjednocuje a

kontroluje výkon spisové služby státních zastupitelství.



(3) Ředitel správy Nejvyššího státního zastupitelství, s výjimkou

úkonů, ke kterým je podle tohoto zákona nebo zvláštních právních

předpisů oprávněn pouze vedoucí státní zástupce,



a) zajišťuje provoz Nejvyššího státního zastupitelství po stránce

hospodářské, materiální a finanční,



b) vyřizuje personální věci zaměstnanců působících u Nejvyššího

státního zastupitelství s výjimkou státních zástupců,



c) plní další úkoly související s výkonem správy Nejvyššího státního

zastupitelství podle pokynů nejvyššího státního zástupce.



§ 13f



(1) Vrchní státní zástupce vykonává správu vrchního státního

zastupitelství tím, že



a) zajišťuje jeho chod po stránce personální a organizační, zejména

tím, že předkládá návrhy na obsazení vrchního státního zastupitelství

státními zástupci, zajišťuje jeho řádné obsazení odbornými a dalšími

zaměstnanci a vyřizuje personální věci státních zástupců,



b) v souladu s oprávněními stanovenými tímto zákonem dbá na plynulost

řízení u vrchního státního zastupitelství a dohlíží na řádné plnění

povinností státních zástupců a dalších zaměstnanců působících u tohoto

státního zastupitelství,



c) vyřizuje stížnosti,



d) dbá o odbornost státních zástupců a vyšších úředníků a vytváří

podmínky pro její zvyšování,



e) pečuje o zvyšování odborné úrovně ostatních zaměstnanců působících u

vrchního státního zastupitelství,



f) zajišťuje poskytování informací vrchním státním zastupitelstvím

podle zvláštního právního předpisu,^4d)



od="1.7.2003"g) zajišťuje bezpečnost vrchního státního zastupitelství a

úkoly krizového řízení,



h) plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní

předpisy.



(2) Vrchní státní zástupce kontroluje výkon spisové služby u vrchního

státního zastupitelství a u krajských státních zastupitelství v jeho

obvodu.



(3) Ředitel správy vrchního státního zastupitelství, s výjimkou úkonů,

ke kterým je podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů

oprávněn pouze vedoucí státní zástupce,



a) zajišťuje provoz vrchního státního zastupitelství po stránce

hospodářské, materiální a finanční,



b) vyřizuje personální věci zaměstnanců působících u vrchního státního

zastupitelství s výjimkou státních zástupců,



c) plní další úkoly související s výkonem správy vrchního státního

zastupitelství podle pokynů vrchního státního zástupce.



§ 13g



(1) Krajský státní zástupce vykonává správu krajského státního

zastupitelství a správu okresních státních zastupitelství v jeho obvodu

tím, že



a) zajišťuje jejich chod po stránce personální a organizační, zejména

tím, že předkládá návrhy na obsazení krajského státního zastupitelství

a okresních státních zastupitelství státními zástupci, zajišťuje jejich

řádné obsazení odbornými a dalšími zaměstnanci, vyřizuje personální

věci státních zástupců krajského státního zastupitelství a v rozsahu

jím stanoveném též personální věci státních zástupců okresních státních

zastupitelství,



b) prostředky státního rozpočtu, stanovené správcem kapitoly státního

rozpočtu, rozepisuje pro hospodaření krajského státního zastupitelství

a pro hospodaření okresních státních zastupitelství minimálně v rozsahu

členění závazných ukazatelů daných zákonem o státním rozpočtu nebo

správcem kapitoly státního rozpočtu,



c) pro účely rozpočtových opatření a vystavování limitů podle

rozpočtových pravidel plní vůči okresním státním zastupitelstvím v jeho

obvodu funkci správce kapitoly státního rozpočtu,



d) v souladu s oprávněními stanovenými tímto zákonem dbá na plynulost

řízení u krajského státního zastupitelství a okresních státních

zastupitelství, dohlíží na řádné plnění povinností státních zástupců a

dalších zaměstnanců působících u těchto státních zastupitelství,



e) vyřizuje stížnosti,



f) dbá o odbornost státních zástupců a vyšších úředníků a vytváří

podmínky pro její zvyšování,



g) pečuje o zvyšování odborné úrovně ostatních zaměstnanců působících u

krajského státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství v

jeho obvodu,



h) s přihlédnutím k vyjádření Justiční akademie zajišťuje výběr

právních čekatelů a s vybranými uchazeči uzavírá pracovní smlouvu,



i) řídí a kontroluje čekatelskou praxi v obvodu krajského státního

zastupitelství a její výkon,



j) kontroluje výkon spisové služby u krajského a okresních státních

zastupitelství,



k) zajišťuje poskytování informací krajským státním zastupitelstvím

podle zvláštního právního předpisu,^4d)



l) řídí a kontroluje výkon státní správy okresních státních

zastupitelství prováděný okresními státními zástupci,



m) zajišťuje bezpečnost krajského státního zastupitelství a úkoly

krizového řízení,



n) plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní

předpisy.



(2) Ředitel správy krajského státního zastupitelství, s výjimkou úkonů,

ke kterým je podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů

oprávněn pouze vedoucí státní zástupce,



a) zajišťuje provoz krajského státního zastupitelství a okresních

státních zastupitelství v jeho obvodu po stránce hospodářské,

materiální a finanční,



b) vyřizuje personální věci zaměstnanců působících u krajského státního

zastupitelství s výjimkou státních zástupců a v rozsahu stanoveném

krajským státním zástupcem též personální věci zaměstnanců působících u

okresních státních zastupitelství,



c) plní další úkoly související s výkonem správy krajského státního

zastupitelství nebo okresních státních zastupitelství v jeho obvodu

podle pokynů krajského státního zástupce.



§ 13h



(1) Okresní státní zástupce v souladu s pokyny nadřízeného krajského

zástupce vykonává správu okresního státního zastupitelství tím, že



a) se podílí na zajištění jeho chodu po stránce personální a

organizační, zejména navrhuje řádné obsazení okresního státního

zastupitelství státními zástupci a ostatními zaměstnanci a vyřizuje v

rozsahu stanoveném nadřízeným krajským státním zástupcem personální

věci státních zástupců a ostatních zaměstnanců okresního státního

zastupitelství,



b) se podílí na zabezpečování chodu okresního státního zastupitelství

po stránce hospodářské, materiální a finanční,



c) vyřizuje stížnosti,



d) kontroluje výkon spisové služby u okresního státního zastupitelství,



e) dohlíží na čekatelskou praxi po dobu jejího výkonu u okresního

státního zastupitelství,



f) zajišťuje poskytování informací okresním státním zastupitelstvím

podle zvláštního právního předpisu,^4d)



g) plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní

předpisy.



(2) Okresní státní zástupce v souladu s oprávněními stanovenými tímto

zákonem dbá na plynulost řízení u okresního státního zastupitelství a

dohlíží na řádné plnění povinností státních zástupců a dalších

zaměstnanců působících u tohoto zastupitelství.



§ 13i



Zjistí-li příslušný orgán správy státního zastupitelství, že státní

zástupce zaviněně porušil povinnost státního zástupce nebo že svým

chováním nebo jednáním ohrozil důvěru v činnost státního

zastupitelství, v odbornost jeho postupu, anebo jím snížil vážnost a

důstojnost funkce státního zástupce, podá návrh na zahájení kárného

řízení podle zvláštního právního předpisu;^6) návrh na zahájení řízení

podle zvláštního právního předpisu podá též, je-li státní zástupce

nezpůsobilý k výkonu funkce podle § 26.



§ 13j



Orgány správy státního zastupitelství postupují při výkonu své

působnosti v součinnosti se zájmovými organizacemi státních zástupců, s

nimiž projednávají zejména



a) návrhy zákonů, které se podstatně dotýkají působnosti státního

zastupitelství a způsobu jejího výkonu,



b) zásadní opatření týkající se organizace státního zastupitelství,

postavení státních zástupců a výkonu správy státního zastupitelství.



ČÁST PÁTÁ



Právní prostředky zajišťující činnost státního zastupitelství



§ 14



(1) Ministerstva a jiné státní orgány, orgány územní samosprávy, jakož

i orgány profesní a zájmové samosprávy jsou povinny státnímu

zastupitelství při výkonu jeho působnosti v konkrétní věci bez průtahů

zapůjčovat spisy a doklady. Státní zástupci mají právo v mezích výkonu

působnosti státního zastupitelství do zapůjčených spisů a dokladů

nahlížet a pořizovat z nich opisy a výpisy.



(2) Ministerstva a jiné státní orgány, orgány územní samosprávy, jakož

i orgány profesní a zájmové samosprávy jsou povinny bez průtahů vyhovět

dožádáním státního zastupitelství činěným v mezích jeho působnosti a

podávat mu potřebná vysvětlení. V případě, že tak stanoví zvláštní

právní předpis, přísluší za vyřízení dožádání peněžité plnění.^5a)



(3) Povinnosti podle odstavců 1 a 2 se vztahují i na právnické osoby;

na fyzické osoby se vztahují v rozsahu, ve kterém je jim zvláštním

právním předpisem svěřen výkon státní správy nebo ve kterém vykonávají

podnikatelskou činnost.



(4) Soudy jsou povinny umožnit státnímu zastupitelství při výkonu jeho

působnosti nahlížet do soudních spisů a pořizovat si z nich opisy a

výpisy. Pokud státní zastupitelství při výkonu své působnosti požádá

soud o zapůjčení spisu, soud může jeho žádost odmítnout, jen pokud tomu

brání závažné důvody.



(5) Ustanoveními odstavců 1 až 4 nejsou dotčeny povinnosti vyplývající

ze zvláštních právních předpisů o ochraně utajovaných informací,

ochrana obchodního tajemství ani ochrana zákonem uložené nebo uznané

povinnosti mlčenlivosti.^5b) Za zákonem uznanou povinnost mlčenlivosti

se pro účely tohoto zákona nepovažuje taková povinnost, jejíž rozsah

není vymezen zákonem, ale vyplývá z právního úkonu učiněného na základě

zákona.



§ 15



(1) Pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, je každý povinen

dostavit se na výzvu ke státnímu zastupitelství a podat zde potřebné

vysvětlení. O obsahu vysvětlení a o průběhu tohoto úkonu se sepíše

záznam.



(2) Vysvětlení nelze požadovat o okolnostech týkajících se utajovaných

informací chráněných zvláštním právním předpisem od toho, kdo je

povinen je zachovat v tajnosti, nebo od toho, kdo by vysvětlením

porušil jinou zákonem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti,

ledaže byl těchto povinností zproštěn tím, kdo je k tomu podle

zvláštního právního předpisu oprávněn.



(3) Vysvětlení může odepřít osoba, která by tím sebe nebo osobu

blízkou^5c) vystavila nebezpečí trestního stíhání. Státní zástupce je

oprávněn důvodnost odepření přezkoumat, pokud takový postup není v

rozporu s účelem, pro který je vysvětlení požadováno.



(4) Kdo se dostaví na výzvu podle odstavce 1, má nárok na náhradu

výdajů za podmínek a ve výši stanovených právními předpisy o cestovních

náhradách a na náhradu prokázaného ušlého výdělku (dále jen "náhrada").

Náhradu poskytuje stát prostřednictvím státního zastupitelství, které

výzvu vydalo. Nárok na náhradu nemá ten, kdo byl státním

zastupitelstvím vyzván k podání vysvětlení v důsledku vlastního

protiprávního jednání nebo výhradně v osobním zájmu.



(5) Nárok na náhradu zaniká, pokud nebyl uplatněn ve lhůtě 3 dnů

osobou, která se ke státnímu zastupitelství na výzvu podle odstavce 1

dostavila; o tom musí být tato osoba poučena.



(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 se nepoužijí, pokud se na postup

státního zastupitelství při požadování vysvětlení vztahuje zvláštní

právní předpis.^5d)



§ 16



(1) Tomu, kdo bez dostatečné omluvy nevyhoví výzvě státního

zastupitelství podle § 15 odst. 1, může státní zastupitelství uložit

pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč, popřípadě může nařídit jeho

předvedení. Pořádkovou pokutu je možno uložit opakovaně.



(2) Proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty je přípustná stížnost,

která má odkladný účinek. Stížnost lze podat u státního zastupitelství,

které pořádkovou pokutu uložilo, ve lhůtě 3 dnů od doručení písemného

rozhodnutí o uložení pokuty. Jestliže státní zastupitelství stížnosti

samo nevyhoví, předloží ji bezodkladně k rozhodnutí nejblíže vyššímu

státnímu zastupitelství nebo nejvyššímu státnímu zástupci, uložilo-li

pořádkovou pokutu Nejvyšší státní zastupitelství.



(3) Na oznamování rozhodnutí o pořádkové pokutě, běh lhůt, určení

náležitostí písemného vyhotovení takového rozhodnutí, rozhodování o

stížnosti proti němu a na předvedení osoby se jinak užijí přiměřeně

ustanovení trestního řádu.



(4) Pravomocné rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty je vykonatelné

uplynutím lhůty k plnění. Výnos pokut je příjmem státního rozpočtu

České republiky.



(5) Nevyhoví-li výzvě podle § 15 odst. 1 příslušník ozbrojených sil

nebo ozbrojeného sboru v činné službě, státní zastupitelství může

přenechat jeho kázeňské potrestání příslušnému veliteli, náčelníku nebo

řediteli. Nevyhoví-li takové výzvě osoba, která je ve vazbě nebo ve

výkonu trestu odnětí svobody, státní zastupitelství ji může přenechat

řediteli věznice nebo vazební věznice k uložení pořádkového opatření

nebo ke kázeňskému potrestání. Příslušný velitel, náčelník nebo ředitel

je povinen o výsledku státní zastupitelství vyrozumět. Obdobně se

postupuje v případě osob, které podléhají kárné odpovědnosti podle

zvláštních právních předpisů.



§ 16a



Přijímání a vyřizování podání



(1) Podání se posuzuje podle jeho obsahu; lze je učinit písemně,

telegraficky, telefaxem, dálnopisem, prostředky elektronické pošty nebo

ústně do protokolu.



(2) Z podání musí být patrno, kdo je podává, v jaké věci, jaké jsou

jeho důvody a čeho se ten, kdo je učinil, po státním zastupitelství

domáhá. Nemá-li podání některou z uvedených náležitostí a není-li ani

po upozornění ve stanovené lhůtě tím, kdo podání učinil, doplněno,

státní zastupitelství je bez opatření založí. Anonymní podání se

přešetřují jen tehdy, pokud obsahují dostatečné údaje pro to, aby

jejich obsah bylo možno prověřit; jinak se podání bez opatření založí.



(3) Není-li k vyřízení podání příslušné státní zastupitelství, jemuž

bylo podání učiněno, a z obsahu podání vyplývá, že k jeho vyřízení je

příslušné jiné státní zastupitelství, postoupí podání tomuto státnímu

zastupitelství a toho, kdo podání podal, o tom vyrozumí.



(4) Není-li vyřízení podání v působnosti státního zastupitelství a k

jeho vyřízení je příslušný jiný státní orgán, státní zastupitelství,

jemuž bylo učiněno, neprodleně podání zašle tomu, kdo je učinil, a

vyrozumí ho podle povahy věci o tom, na koho se má obrátit. Jestliže z

obsahu podání příslušnost nevyplývá a jeho obsah zjevně nesouvisí s

činností státního zastupitelství, státní zastupitelství o tom vyrozumí

toho, kdo podání učinil, a podání založí.



(5) Obsahuje-li podání potřebné náležitosti a jeho vyřízení je v

působnosti státního zastupitelství, jemuž bylo učiněno, státní

zastupitelství jeho důvodnost přezkoumá. Zjistí-li porušení zákona nebo

jiného právního předpisu, přijme v rámci své působnosti příslušná

opatření ke zjednání nápravy.



(6) Po přezkoumání důvodnosti podání je státní zastupitelství povinno o

způsobu vyřízení vyrozumět nejpozději do 2 měsíců od doručení podání

nebo jeho vrácení vyšším státním zastupitelstvím toho, kdo je učinil;

tuto lhůtu lze překročit jen tehdy, pokud v jejím průběhu nelze získat

podklady potřebné pro vyřízení podání, o tom je potřeba toho, kdo

podání učinil, písemně vyrozumět.



(7) Není-li ten, kdo podání učinil, se způsobem vyřízení spokojen, může

požádat o přezkoumání vyřízení podání nejblíže vyšší státní

zastupitelství, jehož rozhodnutí v téže věci je konečné. O tom je třeba

toho, kdo podání podal, vždy poučit. Pokud žádost o přezkoumání postupu

státního zastupitelství obsahuje nové skutečnosti, jež by samy o sobě

nebo ve spojení s jinými mohly odůvodnit jiné posouzení věci, nejblíže

vyšší státní zastupitelství vrátí věc nižšímu státnímu zastupitelství k

opětovnému přezkoumání.



(8) Ustanovení odstavců 1 až 7 se nepoužijí na podání činěná státnímu

zastupitelství podle zvláštního právního předpisu.^5e)



§ 16b



Stížnosti



(1) Každý je oprávněn podat stížnost na průtahy při plnění úkolů

státního zastupitelství nebo na nevhodné chování státních zástupců,

vyšších úředníků a ostatních zaměstnanců státního zastupitelství.



(2) K vyřízení stížnosti je příslušný vedoucí státní zástupce, který je

nadřízen státnímu zástupci, proti němuž stížnost směřuje; je též

příslušný k vyřízení stížnosti směřující proti zaměstnanci státního

zastupitelství nebo vyššímu úředníkovi, v jehož čele stojí. K vyřízení

stížnosti směřující proti nejvyššímu státnímu zástupci je příslušný

ministr spravedlnosti. Stížnost se podává u toho, kdo je příslušný k

jejímu vyřízení.



(3) Ten, kdo je příslušný k vyřízení stížnosti, je povinen přešetřit

skutečnosti ve stížnosti uvedené; vyžaduje-li to řádné prošetření

stížnosti, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje,

popřípadě požádá o vyjádření další osoby, které mohou přispět k

objasnění věci. Pokud byla stížnost shledána důvodnou nebo částečně

důvodnou, sdělí stěžovateli v rámci vyrozumění o vyřízení stížnosti,

jaká opatření byla přijata pro odstranění zjištěných závad.



(4) Je-li v téže věci podána stejným stěžovatelem další stížnost, aniž

by obsahovala nové skutečnosti, stížnost se bez dalšího šetření založí

a stěžovatel se již nevyrozumívá; na to je třeba stěžovatele v odpovědi

na předchozí stížnost upozornit.



(5) Na podávání a vyřizování stížností se jinak použijí ustanovení

upravující podání státnímu zastupitelství s tím, že lhůtu 2 měsíců,

uvedenou v § 16a odst. 6 nelze v tomto řízení překročit, a že k

přezkoumání vyřízení stížnosti je příslušný vedoucí státní zástupce

nadřízený vedoucímu státnímu zástupci, který stížnost vyřizoval, a

pokud stížnost vyřizoval nejvyšší státní zástupce nebo ministerstvo,

ministr spravedlnosti.



ČÁST ŠESTÁ



Ustanovování státních zástupců a jejich pracovní poměr



§ 17



(1) Státním zástupcem může být jmenován státní občan České republiky,

který je způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, ke dni jmenování dosáhl

věku nejméně 25 let, získal vysokoškolské vzdělání studiem

magisterského studijního programu v oblasti práva na vysoké škole v

České republice,^5f) úspěšně složil závěrečnou zkoušku, jeho morální

vlastnosti dávají záruku, že bude funkci řádně zastávat, a souhlasí se

svým jmenováním do funkce státního zástupce a s přidělením k určitému

státnímu zastupitelství.



(2) Odborná justiční zkouška, soudcovská zkouška, jednotná soudcovská a

advokátní zkouška, vojenská právní zkouška a prokurátorská zkouška

vykonané před účinností tohoto zákona mají stejné účinky jako závěrečná

zkouška podle tohoto zákona.



(3) O uznání jiných zkoušek za závěrečnou zkoušku podle tohoto zákona

rozhoduje ministr spravedlnosti.



(4) Podmínku bezúhonnosti nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za

trestný čin, jestliže se na něj podle zvláštního právního předpisu nebo

rozhodnutí prezidenta republiky nehledí, jako by nebyl odsouzen.



§ 18



(1) Funkce státního zástupce vzniká jmenováním.



(2) Státního zástupce jmenuje na návrh nejvyššího státního zástupce

ministr spravedlnosti na dobu časově neomezenou.



(3) Státní zástupce skládá po svém jmenování do rukou ministra

spravedlnosti tento slib: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu při

ochraně veřejného zájmu postupovat vždy v souladu s Ústavou a zákony

České republiky, jakož i mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká

republika vázána, budu respektovat lidská práva, základní svobody a

lidskou důstojnost a zachovávat mlčenlivost o věcech, které se dozvím v

souvislosti s výkonem funkce státního zástupce, a to i po skončení

výkonu této funkce. Při výkonu funkce státního zástupce i v soukromém

životě budu chránit důstojnost svého povolání." Odepření slibu nebo

složení slibu s výhradou má za následek zánik funkce státního zástupce.



(4) Pracovní poměr státního zástupce se zakládá k České republice

jmenováním do funkce státního zástupce a vzniká po složení slibu podle

odstavce 3 dnem, který je stanoven k nástupu výkonu této funkce.

Nestanoví-li tento zákon jinak, vykonává práva a povinnosti z

pracovního poměru státní zastupitelství, k němuž je státní zástupce

přidělen k výkonu funkce.



(5) Pracovní poměr státního zástupce končí dnem zániku funkce státního

zástupce.



(6) Pracovní poměr státních zástupců se řídí zákoníkem práce, pokud

tento zákon nestanoví jinak.



(7) Platové poměry státních zástupců upravuje zvláštní právní předpis.



Přidělení k výkonu funkce a jeho změny



§ 19



(1) Státního zástupce přidělí k výkonu funkce k určitému státnímu

zastupitelství ministr spravedlnosti na základě jeho předchozího

souhlasu. Dodatečné odvolání tohoto souhlasu má za následek zánik

funkce, nelze-li státního zástupce s jeho souhlasem přidělit k jinému

státnímu zastupitelství.



(2) Ministr spravedlnosti může státního zástupce přeložit s jeho

souhlasem nebo na jeho žádost k jinému státnímu zastupitelství téhož

nebo vyššího stupně; nestanoví-li tento zákon jinak, ke státnímu

zastupitelství nižšího stupně může ministr spravedlnosti přeložit

státního zástupce jen na jeho žádost. Žádost o přeložení podává státní

zástupce prostřednictvím nejvyššího státního zástupce, který k žádosti

připojí své stanovisko. Státní zástupce může až do dne rozhodnutí

ministra spravedlnosti o změně svého přidělení žádost vzít zpět. Při

překládání státních zástupců ke státnímu zastupitelství vyššího stupně

se přihlíží též k dosažené odborné úrovni překládaného státního

zástupce a k výsledkům prohlubování jeho odborných znalostí (§ 24 odst.

3).



(3) Nelze-li řádný výkon působnosti státního zastupitelství zajistit

postupem podle odstavců 1 a 2, může ministr spravedlnosti po vyjádření

vedoucího státního zástupce státního zastupitelství, k němuž je státní

zástupce přidělen, přeložit státního zástupce i bez jeho souhlasu nebo

žádosti k jinému státnímu zastupitelství, dojde-li zákonem ke změně v

organizaci státního zastupitelství nebo změně obvodů státních

zastupitelství.



(4) Podle odstavce 3 lze státního zástupce přeložit pouze k jinému

státnímu zastupitelství téhož stupně v rámci obvodu státního

zastupitelství o jeden stupeň vyššího anebo ke státnímu zastupitelství

o jeden stupeň nižšímu v rámci obvodu státního zastupitelství, k němuž

je státní zástupce přidělen k výkonu funkce. Přeložit státního zástupce

podle odstavce 3 lze pouze do 6 měsíců od účinnosti zákona, který

zakládá důvod pro toto rozhodnutí; z téhož důvodu nelze státního

zástupce přeložit opakovaně. Při překládání podle odstavce 3 se

přihlédne také k osobním a rodinným poměrům státního zástupce.



(5) Státnímu zástupci, který byl přeložen k výkonu funkce k jinému

státnímu zastupitelství podle odstavce 3, zůstává zachován plat, který

by mu jinak podle zvláštního právního předpisu příslušel, pokud mu

přeložením nevznikne nárok na plat vyšší.



(6) Proti rozhodnutí ministra spravedlnosti podle odstavce 3 lze podat

podle zvláštního právního předpisu^5g) opravný prostředek k Nejvyššímu

soudu.



§ 19a



(1) Státní zástupce může být v zájmu řádného zajištění úkolů státního

zastupitelství se svým souhlasem dočasně přidělen k výkonu funkce

státního zástupce k jinému státnímu zastupitelství na dobu nejdéle 3

let nebo k jinému orgánu nebo organizaci na dobu nejdéle jednoho roku,

anebo k jinému orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území České

republiky na dobu nejdéle 5 let. Státní zástupce může být se svým

souhlasem v zájmu využití zkušeností dočasně přidělen k ministerstvu

nebo k Justiční akademii na dobu nejdéle jednoho roku.



(2) O dočasném přidělení k jinému státnímu zastupitelství rozhoduje

vedoucí státní zástupce státního zastupitelství, které je ve vztahu k

oběma příslušným státním zastupitelstvím nejblíže vyšší. V případě

dočasného přidělení k Nejvyššímu státnímu zastupitelství rozhoduje

nejvyšší státní zástupce. V případě dočasného přidělení k jinému orgánu

nebo organizaci se sídlem mimo území České republiky rozhoduje ministr

spravedlnosti po projednání s nejvyšším státním zástupcem; v případě

dočasného přidělení k Eurojustu tak ministr spravedlnosti činí na návrh

nejvyššího státního zástupce. V ostatních případech rozhoduje ministr

spravedlnosti po projednání s nejvyšším státním zástupcem a v případě

dočasného přidělení k jinému orgánu nebo organizaci též na základě

jejich souhlasu nebo žádosti. Součástí rozhodnutí je i určení doby

dočasného přidělení, kterou nelze bez souhlasu státního zástupce

prodlužovat.



(3) Státní zástupce dočasně přidělený k jinému státnímu zastupitelství

má po dobu přidělení právo na



a) zajištění přiměřeného ubytování na náklady státu v sídle státního

zastupitelství, ke kterému byl dočasně přidělen, nelze-li po něm

oprávněně požadovat, aby denně konal k výkonu funkce u tohoto státního

zastupitelství cestu z místa svého bydliště,



b) náhradu za používání jiného než služebního silničního motorového

vozidla k cestě z místa svého bydliště ke státnímu zastupitelství, k

němuž byl dočasně přidělen, a zpět, bylo-li to dohodnuto; výše této

náhrady se řídí právními předpisy upravujícími náhrady za používání

silničních motorových vozidel při pracovních cestách konaných

zaměstnanci v pracovním poměru,



c) náhradu prokázaných jízdních výdajů vynaložených na cestu z místa

svého bydliště ke státnímu zastupitelství, k němuž byl dočasně

přidělen, a zpět, nemá-li za vykonanou cestu právo na náhradu podle

písmena b).



(4) Ustanovení odstavce 3 platí obdobně, byl-li státní zástupce podle

tohoto zákona dočasně přidělen k ministerstvu, k Justiční akademii nebo

k jinému orgánu anebo organizaci v České republice.



(5) Státní zástupce dočasně přidělený k jinému orgánu nebo organizaci

se sídlem mimo území České republiky má nárok na náhrady nákladů

poskytované při výkonu funkce v zahraničí, pokud tyto náklady nehradí

orgán nebo organizace, k nimž byl dočasně přidělen.



§ 20



Pracovní pohotovost



K plnění úkolů, k nimž je státní zastupitelství podle zákona příslušné,

jestliže jejich provedení nesnese odkladu, může vedoucí státní zástupce

nařídit státnímu zástupci pracovní pohotovost na pracovišti, v místě

jeho bydliště nebo na jiném vhodném místě. Pracovní pohotovost na

pracovišti může být státnímu zástupci nařízena v rozsahu nejvýše 400

hodin ročně. Při nařizování pracovní pohotovosti vedoucí státní

zástupce dbá na rovnoměrné zatížení všech státních zástupců.



§ 21



Zánik funkce státního zástupce



(1) Funkce státního zástupce zaniká dnem



a) ve kterém měl státní zástupce složit slib, pokud složení slibu

odepřel nebo jej složil s výhradou,



b) ve kterém po svém jmenování státní zástupce dodatečně odvolal

souhlas s prvým přidělením, pokud ho nelze s jeho souhlasem přidělit k

jinému státnímu zastupitelství,



c) k němuž státní zástupce pozbyl státní občanství České republiky,



d) k němuž byl státní zástupce jmenován soudcem, zvolen poslancem nebo

senátorem Parlamentu České republiky anebo členem zastupitelstva

územního samosprávného celku,



e) k němuž státnímu zástupci vznikla funkce ve veřejné správě,



f) 31. prosince kalendářního roku, v němž státní zástupce dosáhne věku

70 let,



g) úmrtí státního zástupce nebo dnem právní moci rozhodnutí o jeho

prohlášení za mrtvého.



(2) Funkce státního zástupce dále zaniká dnem právní moci rozhodnutí



a) kterým byl státní zástupce omezen ve svéprávnosti,



b) kterým byl státní zástupce odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně

nebo odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin

spáchaný z nedbalosti,



c) kterým bylo zjištěno, že státní zástupce je z důvodu uvedeného v §

26 nezpůsobilý k výkonu funkce státního zástupce,



d) o uložení kárného opatření odvolání z funkce státního zástupce.



(3) Státní zástupce se může vzdát funkce písemným oznámením ministru

spravedlnosti; funkce státního zástupce zaniká uplynutím 2 kalendářních

měsíců následujících po měsíci, v němž oznámení státního zástupce o

tom, že se funkce státního zástupce vzdává, bylo ministru spravedlnosti

doručeno.



§ 22



Dočasné zproštění výkonu funkce



(1) Ministr spravedlnosti dočasně zprostí výkonu funkce státního

zástupce, byl-li dočasně přidělen k ministerstvu nebo Justiční akademii

podle § 19a odst. 1, a to na dobu tohoto dočasného přidělení.



(2) Ministr spravedlnosti může dočasně zprostit výkonu funkce státního

zástupce,



a) který je trestně stíhán, a to do pravomocného skončení trestního

stíhání,



b) je-li kárně stíhán pro takové kárné provinění, pro které je možno

uložit kárné opatření odvolání z funkce, a to na dobu do skončení

kárného řízení,



c) bylo-li z důvodu uvedeného v § 26 zahájeno řízení o jeho

nezpůsobilosti vykonávat funkci státního zástupce, a to na dobu do

pravomocného skončení tohoto řízení.



(3) K dočasnému zproštění výkonu funkce státního zástupce dojde dnem, v

němž bylo státnímu zástupci doručeno rozhodnutí o dočasném zproštění,

není-li v rozhodnutí uveden den pozdější.



(4) Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 přísluší

státnímu zástupci jeho dosavadní plat podle zvláštního právního

předpisu.^5h)



(5) Proti rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu funkce podle odstavce

2 písm. b) může státní zástupce do 5 pracovních dnů od jeho doručení

podat námitky k soudu, příslušnému podle zvláštního právního předpisu

ke kárnému řízení;^5i) podání námitek nemá odkladný účinek.



ČÁST SEDMÁ



Postavení státních zástupců



§ 23



(1) Státní zástupce výkonem své funkce zajišťuje působnost státního

zastupitelství; jím provedené úkony jsou považovány za úkony státního

zastupitelství.



(2) Odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo

nesprávným úředním postupem státního zastupitelství se řídí zvláštním

právním předpisem.^5j)



nadpis vypuštěn



§ 24



(1) Státní zástupce je při výkonu své funkce povinen odpovědně plnit

své úkoly a respektovat přitom zásady, které zákon pro činnost státního

zastupitelství stanoví; zejména je povinen postupovat odborně,

svědomitě, odpovědně, nestranně, spravedlivě a bez zbytečných průtahů.

Jakýkoli vnější zásah nebo jiný vliv, jehož důsledkem by mohlo být

porušení některé z těchto povinností, musí odmítnout.



(2) Státní zástupce je při výkonu své funkce, ve svém osobním životě i

při výkonu svých politických práv povinen vystříhat se všeho, co by

mohlo vzbuzovat důvodné pochybnosti o dodržování povinností uvedených v

odstavci 1, ohrozit vážnost funkce státního zástupce nebo vážnost

státního zastupitelství anebo ohrozit důvěru v nestranný a odborný

výkon působnosti státního zastupitelství nebo státního zástupce. Státní

zástupce zejména



a) ve výkonu své funkce se nesmí nechat ovlivnit zájmy politických

stran, veřejným míněním nebo sdělovacími prostředky,



b) svoji funkci musí vykonávat nezaujatě a bez ekonomických,

sociálních, rasových, etnických, sexuálních, náboženských nebo jiných

předsudků a ve vztahu k osobám, s nimiž při výkonu své funkce jedná, se

musí zdržet projevů osobních sympatií, náklonnosti nebo negativních

postojů,



c) nesmí umožnit, aby funkce státního zástupce byla zneužita k

prosazování soukromých zájmů,



d) musí odpovědně přistupovat ke správě vlastního majetku i majetku,

jehož správa mu byla svěřena, uzavírat jen takové závazky, jejichž

plnění není na újmu řádného výkonu funkce státního zástupce, a svoje

finanční záležitosti uspořádat tak, aby jich nemohlo být využíváno k

nepřípustnému ovlivňování jeho osoby v souvislosti s výkonem funkce

státního zástupce,



e) nesmí působit jako rozhodce nebo zprostředkovatel řešení právního

sporu, zastupovat účastníky soudního řízení nebo působit jako zmocněnec

poškozeného nebo zúčastněné osoby v soudním nebo správním řízení, s

výjimkou zákonného zastoupení nebo případů, ve kterých takový postup

umožňuje zvláštní právní předpis, anebo případů, v nichž půjde o

zastupování dalšího účastníka řízení, v němž je účastníkem i sám státní

zástupce.



(3) Státní zástupce je povinen dbát soustavným vzděláváním o

prohlubování svých odborných právních a dalších znalostí potřebných pro

řádný výkon funkce. K tomu vedle samostatného studia využívá zejména

vzdělávací akce, organizované Justiční akademií, případně státním

zastupitelstvím a vysokými školami.



(4) Státní zástupce je povinen zachovávat náležitou úctu k ostatním

státním zástupcům, jiným osobám vykonávajícím právnické povolání, k

ostatním zaměstnancům státního zastupitelství a dalším osobám, s nimiž

při výkonu své funkce jedná; je povinen zejména zdržet se nepřiměřené

veřejné kritiky státního zastupitelství a výkonu jeho působnosti,

jiných státních zástupců, soudců, advokátů a notářů.



(5) Státní zástupce přispívá svými znalostmi a schopnostmi při odborné

přípravě a při odborném vzdělávání státních zástupců, soudců, právních

a justičních čekatelů a dalších zaměstnanců státního zastupitelství a

soudů organizovaném Justiční akademií, ministerstvem, státním

zastupitelstvím nebo soudy. Nebrání-li tomu jeho povinnosti při výkonu

funkce, může státní zástupce přispívat svými znalostmi též při odborné

přípravě zejména advokátů a advokátních koncipientů.



(6) Státní zástupce nesmí ode dne, který je stanoven jako den nástupu

do funkce, až do zániku funkce státního zástupce, kromě výkonu funkce

státního zástupce a funkce vedoucího státního zástupce nebo jeho

náměstka, anebo činností spojených s dočasným přidělením k ministerstvu

nebo Justiční akademii, zastávat žádnou jinou placenou funkci ani

vykonávat jinou výdělečnou činnost, s výjimkou správy vlastního majetku

a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké a

činnosti v poradních orgánech ministerstva, vlády a v orgánech komor

Parlamentu,^5k) za předpokladu, že tyto činnosti jsou slučitelné s

požadavky na řádný výkon funkce státního zástupce.



(7) Pokud byl státní zástupce pověřen jednotlivým úkonem správy

státního zastupitelství, je povinen svěřený úkon odpovědně vykonat.



§ 25



(1) Státní zástupce je povinen zachovat mlčenlivost o věcech, o kterých

se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, a to i po skončení

výkonu funkce státního zástupce.



(2) Pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak,^5l) může státního

zástupce zprostit mlčenlivosti z vážných důvodů nejvyšší státní

zástupce; nejvyššího státního zástupce zprošťuje povinnosti

mlčenlivosti ministr spravedlnosti.



§ 26



Nezpůsobilost k výkonu funkce státního zástupce



Státní zástupce není způsobilý k výkonu funkce státního zástupce,

jestliže



a) mu nepříznivý zdravotní stav dlouhodobě nedovoluje vykonávat funkci

státního zástupce,



b) byl pravomocně odsouzen za trestný čin a takové odsouzení nevedlo k

zániku funkce státního zástupce, jestliže čin, za který byl odsouzen,

svou povahou zpochybňuje důvěryhodnost jeho dalšího setrvání ve funkci

státního zástupce.



ČÁST OSMÁ



Kárná odpovědnost státních zástupců



§ 27



Státní zástupce je odpovědný za kárné provinění.



§ 28



Kárným proviněním je zaviněné porušení povinností státního zástupce,

zaviněné chování nebo jednání státního zástupce, jímž ohrožuje důvěru v

činnost státního zastupitelství nebo v odbornost jeho postupu anebo

snižuje vážnost a důstojnost funkce státního zástupce.



§ 29



Odpovědnost státního zástupce za kárné provinění zaniká, nebyl-li do 2

let od jeho spáchání podán návrh na zahájení kárného řízení.



§ 30



(1) Za kárné provinění lze státnímu zástupci uložit podle závažnosti

kárného provinění některé z těchto kárných opatření:



a) důtku,



b) snížení platu až o 30 % na dobu nejdéle 1 roku a při opětovném

kárném provinění, jehož se státní zástupce dopustil v době před

zahlazením kárného postihu, na dobu nejdéle 2 let,



c) odvolání z funkce.



(2) Od uložení kárného opatření lze upustit, pokud projednání kárného

provinění státního zástupce je postačující.



(3) Drobné nedostatky a poklesky může vedoucí státní zástupce státnímu

zástupci písemně vytknout, aniž by podal návrh na zahájení kárného

řízení.



(4) Kárné opatření snížení platu podle odstavce 1 písm. b) se vůči

kárně postiženému státnímu zástupci uplatní od prvního dne měsíce

následujícího po dni právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření.



§ 31



Kárné řízení se státními zástupci upravuje zvláštní právní předpis.^6)



§ 32



Podle zvláštního právního předpisu uvedeného v § 31 se postupuje také v

případě, že



a) státnímu zástupci nepříznivý zdravotní stav dlouhodobě nedovoluje

vykonávat jeho funkci [§ 26 písm. a)],



b) státní zástupce byl pravomocně odsouzen za trestný čin a takové

odsouzení nevedlo k zániku funkce, jestliže čin, za který byl státní

zástupce odsouzen, svou povahou zpochybňuje důvěryhodnost jeho dalšího

setrvání ve funkci státního zástupce [§ 26 písm. b)].



ČÁST DEVÁTÁ



zrušena



nadpis vypuštěn



§ 32a



zrušen



§ 32b



zrušen



§ 32c



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 32d



zrušen



§ 32e



zrušen



§ 32f



zrušen



§ 32g



zrušen



§ 32h



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 32i



zrušen



§ 32j



zrušen



§ 32k



zrušen



§ 32l



zrušen



§ 32m



zrušen



§ 32n



zrušen



§ 32o



zrušen



§ 32p



zrušen



§ 32q



zrušen



ČÁST DESÁTÁ



ASISTENTI STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ A PRÁVNÍ ČEKATELÉ



§ 32a



Asistenti státních zástupců



(1) Nejvyššímu státnímu zástupci, jeho náměstkovi a řediteli odboru

Nejvyššího státního zastupitelství, který je státním zástupcem, je

jmenován nejméně jeden asistent. Asistent může být jmenován též jinému

státnímu zástupci.



(2) Asistenta státního zástupce uvedeného v odstavci 1 větě prvé

jmenuje a odvolává nejvyšší státní zástupce na návrh státního zástupce,

o jehož asistenta se jedná. Asistenta jiného státního zástupce jmenuje

a odvolává vedoucí státní zástupce příslušného státního zastupitelství

na návrh státního zástupce, o jehož asistenta se jedná. Funkce

asistenta se považuje za zrušenou, zanikne-li funkce příslušného

státního zástupce.



(3) Asistentem může být jmenován bezúhonný občan, který má

vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oboru práva.

Podmínku bezúhonnosti nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za

trestný čin, pokud se na něj nehledí, jako by odsouzen nebyl.



(4) Asistent je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se

dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, a to i po zániku funkce.

Této povinnosti jej může zprostit nejvyšší státní zástupce.



(5) Asistent vykonává působnost právního čekatele a další jednotlivé

úkony státního zástupce z pověření státního zástupce.



(6) Pracovní poměr asistenta vzniká jmenováním a řídí se zákoníkem

práce, pokud tento zákon nestanoví jinak.



§ 33



Čekatelská praxe



(1) Čekatelská praxe je odbornou přípravou právních čekatelů na výkon

funkce státního zástupce. Doba čekatelské praxe činí 36 měsíců, do této

doby se započítává doba dovolené na zotavenou čerpané v době výkonu

čekatelské praxe. Nevykonává-li právní čekatel čekatelskou praxi z

důvodu překážek v práci na jeho straně nebo jiné omluvené nepřítomnosti

v práci, započítají se mu tyto doby do doby čekatelské praxe nejvýše v

rozsahu 70 pracovních dnů v každém roce jejího trvání.



(2) Do doby čekatelské praxe se započte doba výkonu funkce soudce,

asistenta státního zástupce a justičního čekatele, soudce Ústavního

soudu, asistenta soudce Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu anebo

Nejvyššího správního soudu, asistenta veřejného ochránce práv, praxe

advokáta a advokátního koncipienta. Ministerstvo může na žádost

právního čekatele započítat do doby čekatelské praxe dobu jiné

právnické činnosti, jestliže právní čekatel získal za jejího trvání

zkušenosti potřebné pro výkon funkce státního zástupce; takto započtená

doba nesmí přesahovat 24 měsíců.



(3) Čekatelská praxe se vykonává v pracovním poměru založeném pracovní

smlouvou. Za stát pracovní smlouvu s právním čekatelem uzavírá a v

pracovněprávních vztazích za stát s právním čekatelem jedná příslušné

krajské státní zastupitelství.



(4) Do pracovního poměru právního čekatele může být přijat a

čekatelskou praxi může vykonávat ten, kdo splňuje předpoklady pro

jmenování státním zástupcem, s výjimkou věku, závěrečné zkoušky a

souhlasu s přidělením.



(5) Pracovní poměr s právním čekatelem se sjednává na dobu určitou v

trvání 40 měsíců. Nedosáhne-li doba čekatelské praxe v době trvání

tohoto pracovního poměru délky 36 měsíců, lze s právním čekatelem

sjednat prodloužení jeho pracovního poměru o dobu potřebnou k dosažení

této délky čekatelské praxe, nejdéle však o 20 měsíců. Pracovní poměr

se právnímu čekateli s jeho souhlasem vždy prodlouží o potřebnou dobu,

jestliže nedosáhl dobu čekatelské praxe v trvání 36 měsíců v důsledku

plnění branné povinnosti nebo pro nepřítomnost v práci z důvodu

těhotenství nebo péče o nezletilé dítě.



(6) Právní čekatel skládá při nástupu do práce do rukou krajského

státního zástupce tento slib: "Slibuji, že se budu řídit právním řádem

České republiky, svědomitě se připravovat na výkon funkce státního

zástupce a že si osvojím zásady etiky výkonu funkce státního

zástupce.".



(7) Právní čekatel je oprávněn provádět jednoduché úkony státního

zástupce nebo administrativní činnost pod vedením státního zástupce

nebo jiného odborného zaměstnance státního zastupitelství. V trestním

řízení může státní zástupce pověřit právního čekatele nebo asistenta

státního zástupce, aby jej zastupoval při jednotlivém úkonu tohoto

řízení; v řízení před soudem se může dát zastoupit právním čekatelem

nebo asistentem státního zástupce pouze před okresním soudem.



(8) Právní čekatel je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o

kterých se dozvěděl při výkonu své činnosti, a to i po skončení

pracovního poměru právního čekatele; povinnosti mlčenlivosti může

právního čekatele zprostit ze závažných důvodů nejvyšší státní

zástupce.



(9) Nestanoví-li tento zákon jinak, řídí se pracovní poměr právního

čekatele ustanoveními zákoníku práce.



§ 34



Závěrečná zkouška



(1) Po ukončení čekatelské praxe je právní čekatel povinen se podrobit

závěrečné zkoušce, jejímž účelem je ověřit, zda má potřebné vědomosti a

je náležitě odborně připraven k zastávání funkce státního zástupce.



(2) Závěrečná zkouška se skládá před zkušební komisí jmenovanou

ministrem spravedlnosti. Zkušební komise má 5 členů a skládá se ze

státních zástupců, soudců, zaměstnanců působících na ministerstvu a

dalších odborníků právní teorie a praxe.



(3) Závěrečná zkouška se skládá z písemné a ústní části. Je zaměřena

především na odvětví práva, která státní zastupitelství aplikuje při

výkonu své působnosti, a na právní předpisy, které se vztahují k

organizaci státního zastupitelství, soudů a k postavení a povinnostem

státních zástupců.



(4) Ministerstvo umožní právnímu čekateli na jeho žádost podanou

prostřednictvím příslušného krajského státního zastupitelství do konce

předposledního měsíce trvání jeho pracovního poměru vykonat závěrečnou

zkoušku; den konání zkoušky určí po ukončení čekatelské praxe,

nejpozději 1 týden před skončením pracovního poměru. Brání-li právnímu

čekateli ve vykonání závěrečné zkoušky důležitá překážka, určí

ministerstvo jiný den konání zkoušky do 1 měsíce ode dne, kdy se

dozvědělo, že překážka odpadla; pracovní poměr právního čekatele se v

tomto případě s jeho souhlasem prodlužuje tak, aby skončil uplynutím

týdne po dni, který byl stanoven k vykonání závěrečné zkoušky, nejdéle

o 6 měsíců.



(5) Požádá-li právní čekatel, který neuspěl při závěrečné zkoušce, před

skončením pracovního poměru o její opakování, umožní mu ministerstvo

závěrečnou zkoušku opakovat do 6 měsíců od podání žádosti; závěrečnou

zkoušku lze opakovat pouze jednou. Pracovní poměr právního čekatele se

v takovém případě s jeho souhlasem prodlužuje do dne, který byl určen k

vykonání opakované závěrečné zkoušky.



(6) Pracovní poměr právního čekatele, který složil závěrečnou zkoušku,

lze s jeho souhlasem změnit na pracovní poměr na dobu neurčitou. V

případě, že se právní čekatel stal státním zástupcem, pracovní poměr

končí dnem, který předchází dni, který byl stanoven jako den k nástupu

výkonu této funkce.



(7) V době trvání pracovního poměru podle odstavce 6 vykonává právní

čekatel úkony podle § 33 odst. 7.



(8) Za závěrečnou zkoušku se považuje též odborná justiční zkouška a

advokátní zkouška.



(9) Požádá-li o vykonání závěrečné zkoušky asistent státního zástupce,

který má tříletou právní praxi a splňuje předpoklady pro výkon funkce

státního zástupce s výjimkou závěrečné zkoušky, souhlasu se jmenováním

státním zástupcem a přidělením k určitému státnímu zastupitelství,

umožní se mu vykonat závěrečná zkouška do 3 měsíců od doručení žádosti.

Požádá-li asistent, který neuspěl při závěrečné zkoušce, o její

opakování, umožní se mu ji opakovat do 6 měsíců od doručení žádosti.

Pokud neuspěl ani při opakované zkoušce, nemůže podat novou žádost o

vykonání zkoušky před uplynutím 5 let ode dne konání opakované zkoušky.



ČÁST JEDENÁCTÁ



Odborné vzdělávání státních zástupců a právních čekatelů



§ 34a



Odborné vzdělávání právních čekatelů je zajišťováno zejména

prostřednictvím Justiční akademie. Justiční akademie umožní též

vzdělávání státních zástupců a vyšších úředníků.



ČÁST DVANÁCTÁ



Ustanovení přechodná a závěrečná



§ 35



(1) Prokurátoři a vyšetřovatelé prokuratury včetně vojenské prokuratury

ustanovení do funkcí podle dosavadních předpisů se dnem účinnosti

tohoto zákona považují za státní zástupce jmenované podle tohoto zákona

do doby uvedené v odstavcích 3, 4 a 5 a tímto dnem končí jejich

dosavadní pracovní nebo služební poměr. To neplatí, jestliže s tímto

postupem projeví do 15 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona nesouhlas.

Státním zástupcům, kterým zanikl pracovní poměr podle předchozí věty,

přísluší odstupné nebo odchodné podle zvláštního zákona.^7)



(2) Dnem účinnosti tohoto zákona se prokurátoři a vyšetřovatelé

prokuratury uvedení v odstavci 1 považují za přidělené



a) k Nejvyššímu státnímu zastupitelství, jestliže vykonávali funkci

prokurátora nebo vyšetřovatele prokuratury Generální prokuratury,



b) ke krajským státním zastupitelstvím v obvodu, v němž působí krajská

prokuratura, u níž vykonávali funkce prokurátorů nebo vyšetřovatelů

prokuratury,



c) k okresním státním zastupitelstvím v obvodu, v němž působí okresní

prokuratura, u níž vykonávali funkce prokurátorů nebo vyšetřovatelů

prokuratury.



(3) Ministr spravedlnosti může rozhodnout do tří měsíců od účinnosti

tohoto zákona o jiném přidělení než v odstavci 2; pokud s tímto

přidělením prokurátor nebo vyšetřovatel prokuratury nesouhlasí, jeho

pracovní poměr končí uplynutím této lhůty. Státním zástupcům, kterým

takto skončí pracovní poměr, náleží odstupné nebo odchodné podle

zvláštního zákona.^7)



(4) Do 30 dnů od účinnosti tohoto zákona rozhodne ministr spravedlnosti

o přidělení prokurátorů a vyšetřovatelů vojenské prokuratury ke státním

zastupitelstvím. Pokud s tímto přidělením prokurátor nebo vyšetřovatel

vojenské prokuratury nesouhlasí, jeho pracovní poměr končí uplynutím

této lhůty.



(5) Pracovní poměr, který vznikl podle odstavce 1, je pracovním poměrem

na dobu určitou do 30. června 1994; tím není dotčeno ustanovení

odstavců 3 a 4. Prodlužuje se však na dobu neurčitou, pokud ministr

spravedlnosti během jeho trvání jmenuje státního zástupce podle tohoto

zákona. Státním zástupcům, kterým skončil pracovní poměr uplynutím doby

podle věty prvé, náleží odstupné nebo odchodné podle zvláštního

zákona.^7)



(6) Ostatní pracovníci, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v

pracovním poměru v orgánech prokuratury, se stávají dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona pracovníky státních zastupitelství ve funkcích

odpovídajících jejich dosavadnímu funkčnímu zařazení, a to ve státních

zastupitelstvích, která svým územním obvodem odpovídají prokuratuře, u

níž působili a jejich dosavadní pracovní poměr končí. To neplatí,

projeví-li s tímto postupem do 15 dnů od účinnosti tohoto zákona

nesouhlas.



§ 36



Splňuje-li podmínky uvedené v § 17 odst. 1, může být do 31. prosince

1996 jmenován státním zástupcem též občan, který má úplné vysokoškolské

právnické vzdělání a který svou nejméně šestiletou právní praxí nebo

vědeckou nebo pedagogickou činností v oboru práva a úspěšným složením

závěrečné zkoušky prokázal způsobilost k výkonu funkce státního

zástupce.



§ 37



Do doby nabytí účinnosti zákona upravujícího platové poměry státních

zástupců a právních čekatelů se platové poměry státních zástupců a

právních čekatelů řídí nařízením vlády České republiky č. 254/1992 Sb.,

o platových poměrech prokurátorů, vyšetřovatelů prokuratury a právních

čekatelů, ve znění nařízení vlády České republiky č. 442/1992 Sb. a

nařízení vlády č. 145/1993 Sb.



§ 38



Hmotný majetek a majetková práva včetně závazků souvisejících s tímto

majetkem, jakož i jiná práva a závazky přecházejí ke dni účinnosti

tohoto zákona z prokuratury na Ministerstvo spravedlnosti. To platí i

pro majetek užívaný vojenskou prokuraturou a práva a povinnosti s ním

související, pokud se Ministerstvo spravedlnosti nedohodne s

Ministerstvem obrany jinak.



§ 39



Vrchní státní zastupitelství v Olomouci zahájí svou činnost dnem, kdy

svou činnost zahájí Vrchní soud v Olomouci; do té doby vykonává jeho

působnost Vrchní státní zastupitelství v Praze.



§ 40



(1) Ministerstvo stanoví vyhláškou



a) jednací řád státního zastupitelství,



b) zrušeno



c) postup při výběru právních čekatelů a při jejich přijímání do

pracovního poměru,



d) obsahovou náplň čekatelské praxe, její organizaci a podrobnosti o

závěrečné zkoušce,



e) okruh úkonů, které mohou být prováděny právními čekateli.



(2) Ministerstvo může vyhláškou stanovit výjimky ohledně sídel a

územních obvodů vrchních, krajských a okresních státních

zastupitelství, v obvodu vrchního, krajského nebo okresního státního

zastupitelství zřídit jeho pobočky nebo zřídit státní zastupitelství s

výlučnou působností anebo určit, že věci určitého druhu z obvodu

několika státních zastupitelství bude vyřizovat jedno státní

zastupitelství.



§ 41



Pokud jiné předpisy mluví o prokuratuře, prokurátorech a

vyšetřovatelích prokuratury, rozumí se tím podle povahy věci státní

zastupitelství a státní zástupci podle tohoto zákona.



§ 42



Státní zastupitelství může podat návrh na zahájení občanského soudního

řízení o neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví v případech, kdy při

jejím uzavírání nebyla respektována ustanovení omezující volnost jejich

účastníků.



§ 43



Bylo-li před účinností tohoto zákona zahájeno a dosud neskončeno kárné

řízení proti prokurátorovi nebo vyšetřovateli prokuratury, který se

stal státním zástupcem podle tohoto zákona, převezme a dokončí kárné

řízení kárný senát podle ustanovení tohoto zákona.



§ 44



(1) K ustanovením zákonů a jiných právních předpisů o protestu

prokurátora a o jeho upozornění se nepřihlíží.^8)



(2) Dnem účinnosti tohoto zákona končí běh lhůt podle § 17 odst. 2

zákona o prokuratuře.^9)



(3) Protesty prokurátora podané do dne účinnosti tohoto zákona se

vyřídí podle dosavadních předpisů s tím, že místo prokurátora působí

státní zástupce.



§ 45



Zrušuje se zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře, ve znění zákona č.

71/1967 Sb., zákona č. 147/1969 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č.

196/1988 Sb. a zákona č. 168/1990 Sb.



§ 46



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.



Uhde v.r.



Havel v.r.



Klaus v.r.



Vybraná ustanovení novel



Čl. III zákona č. 14/2002 Sb.



1. Nestanoví-li vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká

republika vázána, jinak, mají vysokoškolské vzdělání získané před 1.

lednem 1999 na právnické fakultě vysoké školy se sídlem v České

republice nebo vysokoškolské vzdělání získané před 1. lednem 1993 na

právnické fakultě vysoké školy se sídlem na území bývalé České a

Slovenské Federativní Republiky a jejích právních předchůdců anebo

zahraniční vysokoškolské vzdělání v oblasti práva, uznané podle

zvláštních právních předpisů, pro jmenování státním zástupcem stejné

účinky jako vysokoškolské vzdělání získané studiem magisterského

studijního programu v oblasti práva.



2. zrušen



3. Při zproštění povinnosti mlčenlivosti, která vznikla přede dnem

účinnosti tohoto zákona státním zástupcům, právním čekatelům,

prokurátorům a vyšetřovatelům prokuratury podle zvláštních právních

předpisů, se postupuje podle § 25 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o

státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Pokud se jedná o

zproštění mlčenlivosti uložené přede dnem účinnosti tohoto zákona

právním čekatelům prokuratury nebo právním čekatelům státního

zastupitelství, postupuje se podle § 33 odst. 8 zákona č. 283/1993 Sb.,

o státním zastupitelství, ve znění tohoto zákona.



4. Závěrečná zkouška složená přede dnem účinnosti tohoto zákona podle

zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších

předpisů, se považuje za odbornou závěrečnou zkoušku státního zástupce.

U státních zástupců, kteří vykonávají funkci státního zástupce ke dni

nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za odbornou závěrečnou

zkoušku i jiné zkoušky, které měly podle dosavadních předpisů obdobné

účinky jako závěrečná zkouška podle zákona č. 283/1993 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, nebo které byly za závěrečnou zkoušku podle zákona

č. 283/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, uznány.



Čl.XIII zákona č. 79/2006 Sb.



Přechodné ustanovení



Právní čekatelé, kteří byli v pracovním poměru podle dosavadní právní

úpravy, jsou považováni za právní čekatele podle tohoto zákona.



Čl. IX zákona č. 314/2008 Sb.



Přechodné ustanovení



Za kárné provinění, které bylo spácháno do dne nabytí účinnosti tohoto

zákona, nelze uložit opatření podle § 30 odst. 1 písm. b) zákona č.

283/1993 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



1) Zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších

úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů.



3) § 4 písm. a) a b) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a

o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 177/2001 Sb.



3a) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o

změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších

předpisů.



3b) § 1 zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb.



3c) § 13b zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb.



4) Zákon č. 101/2000 Sb.



4a) § 7 a 8 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím

vystupování v právních vztazích.



§ 45 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně

některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění

pozdějších předpisů.



4b) § 27 odst. 4 zákoníku práce.



4c) Například zákon č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a

zákon č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



4d) Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění

pozdějších předpisů.



5) § 6 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu

způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním

postupem a o změně zákona č. 358/1993 Sb., o notářích a jejich činnosti

(notářský řád).



5a) Například § 15 odst. 9 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním

pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění

zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 2/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb.,

zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb.,

zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu

č. 167/2000 Sb. a zákona č. 258/2000 Sb.



5b) Například § 24 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve

znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 302/1993

Sb., zákona č. 315/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 85/1994

Sb., zákona č. 255/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995

Sb., zákona č. 323/1996 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č. 242/1997

Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 159/2000

Sb., zákona č. 218/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000

Sb., zákona č. 271/2001 Sb. a zákona č. 320/2001 Sb., a § 7 zákona č.

61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné

činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění zákona č.

15/1998 Sb. a zákona č. 159/2000 Sb.



5c) § 116 občanského zákoníku.



5d) Například trestní řád.



5e) Například trestní řád, zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním,

zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění

zákona č. 101/2000 Sb. a zákona č. 159/2000 Sb.



5f) § 46 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a

doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákona č.

210/2000 Sb. a zákona č. 147/2001 Sb.



5g) § 250l a násl. občanského soudního řádu.



5h) Zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech

státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu

a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších

organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona

č. 155/2000 Sb. a zákona č. 14/2002 Sb.



5i) § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 7/2002 Sb.



5j) Zákon č. 82/1998 Sb.



5k) § 49 odst. 6 zákona č. 218/2000 Sb.



5l) Například § 63 odst. 3 písm. h) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně

utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.



5m) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění

pozdějších předpisů.



6) Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců.



6) Zákon č. 195/1991 Sb., o odstupném poskytovaném při skončení

pracovního poměru, ve znění zákona č. 37/1993 Sb. Zákon č. 76/1959 Sb.,

o některých služebních poměrech vojáků, ve znění zákona č. 226/1992 Sb.



7) Zákon č. 195/1991 Sb., o odstupném poskytovaném při skončení

pracovního poměru, ve znění zákona č. 37/1993 Sb. Zákon č. 76/1959 Sb.,

o některých služebních poměrech vojáků, ve znění zákona č. 226/1992 Sb.



8) Například § 250i odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., § 69 a § 75 odst. 3

zákona č. 71/1967 Sb.



9) Zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře, ve znění pozdějších předpisů.