87/1991 Sb.
ZÁKON
ze dne 21. února 1991
o mimosoudních rehabilitacích
Změna: 267/1992 Sb.
Změna: 264/1992 Sb.
Změna: 133/1993 Sb.
Změna: 115/1994 Sb.
Změna: 116/1994 Sb.
Změna: 164/1994 Sb.
Změna: 107/1995 Sb.
Změna: 2/1997 Sb.
Změna: 134/1997 Sb.
Změna: 78/1998 Sb.
Změna: 153/1998 Sb.
Změna: 57/1999 Sb.
Změna: 351/1999 Sb.
Změna: 357/2005 Sb.
Změna: 89/2012 Sb.
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky ve snaze
zmírnit následky některých majetkových a jiných křivd, k nimž došlo v
období let 1948 až 1989,
vědomo si, že tyto křivdy tím méně pak různé nespravedlnosti z období
ještě vzdálenějších, včetně křivd na občanech německé a maďarské
národnosti, nelze nikdy zcela napravit,
chtějíc však potvrdit svoji vůli, aby k podobným křivdám už nikdy
nedocházelo,
usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
Předmět úpravy
§ 1
(1) Zákon se vztahuje na zmírnění následků některých majetkových a
jiných křivd vzniklých občanskoprávními a pracovněprávními úkony a
správními akty, učiněnými v období od 25.února 1948 do 1.ledna 1990
(dále jen "rozhodné období") v rozporu se zásadami demokratické
společnosti, respektující práva občanů vyjádřená Chartou Organizace
spojených národů, Všeobecnou deklarací lidských práv a navazujícími
mezinárodními pakty o občanských, politických, hospodářských,
sociálních a kulturních právech.^1)
(2) Zákon též upravuje podmínky uplatňování nároků vyplývajících ze
zrušených výroků o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo
zabrání věci, jakož i způsob náhrady a rozsah těchto nároků.^2)
(3) Tohoto zákona se nepoužije na zmírnění křivd, jež jsou předmětem
úpravy zvláštního zákona.^3)
(4) Tohoto zákona se nepoužije na zmírnění křivd, které vznikly
převzetím zemědělské půdy, využívané k zemědělské výrobě, včetně
souvisejících obytných a hospodářských budov, lesní půdy a vodních
ploch.
(5) Tohoto zákona nelze použít pro případy, kdy byl majetek získán v
době nesvobody osobami státně nespolehlivými nebo v důsledku rasové
perzekuce.
ČÁST DRUHÁ
Oblast občanskoprávních a správních vztahů
§ 2
(1) Zmírnění následků majetkových a jiných křivd způsobených
občanskoprávními úkony, správními akty nebo jinými protiprávními
postupy, k nimž došlo v rozhodném období, spočívá ve vydání věci nebo v
poskytnutí finanční náhrady nebo ve zrušení některých správních aktů,
popřípadě v úpravách v oblasti sociálního zabezpečení,
a) je-li to v zákoně výslovně stanoveno,
b) došlo-li k nim na základě ustanovení právních předpisů, které tento
zákon zrušuje, nebo
c) byl-li důsledkem politické perzekuce nebo postupu porušujícího
obecně uznávaná lidská práva a svobody.
(2) Politickou perzekucí se pro účely tohoto zákona rozumí postižení
osob, které vzniklo
a) v přímé souvislosti s jejich demokraticky motivovaným politickým a
společenským jednáním a občanskými postoji, nebo
b) jako důsledek jejich příslušnosti k určité sociální, náboženské,
majetkové nebo jiné skupině či vrstvě.
(3) Postupem porušujícím obecně uznávaná lidská práva a svobody se pro
účely tohoto zákona rozumí takové jednání, které je v rozporu se
zásadami uvedenými v § 1 odst. 1 zákona. V případě, že k odnětí
vlastnického práva podle předpisů o znárodnění z let 1945 až 1948 došlo
v rozhodném období, aniž byla poskytnuta příslušná náhrada, vzniká
osobám oprávněným podle tohoto zákona nárok, který lze uplatnit podle
zvláštního zákona.^4)
HLAVA PRVNÍ
Občanskoprávní vztahy
§ 3
Oprávněné osoby
(1) Oprávněnou osobou je fyzická osoba, jejíž věc přešla do vlastnictví
státu v případech uvedených v § 6 zákona, pokud je státním občanem
České a Slovenské Federativní Republiky.
(2) Oprávněnou osobou je též fyzická osoba, která splňuje podmínky
stanovené v odstavci 1 a která v den přechodu věci na stát podle § 6
měla na ni nárok podle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o
neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o
národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a
některých organizací a ústavů, nebo podle zákona č. 128/1946 Sb., o
neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o
nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících,
pokud k převodu nebo přechodu vlastnického práva prohlášeným za
neplatné podle těchto zvláštních předpisů došlo z důvodu rasové
perzekuce a tento nárok nebyl po 25. únoru 1948 uspokojen z důvodů
uvedených v § 2 odst. 1 písm. c) zákona.
(3) Bylo-li v den přechodu věci na stát oprávněných osob uvedených v
odstavci 2 více, je oprávněnou osobou k celé věci kterákoliv z nich.
(4) Zemřela-li osoba, jejíž věc přešla do vlastnictví státu v případech
uvedených v § 6 nebo osoba, která na věc uvedenou v odstavci 2 měla
nárok uvedený v odstavci 2, před uplynutím lhůty, v níž mohla nárok na
vydání věci uplatnit, nebo, byla-li prohlášena za mrtvou, kde dni
předcházejícímu uplynutí této lhůty, jsou oprávněnými osobami, pokud
jsou státními občany České republiky, fyzické osoby v tomto pořadí:
a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který
nabyl celé dědictví,
b) dědic ze závěti, který nabyl část dědictví, avšak pouze v míře
odpovídající jeho dědickému podílu; to neplatí, jestliže dědici podle
závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva; byl-li dědic závětí
ustanoven jen k určité části věci, na kterou se vztahuje povinnost
vydání podle § 6, je oprávněn pouze k této věci,
c) děti a manžel osoby, jejíž věc přešla do vlastnictví státu v
případech uvedených v § 6, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před
uplynutím lhůty uvedené v § 5 odst. 2, jsou na jeho místě oprávněnými
osobami jeho potomci, a zemřel-li některý z nich, jeho děti,
d) rodiče osoby, jejíž věc přešla do vlastnictví státu v případech
uvedených v § 6,
e) sourozenci osoby, jejíž věc přešla do vlastnictví státu v případech
uvedených v § 6, a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě
oprávněnými jeho děti.
(5) V případech uvedených v § 6 odst. 1 písm. f) jsou oprávněnými osoby
tam uvedené; ustanovení odstavce 2 písm. c) až e) platí obdobně.
§ 4
Povinné osoby
(1) Povinnými osobami jsou stát nebo právnické osoby, které ke dni
účinnosti tohoto zákona věc drží, s výjimkou
a) podniků se zahraniční majetkovou účastí a obchodních společností,
jejichž společníky nebo účastníky jsou výhradně fyzické osoby. Tato
výjimka však neplatí, jde-li o věci nabyté od právnických osob po 1.
říjnu 1990,
b) cizích států.
(2) Povinnými osobami jsou též fyzické osoby, jež nabyly věc od státu,
který získal oprávnění s ní nakládat za okolností uvedených v § 6
zákona, a to v případech, kdy tyto osoby nabyly věc buď v rozporu s
tehdy platnými předpisy, nebo na základě protiprávního zvýhodnění osoby
nabyvatele, dále i osoby blízké těchto osob, pokud na ně věc byla
těmito osobami převedena.
Vydání věci
§ 5
(1) Povinná osoba vydá věc na písemnou výzvu oprávněné osobě, jež
prokáže svůj nárok na vydání věci a uvede způsob jejího převzetí
státem. Jde-li o vydání movité věci, prokáže-li též, kde se věc nalézá.
Je-li oprávněných osob více a nárok na vydání věci uplatní ve lhůtě
podle odstavce 2 jen některé z nich, vydá se jim věc celá.
(2) K vydání věci vyzve oprávněná osoba povinnou osobu do šesti měsíců,
jinak její nárok zanikne.
(3) Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou dohodu o vydání věci a věc
jí vydá nejpozději do třiceti dnů po uplynutí lhůty uvedené v odstavci
2. Je-li předmětem dohody o vydání nemovitost, použije se § 133 odst. 2
občanského zákoníku.
(4) Nevyhoví-li povinná osoba výzvě podle odstavce 2, může oprávněná
osoba uplatnit své nároky u soudu ve lhůtě jednoho roku.
(5) Byla-li věc vydána, mohou osoby,jejichž nároky uplatněné ve lhůtě
uvedené v odstavci 2 nebyly uspokojeny, tyto nároky uplatnit u soudu
vůči osobám, kterým byla věc vydána.
(6) Notářské poplatky z návrhu na registraci dohody podle odstavce 3 a
správní poplatky související s vydáním nemovitosti se nevyměřují.
§ 6
(1) Povinnost vydat věc se vztahuje na ty případy, kdy v rozhodném
období věc přešla na stát
a) podle § 453a občanského zákoníku nebo podle § 287a zákona č. 87/1950
Sb., ve znění zákona č. 67/1952 Sb.,
b) na základě prohlášení a smlouvy o postoupení pohledávek pro případ
vystěhování (tzv. renunciační prohlášení),
c) v případech, kdy občan zdržující se v cizině věc zanechal na území
republiky,
d) smlouvou o darování nemovitosti uzavřenou dárcem v tísni,
e) v dražebním řízení provedeném zkrácenou formou na úhradu pohledávky
státu,
f) na základě soudního rozhodnutí, kterým byla prohlášena za neplatnou
smlouva o převodu majetku, kterou občan před odchodem do ciziny převedl
věc na jiného, bylo-li důvodem neplatnosti opuštění republiky. V
takovém případě je však oprávněnou osobou nabyvatel podle uvedené
smlouvy, a to i pokud tato smlouva nenabyla účinnosti,
g) na základě kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných
podmínek,
h) na základě odmítnutí dědictví v dědickém řízení, učiněného v tísni,
i) vyvlastněním za náhradu, pokud věc existuje a nikdy nesloužila
účelu, pro který byla vyvlastněna,
j) vyvlastněním bez vyplacení náhrady,
k) znárodněním vykonaným v rozporu s tehdy platnými zákonnými předpisy.
(2) Povinnost vydat věc se vztahuje i na další případy neuvedené v
odstavci 1, jež spadají pod § 2 odst. 1 písm. c) zákona, jakož i na
případy, kdy stát převzal věc bez právního důvodu.
§ 7
(1) Věc se vydá oprávněné osobě ve stavu, v němž se nalézala ke dni
doručení písemné výzvy k vydání věci povinné osobě.
(2) Sjednala-li povinná osoba před tímto dnem smlouvu o dodávce
stavebních prací, o rekonstrukci nebo o modernizaci vydávané
nemovitosti, popřípadě jinou smlouvu týkající se této nemovitosti,
uzavře se dohoda o tom, zda a v jakém rozsahu přejímá oprávněná osoba
práva a závazky z této smlouvy.
(3) Je-li vydávaná nemovitost proti svému stavu v době odnětí
znehodnocena do té míry, že ji nelze užívat pro potřeby bydlení,
výroby, obchodu nebo jiných služeb bez okamžité stavební úpravy, může
oprávněná osoba místo vydání nemovitosti požadovat finanční náhradu
podle § 13.
(4) Jde-li o nemovitost zhodnocenou tak, že její cena určená ke dni
podání písemné výzvy oprávněnou osobou podstatně převyšuje cenu původní
věci, je na vůli oprávněné osoby, zda bude požadovat finanční náhradu
podle § 13 nebo zda bude požadovat vydání nemovitosti. Pokud bude trvat
na vydání nemovitosti, oprávněná osoba nahradí povinné osobě rozdíl
mezi cenami uvedenými v předchozí větě. Obě ceny se stanoví podle
cenových předpisů platných ke dni účinnosti tohoto zákona.
(5) Podle odstavce 4 se postupuje i v případech, kdy se věc stala
neoddělitelnou součástí jiné věci.
§ 8
(1) Stavby, které zásadní přestavbou ztratily svůj původní stavebně
technický charakter, se nevydávají.
(2) Povinná osoba je povinna vydat pozemek, na němž byla umístěna
zaniklá stavba, pokud nejde o případ podle odstavce 3.
(3) Pozemek, na němž je umístěna stavba, která byla zřízena až po
převzetí pozemku státem, se nevydává.
(4) Pozemek, k němuž bylo zřízeno právo osobního užívání, se oprávněné
osobě nevydává.
(5) V případech uvedených v odstavcích 1 až 4 náleží oprávněné osobě
finanční náhrada podle § 13 zákona, pokud jí nebyla věc vydána.
§ 9
(1) Povinná osoba je povinna s věcmi až do jejich vydání oprávněné
osobě nakládat s péčí řádného hospodáře; ode dne účinnosti tohoto
zákona nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do
vlastnictví jiného ani přenechat jinému do užívání s výjimkou dohod o
odevzdání a převzetí bytu, uzavřených na podkladě dohod o výměně bytu.
Takové právní úkony jsou neplatné.
(2) Právo na náhradu škody, kterou povinná osoba způsobí osobě
oprávněné porušením svých povinností podle odstavce 1, zůstává
ustanovením § 10 zákona nedotčeno.
§ 10
(1) Povinná osoba nemůže proti oprávněné osobě uplatňovat žádné
finanční nebo jiné nároky související s vydávanými věcmi. Rovněž
oprávněná osoba, které byla věc vydána, nemůže proti povinné osobě
uplatňovat jiné nároky související s vydávanou věcí, než jsou uvedeny v
tomto zákoně.
(2) Pokud vázly na nemovitosti ke dni převzetí státem pohledávky
peněžních ústavů, zajištěné omezením převodu nemovitosti, vypořádané
podle zvláštních předpisů, uhradí oprávněná osoba částku, kterou stát
takto vypořádal.
(3) Pokud vázlo na věci v době jejího vydání zástavní právo a věc se
vydá, je povinná osoba povinna závazek vypořádat nebo jinak zajistit.
(4) Vyplatil-li stát za převzatou věc kupní cenu nebo náhradu, je
osoba, které byla věc vydána, povinna vyplacenou částku vrátit
příslušnému orgánu státní správy. Požádá-li oprávněná osoba o finanční
náhradu za nevydanou věc, tato částka se od náhrady odečte.
§ 11
Vydá-li nemovitost jiná osoba než stát, vznikne této osobě nárok na
vrácení kupní ceny, kterou zaplatila při koupi věci. Tento nárok musí
být uplatněn u příslušného ústředního orgánu státní správy republiky.
§ 12
(1) Dnem převzetí nemovitosti oprávněná osoba vstupuje do práv a
závazků pronajímatele, který uzavřel dohodu o odevzdání a převzetí bytu
nebo smlouvu o nájmu nebytového prostoru v převzaté nemovitosti.
(2) Dosavadním uživatelům bytů a nebytových prostor ve vydávaných
nemovitostech, které slouží pro
a) činnost diplomatických a konzulárních misí,
b) poskytování zdravotnických a sociálních služeb,
c) potřeby školství,
d) provoz kulturních zařízení,
e) pracovní rehabilitaci a zaměstnání zdravotně postižených osob,
vzniká nárok vůči oprávněné osobě, které byla nemovitost vydána, na
uzavření dohody o užívání bytů a nájmu nebytových prostor, které se
řídí ustanoveními občanského zákoníku, zákona o nájmu a podnájmu
nebytových prostor a předpisy souvisejícími. Oprávněná osoba může
smlouvu vypovědět nejdříve po uplynutí deseti let ode dne účinnosti
tohoto zákona. Tento závazek oprávněné osoby přechází na všechny další
vlastníky v uvedené době.
(3) Nedohodne-li se o výši nájemného a jeho podmínkách jeho placení
oprávněná osoba s uživatelem bytu nebo nebytových prostor uvedených v
odstavci 2, rozhodne o výši nájemného příslušný orgán státní správy
podle obecně platných cenových předpisů.
(4) Uživatel bytu nebo nebytových prostor, který v souladu se
stavebními předpisy provedl vlastním nákladem úpravy, jimiž se byt nebo
nebytové prostory zhodnotily, má nárok na náhradu zhodnocení,
stanovenou podle platných cenových předpisů, skončí-li mu právo jejich
užívání.
§ 13
(1) Finanční náhrada se oprávněné osobě poskytuje jen za nemovitost,
kterou jí nelze vydat, nebo požádá-li tato osoba o finanční náhradu
podle § 7 odst. 3, 4 a 5 zákona.
(2) V případě, že celý majetek občana, jehož součástí nebyla
nemovitost, převzal stát na základě soudního rozhodnutí, které bylo
nebo bude zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci,
ve znění zákona č.47/1991 Sb., popřípadě na základě rozhodnutí, které
se zrušuje podle tohoto zákona, přísluší oprávněné osobě náhrada ve
výši 60 000 Kčs, která se vyplatí způsobem uvedeným v odstavci 5.
(3) Písemnou žádost o finanční náhradu je třeba podat u příslušného
ústředního orgánu státní správy republiky nejpozději ve lhůtě jednoho
roku nebo ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy právní moci nabyl
rozsudek, kterým byl zamítnut návrh na vydání věci.
(4) Finanční náhrada spočívá ve vyplacení hotovosti nejvíce ve výši 30
000 Kčs a ve vydání cenných papírů, které nemají povahu státního
dluhopisu. Výši finanční náhrady v hotovosti upraví vláda svým
nařízením. Finanční náhrada podle odstavce 1 se stanoví podle cenových
předpisů pro oceňování nemovitostí ke dni účinnosti tohoto zákona.
(5) Není-li oprávněná osoba uvedená v § 3 odst. 1 nebo 2, vydá se
finanční náhrada osobě oprávněné podle § 3 odst. 4, a to pouze v
cenných papírech, které nemají povahu státního dluhopisu.
HLAVA DRUHÁ
Správní vztahy
§ 14
Oprávněné osoby
(1) Oprávněnými osobami jsou osoby uvedené v § 3 zákona, jejichž věc
přešla do vlastnictví státu způsobem uvedeným v § 16 zákona.
(2) Oprávněnými osobami jsou rovněž fyzické osoby, jimž byla způsobena
jiná křivda orgány státní správy, jejichž rozhodnutí jsou zrušena podle
ustanovení § 16, 17, 18 a na základě protestu prokurátora podaného
podle § 31.
§ 15
Povinné osoby
Povinnými osobami jsou stát nebo právnické osoby podle § 4 odst. 1 a
fyzické osoby podle § 4 odst. 2, pokud nabyly věc od státu, který
získal oprávnění s věcí nakládat za okolností uvedených v § 16 odst. 1
zákona, a příslušné ústřední orgány státní správy republiky (§ 16 a §
17 odst. 2 zákona).
§ 16
(1) Zrušují se rozhodnutí, jimiž byl uložen podle zákona č. 88/1950 Sb.
trest propadnutí jmění.
(2) Byla-li součástí jmění nemovitost, postupuje se podle ustanovení
předchozích částí tohoto zákona. Nebyla-li součástí jmění nemovitost,
postupuje se podle § 13 odst. 2.
(3) Náhradu za vazbu a výkon trestu odnětí svobody přesahující tři
měsíce je v rozsahu a za podmínek stanovených v § 23 zákona č. 119/1990
Sb., ve znění zákona č. 47/1991 Sb., povinen poskytnout příslušný
ústřední orgán státní správy republiky.
§ 17
(1) Zrušují se rozhodnutí o zařazení do tábora nucených prací vyslovená
podle zákona č. 247/1948 Sb., o táborech nucené práce, a zařazení do
pracovního útvaru vyslovená podle nařízení Slovenské národní rady č.
7/1948 Sb. SNR, o zřízení pracovních útvarů, ledaže by už předchozí
potrestání jasně ukazovala, že šlo o osobu soustavně páchající
majetkovou trestnou činnost.
(2) Příslušný ústřední orgán státní správy republiky je povinen
poskytnout peněžní náhradu za dobu strávenou v táboře nucených prací
nebo v pracovním útvaru v rozsahu a za podmínek stanovených v § 23
zákona č. 119/1990 Sb., ve znění zákona č. 47/1991 Sb.
§ 18
(1) Zrušují se rozkazy, kterými byly občané označení za politicky
nespolehlivé zařazeni v letech 1948 až 1954 do vojenských táborů
nucených prací po dobu základní vojenské služby a výjimečného
vojenského cvičení podle § 39 zákona č. 92/1949 Sb., branný zákon. Za
vojenské tábory nucených prací se pro účely tohoto zákona považují
silniční prapory ženijního vojska zřízené od 2. 8. 1948 do 1. 9. 1950 a
pomocné technické prapory a vojenské báňské oddíly, jejichž příslušníci
byli na důlní práce odvedeni od 25. února 1948 do 1. září 1950 a
pracovali v dolech nejméně 12 měsíců bez předepsaného pravidelného
střídání. Příslušníci vojenských báňských oddílů uvedených ve větě
druhé se považují za osoby oprávněné podle § 14 odst. 2, i kdyby nebyli
do vojenských báňských oddílů zařazeni na základě rozkazů.
(2) Řeholníkům a kněžím internovaným v centralizovaných klášterech s
režimem obdobným táborům nucených prací přísluší nárok na odškodnění za
dobu takové internace v rozsahu stanoveném v § 17 odst. 2 zákona.
(3) Zrušují se rozhodnutí, jimiž byli žáci a studenti vyloučeni ze
studia na školách poskytujících střední nebo vyšší vzdělání a na
vysokých školách, pokud se tak stalo v důsledku politické perzekuce
nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody.
Studijní rehabilitace se řídí pokynem příslušného resortního ministra.
ČÁST TŘETÍ
Oblast trestněprávních vztahů
§ 19
Oprávněné osoby
(1) Oprávněnými osobami jsou osoby rehabilitované podle zákona č.
119/1990 Sb., splňují-li podmínky uvedené v § 3 odst. 1 nebo 2 zákona,
a v případě jejich úmrtí nebo prohlášení za mrtvého osoby uvedené v § 3
odst. 4 zákona.
(2) Nároky uvedené v odstavci 1 mají i osoby, kterým vznikl nárok na
odškodnění podle § 27 odst. 1 písm. f) zákona č. 82/1968 Sb., o soudní
rehabilitaci, pokud jde o nemovité věci, které jim nebyly vráceny.
§ 20
(1) Povinnými osobami jsou právnické osoby podle § 4 odst. 1 zákona,
fyzické osoby podle § 4 odst. 2 zákona, pokud nabyly věc od státu,
který k ní získal oprávnění soudním rozhodnutím, a příslušný ústřední
orgán státní správy republiky.
(2) Povinné osoby jsou povinny vydat věci podle ustanovení § 5, 7 až 12
zákona; není-li to možné, mají oprávněné osoby právo žádat o poskytnutí
náhrady podle § 13 zákona.
(3) V případech uplatňování nároku na vydání majetku vyplývajícího ze
zrušení výroku o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo
zabrání věci, kde rozhodnutí o zrušení tohoto výroku nabude právní moci
po účinnosti tohoto zákona, počne běžet lhůta k uplatnění nároku dnem,
kdy se uvedený výrok stane pravomocným.
ČÁST ČTVRTÁ
Oblast pracovněprávních vztahů a vztahů sociálního zabezpečení
§ 21
(1) Za neplatný se pro účely tohoto zákona považuje právní úkon, jímž
došlo v rozhodném období ke skončení pracovního nebo služebního poměru
nebo členského poměru k družstvu (dále jen "pracovní vztah") z důvodu
politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská
práva a svobody (§ 2 odst. 2 a 3), zejména
a) spočívá-li jeho důvod v odsouzení pro trestný čin (zločin, přečin,
přestupek), jestliže soudní rozhodnutí bylo zrušeno podle oddílu
druhého a třetího zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve
znění zákona č. 47/1991 Sb., a trestní stíhání bylo zastaveno nebo
obviněný byl v celém rozsahu zproštěn viny;
b) byl-li učiněn podle zákonného opatření předsednictva Federálního
shromáždění č. 99/1969 Sb., o některých přechodných opatřeních nutných
k upevnění a ochraně veřejného pořádku;
c) byla-li dána výpověď podle § 46 odst. 1 zákoníku práce č. 65/1965
Sb., ve znění zákona č. 153/1969 Sb., proto, že pracovník narušil svou
činností socialistický společenský řád a neměl proto důvěru potřebnou k
zastávání dosavadní funkce nebo svého dosavadního pracovního místa;
d) byl-li pracovní poměr okamžitě zrušen podle § 53 odst. 1 písm. c)
zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění zákona č. 153/1969 Sb.;
e) dohoda o skončení pracovního vztahu, byla-li pracovníkem uzavřena
pod tlakem politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně
uznávaná lidská práva a svobody.
(2) Zrušují se soudní rozhodnutí, jimiž byly zamítnuty návrhy nebo
schváleny smíry ve věcech určení neplatnosti skončení pracovního vztahu
v případech uvedených v odstavci 1.
§ 22
(1) Na žádost toho, jehož pracovní vztah skončil z důvodů uvedených v §
21, vydá mu o tom osvědčení organizace, u níž byl v pracovním vztahu,
nebo její právní nástupce, a není-li ani nástupce, ústřední orgán, do
jehož působnosti by organizace, popřípadě její činnost v době podání
žádosti náležela (dále jen "organizace"). Nežije-li ten, jehož pracovní
poměr takto skončil, mohou žádost podat jeho manžel nebo děti.
(2) Žádost podle odstavce 1 lze podat do šesti měsíců ode dne účinnosti
tohoto zákona.
(3) Nevydá-li organizace osvědčení do tří měsíců ode dne, kdy žádost
obdržela, může osoba uvedená v odstavci 1 podat do dvou let ode dne
účinnosti tohoto zákona soudu návrh na určení, že důvodem skončení
pracovního vztahu byly okolnosti uvedené v § 21.
(4) Za osvědčení ve smyslu odstavce 1 se považuje i osvědčení nebo jiný
doklad vydaný organizací přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i
soudní rozhodnutí, jestliže z nich vyplývá, že pracovní poměr skončil z
důvodů uvedených v § 21.
(5) O tom, že pracovní vztah skončil z důvodů uvedených v § 21, vydá
osvědčení na žádost (odstavce 1 a 2)
a) u vojáků z povolání Ministerstvo obrany;
b) u příslušníků ozbrojených sborů Ministerstvo vnitra nebo příslušný
ústřední orgán státní správy;
c) u soudců předseda Nejvyššího soudu nebo příslušný ústřední orgán
státní správy;
d) u státních zástupců ministr spravedlnosti;
e) u advokátů příslušná advokátní komora.
Ustanovení odstavce 3 platí obdobně.
(6) Neplatnost právního úkonu podle § 21 neobnovuje skončený pracovní
vztah a nezakládá nárok na náhradu mzdy, náhradu škody ani na jiná
plnění související s trváním pracovního vztahu.
(7) Požádá-li ten, jehož pracovní vztah skončil z důvodů uvedených v §
21 do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, aby ho organizace,
která byla účastníkem pracovního vztahu, znovu zaměstnala, je tato
organizace povinna ho zaměstnat na místě odpovídajícím pracovní smlouvě
platné v době skončení pracovního vztahu, pokud splňuje předpoklady a
požadavky pro výkon takové práce a organizace má možnost ho zaměstnat.
§ 23
(1) Neplatné je rozhodnutí, kterým orgán příslušný k provádění
sociálního zabezpečení umělců rozhodl z důvodů uvedených v § 2 odst. 2
a 3 zákona
a) o skončení účasti na sociálním zabezpečení umělců,
b) o tom, že sociální zabezpečení umělce nevzniká.
(2) O neplatnosti rozhodnutí podle odstavce 1 rozhoduje na návrh
příslušný ústřední orgán státní správy republiky; posouzení toho, kdo
se v těchto případech považuje za umělce, náleží do působnosti
příslušného ústředního orgánu státní správy republiky.
§ 24
(1) Je-li skončení pracovního vztahu neplatné podle § 21 zákona nebo
byla-li v řízení podle § 22 zákona určena neplatnost právního úkonu, na
jehož základě skončil pracovní vztah, považuje se pro účely důchodového
zabezpečení doba od skončení tohoto pracovního vztahu do dne vzniku
nároku na starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod, nejdéle
však do dne účinnosti tohoto zákona, za dobu zaměstnání.
(2) Je-li rozhodnutí příslušného orgánu podle § 23 zákona neplatné,
považuje se pro účely důchodového zabezpečení doba ode dne právní moci
tohoto rozhodnutí do dne vzniku nároku na starobní, invalidní nebo
částečný invalidní důchod, nejdéle však do 30. dubna 1990, za dobu
zaměstnání.
(3) Jestliže zaměstnání, které bylo pro účely důchodového zabezpečení
zařazeno do I. (II.) pracovní kategorie, skončilo z důvodů uvedených v
§ 21 zákona nebo na základě neplatného právního úkonu podle § 22
zákona, hodnotí se doba zaměstnání uvedená v odstavci 1 v I. (II.)
pracovní kategorii, nejvýše však v rozsahu potřebném pro vznik nároku
na důchod z I. (II.) pracovní kategorie. Kategorie funkcí se však
hodnotí podle odstavce 1.
(4) Za účelem zmírnění křivd způsobených osobám uvedeným v § 18 odst. 1
se k důchodu poskytuje příplatek 15,- Kčs za každý měsíc této služby.
Příplatek k důchodu se vyplácí jen do výše, která spolu s důchodem
nepřevyšuje nejvyšší výměru důchodu stanovenou zvláštními předpisy^4a).
Pro příplatek k důchodu platí obdobně § 58a zákona č. 100/1988 Sb., o
sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 306/1991 Sb.
(5) Za účelem zmírnění křivd způsobených vyloučením ze studia studentů
vysokých škol se doba jejich vysokoškolského studia hodnotí pro účely
důchodového zabezpečení tak, že se rok studia včetně let předepsaných
pro ukončení tohoto studia, které nebylo možno z důvodů vyloučení
absolvovat, započítává jako dva roky zaměstnání.
(6) Průměrný měsíční výdělek pro výpočet důchodů se u občanů, jimž se
hodnotí doba zaměstnání podle odstavce 1 nebo 2, zjišťuje ze skutečně
dosaženého výdělku v posledním kalendářním roce před skončením
zaměstnání, zvýšeného o mzdový nárůst v národním hospodářství za dobu
před vznikem nároku na důchod. Způsob zvýšení skutečně dosaženého
výdělku stanoví vláda nařízením. Je-li to pro občana výhodnější,
zjišťuje se průměrný měsíční výdělek pro výpočet důchodů z výdělkově
nejlepšího kalendářního roku vybraného z rozhodného období, které činí
pět po sobě následujících kalendářních roků před rokem, v němž skončilo
zaměstnání; zvýšení takto zjištěného průměrného měsíčního výdělku se
provede obdobným způsobem jako ve větě první. Při výběru tohoto
výdělkově nejlepšího kalendářního roku se postupuje obdobně jako při
zjišťování průměrného měsíčního výdělku podle předpisů platných ke dni
31. prosince 1995.
§ 25
Výpočet důchodu nebo úprava jeho výše podle § 24 zákona se provede jen
tehdy, je-li to pro občana výhodnější než podle obecných předpisů
důchodového zabezpečení nebo než podle § 25 zákona č. 119/1990 Sb., ve
znění zákona č. 47/1991 Sb.
§ 26
Důchody přiznané přede dnem účinnosti tohoto zákona se upraví podle §
24 zákona na žádost; důchod se přitom přepočte podle těch předpisů,
podle kterých byl přiznán.
§ 27
Výše důchodu podle předchozích ustanovení se upraví nejdříve od splátky
důchodu náležejícího po dni účinnosti tohoto zákona.
§ 28
Podle § 24 až 27 zákona se postupuje též při výpočtu nebo úpravě výše
důchodů vdovských, vdoveckých a sirotčích.
§ 29
(1) Občanům, kteří byli zařazeni do tábora nucených prací nebo
pracovního útvaru rozhodnutím, jež se zrušuje podle § 17 zákona, a
řeholníkům a kněžím internovaným v centralizačních klášterech s režimem
obdobným táborům nucených prací (§ 18 odst. 2 zákona) se přiznávají
nároky uvedené v § 25 zákona č. 119/1990 Sb., ve znění zákona č.
47/1991 Sb.
(2) Ustanovení odstavce 1 se použije jen v případě občanů,
a) na kterých byl vykonán trest smrti,
b) kteří zemřeli v táboře nucených prací nebo v pracovním útvaru,
c) kteří byli zařazeni v táboře nucených prací nebo centralizačních
klášterech s režimem obdobným táborům nucených prací nebo v pracovním
útvaru alespoň 12 měsíců.
(3) Federální ministerstvo obrany odškodní podle vyhlášky č. 32/1965
Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění
pozdějších předpisů, na žádost poškozeného, poškození zdraví občanů
uvedených v § 18 odst. 1, ke kterému došlo v souvislosti s výkonem
služby ve vojenských táborech nucených prací.
(4) Došlo-li v souvislosti s výkonem trestu odnětí svobody podle § 16
nebo s výkonem práce v táboře nucených prací nebo v pracovním útvaru
podle § 17 anebo s výkonem služby ve vojenském táboře nucených prací
podle § 18 odst. 1 k úmrtí občana, poskytne se manželce, dětem a
není-li jich, rodičům poškozeného, jednorázové odškodnění ve výši 100
000,- Kčs v hotovosti.
§ 30
Došlo-li k neplatnému ukončení služebního poměru vojáků z povolání nebo
příslušníků ozbrojených sborů, posuzují se nároky na sociální dávky
vyplývající ze zákonů o služebních poměrech těchto osob, jako kdyby
byly propuštěny z reorganizačních důvodů. Pro výši těchto dávek se
zhodnocuje skutečně vykonaná doba služby a dosažený výdělek (základ pro
výpočet dávky). Podrobnosti stanoví v oboru své působnosti federální
ministerstvo obrany, federální ministerstvo vnitra a příslušné ústřední
orgány státní správy republik.
ČÁST PÁTÁ
Ustanovení společná a závěrečná
§ 31
Proti rozhodnutím, opatřením a jiným aktům státní správy, které byly
vydány v rozhodném období v rozporu se zákony a jinými právními
předpisy a které směřovaly k politické perzekuci nebo ke zvýhodnění z
politických důvodů, může prokurátor podat protest^ 7) do 31. prosince
1993.
§ 32
zrušen
§ 33
zrušen
§ 34
Není-li oprávněné osoby nebo neuplatní-li žádná z oprávněných osob
nárok na vydání věci ve lhůtě stanovené v § 5 odst. 2, stává se
oprávněnou osobou stát, který uplatní toto své právo nejpozději do 18
měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona. Postup při uplatnění nároku
státu stanoví zvláštním předpisem příslušný orgán.
§ 35
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1991.
Havel v.r.
Dubček v.r.
Čalfa v.r.
Vybraná ustanovení novel
Čl.II zákona č. 267/1992 Sb.
1. Příplatek k důchodu podle čl. I bodu 4 se přizná na žádost nejdříve
od splátky důchodu splatné po 31. březnu 1991; přitom neplatí
ustanovení § 24 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. o dvojnásobném hodnocení
doby. Příplatek k důchodu náleží místo dvojnásobného hodnocení doby a
dosud vyplacené částky důchodu se zúčtují.
2. Žádost o odškodnění podle čl. I bodu 5 lze uplatnit do 31.12.2000.
Čl.IV zákona č. 115/1994 Sb.
1. Nárok na finanční náhradu podle zákona č. 87/1991 Sb., o
mimosoudních rehabilitacích, uplatněný do dne účinnosti tohoto zákona
ve lhůtě podle § 13 odst. 3 a neuspokojený do šesti měsíců ode dne
doručení žádosti, je splatný do tří let ode dne účinnosti tohoto
zákona. To neplatí o nároku na finanční náhradu, o kterém bylo do
účinnosti tohoto zákona zahájeno řízení před soudem.
2. Na žádost o finanční náhradu podle § 13 odst. 3 zákona č. 87/1991
Sb., o mimosoudních rehabilitacích, podanou po účinnosti tohoto zákona,
poskytne příslušný ústřední orgán státní správy finanční náhradu
nejpozději do jednoho roku ode dne doručení žádosti.
Čl.II zákona č. 116/1994 Sb.
1. Nároky založené tímto zákonem v čl. I mohou oprávněné osoby uplatnit
do šesti měsíců od účinnosti tohoto zákona, přičemž lhůta 30 dní
uvedená v § 5 odst. 3 počíná běžet ode dne uplatnění návrhu.
2. Věc nelze vydat, byla-li po 1. říjnu 1991 nabyta do vlastnictví jiné
osoby než státu nebo byl-li schválen ohledně takové věci privatizační
projekt nebo vydáno rozhodnutí o její privatizaci.
3. Lhůta jednoho roku k uplatnění nároků u soudu uvedená v § 5 odst. 4
a 5 zákona pro případy uvedené v bodu 1 počíná běžet ode dne účinnosti
tohoto zákona.
4. Lhůta jednoho roku podle § 13 odst. 3 zákona k uplatnění nároku na
finanční náhradu osobou oprávněnou podle čl. I tohoto zákona počíná
běžet ode dne účinnosti tohoto zákona. Tím není dotčena lhůta jednoho
roku k uplatnění nároku na finanční náhradu osobou oprávněnou podle čl.
I tohoto zákona ode dne právní moci rozsudku, kterým byl zamítnut návrh
na vydání věci.
1) Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním
paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o
hospodářských, sociálních a kulturních právech.
2) § 23 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění
zákona č. 47/1991 Sb. Zákon č. 82/1968 Sb., ve znění zákona č. 70/1970
Sb.
3) Např. zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů
řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, zákon č.
403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění
zákona č. 458/1990 Sb.
4) Zákon č. 92/1991 Sb., o převodu majetku státu na jiné osoby.
4a) § 24 odst. 4 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.
7) § 15 zákona č. 60/1965 Sb., o prokuratuře, ve znění pozdějších
předpisů.
