166/1999 Sb.
ZÁKON
ze dne 13. července 1999
o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů
(veterinární zákon)
Změna: 29/2000 Sb.
Změna: 154/2000 Sb.
Změna: 102/2001 Sb.
Změna: 120/2002 Sb.
Změna: 76/2002 Sb., 320/2002 Sb.
Změna: 131/2003 Sb.
Změna: 131/2003 Sb. (část)
Změna: 316/2004 Sb.
Změna: 444/2005 Sb.
Změna: 48/2006 Sb.
Změna: 186/2006 Sb.
Změna: 124/2008 Sb., 182/2008 Sb.
Změna: 298/2009 Sb.
Změna: 291/2009 Sb.
Změna: 223/2009 Sb.
Změna: 227/2009 Sb.
Změna: 281/2009 Sb.
Změna: 308/2011 Sb. (část)
Změna: 308/2011 Sb.
Změna: 18/2012 Sb., 359/2012 Sb.
Změna: 279/2013 Sb.
Změna: 64/2014 Sb.
Změna: 264/2014 Sb.
Změna: 139/2014 Sb., 250/2014 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
VETERINÁRNÍ PÉČE
HLAVA I
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie^1) a v
návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie (dále jen
„předpisy Evropské unie“)^1a) stanoví požadavky veterinární péče (dále
jen "veterinární požadavky") na chov a zdraví zvířat a na živočišné
produkty, upravuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob,
soustavu, působnost a pravomoc orgánů vykonávajících státní správu v
oblasti veterinární péče, jakož i některé odborné veterinární činnosti
a jejich výkon.
§ 2
Veterinární péče
Veterinární péče podle tohoto zákona zahrnuje
a) péči o zdraví zvířat a jeho ochranu, zejména předcházení vzniku a
šíření onemocnění přenosných přímo nebo nepřímo mezi zvířaty vnímavých
druhů (dále jen „nákaza“) a jiných onemocnění zvířat a jejich
zdolávání, ochranu zdraví lidí před nemocemi přenosnými ze zvířat na
člověka,
b) péči o zdravotní nezávadnost živočišných produktů a krmiv a ochranu
zdraví lidí před jeho poškozením nebo ohrožením živočišnými produkty,
c) ochranu území České republiky před zavlečením nákaz zvířat a nemocí
přenosných ze zvířat na člověka a před dovozem zdravotně závadných
živočišných produktů a krmiv ze zahraničí,
d) ochranu životního prostředí před nepříznivými vlivy souvisejícími s
chovem zvířat, výrobou a zpracováváním živočišných produktů, jakož i
ochranu zvířat a jejich produkce před riziky ze znečištěného životního
prostředí,
e) veterinární asanaci,
f) dozor nad dodržováním povinností a požadavků stanovených k zajištění
těchto úkolů tímto zákonem, zvláštními právními předpisy^1) a předpisy
Evropské unie^2) (státní veterinární dozor).
§ 3
Základní pojmy
(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) chovatelem každý, kdo zvíře nebo zvířata vlastní nebo drží, anebo je
pověřen se o ně starat, ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na
přechodnou dobu,
b) hospodářstvím jakákoli stavba, zařízení nebo místo, kde je
hospodářské zvíře nebo kde jsou hospodářská zvířata chována nebo
držena, včetně chovu pod širým nebem. Je-li v hospodářství chováno nebo
drženo více než jedno stádo nebo více než jedna skupina hospodářských
zvířat, která mohou onemocnět stejnou nákazou nebo nemocí přenosnou ze
zvířat na člověka (dále jen "vnímavá zvířata"), je každé z těchto stád
nebo každá z těchto skupin oddělenou epizootologickou jednotkou, která
má stejný zdravotní status,
c) hospodářskými zvířaty zvířata využívaná převážně k chovu, výkrmu,
práci a jiným hospodářským účelům, zejména skot, prasata, ovce, kozy,
koně, osli a jejich kříženci, drůbež, běžci, králíci, kožešinová
zvířata, zvěř ve farmovém chovu, ryby a jiní vodní živočichové, včely a
včelstva,
d) jatečnými zvířaty hospodářská zvířata, jež jsou určena k porážce a
jatečnému zpracování a jejichž maso je určeno k výživě lidí,
e) svodem zvířat soustředění hospodářských zvířat různých chovatelů na
určeném místě a k určenému účelu, jde-li o evidovaná zvířata podle
plemenářského zákona^8),
f) shromažďovacím střediskem hospodářství, tržiště nebo jiné místo, na
němž jsou shromažďována zvířata z různých hospodářství, zejména skot,
prasata, ovce a kozy, aby z nich byly vytvářeny skupiny zvířat určených
k odeslání,
g) zvířaty podezřelými z nákazy zvířat zvířata, u nichž se projevují
klinické příznaky nebo postmortální změny vyvolávající podezření, že
jde o určitou nákazu zvířat, anebo zvířata, o nichž je podle výsledků
vyšetření nutno mít za to, že jsou podezřelá z určité nákazy zvířat,
h) zvířaty podezřelými z nakažení zvířata, u nichž se neprojevují
klinické příznaky nebo postmortální změny vyvolávající podezření, že
jde o určitou nákazu zvířat, o nichž však lze na základě získaných
epizootologických nebo jiných informací mít za to, že přišla přímo nebo
nepřímo do styku s jejím zdrojem,
i) karanténou dočasné, provozně a místně oddělené umístění zvířat
podezřelých z nákazy zvířat nebo zvířat podezřelých z nakažení (dále
jen "podezřelá zvířata"), v jehož průběhu se provádějí preventivní,
diagnostické, popřípadě i léčebné úkony k ochraně před zavlečením nebo
šířením nákaz zvířat,
j) izolací dočasné oddělené umístění zvířat před jejich zařazením do
stáda nebo před jejich přemístěním z hospodářství, v jehož průběhu se
provádějí preventivní a diagnostické úkony a sleduje zdravotní stav
zvířat,
k) ohniskem nákazy hospodářství nebo jiné místo, kde byl zjištěn jeden
nebo více případů nákazy,
l) nákazovou situací výskyt nákazy na určitém území nebo v určitém
hospodářství,
m) nákazovými důvody výskyt a možnost rozšíření nákazy,
n) živočišnými produkty suroviny živočišného původu, a to všechny části
těl zvířat, zejména maso, vnitřnosti, tuky, kůže, kosti, krev, žlázy s
vnitřní sekrecí, rohy, parohy, paznehty, kopyta, vlna, srst, peří, také
mléko, vejce, med a včelí vosk, jakož i výrobky z těchto surovin, které
jsou určeny k výživě lidí a zvířat,
o) zdravotně nezávadnými živočišnými produkty živočišné produkty, které
splňují požadavky na zdravotní nezávadnost stanovené tímto zákonem,
zvláštními právními předpisy,^3) a předpisy Evropské unie^3a)
p) krmivy produkty rostlinného nebo živočišného původu čerstvé nebo
konzervované a produkty jejich průmyslového zpracování, jakož i
organické a anorganické látky s přidáním doplňkových látek nebo bez
jejich přidání, které jsou určeny ke krmení zvířat samostatně nebo ve
směsích,
r) zdravotně nezávadnými krmivy krmiva, která splňují požadavky na
zdravotní nezávadnost stanovené tímto zákonem, zvláštními právními
předpisy,^4) a předpisy Evropské unie^4a),
s) veterinárními přípravky hromadně vyráběné přípravky, které jsou
určeny pro zvířata, zejména dietetické, vitaminové, minerální a
kosmetické přípravky, anebo pro specifickou laboratorní diagnostiku
nákaz zvířat či původců onemocnění z potravin živočišného původu; za
veterinární přípravky se nepovažují výrobky, které podléhají zvláštním
právním předpisům^5),
t) veterinárními technickými prostředky zařízení, přístroje, pomůcky,
materiály nebo jiné předměty nebo výrobky včetně příslušenství,
používané samostatně nebo v kombinaci spolu s potřebným programovým
vybavením, které jsou určeny k použití u zvířat pro účely prevence,
vyšetřování, diagnózy, sledování, léčby nebo zmírnění nemoci, poranění
nebo zdravotního postižení, náhrady nebo modifikace anatomické
struktury či fyziologického procesu, anebo kontroly březosti, a které
nedosahují své hlavní zamýšlené funkce v organizmu zvířete nebo na jeho
povrchu farmakologickým nebo imunologickým účinkem nebo ovlivněním
metabolizmu, jejichž funkce však může být takovými účinky podpořena; za
veterinární technické prostředky se dále považují výrobky, které slouží
k označování zvířat a které jsou za tímto účelem vpravovány do těla
zvířete,
u) ochrannou lhůtou období mezi posledním podáním léčivého přípravku
zvířatům za běžných podmínek používání příslušného přípravku a
okamžikem, kdy lze od těchto zvířat získávat potraviny tak, aby bylo
zajištěno, že tyto potraviny neobsahují rezidua léčivého přípravku v
množstvích přesahujících maximální limity stanovené zvláštními právními
předpisy a předpisy Evropské unie^5a),
v) porážkou usmrcení jatečného zvířete za účelem využití jeho produktů,
a to způsobem, který není v rozporu s předpisy na ochranu zvířat proti
týrání^6),
x) utracením usmrcení zvířete, nejde-li o porážku, a to způsobem, který
není v rozporu s předpisy na ochranu zvířat proti týrání,^6)
y) veterinárním zbožím zvířata, živočišné produkty, krmiva živočišného
původu, další produkty a předměty, pokud mohou být nositeli původců
nákaz,
z) předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, živí původci nákaz
zvířat pro výzkumné nebo jiné účely a předměty používané při ošetřování
a přepravě zvířat, živočišných produktů a krmiv, zejména voda, krmivo,
stelivo, dopravní prostředky, obaly, nástroje, nářadí a pracovní
pomůcky, popřípadě i jiné předměty, pokud z jiného důvodu mohou být
nositeli původců nákaz,
aa) uváděním do oběhu nabízení k prodeji, prodej nebo jiná forma
nabídky ke spotřebě, včetně skladování a přepravy pro potřeby prodeje
nebo jiné nabídky ke spotřebě,
bb) obchodováním obchodování mezi členskými státy Evropské unie (dále
jen "členský stát") se zvířaty a živočišnými produkty, které mají původ
v členských státech, jakož i se zvířaty a živočišnými produkty,
pocházejícími ze zemí, které nejsou členským státem (dále jen "třetí
země"), jež jsou v členských státech ve volném oběhu,
cc) dopravním prostředkem část silničního vozidla, drážního vozidla,
letadla nebo lodi, určená k přepravě zboží, jakož i kontejner používaný
pro silniční, drážní, leteckou nebo vodní dopravu,
dd) zásilkou určité množství zvířat téhož druhu nebo určité množství
živočišných produktů téhož druhu, na něž se vztahuje totéž veterinární
osvědčení nebo jiný průvodní veterinární, popřípadě obchodní doklad,
přepravované týmž dopravním prostředkem,
ee) schválením udělení souhlasu k výkonu určité činnosti na základě
splnění podmínek stanovených tímto zákonem,
ff) registrací zapsání do seznamu,
gg) úředním veterinárním lékařem veterinární lékař orgánu veterinární
správy, za úředního veterinárního lékaře se považuje také veterinární
lékař Ministerstva obrany nebo Ministerstva vnitra, popřípadě jimi
zřízených organizačních složek státu, který byl pověřen úkoly
náležejícími podle tohoto zákona úředním veterinárním lékařům,
hh) soukromým veterinárním lékařem veterinární lékař vykonávající
veterinární léčebnou a preventivní činnost podnikatelským způsobem,
ii) schváleným veterinárním lékařem soukromý veterinární lékař
schválený krajskou veterinární správou pro síť epizootologického
sledování a pro výkon některých, tímto zákonem stanovených činností.
jj) ošetřujícím veterinárním lékařem soukromý veterinární lékař nebo
veterinární lékař Ministerstva obrany vykonávající veterinární léčebnou
a preventivní činnost v hospodářství nebo v chovu zvířat, který se
seznámil se zdravotním stavem zvířat chovaných nebo držených v tomto
hospodářství nebo v tomto chovu.
(2) Kde se v tomto zákoně mluví o zvířatech, rozumí se tím podle povahy
věci a okolností též sperma, vaječné buňky, embrya, násadová vejce,
oplodněné jikry a plemenivo včel.
(3) Kde se v tomto zákoně mluví o zvěřině, rozumí se tím pro účely
tohoto zákona těla, jakož i všechny poživatelné části těl volně žijící
lovné zvěře.^7)
(4) Kde se v předpisech Evropské unie mluví v souvislosti se zvířaty o
části území státu jako o regionu, rozumí se tím pro účely tohoto zákona
kraj.^7a)
(5) Na nakládání s vedlejšími živočišnými produkty se nevztahuje zákon
o odpadech s výjimkou případů stanovených předpisem Evropské unie^7b).
(6) Pokud se v tomto zákoně používají v souvislosti s právními vztahy
upravenými předpisy Evropské unie pojmy, jejichž obsah a význam nejsou
definovány v tomto zákoně, ale v uvedených předpisech, vychází se pro
účely tohoto zákona z vymezení těchto pojmů v uvedených předpisech.
(7) Pokud se v tomto zákoně mluví v souvislosti s volným pohybem osob
nebo s uznáváním odborné způsobilosti o členském státě, rozumí se tím
také jiný smluvní stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo
Švýcarská konfederace.
HLAVA II
ZDRAVÍ ZVÍŘAT A JEHO OCHRANA
Oddíl 1
Povinnosti chovatelů
§ 4
(1) Chovatel je povinen
a) chovat zvířata způsobem, v prostředí a podmínkách, které vyžadují
jejich biologické potřeby, fyziologické funkce a zdravotní stav a
předcházet poškození jejich zdraví,
b) sledovat zdravotní stav zvířat, v odůvodněných případech jim včas
poskytnout první pomoc a požádat o odbornou veterinární pomoc,
c) bránit vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat a plnit
povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě k zdolávání
těchto nákaz nebo jiných onemocnění zvířat^7c),
d) poskytnout nezbytnou součinnost a pomoc k tomu, aby mohlo být řádně
provedeno nařízené vyšetření zvířete, odběr vzorků, ochranné očkování
nebo jiný odborný veterinární úkon, například fixace zvířete,
předvedení zvířete v zájmovém chovu,
e) podávat zvířatům léčivé přípravky, jejichž výdej je vázán na předpis
veterinárního lékaře, jen podle jeho pokynů,
f) zajistit, aby byli psi, jakož i lišky a jezevci držení v zajetí, ve
stáří od 3 do 6 měsíců platně očkováni^7d) proti vzteklině a poté během
doby účinnosti předchozí použité očkovací látky přeočkováni, uchovávat
doklad o očkování po dobu platnosti očkování a na požádání jej
předložit úřednímu veterinárnímu lékaři,
g) zajistit, aby bylo neprodleně a v rozsahu nezbytně nutném pro
vyloučení podezření z onemocnění vzteklinou veterinárně vyšetřeno
zvíře, které poranilo člověka nebo s ním přišlo do přímého kontaktu
způsobem nebo za okolností, které mohou vyvolávat podezření z
onemocnění touto nákazou,
h) dodržovat povinnosti plynoucí z předpisů Evropské unie^7g).
(2) K inseminaci, přenosu embryí a přirozené plemenitbě lze používat
jen zvířata, která podle výsledků vyšetření splňují podmínky stanovené
tímto zákonem a plemenářským zákonem^8).
(3) Chovatel, který hodlá použít zvířata k pokusům,^9) je povinen
požádat krajskou veterinární správu Státní veterinární správy nebo
Městskou veterinární správu v Praze Státní veterinární správy (dále jen
"krajská veterinární správa o stanovení podmínek veterinární péče (dále
jen "veterinární podmínky") k jejich provádění.
§ 4a
(1) Chovatel je povinen zajistit, aby psi, kočky a fretky v zájmovém
chovu, pokud jsou přemísťováni v rámci neobchodního přesunu mezi
členskými státy nebo mezi členskými státy a územími a třetími zeměmi
podle čl. 13 odst. 1 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách
pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu^48), splňovali podmínky
stanovené tímto předpisem.
(2) Je-li přemísťováno více než pět zvířat uvedených v odstavci 1,
která nesplňují podmínky uvedené v článku 5 odst. 2 předpisu Evropské
unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v
zájmovém chovu^48), je chovatel povinen zajistit splnění požadavků
uvedených v hlavě IV.
(3) Doklad, který umožňuje zjistit totožnost zvířete a kontrolu jeho
nákazového statusu (dále jen „pas“)^49), ^50), vydává veterinární lékař
schválený pro tuto činnost krajskou veterinární správou.
(4) Schválený veterinární lékař při vydání a vyplnění pasu postupuje
podle čl. 22 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro
neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu^48) a je povinen uchovávat
záznamy uvedené v čl. 22 odst. 3 předpisu Evropské unie o veterinárních
podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu^48) po dobu
nejméně 3 let, předávat tyto záznamy Komoře veterinárních lékařů České
republiky (dále jen „Komora“) a na požádání je předložit úřednímu
veterinárnímu lékaři.
(5) Schválení soukromého veterinárního lékaře může být krajskou
veterinární správou pozastaveno nebo odejmuto, jestliže tento lékař
vydal pas s prokazatelně nepravdivými údaji, vyplněný neúplně nebo
nesprávně, anebo v rozporu s podmínkami stanovenými tímto zákonem nebo
předpisem Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní
přesuny zvířat v zájmovém chovu^48).
(6) Evidenci pasů vede Komora. Komora umožní orgánům veterinární správy
získávat z evidence veškeré údaje potřebné k výkonu veterinárního
dozoru.
(7) Prováděcí právní předpis upraví podrobněji označování psů, koček a
fretek v zájmovém chovu a stanoví způsob výroby, vydávání a číslování
pasů, vedení jejich evidence, způsob a lhůty pro předávání údajů do
této evidence, obsah této evidence, požadavky na zaznamenávání údajů do
pasu a jeho vzor.
§ 4b
(1) Ústřední veterinární správa registruje na základě písemné žádosti
a) osobu pro účely výroby pasů (dále jen „výrobce pasů“), která k
žádosti přiloží návrh pasu odpovídající vzoru uvedenému v prováděcím
právním předpisu, a
b) osobu pro účely distribuce pasů (dále jen „distributor pasů“).
(2) Výrobce pasů je povinen
a) zajistit, aby pasy odpovídaly vzoru uvedenému v prováděcím právním
předpisu,
b) opatřit pasy číslem z řady přidělené Ústřední veterinární správou v
souladu s čl. 21 odst. 3 předpisu Evropské unie o veterinárních
podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu^48),
c) dodávat pasy pouze distributorovi pasů,
d) předávat záznamy o vyrobených pasech Komoře způsobem stanoveným
prováděcím právním předpisem a na požádání je předkládat Státní
veterinární správě a
e) oznámit Ústřední veterinární správě ukončení výroby pasů.
(3) Distributor pasů je povinen
a) dodávat pasy pouze veterinárním lékařům schváleným k vydávání pasů
podle § 4a,
b) uchovávat záznamy o dodaných pasech podle čl. 23 odst. 2 předpisu
Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat
v zájmovém chovu^48) po dobu nejméně 3 let,
c) předávat záznamy o dodaných pasech podle čl. 23 odst. 2 předpisu
Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat
v zájmovém chovu^48) Komoře způsobem stanoveným prováděcím právním
předpisem a na požádání je předkládat Státní veterinární správě a
d) oznámit Ústřední veterinární správě ukončení distribuce pasů.
§ 5
(1) Chovatel hospodářských zvířat je dále povinen
a) zabezpečit provádění vyšetření, zdravotních zkoušek a povinných
preventivních a diagnostických úkonů v rámci veterinární kontroly
zdraví, kontroly dědičnosti zdraví a kontroly pohody zvířat, a to v
rozsahu a lhůtách stanovených Ministerstvem zemědělství (dále jen
"ministerstvo") podle § 44 odst. 1 písm. d), uchovávat jejich výsledky
po dobu nejméně 1 roku a na požádání je předkládat úřednímu
veterinárnímu lékaři. Je-li třeba provést též laboratorní vyšetření
vzorků, musí být toto vyšetření provedeno v laboratoři uvedené v § 52
odst. 3,
b) zabezpečit v rozsahu odpovídajícím druhu zvířat, způsobu jejich
chovu a ustájení čištění, dezinfekci, dezinsekci a deratizaci stájí,
jiných prostorů a zařízení, v nichž jsou chována zvířata, jakož i
čištění a dezinfekci technologických zařízení, dopravních prostředků,
strojů, nástrojů, nářadí, pracovních pomůcek a jiných předmětů, které
přicházejí do přímého styku se zvířaty, používat k tomu přípravky
schválené podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů,^9a)
dodržovat návod k jejich použití a zacházet s vedlejšími živočišnými
produkty způsobem stanoveným tímto zákonem a předpisy Evropské unie
^9b)
c) v případě nebezpečí zavlečení nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat
na člověka zřídit, popřípadě umístit prostředky sloužící k ochraně
proti nákazám a nemocem přenosným ze zvířat na člověka a dbát o jejich
řádnou funkci,
d) k napájení zvířat používat vodu, která neohrožuje zdravotní stav
zvířat a zdravotní nezávadnost jejich produktů, a ke krmení zvířat
používat jen zdravotně nezávadná krmiva,
e) podávat zvířatům pouze léčivé přípravky v souladu s pravidly pro
jejich používání při poskytování veterinární péče,^5) veterinární
přípravky schválené podle tohoto zákona, doplňkové látky v souladu se
zvláštními právními předpisy^4) a dodržovat podmínky pro podávání
některých látek a přípravků zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k
výživě lidí (§ 19), poskytovat nezbytnou součinnost orgánům, které
provádějí odběr vzorků a šetření v souvislosti s plněním plánu
sledování přítomnosti některých látek a jejich reziduí u zvířat, v
živočišných produktech, krmivech a napájecí vodě (dále jen "plán
sledování některých látek a jejich reziduí"), a dodržovat opatření
přijatá na základě tohoto šetření,
f) nepodávat zvířatům látky a přípravky, jejichž používání u
hospodářských zvířat nebo u zvířat, jejichž produkty jsou určeny k
výživě lidí, není povoleno (§ 19 odst. 1 a 3)^9c),
g) předkládat na požádání úřednímu veterinárnímu lékaři záznamy
stanovené zvláštním právním předpisem^9d) a umožnit přístup k těmto
záznamům také soukromému veterinárnímu lékaři, který vydává potvrzení o
zdravotním stavu zvířete a o nákazové situaci v místě původu (dále jen
"zdravotní potvrzení"),
h) v případě, že chová zvěř ve farmovém chovu, oznámit krajské
veterinární správě nejméně 7 dnů předem zahájení a ukončení své
chovatelské činnosti ve vztahu k farmovému chovu zvěře.
(2) Chovatel, který jako podnikatel^10) chová hospodářská zvířata pro
účely podnikání, je dále povinen
a) oznámit krajské veterinární správě nejméně 7 dnů předem zahájení a
ukončení podnikatelské činnosti, jakož i informovat krajskou
veterinární správu bez zbytečného odkladu o změnách, k nimž má dojít ve
způsobu ustájení nebo v druzích chovaných zvířat,
b) uvádět na trh pouze zvířata, kterým nebyly podávány nepovolené nebo
zakázané^4) látky nebo přípravky (§ 19), vést záznamy o tom, kdy a
které léčivé přípravky a látky, jimiž mohou být nepříznivě ovlivněny
živočišné produkty, byly podány zvířatům, neprodleně předkládat tyto
záznamy veterinárnímu lékaři, aby v nich zaznamenal podání léčivých
přípravků zvířatům nebo očkování zvířat, uchovávat tyto záznamy nejméně
po dobu 5 let a dodržovat ochranné lhůty,
c) zajistit, aby práce při ošetřování zvířat a získávání jejich
produktů vykonávaly pouze osoby způsobilé k takové činnosti podle
zvláštních právních předpisů,^11) které mají základní znalosti o péči o
zvířata a o hygienických požadavcích na získávání živočišných produktů,
d) zpracovat a aktualizovat podle schválených zásad [§ 44 odst. 1 písm.
c)] pohotovostní plán pro případ výskytu nebezpečných nákaz a nemocí
přenosných ze zvířat na člověka, jakož i pro případ vzniku mimořádné
situace (dále jen „pohotovostní plán“), a v souladu s celostátním
programem tlumení jedné nebo více nákaz, nemocí přenosných ze zvířat na
člověka a původců těchto nákaz a nemocí (dále jen „program ozdravování
zvířat“) vlastní ozdravovací program, předložit jej ke schválení
krajské veterinární správě a postupovat podle tohoto programu.
(3) Chovatel, který chová drůbež v rámci svého podnikání, je dále
povinen neprodleně po zjištění poklesu v příjmu potravy a vody, poklesu
v produkci vajec nebo zvýšené úmrtnosti drůbeže nad limity stanovené
prováděcím právním předpisem hlásit tyto skutečnosti krajské
veterinární správě.
(4) Prováděcí právní předpis stanoví
a) veterinární požadavky na prostředí, v němž jsou zvířata chována, na
jejich ošetřování a ochranu před nákazami a nemocemi přenosnými ze
zvířat na člověka a na jejich uvádění na trh,
b) které látky a přípravky nelze uvádět do oběhu a podávat zvířatům,
které látky a přípravky nelze podávat zvířatům určitých druhů a které
látky a přípravky lze podávat zvířatům určitých druhů jen za určitých
podmínek a tyto podmínky,
c) postup při zpracovávání pohotovostních plánů a ozdravovacích
programů chovatelů, hlediska, podle nichž se tyto plány a programy
zpracovávají, a co mají obsahovat,
d) ve kterých případech a za jakých podmínek může Státní veterinární
správa povolit v mezích stanovených právními akty Evropské unie
zmírnění veterinárních požadavků stanovených na zdraví zvířat a jejich
pohodu,
e) limity poklesu v příjmu potravy a vody, poklesu v produkci vajec
nebo zvýšené úmrtnosti drůbeže, při jejichž překročení jsou chovatelé,
kteří jako podnikatelé chovají drůbež pro účely podnikání, povinni
hlásit tyto skutečnosti krajské veterinární správě.
§ 5a
(1) Jde-li o chov živočichů pocházejících z akvakultury, je chovatel
povinen dále
a) požádat krajskou veterinární správu o schválení a registraci,
popřípadě jen o registraci produkčního podniku akvakultury nebo
zvláštního rybochovného zařízení, v němž jsou chováni vodní živočichové
(dále jen „zařízení pro chov živočichů pocházejících z akvakultury“),
oznámit krajské veterinární správě datum zahájení chovatelské činnosti,
provozovat ji až po schválení, popřípadě registraci, a oznamovat
krajské veterinární správě změny údajů uvedených v žádosti. V žádosti
uvede
1. vedle údajů stanovených pro podání správním řádem číslo telefonu,
faxu nebo elektronickou adresu,
2. druhy chovaných živočichů pocházejících z akvakultury, způsoby
jejich chovu, zdroje vody a místa jejího vypouštění,
b) vést záznamy o přemísťování živočichů pocházejících z akvakultury a
produktů z nich získaných do hospodářství nebo z hospodářství, a to
způsobem, který umožní zjistit místo původu a místo určení
přemísťovaných živočichů, o úhynech živočichů pocházejících z
akvakultury v každé epizootologické jednotce a uchovávat protokoly o
kontrolním zjištění pořízené z provedených úředních kontrol, a to po
dobu nejméně 2 let od jejich převzetí.
(2) Krajská veterinární správa schválí a registruje, popřípadě jen
registruje zařízení pro chov živočichů pocházejících z akvakultury,
jestliže toto zařízení odpovídá svou polohou, uspořádáním, materiálním
a personálním vybavením veterinárním požadavkům kladeným na taková
zařízení a jejich provoz a jeho činnost nepředstavuje nepřijatelné
riziko šíření nákaz do hospodářství nebo do chovných oblastí měkkýšů,
anebo šíření nákaz v populaci živočichů pocházejících z akvakultury
volně žijících v blízkosti hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů.
Před případným neschválením však musí krajská veterinární správa na
návrh žadatele zvážit možná opatření ke zmírnění rizika, včetně možného
alternativního umístění zařízení.
(3) Jestliže krajská veterinární správa zjistí, že nejsou dodržovány
povinnosti chovatele nebo pravidla pro chov živočichů pocházejících z
akvakultury, stanovená tímto zákonem, může schválení a registraci
pozastavit nebo odejmout.
(4) Prováděcí právní předpis stanoví
a) obsah náležitostí žádosti o schválení a registraci, popřípadě jen o
registraci zařízení pro chov živočichů pocházejících z akvakultury,
způsob a termíny oznamování změn údajů uvedených v žádosti,
b) která zařízení pro chov živočichů pocházejících z akvakultury mohou
být pouze registrována,
c) veterinární a hygienické požadavky na živočichy pocházející z
akvakultury a jejich chov, na uvádění živočichů pocházejících z
akvakultury a produktů z nich získaných na trh a na vypouštění volně
žijících vodních živočichů do zařízení pro chov živočichů pocházejících
z akvakultury,
d) způsob vedení seznamů schválených a registrovaných, popřípadě jen
registrovaných zařízení pro chov živočichů pocházejících z akvakultury
a záznamů chovatele podle odstavce 1 písm. b).
Oddíl 2
Přemístění a vnitrostátní přeprava zvířat
§ 6
(1) Není-li tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie stanoveno jinak,
je chovatel, od něhož je zvíře přemísťováno, povinen vyžádat si
veterinární osvědčení k přemístění
a) zvířete do shromažďovacího střediska, nebo
b) pokusného zvířete, pokud nejde o zvíře z chovného nebo
dodavatelského zařízení^6), nebo
c) včelstev mimo území kraje^7a).
(2) Veterinární osvědčení musí být vyžádáno také k přemístění zvířete v
rámci ochranného pásma nebo pásma dozoru, popřípadě dalšího pásma s
omezením, anebo i mimo tato pásma, pokud k přemístění zvířete dochází
na základě mimořádných veterinárních opatření v případech, ve kterých
tento zákon nebo předpisy Evropské unie umožňují povolení výjimky ze
zákazu přemísťování zvířat.
(3) Veterinární osvědčení k přemístění hospodářského zvířete se vydá
jen tehdy, jestliže byly u tohoto zvířete provedeny požadované
zdravotní zkoušky nebo očkování a splněny podmínky uvedené v § 5 odst.
1 písm. a) a jestliže je toto zvíře označeno a evidováno podle
plemenářského zákona^9d). Chovatel, od něhož je zvíře přemísťováno, je
povinen předat kopii výsledků těchto zkoušek nebo údajů o očkování
chovateli nebo provozovateli, do jehož hospodářství nebo
shromažďovacího střediska je zvíře přemísťováno.
(4) Veterinární osvědčení k přemístění zvířete musí provázet zvíře až
do místa určení a musí být chovatelem uchováváno nejméně po dobu 1 roku
ode dne jeho vydání.
(5) Lhůta pro podání žádosti o vydání veterinárního osvědčení k
přemístění zvířete činí nejméně
a) 2 pracovní dny přede dnem předpokládaného přemístění zvířete, jde-li
o zvíře, u kterého byly provedeny zdravotní zkoušky nebo očkování
uvedená v odstavci 3, nebo
b) 14 dnů přede dnem předpokládaného přemístění zvířete v ostatních
případech.
(6) Není-li stanoveno jinak, činí doba platnosti veterinárního
osvědčení 72 hodin od jeho vystavení. Krajská veterinární správa však
může v odůvodněných případech stanovit jinou dobu platnosti
veterinárního osvědčení a vyznačit ji v něm.
(7) Jde-li o přemístění zvířete podle odstavce 1, musí si chovatel
vyžádat ještě před podáním žádosti o vydání veterinárního osvědčení
také zdravotní potvrzení, které vydává soukromý veterinární lékař; to
neplatí pro přemísťování včelstev. Soukromý veterinární lékař, který
vydal zdravotní potvrzení, je povinen uchovávat jeho kopii po dobu 3
let.
(8) Prováděcí právní předpis stanoví
a) podmínky vydávání veterinárního osvědčení a zdravotního potvrzení k
přemístění zvířete a jejich obsahové náležitosti,
b) veterinární požadavky na umístění a držení zvířat v izolaci, včetně
stanovení odborných veterinárních úkonů, které se provádějí v
souvislosti s umístěním a držením zvířat v izolaci,
c) ve kterých případech a za jakých podmínek může krajská veterinární
správa povolit v souladu s právními akty Evropské unie zmírňující
výjimky z veterinárních požadavků na přemísťování zvířat mezi členskými
státy, jde-li o dočasné přemístění k pastvě nebo k využití ke
sportovním, kulturním, popřípadě jiným podobným účelům.
§ 7
(1) Shromažďování zvířat k přepravě, jejich nakládání, překládání a
vykládání se provádí za dozoru chovatele nebo jím pověřené osoby.
Místa, na nichž jsou zvířata shromažďována, nakládána, překládána a
vykládána, musí odpovídat požadavkům na ochranu zdraví a pohody zvířat
a být pravidelně čištěna a dezinfikována.
(2) Zvířata mohou být přepravována jen za podmínek stanovených tímto
zákonem, zákonem na ochranu zvířat proti týrání^6) a předpisy Evropské
unie upravujícími ochranu zvířat během přepravy^14); úřední veterinární
lékaři dozírají na dodržování těchto podmínek.
(3) K přepravě zvířat lze používat jen dopravní prostředky a zařízení,
které
a) odpovídají svou konstrukcí, uspořádáním a vybavením požadavkům na
přepravu zvířat příslušného druhu, nepoškozují jejich zdraví, nepůsobí
jim bolest a utrpení, brání jim v úniku nebo vypadnutí a chrání je
proti nepříznivým povětrnostním vlivům,
b) jsou zabezpečeny proti vypadávání nebo vytékání vody, krmiva,
steliva, výkalů a jiných odpadů,
c) byly před přepravou a po jejím skončení vyčištěny a dezinfikovány,
d) odpovídají dalším požadavkům stanoveným zákonem na ochranu zvířat
proti týrání^6) a předpisy Evropské unie upravujícími ochranu zvířat
během přepravy^14).
§ 8
(1) Dopravce, který je držitelem povolení k přepravě skotu, prasat,
ovcí nebo koz vydaného krajskou veterinární správou podle tohoto zákona
a předpisů Evropské unie upravujících ochranu zvířat během
přepravy^14), je povinen
a) mít k dispozici vhodné prostory pro čištění a dezinfekci dopravních
prostředků, schválené krajskou veterinární správou, včetně míst
(zařízení) pro skladování steliva a hnoje, anebo předložit krajské
veterinární správě doklad o tom, že tuto činnost pro něj provádí jiná
osoba schválená příslušným orgánem,
b) používat k přepravě zvířat dopravní prostředky, které byly ihned po
každé přepravě zvířat nebo výrobků, jež by mohly ovlivnit zdraví
zvířat, v případě potřeby i před každou novou nakládkou zvířat,
vyčištěny a dezinfikovány registrovanými dezinfekčními prostředky a
postupy, anebo přípravky, jejichž uvedení do oběhu bylo povoleno^5),
c) zajistit, aby přepravovaná zvířata byla provázena požadovanými
průvodními doklady,
d) zajistit, aby přepravovaná zvířata nepřišla během přepravy v době
mezi opuštěním hospodářství nebo shromažďovacího střediska původu a
příjezdem na místo určení do styku se zvířaty s nižším nákazovým
statusem,
e) vést pro každé vozidlo používané pro přepravu zvířat záznamy o
provedených přepravách a o čištění a dezinfekci vozidla a uvádět v nich
1. místo, datum a dobu převzetí zvířat k přepravě,
2. jméno a příjmení nebo obchodní firmu a adresu hospodářství nebo
shromažďovacího střediska, ve kterém byla zvířata převzata,
3. očekávanou dobu přepravy,
4. místo, datum a dobu dodání přepravovaných zvířat,
5. jméno a příjmení nebo obchodní firmu a adresu příjemce nebo příjemců
přepravovaných zvířat,
6. druh a počet přepravovaných zvířat,
7. údaje o průvodních dokladech, včetně jejich čísel,
8. datum a místo čištění a dezinfekce vozidla,
f) uchovávat záznamy uvedené pod písmenem e) po dobu nejméně 3 let a na
požádání je předložit úřednímu veterinárnímu lékaři.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na dopravce přepravující skot
nebo prasata do vzdálenosti nejvýše 65 km, počítáno od místa odeslání
do místa určení.
(3) Osoba, která provozuje jatky, místo určené k pravidelnému konání
svodů zvířat nebo jiné místo, na které jsou pravidelně přepravována
zvířata, je povinna vytvořit podmínky k tomu, aby po skončení přepravy
zvířat mohl dopravce provést čištění a dezinfekci použitého vozidla v
jejím zařízení.
(4) Jde-li o přepravu živočichů pocházejících z akvakultury, je
dopravce povinen vést záznamy o úhynech těchto živočichů v průběhu
přepravy, pokud je to možné vzhledem k přepravovanému druhu těchto
živočichů, o hospodářstvích, chovných oblastech měkkýšů a
zpracovatelských zařízeních navštívených dopravním prostředkem a o
výměnách vody během přepravy, zejména o zdrojích vody a místech jejího
vypouštění.
(5) Prováděcí právní předpis stanoví způsob a postupy čištění a
dezinfekce dopravních prostředků použitých k přepravě zvířat, požadavky
na prostory určené k čištění a dezinfekci těchto dopravních prostředků,
jakož i další požadavky na předcházení nákazám a jejich šíření při
přepravě zvířat.
§ 9
Svod zvířat
(1) Svod zvířat lze pořádat jen pod státním veterinárním dozorem.
(2) Pořadatel svodu zvířat je povinen požádat obec o povolení konání
svodu zvířat.
(3) Pořadatel svodu je dále povinen vyžádat si před podáním žádosti
podle odstavce 2 od krajské veterinární správy veterinární podmínky pro
konání svodu zvířat a zajistit jejich dodržování.
(4) Krajská veterinární správa registruje cirkusy, vydává rejstříky
zvířat v cirkusu (dále jen „cirkusová zvířata“) a rejstříky míst konání
představení cirkusu a plní další úkoly vyplývající pro úřední
veterinární lékaře z předpisů Evropské unie upravujících veterinární
požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy^14a).
Veterinární podmínky stanovené předpisy Evropské unie upravujícími
veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými
státy^14a) pro přemísťování cirkusových zvířat mezi členskými státy se
vztahují i na vnitrostátní přemísťování těchto zvířat.
(5) Pasy pro cirkusová zvířata vystavují schválení veterinární lékaři
pro tuto činnost [§ 3 odst. 1 písm. ii)] a potvrzují úřední veterinární
lékaři příslušných krajských veterinárních správ; evidenci těchto pasů
vede Komora. Schválení veterinárního lékaře pro tuto činnost může být
pozastaveno nebo odejmuto veterinárnímu lékaři, který vydal pas s
prokazatelně nepravdivými údaji, vyplněný neúplně nebo nesprávně, anebo
v rozporu s podmínkami stanovenými předpisy Evropské unie upravujícími
veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými
státy^14a).
§ 9a
Shromažďovací středisko
(1) Shromažďovací středisko musí
a) být
1. uspořádáno a vybaveno způsobem odpovídajícím účelu shromažďovacího
střediska včetně vybavení pro výkon státního veterinárního dozoru,
2. vyčištěno a dezinfikováno před jeho použitím podle pokynů úředního
veterinárního lékaře,
3. umístěno v době, kdy jsou v něm shromážděna zvířata, v oblasti
nepodléhající mimořádným veterinárním opatřením vztahujícím se na
zvířata daného druhu,
b) přijímat pouze zvířata, která jsou označena a evidována podle
plemenářského zákona^9d) a provázena veterinárním osvědčením a která
byla při příchodu do shromažďovacího střediska kontrolována úředním
veterinárním lékařem nebo schváleným veterinárním lékařem,
c) zabezpečovat zvířatům náležitou péči a pohodu,
d) mít dostatečný počet veterinárních lékařů schválených pro
shromažďovací středisko,
e) dodržovat povinnosti a požadavky stanovené pro shromažďovací
středisko tímto zákonem a předpisy Evropské unie upravujícími ochranu
zvířat během přepravy^14),
f) podléhat státnímu veterinárnímu dozoru.
(2) Provozovatel shromažďovacího střediska je povinen vést, po dobu
nejméně 3 let uchovávat a na požádání poskytnout úřednímu veterinárnímu
lékaři záznamy o údajích, které se týkají přijímaných zvířat a jejich
chovatelů, míst jejich původu a předpokládaných míst, do nichž jsou
odesílána, dopravců a dopravních prostředků, které přivážejí zvířata do
střediska a odvážejí je ze střediska.
(3) Shromažďovací středisko musí být schváleno a registrováno krajskou
veterinární správou; toto schválení může být omezeno jen na určitý druh
zvířat, na plemenná a užitková zvířata, anebo na jatečná zvířata.
Krajská veterinární správa schválí a registruje shromažďovací
středisko, které svým uspořádáním, materiálním a personálním vybavením
odpovídá účelu střediska a veterinárním požadavkům na ně, a přidělí mu
veterinární schvalovací číslo. Jestliže krajská veterinární správa
zjistí, že nejsou dodržovány povinnosti provozovatele shromažďovacího
střediska, anebo pravidla pro provoz střediska stanovená tímto zákonem,
je oprávněna schválení pozastavit nebo odejmout.
(4) Krajská veterinární správa prověřuje při schvalování veterinárního
lékaře shromažďovacího střediska, zda tento veterinární lékař nemá
finanční zájem na příslušném shromažďovacím středisku a zda nejsou s
provozovatelem shromažďovacího střediska osobami navzájem blízkými.
Může rozhodnout o pozastavení schválení pro činnost ve shromažďovacím
středisku soukromému veterinárnímu lékaři, pokud tento veterinární
lékař neplní povinnosti nebo nesplňuje požadavky na veterinárního
lékaře shromažďovacího střediska a na jeho činnost, stanovené tímto
zákonem nebo předpisy Evropské unie, nebo může rozhodnout o odejmutí
schválení pro činnost ve shromažďovacím středisku soukromému
veterinárnímu lékaři, pokud tento veterinární lékař opakovaně neplní
povinnosti nebo nesplňuje požadavky na veterinárního lékaře
shromažďovacího střediska a na jeho činnost, stanovené tímto zákonem
nebo předpisy Evropské unie.
(5) Prováděcí právní předpis stanoví
a) uspořádání, materiální a personální vybavení shromažďovacího
střediska,
b) veterinární požadavky na zvířata přijímaná do shromažďovacího
střediska,
c) náležitosti žádosti o schválení shromažďovacího střediska,
d) údaje zaznamenávané provozovatelem shromažďovacího střediska.
§ 9b
(1) Osoba, která jako podnikatel^10) přímo nebo nepřímo nakupuje a
prodává skot, prasata, ovce a kozy za účelem zisku, má pravidelný obrat
těchto zvířat, jež během 30 dnů znovu prodá, anebo je přemístí z
jedněch prostorů do jiných prostorů nebo přímo na jatky, přičemž tyto
jiné prostory nebo jatky nejsou v jejím vlastnictví, a která byla pro
tuto činnost krajskou veterinární správou schválena a registrována
(dále jen "obchodník"),
a) může nakupovat a prodávat pouze zvířata, která
1. jsou označena a evidována podle plemenářského zákona^9d), a není-li
stanoveno jinak, provázena veterinárním osvědčením,
2. pocházejí ze stád skotu, jež jsou úředně prostá tuberkulózy,
brucelózy a leukózy, a jde-li o jatečná zvířata, jež jsou úředně prostá
tuberkulózy a enzootické leukózy skotu, a v případě nekastrovaného
skotu úředně prostá brucelózy. Státní veterinární správa může povolit
nákup a prodej označených jatečných zvířat, která nesplňují uvedené
podmínky, jestliže jsou tato zvířata co nejdříve dodána přímo na jatky,
aniž by procházela budovami nebo jinými zařízeními obchodníka, a
jestliže je zajištěno, že po příchodu na jatky nepřijdou do styku s
jinými zvířaty a budou poražena odděleně,
b) musí vést záznamy s údaji o uskutečněných obchodech, uchovávat je po
dobu nejméně 3 let a na požádání je předložit úřednímu veterinárnímu
lékaři,
c) může v souvislosti s touto podnikatelskou činností používat jen
budovy, popřípadě jiná zařízení, které byly pro tento účel registrovány
krajskou veterinární správou, odpovídají veterinárním požadavkům a jsou
pod státním veterinárním dozorem,
d) musí, pokud drží nakoupená zvířata ve svých budovách nebo jiných
zařízeních, zajistit těmto zvířatům náležitou péči a pohodu a
zaměstnávat přitom osoby, které mají základní znalosti o péči o
zvířata.
(2) Krajská veterinární správa schválí a registruje obchodníka, který
splňuje požadavky vyplývající z odstavce 1, a přidělí mu veterinární
schvalovací číslo; jestliže zjistí, že tyto požadavky nejsou
dodržovány, může schválení pozastavit nebo odejmout.
(3) Prováděcí právní předpis stanoví
a) veterinární požadavky, kterým musí odpovídat budovy, popřípadě jiná
zařízení používané obchodníkem k držení nakoupených zvířat,
b) náležitosti žádosti o schválení obchodníka,
c) způsob ověřování základních znalostí uvedených v odstavci 1 písm.
d).
Oddíl 3
Nákazy a jejich zdolávání
§ 10
(1) Státní veterinární správa
a) získává, shromažďuje a vyhodnocuje poznatky o podezření z výskytu a
o výskytu a šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka,
jakož i poznatky o výskytu jejich původců,
b) přijímá odpovídající opatření ke zdolání nákaz, nemocí přenosných ze
zvířat na člověka a jiných onemocnění zvířat a k zabránění jejich
šíření,
c) vykonává dohled nad dodržováním zákazu očkování proti některým
nákazám a nemocem přenosným ze zvířat na člověka a nad dodržováním
opatření, jimž jsou očkovaná zvířata podrobována, a v případech dovozu
zvířat, pro něž dosud nebyly stanoveny (harmonizovány) dovozní podmínky
na úrovni Evropské unie [§ 34 odst. 1 písm. b)], určuje, která očkování
brání dovozu zvířat a živočišných produktů,
d) sleduje a vyhodnocuje výskyt vektorů v případě nákaz, u kterých se
přenos uskutečňuje výhradně tímto způsobem; vektorem se v této
souvislosti rozumí každé zvíře patřící k obratlovcům nebo bezobratlým,
které může mechanicky nebo biologicky přenášet a šířit původce
příslušné nákazy.
(2) Seznam nákaz, jejichž výskyt musí být podle právních aktů Evropské
unie upravujících hlášení nákaz a výdaje ve veterinární oblasti^14d)
hlášen Evropské komisi (dále jen "Komise") a členským státům, se
uveřejňuje ve Věstníku Ministerstva zemědělství. Nákazy, včetně nemocí
přenosných ze zvířat na člověka, které jsou považovány za nebezpečné, a
jejich původci podléhají hlášení krajskou veterinární správou Ústřední
veterinární správě Státní veterinární správy (dále jen „Ústřední
veterinární správa“) a jsou uvedeni v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
(3) Prováděcí právní předpis stanoví
a) způsob a lhůty ohlašování nákaz uvedených v odstavci 2 větě první,
b) pro které nákazy, nemoci přenosné ze zvířat na člověka a jejich
původce se vypracovávají podle schválených zásad [§ 44 odst. 1 písm.
c)] pohotovostní plány,
c) pro které nákazy, nemoci přenosné ze zvířat na člověka a jejich
původce se vypracovávají ozdravovací programy,
d) podle jakých hledisek se postupuje při uznávání stád, hospodářství,
oblastí nebo státu za prosté nákaz a v souvislosti s tím při požadování
zvláštních veterinárních podmínek a veterinárních, popřípadě
zdravotních záruk (dále jen „zvláštní veterinární záruky“)
uplatňovaných v souladu s právními akty Evropské unie při obchodování
se zvířaty a živočišnými produkty, jak a podle jakých hledisek se
postupuje při pozastavení, odejmutí nebo obnovení tohoto statusu,
e) nákazy a nemoci přenosné ze zvířat na člověka, proti kterým nesmí
být zvířata očkována, jakož i veterinární podmínky a pravidla očkování
v případech, ve kterých to vyžadují povaha nákazy nebo nemoci přenosné
ze zvířat na člověka, okolnosti jejího výskytu a jeho důsledky, rizika
jejího šíření, anebo jiné důvody,
f) opatření ke zdolání a zabránění šíření některých nebezpečných nákaz
a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, způsob umísťování a držení
zvířat v karanténě a odborné veterinární úkony, které se provádějí v
jejím průběhu,
g) pravidla sledování nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a
jejich původců.
§ 11
(1) Chovatel, jím zaměstnávané osoby při chovu, přepravě, svodu a
prodeji zvířat, jakož i další osoby, které přicházejí do styku se
zvířaty, živočišnými produkty nebo jejich vzorky a které vzhledem ke
svému povolání, kvalifikaci a zkušenostem mohou rozpoznat příznaky
nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné
ze zvířat na člověka, jsou povinni neprodleně uvědomit krajskou
veterinární správu nebo zajistit její uvědomění o tomto podezření.
(2) Ohlašovací povinnost osob uvedených v odstavci 1 zaniká, jakmile
podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na
člověka bylo nahlášeno úřednímu veterinárnímu lékaři anebo soukromému
veterinárnímu lékaři.
(3) Pro uživatele honitby, vlastníka nebo nájemce rybníka nebo
zvláštního rybochovného zařízení, jakož i pro další osoby podílející se
na chovu a lovu zvěře nebo ryb, platí ustanovení odstavců 1 a 2
obdobně.
§ 12
(1) Chovatel, na jehož zvířatech se projevují příznaky nasvědčující
podezření z výskytu nebezpečné nákazy, je povinen
a) do příchodu úředního veterinárního lékaře zajistit, aby
1. zvířata podezřelá a vnímavá na příslušnou nákazu neopustila svá
stanoviště,
2. živočišné produkty, které pocházejí od podezřelých zvířat, nebyly
používány, jakkoli zpracovávány nebo uváděny do oběhu a aby byly
ukládány odděleně,
3. předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, nebyly vynášeny
nebo vyváženy a používány jinde,
4. stanoviště podezřelých zvířat byla dezinfikována,
5. osoby, které ošetřují podezřelá zvířata, nepřicházely do styku s
jinými zvířaty a aby do prostorů sloužících chovu podezřelých zvířat
nevstupovaly jiné osoby bez vážného důvodu,
b) po příchodu úředního veterinárního lékaře postupovat podle jeho
pokynů a poučení.
(2) Soukromý veterinární lékař, který při výkonu své činnosti zjistí
podezření z výskytu nebezpečné nákazy,
a) předběžně vyšetří podezřelá zvířata, popřípadě i těla uhynulých,
nedonošených, mrtvě narozených nebo utracených zvířat (dále jen
"kadávery"), a hrozí-li nebezpečí z prodlení, odebere vzorky k
laboratornímu vyšetření,
b) uvědomí neprodleně krajskou veterinární správu o podezření z výskytu
nebezpečné nákazy,
c) poskytne chovateli potřebné poučení včetně poučení o povinnosti
učinit opatření uvedená v odstavci 1 písm. a) (dále jen "neodkladná
opatření"),
d) vyžadují-li to povaha nebezpečné nákazy nebo místní podmínky, setrvá
na místě do příchodu úředního veterinárního lékaře a sleduje zdravotní
stav zvířat.
§ 13
(1) Krajská veterinární správa, která byla uvědoměna o podezření z
výskytu nebezpečné nákazy nebo je zjistila při plnění svých úkolů,
prověří neodkladná opatření provedená chovatelem a neprodleně, v
souladu s jednotnými postupy a metodami schválenými orgány Evropské
unie pro diagnostiku a tlumení příslušné nákazy a s pohotovostními
plány, učiní a podle potřeby nařídí mimořádná veterinární opatření za
účelem potvrzení nebo vyloučení tohoto podezření a za účelem ochrany
proti možnému šíření nákazy a stanoví způsob provedení těchto opatření,
zejména
a) vyšetří podezřelá zvířata a kadávery, podle potřeby
odebere vzorky k laboratornímu vyšetření a provede další úkony za
účelem potvrzení nebo vyloučení přítomnosti nákazy v hospodářství,
b) sleduje nadále toto hospodářství a zahájí epizootologické šetření
zaměřené na zjištění možného původu a zdroje nákazy, doby jejího
výskytu v hospodářství, přítomnosti a rozmístění jejích původců a
vektorů a určí další hospodářství, jejichž poloha, uspořádání nebo
styky s hospodářstvím, v němž vzniklo podezření z výskytu nebezpečné
nákazy, odůvodňují podezření z výskytu této nákazy i v těchto
hospodářstvích (dále jen „kontaktní hospodářství“),
c) nařídí chovateli
1. držení zvířat vnímavých na příslušnou nákazu na jejich ustájovacích
místech a odděleně od zvířat podezřelých a zakáže přemísťování zvířat z
hospodářství nebo do hospodářství,
2. pořízení soupisu zvířat vnímavých na příslušnou nákazu, která jsou v
hospodářství, a vedení a průběžné aktualizování soupisu zvířat
uhynulých, nakažených nebo podezřelých,
3. vyžadují-li to povaha nákazy a okolnosti případu, poražení nebo
utracení zvířete k diagnostickým účelům,
4. omezení zacházení s živočišnými produkty, krmivy živočišného původu,
předměty, materiály a látkami, které mohou být nositeli původců nákaz,
d) stanoví způsob a pravidla použití vhodných dezinfekčních prostředků
u vchodů a východů z míst, v nichž jsou ustájena zvířata vnímavá na
příslušnou nákazu, jakož i u vchodů a vjezdů do hospodářství a východů
a výjezdů z hospodářství,
e) poučí chovatele zejména o povaze nákazy a možnostech jejího šíření a
o dalším zacházení s podezřelými zvířaty, živočišnými produkty,
předměty, materiály a látkami, které mohou být nositeli původců nákaz.
(2) Opatření podle odstavce 1 mohou být rozšířena v nezbytném rozsahu
na kontaktní hospodářství.
(3) Vyžadují-li to povaha nákazy, rizika jejího šíření, nebezpečí
hrozící zdraví lidí nebo zvířat, popřípadě nebezpečí jiné vážné újmy,
anebo místní podmínky, nařídí krajská veterinární správa opatření
uvedená v odstavci 1 písm. c) a d) a v odstavci 2 na místě.
(4) Chovatel je povinen podrobit se opatřením uvedeným v odstavcích 1
až 3 a poskytovat k jejich provedení nezbytnou součinnost.
(5) Krajská veterinární správa
a) ukončí opatření uvedená v odstavcích 1 až 3, jestliže podezření z
výskytu nebezpečné nákazy bylo vyloučeno, nebo
b) postupuje podle § 15, jestliže byl výskyt nebezpečné nákazy
potvrzen.
(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 platí obdobně pro shromažďovací
střediska, jatky a jiná místa, na nichž vzniklo podezření z výskytu
nebezpečné nákazy.
§ 14
Vznikne-li podezření z výskytu nebezpečné nákazy u zvířat, která se
účastní svodu zvířat, a nestanoví-li jinak úřední veterinární lékař
vykonávající nad svodem státní veterinární dozor, je provozovatel svodu
povinen zajistit, aby
a) podezřelá zvířata byla umístěna odděleně od ostatních zvířat,
b) zvířata zúčastněná na svodu neopouštěla jeho prostory a aby do nich
nevstupovala jiná zvířata,
c) živočišné produkty a předměty, které mohou být nositeli původců
nákaz, nebyly vynášeny nebo vyváženy z prostorů svodu,
d) osoby, které přišly do styku s podezřelými zvířaty, vycházely z
prostorů svodu jen se souhlasem úředního veterinárního lékaře a aby do
nich jiné osoby nevstupovaly bez vážného důvodu.
Ochranná a zdolávací opatření
§ 15
(1) Byl-li potvrzen výskyt nebezpečné nákazy nebo hrozí-li nebezpečí
jejího šíření, nařídí příslušný orgán v souladu s jednotnými postupy a
metodami schválenými orgány Evropské unie pro diagnostiku a tlumení
příslušné nákazy a s pohotovostními plány odpovídající mimořádná
veterinární opatření ke zdolání této nákazy a ochraně před jejím
šířením (dále jen "ochranná a zdolávací opatření"), zejména
a) vymezení ohniska nákazy a jeho výstražné označení,
b) zřízení ochranného pásma a pásma dozoru, v případě potřeby i dalšího
pásma s omezením,
c) utracení, popřípadě poražení zvířat nemocných, podle okolností i
zvířat podezřelých a vnímavých na nákazu,
d) soupis hospodářství se zvířaty vnímavých druhů v pásmech podle
písmene b),
e) stanovení pravidel pro přemísťování, přepravu a vyšetřování těchto
zvířat v pásmech podle písmene b), jakož i pro nakládání s produkty
těchto zvířat,
f) neškodné odstranění, popřípadě další zpracování vedlejších
živočišných produktů,
g) zničení kontaminovaných krmiv, jiných kontaminovaných materiálů a
látek, jakož i kontaminovaného zařízení, které nemůže být
dezinfikováno,
h) čištění, dezinfekci, dezinsekci a deratizaci prostorů, zařízení a
dopravních prostředků, v nichž jsou držena nebo přepravována zvířata
nemocná nebo zvířata podezřelá a vnímavá na nákazu,
i) očkování zvířat,
j) zajištění náležité informovanosti osob v pásmech podle písmene b) o
nařízených ochranných a zdolávacích opatřeních,
k) jde-li o nákazu, jejíž výskyt je povinně hlášen Komisi a členským
státům, zajištění informovanosti orgánů veřejné správy uvedených v
pohotovostním plánu kraje prostřednictvím operačního a informačního
střediska integrovaného záchranného systému kraje.
(2) V odůvodněných případech se v ohnisku nákazy vykonává soustavný
státní veterinární dozor.
(3) Podle odstavce 1 postupuje příslušný orgán i tehdy, byl-li potvrzen
výskyt nebezpečné nákazy v zahraničí a hrozí-li nebezpečí jejího
zavlečení na území České republiky.
§ 16
(1) Ochranná a zdolávací opatření mohou být rozšířena v nezbytném
rozsahu také na kontaktní hospodářství.
(2) Zvířata určená k poražení nebo utracení v souvislosti s plněním
ochranných a zdolávacích opatření, předměty, které mohou být nositeli
původců nákaz, jakož i vedlejší živočišné produkty určené k neškodnému
odstranění nebo dalšímu zpracování mohou být přepravovány, zpracovávány
nebo zneškodňovány jen způsobem stanoveným krajskou veterinární
správou.
§ 17
(1) Orgán, který nařídil ochranná a zdolávací opatření, ukončí tato
opatření, není-li právními akty Evropské unie stanoveno jinak, jestliže
a) od poražení nebo utracení, popřípadě od ukončení léčby nebo úhynu
všech zvířat vnímavých druhů v ohnisku nákazy a neškodného odstranění
jejich kadáverů, uplynula stanovená pozorovací doba a v jejím průběhu
nedošlo k dalšímu onemocnění touto nákazou nebo nevzniklo podezření z
této nákazy,
b) byly závěrečné čištění, dezinfekce, dezinsekce a deratizace v
ohnisku nákazy, pokud byla tato opatření nařízena, provedeny podle
pokynů a pod dohledem úředního veterinárního lékaře způsobem, jenž
vylučuje šíření nebo přežití původců nákazy, a od provedení těchto
opatření uplynula dostatečná doba, která zaručuje, že nákaza byla zcela
zdolána,
c) byla provedena příslušná klinická a laboratorní vyšetření, pokud
byla nařízena, a to s příznivými výsledky.
(2) Krajská veterinární správa může nařídit, že v pozorovací době budou
v prostředí, v němž byla chována nemocná zvířata, umístěna kontrolní
indikátorová zvířata vnímavá na příslušnou nákazu.
(3) Se zřetelem na průběh zdolávání a rizika šíření nebezpečné nákazy
může orgán uvedený v odstavci 1 změnit nebo ukončit některá nařízená
ochranná a zdolávací opatření ještě před splněním podmínek uvedených v
odstavci 1, jestliže vzhledem k epizootologickým informacím nejsou již
tato opatření nezbytná a neexistuje nebezpečí šíření nákazy.
(4) Krajská veterinární správa může k odůvodněné žádosti chovatele nebo
z úřední povinnosti povolit individuální výjimku z ochranného a
zdolávacího opatření, nařízeného jí nebo jiným příslušným orgánem,
jestliže tím nedojde ke ztížení zdolávání nákazy nebo ke zvýšení
nebezpečí jejího šíření.
§ 17a
Síť epizootologického sledování
(1) Ústřední veterinární správa může zavést na celém nebo části území
státu síť epizootologického sledování skotu nebo prasat (dále jen "síť
sledování"), jejímž prostřednictvím se zabezpečují vedení úřední
epizootologické klasifikace hospodářství, jejich pravidelné veterinární
kontroly, shromažďování epizootologických údajů a sledování nákazové
situace.
(2) Síť sledování tvoří
a) stáda, hospodářství a osoby za ně odpovědné, schválené krajskou
veterinární správou k zařazení do sítě sledování,
b) veterinární lékaři schválení pro hospodářství zařazená do sítě
sledování,
c) státní ústavy pro veterinární laboratorní diagnostiku (dále jen
"státní veterinární ústavy") a laboratoře uvedené v § 52 odst. 3,
d) Státní veterinární správa, úřední veterinární lékaři provádějící
prohlídku jatečných zvířat a masa a úřední veterinární lékaři odpovědní
za shromažďovací střediska,
e) ústřední evidence^8) a digitální podoba dat v informačním systému
Státní veterinární správy (dále jen "počítačová databáze").
(3) Ústřední veterinární správa vede seznam hospodářství, která jsou
zařazena do sítě sledování, a schválených veterinárních lékařů;
neplní-li některý z těchto účastníků sítě sledování stanovené podmínky,
krajská veterinární správa mu schválení pozastaví nebo odejme.
(4) Chovatel, jehož hospodářství je zařazeno do sítě sledování, je
povinen
a) zajistit pro své hospodářství služby schváleného veterinárního
lékaře,
b) pozvat neprodleně do hospodářství schváleného veterinárního lékaře,
jestliže má podezření na výskyt nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné
ze zvířat na člověka,
c) uvědomit schváleného veterinárního lékaře o všech příchodech zvířat
do hospodářství a umístit tato zvířata před jejich zařazením do stáda v
izolaci, v jejímž průběhu se ověřuje, podle potřeby formou požadovaných
testů, zda zdravotní status hospodářství může být zachován.
(5) Krajská veterinární správa schválí veterinárního lékaře, jestliže
tento veterinární lékař nemá finanční zájem na příslušném hospodářství
a jestliže nejsou s chovatelem osobami navzájem blízkými. Vyžaduje-li
to správné fungování sítě sledování, může krajská veterinární správa
určit, že bude schválený veterinární lékař působit jen v určitém počtu
hospodářství nebo jen na určitém území.
(6) Schválený veterinární lékař je povinen
a) pravidelně aktualizovat své znalosti z oblasti zdraví zvířat, které
se týkají příslušného druhu zvířat, včetně znalostí právních předpisů,
jimiž se řídí plnění jeho povinností,
b) poskytovat chovateli potřebné informace a pomoc k tomu, aby činil
všechny kroky k zachování zdravotního statusu hospodářství a k
dodržování veterinárních požadavků týkajících se označování a evidence
zvířat, hlášení nebezpečných nákaz a jakýchkoli jiných činitelů
rizikových z hlediska zdraví nebo pohody zvířat, anebo zdraví lidí,
rychlého určení, z jaké příčiny došlo k úhynu zvířat a kam mají být
odeslány jejich kadávery, jakož i hygienických podmínek stáda a
produkčních jednotek zvířat,
c) zajistit, aby zvířata, včetně zvířat vstupujících do hospodářství a
zvířat, která jsou předmětem obchodování, odpovídala veterinárním
požadavkům týkajícím se kontroly totožnosti zvířat a veterinárního
osvědčení.
(7) Počítačová databáze musí být vedena tak, aby z ní bylo možno vždy
zjistit
a) identifikační čísla veškerého skotu přítomného v hospodářství, anebo
v případě skupin prasat registrační číslo hospodářství původu nebo
stáda původu a podle potřeby číslo veterinárního osvědčení,
b) u každého kusu skotu seznam všech hospodářství, počínaje
hospodářstvím, v němž se toto zvíře narodilo, a jde-li o zvíře dovezené
ze třetí země, hospodářství, z něhož bylo dovezeno, v případě skupin
prasat registrační číslo posledního hospodářství nebo posledního stáda,
a jde-li o zvířata dovezená ze třetí země, hospodářství, z nichž byla
tato zvířata dovezena,
c) další údaje, které stanoví prováděcí právní předpis.
(8) Uvedené údaje se uchovávají v počítačové databázi po dobu 3 let
následujících od smrti zvířete, jde-li o skot, anebo od provedení
posledního záznamu o zvířeti, jde-li o prasata.
(9) Počítačová databáze musí být plně funkční bez ohledu na to, zda již
byla zavedena síť sledování.
(10) Prováděcí právní předpis může stanovit, vyžadují-li to právní akty
Evropské unie,
a) podrobnosti pro zařazování stád, hospodářství a osob za ně
odpovědných do sítě sledování,
b) podrobnosti schvalování veterinárních lékařů pro hospodářství,
c) další údaje počítačové databáze (odstavec 7),
d) opatření k zajištění zdraví zvířat a zabránění šíření nákazy v
případě, že nebyly dodrženy podmínky sítě sledování.
§ 17b
Ostatní nákazy a jejich zdolávání
Vznikne-li podezření z výskytu jiné nákazy, která pro účely tohoto
zákona není považována za nebezpečnou, nebo nemoci přenosné ze zvířat
na člověka, která není nákazou považovanou za nebezpečnou, anebo byl-li
potvrzen výskyt takové nákazy nebo nemoci, učiní, popřípadě uloží
příslušný orgán opatření odpovídající její povaze, závažnosti,
možnostem jejího šíření a způsobu jejího zdolávání, jakož i místním
podmínkám.
HLAVA III
ZDRAVOTNÍ NEZÁVADNOST ŽIVOČIŠNÝCH PRODUKTŮ
Oddíl 1
Základní veterinární požadavky na živočišné produkty
§ 18
(1) Živočišné produkty musí
a) odpovídat požadavkům na jejich výrobu, zpracování, skladování,
přepravu a uvádění do oběhu, stanoveným tímto zákonem, zvláštními
právními předpisy^3) a předpisy Evropské unie ^14d),
b) být zdravotně nezávadné a bezpečné z hlediska ochrany zdraví lidí a
zvířat, zejména nesmí být zdrojem rizika šíření nákaz a nemocí
přenosných ze zvířat na člověka,
c) vyhovovat mikrobiologickým kritériím a nesmí obsahovat rezidua a
kontaminující látky v množstvích, která podle vědeckého hodnocení
představují nebezpečí pro zdraví lidí^14e),
d) být, není-li stanoveno tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie
jinak, stanoveným způsobem opatřeny značkou zdravotní nezávadnosti,
anebo, pokud není použití značky zdravotní nezávadnosti stanoveno,
identifikační značkou^14f).
(2) Živočišné produkty, které jsou určeny k lidské spotřebě, musí být
získány ze zvířat, která
a) splňují veterinární požadavky na zvířata příslušného druhu stanovené
tímto zákonem, zvláštními právními předpisy^14g) a předpisy Evropské
unie^14d),
b) nepocházejí z hospodářství, podniku, území nebo části území, které
podléhá omezujícím nebo zakazujícím veterinárním opatřením, jež se
vztahují na daná zvířata a jejich produkty a jež byla přijata podle
pravidel stanovených tímto zákonem nebo zvláštními právními
předpisy^14h) vzhledem k výskytu slintavky a kulhavky, klasického moru
prasat, vezikulární choroby prasat, afrického moru prasat, moru skotu,
newcastleské choroby, aviární influenzy nebo moru malých přežvýkavců,
anebo vzhledem k výskytu nákaz vodních živočichů, ryb a měkkýšů,
uvedených ve zvláštních právních předpisech^14h),
c) nebyla poražena, jde-li o maso a masné výrobky, v podniku, v němž
během procesu porážení a výroby byla přítomna zvířata nakažená nebo
podezřelá z nákazy uvedené pod písmenem b), anebo jatečně opracovaná
těla nebo části těl těchto zvířat, dokud nebylo takové podezření
vyloučeno,
d) jsou v souladu, jde-li o vodní živočichy a živočichy pocházející z
akvakultury, s požadavky stanovenými zvláštním právním předpisem^14i).
(3) Krajská veterinární správa může při dodržení opatření pro tlumení
nákaz uvedených v odstavci 2 písm. b) povolit, aby za stanovených
veterinárních podmínek byly vyrobeny, zpracovány a uvedeny do oběhu
živočišné produkty určené k lidské spotřebě, které pocházejí z území
nebo části území, jež podléhá omezujícím nebo zakazujícím veterinárním
opatřením, uvedeným v odstavci 2 písm. b), nikoli však z hospodářství,
v němž se vyskytuje některá z nákaz uvedených v odstavci 2 písm. b),
nebo jež je podezřelé z výskytu takové nákazy.
(4) Živočišné produkty, u nichž vznikly důvodné pochybnosti o dodržení
povinností nebo požadavků na zajištění jejich zdravotní nezávadnosti, a
potraviny živočišného původu^15), jež byly z tohoto důvodu vráceny z
obchodní sítě, mohou být používány nebo dále zpracovávány jen se
souhlasem krajské veterinární správy a za podmínek jí stanovených.
(5) Potraviny živočišného původu, které jsou zdravotně nezávadné, se
posuzují jako poživatelné, popřípadě poživatelné po zvláštní úpravě
(ošetření) nebo dalším zpracování. Potraviny živočišného původu, které
neodpovídají požadavkům zdravotní nezávadnosti, se posuzují jako
nepoživatelné.
(6) Prováděcí právní předpis
a) stanoví
1. veterinární a hygienické požadavky na zvláštní úpravu (ošetření) a
použití živočišných produktů uvedených v odstavci 3 a určených k lidské
spotřebě, jakož i potravin živočišného původu použitelných po zvláštní
úpravě (ošetření) nebo dalším zpracování,
2. způsob označování masa, které pochází z území nebo části území,
uvedených v odstavci 3,
3. které potraviny živočišného původu jsou poživatelné a které jsou
nepoživatelné,
b) může stanovit, vyžadují-li to právní akty Evropské unie, podrobnosti
týkající se zvláštní úpravy (ošetření), popřípadě dalšího zpracování a
používání mletého masa, masných polotovarů, masných výrobků, mléčných
výrobků a vaječných výrobků.
§ 19
(1) Zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, lze podávat
nebo u nich používat jen doplňkové látky, léčivé přípravky a další
přípravky určené pro tato zvířata, které byly vyrobeny a uvedeny do
oběhu v souladu s tímto zákonem a zvláštními právními předpisy^5).
(2) Zvířata, jimž byly podány doplňkové látky, léčivé přípravky a další
přípravky zanechávající nežádoucí rezidua v živočišných produktech,
mohou být využívána k získávání nebo výrobě produktů určených k výživě
lidí až po uplynutí ochranné lhůty stanovené výrobcem nebo schválené
příslušným orgánem. Jde-li o léčivé přípravky, které byly použity v
případě nepředpokládaném rozhodnutím o jejich registraci, anebo jde-li
o neregistrované léčivé přípravky, u kterých není uvedena ochranná
lhůta, mohou být zvířata takto využívána po uplynutí nejméně
a) 28 dnů, jde-li o maso drůbeže a savců, včetně vnitřností a tuků,
b) 7 dnů, jde-li o mléko a vejce,
c) 500 stupňodnů, jde-li o maso ryb, přičemž počet stupňodnů se
zjišťuje násobením průměrné denní teploty vody počtem dnů.
(3) Doplňkové látky a léčivé přípravky, které mají hormonální,
thyreostatický nebo beta adrenergní účinek, nesmí být uváděny do oběhu
a podávány zvířatům uvedeným v odstavci 1, s výjimkou případů
stanovených prováděcím právním předpisem.
(4) Léčiva mohou být podávána zvířatům též ve směsích s krmivy
(medikovaná krmiva); pro výrobu takových směsí a jejich uvádění do
oběhu platí zvláštní právní předpisy.^5)
(5) Používání léčivých přípravků u volně žijící zvěře, jejíž produkty
jsou určeny k výživě lidí, je zakázáno, s výjimkou případů, kdy je
uživatel honitby povinen zabezpečit provádění povinných preventivních a
diagnostických úkonů v rámci veterinární kontroly zdraví volně žijící
zvěře, a to v rozsahu a lhůtách stanovených ministerstvem podle § 44
odst. 1 písm. d). Uživatel honitby je povinen uchovávat údaje o použití
léčivých přípravků u volně žijící zvěře podle věty první po dobu
nejméně 5 let a na požádání je předkládat úřednímu veterinárnímu
lékaři. Údaje o použití léčivých přípravků u volně žijící zvěře
zahrnují druh a počty zvěře, pro kterou byl léčivý přípravek použit,
území, na němž byl léčivý přípravek použit, název a množství použitého
léčivého přípravku, datum použití léčivého přípravku a ochrannou lhůtu
léčivého přípravku.
(6) Prováděcí právní předpis stanoví
a) způsob zacházení se zvířaty, kterým byly podány látky a přípravky
uvedené v odstavci 3, a s jejich produkty,
b) způsob sledování přítomnosti nepovolených nebo zakázaných látek a
přípravků, jakož i reziduí látek s farmakologickým účinkem, jejich
metabolitů a jiných látek, které se dostaly do živočišných produktů a
které by mohly být škodlivé pro zdraví lidí, u zvířat, v živočišných
produktech a napájecí vodě, součinnost k plnění tohoto úkolu
poskytovanou chovateli zvířat a osobami, které vyrábějí a zpracovávají
živočišné produkty, a opatření k zajištění zdravotní nezávadnosti
živočišných produktů, přijímaná na základě výsledků sledování.
Veterinární vyšetření živočišných produktů
§ 20
(1) Každý, kdo uvádí do oběhu maso nebo orgány jatečných a jiných
zvířat, jakož i výrobky z nich k výživě lidí nebo ke krmení zvířat,
může tak učinit až po vyšetření, posouzení a označení těchto produktů
způsobem stanoveným tímto zákonem a předpisy Evropské unie^15a), a to v
souladu s výsledky provedeného vyšetření a posouzení.
(2) Zvěřina musí pocházet ze zvěře ulovené a usmrcené v souladu se
zvláštními právními předpisy^6),^16) a musí být v souladu se zvláštními
právními předpisy^16) označena způsobem umožňujícím její identifikaci.
(3) Ryby, korýši, měkkýši, žáby a jiní živočichové vodního a
suchozemského prostředí určení k výživě lidí musí být získáni dovoleným
způsobem lovu (výlovu), odchytu nebo sběru.^17)
(4) Není-li stanoveno jinak, lze uvádět do oběhu pouze
a) mléko, které bylo získáno od zvířat, jejichž zdravotní stav, způsob
chovu a výživy neovlivňují nepříznivě jeho zdravotní nezávadnost, a
které bylo mlékárensky ošetřeno, jakož i výrobky z tohoto mléka.
Požadavek výroby mléčných výrobků z mlékárensky ošetřeného mléka však
neplatí, pokud schválený technologický postup vyžaduje se zřetelem na
vlastnosti výrobku, aby bylo při jeho výrobě použito mlékárensky
neošetřené mléko; pro tyto účely se výrobou mléčných výrobků rozumí
postup vedoucí ke změně charakteru tohoto mléka,
b) vejce, která byla prosvícena a stanoveným způsobem označena^17a),
c) med, který je zdravotně nezávadný a pochází od klinicky zdravého
včelstva.
§ 21
(1) Není-li stanoveno jinak, musí být jatečná zvířata poražena na
jatkách za podmínek stanovených tímto zákonem, zvláštními právními
předpisy^6) a předpisy Evropské unie^17c)
(2) Jatečná zvířata s výjimkou skotu staršího 24 měsíců, koní, oslů a
jejich kříženců mohou být poražena v hospodářství chovatele, jsou-li
jejich maso a orgány určeny pouze pro spotřebu v domácnosti chovatele
(domácí porážka). Toto maso a orgány podléhají veterinárnímu vyšetření,
stanoví-li tak krajská veterinární správa se zřetelem k nákazové
situaci.
(3) Domácí porážku skotu mladšího 24 měsíců nebo jelenovitých z
farmového chovu lze provádět pouze v hospodářství chovatele, kterému
bylo krajskou veterinární správou na základě písemné žádosti povoleno
provádění domácích porážek uvedených druhů zvířat v tomto hospodářství.
Krajská veterinární správa v povolení stanoví podmínky provádění domácí
porážky. Doba platnosti vydaného povolení je 3 roky. Jestliže krajská
veterinární správa zjistí, že chovatel při provádění domácí porážky
postupuje v rozporu s tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie nebo
porušuje podmínky stanovené krajskou veterinární správou, vydané
povolení chovateli odejme. Každou domácí porážku těchto druhů zvířat je
chovatel povinen nejméně 7 dnů před jejím uskutečněním ohlásit krajské
veterinární správě. Povolení k provádění domácích porážek jelenovitých
z farmového chovu v hospodářství chovatele se nevyžaduje, pokud bylo
chovateli jelenovitých vydáno povolení k porážení zvěře ve farmovém
chovu v hospodářství. Prováděcí právní předpis stanoví obsahové
náležitosti žádosti o povolení domácí porážky a obsahové náležitosti
jejího ohlašování.
(4) Zvěř ve farmovém chovu může být porážena v hospodářství jen za
podmínek stanovených předpisy Evropské unie^17c). Povolení vydává
krajská veterinární správa chovateli na základě písemné žádosti, která
splňuje náležitosti podle zvláštního právního předpisu^17ca) a ve které
chovatel doloží splnění podmínek stanovených předpisy Evropské
unie^17c).
(5) Krajská veterinární správa může k porážce velké farmové zvěře v
hospodářství podle odstavce 4 nebo k domácí porážce jelenovitých z
farmového chovu povolit k usmrcení těchto zvířat použití střelné
zbraně. Povolení se vydává na základě písemné žádosti, ke které
chovatel musí
a) doložit, že usmrcení střelnou zbraní provede
1. držitel zbrojní licence vydané podle zvláštního právního
předpisu^17cb), nebo
2. chovatel osobně nebo osoba, která je k němu v pracovním nebo
obdobném poměru, jsou-li držiteli zbrojního průkazu skupiny C vydaného
podle zvláštního právního předpisu^17cb), a
b) přiložit odůvodnění k usmrcení zvířete střelnou zbraní.
Pro účely tohoto ustanovení se velkou farmovou zvěří rozumí jelenovití,
mufloni a prasata divoká, jsou-li chováni ve farmovém chovu.
(6) Doba platnosti povolení vydaného podle odstavce 5 je 3 roky. Dobu
platnosti povolení může krajská veterinární správa prodloužit na
základě písemné žádosti držitele povolení podané 3 měsíce před
skončením doby platnosti o 3 roky, pokud držitel povolení doloží, že se
nezměnily podmínky, za kterých bylo povolení vydáno.
(7) Platnost povolení vydaného podle odstavce 5 zaniká, jestliže se
změnily podmínky, za kterých bylo vydáno. Změnu podmínek uvedených v
odstavci 5 je chovatel povinen bez zbytečného odkladu oznámit písemně
krajské veterinární správě.
(8) Krajská veterinární správa může povolení vydané podle odstavce 4
nebo 5 odejmout, jestliže byly porušeny podmínky, za kterých bylo
vydáno.
(9) Chovatel, který je držitelem povolení podle odstavce 5, je povinen
mít k dispozici situační nákres farmy nebo hospodářství s vyznačením
místa střelby a prostředků k zajištění bezpečnosti při střelbě, ověřený
znalcem v oboru balistiky; tímto nejsou dotčeny povinnosti držitele
zbrojní licence podle zvláštního právního předpisu^17cb).
(10) Krajská veterinární správa oznámí příslušnému útvaru Policie České
republiky místo a čas použití střelné zbraně k porážce zvěře ve
farmovém chovu v hospodářství nebo k domácí porážce jelenovitých z
farmového chovu.
(11) Na jatky nesmí být dodávány zdravé březí plemenice.
(12) Jatečná zvířata podléhají na jatkách povinnému veterinárnímu
vyšetření před poražením, jejich maso, orgány a ostatní části po
poražení (prohlídka jatečných zvířat a masa). Vyšetření (prohlídku)
před poražením a po poražení provádí úřední veterinární lékař, který
splňuje požadavky odborné kvalifikace stanovené předpisy Evropské
unie^17e). Postupuje při něm podle těchto předpisů, které také stanoví,
kdy a ve kterých případech nemusí být úřední veterinární lékař přítomen
vyšetření (prohlídce), prováděné úředním veterinárním asistentem^17f).
(13) Veterinární vyšetření těl ulovené volně žijící zvěře a zvěřiny se
provádí způsobem a v rozsahu stanovenými předpisy Evropské unie^17g).
(14) V rámci veterinárního vyšetření jatečných zvířat a zvěře,
vnímavých na trichinelózu, se vyšetřuje jejich svalovina na přítomnost
svalovce (trichinel). Není-li toto vyšetření provedeno krajskou
veterinární správou, musí být provedeno v laboratoři uvedené v § 52
odst. 3.
15) Prováděcí právní předpis stanoví pravidla a postup veterinárního
vyšetřování živočišných produktů, posuzování a označování těchto
produktů na základě jejich veterinárního vyšetření, jakož i veterinární
podmínky uvolňování těchto produktů do oběhu, pokud tato pravidla,
postupy a podmínky nejsou upraveny předpisy Evropské unie a pokud
jejich úpravu tyto předpisy umožňují.
§ 21a
(1) Krajská veterinární správa může v případech a za podmínek
stanovených předpisem Evropské unie, kterým se stanoví zvláštní
pravidla pro organizaci úředních kontrol produktů živočišného původu
určených k lidské spotřebě^42), provozovateli drůbežích nebo králičích
jatek povolit, aby některé úkony v rámci prohlídky masa drůbeže a
zajícovců prováděli zaměstnanci tohoto provozovatele.
(2) Zaměstnanec provozovatele drůbežích nebo králičích jatek
provádějící některé úkony v rámci prohlídky masa drůbeže a zajícovců je
povinen oznamovat jakékoli zjištěné nedostatky úřednímu veterinárnímu
lékaři a absolvovat specializovanou odbornou průpravu se zaměřením na
provádění některých úkonů v rámci prohlídky masa drůbeže a zajícovců.
(3) Zaměstnanec provozovatele drůbežích nebo králičích jatek je
oprávněn některé úkony v rámci prohlídky masa drůbeže a zajícovců
provádět, pokud absolvoval specializovanou odbornou průpravu se
zaměřením na provádění některých úkonů v rámci prohlídky masa drůbeže a
zajícovců, složil závěrečnou zkoušku a získal tak osvědčení o
způsobilosti k této činnosti. Specializovanou odbornou průpravu
organizuje vysoká škola s veterinárním studijním programem, která
vydává osobám, které absolvovaly tuto specializovanou odbornou
průpravu, osvědčení, jež je opravňuje k provádění některých úkonů v
rámci prohlídky masa drůbeže a zajícovců, a vede seznam těchto osob.
(4) Jestliže krajská veterinární správa zjistí, že provozovatel
drůbežích nebo králičích jatek postupuje v rozporu s tímto zákonem nebo
předpisem Evropské unie, kterým se stanoví zvláštní pravidla pro
organizaci úředních kontrol produktů živočišného původu určených k
lidské spotřebě^42), vydané povolení provozovateli odejme.
(5) Prováděcí právní předpis stanoví
a) pravidla a postup provádění některých úkonů v rámci prohlídky masa
drůbeže a zajícovců zaměstnanci provozovatele drůbežích nebo králičích
jatek, včetně stanovení rozsahu těchto úkonů,
b) obsah, rozsah a organizaci specializované odborné průpravy
zaměstnanců provozovatelů drůbežích nebo králičích jatek se zaměřením
na provádění některých úkonů v rámci prohlídky masa drůbeže a
zajícovců, způsob a organizaci ověřování získaných znalostí, vydávání
osvědčení a vedení seznamu osob, které tuto specializovanou odbornou
průpravu absolvovaly.
Oddíl 2
Povinnosti osob, které vyrábějí, zpracovávají a uvádějí do oběhu
živočišné produkty
§ 22
(1) Osoby, které jako podnikatelé^10) získávají, vyrábějí,
zpracovávají, ošetřují, balí, skladují, přepravují a uvádějí do oběhu
živočišné produkty (dále jen "zacházejí se živočišnými produkty") v
podniku, závodě, popřípadě jiném zařízení, jež jsou pod státním
veterinárním dozorem, mají v souladu s předpisy Evropské unie^17g)
odpovědnost za to, aby v jednotlivých fázích potravinového řetězce
nebyla ohrožena zdravotní nezávadnost živočišných produktů. Jsou
povinny
a) v souladu s předpisy Evropské unie^17h) požádat krajskou veterinární
správu o schválení a registraci, popřípadě jen o registraci podniku,
závodu, popřípadě jiného zařízení, oznámit krajské veterinární správě
datum zahájení činnosti a provozovat ji až po schválení, popřípadě
registraci a oznamovat krajské veterinární správě změny údajů
rozhodných z hlediska schválení, popřípadě registrace. V žádosti
uvedou, vedle druhů výrobních činností, které hodlají provozovat, své
jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo trvalého pobytu nebo
pobytu a místo podnikání, liší-li se od místa trvalého pobytu nebo
pobytu, jde-li o fyzickou osobu, obchodní firmu nebo název, sídlo,
popřípadě umístění organizační složky na území České republiky, jde-li
o právnickou osobu. Podmínky schválení, podmíněného schválení,
pozastavení nebo odejmutí schválení jsou stanoveny předpisy Evropské
unie^17h),
b) zabezpečit ve všech fázích výroby, zpracování a uvádění živočišných
produktů do oběhu, aby nedocházelo k šíření nákaz a nemocí přenosných
ze zvířat na člověka, a se zřetelem na povahu činnosti a druh
živočišných produktů
1. dodržovat veterinární a hygienické požadavky na výrobu, zpracování a
uvádění živočišných produktů do oběhu, jakož i technologické postupy,
2. uplatňovat zásady správné hygienické praxe a postupy založené na
analýze rizika a kritických kontrolních bodech (HACCP)^17i),
preventivně kontrolovat zdravotní nezávadnost surovin, doplňků,
přídatných látek a hotových výrobků a využívat k tomu poznatků
získaných z příruček správné hygienické praxe a příruček pro
uplatňování zásad HACCP, schválených orgány Evropské unie, popřípadě
zpracovaných profesními zájmovými sdruženími^17j),
3. zpracovat a dodržovat zásady organizace provozu, opatření k
zajištění výroby zdravotně nezávadných surovin a potravin živočišného
původu a vlastní kontroly hygienických podmínek výroby, jakož i
technické, technologické a personální podmínky sanitace (dále jen
"provozní a sanitační řád"), a předložit provozní a sanitační řád
včetně příslušných změn ke schválení krajské veterinární správě,
4. provádět v souladu s provozním a sanitačním řádem pravidelný úklid,
čištění, dezinfekci, deratizaci a dezinsekci provozních prostorů a
zařízení a používat k tomu přípravky schválené podle tohoto zákona nebo
zvláštních právních předpisů^5),
5. vést náležitou dokumentaci o průběhu a výsledcích kontrol dodržování
hygienických požadavků a zásad uvedených v bodech 1 a 2, uchovávat ji
po dobu nejméně 1 roku, není-li stanoveno jinak, a předkládat ji na
požádání úřednímu veterinárnímu lékaři,
c) označovat potraviny živočišného původu stanoveným způsobem [§ 18
odst. 1 písm. d)],
d) zaměstnávat při zacházení se živočišnými produkty pouze osoby
způsobilé k takové činnosti podle zvláštních právních předpisů^11),
dbát o jejich kvalifikaci a odbornou výchovu a vést je k dodržování
hygienických požadavků na výrobu, zpracování a uvádění živočišných
produktů do oběhu a k dodržování požadavků osobní hygieny,
e) provádět soustavně vlastní kontroly hygienických podmínek výroby
včetně stanovených mikrobiologických kritérií, odběru vzorků a jejich
kontrolních vyšetření, vést záznamy o výsledcích těchto vyšetření,
uchovávat tyto záznamy po dobu nejméně 2 let a na požádání je spolu s
laboratorními protokoly poskytovat úřednímu veterinárnímu lékaři.
Jde-li o laboratorní vyšetření k potvrzení zdravotní nezávadnosti
živočišných produktů, musí být provedeno v laboratoři, které bylo
vydáno pro příslušný druh vyšetřování osvědčení o akreditaci^17k),
f) vytvářet vhodné podmínky k provádění odborných veterinárních úkonů
potřebných podle tohoto zákona a předpisů Evropské unie^17d) ke
kontrole zdravotní nezávadnosti živočišných produktů a dodržování
hygienických požadavků na výrobu, zpracování a uvádění živočišných
produktů do oběhu, poskytovat úřednímu veterinárnímu lékaři údaje o
původu surovin, z nichž byly vyrobeny potraviny,
g) poskytovat nezbytnou součinnost orgánům, které provádějí odběr
vzorků a šetření v souvislosti s plněním plánu sledování některých
látek a jejich reziduí, a dodržovat opatření přijatá na základě tohoto
šetření,
h) jde-li o podnik s malým objemem výroby [§ 24 odst. 2 písm. b)],
dodržovat stanovenou výrobní kapacitu,
i) jde-li o zařízení zpracovávající živočichy pocházející z
akvakultury, vést záznamy o všech zásilkách těchto živočichů a jejich
produktů, které přicházejí do těchto zařízení nebo z nich odcházejí,
j) jde-li o podnik, který zpracovává a uvádí do oběhu med různých
chovatelů, požádat krajskou veterinární správu o schválení a registraci
podniku; jde-li o podnik, který zpracovává a uvádí do oběhu med
pocházející výhradně z vlastního chovu včel, požádat o registraci
podniku,
k) jde-li o podnik, který zachází se živočišnými produkty pocházejícími
z krokodýlů, požádat krajskou veterinární správu o schválení a
registraci podniku.
(2) Prováděcí právní předpis
a) stanoví
1. obsahové podrobnosti žádosti o schválení a registraci, popřípadě jen
o registraci, podle odstavce 1 písm. a), způsob a termíny oznamování
změn údajů rozhodných z hlediska schválení, popřípadě registrace,
2. způsob vedení seznamu schválených a registrovaných podniků, závodů,
popřípadě jiných zařízení a způsob vedení záznamů provozovatele podle
odstavce 1 písm. i),
3. veterinární a hygienické požadavky na živočišné produkty a zacházení
s nimi, jakož i na označování jejich zdravotní nezávadnosti, pokud to
předpisy Evropské unie umožňují,
4. obsahové náležitosti provozního a sanitačního řádu a pravidla osobní
hygieny zaměstnanců zacházejících se živočišnými produkty,
b) může stanovit, vyžadují-li to právní akty Evropské unie, podrobnosti
provádění vlastní kontroly osobami, které zacházejí se živočišnými
produkty, jakož i podrobnosti provádění kontrol úředními veterinárními
lékaři nad zdravotní nezávadností živočišných produktů.
§ 23
Povinnosti provozovatele jatek
(1) Provozovatel jatek je povinen dále
a) organizovat a řídit jejich provoz v souladu s předpisy Evropské
unie^17l) a se zásadami ochrany zvířat před nebezpečnými nákazami,
jinými škodlivými vlivy a týráním a s veterinárními požadavky na
zdravotní nezávadnost živočišných produktů,
b) přijímat na jatky pouze jatečná zvířata,
1. která jsou označena a evidována podle plemenářského zákona^9d) a o
kterých mu byly poskytnuty údaje stanovené předpisy Evropské unie,
2. jimž nebyly podávány nepovolené nebo zakázané látky anebo přípravky,
3. jimž byly podány látky anebo přípravky, jejichž působením by mohly
být nepříznivě ovlivněny živočišné produkty, ale u nichž prokazatelně
uplynuly stanovené ochranné lhůty,
c) zabezpečit, aby kdykoli mohla být zjištěna totožnost přijatých
jatečných zvířat a příslušnost masa, orgánů a ostatních částí k nim, a
to až do posouzení jejich poživatelnosti, popřípadě použitelnosti,
d) v provoze, kde není soustavný veterinární dozor, ohlásit krajské
veterinární správě každou dodávku jatečných zvířat nejméně 24 hodin
před jejím uskutečněním,
e) ohlásit úřednímu veterinárnímu lékaři neprodleně každé onemocnění
nebo podezření z onemocnění, poranění nebo uhynutí jatečného zvířete,
f) vytvořit podmínky pro prohlídku jatečných zvířat a masa a poskytnout
bezplatně osobám, které ji provádějí, nezbytnou věcnou, osobní a jinou
pomoc, zejména
1. poskytnout těmto osobám místnosti vhodně vybavené pro jejich činnost
s tekoucí pitnou, studenou a teplou vodou a pracovní místa na výrobních
linkách,
2. připravit jatečná zvířata, jejich těla, maso, orgány a ostatní části
k veterinárnímu vyšetření,
3. provádět pomocné úkony potřebné k tomuto vyšetření,
g) vypracovat a předložit krajské veterinární správě ke schválení
provozní a sanitační řád a pohotovostní plán.
(2) Jatečná zvířata přijatá na jatky nesmí již prostory jatek opustit
bez souhlasu úředního veterinárního lékaře. Nemocná nebo z nemoci
podezřelá jatečná zvířata se porážejí na jatkách nebo v oddělení jatek
určených pro tento účel. Se souhlasem krajské veterinární správy mohou
být poražena i na jatkách v prostorech určených k porážení zdravých
zvířat, avšak časově odděleně.
(3) Jatečná zvířata, o nichž tak stanoví tento zákon nebo předpisy
Evropské unie, nesmí být porážena pro účely výživy lidí^17m).
(4) Prováděcí právní předpis může stanovit, vyžadují-li to právní akty
Evropské unie,
a) podrobnosti o přípravě jatečných zvířat k dodávce na jatky,
zacházení s nimi na jatkách a organizaci provozu jatek,
b) způsob porážení jatečných zvířat, přípravy jatečných zvířat, jejich
těl, masa, orgánů a ostatních částí k veterinárnímu vyšetření,
konkrétní nákazy, jiná onemocnění nebo jiné skutečnosti, které brání
porážení jatečných zvířat, jakož i technické podmínky pro výkon
státního veterinárního dozoru na jatkách,
c) rozsah pomocných úkonů prováděných provozovatelem jatek.
§ 24
(1) Prostory podniku, závodu, popřípadě jiného zařízení, určené pro
zacházení se živočišnými produkty musí odpovídat požadavkům tohoto
zákona a předpisům Evropské unie^17n), zejména musí být konstruovány,
uspořádány a vybaveny tak, aby umožňovaly dodržování povinností a
požadavků k zajištění zdravotní nezávadnosti živočišných produktů a
hygienických podmínek jejich výroby, zpracování a uvádění do oběhu,
jakož i k vyloučení kontaminace. Musí být
a) dobře udržované, čisté a chráněné před původci nákaz zvířat a nemocí
přenosných ze zvířat na člověka, členovci, hlodavci a jinými škodlivými
živočichy,
b) uspořádány tak, aby jejich části, v nichž existuje nebezpečí nákazy
nebo znečištění živočišných produktů určených k výživě lidí a zvířat,
byly odděleny od částí, v nichž toto nebezpečí není, a aby byla
oddělena pracoviště s rozdílnými technologickými postupy a klimatickými
podmínkami,
c) vybaveny stroji, zařízeními a jinými předměty, které nepůsobí
nepříznivě na zdravotní nezávadnost živočišných produktů a podle
odborných poznatků a zkušeností umožňují spolehlivě kontrolovat, zda a
jak jsou dodržovány povinnosti, požadavky a hodnoty stanovené tímto
zákonem a předpisy Evropské unie k zajištění zdravotní nezávadnosti
živočišných produktů a hygienických podmínek zacházení s nimi.
(2) Prováděcí právní předpis stanoví v souladu s předpisy Evropské
unie^17o)
a) veterinární a hygienické požadavky na podniky, závody a jiná
zařízení, v nichž se zachází se živočišnými produkty, a technické
podmínky jejich konstrukce, uspořádání a vybavení,
b) jakým postupem a podle jakých kritérií může krajská veterinární
správa přizpůsobit bez ohrožení hygieny výroby veterinární a hygienické
požadavky pro podniky, závody a jiná zařízení, v nichž se zachází se
živočišnými produkty, s cílem
1. umožnit podnikům, závodům a jiným zařízením další používání
tradičních metod ve všech fázích výroby, zpracování nebo uvádění
živočišných produktů do oběhu,
2. vyjít vstříc potřebám podniků, závodů a jiných zařízení umístěných v
oblastech s omezujícími zeměpisnými podmínkami,
3. přizpůsobit požadavky na konstrukci, uspořádání a vybavení podniků,
závodů a jiných zařízení,
4. vyjít vstříc potřebám podniků, závodů a jiných zařízení s malým
objemem výroby,
5. umožnit podnikům, závodům a jiným zařízením provádění provozních
zkoušek k ověřování nových přístupů k hygienické kontrole,
c) které podniky, závody a jiná zařízení se považují za podniky s malým
objemem výroby,
d) které podniky, závody a jiná zařízení se považují za podniky
provozující maloobchodní činnost,
e) obsahové náležitosti žádosti o přizpůsobení veterinárních a
hygienických požadavků pro některé podniky, závody a jiná zařízení, v
nichž se zachází se živočišnými produkty.
§ 24a
Na provozovny maloobchodu, ve kterých se připravuje maso a vyrábějí
masné výrobky určené pro přímý prodej spotřebiteli v místě provádění
uvedených činností, se vztahují předpisy Evropské unie upravující
zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu a
organizaci úředních kontrol živočišných produktů, jde-li o provozovny,
v nichž se týdně
a) bourá více než 5 t masa, vyjma masa drůbežího a králičího,
b) porcuje více než 2 t masa drůbežího nebo králičího, nebo
c) vyrábí více než 7,5 t masných výrobků.
§ 25
Prodej zvířat a živočišných produktů v tržnicích a na tržištích, prodej
živočišných produktů určených ke krmení zvířat
(1) V tržnicích a na tržištích [§ 46 písm. a)], kde byl příslušnými
orgány povolen prodej zvířat a živočišných produktů, lze prodávat jen
zdravá zvířata a zdravotně nezávadné živočišné produkty.
(2) Provozovatel tržnice nebo tržiště uvedených v odstavci 1 je povinen
a) předložit krajské veterinární správě ke schválení tržní řád, pokud
tento řád nebyl vydán formou nařízení obce. Tržní řád musí obsahovat
veterinární a hygienické podmínky zacházení s prodávanými zvířaty a
živočišnými produkty, pravidla čištění a dezinfekce prostorů tržnice
nebo tržiště včetně neškodného odstraňování vedlejších živočišných
produktů a jiných odpadů a pravidla osobní hygieny osob podílejících se
na zacházení s prodávanými zvířaty a živočišnými produkty,
b) vést evidenci osob, které v tržnici nebo na tržišti prodávají
zvířata nebo živočišné produkty, která obsahuje jméno, příjmení a místo
trvalého pobytu nebo pobytu, jde-li o fyzickou osobu, jméno a příjmení,
popřípadě obchodní firmu, místo trvalého pobytu nebo pobytu a místo
podnikání, liší-li se od místa trvalého pobytu nebo pobytu, jde-li o
podnikající fyzickou osobu, a obchodní firmu nebo název, sídlo,
popřípadě umístění organizační složky na území České republiky, jde-li
o právnickou osobu.
(3) Osoba, která provozuje sezonní prodej živých ryb, musí dodržovat
požadavky stanovené tímto zákonem a zákonem na ochranu zvířat proti
týrání^6) a nejméně 7 dnů před zahájením prodeje oznámit krajské
veterinární správě, kdy a na kterém místě bude prodej zahájen a kdy
bude ukončen.
(4) Živočišné produkty určené ke krmení zvířat lze prodávat v
prodejnách potravin pouze v podobě trvanlivých, spotřebitelsky balených
a odděleně uložených výrobků.
(5) Prováděcí právní předpis stanoví
a) veterinární a hygienická pravidla pro prodej zvířat a živočišných
produktů v tržnicích a na tržištích, pro sezonní prodej ryb na
samostatném prodejním místě a pro zabíjení, kuchání a jiné úpravy ryb,
pokud jsou tyto činnosti součástí jejich prodeje,
b) která zvířata lze prodávat v tržnicích a na tržištích,
c) veterinární, hygienické a technické požadavky na tržnice a tržiště,
kde jsou prodávána zvířata a živočišné produkty, a na jejich uspořádání
a vybavení.
Oddíl 3
Vnitrostátní přeprava živočišných produktů
§ 26
(1) Živočišné produkty se přepravují v souladu s předpisy Evropské
unie^17p) v dopravních prostředcích, které jsou konstruovány a vybaveny
tak, aby byly dobře čistitelné a chránily přepravované produkty před
znehodnocením, znečištěním a kontaminací, jakož i před členovci,
hlodavci a jinými škodlivými živočichy, a je-li to třeba se zřetelem na
druh přepravovaných produktů, aby udržovaly požadované mikroklimatické
podmínky až do skončení přepravy.
(2) Dopravní prostředky určené pro přepravování živočišných produktů
musí být řádně větrány, pravidelně čištěny a dezinfikovány.
(3) Dopravce, který jako podnikatel^10) přepravuje živočišné produkty,
je povinen
a) požádat před zahájením činnosti krajskou veterinární správu o
registraci,
b) vést evidenci o čištění a dezinfekci dopravních prostředků
používaných k přepravě živočišných produktů, jakož i o provedených
přepravách, uchovávat ji po dobu nejméně 1 roku a na požádání ji
předložit úřednímu veterinárnímu lékaři,
c) umožnit krajské veterinární správě, aby před registrací mohla
provést kontrolu dopravních prostředků, které budou používány k
přepravě živočišných produktů; to platí také pro dopravní prostředky
určené k přepravě živočišných produktů, které jsou nově zařazovány do
provozu.
(4) V jednom přepravním prostoru lze přepravovat jen živočišné
produkty, které byly shodně posouzeny z hlediska jejich zdravotní
nezávadnosti a použitelnosti, popřípadě poživatelnosti a u kterých
nedochází ke vzájemnému nepříznivému ovlivňování.
§ 27
(1) Veterinární osvědčení je třeba k přepravě
a) živočišných produktů určených ke zvláštní úpravě (ošetření) a
použití (§ 18 odst. 4 a 5),
b) vyžadují-li to tento zákon, zvláštní právní předpisy nebo předpisy
Evropské unie, v případech živočišných produktů určených k obchodování
nebo vývozu, popřípadě v dalších případech.
(2) Krajská veterinární správa, která vydala veterinární osvědčení, je
povinna uchovávat jeho kopii po dobu 3 let.
(3) Živočišné produkty, k jejichž přepravě se vyžaduje veterinární
osvědčení, podléhají veterinárnímu vyšetření v místě původu, a
stanovila-li tak krajská veterinární správa, také v místě, do něhož
jsou tyto produkty přepravovány.
(4) Prováděcí právní předpis
a) upraví podrobněji veterinární požadavky na vybavení, čištění a
dezinfekci ramp, na nichž se nakládají a vykládají živočišné produkty,
na vybavení dopravních prostředků, jimiž se přepravují živočišné
produkty, jejich čištění a dezinfekci a na způsob ukládání živočišných
produktů v jejich přepravních prostorech,
b) stanoví lhůtu, v níž lze požádat o vydání veterinárního osvědčení k
přepravě živočišných produktů, náležitosti a dobu platnosti tohoto
veterinárního osvědčení, jak a na základě čeho se toto veterinární
osvědčení vydává.
Oddíl 4
Prodej malých množství vlastních produktů z prvovýroby přímo konečnému
spotřebiteli
§ 27a
(1) Chovatel může v malých množstvích
a) prodávat živou drůbež a živé králíky z vlastního chovu ve svém
hospodářství přímo spotřebiteli pro spotřebu v jeho domácnosti,
b) prodávat čerstvé drůbeží maso a čerstvé králičí maso, pocházející z
drůbeže a králíků z vlastního hospodářství a poražených v tomto
hospodářství, ve svém hospodářství, v tržnici nebo na tržišti, a to
přímo spotřebiteli pro spotřebu v jeho domácnosti, anebo je dodávat do
místní maloobchodní prodejny, která zásobuje tímto masem jako masem
čerstvým přímo konečného spotřebitele,
c) prodávat nebalená čerstvá vejce pocházející z vlastního hospodářství
ve svém hospodářství, v tržnici nebo na tržišti, a to přímo
spotřebiteli pro spotřebu v jeho domácnosti, anebo je dodávat do místní
maloobchodní prodejny, která zásobuje přímo konečného spotřebitele;
jsou-li vejce prodávána v tržnici nebo na tržišti, anebo dodávána do
místní maloobchodní prodejny, musí být označena stanoveným
způsobem^17a); to však neplatí pro vejce z hospodářství chovatele,
který chová nejvíce 50 nosnic,
d) prodávat med pocházející z vlastního chovu včel ve své domácnosti,
ve svém hospodářství, na stanovišti včelstev, v tržnici nebo na
tržišti, anebo jej dodávat do maloobchodní prodejny, která zásobuje
přímo konečného spotřebitele a je na území kraje, v němž se nachází
stanoviště včelstev; je-li med prodáván v tržnici nebo na tržišti,
anebo dodáván do maloobchodní prodejny, musí být označen jménem,
příjmením a adresou bydliště chovatele, jde-li o fyzickou osobu, nebo
názvem a sídlem chovatele, jde-li o právnickou osobu, druhem medu podle
jeho původu a údajem o jeho množství, a je-li dodáván do maloobchodní
prodejny, také datem minimální trvanlivosti,
e) prodávat se souhlasem krajské veterinární správy syrové, mlékárensky
neošetřené mléko a syrovou smetanu (dále jen „syrové mléko“)
pocházející od zvířat z vlastního chovu v místě výroby nebo
prostřednictvím prodejního automatu, který je umístěn na území kraje, v
němž se nachází chov zvířat, z něhož syrové mléko pochází, nebo krajů
sousedních, přímo spotřebiteli pro spotřebu v jeho domácnosti. Chovatel
zajistí, že syrové mléko splňuje požadavky a kritéria stanovená pro
prvovýrobu syrového mléka a mleziva předpisy Evropské unie upravujícími
zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu^37), a
zajistí vyšetření syrového mléka stanovená prováděcím právním předpisem
ke zjištění přítomnosti patogenních mikroorganismů ohrožujících zdraví
lidí, a to při
1. podání žádosti krajské veterinární správě o souhlas k prodeji
syrového mléka,
2. každé změně chovu zvířat a každé změně způsobu získávání, ošetřování
a zpracovávání syrového mléka, která by mohla ovlivnit jeho zdravotní
nezávadnost, nejméně však jednou ročně,
f) prodávat živé ryby a jiné živočichy pocházející z akvakultury z
vlastního chovu ve svém hospodářství přímo spotřebiteli pro spotřebu v
jeho domácnosti.
(2) Za místní maloobchodní prodejnu podle odstavce 1 písm. b) a c) se
považuje maloobchodní prodejna s odpovídajícím sortimentem živočišných
produktů v obci, která je z obcí, v nichž je taková maloobchodní
prodejna, nejblíže hospodářství chovatele.
(3) Živočišné produkty uvedené v odstavci 1
a) musí pocházet od zdravých zvířat a musí být zdravotně nezávadné a
bezpečné z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat, zejména nesmí být
zdrojem rizika šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka,
b) nesmí být dále uváděny na trh.
(4) Chovatel, který prodává nebo dodává vlastní produkty z prvovýroby
podle odstavce 1, musí zajistit, aby tyto produkty byly
a) vyráběny v čistém prostředí s používáním zařízení a pracovních
nástrojů a pomůcek udržovaných v čistotě,
b) chráněny před vlivy, které by mohly nepříznivě působit na jejich
zdravotní nezávadnost, zejména před kontaminací.
(5) Chovatel, který prodává syrové mléko podle odstavce 1 písm. e), je
povinen zpracovat a dodržovat provozní a sanitační řád a na požádání
jej předložit krajské veterinární správě. Zjistí-li krajská veterinární
správa, že chovatel při prodeji syrového mléka postupuje v rozporu s
tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie, souhlas chovateli odejme.
Chovatel, který prodává syrové kravské mléko podle odstavce 1 písm. e),
musí dále zajistit, že syrové mléko prodávané spotřebiteli splňuje
kritérium pro obsah mikroorganismů při teplotě 30 °C v syrovém kravském
mléce určeném k výrobě mléčných výrobků, které je stanoveno předpisy
Evropské unie upravujícími zvláštní hygienická pravidla pro potraviny
živočišného původu^38).
(6) Prováděcí právní předpis stanoví
a) veterinární a hygienická pravidla pro prodej a dodávání malých
množství vlastních produktů z prvovýroby, uvedených v odstavci 1, a pro
zacházení s těmito produkty,
b) co se rozumí malým množstvím podle odstavce 1,
c) rozsah a limity vyšetřování syrového mléka ke zjištění přítomnosti
patogenních mikroorganismů ohrožujících zdraví lidí.
§ 27b
(1) Uživatel honitby může v malých množstvích těla ulovené volně žijící
zvěře v kůži nebo peří
a) prodávat přímo spotřebiteli pro spotřebu v jeho domácnosti, nebo
b) dodávat do maloobchodní prodejny, která zásobuje přímo konečného
spotřebitele a je na území kraje, v němž byla zvěř ulovena, nebo
c) dodávat do maloobchodního zařízení, které bylo krajskou veterinární
správou registrováno jako zařízení určené pro zacházení se zvěřinou a
které je na území kraje, v němž byla zvěř ulovena, nebo krajů
sousedních.
(2) Těla ulovené volně žijící zvěře uvedená v odstavci 1 písm. a) nebo
b) nesmí být dále uváděna do oběhu.
(3) Uživatel honitby je povinen zajistit vyšetření těl ulovené volně
žijící zvěře uvedených v odstavci 1 co nejdříve po ulovení, a to
proškolenou osobou, která je oprávněným účastníkem lovu. Vyšetření může
být provedeno také uživatelem honitby, popřípadě jeho členem, jsou-li
proškolenými osobami. Představuje-li ulovená volně žijící zvěř podle
výsledků vyšetření provedeného proškolenou osobou zdravotní riziko,
musí být předložena uživatelem honitby úřednímu veterinárnímu lékaři k
veterinárnímu vyšetření.
(4) Uživatel honitby je povinen na požádání úředního veterinárního
lékaře předložit evidenci o ulovené zvěři, jejím prodeji a vlastní
spotřebě, vedenou podle zákona o myslivosti^7).
(5) Proškolená osoba je povinna vést záznamy o druzích a počtech
ulovené a vyšetřené volně žijící zvěře, o místě a době jejího ulovení,
o výsledcích vyšetření a o tom, kam byla tato zvěř dodána, uchovávat
tyto záznamy po dobu nejméně 2 let a na požádání je poskytovat úřednímu
veterinárnímu lékaři.
(6) Jde-li o zvěř vnímavou na trichinelózu, je uživatel honitby povinen
zabezpečit její vyšetření na přítomnost svalovce (trichinel), a to v
laboratoři, které bylo vydáno osvědčení o akreditaci k provádění tohoto
vyšetření, nebo ve státním veterinárním ústavu, anebo v laboratoři,
které bylo krajskou veterinární správou vydáno podle § 50 odst. 3
povolení pro tento druh vyšetřování. Laboratoř je povinna vydat
uživateli honitby protokol o laboratorním vyšetření zvěře a jednou
ročně předkládat úřednímu veterinárnímu lékaři údaje o provedených
vyšetřeních stanovené prováděcím právním předpisem. Uživatel honitby je
povinen uchovávat protokol o laboratorním vyšetření zvěře po dobu
nejméně 2 let a na požádání jej předložit úřednímu veterinárnímu
lékaři. Uživatel honitby může zvěř vnímavou na trichinelózu prodávat
nebo dodávat konečnému spotřebiteli způsobem uvedeným v odstavci 1 až
po negativním vyšetření zvěře na přítomnost svalovce (trichinel).
(7) Ulovená volně žijící zvěř, kterou uživatel honitby nebo oprávněný
účastník lovu použije výlučně pro spotřebu ve své domácnosti, nemusí
být vyšetřena proškolenou osobou. Jde-li však o zvěř vnímavou na
trichinelózu, je uživatel honitby povinen zabezpečit její vyšetření na
přítomnost svalovce (trichinel), a to v laboratoři uvedené v odstavci
6. Povinnosti laboratoře a uživatele honitby uvedené v odstavci 6 větě
druhé a třetí platí obdobně.
(8) Proškolenou osobou je fyzická osoba, která absolvovala
specializované školení se zaměřením na vyšetřování těl ulovené volně
žijící zvěře, stanovené předpisy Evropské unie^17g), a získala tak
osvědčení o způsobilosti k této činnosti. Školení zajišťuje vysoká
škola s veterinárním studijním programem, která také proškoleným osobám
vydává, pozastavuje a odnímá osvědčení, vede seznam těchto osob a
předává jej Ústřední veterinární správě. Zjistí-li krajská veterinární
správa při výkonu státního veterinárního dozoru, že proškolená osoba
porušila povinnosti stanovené tímto zákonem nebo předpisy Evropské
unie^17f), podá vysoké škole, která osvědčení vydala, podnět k
pozastavení, popřípadě odnětí osvědčení této osobě. Před opětovným
zahájením činnosti je proškolená osoba, jíž bylo osvědčení pozastaveno,
povinna podrobit se zkoušce k ověření znalostí proškolené osoby.
(9) Prováděcí právní předpis stanoví v souladu s předpisy Evropské
unie^17g)
a) způsob a rozsah vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře, vedení
záznamů proškolené osoby a údaje o provedených vyšetřeních, jež jsou
laboratoře povinny předkládat úřednímu veterinárnímu lékaři, včetně
termínu jejich předložení,
b) veterinární a hygienická pravidla pro prodej a dodávání malých
množství těl ulovené volně žijící zvěře uvedených v odstavci 1 a pro
zacházení s nimi,
c) co se rozumí malým množstvím podle odstavce 1,
d) obsah, rozsah a organizaci specializovaného školení se zaměřením na
vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře, způsob a organizaci
ověřování získaných znalostí, vydávání osvědčení a vedení seznamu
proškolených osob.
HLAVA IV
VETERINÁRNÍ PODMÍNKY OBCHODOVÁNÍ SE ZVÍŘATY A ŽIVOČIŠNÝMI PRODUKTY S
ČLENSKÝMI STÁTY, JEJICH DOVOZU A TRANZITU Z TŘETÍCH ZEMÍ A JEJICH
VÝVOZU DO TĚCHTO ZEMÍ
Oddíl 1
Obchodování se zvířaty a živočišnými produkty s členskými státy
§ 28
(1) Předmětem obchodování mohou být pouze
a) zvířata, která odpovídají požadavkům stanoveným tímto zákonem,
zvláštními právními předpisy^17q) a předpisy Evropské unie^17r),
zejména která
1. pocházejí z hospodářství, popřípadě jiného zařízení registrovaného
podle zvláštního právního předpisu^8), které nepodléhá omezujícím nebo
zakazujícím veterinárním opatřením vztahujícím se na zvířata daného
druhu a je pod státním veterinárním dozorem,
2. jsou zdravá a splňují stanovené veterinární požadavky na obchodování
s nimi, jakož i případné zvláštní veterinární záruky^17s),
3. jsou označena a evidována podle plemenářského zákona^9d) a provázena
veterinárním osvědčením^17t), a nevyžaduje-li se toto osvědčení, jiným
průvodním dokladem,
b) živočišné produkty, které odpovídají požadavkům stanoveným tímto
zákonem, zvláštními právními předpisy^17u) a předpisy Evropské
unie^14d), zejména které
1. pocházejí z podniku, závodu nebo jiného zařízení, jenž je schválen a
registrován, popřípadě registrován podle tohoto zákona a předpisů
Evropské unie^17h) a je pod státním veterinárním dozorem,
2. jsou zdravotně nezávadné, ve všech fázích jejich výroby, zpracování
a uvádění do oběhu byly dodrženy povinnosti a požadavky stanovené z
hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat a splňují stanovené veterinární
požadavky na obchodování s nimi, jakož i případné zvláštní veterinární
záruky^17v),
3. jsou označeny stanoveným způsobem^14f) a provázeny průvodním
dokladem, popřípadě, vyžaduje-li se veterinární osvědčení^17t), tímto
osvědčením.
(2) Předmětem obchodování nemohou být zvířata a živočišné produkty,
které z veterinárních nebo hygienických důvodů nemohou být obchodně
využity v České republice, ani zvířata, která byla určena k poražení
nebo utracení v souvislosti s plněním programu ozdravování zvířat nebo
v rámci ochranných a zdolávacích opatření.
(3) Zvířata a živočišné produkty uvedené v odstavci 1 podléhají
veterinární kontrole v místě původu a veterinární kontrole při příchodu
na místo, do něhož jsou provázena veterinárním osvědčením, popřípadě
jiným průvodním dokladem, a v němž jsou přijata (dále jen "místo
určení"). Jejich veterinární kontrola v místě původu musí být prováděna
přinejmenším s takovou pečlivostí a odpovědností, jako kdyby byly
určeny pro tuzemský trh. Veterinární kontrola při příchodu na místo
určení se provádí formou nediskriminujících namátkových kontrol^17w).
(4) Osoby, které se podílejí na obchodování se zvířaty a živočišnými
produkty, jsou povinny předem požádat krajskou veterinární správu o
registraci. To však neplatí pro osoby, které již byly krajskou
veterinární správou schváleny a registrovány podle § 9b nebo podle § 22
odst. 1 písm. a). Krajská veterinární správa registraci zruší, jestliže
registrovaná osoba závažným způsobem nebo opakovaně porušuje povinnosti
stanovené tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie.
(5) Prováděcí právní předpis stanoví lhůtu, v níž lze požádat o vydání
veterinárního osvědčení, jež provází zvířata a živočišné produkty
uvedené v odstavci 1, náležitosti a dobu platnosti tohoto osvědčení a
jak a na základě čeho se toto osvědčení vydává.
§ 29
Veterinární kontrola v místě původu
(1) Veterinární kontrola v místě původu zjišťuje, zda
a) odesílaná zvířata a odesílané živočišné produkty splňují stanovené
podmínky pro obchodování, a nebyly-li tyto podmínky stanoveny, podmínky
požadované státem určení a zda odesílaná zvířata jsou přepravována ve
vhodných dopravních prostředcích, odpovídajících požadavkům na hygienu
jejich přepravy a na jejich pohodu,
b) chovatelé těchto zvířat dodržují stanovené požadavky na jejich chov
a zda osoby zacházející s těmito živočišnými produkty dodržují
stanovené požadavky na jejich výrobu a zacházení s nimi.
(2) Chovatelé a osoby, které zacházejí se živočišnými produkty, jsou
povinni poskytovat orgánům provádějícím veterinární kontrolu v místě
původu nezbytnou součinnost a pomoc, zejména při provádění zdravotních
zkoušek, odběru vzorků a prověřování dokladů.
§ 30
Veterinární kontrola při příchodu na místo určení
(1) Veterinární kontrola při příchodu na místo určení zejména ověřuje
a) namátkovou kontrolou, zda přicházející zvířata a přicházející
živočišné produkty splňují stanovené podmínky pro obchodování, a
nebyly-li tyto podmínky stanoveny, podmínky požadované Českou
republikou ; při namátkové kontrole mohou být odebrány vzorky
b) kontrolou veterinárního osvědčení, popřípadě jiného průvodního
dokladu, zda jsou ve shromažďovacích střediscích a na trzích přijímána
a na jatkách porážena pouze zvířata, jež splňují podmínky uvedené pod
písmenem a),
c) zda jsou přijímány do podniků, závodů nebo jiných zařízení pod
státním veterinárním dozorem pouze živočišné produkty, jejichž označení
a požadované průvodní doklady odpovídají požadavkům uvedeným pod
písmenem a),
d) pokud se tak mělo stát, zda byla zvířata po příchodu na místo určení
z nákazových důvodů umístěna a držena v karanténě.
(2) Zjistí-li orgány provádějící veterinární kontrolu při příchodu na
místo určení
a) přítomnost původců nákazy uvedené v § 10 odst. 2 větě první, nemoci
přenosné ze zvířat na člověka nebo jiného onemocnění anebo jinou možnou
příčinu závažného ohrožení zdraví zvířat nebo lidí, popřípadě, že
živočišné produkty pocházejí z oblasti zamořené rychle se šířící
nákazou, rozhodnou o umístění zvířat v karanténě nebo o jejich poražení
či utracení, anebo o neškodném odstranění živočišných produktů,
b) nesplnění podmínek stanovených pro obchodování, mohou ponechat,
pokud to dovolují veterinární a hygienické okolnosti, na odesilateli,
aby zvolil některé z následujících opatření: umístění zvířat a
živočišných produktů pod státním veterinárním dozorem do odstranění
jejich nesouladu se stanovenými podmínkami, poražení nebo utracení
zvířat nebo neškodné odstranění živočišných produktů, vrácení zvířat
nebo živočišných produktů se souhlasem příslušného orgánu státu původu,
popřípadě i předběžného souhlasu tranzitního státu, anebo použití
živočišných produktů k jiným účelům. Nevyužije-li odesilatel možnosti
volby některého z těchto opatření ve lhůtě určené orgány provádějícími
veterinární kontrolu při příchodu na místo určení, rozhodnou o vhodném
opatření tyto orgány. Jsou-li však důvodem tohoto postupu pochybení
nebo nesrovnalosti ve veterinárním osvědčení, popřípadě v jiném
průvodním dokladu, musí být odesilateli nejprve poskytnuta lhůta k
odstranění těchto nedostatků.
(3) Příjemci zvířat a živočišných produktů v místě určení jsou povinni
a) informovat předem krajskou veterinární správu o příchodu zvířat nebo
živočišných produktů z jiného členského státu, a to v rozsahu nezbytném
z hlediska účelu a způsobu provádění veterinární kontroly při příchodu
na místo určení,
b) kontrolovat před rozdělením nebo obchodním využitím zásilky, zda
jsou zvířata nebo živočišné produkty stanoveným způsobem označeny a
provázeny požadovanými průvodními doklady, a případná pochybení nebo
nesrovnalosti oznámit bez odkladu krajské veterinární správě,
c) vést záznamy o uskutečněných obchodech, uchovávat tyto záznamy,
veterinární osvědčení a jiné průvodní doklady po dobu nejméně 1 roku a
na požádání je předložit úřednímu veterinárnímu lékaři,
d) poskytovat orgánům provádějícím veterinární kontrolu při příchodu na
místo určení nezbytnou součinnost a pomoc, zejména při prověřování
dokladů.
§ 31
(1) Dojde-li na území České republiky k výskytu nákazy uvedené v § 10
odst. 2 větě první, nemoci přenosné ze zvířat na člověka nebo jiného
onemocnění, anebo k jiné možné příčině závažného ohrožení zdraví zvířat
nebo lidí, uvědomí o tom Státní veterinární správa Komisi i členské
státy.
(2) Náklady spojené s opatřeními podle § 30 odst. 2 nese bez nároku na
náhradu od státu odesilatel nebo jeho zástupce.
(3) Prováděcí právní předpis stanoví
a) konkrétní veterinární požadavky na obchodování se zvířaty
jednotlivých druhů a s různými živočišnými produkty,
b) způsob provádění veterinární kontroly v místě původu a veterinární
kontroly při příchodu na místo určení, součinnost a pomoc, kterou jsou
povinni chovatelé a osoby zacházející se živočišnými produkty
poskytovat orgánům provádějícím tyto kontroly,
c) podrobnosti o opatřeních, která činí orgány provádějící veterinární
kontrolu na základě zjištění, že nejsou splněny podmínky stanovené pro
obchodování, jakož i postup v případě, že dojde v souvislosti s těmito
opatřeními ke sporu mezi odesilatelem a orgány provádějícími
veterinární kontrolu při příchodu na místo určení,
d) rozsah a další náležitosti sdělovaných údajů, které orgány
provádějící veterinární kontrolu bezodkladně sdělují prostřednictvím
dálkového přenosu dat,
e) podrobnosti postupu a součinnosti Státní veterinární správy s
příslušnými orgány členského státu původu v případech uvedených v § 30
odst. 2.
§ 31a
(1) Ustanovení § 28 až 31 se s výjimkou přemísťování podle § 4a odst. 2
nepoužijí pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu uvedených v
části A přílohy I předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro
neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu^48). Přemísťování těchto
zvířat z ostatních členských států do České republiky se řídí předpisem
Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat
v zájmovém chovu^48).
(2) Zvířata v zájmovém chovu uvedená v odstavci 1, která jsou mladší
dvanácti týdnů a nejsou očkována proti vzteklině nebo jsou ve věku mezi
dvanácti a šestnácti týdny, jsou očkována proti vzteklině, ale dosud
nesplňují požadavky na platnost uvedené v bodě 2 písm. e) přílohy III
předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní
přesuny zvířat v zájmovém chovu^48), mohou být přemístěna v rámci
neobchodního přesunu z ostatních členských států, jsou-li splněny
podmínky stanovené v čl. 7 předpisu Evropské unie o veterinárních
podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu^48).
(3) Ústřední veterinární správa může na žádost chovatele v souladu s
čl. 32 odst. 1 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro
neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu^48) povolit přemístění
zvířete v zájmovém chovu uvedeného v odstavci 1, které nesplňuje
podmínky stanovené v odstavci 1, a stanovit podmínky tohoto přemístění.
(4) Kontrolu zvířat v zájmovém chovu uvedených v odstavci 1 podle čl.
33 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní
přesuny zvířat v zájmovém chovu^48) provádí formou nediskriminujících
namátkových kontrol krajská veterinární správa. Je-li kontrolou zvířat
zjištěno porušení požadavku stanoveného předpisem Evropské unie o
veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém
chovu^48), rozhodne krajská veterinární správa podle čl. 35 předpisu
Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat
v zájmovém chovu^48).
Oddíl 2
Dovoz a tranzit zvířat, živočišných produktů a ostatního veterinárního
zboží z třetích zemí a jejich vývoz do těchto zemí
Dovoz z třetích zemí
§ 32
(1) Zvířata, živočišné produkty a ostatní veterinární zboží dovážené z
třetích zemí (dále jen "kontrolované zboží") mohou vstoupit na území
České republiky jen přes stanoviště veterinární hraniční kontroly České
republiky (dále jen "pohraniční veterinární stanice") nebo jiného
členského státu. Zvířata musí být přepravována přímo na toto stanoviště
anebo do karanténního střediska a odtud do místa určení uvedeného ve
veterinárním osvědčení, popřípadě v jiném veterinárním dokladu, kterým
je jejich zásilka provázena.
(2) Za kontrolované zboží podle odstavce 1 se považují také směsné
produkty, jimiž se rozumí potraviny určené k lidské spotřebě obsahující
jak zpracované produkty živočišného původu, tak i produkty rostlinného
původu, včetně těch, u nichž je zpracování primárního produktu nedílnou
součástí výroby konečného produktu.
(3) Pohraniční veterinární stanice, která je buď přímo na místě vstupu
na území České republiky anebo v jeho blízkosti, je součástí krajské
veterinární správy, k níž je místně příslušná. Její provoz se řídí
provozním řádem vydaným v dohodě s celními orgány a orgány Policie
České republiky.
(4) Ke každé zásilce kontrolovaného zboží musí být přiložen prvopis
veterinárního osvědčení nebo jiného veterinárního dokladu, anebo jiných
dokladů požadovaných tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie;
prvopisy těchto dokladů se uchovávají na pohraniční veterinární
stanici. Kontrolované zboží je na pohraniční veterinární stanici
podrobeno pohraniční veterinární kontrole, která zjišťuje, zda jsou
splněny stanovené veterinární a hygienické požadavky na dovážené
kontrolované zboží (dále jen "dovozní podmínky"). Provádějí ji úřední
veterinární lékaři krajské veterinární správy, jejíž součástí je
pohraniční veterinární stanice (dále jen "orgány provádějící pohraniční
veterinární kontrolu"), kteří jsou odpovědni za provádění pohraniční
veterinární kontroly; při jejím provádění, jakož i po jejím provedení,
postupují podle tohoto zákona, zvláštních právních předpisů^17x) a
předpisů Evropské unie^17y).
(5) Orgány provádějící pohraniční veterinární kontrolu vydají po
provedení této kontroly osobě, která předkládá kontrolované zboží ke
kontrole stejnopis společného veterinárního vstupního dokladu
(SVVD)^17z) (dále jen "vstupní doklad").
(6) Celní orgány nesmí propustit kontrolované zboží do volného
oběhu^18), nebylo-li celní prohlášení doloženo vstupním dokladem, který
potvrzuje, že byla provedena pohraniční veterinární kontrola s
příznivým výsledkem a že byly uhrazeny náklady spojené s pohraniční
veterinární kontrolou, popřípadě že byla zaplacena i záloha na úhradu
nákladů spojených s opatřeními podle § 34 odst. 2 a § 35 odst. 1.
(7) Dovozce nebo jeho zástupce, popřípadě jiná osoba odpovědná za
náklad je povinen před příjezdem zásilky na území České republiky
a) uvědomit pohraniční veterinární stanici prostřednictvím vstupního
dokladu
1. s předstihem 1 pracovního dne o příchodu dovážených zvířat na tuto
stanici, a to s uvedením jejich počtu a druhu a předpokládané doby
jejich příchodu,
2. předem o příchodu dovážených živočišných produktů a ostatního
veterinárního zboží na tuto stanici, a to s uvedením jejich hmotnosti a
druhu a předpokládané doby jejich příchodu,
b) předložit kontrolované zboží s potřebnými průvodními doklady a
informacemi k provedení pohraniční veterinární kontroly na místě, na
němž má být tato kontrola provedena, a poskytnout orgánům provádějícím
tuto kontrolu na jejich žádost potřebnou součinnost a pomoc,
c) jsou-li předmětem dovozu zvířata nebo živočišné produkty, pro něž
nebyly dosud dovozní podmínky stanoveny (harmonizovány) na úrovni
Evropské unie, požádat předem Ústřední veterinární správu o sdělení
dovozních podmínek, jež jsou uplatňovány na dovoz zvířat nebo
živočišných produktů daného druhu z příslušné třetí země nebo její
části do České republiky a postupovat v souladu se sdělenými
podmínkami.
(8) Orgány provádějící pohraniční veterinární kontrolu neodpovídají za
škodu, ke které došlo nezbytným zdržením dopravního prostředku v
důsledku provádění této kontroly. Při jejím provádění však postupují
tak, aby nebyl provoz dopravce nebo provozovatele poštovních služeb
rušen větší měrou, než je nezbytně nutné.
(9) Zvláštní právní předpisy o dovozu zvířat^18a) a o podmínkách jejich
přepravy^6) zůstávají nedotčeny.
nadpis vypuštěn
§ 33
(1) Pohraniční veterinární kontrola zahrnuje kontrolu dokladů a
totožnosti kontrolovaného zboží a fyzickou kontrolu.
(2) Kontrolou dokladů a totožnosti kontrolovaného zboží se ověřuje
a) původ a následné určení dovážených zvířat a dále, zda údaje uvedené
ve veterinárním osvědčení a ostatních průvodních dokladech potvrzují
splnění dovozních podmínek a zda zásilka nebyla odmítnuta,
b) zda dovážené živočišné produkty a ostatní veterinární zboží
odpovídají údajům uvedeným ve veterinárním osvědčení a v ostatních
průvodních dokladech.
(3) Fyzická kontrola dovážených
a) zvířat zahrnuje jejich klinické a nezbytné laboratorní vyšetření,
jakož i ověření, zda jsou splněny požadavky na jejich ochranu během
přepravy^6). V případě potřeby se v jejím rámci provádí též odběr
vzorků, které mají být vyšetřeny, a to zejména na přítomnost reziduí,
b) živočišných produktů a ostatního veterinárního zboží zahrnuje jejich
smyslové vyšetření, odběr vzorků a laboratorní zkoušky, jimiž se
zjišťuje, zda tyto produkty a ostatní zboží odpovídají dovozním
podmínkám a zda jsou v takovém stavu, aby mohly být použity k účelu
uvedenému ve veterinárním osvědčení, popřípadě v ostatních průvodních
dokladech.
(4) Vznikne-li podezření, že dovozní podmínky nejsou dodrženy, anebo
vzniknou-li pochybnosti o totožnosti nebo stavu kontrolovaného zboží,
provedou orgány provádějící pohraniční veterinární kontrolu jakákoli
další šetření, jež považují za nezbytná v zájmu odpovědného splnění
účelu této kontroly.
(5) Zjistí-li orgány provádějící pohraniční veterinární kontrolu, že
a) kontrolované zboží je nebezpečné pro zdraví zvířat nebo lidí,
1. stanoví odpovídající vhodné opatření k zabránění dalšího působení a
šíření nebezpečí pro zdraví zvířat nebo lidí,
2. uvědomí o zjištěných skutečnostech a přijatých opatřeních a o původu
zboží ostatní pohraniční veterinární stanice a Komisi,
b) v činnosti některého stanoviště veterinární pohraniční kontroly
jiného členského státu se projevují závažné nebo opakované nedostatky,
učiní příslušná opatření s cílem uvědomit Komisi a členské státy o
těchto nedostatcích.
(6) Prováděcí právní předpis stanoví
a) umístění pohraničních veterinárních stanic a podrobnosti týkající se
jejich základního materiálního a personálního zabezpečení,
b) místo a způsob výkonu pohraniční veterinární kontroly, včetně
stanovení postupu v případě kontroly veterinárního zboží určeného k
dovozu přes jinou pohraniční veterinární stanici, nebo určeného pro
jiný členský stát, a opatření, která činí orgány provádějící pohraniční
veterinární kontrolu na základě výsledků této kontroly,
c) podrobnosti o opatřeních, která činí orgány provádějící pohraniční
veterinární kontrolu na základě zjištění, že nejsou splněny dovozní
podmínky,
d) rozsah a další náležitosti sdělovaných údajů, které orgány
provádějící veterinární kontrolu bezodkladně sdělují prostřednictvím
dálkového přenosu dat,
e) rozsah součinnosti, kterou poskytuje dovozce nebo jeho zástupce
orgánům provádějícím pohraniční veterinární kontrolu.
Dovoz zvířat
§ 34
(1) Vstup zvířat dovážených z třetích zemí na území České republiky
nelze povolit, jestliže
a) zvířata, pro něž byly dovozní podmínky stanoveny (harmonizovány) na
úrovni Evropské unie, pocházejí z třetí země nebo její části, která
není uvedena na seznamu třetích zemí a jejich částí, z nichž je možno
zvířata toho druhu dovážet, anebo z třetí země nebo její části, z nichž
je dovoz zvířat toho druhu zakázán,
b) zvířata, pro něž nebyly dosud dovozní podmínky stanoveny
(harmonizovány) na úrovni Evropské unie, nesplňují dovozní podmínky
uplatňované v České republice,
c) zvířata jsou nemocná nákazou nebo nemocí přenosnou ze zvířat na
člověka, podezřelá z nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka,
anebo představují z jiného důvodu nebezpečí pro zdraví lidí nebo
zvířat,
d) zvířata nejsou v dostatečně dobré kondici, která by jim umožňovala
pokračovat v přepravě,
e) veterinární osvědčení nebo jiný průvodní doklad nesplňuje požadavky
stanovené pro doklad, který provází zvířata dovážená z třetích zemí,
f) vyvážející třetí země nesplňuje požadavky stanovené pro třetí země
vyvážející zvířata do členských států.
(2) Vyžadují-li tento zákon nebo předpisy Evropské unie, aby byla
dovážená zvířata umístěna v karanténě nebo izolaci, může tato karanténa
nebo izolace probíhat ve schváleném karanténním středisku třetí země
původu, v karanténním středisku členského státu nebo v hospodářství
určení. Mají-li být dovážená zvířata umístěna v karanténě na základě
výsledku pohraniční veterinární kontroly, určí orgány provádějící
pohraniční veterinární kontrolu se zřetelem k jimi zjištěnému
nebezpečí, zda karanténa proběhne na samotné pohraniční veterinární
stanici nebo v její bezprostřední blízkosti, anebo v hospodářství
určení nebo v karanténním středisku, které se nachází v blízkosti
hospodářství určení.".
(3) Náklady na umístění a držení zvířat v karanténě nebo izolaci, které
probíhají v samotné pohraniční veterinární stanici, nese bez nároku na
náhradu od státu dovozce nebo jeho zástupce, náklady na umístění a
držení zvířat v karanténě nebo izolaci v ostatních případech nese bez
nároku na náhradu od státu příjemce.
(4) Obchodování se zvířaty, která byla dovezena z třetí země, prošla
pohraniční veterinární stanicí a byla propuštěna do volného oběhu, se
řídí pravidly uvedenými v hlavě IV oddílu 1; vyžadují-li to okolnosti,
provádí se veterinární kontrola těchto zvířat při příchodu na místo
určení.
(5) Prováděcí právní předpis stanoví
a) konkrétní požadavky na dovoz zvířat různých druhů ze třetích zemí a
podrobnosti o důvodech, které brání vstupu jednotlivých druhů zvířat
dovážených z třetích zemí na území České republiky,
b) umísťování zvířat dovážených z třetích zemí v karanténě nebo izolaci
a veterinární a technické podmínky pro schválení karanténního
střediska.
nadpis vypuštěn
§ 35
(1) Jestliže pohraniční veterinární kontrola prokáže, že zvířata
dovážená z třetí země nesplňují dovozní podmínky, popřípadě že došlo k
jinému pochybení nebo nesrovnalosti, orgány provádějící pohraniční
veterinární kontrolu po projednání s dovozcem nebo jeho zástupcem
a) určí, že zvířata budou
1. dočasně ustájena, napojena a nakrmena, podle potřeby i ošetřena,
nebo
2. umístěna v karanténě nebo izolaci, a
b) rozhodnou, že zvířata budou
1. odeslána ve stanovené lhůtě zpět, pokud tomu nebrání jejich
zdravotní stav nebo požadavky na jejich pohodu, přičemž současně zruší
platnost veterinárního osvědčení, popřípadě jiného průvodního dokladu,
které provází odmítnutou zásilku, anebo
2. veterinárně vyšetřena a v souladu s výsledky veterinárního vyšetření
poražena pro potřeby výživy lidí, popřípadě utracena.
(2) Dovozce nebo jeho zástupce nese bez nároku na náhradu od státu
náklady spojené s opatřeními podle odstavce 1, a to po odečtení
případného výnosu z prodeje poražením zvířete získaných živočišných
produktů.
Dovoz živočišných produktů
§ 36
(1) Živočišné produkty dovezené z třetích zemí musí splňovat požadavky
uvedené v § 18 odst. 1 a 2 a v předpisech Evropské unie^18b), anebo
poskytovat rovnocenné záruky. Veterinární osvědčení, které je provází,
musí potvrzovat, že živočišné produkty splňují dovozní podmínky včetně
případných zvláštních dovozních podmínek, pokud takové podmínky byly
orgány Evropské unie stanoveny pro příslušnou třetí zemi nebo skupinu
třetích zemí.
(2) Živočišné produkty dovezené z třetích zemí, které vstoupily na
území České republiky, aniž byly předloženy k pohraniční veterinární
kontrole, musí být zabaveny a buď neškodně odstraněny, anebo vráceny.
(3) Jestliže pohraniční veterinární kontrola prokáže, že živočišné
produkty dovážené z třetí země nesplňují dovozní podmínky, popřípadě že
došlo k jinému pochybení nebo nesrovnalosti, orgány provádějící
pohraniční veterinární kontrolu po projednání s dovozcem nebo jeho
zástupcem rozhodnou, že tyto produkty budou
a) odeslány nejdéle do 60 dnů zpět, pokud tomu nebrání výsledek
pohraniční veterinární kontroly nebo veterinární a hygienické
požadavky, a to přes tutéž pohraniční veterinární stanici, a pokud
možno za použití téhož dopravního prostředku. V tomto případě orgány
provádějící pohraniční veterinární kontrolu také zruší platnost
veterinárního osvědčení, popřípadě jiného průvodního dokladu, který
provází odmítnutou zásilku, anebo nelze-li živočišné produkty odeslat
zpět, uplynula-li lhůta 60 dnů nebo dal-li k tomu dovozce nebo jeho
zástupce okamžitý souhlas,
b) neškodně odstraněny.
(4) Do doby zpětného odeslání nebo neškodného odstranění musí být
živočišné produkty pod státním veterinárním dozorem.
(5) Podle odstavce 3 se nepostupuje, jestliže bylo povoleno použití
živočišných produktů k jinému účelu, pokud tím není ohroženo zdraví
lidí nebo zvířat.
(6) Dovozce nebo jeho zástupce nese bez nároku na náhradu od státu
náklady spojené s opatřeními podle odstavců 2 až 4.
§ 37
nadpis vypuštěn
(1) Živočišné produkty dovážené z třetí země a určené pro svobodné
celní pásmo, svobodný celní sklad^19) nebo celní sklad^20) se z
hlediska pohraniční veterinární kontroly považují za zboží určené k
propuštění do volného oběhu na území České republiky nebo jiného
členského státu, pokud nejsou jednoznačně určeny k jinému konečnému
použití. Proto podléhají na pohraniční veterinární stanici pohraniční
veterinární kontrole za účelem ověření, zda splňují dovozní podmínky.
(2) Zpětný dovoz živočišných produktů, které byly odmítnuty třetí zemí,
lze povolit, jestliže tyto produkty
a) jsou provázeny prvopisem veterinárního osvědčení, popřípadě jeho
kopií ověřenou orgánem, který toto osvědčení vydal, spolu s uvedením
důvodu odmítnutí zásilky a záruky, že s těmito produkty nebylo nijak
zacházeno a že byly dodrženy veterinární podmínky stanovené pro jejich
skladování a přepravu, a v případě zaplombovaných kontejnerů
prohlášením dopravce, že s těmito produkty nebylo nijak zacházeno a že
obsah kontejnerů nebyl vyložen,
b) jsou podrobeny kontrole dokladů a totožnosti, a pokud vzniknou
pochybnosti o jejich souladu se stanovenými dovozními podmínkami, též
fyzické kontrole,
c) byly vráceny z pohraniční veterinární stanice přímo podniku, závodu,
popřípadě jinému zařízení původu, a to v zapečetěných vozidlech s
nepropustnými částmi, určenými k přepravě živočišných produktů, nebo v
zapečetěných, nepropustných kontejnerech. Jde-li o tranzit územím
jiného členského státu, je povolení zpětného dovozu podmíněno tím, že
byl tento tranzit předem povolen jménem všech členských států, jejichž
územím bude zásilka procházet, úředním veterinárním lékařem stanoviště
veterinární hraniční kontroly v členském státě, v němž produkty poprvé
vstoupily na území členských států.
(3) Osoby, které dodávají živočišné produkty, určené ke spotřebě
posádkou a cestujícími, přímo na plavidla v mezinárodní námořní
dopravě, musí
a) být pro tento účel schváleny krajskou veterinární správou a
registrovány,
b) mít k dispozici prostory pro ukládání živočišných produktů s
kontrolovanými vchody a východy,
c) zaručit, že neuvolní živočišné produkty, které nesplňují stanovené
podmínky, ke spotřebě na území České republiky nebo jiného členského
státu.
(4) Obchodování se živočišnými produkty, které byly dovezeny z třetí
země, prošly pohraniční veterinární stanicí a byly propuštěny do
volného oběhu, se řídí pravidly uvedenými v hlavě IV oddílu 1;
vyžadují-li to okolnosti, provádí se veterinární kontrola těchto
produktů při příchodu na místo určení.
(5) Prováděcí právní předpis stanoví
a) konkrétní požadavky na dovoz různých živočišných produktů z třetích
zemí, včetně požadavků na dovoz produktů určených pro svobodné celní
pásmo, svobodný celní sklad nebo celní sklad, a na jejich pohraniční
veterinární kontrolu,
b) podrobnosti zpětného dovozu živočišných produktů, které byly
odmítnuty třetí zemí, a přímých dodávek živočišných produktů určených
ke spotřebě posádkou a cestujícími na plavidle v mezinárodní námořní
dopravě.
§ 38
Tranzit zvířat a živočišných produktů z třetích zemí
(1) Pro tranzit kontrolovaného zboží z jedné třetí země do jiné třetí
země (dále jen "tranzit") územím České republiky platí ustanovení §32,
33, 35 a 36 přiměřeně.
(2) Tranzit zvířat lze povolit za předpokladu, že
a) tato zvířata pocházejí ze země, jejímž zvířatům nebyl zakázán vstup
na území České republiky, a že splňují podle výsledků pohraniční
veterinární kontroly dovozní podmínky, popřípadě podmínky přinejmenším
rovnocenné, anebo že tranzit těchto zvířat byl již povolen úředním
veterinárním lékařem stanoviště veterinární hraniční kontroly jiného
členského státu, na jehož území byla zvířata předložena k pohraniční
veterinární kontrole dříve,
b) je v souladu s tamními právními předpisy předložen doklad o závazku
první z třetích zemí, kam jsou zvířata zasílána po tranzitu územím
České republiky, že tato zvířata za žádných okolností neodmítne a
neodešle zpět, jakož i že budou dodrženy požadavky na jejich ochranu
během přepravy,
c) zvířata jsou přepravována způsobem a za podmínek, jež odpovídají
veterinárním požadavkům na jejich přepravu, a že v průběhu přepravy
jsou prováděny, pokud jde o zacházení s těmito zvířaty, pouze činnosti,
které se provádějí v místě vstupu nebo opuštění území České republiky,
a činnosti nutné k zajištění pohody zvířat,
d) informace o tom, že tato zvířata prošla pohraniční veterinární
stanicí, je prostřednictvím dálkového přenosu dat předána příslušným
orgánům tranzitem dotčených států a stanovišti veterinární hraniční
kontroly, jímž tato zvířata opouštějí území členských států.
(3) Tranzit živočišných produktů lze povolit za předpokladu, že
a) tyto produkty pocházejí z třetí země, jejímž produktům nebyl zakázán
vstup na území České republiky, a že splňují podle výsledků pohraniční
veterinární kontroly dovozní podmínky, anebo že tranzit těchto produktů
byl již povolen úředním veterinárním lékařem stanoviště veterinární
hraniční kontroly jiného členského státu, na jehož území byly tyto
produkty předloženy k pohraniční veterinární kontrole dříve,
b) osoba odpovědná za zásilku těchto produktů se zaváže, že ji znovu
převezme, pokud bude odmítnuta, a že s těmito produkty naloží v souladu
s § 36 a uhradí poplatky za provedení pohraniční veterinární kontroly.
(4) Prováděcí právní předpis stanoví veterinární a hygienické požadavky
na povolování tranzitu různých druhů kontrolovaného zboží a způsob
provádění pohraniční veterinární kontroly tohoto zboží.
§ 38a
(1) Ustanovení § 32 až 38 se nepoužijí na živočišné produkty uvedené v
předpisu Evropské unie o dovozu zásilek produktů živočišného původu pro
osobní spotřebu do Společenství^21). Dovoz zásilek těchto produktů se
řídí předpisem Evropské unie o dovozu zásilek produktů živočišného
původu pro osobní spotřebu do Společenství^21).
(2) Kontrolu živočišných produktů uvedených v odstavci 1 podle čl. 5 a
6 předpisu Evropské unie o dovozu zásilek produktů živočišného původu
pro osobní spotřebu do Společenství^21) provádějí v rámci celní
kontroly celní úřady při kontrole cestujících a jejich osobních
zavazadel a při kontrole dovážených zásilek u provozovatelů poštovních
služeb a provozovatelů kurýrních služeb. Zjistí-li celní úřad při
kontrole v místě vstupu, že zásilka živočišných produktů nesplňuje
podmínky stanovené předpisem Evropské unie o dovozu zásilek produktů
živočišného původu pro osobní spotřebu do Společenství^21), zabaví
zásilku a vystaví doklad o jejím zabavení.
(3) Celní úřad kontroluje, zda provozovatelé všech míst vstupu na území
České republiky splnili povinnosti uvedené v čl. 3 a 4 předpisu
Evropské unie o dovozu zásilek produktů živočišného původu pro osobní
spotřebu do Společenství^21).
(4) Ustanovení § 32 až 38 se nepoužijí na zvířata uvedená v příloze I
předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní
přesuny zvířat v zájmovém chovu^48). Dovoz těchto zvířat se řídí
předpisem Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní
přesuny zvířat v zájmovém chovu^48).
(5) Kontrolu zvířat uvedených v odstavci 4 podle ustanovení čl. 34
předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní
přesuny zvířat v zájmovém chovu^48) v místě vstupu na území České
republiky provádějí v rámci celní kontroly celní úřady při kontrole
cestujících a jejich osobních zavazadel. Je-li kontrolou zvířat
zjištěno porušení požadavku stanoveného předpisem Evropské unie o
veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém
chovu^48), informuje celní úřad krajskou veterinární správu. Krajská
veterinární správa rozhodne o zásilce podle čl. 35 předpisu Evropské
unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v
zájmovém chovu^48).
(6) Celní úřady při kontrolách podle odstavce 5 vedou záznamy o
celkovém počtu provedených kontrol a o případech nesplnění podmínek
zjištěných těmito kontrolami podle čl. 34 odst. 4 písm. b) a
zaznamenávají údaje podle čl. 34 odst. 4 písm. c) předpisu Evropské
unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v
zájmovém chovu^48).
(7) Zvířata v zájmovém chovu uvedená v části A přílohy I předpisu
Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat
v zájmovém chovu^48), která jsou mladší dvanácti týdnů a nejsou
očkována proti vzteklině nebo jsou ve věku mezi dvanácti a šestnácti
týdny, jsou očkována proti vzteklině, ale dosud nesplňují požadavky na
platnost uvedené v bodě 2 písm. e) přílohy III předpisu Evropské unie o
veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém
chovu^48), mohou být dovezena v rámci neobchodního přesunu z třetí země
do České republiky, jsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 11
předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní
přesuny zvířat v zájmovém chovu^48).
(8) Ústřední veterinární správa může na žádost chovatele v souladu s
čl. 32 odst. 1 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro
neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu^48) povolit dovoz zvířete v
zájmovém chovu uvedeného v části A přílohy I předpisu Evropské unie o
veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém
chovu^48), které nesplňuje podmínky stanovené v čl. 10 předpisu
Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat
v zájmovém chovu^48) a stanovit podmínky tohoto dovozu.
§ 38b
Vývoz zvířat a živočišných produktů do třetích zemí
(1) K vývozu kontrolovaného zboží do třetích zemí se vyžaduje
veterinární osvědčení. K žádosti vývozce o jeho vydání musí být
předložen doklad o veterinárních podmínkách, jejichž splnění požaduje
dovážející, popřípadě tranzitní stát, a to v ověřeném překladu.
(2) Odmítne-li třetí země přijetí zásilky a dojde-li k jejímu vrácení,
nese vývozce bez nároku na náhradu od státu náklady spojené s tímto
opatřením.
(3) Pokud třetí země určení vyžaduje veterinární osvědčení vytištěná na
ceninovém papíře s ochrannými znaky, uhradí vývozce náklady spojené s
jeho vytištěním. O náhradě nákladů spojených s vytištěním veterinárního
osvědčení k vývozu rozhodne krajská veterinární správa. Tato náhrada je
příjmem státního rozpočtu, vybírá ji krajská veterinární správa, která
ji uložila. Výši paušální částky nákladů spojených s vytištěním
veterinárního osvědčení k vývozu stanoví prováděcí právní předpis.
(4) Pokud třetí země určení vyžaduje ověření veterinárního osvědčení k
vývozu ústřední kompetentní autoritou, provede jej Ústřední veterinární
správa.
(5) Prováděcí právní předpis stanoví postup v případě odmítnutí a
vrácení zásilky třetí zemí, jakož i lhůtu, v níž lze požádat o vydání
veterinárního osvědčení k vývozu, dobu platnosti tohoto osvědčení, jak
a na základě čeho se toto osvědčení vydává.
§ 38c
(1) K přepravě kontrolovaného zboží při dovozu, vývozu a tranzitu mohou
být použity jen takové dopravní prostředky, zařízení a obaly, které
odpovídají veterinárním požadavkům stanoveným pro vnitrostátní přepravu
zboží téhož druhu.
(2) Napájení a krmení zvířat v pohraniční veterinární stanici,
popřípadě na jiných místech v průběhu přepravy musí být provedeno tak,
aby přepravovaná zvířata nebyla v přímém ani nepřímém styku s
tuzemskými zvířaty.
(3) Přepravu kontrolovaného zboží v tuzemsku provede dopravce co
nejrychleji, a pokud možno bez překládky. Dovezená jatečná zvířata musí
být přepravena přímo na jatky a bez prodlení poražena.
(4) Má-li doba přepravy vyvážených zvířat přesáhnout 8 hodin, vypracuje
dopravce v dohodě s odesilatelem plán cesty.
(5) Prováděcí právní předpis stanoví, do jaké doby po příchodu na jatky
musí být poražena dovezená jatečná zvířata jednotlivých druhů.
§ 38d
Není-li stanoveno jinak, nepodléhá pohraniční veterinární kontrole
zboží, které je podle zvláštního právního předpisu^23) osvobozeno od
kontroly prováděné celními orgány.
HLAVA V
VETERINÁRNÍ ASANACE
§ 39
(1) Veterinárními asanačními činnostmi jsou
a) shromažďování (sběr), přeprava (svoz), neškodné odstraňování a další
zpracovávání vedlejších živočišných produktů,
b) dezinfekce, deratizace, dezinsekce, popřípadě i dezodorizace,
c) odchyt toulavých a opuštěných zvířat^23a) a jejich umísťování do
karantény nebo izolace.
(2) Veterinární asanační činnosti uvedené v odstavci 1 lze vykonávat
jen na základě povolení Státní veterinární správy.
(3) Vedlejší živočišné produkty, které nejsou vhodné ke krmení zvířat
nebo k dalšímu zpracování, musí být bez průtahů neškodně odstraněny
zahrabáním na určeném místě nebo spálením, popřípadě neškodně
odstraněny jiným, tímto zákonem a předpisy Evropské unie^9b) stanoveným
způsobem.
(4) K dezinfekci, deratizaci, dezinsekci a dezodorizaci podle tohoto
zákona lze používat jen registrované přípravky a postupy nebo
přípravky, jejichž uvedení do oběhu bylo povoleno^5).
(5) Prováděcí právní předpis stanoví se zřetelem na povahu nákazy a
nebezpečí jejího šíření, které přípravky a postupy se použijí při
provádění ochranných a zdolávacích opatření.
§ 39a
(1) Zásady klasifikace vedlejších živočišných produktů, veterinární a
hygienická pravidla pro shromažďování (sběr), přepravu (svoz),
označování, skladování, neškodné odstraňování, použití a další
zpracovávání vedlejších živočišných produktů jednotlivých kategorií,
stejně jako pro uvádění těchto produktů a výrobků z nich do oběhu, pro
obchodování s nimi a pro jejich dovoz, tranzit a vývoz, stanoví
předpisy Evropské unie^9b).
(2) Jestliže předpisy Evropské unie^9b) vyžadují, aby byly vedlejší
živočišné produkty neškodně odstraněny nebo dále zpracovány, musí se
tak stát, není-li stanoveno jinak, v podniku, závodě, popřípadě jiném
zařízení, který byl pro neškodné odstraňování a další zpracovávání
vedlejších živočišných produktů příslušné kategorie schválen Státní
veterinární správou a registrován pod přiděleným veterinárním
schvalovacím číslem. Podmínky schválení a pozastavení, popřípadě
odejmutí schválení jsou stanoveny předpisy Evropské unie^9b).
(3) Provozovatelé schválených podniků, závodů, popřípadě jiných
zařízení, uvedených v odstavci 2, postupují při neškodném odstraňování
a dalším zpracovávání vedlejších živočišných produktů a při vlastní
kontrole hygienických podmínek této činnosti podle tohoto zákona a
předpisů Evropské unie^9b).
(4) Úřední veterinární lékaři ve schválených podnicích, závodech,
popřípadě jiných zařízeních, uvedených v odstavci 2, postupují při
výkonu státního veterinárního dozoru podle tohoto zákona a předpisů
Evropské unie^9b).
§ 40
(1) Chovatelé a osoby zacházející se živočišnými produkty jsou povinni
zajistit neškodné odstranění vedlejších živočišných produktů, které
vzniknou v souvislosti s jejich činností nebo v jejich zařízení; to
platí přiměřeně také pro provozovatele letišť, přístavů a jiných míst
vstupu do České republiky, jde-li o dovážené živočišné produkty,
popřípadě jiné veterinární zboží, zabavené v souladu s předpisy
Evropské unie^21) a určené k neškodnému odstranění, nebo o kuchyňské
odpady z dopravních prostředků v mezinárodní přepravě. Není-li
stanoveno jinak, jsou povinni
a) hlásit neprodleně výskyt vedlejších živočišných produktů osobě,
která provádí jejich shromažďování (sběr) a přepravu (svoz). Ohlašovací
povinnost nemá chovatel nebo osoba zacházející se živočišnými produkty,
pokud se s osobou, jíž byl povolen výkon veterinární asanační činnosti,
dohodla na pravidelném (turnusovém) svozu vedlejších živočišných
produktů,
b) třídit, označovat, bezpečně ukládat a podle potřeby ošetřovat
vedlejší živočišné produkty do doby přepravy k neškodnému odstranění na
místech, s nimiž vyslovila souhlas krajská veterinární správa, a to
tak, aby nedocházelo k jejich zcizení, k ohrožení zdraví lidí a zvířat
nebo k poškození životního prostředí,
c) uchovávat obchodní a jiné doklady, týkající se vedlejších
živočišných produktů předaných k přepravě, po dobu nejméně 2 let, a
jde-li o kadávery zvířat individuálně označovaných podle zvláštních
právních předpisů^9d), zabezpečit, aby tyto kadávery byly předávány k
přepravě včetně identifikačních prostředků,
d) předávat vedlejší živočišné produkty osobě, která provádí jejich
shromažďování (sběr) a přepravu (svoz), poskytovat jí k tomu nezbytnou
součinnost a pomoc, zejména při přibližování kadáverů na místa
přístupná dopravním prostředkům a při jejich nakládání, a platit jí za
přepravu a neškodné odstraňování a další zpracovávání vedlejších
živočišných produktů sjednanou cenu.
(2) Chovatelé a osoby zacházející se živočišnými produkty, u nichž se
obvykle vyskytují vedlejší živočišné produkty, jsou dále povinni
a) zřizovat nepropustné, dobře čistitelné, dezinfikovatelné a
uzavíratelné kafilerní boxy pro krátkodobé ukládání vedlejších
živočišných produktů, čistit a dezinfikovat je po každém vyprázdnění,
b) vhodně umísťovat kafilerní boxy jak z hlediska jejich oddělení od
ostatních provozních prostorů, tak i z hlediska nakládání a přepravy
vedlejších živočišných produktů.
(3) Není-li znám chovatel, má ohlašovací povinnost podle odstavce 1
písm. a) ten, komu náleží nebo kdo spravuje místo nálezu kadáveru. V
tomto případě hradí náklady neškodného odstranění kadáveru obec.
(4) Nerozhodla-li Státní veterinární správa z nákazových důvodů jinak,
může chovatel sám na vlastním pozemku neškodně odstranit kadáver
zvířete v zájmovém chovu, pokud tento kadáver nepochází ze zvířete
náležejícího mezi přežvýkavce nebo prasata, anebo ze zvířete nemocného
nebezpečnou nákazou nebo podezřelého z této nákazy. Neškodným
odstraněním se v tomto případě rozumí zahrabání na místě vhodném z
hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat a ochrany životního prostředí, a
to do hloubky nejméně 80 cm s použitím dezinfekčních prostředků.
Kadáver koně v zájmovém chovu může chovatel neškodně odstranit sám na
vlastním pozemku jen se souhlasem krajské veterinární správy a za
podmínek jí stanovených; chovatel je dále povinen místo zahrabání
kadáveru koně označit způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem
a toto označení zachovávat po dobu 10 let.
(5) Podnikatel, který zachází se živočišnými produkty, může se
souhlasem krajské veterinární správy a za podmínek stanovených předpisy
Evropské unie^9b) zpracovávat ve vlastním zařízení vedlejší živočišné
produkty, které vznikly v souvislosti s jeho činností.
§ 41
(1) Osoba, jíž byl povolen výkon veterinární asanační činnosti, je
povinna vykonávat ji tak, aby nedocházelo k ohrožení zdraví lidí a
zvířat, k týrání zvířat nebo k poškození životního prostředí. Osoba,
jejímž předmětem činnosti je shromažďování, přeprava, neškodné
odstraňování a další zpracovávání vedlejších živočišných produktů (dále
jen "asanační podnik"), je povinna dále
a) zajistit nepřetržitý příjem hlášení o výskytu vedlejších živočišných
produktů a svážet je do 24 hodin poté, kdy byla o jejich výskytu
uvědoměna, v případech veřejného zájmu neprodleně,
b) svážet a neškodně odstraňovat nebo dále zpracovávat veškeré vedlejší
živočišné produkty z určeného územního obvodu (svozové oblasti) vždy,
pokud tyto produkty nebyly v souladu s tímto zákonem a předpisy
Evropské unie^9b) neškodně odstraněny nebo dále zpracovány jinak, a
požadovat za to úhradu ve výši ceny sjednané podle zvláštního právního
předpisu^24),
c) postupovat při zdolávání nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze
zvířat na člověka a jejich následků v souladu s nařízenými ochrannými a
zdolávacími opatřeními,
d) vypracovat provozní řád a předložit jej před zahájením činnosti
krajské veterinární správě ke schválení,
e) dodržovat veterinární a hygienické požadavky na neškodné
odstraňování a další zpracovávání vedlejších živočišných produktů
stanovené tímto zákonem a předpisy Evropské unie^9b), jakož i postupy
založené na analýze rizika a kritických kontrolních bodech (HACCP),
f) provádět vlastní kontroly dodržování veterinárních a hygienických
požadavků na neškodné odstraňování a další zpracovávání vedlejších
živočišných produktů stanovených tímto zákonem a předpisy Evropské
unie^9b), vést záznamy o výsledcích těchto kontrol, uchovávat je po
dobu nejméně 2 let a předkládat je na požádání úřednímu veterinárnímu
lékaři,
g) vytvořit podmínky včetně bezplatného poskytnutí vhodného prostoru k
provádění patologicko-anatomických pitev kadáverů (dále jen
"veterinární prosektorská činnost") krajskou veterinární správou,
h) jde-li o kadávery zvířat individuálně označených podle zvláštního
právního předpisu^9d), nesnímat, popřípadě neodstraňovat identifikační
prostředky dříve, než dojde k vlastnímu neškodnému odstraňování nebo
dalšímu zpracovávání těchto kadáverů.
2) Vedlejší živočišné produkty převzaté asanačním podnikem k neškodnému
odstranění nebo k dalšímu zpracování nesmí již opustit prostory tohoto
podniku bez souhlasu krajské veterinární správy, nejde-li o jejich
přemístění do jiného asanačního podniku.
(3) Místo určené pro neškodné odstraňování vedlejších živočišných
produktů zahrabáním (dále jen "zahraboviště"), zařízení určené pro
neškodné odstraňování a další zpracovávání vedlejších živočišných
produktů nebo místo určené pro ukládání nebo spalování kadáverů zvířat
v zájmovém chovu se zřizují po vyjádření krajského úřadu, obecního
úřadu nebo újezdního úřadu a krajské veterinární správy na místě,
a) které je dostatečně vzdáleno od míst, na nichž jsou chována
hospodářská zvířata,
b) kde touto činností nebude narušováno životní prostředí.
(4) Zařízení určené pro neškodné odstraňování a další zpracovávání
vedlejších živočišných produktů musí být vybaveno a udržováno tak, aby
umožňovalo bezpečnou práci a bezpečné zneškodňování a zpracovávání
těchto produktů, popřípadě uvádění do oběhu takových výrobků, které
neobsahují nepřípustné množství škodlivých látek ani patogenních
mikroorganismů. V tomto zařízení nesmí být vyráběny výrobky určené k
výživě lidí.
(5) Prováděcí právní předpis může stanovit, vyžadují-li to právní akty
Evropské unie,
a) podrobnější veterinární a hygienické požadavky na označování,
shromažďování (sběr), přepravu (svoz), neškodné odstraňování a další
zpracovávání vedlejších živočišných produktů, na uspořádání a vybavení
podniku, závodu, popřípadě jiného zařízení určeného pro neškodné
odstraňování a další zpracovávání vedlejších živočišných produktů, na
zahraboviště a na zařízení (místa) určená pro ukládání nebo spalování
kadáverů zvířat v zájmovém chovu, pokud tyto požadavky nejsou stanoveny
předpisy Evropské unie,
b) podrobnosti týkající se provádění vlastní kontroly hygienických
podmínek neškodného odstraňování a dalšího zpracovávání vedlejších
živočišných produktů provozovateli podniků, závodů, popřípadě jiných
zařízení, uvedených v § 39a odst. 2.
§ 42
(1) Osoba, jíž byl povolen výkon činnosti uvedené v § 39 odst. 1 písm.
c), provádí
a) v rámci ochranných a zdolávacích opatření odchyt toulavých a
opuštěných psů a koček, popřípadě i jiných, na nebezpečnou nákazu
vnímavých zvířat v místě a době nařízení zákazu volného pohybu zvířat,
b) na žádost obce, v případě hlavního města Prahy na žádost městské
části hlavního města Prahy, Policie České republiky nebo obecní policie
a v součinnosti s nimi odchyt toulavých a opuštěných psů a koček,
popřípadě i jiných zvířat, a jejich umístění v karanténě nebo izolaci,
je-li jejich odchyt v zájmu ochrany zdraví lidí a zvířat, popřípadě v
jiném veřejném zájmu.
(2) Odchyt toulavých a opuštěných psů a koček, popřípadě i jiných
zvířat podle odstavce 1, jakož i sběr a neškodné odstraňování kadáverů
zvířat v zájmovém chovu, může provádět fyzická osoba, která absolvovala
specializovanou odbornou průpravu se zaměřením na tuto činnost
organizovanou vysokou školou s veterinárním studijním programem,
složila závěrečnou zkoušku a získala tak osvědčení o způsobilosti k
této činnosti. Pečovat o toulavá a opuštěná zvířata v útulcích pro
zvířata mohou pouze osoby, které mají uvedené osvědčení.
(3) Osoba uvedená v odstavci 1 nebo 2 odchycené zvíře
a) vydá chovateli, který je povinen držet toto zvíře podle pokynů
krajské veterinární správy po nezbytně nutnou dobu v karanténě,
b) utratí, rozhodne-li tak krajská veterinární správa z nákazových nebo
diagnostických důvodů, vyžaduje-li to povaha nebezpečné nákazy a
okolnosti případu; náklady na utracení^6) zvířete hradí stát.
(4) Náklady na odchyt zvířete a dočasnou péči o ně je chovatel
odchyceného zvířete povinen nahradit osobě, která tyto náklady
vynaložila.
(5) Není-li znám chovatel, jemuž by mělo být odchycené zvíře vráceno
podle odstavce 3 písm. a), anebo nelze-li je vrátit chovateli z jiného
důvodu, osoba uvedená v odstavci 1 nebo 2 odchycené zvíře
a) nabídne občanskému sdružení, jež se podílí na plnění úkolů ochrany
zvířat, anebo
b) umístí v útulku pro zvířata.
Chovatel je povinen uhradit náklady vynaložené na péči o odchycené
zvíře v útulku pro zvířata.
(6) Prováděcí právní předpis stanoví organizaci, obsah a podmínky
odborného kurzu pro odchyt toulavých a opuštěných zvířat a zacházení s
nimi včetně péče o ně v útulcích pro zvířata, a pro sběr a neškodné
odstraňování kadáverů zvířat v zájmovém chovu, jakož i organizaci a
obsah závěrečné zkoušky.
HLAVA VI
STÁTNÍ SPRÁVA VE VĚCECH VETERINÁRNÍ PÉČE
§ 43
Orgány státní správy ve věcech veterinární péče
Státní správu ve věcech veterinární péče vykonávají
a) ministerstvo,
b) Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra,
c) obce,
d) orgány veterinární správy.
§ 44
(1) Ministerstvo
a) stanoví hlavní směry rozvoje a úkoly veterinární péče a kontroluje
jejich plnění,
b) řídí výkon státní správy ve věcech veterinární péče a rozhoduje o
opravných prostředcích proti rozhodnutím Ústřední veterinární správy,
může vyhlásit některou územní oblast za region ovlivněný zvláštními
zeměpisnými omezeními,
c) schvaluje programy ozdravování zvířat a zásady pro vypracování
pohotovostních plánů a zveřejňuje je ve Věstníku Ministerstva
zemědělství a na svých internetových stránkách,
d) na základě nákazové situace a jejího předpokládaného vývoje a se
zřetelem na zvláštní veterinární záruky požadované v souvislosti s
mezinárodním obchodem se zvířaty a jejich produkty stanoví, které
programy ozdravování zvířat, úkony související s kontrolou dědičnosti
zdraví, úkony související s kontrolou pohody zvířat, povinné
preventivní a diagnostické úkony k předcházení vzniku a šíření nákaz a
nemocí přenosných ze zvířat na člověka, jakož i k jejich zdolávání, se
provádějí v příslušném kalendářním roce a to včetně podmínek a lhůt k
jejich provedení, zveřejňuje jejich seznam ve Věstníku Ministerstva
zemědělství a na svých internetových stránkách, a určuje, které z nich
a v jakém rozsahu se hradí z prostředků státního rozpočtu. Mezi
nákazami, jichž se tyto úkony týkají, jsou vždy tuberkulóza, brucelóza
a enzootická leukóza skotu, jakož i brucelóza a Aujeszkyho choroba
prasat,
e) koordinuje činnost ústředních orgánů státní správy při plnění úkolů
souvisejících s předcházením vzniku a šíření nebezpečných nákaz a
jejich zdoláváním,
f) může měnit nebo ukončit mimořádná veterinární opatření vyhlášená
Ústřední veterinární správou, která trvají déle než 15 dnů,
g) rozhoduje o náhradě nákladů a ztrát vzniklých v souvislosti s
nebezpečnými nákazami.
(2) Ministerstvo zřizuje státní veterinární ústavy a ústav pro
vědeckovýzkumnou činnost v oboru veterinárního lékařství a na návrh
Státní veterinární správy schvaluje národní referenční laboratoře;
seznam národních referenčních laboratoří se zveřejňuje ve Věstníku
Ministerstva zemědělství.
(3) Ministr zemědělství zřizuje v dohodě s ústředními orgány státní
správy, jimž přísluší některé úkoly související s předcházením vzniku a
šíření nebezpečných nákaz a jejich zdoláváním, Ústřední nákazovou
komisi jako svůj trvalý poradní orgán.
§ 45
(1) Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra v oboru své působnosti
a) organizuje provádění mimořádných veterinárních opatření nařízených
jinými orgány, popřípadě činí v dohodě s těmito orgány vlastní
mimořádná veterinární opatření,
b) provádí ve spolupráci se Státní veterinární správou povinné
preventivní, diagnostické a léčebné úkony k předcházení vzniku a šíření
nebezpečných nákaz a k jejich zdolávání, jakož i jiné odborné
veterinární úkony, potřebné k veterinární kontrole zdraví a dědičnosti
zdraví,
c) vykonává státní veterinární dozor a činí opatření k odstranění
zjištěných nedostatků, a to Ministerstvo obrany v objektech důležitých
pro obranu státu^24a) a Ministerstvo vnitra v zařízeních, která
spravuje v souvislosti s plněním svých úkolů,
d) poskytuje Státní veterinární správě informace důležité z hlediska
předcházení vzniku a šíření nebezpečných nákaz a péče o zdravotní
nezávadnost živočišných produktů.
(2) Veterinární lékaři Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra,
popřípadě jimi zřízených organizačních složek státu, kteří byli
pověřeni touto činností,
a) vystavují pasy psů používaných těmito ministerstvy k plnění jejich
úkolů, pokud jsou tito psi přemísťováni mezi členskými státy k
neobchodním účelům, a odebírají jim vzorky k provedení sérologického
testu prokazujícího titr protilátek proti vzteklině a
b) provádějí kontroly psů používaných těmito ministerstvy k plnění
jejich úkolů při vstupu těchto psů ze třetích zemí v místech vstupu
podle čl. 10 odst. 2 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách
pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu^48) určených
Ministerstvem obrany nebo Ministerstvem vnitra.
(3) Veterinární lékaři Ministerstva obrany vydávají zdravotní potvrzení
pro zvířata chovaná v objektech důležitých pro obranu státu.
§ 46
Obec
a) schvaluje místa, na nichž lze konat trhy určené k prodeji zvířat a
živočišných produktů (tržnice a tržiště) a po určení veterinárních
podmínek místa, na nichž lze konat svody zvířat, a povoluje konání
těchto trhů a svodů. Na území hlavního města Prahy schvalují tato místa
a povolují konání těchto trhů a svodů městské části hlavního města
Prahy,
b) vydává na návrh krajské veterinární správy nařízení obce^25) o
nařízení mimořádných veterinárních opatření, ukončuje mimořádná
veterinární opatření a dozírá na jejich plnění. To však neplatí pro
hlavní město Prahu, v němž vyhlašuje a ukončuje mimořádná veterinární
opatření vždy Městská veterinární správa v Praze,
c) sama nebo ve spolupráci s jinou obcí nebo jinou osobou může zřídit a
provozovat útulek pro zvířata odchycená podle § 42 odst. 1,
d) hradí náklady spojené s odchytem a karanténováním odchyceného
zvířete podle § 42, není-li jeho chovatel znám,
e) podílí se na svém území, které zasahuje do ochranného pásma, pásma
dozoru, popřípadě dalšího pásma s omezením, na zabezpečování
mimořádných veterinárních opatření nařízených Státní veterinární
správou, a to způsobem a v rozsahu stanovenými těmito opatřeními; na
území hlavního města Prahy se na zabezpečování uvedených opatření
podílejí městské části hlavního města Prahy. Pro náhradu nákladů a
ztrát vzniklých obci a v případě hlavního města Prahy městské části v
souvislosti se zabezpečováním mimořádných veterinárních opatření platí
obdobně § 67 odst. 2, § 68 odst. 1 a § 70 odst. 1 a 2.
§ 47
Orgány veterinární správy
(1) Státní veterinární správa je orgánem veterinární správy a správním
úřadem s celostátní působností podřízeným Ministerstvu zemědělství
(dále jen „ministerstvo“).
(2) Státní veterinární správa je organizační složkou státu a účetní
jednotkou. Jejím sídlem je Praha.
(3) Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (dále
jen „Ústav“) je orgánem veterinární správy pro oblast veterinárních
přípravků a veterinárních technických prostředků, organizační složkou
státu a účetní jednotkou.
(4) Státní veterinární správa je tvořena Ústřední veterinární správou,
krajskými veterinárními správami, které vykonávají svou působnost ve
věcech veterinární péče na území, které je shodné s územím krajů podle
jiného zákona^7a), a Městskou veterinární správou v Praze, která
vykonává působnost krajské veterinární správy na území hlavního města
Prahy.
(5) V čele Státní veterinární správy je ústřední ředitel, který řídí
Ústřední veterinární správu; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí
zákonem o státní službě. Výběr, jmenování a odvolání ředitele krajské
veterinární správy se řídí zákonem o státní službě.
(6) Ústřední ředitel jmenuje a odvolává se souhlasem ministra
zemědělství ředitele státních veterinárních ústavů.
(7) Svou působnost vykonává Státní veterinární správa Ústřední
veterinární správou a krajskými veterinárními správami. Jako orgán
prvého stupně rozhoduje ve správním řízení krajská veterinární správa
podle své územní působnosti, o odvolání proti rozhodnutí krajské
veterinární správy rozhoduje Ústřední veterinární správa, s výjimkou §
48 odst. 1 písm. f), g), l) a p), ve kterých rozhoduje jako orgán
prvého stupně Ústřední veterinární správa.
§ 48
nadpis vypuštěn
(1) Ústřední veterinární správa
a) zpracovává koncepce ochrany zdraví zvířat a péče o zdravotní
nezávadnost živočišných produktů, víceleté plány kontrol s cílem
pravidelně ověřovat dodržování právních předpisů, které se týkají
zdraví a pohody zvířat a zdravotní nezávadnosti živočišných produktů a
krmiv, plány sledování některých látek a jejich reziduí a zabezpečuje
realizaci těchto koncepcí a plánů,
b) předkládá ministerstvu ke schválení návrhy programů ozdravování
zvířat, včetně návrhů na jejich financování, a zabezpečuje jejich
plnění, návrhy zásad pro vypracování pohotovostních plánů, jakož i, v
případě hospodářských zvířat po projednání s Agrární komorou, návrhy na
stanovení dalších povinných preventivních a diagnostických úkonů k
předcházení vzniku a šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na
člověka a k jejich zdolávání, které nejsou uvedeny v § 44 odst. 1 písm.
d) větě druhé. Při vzniku mimořádné situace organizuje činnost
krizového centra tlumení nákaz^25b),
c) vypracovává a aktualizuje celostátní pohotovostní plány, koordinuje
provádění povinných preventivních a diagnostických úkonů k předcházení
vzniku a šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a k
jejich zdolávání, rozhoduje o nařízení, změně a ukončení mimořádných
veterinárních opatření a dozírá na jejich plnění, přiznává, pozastavuje
a obnovuje stádům, hospodářstvím a oblastem status prosté nákazy, vede
jejich seznam a navrhuje orgánům Evropské unie, aby byl České republice
přiznán status území prostého nákazy,
d) řídí krajské veterinární správy, rozhoduje o opravných prostředcích
proti jejich rozhodnutím a proti rozhodnutím Ústavu,
e) řídí státní veterinární ústavy a Ústav a koordinuje jejich odbornou
činnost, navrhuje ministerstvu schválení národních referenčních
laboratoří a schvaluje referenční laboratoře, usměrňuje a koordinuje
jejich činnost,
f) vykonává státní veterinární dozor a vydává závazné pokyny k
odstranění zjištěných nedostatků, provádí úřední kontroly a audity a na
základě jejich výsledků přijímá vhodná opatření, povoluje v souladu s
předpisy Evropské unie zmírňující výjimky z veterinárních a
hygienických požadavků stanovených na zdraví zvířat a jejich pohodu, na
živočišné produkty, jakož i na konstrukci, uspořádání a vybavení
podniků, závodů a jiných zařízení, v nichž se zachází se živočišnými
produkty, a na vedlejší živočišné produkty, mají-li tyto výjimky
celostátní povahu nebo se týkají území více krajů,
g) vydává závazné posudky v případech, v nichž si jejich vydávání
vyhradí, dává z hlediska zdravotní nezávadnosti souhlas k biologickému
zkoušení dosud nepoužívaných krmiv, jejich výrobě, dovozu a uvádění do
oběhu, určuje případy, ve kterých je třeba provést hodnocení specifické
účinnosti biocidních přípravků proti stanoveným původcům nákaz,
h) provádí kontroly podle zákona o Státním zemědělském intervenčním
fondu pro potřeby tohoto fondu,
i) prověřuje, zda pohraniční veterinární stanice splňuje požadavky na
umístění, materiální a personální vybavení stanoviště veterinární
hraniční kontroly, pozastavuje její činnost, zejména vyžaduje-li to
ochrana zdraví lidí a zvířat, na požádání dovozců zvířat nebo
živočišných produktů, pro něž nebyly dosud dovozní podmínky stanoveny
(harmonizovány) na úrovni Evropské unie, sděluje dovozní podmínky
uplatňované na dovoz zvířat nebo živočišných produktů daného druhu z
příslušné třetí země nebo její části do České republiky a určuje, která
očkování brání dovozu zvířat a jejich produktů, může v souvislosti s
úkoly týkajícími se pohraniční veterinární kontroly požadovat od
celních orgánů informace nezbytné z hlediska řízení a mezinárodní
spolupráce na úseku této kontroly,
j) vede, aktualizuje a zveřejňuje na internetových stránkách Státní
veterinární správy seznamy schválených a registrovaných, popřípadě
povolených
1. účastníků sítě sledování, shromažďovacích středisek, karanténních
středisek, inseminačních stanic, středisek pro odběr spermatu, bank
spermatu, zařízení pro chov zvířat, včetně chovu živočichů
pocházejících z akvakultury, a jiných zařízení, podílejících se na
uvádění zvířat do oběhu a na obchodování s nimi,
2. podniků, závodů, popřípadě jiných zařízení, podílejících se na
výrobě, zpracovávání a uvádění živočišných produktů do oběhu a na
obchodování s nimi,
3. osob, které jako podnikatelé^10) přepravují zvířata nebo živočišné
produkty a podléhají registraci, jakož i obchodníků uvedených v § 9b,
4. třetích zemí, popřípadě jejich částí, z nichž lze dovážet zvířata
nebo živočišné produkty do České republiky,
5. podniků, popřípadě jiných zařízení v třetích zemích, z nichž lze
dovážet živočišné produkty do České republiky,
6. veterinárních laboratoří, asanačních podniků a jiných osob, které
vykonávají jen některé asanační činnosti uvedené v § 39 odst. 1,
7. svobodných celních pásem, svobodných celních skladů a celních skladů
pod státním veterinárním dozorem,
8. dalších osob, podniků, závodů, středisek a jiných zařízení a
prostředků, pokud jejich schválení a registraci, popřípadě jen
registraci vyžadují tento zákon nebo předpisy Evropské unie;
seznamy podle bodů 1 až 8 předává Komisi a ostatním členským státům,
vyžadují-li to předpisy Evropské unie,
k) zveřejňuje na internetových stránkách Státní veterinární správy v
souladu s právními akty Evropské unie vzory veterinárních osvědčení,
jakož i seznamy referenčních laboratoří Evropské unie, národních
referenčních laboratoří členských států a laboratoří členských států
oprávněných k výkonu určité laboratorní činnosti, pokud to právní akty
Evropské unie vyžadují,
l) vydává, mění a odnímá fyzickým a právnickým osobám povolení
1. k provádění laboratorní, popřípadě jiné veterinární diagnostické
činnosti, jejíž výsledky mají být využívány pro účely státního
veterinárního dozoru,
2. k provozování asanačního podniku,
m) shromažďuje, zpracovává a vyhodnocuje informace z oblasti
veterinární péče včetně údajů, jež se Česká republika zavázala podávat
mezinárodním organizacím vzhledem ke svému členství v nich, vede,
provozuje a rozvíjí informační systém v oblasti veterinární péče v
souladu se zvláštními právními předpisy^25c), spolupracuje se správci
jiných informačních systémů sloužících k výkonu veřejné správy v České
republice a zabezpečuje funkční integraci informačního systému v
oblasti veterinární péče do mezinárodních informačních systémů v
oblasti veterinární péče,
n) organizuje atestační studium úředních veterinárních lékařů a uděluje
atestace, organizuje odbornou průpravu veterinárních asistentů,
organizuje odborné kurzy a další vzdělávání zaměstnanců Státní
veterinární správy,
o) spolupracuje
1. s Agrární komorou, Potravinářskou komorou, Komorou a s dalšími
profesními zájmovými sdruženími, jakož i s Veterinární a farmaceutickou
univerzitou Brno v otázkách týkajících se jejich působnosti a
společného zájmu,
2. s orgány Evropské unie, kterým podává jimi požadované nebo předpisy
Evropské unie stanovené informace, zprávy, stanoviska a doklady z oboru
své působnosti, a s členskými státy, kterým poskytuje potřebnou
součinnost, zejména informace stanovené předpisy Evropské unie,
3. se zahraničními veterinárními službami a příslušnými mezinárodními
organizacemi,
p) plní úkoly vyplývající pro ni z bezprostředně závazných právních
předpisů Evropské unie^2), zejména vykonává dozor nad plněním
povinností vyplývajících pro fyzické a právnické osoby z těchto
předpisů Evropské unie^2), vydává povolení k přijetí vedlejších
živočišných produktů náležejících mezi materiály 1. nebo 2. kategorie a
zpracovaných produktů pocházejících z těchto materiálů, které jsou
odesílány z jiných členských států do České republiky jako státu
určení, provádí v případě přeshraniční spolupráce dozor a postupuje
přitom podle předpisu Evropské unie upravujícího spolupráci v oblasti
ochrany spotřebitele^25d) a v případě zjištění protiprávního
jednání^25e), kterého se kontrolovaná osoba dopustila na území Evropské
unie nebo v jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor a které
poškozuje nebo může poškodit společný zájem spotřebitelů^25f),
rozhodnutím takové jednání zakáže, q) určí na žádost orgánu
vykonávajícího státní dozor podle zákona o České obchodní inspekci^25g)
nebo zákona o Celní správě České republiky^25h), který státní
veterinární ústav provádí laboratorní vyšetření k identifikaci
živočišného druhu podle předpisu Evropské unie, kterým se zakazuje
uvádět na trh, dovážet do Společenství a vyvážet z něj kočičí a psí
kůže a výrobky obsahující tyto kůže^25i),
r) přiděluje výrobcům pasů řady čísel v souladu s čl. 21 odst. 3
předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní
přesuny zvířat v zájmovém chovu^48),
s) plní ostatní úkoly stanovené tímto zákonem nebo zvláštními právními
předpisy^1b).
(2) Prováděcí právní předpis stanoví konkrétní požadavky na vybavení,
způsob a organizaci provozu informačního systému v oblasti veterinární
péče.
§ 48a
(1) Ústřední veterinární správa informuje veřejnost na základě výsledků
státního veterinárního dozoru o zjištěných živočišných produktech,
které nejsou zdravotně nezávadné, nebo živočišných produktech
nevhodných k lidské spotřebě v souladu s čl. 10 nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002.
(2) Ústřední veterinární správa je oprávněna informovat veřejnost na
základě výsledků státního veterinárního dozoru o
a) zjištěných živočišných produktech označených nebo nabízených
klamavým způsobem, nebo
b) potvrzení výskytu nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat
na člověka, které mohou ohrozit zdraví lidí nebo zvířat.
(3) Informace veřejnosti zveřejněné podle odstavců 1 a 2 mohou
obsahovat totožnost kontrolované osoby, povahu případného rizika,
přijatá opatření a další informace nezbytné k ochraně zdraví lidí a
zvířat. Na tyto případy se nevztahuje povinnost mlčenlivosti uložená
podle zvláštních právních předpisů^51).
§ 49
Krajská veterinární správa
(1) Krajská veterinární správa
a) vypracovává a aktualizuje v souladu s celostátními pohotovostními
plány krajské pohotovostní plány a kontroluje jejich plnění, organizuje
činnost krajského krizového centra tlumení nákaz^25b),
b) organizuje provádění povinných preventivních a diagnostických úkonů
k předcházení vzniku a šíření nákaz a k jejich zdolávání, schvaluje a v
případě neprovedení stanovených povinných preventivních a
diagnostických úkonů [§ 5 odst. 1 písm. a), § 44 odst. 1 písm. d)]
pozastavuje, popřípadě odnímá status hospodářství úředně prostého
nebezpečných nákaz, schvaluje ozdravovací programy chovatelů, schvaluje
prostory určené pro čištění a dezinfekci dopravních prostředků
používaných k přepravě zvířat a plní úkoly vyplývající pro ni z plánu
sledování některých látek a jejich reziduí,
c) rozhoduje o nařízení, změně a ukončení mimořádných veterinárních
opatření v obvodu kraje nebo jeho části, přesahující územní obvod obce,
dozírá na jejich plnění a povoluje individuální výjimky z nařízených
mimořádných veterinárních opatření,
d) rozhoduje o nařízení, změně a ukončení mimořádných veterinárních
opatření, jimiž se ukládají povinnosti individuálně určeným fyzickým a
právnickým osobám, a dozírá na jejich plnění,
e) oznamuje na základě výsledků předběžného vyšetření zvířat podezření
z výskytu nebezpečné nákazy Ústřední veterinární správě a po jejich
potvrzení výskyt této nákazy příslušnému krajskému úřadu, obci, na
území hlavního města Prahy městským částem hlavního města Prahy, orgánu
Policie České republiky a místně příslušnému orgánu Komory, výskyt
nemoci přenosné ze zvířat na člověka též příslušnému orgánu ochrany
veřejného zdraví,
f) z nákazových důvodů může nařídit chovateli, aby předvedl zvíře k
veterinárnímu vyšetření, ochrannému očkování nebo k provedení jiného
odborného veterinárního úkonu, a určuje podmínky a dobu trvání
karantény a izolace,
g) vykonává státní veterinární dozor a vydává závazné pokyny k
odstranění zjištěných nedostatků, provádí plánované úřední kontroly,
kontroly v případě podezření z nedodržování povinností a požadavků a
audity, a na základě jejich výsledků přijímá vhodná opatření, ověřuje
soulad se specifikacemi podle předpisů Evropské unie o zemědělských
produktech a potravinách, jež představují zaručené tradiční speciality,
a o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských
produktů a potravin^25j), pokud jde o produkty a potraviny živočišného
původu, povoluje v souladu s předpisy Evropské unie zmírňující výjimky
z veterinárních a hygienických požadavků stanovených na zdraví zvířat a
jejich pohodu, na živočišné produkty, jakož i na konstrukci, uspořádání
a vybavení podniků, závodů a jiných zařízení, v nichž se zachází se
živočišnými produkty, a na vedlejší živočišné produkty, pokud
povolování těchto výjimek nepřísluší Ústřední veterinární správě,
h) schvaluje a registruje, popřípadě jen registruje v obvodu své
působnosti
1. účastníky sítě sledování, shromažďovací střediska, karanténní
střediska, inseminační stanice, střediska pro odběr spermatu, banky
spermatu, zařízení pro chov zvířat, včetně chovu živočichů
pocházejících z akvakultury, a jiná zařízení, podílející se na uvádění
zvířat do oběhu a na obchodování s nimi,
2. podniky, závody, popřípadě jiná zařízení, podílející se na výrobě,
zpracovávání a uvádění živočišných produktů do oběhu a na obchodování s
nimi,
3. osoby, které jako podnikatelé^10) přepravují zvířata nebo živočišné
produkty a podléhají registraci, jakož i obchodníky uvedené v § 9b,
4. asanační podniky a jiné osoby, které vykonávají jen některé asanační
činnosti uvedené v § 39 odst. 1,
5. soukromé veterinární lékaře pro shromažďovací střediska nebo pro
určitou činnost, pokud jejich schválení vyžadují tento zákon nebo
předpisy Evropské unie,
6. svobodná celní pásma, svobodné celní sklady a celní sklady pod
státním veterinárním dozorem,
7. další osoby, podniky, závody, střediska a jiná zařízení a
prostředky, pokud jejich schválení a registraci, popřípadě jen
registraci vyžadují tento zákon nebo předpisy Evropské unie; odnímá
nebo pozastavuje schválení a registraci, popřípadě jen ruší registraci,
jsou-li splněny podmínky pro takové opatření stanovené tímto zákonem
nebo předpisy Evropské unie,
i) vydává závazné posudky pro stavební řízení, ohlášení stavby a pro
kolaudační souhlas a osvědčuje splnění požadavků a podmínek stanovených
pro zacházení se živočišnými produkty,
j) uplatňuje stanoviska k územním plánům, regulačním plánům a závazná
stanoviska v územním řízení z hlediska veterinární péče,
k) určuje veterinární podmínky pro konání svodů zvířat a veterinární
podmínky k provádění pokusů na zvířatech, registruje cirkusy, vydává
rejstříky cirkusových zvířat a rejstříky míst konání představení
cirkusů, potvrzuje pasy pro cirkusová zvířata, provádí kontroly
dodržování povinností a požadavků spojených s přemísťováním cirkusových
zvířat mezi členskými státy a ověřuje, zda jsou splněny podmínky pro
přemístění cirkusu z České republiky do jiného členského státu,
l) tomu, kdo vyrábí, zpracovává, dováží, ošetřuje, skladuje,
přepravuje, uvádí do oběhu a používá krmiva živočišného původu, určuje
veterinární podmínky pro jejich použití tak, aby bylo vyloučeno jejich
ovlivnění činiteli působícími nepříznivě na jejich zdravotní
nezávadnost. U krmiv, jež byla ošetřena látkami škodlivými zdraví lidí
nebo zvířat nebo jinak nepříznivě ovlivňujícími živočišné produkty
anebo do nichž byly takové látky přidávány v souladu se schváleným
technologickým postupem a která proto mohou být použita ke krmení jen
po uplynutí stanovené ochranné lhůty, stanovuje v případě potřeby tuto
lhůtu nebo jiné veterinární podmínky a opatření, a kontroluje jejich
dodržování,
m) vydává po provedené veterinární kontrole veterinární osvědčení a
odpovídá za jeho úplnost a správnost,
n) provádí prohlídku jatečných zvířat a masa, jakož i veterinární
vyšetření ostatních živočišných produktů a posuzuje jejich použitelnost
(poživatelnost), vydává provozovatelům drůbežích nebo králičích jatek
povolení k provádění některých úkonů v rámci prohlídky masa drůbeže a
zajícovců vlastními zaměstnanci a rozhoduje o výši náhrady nákladů
spojených s výkonem této prohlídky, prověřuje systém vlastní kontroly
hygienických podmínek výroby podnikatelů^10) uvedených v § 22,
schvaluje pohotovostní plány provozovatelů jatek, provozní a sanitační
řády uvedené v § 22 odst. 1 písm. b) bodě 3, dává a odnímá souhlas k
prodeji malých množství syrového mléka chovatelem v místě výroby nebo
prostřednictvím prodejního automatu přímo spotřebiteli,
o) provádí veterinární kontrolu zvířat a živočišných produktů, které
jsou předmětem obchodování, v místě jejich původu, v průběhu jejich
přepravy nebo při jejich příchodu na místo určení, a pokud je součástí
krajské veterinární správy pohraniční veterinární stanice, také
pohraniční veterinární kontrolu kontrolovaného zboží dováženého z
třetích zemí; v souvislosti s prováděním pohraniční veterinární
kontroly může požadovat od celních orgánů informace nezbytné pro řádný
výkon této kontroly,
p) přijímá odpovídající opatření, nejsou-li
1. splněny veterinární podmínky stanovené tímto zákonem nebo předpisy
Evropské unie pro obchodování se zvířaty a živočišnými produkty, anebo
pro dovoz zvířat a živočišných produktů,
2. dodržovány povinnosti nebo požadavky stanovené tímto zákonem nebo
předpisy Evropské unie pro shromažďovací střediska, nebo
3. dodržovány povinnosti nebo požadavky stanovené předpisem Evropské
unie, kterým se zakazuje uvádět na trh, dovážet do Společenství a
vyvážet z něj kočičí a psí kůže a výrobky obsahující tyto kůže^25i),
jedná-li se o surové kočičí a psí kůže,
q) vyžaduje-li to výkon státního veterinárního dozoru, vykonává
veterinární prosektorskou činnost v asanačních podnicích,
r) registruje absolventy středních odborných škol veterinárního oboru,
popřípadě absolventy pomaturitního studia veterinárního oboru, kteří
jsou oprávněni vykonávat některé odborné veterinární úkony
podnikatelským způsobem, (dále jen „soukromý veterinární technik“),
s) vydává, mění a odnímá fyzickým a právnickým osobám povolení
1. k provádění laboratorní, popřípadě jiné veterinární diagnostické
činnosti za účelem vyšetření zvěřiny na přítomnost svalovce
(trichinel), nejde-li o povolení k provádění laboratorní, popřípadě
jiné veterinární diagnostické činnosti, jejíž výsledky mají být
využívány pro účely státního veterinárního dozoru,
2. k výkonu některých veterinárních asanačních činností (§ 51 odst. 1),
nejde-li o provozování asanačního podniku,
3. k provádění domácích porážek skotu mladšího 24 měsíců nebo
jelenovitých z farmového chovu v hospodářství chovatele,
4. k porážení zvěře ve farmovém chovu v hospodářství, k usmrcení velké
farmové zvěře v hospodářství použitím střelné zbraně nebo k domácí
porážce jelenovitých z farmového chovu použitím střelné zbraně,
t) provádí kontroly podmíněnosti podle zákona o zemědělství^25l) v
souladu s předpisem Evropské unie upravujícím prováděcí pravidla pro
podmíněnost, odlišení a integrovaný administrativní a kontrolní
systém^25m), provádí kontroly podle zákona o Státním zemědělském
intervenčním fondu pro potřeby tohoto fondu a vydává osvědčení pro
poskytování zvláštních vývozních náhrad,
u) ukládá pokuty za nesplnění nebo porušení povinností, požadavků nebo
podmínek stanovených tímto zákonem a předpisy Evropské unie,
v) plní úkoly vyplývající pro ni z bezprostředně závazných právních
předpisů Evropské unie^2), zejména vykonává dozor nad plněním
povinností vyplývajících pro fyzické a právnické osoby z těchto
předpisů Evropské unie^2), provádí v případě přeshraniční spolupráce
dozor a postupuje přitom podle předpisu Evropské unie upravujícího
spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele^25d) a v případě zjištění
protiprávního jednání^25e), kterého se kontrolovaná osoba dopustila na
území Evropské unie nebo v jiném státě tvořícím Evropský hospodářský
prostor a které poškozuje nebo může poškodit společný zájem
spotřebitelů^25f), rozhodnutím takové jednání zakáže,
x) plní ostatní úkoly stanovené tímto zákonem nebo zvláštními právními
předpisy^1b).
(2) Ředitel krajské veterinární správy zřizuje nákazovou komisi, která
je jeho poradním orgánem.
(3) Součástí krajské veterinární správy je pohotovostní středisko pro
mimořádné situace, které v souladu s celostátními pohotovostními plány
zasahuje v ohniscích nákaz a v případech jiných mimořádných situací.
§ 49a
(1) Státní veterinární správa
a) na základě řádně odůvodněné žádosti příslušného orgánu členského
státu (dále jen "dožadující orgán")
1. předá dožadujícímu orgánu informace, zprávy, stanoviska, doklady
nebo jejich ověřené kopie, popřípadě výtahy ze zpráv a dokladů (dále
jen "informace a dokumenty"), které má k dispozici nebo si je může
opatřit a které umožňují prověřit dodržování právních předpisů o
veterinární péči. Při získávání těchto informací a dokumentů, které
mohou být poskytnuty rovněž v elektronické podobě, postupuje Státní
veterinární správa tak, jako kdyby plnila vlastní úkoly nebo jednala na
žádost jiného orgánu České republiky,
2. prověří vhodným způsobem správnost skutečností, které jí byly
oznámeny dožadujícím orgánem, a informuje jej o výsledcích prověření,
včetně informací, které byly k prověření nezbytné,
3. informuje dožadující orgán o správních rozhodnutích nebo jiných
aktech týkajících se uplatňování právních předpisů o veterinární péči,
4. provádí nebo posílí státní veterinární dozor v rámci své působnosti
tam, kde existuje podezření na porušení právních předpisů, zejména
dozor nad podniky, místy, kde se zřizují sklady zboží, ohlášenými
pohyby zboží a dopravními prostředky,
5. poskytne dožadujícímu orgánu veškeré relevantní informace, které má
k dispozici nebo které získá v souladu s bodem 1, o skutečně zjištěných
jednáních nebo postupech, jež jsou podle dožadujícího orgánu v rozporu
s právními předpisy o veterinární péči,
b) i bez žádosti, pokud to považuje za vhodné,
1. provádí nebo posílí státní veterinární dozor na místech uvedených
pod písmenem a) bodem 4,
2. poskytuje příslušným orgánům členských států co nejdříve dostupné
informace a dokumenty, které se týkají jednání nebo postupů, jež jsou v
rozporu nebo se jeví být v rozporu s právními předpisy o veterinární
péči, zejména pokud jde o způsoby nebo metody používané při uvedených
činnostech.
(2) Žádosti o informaci, v nichž je uveden předmět správního rozhodnutí
nebo jiného aktu, o jejichž sdělení se žádá, musí být opatřeny
překladem do českého jazyka.
(3) Státní veterinární správa sdělí bez průtahů Komisi veškeré potřebné
informace týkající se
a) zboží, které je předmětem nebo u něhož existuje podezření, že je
předmětem jednání nebo postupů, jež jsou v rozporu s právními předpisy
o veterinární péči,
b) metod a postupů, které jsou používány nebo u nichž existuje
podezření, že jsou používány v rozporu s právními předpisy o
veterinární péči,
c) nedostatků nebo mezer v právních předpisech o veterinární péči,
které jsou zjišťovány při uplatňování těchto předpisů.
(4) Týkají-li se poskytované informace případů, které mohou
představovat nebezpečí pro zdraví lidí, jemuž nelze jinak zabránit,
mohou být tyto informace po dohodě mezi zúčastněnými orgány a Komisí
sděleny s důvody veřejnosti.
(5) Požadovanou vzájemnou pomoc podle odstavců 1 a 3 nelze poskytovat,
jestliže by to bylo v rozporu s právními předpisy České republiky,
anebo jestliže by tím byly dotčeny veřejný pořádek nebo jiný podstatný
zájem České republiky. Informace a dokumenty týkající se fyzických nebo
právnických osob mohou být poskytovány jen v rozsahu nezbytně nutném k
oznámení jednání nebo postupů, jež jsou v rozporu s právními předpisy o
veterinární péči. Jakékoli odmítnutí pomoci musí být odůvodněno.
(6) Informace poskytnuté v jakékoli formě příslušným orgánům jsou
důvěrné povahy; na jejich poskytování se vztahuje povinnost
mlčenlivosti a platí pro ně zvláštní právní předpisy. Příslušné orgány
zabezpečí, aby poskytnuté informace zůstaly důvěrné i po uzavření
případu. Tyto informace mohou být využity v případě soudních sporů nebo
řízení vedených kvůli nedodržování právních předpisů o veterinární
péči, anebo při předcházení a odhalování nedostatků ve vztahu k fondům
Evropské unie; o takovém využití poskytnutých informací musí být
uvědoměn příslušný orgán členského státu, který informace poskytl.
(7) Informace podle tohoto ustanovení nesmějí být poskytnuty jiným
osobám než těm, jejichž povinnosti v jiných členských státech nebo v
orgánech Evropské unie vyžadují, aby k těmto informacím měly přístup.
Tyto informace nesmějí být využity k jiným účelům, než které jsou
stanoveny tímto ustanovením, ledaže k tomu orgán, který informace
poskytuje, dá výslovný souhlas, a pokud takové sdělení nebo použití
informací není v rozporu s předpisy členského státu, v němž sídlí
orgán, který informace přijal.
(8) Pokud se Státní veterinární správa dozví o jednáních nebo
postupech, jež jsou v rozporu nebo se jeví být v rozporu s právními
předpisy o veterinární péči, zejména pokud se týkají nebo by se mohly
týkat i jiných členských států, informuje o tom Komisi z vlastního
podnětu nebo na základě její odůvodněné žádosti; v případě potřeby jí
poskytne také nezbytné informace a dokumenty. Státní veterinární správa
informuje Komisi a ostatní členské státy také o dvoustranných dohodách
o vzájemné pomoci, které uzavřela s příslušnými veterinárními orgány
třetích zemí.
(9) S výjimkou úhrady honorářů vyplácených znalcům se pomoc podle
tohoto ustanovení poskytuje bezplatně.
(10) Tímto ustanovením nejsou dotčeny právní předpisy o vzájemné právní
pomoci poskytované v trestněprávních věcech.
Povolení k výkonu některých odborných veterinárních činností
§ 50
(1) Ústřední veterinární správa může vydat povolení k provádění
laboratorní, popřípadě jiné veterinární diagnostické činnosti, jejíž
výsledky budou využívány pro účely státního veterinárního dozoru,
osobě, která dosáhla věku 18 let, má způsobilost k právním úkonům, je
bezúhonná, k výkonu příslušné činnosti odborně způsobilá a bude ji
vykonávat v prostředí a za veterinárních a hygienických podmínek, které
odpovídají podle vyjádření příslušné krajské veterinární správy druhu a
rozsahu příslušné činnosti.
(2) Ústřední veterinární správa vydá povolení k provozování asanačního
podniku osobě, která splňuje předpoklady uvedené v odstavci 1.
(3) Krajská veterinární správa může vydat povolení k provádění
laboratorní, popřípadě jiné veterinární diagnostické činnosti za účelem
vyšetření zvěřiny na přítomnost svalovce (trichinel), nejde-li o
povolení k provádění laboratorní, popřípadě jiné veterinární
diagnostické činnosti, jejíž výsledky budou využívány pro účely
státního veterinárního dozoru, osobě, která dosáhla věku 18 let, má
způsobilost k právním úkonům, je bezúhonná, k výkonu této činnosti
odborně způsobilá a bude ji vykonávat v prostředí a za veterinárních a
hygienických podmínek odpovídajících druhu a rozsahu této činnosti.
(4) Jde-li o právnickou osobu, musí předpoklady uvedené v odstavcích 1
a 3 splňovat její odborný zástupce. Jde-li o osobu, které dosud nebylo
přiděleno identifikační číslo osoby, přidělí jí krajská veterinární
správa identifikační číslo osoby současně s vydáním povolení podle
odstavců 1 až 3; identifikační číslo osoby poskytne správce základního
registru právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů
veřejné moci (dále jen „registr osob“)^39).
(5) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona považuje ten, kdo nebyl
pravomocně odsouzen v posledních 10 letech pro úmyslný trestný čin
anebo v posledních 5 letech pro trestný čin spáchaný z nedbalosti v
souvislosti s odbornou veterinární činností. Za účelem prokázání
bezúhonnosti si příslušný orgán uvedený v odstavcích 1 až 3 vyžádá
podle zvláštního právního předpisu^25g) výpis z evidence Rejstříku
trestů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z
evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to
způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(6) V povolení musí být určen druh a rozsah činnosti a odborný
zástupce, a jde-li o asanační podnik, též územní obvod, v němž bude
činnost vykonávána, (svozová oblast).
(7) Ústřední veterinární správa nebo krajská veterinární správa může
změnit nebo odejmout jí vydané povolení, jestliže činnost není
vykonávána v souladu s právními předpisy nebo se změnily podmínky, za
nichž bylo povolení vydáno.
(8) Laboratorní, popřípadě jinou veterinární diagnostickou činnost za
účelem vyšetření zvěřiny na přítomnost svalovce (trichinel), nejde-li o
povolení k provádění laboratorní, popřípadě jiné veterinární
diagnostické činnosti, jejíž výsledky budou využívány pro účely
státního veterinárního dozoru, podle ustanovení odstavce 3 je oprávněn
vykonávat veterinární lékař, soukromý veterinární technik, osoba
odborně způsobilá podle ustanovení § 59a odst. 1 písm. b) až e) nebo
osoba, která absolvovala specializovanou odbornou průpravu se zaměřením
na vyšetřování zvěřiny na přítomnost svalovce (trichinel), složila
závěrečnou zkoušku a získala tak osvědčení o způsobilosti k této
činnosti.
(9) Specializovanou odbornou průpravu se zaměřením na vyšetřování
zvěřiny na přítomnost svalovce (trichinel) organizuje vysoká škola s
veterinárním studijním programem, která vydává osobám, které
absolvovaly tuto specializovanou odbornou průpravu, osvědčení o
způsobilosti k vyšetřování zvěřiny na přítomnost svalovce (trichinel) a
vede seznam těchto osob.
(10) Prováděcí právní předpis stanoví obsah, rozsah a organizaci
specializované odborné průpravy se zaměřením na vyšetřování zvěřiny na
přítomnost svalovce (trichinel), způsob a organizaci ověřování
získaných znalostí, vydávání osvědčení a vedení seznamu osob, které
tuto specializovanou odbornou průpravu absolvovaly.
§ 51
(1) Krajská veterinární správa vydá povolení, nejde-li o povolení k
provozování asanačního podniku (§ 50 odst. 2), k výkonu jen některých
veterinárních asanačních činností uvedených v § 39 odst. 1 osobě, která
splňuje podmínky stanovené tímto zákonem a předpisy Evropské unie
upravujícími hygienická pravidla pro vedlejší živočišné produkty, které
nejsou určeny k lidské spotřebě^9b). Jde-li o odchyt toulavých nebo
opuštěných zvířat nebo o sběr a neškodné odstraňování kadáverů zvířat v
zájmovém chovu, musí být tato osoba osobou odborně způsobilou podle §
42 odst. 2. Pro změnu nebo odejmutí povolení platí obdobně § 50 odst.
7.
(2) V povolení musí být určen druh a rozsah činnosti, a jde-li o sběr a
neškodné odstraňování vedlejších živočišných produktů, také místo, kde
budou tyto produkty neškodně odstraňovány nebo dále zpracovávány.
Jde-li o vydání povolení osobě, které dosud nebylo přiděleno
identifikační číslo osoby, přidělí jí krajská veterinární správa
identifikační číslo osoby současně s vydáním povolení podle odstavce 1;
identifikační číslo osoby poskytne správce registru osob^39).
(3) Krajská veterinární správa kontroluje v rámci výkonu státního
veterinárního dozoru zejména, zda jsou dodržovány požadavky na tuto
činnost stanovené tímto zákonem a předpisy Evropské unie^9b).
§ 51a
Národní referenční laboratoře a referenční laboratoře
(1) Ministerstvo schvaluje národní referenční laboratoře za účelem
prohlubování, koordinace a sjednocování laboratorní a diagnostické
činnosti; schválení může odejmout, jestliže činnost není vykonávána
řádně, anebo jestliže se změnily podmínky, za nichž ke schválení došlo.
(2) Ústřední veterinární správa schvaluje referenční laboratoře pro
oblast veterinární péče, a to pro činnosti, pro které nebyly
ministerstvem schváleny národní referenční laboratoře. Pro referenční
laboratoře platí odstavec 1 přiměřeně.
(3) Prováděcí právní předpis stanoví požadavky na materiální a
personální vybavení národní referenční laboratoře a referenční
laboratoře a na zaměření, organizaci a metody jejich činnosti.
Státní veterinární dozor
§ 52
(1) Orgány veterinární správy vykonávají státní veterinární dozor v
souladu s tímto zákonem, zvláštními právními předpisy^25h) a předpisy
Evropské unie^40). Při jeho výkonu
a) dozírají, zda jsou dodržovány povinnosti, požadavky a podmínky
stanovené tímto zákonem, zvláštními právními předpisy^25h) nebo
předpisy Evropské unie anebo na jejich základě a v jimi stanovených
mezích, a zjišťují nedostatky, jejich příčiny a osoby za ně odpovědné,
b) projednávají a podle potřeby ukládají závaznými pokyny, jakým
způsobem a v jaké lhůtě mají být zjištěné nedostatky odstraněny a
kontrolují jejich plnění,
c) sledují nákazovou situaci v prostředí volně žijících zvířat.
(2) Specifickými formami státního veterinárního dozoru jsou veterinární
kontrola zdraví a dědičnosti zdraví, kontrola označování a evidence
zvířat, veterinární kontrola zdravotní nezávadnosti krmiv, prohlídka
jatečných zvířat a masa, pohraniční veterinární kontrola a veterinární
kontrola při příchodu na místo určení.
(3) Je-li podkladem pro rozhodnutí orgánu veterinární správy výsledek
laboratorního vyšetření vzorků, musí být výsledkem vyšetření
provedeného
a) státním veterinárním ústavem, národní referenční laboratoří,
referenční laboratoří nebo laboratoří, které bylo vydáno pro příslušný
okruh vyšetřování osvědčení o akreditaci podle zákona o technických
požadavcích na výrobky^17k) a které Ústřední veterinární správa vydala
povolení k provádění veterinární laboratorní a diagnostické činnosti,
b) laboratoří jiného orgánu státního dozoru, která provádí laboratorní
vyšetření vzorků při úředních kontrolách, nebo
c) referenční laboratoří Evropské unie nebo laboratoří jiného členského
státu schválenou pro provádění laboratorních vyšetření vzorků při
úředních kontrolách.
(4) Při laboratorním vyšetření vzorků se postupuje podle norem a metod
stanovených na základě předpisů Evropské unie^41).
(5) Pro výkon státního veterinárního dozoru Ministerstva obrany a
Ministerstva vnitra platí ustanovení odstavců 1 až 4 obdobně.
§ 53
(1) Úřední veterinární lékaři orgánů veterinární správy a veterinární
lékaři Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra, popřípadě jimi
zřízených organizačních složek státu pověření výkonem státního
veterinárního dozoru (dále jen "veterinární inspektor"), jsou oprávněni
při jeho výkonu,
a) na místě znehodnotit živočišné produkty, které nejsou zdravotně
nezávadné, anebo nařídit jejich znehodnocení a neškodné odstranění, a
to na náklad kontrolované osoby,
b) pozastavit, omezit nebo zakázat výrobu, zpracování nebo uvádění
živočišných produktů do oběhu, jestliže nejsou dodržovány podmínky a
požadavky stanovené tímto zákonem, zvláštními právními předpisy^26)
nebo předpisy Evropské unie^47) na živočišné produkty a zacházení s
nimi,
c) pozastavit výrobu, zpracování nebo uvádění živočišných produktů do
oběhu na přiměřenou dobu při podezření, že nejsou zdravotně nezávadné.
(2) Krajská veterinární správa ukončí
a) opatření uložené podle odstavce 1 písm. b), pokud byl závadný stav
odstraněn,
b) opatření uložené podle odstavce 1 písm. c), pokud kontrolovaná osoba
prokáže, že živočišné produkty jsou zdravotně nezávadné.
(3) Veterinární inspektoři jsou povinni
a) prokazovat pověření ke kontrole podle kontrolního řádu^43) služebním
průkazem,
b) pořizovat protokol o opatření podle odstavce 1.
(4) Pro úřední veterinární asistenty platí obdobně odstavec 3 a práva a
povinnosti kontrolujících stanovená kontrolním řádem^44).
(5) Za odebrané vzorky se neposkytne náhrada s výjimkou vzorků
odebraných při prodeji potravin živočišného původu podle zvláštních
právních předpisů^28), za které se kontrolované osobě poskytne
náhrada^27), pokud o ni požádá ve lhůtě do 6 měsíců ode dne, kdy byla
seznámena se skutečností, že potravina splňuje požadavky stanovené
zvláštními právními předpisy^28). Náhrada se kontrolované osobě
poskytne nejdéle do 30 dnů ode dne, kdy o ni požádala.
(6) Prováděcí právní předpis stanoví
a) veterinární hlediska pro stanovení četnosti úředních kontrol a
auditů, pokud jejich četnost není upravena předpisy Evropské unie,
b) způsob sledování nákazové situace v prostředí volně žijících zvířat,
c) vzor služebního průkazu veterinárního inspektora a úředního
veterinárního asistenta.
(7) Provádí-li Komise svými odborníky, popřípadě i odborníky z jiných
členských států, kteří jsou zapsáni v seznamu vedeném Komisí pro tyto
účely, ve spolupráci s orgány veterinární správy kontroly dodržování a
jednotného uplatňování povinností a požadavků, stanovených tímto
zákonem a prováděcími právními předpisy, anebo předpisy Evropské unie,
na místě v České republice, poskytují jim orgány veterinární správy
podporu, kterou tito odborníci potřebují ke splnění svého úkolu.
(8) Pro provádění kontrol uvedených v odstavci 7 platí ustanovení
odstavce 3 písm. a) a práva a povinnosti kontrolujících stanovená
kontrolním řádem^45) obdobně. Zejména musí být uvedeným odborníkům
umožněn stejný přístup do míst, zařízení a dopravních prostředků, jaký
mají veterinární inspektoři. Informace získané uvedenými odborníky v
průběhu kontrol a závěry z nich nesmí být za žádných okolností použity
pro osobní účely ani sdělovány osobám, které nepatří do příslušných
útvarů Komise nebo členských států.
§ 53a
Státní dozor nad klasifikací těl jatečných zvířat
(1) Státní dozor nad dodržováním povinností stanovených zákonem o
potravinách vykonává veterinární inspektor.
(2) Státní dozor nad prováděním klasifikace jatečně upravených těl
jatečných zvířat podle zákona o potravinách může vykonávat i osoba,
která není veterinárním inspektorem (dále jen „inspektor“).
(3) Pro inspektory platí obdobně práva a povinnosti kontrolujících
stanovená kontrolním řádem^46) a v § 53 odst. 3 písm. a). Prováděcí
právní předpis stanoví vzor služebního průkazu inspektora.
(4) Inspektor může na základě písemného pověření ústředního ředitele
vykonávat státní dozor nad prováděním klasifikace jatečně upravených
těl jatečných zvířat i mimo územní působnost krajské veterinární
správy, jejímž je inspektorem. V řízení o správním deliktu zjištěném
při kontrole, při níž inspektor postupoval podle věty první, rozhoduje
jako orgán prvého stupně krajská veterinární správa, v jejímž územním
obvodu byla kontrola provedena.
Mimořádná veterinární opatření
§ 54
(1) Mimořádná veterinární opatření jsou
a) nařízení veterinárního vyšetření a očkování zvířat,
b) vymezení ohniska nákazy, ochranných pásem a pásem dozoru, výstražné
označení, popřípadě i střežení ohniska nákazy,
c) nařízení karantény nebo odděleného umístění (izolace), popřípadě
nutné porážky nebo utracení zvířat,
d) omezení nebo zákaz přemísťování, prodeje, obchodování, volného
pohybu, porážení a plemenitby zvířat a provádění pokusů na zvířatech,
e) omezení nebo zákaz pastvy, používání zdroje vody a krmiva,
f) omezení nebo zákaz konání svodů zvířat, honů, odchytu zvěře a lovu
ryb,
g) omezení nebo zákaz prodeje zvířat a živočišných produktů v tržnicích
a na tržištích anebo uzavření tržnice nebo tržiště,
h) pozastavení nakládání se živočišnými produkty nebo krmivy do
skončení potřebného vyšetření, nařízení odděleného uložení (uskladnění)
zdravotně závadných nebo podezřelých živočišných produktů nebo krmiv,
i) omezení nebo zákaz výroby, zpracovávání, přepravy nebo uvádění do
oběhu zdravotně závadných nebo podezřelých živočišných produktů nebo
krmiv, stanovení zvláštních podmínek pro jejich výrobu, zpracovávání a
přepravu anebo nařízení jejich zničení,
j) stanovení zvláštních podmínek provozu, popřípadě jeho omezení nebo
zastavení,
k) omezení, zákaz nebo stanovení zvláštních podmínek dovozu, vývozu a
tranzitu veterinárního zboží,
l) nařízení očisty, omezení nebo zákaz používání anebo zničení zařízení
a předmětů, které mohou být nositeli původců nákaz,
m) nařízení zvláštního ošetření hnoje, kejdy, močůvky a odpadních vod,
n) stanovení zvláštních podmínek pro ukládání, sběr, svoz, neškodné
odstraňování a další zpracovávání vedlejších živočišných produktů,
popřípadě nařízení sběru, svozu, neškodného odstranění a dalšího
zpracování vedlejších živočišných produktů i mimo určený územní obvod
(svozovou oblast),
o) nařízení úpravy hygienického a sanitačního provozu nebo
technologických a pracovních postupů, dezinfekce, deratizace a
dezinsekce,
p) omezení nebo zákaz volného pohybu a styku osob a jejich
shromažďování, omezení nebo zákaz pohraničního styku osob,
r) nařízení zneškodnění, popřípadě omezení výskytu zdrojů nákaz zvířat
s přírodní ohniskovostí.
(2) Příslušný orgán nařídí mimořádná veterinární opatření
a) při podezření z výskytu nebo potvrzení výskytu nebezpečné nákazy
nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, anebo hrozí-li nebezpečí
jejího šíření (ochranná a zdolávací opatření),
b) při zjištění jiných než zdravotně nezávadných živočišných produktů,
vody nebo krmiv, popřípadě jiné příčiny závažného ohrožení zdraví
zvířat nebo lidí živočišnými produkty, (veterinární hygienická
opatření),
c) hrozí-li nebezpečí zavlečení nebo rozšíření původců nákaz zvířat a
nemocí přenosných ze zvířat na člověka či zdravotně závadných
živočišných produktů a krmiv ze zahraničí, (opatření k veterinární
ochraně státního území).
(3) Odůvodňují-li to okolnosti konkrétního případu, mohou být nařízena
i jiná opatření odpovídající veterinárním požadavkům a poznatkům
veterinární vědy.
(4) Příslušný orgán může nařídit mimořádná veterinární opatření také
při podezření z výskytu nebo potvrzení výskytu jiné nákazy nebo nemoci
přenosné ze zvířat na člověka, která není považována za nebezpečnou (§
17b).
§ 55
Jako mimořádné veterinární opatření při výskytu slintavky a kulhavky
může být nařízena uzávěra obce, popřípadě její části. Rozumí se jí
a) uzavření příjezdových a přístupových cest do obce, jejich opatření
závorami a výstražným označením a jejich střežení,
b) zákaz průjezdu obcí a určení objížďky,
c) zřízení dezinfekčních pásů na příjezdových a přístupových cestách do
obce,
d) zákaz přemísťování, prodeje a volného pohybu hospodářských a zájmově
chovaných zvířat,
e) zákaz opouštění prostorů, v nichž jsou umístěna nemocná a podezřelá
zvířata, a zákaz vstupu do těchto prostorů bez vážného důvodu,
f) zákaz shromažďování osob,
g) stanovení pravidel pro pohyb osob v obci,
h) zákaz vstupu do obce a zákaz jejího opouštění,
i) stanovení zvláštních podmínek pro zásobování obce, pro výjimečný
vjezd dopravních prostředků a pro vstup osob do obce z naléhavých
důvodů, jakož i stanovení dezinfekčních opatření, jimž musí být tyto
dopravní prostředky a osoby podrobeny před opuštěním obce,
j) stanovení zvláštních podmínek provozu odpadového hospodářství.
§ 56
Závazný posudek
(1) Závazný posudek Státní veterinární správy, který není správním
rozhodnutím, je podkladem ve stavebním řízení, pro ohlášení stavby a
pro vydání kolaudačního souhlasu a musí být vyžádán
a) podnikatelem^10), jde-li o stavbu nebo zařízení, které podléhají
státnímu veterinárnímu dozoru,
b) tím, kdo bude stavbu nebo zařízení používat jako útulek pro zvířata,
anebo k ukládání nebo spalování kadáverů zvířat v zájmovém chovu.
(2) Orgán příslušný rozhodnout ve věci podle zvláštních právních
předpisů^29) nemůže rozhodnout v rozporu s tímto posudkem.
(3) Závazné posudky na stavby nebo zařízení, které podléhají státnímu
veterinárnímu dozoru a jsou v objektech důležitých pro obranu státu,
vydávají orgány pověřené ministrem obrany.
§ 56a
(1) Veterinární osvědčení vystavuje úřední veterinární lékař na základě
provedené prohlídky (vyšetření) zvířat nebo živočišných produktů. Musí
je vyplnit pravdivě a úplně; nesmí osvědčovat údaje, o nichž se osobně
nepřesvědčil, a nesmí podepsat osvědčení, jež není vyplněno, anebo je
vyplněno jen zčásti. Osvědčuje-li některé údaje na základě jiného
dokladu, musí jej mít před podpisem osvědčení v držení.
(2) Veterinární osvědčení, popřípadě jiný veterinární doklad, který byl
vystaven úředním veterinárním lékařem a provází zvířata nebo živočišné
produkty, musí být
a) na každé straně podepsáno úředním veterinárním lékařem, který je
vystavuje, a orazítkováno,
b) vyhotoveno v úředním jazyku členského státu určení a toho členského
státu, v němž se provádí pohraniční veterinární kontrola, anebo
provázeno ověřeným překladem do tohoto jazyka (těchto jazyků),
c) opatřeno vlastním identifikačním číslem a musí sestávat
1. z jediného listu papíru,
2. ze dvou nebo více stran, které jsou součástí jediného, celistvého a
nedělitelného listu papíru, nebo
3. z několika po sobě jdoucích stran očíslovaných tak, aby bylo zřejmé,
o kterou stranu z tohoto počtu stran se jedná (např. "strana 2 ze 4
stran"). Identifikační číslo musí být uvedeno na každé straně,
d) vydáno dříve, než zvířata nebo živočišné produkty opustí místo
vyšetření (prohlídky), a musí provázet v originální verzi zvířata nebo
živočišné produkty při jejich vstupu na území členských států.
(3) Úřední veterinární lékař, který vystavuje a podepisuje veterinární
osvědčení, nesmí mít takový zájem na osvědčovaných zvířatech nebo
živočišných produktech, anebo na hospodářství, podniku nebo jiném
zařízení jejich původu, aby bylo možno mít pochybnosti o jeho
nepodjatosti.
(4) Pozměňovat nebo jinak zneužívat vydané veterinární osvědčení je
zakázáno.
§ 57
(1) Orgány veterinární správy vzájemně spolupracují s příslušnými
orgány ochrany zvířat, ochrany veřejného zdraví, Státní zemědělské a
potravinářské inspekce a odborného dozoru nad krmivy.
(2) Orgány veřejné správy, orgány Policie České republiky a obecní
policie spolupracují s orgány veterinární správy při předcházení
nebezpečným nákazám, zamezení jejich šíření a jejich zdolávání a v
souladu se svou působností se podílejí na zajišťování a kontrole plnění
mimořádných veterinárních opatření.
(3) Orgánům veterinární správy jsou pro výkon státní správy na úseku
veterinární péče poskytovány
a) referenční údaje ze základního registru obyvatel,
b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel,
c) údaje z agendového informačního systému cizinců.
(4) Poskytovanými údaji podle odstavce 3 písm. a) jsou
a) jméno, popřípadě jména, příjmení,
b) datum a místo narození; u subjektu údajů, který se narodil v cizině,
datum, místo a stát, kde se narodil,
c) datum a místo úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území České
republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo;
je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v
rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů
prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto
rozhodnutí,
d) adresa místa pobytu,
e) státní občanství, popřípadě více státních občanství.
(5) Poskytovanými údaji podle odstavce 3 písm. b) jsou
a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,
b) datum a místo narození,
c) rodné číslo,
d) adresa místa trvalého pobytu,
e) státní občanství, popřípadě více státních občanství.
(6) Poskytovanými údaji podle odstavce 3 písm. c) jsou
a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,
b) datum a místo narození,
c) státní občanství, popřípadě více státních občanství,
d) druh a adresa místa pobytu,
e) počátek pobytu, popřípadě datum ukončení pobytu.
(7) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru
obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence
obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pouze pokud jsou
ve tvaru předcházejícím současný stav.
(8) Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen
takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.
HLAVA VII
ODBORNÁ VETERINÁRNÍ ČINNOST A JEJÍ VÝKON
§ 58
Odborná veterinární činnost
(1) Odbornou veterinární činností je
a) veterinární preventivní činnost,
b) vyšetřování, stanovení diagnózy a léčení zvířat a chirurgické
zákroky na zvířatech,
c) předepisování léčiv, veterinárních přípravků a veterinárních
technických prostředků, podávání léčiv a veterinárních přípravků,
jejichž prodej a výdej jsou vázány na předpis veterinárního lékaře,
d) prohlídka jatečných zvířat a masa a vyšetřování ostatních
živočišných produktů,
e) diagnostika zdravotního stavu zvířat, včetně veterinární laboratorní
diagnostiky,
f) veterinární asanační činnost,
g) další odborné činnosti, k nimž je třeba odpovídající kvalifikace
získané studiem a praxí ve veterinárním, popřípadě i jiném oboru.
(2) Odbornou veterinární činnost vykonávají
a) orgány veterinární správy, jde-li o úkony spojené s výkonem státní
správy,
b) státní veterinární ústavy a národní referenční laboratoře a
referenční laboratoře,
c) fyzické a právnické osoby v rozsahu a za podmínek stanovených tímto
a zvláštním právním předpisem,^29a)
d) příslušné orgány Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra.
(3) Odbornou veterinární činnost mohou vykonávat také
a) vysoké školy veterinární, určuje-li tak jejich statut,
b) střední odborné školy veterinárního oboru, jde-li o součást jejich
pedagogické činnosti.
§ 59
Odborná způsobilost
(1) Osobami odborně způsobilými k výkonu odborné veterinární činnosti
jsou veterinární lékaři, za něž se považují absolventi vysoké školy,
kteří dosáhli požadovaného vzdělání během nejméně pětiletého denního
teoretického a praktického studia v magisterském studijním programu v
oblasti veterinárního lékařství a hygieny^30), zahrnujícím studijní
předměty vymezené prováděcím právním předpisem, a získali tak přiměřené
znalosti a dovednosti ze studijních oborů, uvedených v prováděcím
právním předpisu, na nichž je založena odborná činnost veterinárních
lékařů.
(2) Za veterinární lékaře se považují také
a) osoby, které jsou držiteli diplomu, vysvědčení nebo jiného dokladu o
dosažení požadovaného vzdělání, uvedeného v prováděcím právním předpisu
a vydaného příslušným orgánem jiného členského státu,
b) osoby, které jsou držiteli osvědčení, jímž příslušný orgán
vydávajícího členského státu osvědčuje, že diplom, vysvědčení nebo jiný
doklad o požadovaném vzdělání
1. je v souladu s požadavky uvedenými v odstavci 1,
2. byl získán tak, že osoba, která je jeho držitelem, vykonávala v
souladu se zákonem příslušné činnosti po dobu a za podmínek stanovených
pro státní příslušníky jednotlivých členských států v příloze č. 6,
nebo
3. byl vydán po ukončení vzdělání, které je v souladu s odstavcem 1, a
je považován vydávajícím členským státem za rovnocenný dokladům
uvedeným v písmenu a).
(3) Osoby, které jsou státními příslušníky jiného členského státu a
splňují podmínky uvedené v odstavcích 1 a 2, jsou oprávněny používat
jimi získaný akademický titul, popřípadě jeho zkratku, a to v jazyce
státu, v němž byl tento titul získán.
(4) K prohlubování odborné způsobilosti úředních veterinárních lékařů
slouží atestační studium, organizované Státní veterinární správou ve
spolupráci s vysokou školou s veterinárním studijním programem, které
probíhá ve dvou částech:
a) základní (atestace I. stupně),
b) specializační (atestace II. stupně).
(5) Funkce ředitelů a vedoucích odborných útvarů Státní veterinární
správy, jakož i státních veterinárních ústavů, mohou vykonávat jen
veterinární lékaři, kteří získali atestaci II. stupně. To však neplatí
v případě vedoucích zaměstnanců v 1. stupni řízení^30a).
(6) Prováděcí právní předpis stanoví
a) studijní předměty, které musí být zahrnuty v magisterském studijním
programu v oblasti veterinárního lékařství a hygieny, a studijní obory,
ze kterých musí být získány přiměřené znalosti a dovednosti, uvedené v
odstavci 1,
b) diplomy, vysvědčení a jiné doklady o požadovaném vzdělání, uvedené v
odstavci 2 písm. a),
c) formy, obsah a organizaci atestačního studia úředních veterinárních
lékařů, způsob a organizaci ověřování znalostí a vydávání osvědčení.
(7) Není-li možno uznat odbornou způsobilost k výkonu činnosti
veterinárního lékaře podle odstavce 2, anebo odbornou způsobilost pro
výkon funkce úředního veterinárního lékaře, postupuje se podle zákona o
uznávání odborné kvalifikace^31).
§ 59a
nadpis vypuštěn
(1) Osobami odborně způsobilými k výkonu odborné veterinární činnosti v
rozsahu a způsobem odpovídajícím jejich odborné způsobilosti jsou dále
osoby, které získaly
a) vysokoškolské vzdělání studiem v magisterském studijním programu v
oblasti veterinárního lékařství nebo v oblasti veterinární hygieny a
ekologie, anebo studiem, které se podle zvláštního právního
předpisu^31a) považuje za rovnocenné,
b) vysokoškolské vzdělání studiem v bakalářském studijním programu v
oblasti veterinární hygieny a ekologie, anebo studiem, které se podle
zvláštního právního předpisu^31a) považuje za rovnocenné,
c) úplné střední odborné vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání ve
veterinárním oboru,
d) vysokoškolské vzdělání studiem ve studijním programu v oblasti,
která není uvedena v písmenu a) nebo b) a která odpovídá druhu a
rozsahu činnosti, zejména v oblasti lékařství, chemie nebo biologie,
e) úplné střední odborné vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání v oboru,
který není uveden v písmenu c) a který odpovídá druhu a rozsahu
činnosti,
f) odbornou způsobilost k výkonu některých odborných veterinárních
činností specializovanou odbornou průpravou
1. organizovanou Státní veterinární správou, anebo
2. podle zvláštních právních předpisů^31b).
(2) Osoby, které získaly vysokoškolské vzdělání studiem v bakalářském
studijním programu v oblasti veterinární hygieny a ekologie, mohou
vykonávat funkce úředních veterinárních asistentů. Nestanoví-li tento
zákon nebo předpisy Evropské unie jinak, úřední veterinární asistenti
pomáhají úředním veterinárním lékařům pod jejich vedením a odpovědností
zejména při kontrole dodržování veterinárních a hygienických podmínek
chovu zvířat a požadavků na pohodu zvířat, při kontrole označování a
evidence zvířat a plnění opatření stanovených ve schválených
ozdravovacích programech, při kontrole dodržování veterinárních a
hygienických podmínek a požadavků na zacházení se živočišnými produkty,
při prohlídce jatečných zvířat a masa a při provádění pohraniční
veterinární kontroly.
(3) Studenti čtvrtého a vyššího ročníku magisterského studijního
programu v oblasti veterinárního lékařství nebo v oblasti veterinární
hygieny a ekologie jsou odborně způsobilí k výkonu odborné veterinární
činnosti, která je vykonávána v rámci výuky pod dohledem a odpovědností
veterinárního lékaře.
(4) Prováděcí právní předpis stanoví organizaci, formy a rozsah
specializované odborné průpravy úředních veterinárních asistentů.
§ 59b
Způsobilost k výkonu povolání veterinárního lékaře pro osoby z třetích
zemí
(1) Osoby, které získaly odbornou způsobilost ve třetích zemích, jsou
způsobilé k výkonu povolání veterinárního lékaře, jestliže
a) prokáží, že vzdělání získané na zahraniční vysoké
škole je v souladu s požadavky uvedenými v § 59 odst. 1 a o této
skutečnosti jim bude vydáno Komorou osvědčení podle zvláštního právního
předpisu^32),
b) doloží osvědčení o uznání vysokoškolského vzdělání podle zvláštního
právního předpisu^32a).
(2) Osoby uvedené v odstavci 1, které neprokáží, že vzdělání získané na
zahraniční vysoké škole je v souladu s požadavky uvedenými v § 59 odst.
1, jsou způsobilé k výkonu povolání veterinárního lékaře na základě
úspěšného vykonání rozdílové zkoušky^31) ze znalostí odpovídajících
požadavkům uvedeným v § 59 odst. 1 (dále jen „zkouška“).
(3) Osoby, které se ucházejí o vykonání zkoušky, musí doložit osvědčení
o uznání vysokoškolského vzdělání podle zvláštního právního
předpisu^32a).
(4) Zkouška se koná před zkušební komisí, kterou zřizuje Komora jako
svůj poradní orgán. Členy zkušební komise jmenuje a odvolává prezident
Komory na návrh představenstva Komory a Veterinární a farmaceutické
univerzity v Brně. Na základě úspěšně vykonané zkoušky vydá Komora
osvědčení.
(5) Zkoušku lze opakovat. Náklady spojené s provedením zkoušky hradí
osoba uvedená v odstavci 3.
(6) Na žádost osoby uvedené v odstavci 3 upustí Komora od vykonání
zkoušky, jsou-li pro takové opatření splněny podmínky stanovené zákonem
o uznávání odborné kvalifikace^31), zejména je-li tato osoba držitelem
diplomu, vysvědčení nebo jiného dokladu o požadovaném vzdělání. Bylo-li
od vykonání zkoušky upuštěno, vydá Komise o této skutečnosti osvědčení
do 90 dnů ode dne podání žádosti uvedené ve větě první.
Soukromí veterinární lékaři
§ 60
(1) Soukromí veterinární lékaři odborně způsobilí podle § 59 a § 59b
vykonávají veterinární léčebnou a preventivní činnost na základě
osvědčení podle zákona o Komoře veterinárních lékařů České
republiky.^32)
(2) Při vydávání osvědčení uvedeného v odstavci 1 osobě odborně
způsobilé podle § 59 odst. 2 může být brán zřetel na ověřené informace
o skutečnostech, které by pravděpodobně mohly nepříznivě ovlivnit výkon
odborné veterinární činnosti touto osobou na území České republiky,
poskytnuté na základě vzájemnosti členským státem, z něhož tato osoba
pochází nebo přichází.
§ 61
(1) Soukromý veterinární lékař je povinen
a) oznámit bez odkladu krajské veterinární správě zahájení a skončení
činnosti,
b) uvědomit neprodleně krajskou veterinární správu o podezření z
výskytu nebezpečné nákazy, jakož i o jiných skutečnostech důležitých z
hlediska veterinární péče a veřejného zájmu na plnění jejích úkolů,
c) dbát při podávání léčiv na dodržování ochranných lhůt a dalších
požadavků, které jsou stanoveny za účelem vyloučení nežádoucích reziduí
ze živočišných produktů, popřípadě nežádoucích kombinací s doplňkovými
látkami, které jsou obsaženy v krmivech, a upozornit chovatele na
nutnost dodržování ochranných lhůt u zvířat, která slouží k produkci
potravin,
d) vést řádnou evidenci o provedených preventivních úkonech, o použití
a výdeji léčiv a o utracení zvířat, která podléhají označování a
evidenci podle zvláštního právního předpisu^9d), uchovávat ji po dobu
nejméně 3 let a na požádání ji předložit úřednímu veterinárnímu lékaři,
e) po jeho předložení chovatelem neprodleně zaznamenávat do záznamu
chovatele podání léčiv zvířatům a očkování zvířat a úplně, správně a
pravdivě vyplňovat zdravotní potvrzení.
(2) V oznámení o zahájení činnosti podle odstavce 1 písm. a) musí být
uvedeny, vedle údajů stanovených pro podání správním řádem^32b),
akademický titul, místo výkonu veterinární léčebné a preventivní
činnosti a číslo telefonu, faxu nebo elektronická adresa. K oznámení
musí být přiloženy prvopis nebo ověřená kopie osvědčení podle zákona o
Komoře veterinárních lékařů České republiky^32) a prohlášení o souhlasu
s využitím poskytnutých informací v registrech a evidenci úkonů
informačního systému Státní veterinární správy^32c).
(3) Soukromý veterinární lékař je povinen zachovávat mlčenlivost o
skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s výkonem odborné
veterinární činnosti, pokud jí nebyl zproštěn. Tím není dotčena
povinnost oznamovat určité skutečnosti orgánům příslušným podle tohoto
zákona a podle zvláštních právních předpisů.^33)
(4) Soukromý veterinární lékař je oprávněn vést pro svou potřebu
pohotovostní zásobu léčiv.
(5) Vyšetření, zdravotní zkoušky a povinné preventivní a diagnostické
úkony v rámci veterinární kontroly zdraví, kontroly dědičnosti zdraví a
kontroly pohody zvířat provádí veterinární lékař schválený pro tuto
činnost. Schválený veterinární lékař postupuje při výkonu této činnosti
v souladu s pokyny krajské veterinární správy a provádí tuto činnost v
rozsahu, postupy a v souladu s požadavky stanovenými ministerstvem
podle § 44 odst. 1 písm. d). Schválení veterinárního lékaře pro tuto
činnost může být krajskou veterinární správou pozastaveno nebo
odejmuto, jestliže při jejím provádění postupoval v rozporu s požadavky
stanovenými tímto zákonem.
§ 62
(1) Soukromý veterinární lékař může odmítnout poskytnutí naléhavé
odborné veterinární pomoci pouze z důvodu ohrožení svého zdraví,
kterému nelze účinně předcházet nebo bránit.
(2) Soukromý veterinární lékař může odstoupit od smlouvy o provedení
odborného veterinárního úkonu, odmítl-li chovatel poskytnout potřebnou
součinnost. Odstoupí-li soukromý veterinární lékař od smlouvy, musí
poskytnout zvířeti neodkladnou péči, aby nedošlo k utrpení zvířete,
poškození jeho zdraví nebo jiné škodě, které touto péčí bylo možno
zabránit.
(3) Jde-li o naléhavý úkon, nutný v zájmu předcházení, zamezení šíření
a zdolání nebezpečné nákazy anebo v zájmu zajištění zdravotní
nezávadnosti živočišných produktů, nepotřebuje soukromý veterinární
lékař souhlasu chovatele k jeho provedení.
§ 63
Pro obsah žádosti soukromého veterinárního lékaře o jeho schválení pro
výkon činnosti, ke které vyžadují schválení tento zákon nebo předpisy
Evropské unie, platí § 61 odst. 2 obdobně.
§ 64
Soukromí veterinární technici
(1) Oprávnění veterinárního technika vykonávat některé odborné
veterinární úkony podnikatelským způsobem vzniká rozhodnutím krajské
veterinární správy o registraci soukromého veterinárního technika.
Oprávnění k činnosti soukromého veterinárního technika vzniká též
marným uplynutím lhůty a způsobem podle § 28 až 30 zákona o volném
pohybu služeb. Krajská veterinární správa rozhodne o registraci, pokud
žadatel
a) splňuje požadavek odborné způsobilosti podle § 59a odst. 1 písm. c),
b) je způsobilý k právním úkonům a bezúhonný podle § 50 odst. 5.
(2) Nemá-li dosud žadatel podle odstavce 1 přiděleno identifikační
číslo osoby, přidělí mu krajská veterinární správa identifikační číslo
osoby současně s vydáním rozhodnutí o registraci podle odstavce 1;
identifikační číslo osoby poskytne správce registru osob^39).
(3) Soukromí veterinární technici mohou samostatně vykonávat jen takové
odborné veterinární úkony, které odpovídají jimi dosažené odborné
způsobilosti.
(4) Jinak platí pro práva a povinnosti soukromých veterinárních
techniků přiměřeně § 61, § 62 odst. 1 a 2.
(5) Krajská veterinární správa může registraci zrušit, jestliže
soukromý veterinární technik porušuje povinnosti nebo podmínky
vyplývající z tohoto zákona a z rozhodnutí o registraci.
(6) Prováděcí právní předpis stanoví
a) náležitosti žádosti o registraci podle odstavce 1,
b) podrobnosti výkonu odborných veterinárních úkonů soukromými
veterinárními techniky.
§ 64a
Odborná způsobilost k označování hospodářských zvířat
(1) Označování označovaných zvířat podle plemenářského zákona^8) je
oprávněn provádět veterinární lékař nebo soukromý veterinární technik.
(2) Označování označovaných zvířat podle plemenářského zákona^8),
včetně označování výžehem nebo injekční aplikací elektronického
identifikátoru, je dále oprávněna provádět osoba, která získala střední
vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání anebo vysokoškolské vzdělání v
některém zemědělském oboru nebo v oboru se zaměřením na zemědělství,
veterinářství a veterinární prevenci a která absolvovala
specializovanou odbornou průpravu se zaměřením na označování zvířat
výžehem nebo injekční aplikací elektronického identifikátoru, složila
závěrečnou zkoušku a získala tak osvědčení o způsobilosti k této
činnosti.
(3) Označování označovaných zvířat podle plemenářského zákona^8), s
výjimkou označování výžehem nebo injekční aplikací elektronického
identifikátoru, je dále oprávněn provádět chovatel hospodářských
zvířat.
(4) Specializovanou odbornou průpravu se zaměřením na označování zvířat
výžehem nebo injekční aplikací elektronického identifikátoru organizuje
vysoká škola s veterinárním studijním programem, která vydává osobám,
které absolvovaly tuto specializovanou odbornou průpravu, osvědčení o
způsobilosti k označování zvířat výžehem nebo injekční aplikací
elektronického identifikátoru a vede seznam těchto osob.
(5) Prováděcí právní předpis stanoví obsah, rozsah a organizaci
specializované odborné průpravy se zaměřením na označování označovaných
zvířat podle plemenářského zákona^8) výžehem nebo injekční aplikací
elektronického identifikátoru, způsob a organizaci ověřování získaných
znalostí, vydávání osvědčení a vedení seznamu osob, které tuto
specializovanou odbornou průpravu absolvovaly.
HLAVA VIII
VETERINÁRNÍ PŘÍPRAVKY A VETERINÁRNÍ TECHNICKÉ PROSTŘEDKY
§ 65
(1) Ústav kromě působnosti stanovené zvláštními právními předpisy^5)
a) rozhoduje na základě žádosti osoby usazené v některém z členských
států nebo v některém ze smluvních států Dohody o Evropském
hospodářském prostoru, která za účelem jeho uvedení do oběhu v České
republice hodlá vyrábět, distribuovat z jiného členského státu nebo
dovážet ze třetí země veterinární přípravek, o schválení veterinárního
přípravku a dále rozhoduje, o schválení změn proti dokumentaci
předložené v rámci schvalovacího řízení, pozastavení platnosti
rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku a o zrušení schválení
veterinárního přípravku. Pozastavit platnost rozhodnutí o schválení
veterinárního přípravku nebo zrušit jeho schválení může, prokáže-li se,
že veterinární přípravek je neúčinný, není bezpečný nebo neodpovídá
dokumentaci předkládané v rámci schvalovacího řízení a následných změn,
anebo poruší-li držitel rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku
závažným způsobem nebo opakovaně povinnosti stanovené tímto zákonem.
Schválení nepodléhají pouze veterinární přípravky určené jen k vývozu,
b) vede a aktualizuje seznam schválených veterinárních přípravků,
c) na základě požadavku příslušného výrobce osvědčuje, že tento výrobce
splňuje při výrobě veterinárních přípravků požadavky správné výrobní
praxe,
d) vykonává státní veterinární dozor nad uváděním do oběhu a používáním
veterinárních přípravků, kontroluje dodržování povinností stanovených
tímto zákonem, jakost, účinnost a bezpečnost veterinárních přípravků,
e) odebírá vzorky veterinárních přípravků k laboratornímu vyšetření,
osvědčuje jakost veterinárních přípravků a dodržování požadavků na
správnou výrobní praxi,
f) rozhoduje o dalším používání veterinárního přípravku v případě
zjištění jeho nežádoucích účinků, zejména o stažení veterinárního
přípravku z oběhu, o jeho zneškodnění, o pozastavení používání
veterinárního přípravku a jeho uvádění do oběhu a o jeho uvádění do
oběhu jen po předchozím souhlasu Ústavu,
g) na základě požadavku Ústřední veterinární správy provádí hodnocení
specifické účinnosti biocidních přípravků proti stanoveným původcům
nákaz,
h) posuzuje ve sporných případech, zda jde o veterinární přípravek nebo
o jiný výrobek.
(2) Ústav dále
a) posuzuje vhodnost veterinárních technických prostředků a jejich
bezpečnost pro zvířata, sleduje jejich vlastnosti a způsobilost
dosáhnout účelu, ke kterému jsou určeny. Vede a aktualizuje seznam
veterinárních technických prostředků,
b) vykonává státní veterinární dozor nad používáním veterinárních
technických prostředků a kontroluje dodržování povinností stanovených
tímto zákonem,
c) na základě výsledků šetření nežádoucích příhod týkajících se
používaných veterinárních technických prostředků a jiných poznatků o
tom, že veterinární technický prostředek není vhodný pro veterinární
použití, rozhoduje o povinnosti
1. učinit opatření k omezení nepříznivého působení veterinárního
technického prostředku, zejména pozastavit jeho uvádění do oběhu,
stáhnout jej z oběhu, ukončit jeho uvádění do oběhu, pozastavit nebo
ukončit jeho používání,
2. odstranit zjištěné nedostatky ve stanovené lhůtě.
(3) Ústav posoudí úplnost podané žádosti o schválení veterinárního
přípravku nejpozději do 30 dnů od jejího doručení. Pokud ji shledá
neúplnou, písemně vyzve žadatele, aby ji v určené lhůtě doplnil.
Není-li žádost v této lhůtě doplněna, může zastavit řízení. Lhůta
určená k doplnění žádosti o schválení veterinárního přípravku se
nezapočítává do lhůty 30 dnů k posouzení úplnosti žádosti. O žádosti o
schválení veterinárního přípravku rozhodne Ústav nejpozději do 90 dnů
ode dne, kdy byla žádost shledána úplnou. Vyhoví-li Ústav žádosti a
rozhodne o schválení veterinárního přípravku, platí toto rozhodnutí po
dobu 5 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Platnost rozhodnutí
může být i opakovaně prodloužena o dalších 5 let na základě oznámení
držitele rozhodnutí o tom, že hodlá nadále veterinární přípravek
vyrábět, distribuovat z jiného členského státu nebo dovážet ze třetí
země za účelem jeho uvádění do oběhu v České republice; oznámení musí
být podáno nejpozději 30 dnů před vypršením platnosti vydaného
rozhodnutí.
(4) Jde-li o veterinární přípravek, který byl vyroben nebo uveden do
oběhu v členském státě nebo který má původ v některém ze států, které
jsou smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru,
předkládají se Ústavu v žádosti podle odstavce 3 pouze administrativní
údaje a dokumentace stanovené prováděcím právním předpisem. Těmito
údaji a dokumentací se zejména doloží, za jakých podmínek byl
veterinární přípravek v příslušném státě vyroben nebo uveden do oběhu,
a doba 90 dnů se zkracuje na 30 dnů, pokud
a) veterinární přípravek odpovídá právním předpisům, které jsou pro
jeho výrobu nebo uvedení do oběhu v příslušném státě závazné, a
výrobním postupům a pravidlům správné výrobní praxe, které jsou v
příslušném státě používané a pro které existuje dostatečně podrobná
dokumentace, na jejímž základě je možno provést dodatečná šetření,
b) předpisy, postupy a pravidla uvedené pod písmenem a) zaručují
takovou míru ochrany oprávněného zájmu, která odpovídá míře této
ochrany v České republice.
(5) Ústav
a) zveřejňuje ve Věstníku Ministerstva zemědělství a ve Věstníku Ústavu
pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv
1. schválení veterinárních přípravků a jejich zápis do Seznamu
schválených veterinárních přípravků včetně změn, jakož i pozastavení
platnosti rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku a o zrušení
jeho schválení,
2. zápis veterinárního technického prostředku do Seznamu technických
prostředků pro veterinární použití a případy nežádoucích příhod
týkajících se používaných veterinárních technických prostředků.
Dokumentaci o nežádoucích příhodách a jejich šetření uchovává po dobu
15 let,
b) ukládá v mezích své působnosti pokuty za nesplnění nebo porušení
povinností, požadavků nebo podmínek stanovených tímto zákonem.
§ 66
(1) Uvádět do oběhu a používat při poskytování veterinární péče je
možno pouze
a) veterinární přípravky, které byly schváleny a zapsány do Seznamu
schválených veterinárních přípravků a u kterých nebyla překročena doba
jejich použitelnosti,
b) veterinární technické prostředky, u kterých nebyla překročena doba
jejich použitelnosti.
(2) Pro vědecké, výzkumné, pedagogické a kontrolní účely lze použít i
veterinární přípravky, které nebyly schváleny.
(3) Při poskytování veterinární péče lze používat i veterinární
přípravky, které jsou schválené podle předpisů Evropské unie^34), a
zdravotnické prostředky, které jsou vhodné pro použití v rámci
veterinární péče^34a).
(4) Veterinární lékař může v případě ohrožení života nebo zdraví
zvířete použít při poskytování veterinární péče i takový veterinární
technický prostředek, který nesplňuje stanovené požadavky, a to za
předpokladu, že
a) je podrobně seznámen se zdravotním stavem zvířete, u něhož byla
stanovena přesná diagnóza jeho onemocnění. To neplatí jen pro
veterinární technické prostředky, které jsou určeny pro stanovení nebo
potvrzení diagnózy,
b) není možno použít jiný veterinární technický prostředek, který
odpovídá stanoveným požadavkům,
c) uvědomil Ústav o použití veterinárního technického prostředku, který
nesplňuje stanovené požadavky,
d) písemně seznámil chovatele s možnými riziky použití veterinárního
technického prostředku, který nesplňuje stanovené požadavky, a chovatel
dal k němu dobrovolný písemný souhlas.
§ 66a
(1) Držitelé rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku jsou
povinni
a) zajistit, aby vlastnosti schváleného veterinárního přípravku
odpovídaly dokumentaci předložené ve schvalovacím řízení, aby k
veterinárnímu přípravku byly připojeny pokyny pro zacházení s ním a
požádat Ústav o schválení každé změny obsahu údajů a dokumentace oproti
jejímu stavu v okamžiku vydání rozhodnutí o schválení nebo schválení
poslední změny, a to před provedením takové změny,
b) zaznamenávat a vyhodnocovat případy hlášení nežádoucích účinků
schváleného veterinárního přípravku, vést a uchovávat o nich záznamy a
jednou ročně je poskytovat Ústavu,
c) v případě výskytu nežádoucího účinku schváleného veterinárního
přípravku nebo závady v jeho jakosti učinit dostupná opatření k nápravě
a omezení nepříznivého působení schváleného veterinárního přípravku
včetně jeho případného stažení z oběhu, hlásit do 15 dnů ode dne, kdy
se o tom dověděli, Ústavu výskyt závažného nežádoucího účinku
schváleného veterinárního přípravku a informovat jej o provedených
opatřeních,
d) v případě výskytu nežádoucího účinku schváleného veterinárního
přípravku nebo závady v jeho jakosti zajistit na vlastní náklad jeho
vyšetření, popřípadě klinické hodnocení,
e) zavádět potřebné změny, které umožňují výrobu, kontrolu jakosti a
používání schváleného veterinárního přípravku ve shodě s dostupnými
vědeckými poznatky,
f) poskytovat ústavu na požádání vzorky schváleného veterinárního
přípravku a informace o objemu jeho prodeje.
(2) Osoby, které vyrábějí veterinární přípravky, jsou povinny
a) vyrábět a kontrolovat veterinární přípravky způsobem, který zajistí,
že tyto přípravky jsou vyráběny a uváděny do oběhu v jakosti
odpovídající jejich určenému použití a v souladu s údaji a dokumentací
předloženými Ústavu v souvislosti se schválením veterinárního přípravku
nebo změnou v dokumentaci schváleného veterinárního přípravku, a
dodržovat správnou výrobní praxi,
b) zavést k dosažení cílů uvedených pod písmenem a) odpovídající systém
zabezpečování jakosti nebo systém analýzy rizika a kritických
kontrolních bodů (HACCP),
c) zohledňovat ve výrobě veterinárních přípravků vědecký a technický
rozvoj,
d) nejsou-li současně držiteli rozhodnutí o schválení veterinárního
přípravku, informovat tohoto držitele o všech významných skutečnostech,
které mohou mít vliv na jakost veterinárního přípravku a na odpovědnost
držitele stanovenou tímto zákonem, a poskytovat mu součinnost při
plnění jeho povinností podle odstavce 1.
(3) Osoby, které uvádějí schválené veterinární přípravky do oběhu,
anebo s nimi jinak zacházejí, jsou povinny
a) dodržovat pokyny k zacházení s veterinárním přípravkem, uvedené na
jeho obalu nebo v příbalové informaci,
b) omezovat na nejnižší možnou míru nepříznivé důsledky působení
veterinárního přípravku na člověka, zvířata a životní prostředí,
c) hlásit do 15 dnů ode dne, kdy se o tom dověděly, Ústavu a držiteli
rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku výskyt nežádoucího
účinku schváleného veterinárního přípravku.
(4) Prováděcí právní předpis stanoví
a) náležitosti žádosti o schválení veterinárního přípravku a o
schválení změny rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku,
b) náležitosti žádosti o pozastavení platnosti, anebo o zrušení
schválení veterinárního přípravku,
c) požadavky na jakost veterinárních přípravků, jakož i látky, které
veterinární přípravky nesmí obsahovat,
d) podrobnosti o správné výrobní praxi,
e) způsob hlášení nežádoucích účinků veterinárních přípravků,
f) výčet změn podléhajících schválení s rozlišením na změny
administrativní povahy a změny vyžadující odborné hodnocení.
§ 66b
(1) Údaje na obalu veterinárního přípravku musí být uvedeny čitelným a
srozumitelným způsobem a v jazyku státu, ve kterém je veterinární
přípravek uváděn do oběhu.
(2) Zjistí-li Ústav v řízení o schválení veterinárního přípravku nebo
schválení změny v dokumentaci schváleného veterinárního přípravku, že
navrhované označení veterinárního přípravku může vést k jeho
nesprávnému používání, které by mohlo mít za následek nebezpečí pro
zdraví lidí nebo zvířat nebo pro životní prostředí, může v rámci
příslušného rozhodnutí také stanovit, jakým způsobem musí být označení,
popřípadě jeho část, změněno nebo doplněno.
§ 66c
(1) Výrobci a dovozci, popřípadě další osoby, které uvádějí veterinární
technické prostředky do oběhu, jsou povinni sdělit Ústavu
a) jméno, příjmení, bydliště a identifikační číslo osoby, jde-li o
fyzickou osobu, anebo obchodní firmu, sídlo a identifikační číslo
osoby, jde-li o právnickou osobu, číslo telefonu, faxu nebo
elektronickou adresu,
b) datum zahájení činnosti a místo jejího výkonu,
c) údaje o oprávnění, na jehož základě je činnost vykonávána.
(2) Výrobci a dovozci, kteří uvádějí v České republice poprvé do oběhu
veterinární technický prostředek, jsou povinni před jeho uvedením do
oběhu oznámit Ústavu základní údaje o tomto prostředku. Jestliže na
základě posouzení vlastností tohoto prostředku Ústav zjistí, že není
vhodný k veterinárnímu použití,
a) informuje o tom výrobce nebo dovozce,
b) rozhodne
1. o ukončení uvádění tohoto prostředku do oběhu, popřípadě o jeho
stažení z oběhu, anebo
2. o pozastavení uvádění tohoto prostředku do oběhu do doby odstranění
nedostatků. V tomto případě může být veterinární technický prostředek
znovu uveden do oběhu teprve na základě písemného souhlasu Ústavu.
(3) Prodejci veterinárních technických prostředků jsou povinni
a) prodávat pouze takové veterinární technické prostředky, které
splňují stanovené požadavky, a dodržovat při jejich prodeji podmínky
stanovené výrobcem,
b) zajistit, že tyto prostředky budou vybaveny návody, popřípadě i
dalšími pokyny nutnými k jejich bezpečné instalaci, používání a údržbě,
včetně případné dezinfekce a sterilizace, a že tyto návody a pokyny v
českém jazyku budou poskytnuty osobám, které budou tyto prostředky
používat,
c) vést a po dobu 5 let uchovávat dokumentaci o objednávkách, nákupu a
prodeji veterinárních technických prostředků.
(4) Osoby, které používají veterinární technické prostředky, a osoby,
které provádějí jejich údržbu a servis, jsou povinny v případě, že se
setkají s nežádoucí příhodou týkající se tohoto prostředku, anebo se o
ní dozví,
a) oznámit písemně tuto skutečnost Ústavu. To neplatí, pokud byl Ústav
o výskytu nežádoucí příhody prokazatelně již uvědoměn jinak,
b) učinit neprodleně opatření uložená Ústavem.
(5) Prováděcí právní předpis stanoví
a) které základní údaje obsahuje oznámení o veterinárním technickém
prostředku uváděném v České republice poprvé do oběhu,
b) jakým způsobem a v jakých lhůtách se oznamuje výskyt nežádoucí
příhody týkající se používaného veterinárního technického prostředku.
HLAVA IX
NÁHRADA NÁKLADŮ A ZTRÁT VZNIKLÝCH V SOUVISLOSTI S NEBEZPEČNÝMI NÁKAZAMI
§ 67
(1) Chovateli se poskytne náhrada nákladů a ztrát, které vznikly v
důsledku provádění mimořádných veterinárních opatření nařízených ke
zdolávání některé z nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na
člověka, uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu, a k ochraně před
jejich šířením, anebo při nálezu původce této nákazy nebo nemoci, a to
za podmínky, že tato neprodleně uplatňovaná opatření zahrnují nejméně
izolaci zvířat v hospodářství a zákaz jejich přemísťování od doby
vzniku podezření z výskytu nákazy a po potvrzení jejího výskytu.
(2) Náhrada podle odstavce 1 zahrnuje náhradu za
a) náklady na utracení nebo porážku nemocných
a podezřelých zvířat vnímavých druhů a za neškodné odstranění jejich
kadáverů; v odůvodněných případech se poskytne i náhrada za neškodné
odstranění jejich produktů,
b) utracené nebo poražené zvíře,
c) očistu, dezinfekci, dezinsekci a deratizaci hospodářství a jeho
zařízení (vybavení),
d) nařízené očkování,
e) dodržování opatření v ochranných pásmech, pásmech dozoru a dalších
pásmech s omezením,
f) dodržování opatření ve stanovené pozorovací době před ukončením
mimořádných veterinárních opatření a opětovným zástavem zvířat do
hospodářství.
(3) Jde-li o nákazu nebo nemoc přenosnou ze zvířat na člověka, které
jsou uvedeny v předpisech Evropské unie upravujících výdaje ve
veterinární oblasti^34b), poskytuje se také náhrada
a) za zničení kontaminovaných krmiv a kontaminovaného zařízení
hospodářství, které nemůže být dezinfikováno v souladu s odstavcem 2
písm. c),
b) za prokázané ztráty způsobené výpadkem produkce hospodářského
zvířete v době provádění nařízených mimořádných veterinárních opatření
a v souvislosti s nimi.
(4) Jde-li o nebezpečnou nákazu včel, poskytuje se také náhrada za
včelařské zařízení, pomůcky, úly a jejich vybavení, zlikvidované nebo
znehodnocené na základě nařízených mimořádných veterinárních opatření.
(5) Náhrada podle odstavce 1 se neposkytne, jestliže chovatel nesplnil
povinnost uvědomit krajskou veterinární správu o podezření z výskytu
nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, jinou
závažnou povinnost uloženou mu tímto zákonem k předcházení vzniku,
zamezení šíření a zdolávání nebezpečných nákaz nebo nemocí přenosných
ze zvířat na člověka, anebo nařízená ochranná a zdolávací opatření.
(6) Náhrada podle odstavce 1 se sníží o 10 %, pokud
a) chovatel nezabezpečil provedení stanovených vyšetření, zdravotních
zkoušek a povinných preventivních a diagnostických úkonů v rámci
veterinární kontroly zdraví, kontroly dědičnosti zdraví a kontroly
pohody zvířat, nebo
b) chovatel nesplnil povinnosti chovatele týkající se označování a
evidence zvířat podle plemenářského zákona^9d).
§ 68
(1) Náhrada podle § 67 se poskytuje ve výši prokázaných účelně
vynaložených nákladů a způsobených ztrát.
(2) Jde-li o náhradu za utracené nebo poražené zvíře, poskytuje se ve
výši obvyklé ceny zdravého zvířete téhož druhu a kategorie v místě a
době vzniku škody, snížené
a) o to, co bylo chovateli poskytnuto za zužitkovatelné části těla
zvířete a zužitkovatelné produkty,
b) o 20 % obvyklé ceny zvířete, bylo-li zvíře utraceno nebo poraženo v
důsledku nebezpečné nákazy, jestliže chovatel nevyužil možnosti
preventivního očkování, pro které byla schválena očkovací látka.
§ 69
(1) Osobám, které pro nařízená ochranná a zdolávací opatření nemohly
dočasně vykonávat svou obvyklou pracovní nebo jinou výdělečnou činnost
anebo ji mohly vykonávat jen v omezeném rozsahu, náleží náhrada ušlého
výdělku, pokud jim tato náhrada nepřísluší od zaměstnavatele, anebo
náhrada ušlého zisku.
(2) Osobám, které byly nuceny zdržovat se z důvodu uvedeného v odstavci
1 mimo své bydliště, náleží náhrada zvýšených nákladů na přechodné
ubytování a stravování podle zvláštních právních předpisů.^35)
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na osoby, kterým byla
poskytnuta náhrada podle § 67.
§ 70
(1) Nestanoví-li předpisy Evropské unie jinak, poskytuje se náhrada
podle § 67 z prostředků státního rozpočtu, a to na základě žádosti
chovatele nebo osoby uvedené v § 69. Tato žádost může být podána
nejdříve první den následující po dni utracení nebo poražení zvířat, a
nedochází-li k utracení nebo poražení zvířat, nejdříve první den
následující po ukončení nařízených ochranných a zdolávacích opatření, a
nejpozději do 6 týdnů ode dne utracení nebo poražení zvířat, a
nedochází-li k utracení nebo poražení zvířat, nejpozději do 6 týdnů ode
dne skončení nařízených ochranných a zdolávacích opatření. Jedná-li se
o náhradu v případě nebezpečné nákazy včel, může být žádost podána
nejdříve první den následující po dni utracení včel nebo včelstev, a
nedochází-li k utracení včel nebo včelstev, nejdříve první den
následující po oznámení nebo vyhlášení nařízených ochranných a
zdolávacích opatření, a nejpozději do 12 týdnů ode dne utracení včel
nebo včelstev, a nedochází-li k utracení včel nebo včelstev, nejpozději
do 12 týdnů ode dne ukončení nařízených ochranných a zdolávacích
opatření. K posouzení, zda jsou splněny podmínky pro poskytnutí náhrady
a v jaké výši, si vyžádá ministerstvo stanovisko krajské veterinární
správy. Není-li žádost podána v uvedené lhůtě, nárok na náhradu zaniká.
(2) Chovateli může být na náhradu podle § 67 poskytnuta přiměřená
záloha.
(3) Prováděcí právní předpis
a) stanoví podrobněji postup při uplatňování náhrady podle § 67 a
náležitosti žádosti o její poskytnutí,
b) může stanovit při výskytu kterých dalších, zejména exotických nákaz,
popřípadě i nemocí přenosných ze zvířat na člověka se poskytuje náhrada
a v jakém rozsahu.
HLAVA X
SPRÁVNÍ DELIKTY
§ 71
Přestupky
(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a) nesplní nebo poruší povinnost chovatele stanovenou v § 4, § 5 odst.
1 písm. a) až d), § 5a odst. 1, § 6 odst. 1 až 4 a 7, § 7 nebo § 9
odst. 2 a 3,
b) nesplní nebo poruší povinnost nebo požadavky na zabezpečení
zdravotní nezávadnosti živočišných produktů stanovené v § 20 odst. 4, §
21 odst. 1 až 4, 7, 9, 11 a 14, § 25 odst. 1, § 27a odst. 1, 3 a 4 nebo
§ 27b odst. 1 až 8,
c) nesplní nebo poruší povinnost stanovenou k ochraně před nákazami a
nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka v § 11 odst. 1 a 3, § 12 odst.
1, § 14 odst. 1 nebo § 16 odst. 2, anebo povinnost chovatele stanovenou
v § 5 odst. 1 písm. e) až h) nebo § 17a odst. 4,
d) nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v § 13 odst. 4, nesplní
nebo poruší opatření podle § 53 odst. 1, anebo poruší zákaz uvedený v §
56a odst. 4,
e) nesplní nebo poruší povinnost nebo požadavky na zabezpečení
zdravotní nezávadnosti živočišných produktů stanovené v § 19 odst. 1 až
5 nebo § 20 odst. 1 až 3,
f) nesplní nebo poruší veterinární podmínky obchodování se zvířaty a
živočišnými produkty, anebo veterinární podmínky dovozu a tranzitu
veterinárního zboží z třetích zemí a jeho vývozu do těchto zemí,
stanovené v § 28 odst. 1 až 4, § 29 odst. 2, § 30 odst. 3, § 32 odst.
1, 4 a 7, § 34 odst. 2, § 36 odst. 4, § 38b odst. 1 nebo § 38c odst. 1
až 4,
g) nesplní nebo poruší povinnost nebo požadavek stanovený předpisem
Evropské unie o dovozu zásilek produktů živočišného původu pro osobní
spotřebu do Společenství^21) nebo předpisem Evropské unie o
veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém
chovu^48),
h) nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v § 40 odst. 1 a § 40 odst.
3 a 4 nebo § 42 odst. 3 písm. a),
i) vykonává činnost, k níž je třeba povolení orgánu veterinární správy,
schválení tímto orgánem nebo registrace u tohoto orgánu, bez tohoto
povolení, tohoto schválení nebo této registrace, vykonává činnost bez
podání oznámení nebo ověření odborné způsobilosti podle zvláštního
právního předpisu^31), anebo vykonává činnost, k níž není odborně
způsobilá,
j) nesplní nebo poruší povinnost nebo požadavky stanovené předpisy
Evropské unie na úseku veterinární péče, anebo nesplní závazné pokyny
orgánu veterinární správy, nebo
k) nesplní nebo poruší povinnost vyplývající pro ni z mimořádných
veterinárních opatření.
(2) Za přestupek lze uložit pokutu do
a) 5 000 Kč v blokovém řízení,
b) 10 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) a b),
c) 20 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. c) až j),
d) 50 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. k).
§ 72
Správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob
(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního
deliktu tím, že
a) nesplní nebo poruší povinnost chovatele stanovenou v § 4, § 5 odst.
1 písm. a) až d) a § 5 odst. 2 a 3, § 5a odst. 1 nebo § 6 odst. 1 až 4
a 7,
b) nesplní nebo poruší povinnost nebo požadavky stanovené pro přepravu
zvířat a péči o ně v průběhu přepravy v § 7 nebo § 8 odst. 1, 3 a 4,
c) nesplní nebo poruší povinnost pořadatele svodu zvířat stanovenou v §
9 odst. 2 a 3, povinnost provozovatele cirkusu nebo jiného veřejného
vystoupení se zvířaty stanovenou v § 9 odst. 4, povinnost provozovatele
shromažďovacího střediska stanovenou v § 9a odst. 1 a 2 nebo povinnost
obchodníka stanovenou v § 9b odst. 1,
d) nesplní nebo poruší povinnost nebo požadavky na zabezpečení
zdravotní nezávadnosti živočišných produktů stanovené v § 20 odst. 4, §
21 odst. 2, 3 a 11, § 22 odst. 1 písm. d), § 24 odst. 1, § 25 odst. 1
až 4, § 26, § 27 odst. 1, § 27a odst. 1, 3 a 4 nebo § 27b odst. 1 až 4,
6 a 7,
e) nesplní nebo poruší povinnost stanovenou k ochraně před nákazami a
nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka v § 11 odst. 1 a 3, § 12 odst.
1, § 14 nebo § 16 odst. 2, anebo povinnost chovatele stanovenou v § 5
odst. 1 písm. e) až h) nebo § 17a odst. 4,
f) nesplní nebo poruší povinnost nebo požadavky na zabezpečení
zdravotní nezávadnosti živočišných produktů stanovené v § 18 odst. 1, 2
a 4, § 21 odst. 14, § 22 odst. 1 písm. a) až c) a e) až j) nebo § 23
odst. 1 až 3,
g) nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v § 39 odst. 3 a 4, § 39a
odst. 2 a 3, § 40, § 41 odst. 1 až 4 nebo § 42 odst. 3 písm. a),
h) nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v § 13 odst. 4, nesplní
nebo poruší opatření podle § 53 odst. 1, anebo poruší zákaz uvedený v §
56a odst. 4,
i) nesplní nebo poruší povinnost nebo požadavky na zabezpečení
zdravotní nezávadnosti živočišných produktů stanovené v § 19 odst. 1 až
5, § 20 odst. 1 až 3 nebo § 21 odst. 1, 4, 7 a 9,
j) nesplní nebo poruší veterinární podmínky obchodování se zvířaty a
živočišnými produkty, anebo veterinární podmínky dovozu a tranzitu
veterinárního zboží z třetích zemí a jeho vývozu do těchto zemí,
stanovené v § 28 odst. 1 až 4, § 29 odst. 2, § 30 odst. 3, § 32 odst.
1, 4 a 7, § 34 odst. 2, § 36 odst. 4, § 37 odst. 3, § 38b odst. 1 nebo
§ 38c odst. 1 až 4,
k) nesplní nebo poruší povinnost nebo požadavek stanovený předpisem
Evropské unie o dovozu zásilek produktů živočišného původu pro osobní
spotřebu do Společenství^21) nebo předpisem Evropské unie o
veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém
chovu^48),
l) vykonává činnost, k níž je třeba povolení orgánu veterinární správy,
schválení tímto orgánem nebo registrace u tohoto orgánu, bez tohoto
povolení, tohoto schválení nebo této registrace, vykonává činnost bez
podání oznámení nebo ověření odborné způsobilosti podle zvláštního
právního předpisu^31), anebo vykonává činnost, k níž není odborně
způsobilá,
m) nesplní nebo poruší povinnost nebo požadavky stanovené předpisy
Evropské unie na úseku veterinární péče, anebo nesplní závazné pokyny
orgánu veterinární správy,
n) nesplní nebo poruší povinnost vyplývající pro ni z mimořádných
veterinárních opatření,
o) nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v § 66a odst. 3 nebo § 66c
odst. 4,
p) nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v § 66 odst. 4, § 66a odst.
1 a 2, § 66b odst. 1 nebo § 66c odst. 1 až 3, nebo
q) nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v § 66 odst. 1.
(2) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dále dopustí správního
deliktu tím, že
a) jako soukromý veterinární lékař nesplní nebo poruší povinnost
stanovenou v § 4a odst. 4, § 6 odst. 7, § 12 odst. 2, § 17a odst. 6, §
61 odst. 1, 3 a 5 nebo § 62 odst. 2,
b) jako soukromý veterinární technik nesplní nebo poruší povinnost
stanovenou v § 64 odst. 3 a 4, nebo
c) jako výrobce pasů nebo distributor pasů nesplní nebo poruší
povinnost stanovenou v § 4b odst. 2 nebo 3.
(3) Za správní delikt se uloží pokuta do
a) 300 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a) až d)
a o),
b) 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. e) až g)
a p),
c) 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. h) až
m) a q),
d) 2 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. n),
e) 50 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. a) až c).
§ 72a
zrušen
Společná ustanovení o správních deliktech
§ 73
(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že
vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení
právní povinnosti zabránila.
(2) Při určení výměry pokuty se přihlédne k závažnosti správního
deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání, době trvání a jeho následkům
a k okolnostem, za nichž byl spáchán.
(3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže
správní orgán o něm nezahájil řízení do 2 let ode dne, kdy se o něm
dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.
(4) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické
osoby^10) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona
o odpovědnosti a postihu právnické osoby.
§ 74
nadpis vypuštěn
(1) Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává
krajská veterinární správa, v jejímž obvodu ke spáchání správního
deliktu došlo, s výjimkou správních deliktů podle § 72 odst. 1 písm. n)
až p), které v prvním stupni projednává Ústav. Přestupky podle § 71
odst. 1 písm. g) a správní delikty podle § 72 odst. 1 písm. k)
projednává celní úřad. Přestupky lze projednat v blokovém řízení.
(2) Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení
nabylo právní moci.
(3) Pokutu vybírá orgán, který ji uložil. Příjem z pokut je příjmem
státního rozpočtu.
HLAVA XI
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
§ 75
(1) Náhradu nákladů a ztrát vzniklých plněním povinností podle tohoto
zákona, zejména prováděním nařízených mimořádných veterinárních
opatření, poskytuje stát jen za podmínek a v rozsahu stanovených tímto
zákonem.
(2) Bylo-li při výkonu státního veterinárního dozoru zjištěno nesplnění
nebo porušení povinnosti stanovené tímto zákonem, zvláštními právními
předpisy^25h) nebo předpisy Evropské unie, může Státní veterinární
správa uložit tomu, u něhož k nesplnění nebo porušení povinnosti došlo,
plnou nebo částečnou náhradu nákladů tímto orgánem vynaložených.
(3) Náklady spojené s výkonem prohlídky jatečných zvířat a masa a s
veterinárním vyšetřením a posouzením živočišných produktů je povinen
hradit provozovatel podniku, závodu nebo jiného zařízení, ve kterém
jsou tyto kontrolní činnosti prováděny, a to ve výši minimálních sazeb
stanovených předpisy Evropské unie upravujícími úřední kontroly^35a);
pro účely placení se výše nákladů přepočte na českou měnu podle
referenčního směnného kurzu Evropské centrální banky uveřejněného
Komisí v Úředním věstníku na příslušné období. V případě prohlídky
skotu, který musí být v souladu s předpisy Evropské unie upravujícími
pravidla pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných
spongiformních encefalopatií^7c) vyšetřen na bovinní spongiformní
encefalopatii, se výše náhrady zvyšuje o částku stanovenou prováděcím
právním předpisem. Prováděcí právní předpis také stanoví podmínky
vyšetřování, včetně věkové hranice skotu, který musí být na bovinní
spongiformní encefalopatii vyšetřen.
(4) Zjistí-li Státní veterinární správa, že ve stanovené lhůtě nedošlo
k odstranění nedostatků zjištěných při běžné kontrole, je chovatel nebo
provozovatel podniku, závodu nebo jiného zařízení, ve kterém jsou
kontrolní činnosti prováděny, povinen nahradit náklady dodatečné
kontroly. O náhradě nákladů podle odstavců 2 a 3 a o náhradě nákladů za
dodatečnou kontrolu podle předpisů Evropské unie upravujících úřední
kontroly^35b) rozhodne Státní veterinární správa. Tato náhrada je
příjmem státního rozpočtu, vybírá ji Státní veterinární správa.
Prováděcí právní předpis stanoví výši paušální částky nákladů dodatečné
kontroly.
(5) Náklady spojené s prováděním pohraniční veterinární kontroly je
povinen hradit dovozce nebo jeho zástupce, a to ve výši paušální
částky, která odpovídá skutečným nákladům vynakládaným na provádění
pohraniční veterinární kontroly v předchozích 2 letech. O náhradě
nákladů spojených s prováděním pohraniční veterinární kontroly rozhodne
krajská veterinární správa. Tato náhrada je příjmem státního rozpočtu,
vybírá ji krajská veterinární správa, která ji uložila. Prováděcí
právní předpis stanoví výši paušální částky nákladů spojených s
prováděním pohraniční veterinární kontroly vždy na období 2 let.
§ 76
(1) Na postupy podle tohoto zákona se vztahuje správní řád^36), není-li
tímto zákonem stanoveno jinak. Stanoviska uplatněná k územně plánovací
dokumentaci nejsou správním rozhodnutím. Stanoviska a posudky vydávané
podle tohoto zákona jako podklad pro rozhodnutí podle zvláštního
právního předpisu nebo územní souhlas anebo ohlášení stavby jsou
závazným stanoviskem podle správního řádu^36a) a nejsou samostatným
rozhodnutím ve správním řízení.
(2) Odvolání proti rozhodnutí krajské veterinární správy podle § 30
odst. 2, § 35 odst. 1 písm. b), § 36 odst. 3, § 42 odst. 3 písm. b) a §
49 odst. 1 písm. d) nemá odkladný účinek. Toto rozhodnutí je
vykonatelné dnem oznámení. Vydání rozhodnutí o změně a ukončení
mimořádných veterinárních opatření podle § 49 odst. 1 písm. d) může být
prvním úkonem v řízení, pokud tím nemůže být způsobena újma některému z
účastníků řízení.
(3) Právní předpis Státní veterinární správy o mimořádných
veterinárních opatřeních se označuje názvem nařízení Státní veterinární
správy a
a) týká-li se územního obvodu kraje nebo jeho části, přesahující územní
obvod obce, vyhlásí se tak, že se vyvěsí na úřední desce krajského
úřadu a všech obecních úřadů, jejichž území se týká, na dobu nejméně 15
dnů. Nařízení Státní veterinární správy nabývá platnosti a účinnosti
dnem jeho vyhlášení; za den jeho vyhlášení se považuje den jeho
vyvěšení na úřední desce krajského úřadu. Nařízení Státní veterinární
správy musí být každému přístupné u krajské veterinární správy,
krajského úřadu a všech obecních úřadů, jejichž území se týká. To platí
přiměřeně také pro ukončení nařízených mimořádných veterinárních
opatření podle § 17 odst. 1, popřípadě pro změnu nebo ukončení
některých z nich ještě před jejich ukončením podle § 17 odst. 1,
b) má-li celostátní povahu nebo se týká územních obvodů více krajů,
vyvěšuje se na úředních deskách ministerstva a krajských úřadů, jejichž
území se týká, na dobu nejméně 15 dnů a zveřejňuje se neprodleně na
internetových stránkách Státní veterinární správy. Pokud jsou nařízením
Státní veterinární správy ukládány povinnosti i jiným subjektům, než
jsou chovatelé hospodářských zvířat, vyhlašuje se nařízení Státní
veterinární správy také v celostátním rozhlasovém nebo televizním
vysílání. Nařízení Státní veterinární správy nabývá platnosti a
účinnosti dnem jeho vyhlášení; za den jeho vyhlášení se považuje den
jeho vyvěšení na úřední desce ministerstva. To platí přiměřeně také pro
ukončení nařízených mimořádných veterinárních opatření podle § 17 odst.
1, popřípadě pro změnu nebo ukončení některých z nich ještě před jejich
ukončením podle § 17 odst. 1. Provozovatel rozhlasového nebo
televizního vysílání je povinen umožnit bezplatně zástupci Státní
veterinární správy vyhlášení těchto opatření, jejich změny nebo
ukončení ihned, jakmile byl o to požádán.
(4) Správní řád se neuplatní v řízení
a) o opatření podle § 13 odst. 3 a podle § 53 odst. 1, které
veterinární inspektor ústně oznámí kontrolované nebo povinné osobě
podle kontrolního řádu; o svých zjištěních a nařízených opatřeních
pořídí záznam, jehož kopii předá kontrolované nebo povinné osobě.
Kontrolovaná osoba může proti tomuto opatření podat námitky, a to do
záznamu o tomto opatření, anebo písemně nejpozději do 3 dnů ode dne
předání záznamu. Podané námitky nemají odkladný účinek. Podaným
námitkám může zcela vyhovět krajská veterinární správa; neučiní-li tak,
předloží námitky bez odkladu Ústřední veterinární správě, jejíž
rozhodnutí je konečné a doručuje se kontrolované osobě,
b) o ukončení opatření podle § 13 odst. 5 a podle § 53 odst. 2; o
ukončení těchto opatření vyhotoví krajská veterinární správa zápis,
jehož kopii doručí kontrolované osobě.
§ 76a
Nestanoví-li tento zákon jinak,
a) řídí se uznávání odborné způsobilosti osoby, která je oprávněna o
takové uznání požádat a hodlá vykonávat na území České republiky
regulovanou činnost uvedenou v tomto zákoně, zákonem o uznávání odborné
kvalifikace^31),
b) může osoba, která je státním příslušníkem jiného
členského státu, je v něm usazena a vykonává v souladu s jeho právními
předpisy regulovanou činnost uvedenou v tomto zákoně, vykonávat tuto
činnost dočasně nebo příležitostně i na území České republiky na
základě ověření dokladů o její odborné způsobilosti a písemného
oznámení podle zákona o uznávání odborné kvalifikace^31); pro tuto
osobu platí obdobně práva a povinnosti držitele povolení nebo osvědčení
podle tohoto zákona,
c) je proškolená osoba, která získala kvalifikaci v jiném členském
státě v souladu s předpisy Evropské unie a může tuto kvalifikaci
prokázat, oprávněna k výkonu činnosti na území České republiky v
rozsahu těchto předpisů.
§ 77
(1) Řízení zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se
dokončí podle předpisů účinných v době jeho zahájení.
(2) Povolení k výkonu odborné veterinární činnosti vydané podle
dřívějších předpisů se považuje za povolení nebo registraci podle
tohoto zákona. Neodpovídá-li však povolení k provozování asanačního
podniku podmínkám tohoto zákona, je ten, komu povolení svědčí, povinen
požádat ve lhůtě 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona Státní
veterinární správu, aby rozhodla o uvedení povolení v soulad s tímto
zákonem. Neučiní-li tak a nerozhodne-li Státní veterinární správa z
vlastního podnětu, dříve vydané povolení zaniká.
(3) Prováděcí právní předpis stanoví v souladu s výsledky jednání
orgánů Evropské unie a orgánů České republiky
a) podniky, v nichž budou po dobu přechodného období uplatňovány
veterinární požadavky na jejich provoz odchylně od požadavků
stanovených prováděcími právními předpisy,
b) odchylné veterinární požadavky na provoz jednotlivých podniků
uvedených pod písmenem a) a dobu trvání přechodného období.
§ 77a
Závazný posudek orgánu veterinární správy vydávaný jako podklad ve
stavebním řízení, pro ohlášení stavby a pro vydání kolaudačního
souhlasu, které se týká staveb a zařízení, jež jsou určeny k chovu
zvířat, k zacházení se živočišnými produkty a krmivy nebo k ukládání,
sběru, svozu, neškodnému odstraňování a dalšímu zpracování vedlejších
živočišných produktů, pokud jsou tyto činnosti vykonávány
podnikatelským způsobem, jakož i staveb, které budou používány jako
útulek pro zvířata, podle § 56, se nevydají podle tohoto zákona, pokud
je jejich vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného
povolení podle zákona o integrované prevenci a omezování znečištění, o
integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o
integrované prevenci). Ostatní ustanovení tohoto zákona tím nejsou
dotčena.
§ 77b
Působnosti stanovené obci podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené
působnosti, s výjimkou § 46 písm. c).
§ 77c
(1) Kde se v předpisech Evropské unie mluví o
a) příslušném úřadu, příslušném ústředním úřadu nebo kompetentní
autoritě, rozumí se tím pro účely tohoto zákona ústřední úřad, do jehož
působnosti náleží výkon příslušného oprávnění nebo provedení
příslušného opatření, anebo úřad, na který byly výkon příslušného
oprávnění nebo provádění příslušného opatření přeneseny,
b) příslušném orgánu nebo příslušném veterinárním úřadu, rozumí se tím
pro účely tohoto zákona orgán veterinární správy, do okruhu jehož
působnosti byly výkon příslušného oprávnění nebo provádění příslušného
opatření tímto zákonem svěřeny, popřípadě do okruhu jehož působnosti se
zřetelem na svůj význam, povahu a srovnatelné úkoly náleží.
(2) Opatření k zajištění dodržování povinností, k odstranění zjištěných
nedostatků a k jednotnému uplatňování požadavků stanovených předpisy
uvedenými v odstavci 1 se uskutečňují způsoby stanovenými tímto
zákonem.
(3) Osoby, které jsou povinny plnit povinnosti uložené jim tímto
zákonem, jsou povinny plnit v oblasti veterinární péče také povinnosti,
které pro ně vyplývají z předpisů uvedených v odstavci 1.
§ 78
Zmocňovací ustanovení
Ministerstvo vydá vyhlášky k provedení § 4a odst. 7, § 4b odst. 2 písm.
d) a § 4b odst. 3 písm. c), § 5 odst. 4, § 5a odst. 4, § 6 odst. 8, § 8
odst. 5, § 9a odst. 5, § 9b odst. 3, § 10 odst. 3, § 17a odst. 10, § 18
odst. 6, § 19 odst. 3 a 6, § 21 odst. 3, § 21 odst. 15, § 21a odst. 5,
§ 22 odst. 2, § 23 odst. 4, § 24 odst. 2, § 25 odst. 5, § 27 odst. 4, §
27a odst. 6, § 27b odst. 9, § 28 odst. 5, § 31 odst. 3, § 33 odst. 6, §
34 odst. 5, § 37 odst. 5, § 38 odst. 4, § 38b odst. 3 a 5, § 38c odst.
5, § 39 odst. 5, § 40 odst. 4, § 41 odst. 5, § 42 odst. 6, § 48 odst.
2, § 50 odst. 10, § 51a odst. 3, § 53 odst. 6, § 53a odst. 3, § 59
odst. 6, § 59a odst. 4, § 64 odst. 6, § 64a odst. 5, § 66a odst. 4, §
66c odst. 5, § 70 odst. 3 a § 75 odst. 3 až 5.
§ 78a
(1) V § 11 odst. 1, § 12 odst. 2 písm. b), § 13 odst. 1 a 2, § 16 odst.
2, § 17 odst. 2, § 18 odst. 2, § 20 odst. 6 a 7 písm. a), § 23 odst. 1
písm. d), § 23 odst. 2, § 27 odst. 2 a 3, § 40 odst. 1 písm. b), § 40
odst. 5, § 41 odst. 1 písm. g) a h), § 42 odst. 3 písm. a) a b), § 47
odst. 4, § 48 odst. 1 písm. d), § 49 odst. 1 a 2, § 50 odst. 1, § 51
odst. 1, § 64 odst. 1 větách první a druhé, § 64 odst. 5, § 76 odst. 2
a 3 a v nadpisu k § 49 se slova "okresní veterinární správa" v
příslušném pádu a čísle nahrazují slovy "krajská veterinární správa" v
příslušném pádu a čísle.
(2) V § 13 odst. 1 písm. b), § 16 odst. 2, § 40 odst. 1 písm. a) větách
první a druhé a písm. d) na prvním i druhém místě, § 40 odst. 2 úvodní
části ustanovení a písm. a), § 41 odst. 2 a 3, § 54 odst. 1 písm. n) na
prvním i druhém místě a § 77a se slova "konfiskáty živočišného původu"
v příslušném pádu a čísle nahrazují slovy "vedlejší živočišné produkty"
v příslušném pádu a čísle.
ČÁST DRUHÁ
zrušena
§ 79
zrušen
ČÁST TŘETÍ
zrušena
§ 80
zrušen
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů
§ 81
Zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č.
10/1993 Sb., zákona č. 72/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č.
273/1994 Sb., zákona č. 36/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č.
160/1995 Sb., zákona č. 301/1995 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č.
305/1997 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 157/1998 Sb., zákona č.
167/1998 Sb. a zákona č. 63/1999 Sb., se mění takto:
Příloha k zákonu č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění
zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 273/1994 Sb., zákona č. 36/1995 Sb.,
zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 301/1995 Sb.,
zákona č. 151/1997 Sb. a zákona č. 305/1997 Sb., "Sazebník správních
poplatků" se mění takto:
1. Položka 67 zní:
"Vydání rozhodnutí o výsledku pohraniční veterinární kontroly (§ 37
zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých
souvisejících zákonů)
- za každou i započatou tunu zásilky živých zvířat Kč 170,-
- za každou i započatou tunu zásilky živočišných
produktů, krmiv a předmětů, které mohou být
nositeli původců nákaz Kč 110,-
nejméně Kč 1 120,-
nejvýše Kč 11 900,-".
2. Položka 68 včetně poznámky zní:
"a) Schválení veterinárního přípravku a
veterinárního technického
prostředku (§ 65 zákona č. 166/1999 Sb.,
o veterinární péči
a o změně některých souvisejících zákonů) Kč 3 000,-
b) Vydání osvědčení k výrobě veterinárních
přípravků a veterinárních technických
prostředků (§ 65 zákona č. 166/1999 Sb.,
o veterinární péči a o změně
některých souvisejících zákonů) Kč 6 000,-
Poznámka:
Úkon zpoplatňovaný podle písmene a) této položky zahrnuje i zápis
veterinárního přípravku a veterinárního technického prostředku do
Seznamu schválených veterinárních přípravků a veterinárních technických
prostředků.".
3. Položka 69 zní:
"Vydání veterinárního osvědčení k přemístění zvířete mimo včel (§ 6
zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých
souvisejících zákonů)
- za jedno zvíře Kč 50,-
- za více než jedno zvíře Kč 100,-".
4. Položka 70 zní:
"Vydání veterinárního osvědčení k přepravě živočišných produktů
(§ 27 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně
některých souvisejících zákonů) Kč 100,-".
5. Položka 71 zní:
"a) Vydání osvědčení o splnění požadavků a podmínek pro zacházení
se živočišnými produkty (§ 22 zákona č. 166/1999 Sb.,
o veterinární péči a o změně některých
souvisejících zákonů) Kč 500,-
b) Vydání závazného posudku
(§ 56 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči
a o změně některých souvisejících
zákonů) Kč 300,-".
6. Položka 72 zní:
"a) Registrace soukromého veterinárního
lékaře (§ 60 zákona č. 166/1999 Sb.,
o veterinární péči a o změně
některých souvisejících
zákonů) Kč 2 000,-
b) Registrace soukromého veterinárního technika (§ 64 zákona č.
166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých
souvisejících zákonů) Kč 1 000,-
c) Vydání povolení k provádění laboratorní, popřípadě jiné
veterinární diagnostické činnosti (§ 50 zákona č. 166/1999
Sb., o veterinární péči a o změně
některých souvisejících zákonů) Kč 2 000,-
d) Vydání povolení k provozování asanačního podniku (§ 50 zákona
č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých
souvisejících zákonů) Kč 3 000,-
e) Vydání povolení k provozování jiné veterinární asanační
činnosti (§ 51 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči
a o změně některých souvisejících
zákonů) Kč 1 000,-".
7. Položka 73 zní:
"a) Vydání rozhodnutí o schválení chovu nebezpečných druhů zvířat
za jedno zvíře Kč 3 000,-
za více než jedno zvíře Kč 5 000,-
b) Udělení akreditace uživatelského zařízení k chovu zvířat pro
pokusné účely Kč 10 000,-".
ČÁST PÁTÁ
ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ
§ 82
Zrušují se:
1. Zákon č. 87/1987 Sb., o veterinární péči, ve znění zákona č.
239/1991 Sb., zákona č. 437/1991 Sb. a zákona č. 110/1997 Sb.
2. Zákon č. 108/1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče České
republiky, ve znění zákonného opatření Předsednictva České národní rady
č. 25/1991 Sb., zákona č. 437/1991 Sb., zákonného opatření
Předsednictva České národní rady č. 348/1992 Sb., zákona č. 112/1994
Sb. a zákona č. 110/1997 Sb.
ČÁST ŠESTÁ
ÚČINNOST
§ 83
Tento zákon nabývá účinnosti šedesátým dnem po dni vyhlášení.
Klaus v. r.
Havel v. r.
Zeman v. r.
Příloha 1
zrušena
Příloha 2
NÁKAZY A NEMOCI PŘENOSNÉ ZE ZVÍŘAT NA ČLOVĚKA, KTERÉ JSOU POVAŽOVÁNY ZA
NEBEZPEČNÉ, A JEJICH PŮVODCI
a) nákazy společné více druhům zvířat:
1. Aujeszkyho choroba
2. brucelóza (Brucella abortus, Brucella melitensis, Brucella suis)
3. echinokokóza (hydatidóza)
4. horečka Údolí Rift
5. hydroperikarditida přežvýkavců
6. japonská encefalitida
7. katarální horečka ovcí
8. krymsko-konžská hemoragická horečka
9. leptospiróza
10. listerióza
11. mor skotu
12. myiáza (Cochliomya hominivorax, Chrysomya bezziana)
13. paratuberkulóza
14. Q horečka
15. salmonelóza (invazivní sérovary - jejich původci)
16. slintavka a kulhavka
17. sněť slezinná
18. transmisivní spongiformní encefalopatie (TSE)
19. trichinelóza
20. tuberkulóza (Mycobacterium bovis, Mycobacterium suis, Mycobacterium
avium, Mycobacterium tuberculosis)
21. tularémie
22. verotoxigenní Escherichia coli
23. vezikulární stomatitida
24. vzteklina
25. západonilská horečka
b) nákazy skotu:
1. anaplasmóza skotu
2. babesióza skotu
3. enzootická leukóza skotu
4. hemoragická septikémie (pasteurelóza)
5. hlavnička
6. infekční rinotracheitida skotu (IBR, IBR/IPV)
7. nodulární dermatitida skotu
8. plicní nákaza skotu
9. theilerióza
10. trichomonáza
11. trypanosomiáza (přenášená mouchou tse-tse)
12. venerická kampylobakterióza skotu
c) nákazy ovcí a koz:
1. enzootické zmetání ovcí (chlamydióza ovcí)
2. epididymitida beranů (Brucella ovis)
3. klusavka
4. mor malých přežvýkavců
5. nakažlivá agalakcie
6. nakažlivá pleuropneumonie koz
7. nemoc Nairobi
8. neštovice ovcí a neštovice koz
d) nákazy koní:
1. encefalomyelitida koní (východní)
2. encefalomyelitida koní (západní)
3. hřebčí nákaza
4. infekční anémie koní (nakažlivá chudokrevnost koní)
5. infekční arteritida koní
6. mor koní
7. nakažlivá metritida koní
8. piroplasmóza koní
9. Surra (Trypanosoma evansi)
10. venezuelská encefalomyelitida koní
11. vozhřivka
e) nákazy prasat:
1. africký mor prasat
2. encefalitida způsobená virem Nipah
3. klasický mor prasat
4. reprodukční a respirační syndrom prasat
5. vezikulární choroba prasat
6. virová gastroenteritida (transmisivní gastroenteritida prasat)
f) nákazy drůbeže:
1. aviární influenza (vysoce patogenní a nízkopatogenní)
2. cholera drůbeže
3. mykoplasmóza drůbeže (Mycoplasma gallisepticum, Mycoplasma synoviae)
4. newcastleská choroba
5. pulorová nákaza (Salmonella pullorum)
6. tyf drůbeže
g) nákazy včel:
1. hniloba včelího plodu (evropská hniloba včelího plodu)
2. mor včelího plodu (americká hniloba včelího plodu)
3. roztoč Tropilaelaps (infestace včel roztočem Tropilaelaps)
4. roztočíková nákaza včel
5. tumidóza (Aethina tumida)
6. varroáza včel
h) nákazy ryb:
1. epizootická nekróza krvetvorné tkáně
2. epizootický vředový syndrom
3. herpesviróza Koi (herpesviróza kapra Koi)
4. infekční nekróza krvetvorné tkáně
5. virová hemoragická septikémie
i) ostatní nákazy:
1. epizootické hemoragické onemocnění (jelenovitých)
2. leishmanióza
3. neštovice velbloudů
j) další nákazy, o jejichž povinném hlášení rozhodnou orgány Evropské
unie.
Příloha 3
zrušena
Příloha 4
zrušena
Příloha 5
zrušena
Příloha 6
PODMÍNKY UZNÁNÍ OSVĚDČENÍ PŘÍSLUŠNÉHO ÚŘADU VYDÁVAJÍCÍHO ČLENSKÉHO
STÁTU, KTERÉ POTVRZUJE ZÁKONNÉ VYKONÁVÁNÍ POVOLÁNÍ VETERINÁRNÍHO LÉKAŘE
Německo
V případě osob, jejichž diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené
kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství dokládají odbornou přípravu
dosaženou na území bývalé Německé demokratické republiky, která
nesplňuje všechny základní požadavky odborné přípravy uvedené v § 59
odst. 1, uznává Česká republika tyto diplomy, osvědčení a jiné doklady
o dosažené kvalifikaci jako dostatečný důkaz, pokud dokládají odbornou
přípravu zahájenou před sjednocením Německa, opravňují držitele k
výkonu činnosti veterinárního lékaře na celém území Německa za stejných
podmínek jako doklady uvedené v § 59 odst. 2 písm. a) a jsou doplněny
osvědčením vydaným příslušnými německými orgány dokládajícím, že tyto
osoby skutečně a v souladu se zákonem vykonávaly danou činnost na území
Německa po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti
let předcházejících dni vydání osvědčení.
Estonsko
1. V případě občanů členských států, jejichž diplomy, osvědčení a jiné
doklady o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství byly
uděleny nebo jejichž odborná příprava začala v Estonsku před
přistoupením, uznává Česká republika tyto diplomy, osvědčení a jiné
doklady o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství jako
dostatečný důkaz, pokud jsou provázeny osvědčením uvádějícím, že tyto
osoby vykonávaly skutečně a v souladu se zákonem danou činnost v
Estonsku po dobu nejméně pěti po sobě následujících let v průběhu sedmi
let předcházejících dni vydání osvědčení.
2. V případě občanů členských států, jejichž diplomy, osvědčení a jiné
doklady o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství byly
uděleny nebo jejichž odborná příprava začala v bývalém Sovětském svazu
před 20. srpnem 1991, uznává Česká republika tyto diplomy, osvědčení a
jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství
jako dostatečný důkaz, pokud orgány Estonska potvrdí, že tyto doklady
mají na jeho území stejnou právní platnost jako estonské doklady o
dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství, pokud jde o
přístup k povolání veterinárního lékaře a výkon tohoto povolání. Toto
potvrzení musí být provázeno osvědčením vydaným týmiž orgány
uvádějícím, že tito občané členských států vykonávali skutečně a v
souladu se zákonem danou činnost na území Estonska po dobu nejméně pěti
po sobě následujících let v průběhu sedmi let předcházejících dni
vydání osvědčení.
Lotyšsko
V případě občanů členských států, jejichž diplomy, osvědčení a jiné
doklady o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství byly
uděleny nebo jejichž odborná příprava začala v bývalém Sovětském svazu
před 21. srpnem 1991, uznává Česká republika tyto diplomy, osvědčení a
jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství
jako dostatečný důkaz, pokud orgány Lotyšska potvrdí, že tyto doklady
mají na jeho území stejnou právní platnost jako lotyšské doklady o
dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství, pokud jde o
přístup k povolání veterinárního lékaře a výkon tohoto povolání. Toto
potvrzení musí být provázeno osvědčením vydaným týmiž orgány
uvádějícím, že tito občané členských států vykonávali skutečně a v
souladu se zákonem danou činnost na území Lotyšska po dobu nejméně tří
po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání
osvědčení.
Litva
V případě občanů členských států, jejichž diplomy, osvědčení a jiné
doklady o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství byly
uděleny nebo jejichž odborná příprava začala v bývalém Sovětském svazu
před 11. březnem 1991, uznává Česká republika tyto diplomy, osvědčení a
jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství
jako dostatečný důkaz, pokud orgány Litvy potvrdí, že tyto doklady mají
na jejím území stejnou právní platnost jako litevské doklady o dosažené
kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství, pokud jde o přístup k
povolání veterinárního lékaře a výkon tohoto povolání. Toto potvrzení
musí být provázeno osvědčením vydaným týmiž orgány uvádějícím, že tito
občané členských států vykonávali skutečně a v souladu se zákonem danou
činnost na území Litvy po dobu nejméně tří po sobě následujících let v
průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení.
Slovensko
V případě občanů členských států, jejichž diplomy, osvědčení a jiné
doklady o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství byly
uděleny nebo jejichž odborná příprava začala v bývalém Československu
před 1. lednem 1993, uznává Česká republika tyto diplomy, osvědčení a
jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství
jako dostatečný důkaz, pokud orgány Slovenska potvrdí, že tyto doklady
mají na jeho území stejnou právní platnost jako slovenské doklady o
dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství, pokud jde o
přístup k povolání veterinárního lékaře a výkon tohoto povolání. Toto
potvrzení musí být provázeno osvědčením vydaným týmiž orgány
uvádějícím, že tito občané členských států vykonávali skutečně a v
souladu se zákonem danou činnost na území Slovenska po dobu nejméně tří
po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání
osvědčení.
Slovinsko
V případě občanů členských států, jejichž diplomy, osvědčení a jiné
doklady o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství byly
uděleny nebo jejichž odborná příprava začala v Jugoslávii před 25.
červnem 1991, uznává Česká republika tyto diplomy, osvědčení a jiné
doklady o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství jako
dostatečný důkaz, pokud orgány Slovinska potvrdí, že tyto doklady mají
na jeho území stejnou právní platnost jako slovinské doklady o dosažené
kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství, pokud jde o přístup k
povolání veterinárního lékaře a výkon tohoto povolání. Toto potvrzení
musí být provázeno osvědčením vydaným týmiž orgány uvádějícím, že tito
občané členských států vykonávali skutečně a v souladu se zákonem danou
činnost na území Slovinska po dobu nejméně tří po sobě následujících
let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení.
Bulharsko
V případě osob, jejichž diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené
kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství byly uděleny nebo jejichž
odborná příprava začala v Bulharsku před přistoupením, uznává Česká
republika tyto diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci
v oboru veterinárního lékařství jako dostatečný důkaz, pokud jsou
provázeny osvědčením uvádějícím, že tyto osoby vykonávaly skutečně a v
souladu se zákonem danou činnost v Bulharsku po po dobu nejméně tří po
sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání
osvědčení.
Rumunsko
V případě osob, jejichž diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené
kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství byly uděleny nebo jejichž
odborná příprava začala v Rumunsku před přistoupením, uznává Česká
republika tyto diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci
v oboru veterinárního lékařství jako dostatečný důkaz, pokud jsou
provázeny osvědčením uvádějícím, že tyto osoby vykonávaly skutečně a v
souladu se zákonem danou činnost v Rumunsku po po dobu nejméně tří po
sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání
osvědčení.
Ostatní členské státy
V případě osob z ostatních členských států musí osvědčení příslušného
úřadu vydávajícího členského státu uvádět, že se tato osoba zákonným
způsobem podílela na výkonu povolání veterinárního lékaře po dobu
nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let
předcházejících dni vydání osvědčení.
Vybraná ustanovení novel
Čl. II zákona č. 131/2003 Sb.
ČÁST DRUHÁ
PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
1. Pokud se v jiných právních předpisech používá pojem "okresní
veterinární správa", popřípadě "Městská veterinární správa v Brně",
"Městská veterinární správa v Ostravě" a "Městská veterinární správa v
Plzni", rozumí se tím "krajská veterinární správa".
2. Okresní veterinární správy, Městská veterinární správa v Brně,
Městská veterinární správa v Ostravě a Městská veterinární správa v
Plzni zanikají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Jejich hmotný
majetek, práva a závazky, včetně práv a závazků vyplývajících z
pracovněprávních vztahů, které mají ke dni zániku, přecházejí dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona na místně příslušné krajské veterinární
správy.
3. Zaměstnanci, kteří jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona v
pracovním poměru k okresní veterinární správě, Městské veterinární
správě v Brně, Městské veterinární správě v Ostravě a Městské
veterinární správě v Plzni, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona zaměstnanci místně příslušné krajské veterinární správy v
odpovídajícím pracovním, funkčním a platovém zařazení.
4. Neodpovídá-li povolení k výkonu odborné veterinární činnosti (50,
51) podmínkám tohoto zákona, je ten, komu povolení svědčí, povinen
požádat ve lhůtě do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona o
uvedení povolení v soulad s tímto zákonem. Neučiní-li tak a
nerozhodne-li příslušný orgán veterinární správy z vlastního podnětu,
dříve vydané povolení zanikne.
5. Fyzická osoba, která vykonává veterinární preventivní, diagnostickou
a léčebnou činnost podnikatelským způsobem na základě rozhodnutí Státní
veterinární správy o její registraci, není ke dni nabytí účinnosti
tohoto zákona členem Komory a hodlá vykonávat tuto činnost i po tomto
dni, je povinna ve lhůtě do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto
zákona podat písemnou přihlášku za člena Komory a požádat o vydání
osvědčení uvedeného v § 60 odst. 1 zákona č. 166/1999 Sb., ve znění
tohoto zákona. Neučiní-li tak, její oprávnění k výkonu uvedené činnosti
zaniká.
6. Chovatelé a podnikatelé,^10) kteří jsou povinni požádat o schválení
a registraci, popřípadě jen o registraci podle tohoto zákona, jsou
povinni tak učinit do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
7. Obaly, do kterých jsou baleny potraviny živočišného původu a které
nejsou opatřeny označením zdravotní nezávadnosti, mohou být používány
do 31. prosince 2003. Potraviny živočišného původu, vyrobené přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona a uskladněné před tímto dnem ve státních
hmotných rezervách, mohou být uváděny do oběhu bez označení zdravotní
nezávadnosti.
8. V řízeních, která ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nebyla
okresními veterinárními správami pravomocně ukončena, pokračují místně
příslušné krajské veterinární správy.
9. Ustanovení § 35 odst. 1 zákona č. 166/1999 Sb., ve znění tohoto
zákona, se pro dobu ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do dne, kdy
vstoupí v platnost smlouva o přistoupení České republiky k Evropské
unii, použije i na provážené veterinární zboží při jeho výstupu z
tuzemska.
10. Za veterinární lékaře schválené pro určitou činnost se považují ke
dni nabytí účinnosti tohoto zákona všichni veterinární lékaři, kteří k
tomuto dni byli registrováni Státní veterinární správou jako soukromí
veterinární lékaři podle dřívějších předpisů.
10) § 2 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku.
Čl. II zákona č. 48/2006 Sb.
Společná a přechodná ustanovení
1. Neodpovídá-li povolení k výkonu odborné veterinární činnosti anebo
schválení nebo registrace, vydané podle dosavadní právní úpravy,
podmínkám stanoveným předpisy Evropských společenství^38), je ten, komu
povolení, schválení nebo registrace svědčí, povinen požádat ve lhůtě do
6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona o uvedení povolení,
schválení nebo registrace do souladu s těmito předpisy. Neučiní-li tak
a nerozhodne-li příslušný orgán veterinární správy z vlastního podnětu,
má se za to, že povolení, schválení nebo registrace, vydané podle
dosavadní právní úpravy, zanikly.
2. Veterinární přípravky schválené přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, které již nejsou veterinárními přípravky podle § 3 odst. 1
písm. t) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých
souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění účinném ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za veterinární přípravky
schválené podle zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně
některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění účinném
ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nejde-li o doplňkové látky
používané k výživě zvířat, a to po dobu 3 let ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona.
3. Řízení zahájená a neukončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
4. Osoby, které pečují o toulavá a opuštěná zvířata v útulcích pro
zvířata, mohou tuto činnost vykonávat do 31. prosince 2006, i když
nemají osvědčení opravňující k výkonu této činnosti podle § 42 odst. 2
zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých
souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění účinném ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona.
5. Jestliže produkty, které spadají do působnosti vyhlášky č. 376/2003
Sb., o veterinárních kontrolách dovozu a tranzitu produktů ze třetích
zemí, ve znění pozdějších předpisů, a příslušných předpisů Evropských
společenství^39) a které byly dovezeny před 1. lednem 2005 a uskladněny
ve svobodných celních pásmech, svobodných skladech a schválených
celních skladech nebo prostorech osob zásobujících plavidla v
mezinárodní námořní dopravě (§ 37), aniž by byly provázeny veterinárním
osvědčením odpovídajícím příslušným předpisům Evropských společenství,
neopustily sklady, v nichž byly uskladněny, do 31. prosince 2005 a
zůstaly v uskladnění, musí být od 1. ledna 2006 zničeny pod dohledem
úředního veterinárního lékaře^40). Náklady tohoto opatření nese
vlastník uvedených produktů.
6. Pokud se v jiných právních předpisech používá pojem "konfiskáty
živočišného původu", rozumí se tím "vedlejší živočišné produkty".
38) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002.
39) Rozhodnutí Rady 79/542/EHS, v platném znění.
Rozhodnutí Komise 94/984/ES, 97/221/ES, 2000/572/ES, 2000/585/ES,
2000/609/ES, 2003/779/ES a 2004/438/ES, v platném znění.
40) Rozhodnutí Komise 2005/92/ES ze dne 2. února 2005 o veterinárních
podmínkách, osvědčeních a přechodných ustanoveních týkajících se dovozu
a doby uskladnění zásilek určitých produktů živočišného původu ve
svobodných pásmech, svobodných skladech a v prostorech hospodářských
subjektů zásobujících prostředky přeshraniční námořní dopravy ve
Společenství.
Rozhodnutí Komise 2005/93/ES ze dne 2. února 2005 o přechodných
ustanoveních týkajících se dovozu a doby uskladnění zásilek určitých
produktů živočišného původu v celních skladech ve Společenství.
Čl. II zákona č. 182/2008 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Chovatelé, kterým zákon č. 166/1999 Sb., ve znění účinném ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona, ukládá povinnost předložit krajské
veterinární správě ke schválení ozdravovací program, jsou povinni tak
učinit, pokud jim tento program dosud nebyl schválen, nejpozději do 6
měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
2. Osvědčení o odborné způsobilosti úředního veterinárního asistenta,
které podle dosavadních právních předpisů získaly osoby s úplným
středním vzděláním, úspěšným absolvováním specializované odborné
průpravy v příslušném oboru, zůstávají v platnosti i po nabytí
účinnosti tohoto zákona.
3. Osoby, které jsou povinny podle § 5a zákona č. 166/1999 Sb., ve
znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, požádat o
schválení a registraci, popřípadě jen o registraci zařízení pro chov
živočichů pocházejících z akvakultury, jsou povinny tak učinit do 6
měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
4. Řízení zahájená a neukončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
Čl. XXIV zákona č. 223/2009 Sb.
Přechodné ustanovení
Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto
dne neskončená se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se
posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Čl. II zákona č. 308/2011 Sb.
Přechodná a závěrečná ustanovení
1. Krajské veterinární správy a Městská veterinární správa v Praze jako
samostatné organizační složky státu ke dni účinnosti tohoto zákona
zanikají sloučením se Státní veterinární správou.
2. Zaměstnanci, kteří jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona v
pracovním poměru ke krajské veterinární správě a Městské veterinární
správě v Praze, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
zaměstnanci Státní veterinární správy. Výkon práv a povinností z
pracovněprávních vztahů zaměstnanců, kteří jsou ke dni nabytí účinnosti
tohoto zákona v pracovním poměru ke krajské veterinární správě a
Městské veterinární správě v Praze, přechází na Státní veterinární
správu.
3. Příslušnost hospodařit s majetkem České republiky, včetně práv a
ostatních majetkových hodnot, se kterými byly příslušné hospodařit
krajské veterinární správy a Městská veterinární správa v Praze,
přechází dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na Státní veterinární
správu.
4. Z krajských veterinárních správ a Městské veterinární správy v Praze
přecházejí dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na Státní veterinární
správu všechny pohledávky, závazky, jakož i práva a povinnosti
vyplývající z jiných právních předpisů.
5. Řízení zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do
tohoto dne neskončené se dokončí a práva a povinnosti s ním související
se posuzují podle zákona č. 166/1999 Sb., ve znění účinném do dne
nabytí účinnosti tohoto zákona.
6. Pokud se v jiných právních předpisech používá pojem
a) „Státní veterinární správa“, rozumí se tím Ústřední veterinární
správa Státní veterinární správy,
b) „krajská veterinární správa“, rozumí se tím krajská veterinární
správa Státní veterinární správy,
c) „orgány veterinární správy“, rozumí se tím Státní veterinární
správa.
7. Provozovatel podniku, který zpracovává a uvádí do oběhu med různých
chovatelů, je povinen požádat krajskou veterinární správu o schválení a
registraci podniku podle § 22 odst. 1 písm. j) zákona č. 166/1999 Sb.,
ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nejpozději do
6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
8. Osoba, která uvádí syrové mléko do oběhu, je povinna uvést tuto
činnost do souladu se zákonem č. 166/1999 Sb., ve znění účinném ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona, nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona.
9. Soukromý veterinární lékař je povinen požádat krajskou veterinární
správu o schválení k provádění vyšetření, zdravotních zkoušek a
povinných preventivních a diagnostických úkonů v rámci kontroly zdraví
zvířat, kontroly dědičnosti zdraví a kontroly pohody zvířat do 6 měsíců
ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
10. Správní řízení týkající se prodloužení schválení veterinárních
přípravků a správní řízení týkající se změn rozhodnutí o schválení
veterinárních přípravků, která nebyla pravomocně skončena přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních
předpisů.
1) Směrnice Rady 64/432/EHS ze dne 26. června 1964 o veterinárních
otázkách obchodu se skotem a prasaty uvnitř Společenství.
Směrnice Rady 97/12/ES ze dne 17. března 1997, kterou se mění a
aktualizuje směrnice 64/432/EHS o veterinárních otázkách obchodu se
skotem a prasaty uvnitř Společenství.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 6. července
2005 o uznávání odborných kvalifikací.
Směrnice Rady 82/894/EHS ze dne 21. prosince 1982 o hlášení chorob
zvířat ve Společenství.
Směrnice Rady 88/407/EHS ze dne 14. června 1988 o veterinárních
požadavcích na obchod s hluboce zmrazeným spermatem skotu uvnitř
Společenství a na jeho dovoz.
Směrnice Rady 93/60/EHS ze dne 30. června 1993, kterou se mění směrnice
88/407/EHS o veterinárních požadavcích na obchod s hluboce zmrazeným
spermatem skotu uvnitř Společenství a na jeho dovoz a kterou se její
oblast působnosti rozšiřuje na čerstvé sperma skotu.
Směrnice Rady 2003/43/ES ze dne 26. května 2003, kterou se mění
směrnice 88/407/EHS o veterinárních požadavcích na obchod se spermatem
skotu uvnitř Společenství a na jeho dovoz.
Směrnice Rady 89/556/EHS ze dne 25. září 1989 o veterinárních otázkách
obchodu s embryi skotu ve Společenství a dovozů těchto embryí ze
třetích zemí.
Směrnice Rady 93/52/EHS ze dne 24. června 1993, kterou se mění směrnice
89/556/EHS o veterinárních otázkách obchodu s embryi skotu ve
Společenství a dovozu těchto embryí ze třetích zemí.
Směrnice Rady 89/608/EHS ze dne 21. listopadu 1989 o vzájemné pomoci
mezi správními orgány členských států a jejich spolupráci s Komisí k
zajištění správného uplatňování veterinárních a zootechnických právních
předpisů.
Směrnice Rady 89/662/EHS ze dne 11. prosince 1989 o veterinárních
kontrolách v obchodu uvnitř Společenství s cílem dotvoření vnitřního
trhu.
Směrnice Rady 92/67/EHS ze dne 14. července 1992, kterou se mění
směrnice 89/662/EHS o veterinárních kontrolách v obchodu uvnitř
Společenství s cílem dotvoření vnitřního trhu.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/41/ES ze dne 21. dubna 2004,
kterou se zrušují některé směrnice týkající se hygieny potravin a
hygienických podmínek pro produkci některých produktů živočišného
původu určených k lidské spotřebě a pro jejich uvádění na trh a kterou
se mění směrnice Rady 89/662/EHS a 92/118/EHS a rozhodnutí Rady
95/408/ES.
Směrnice Rady 91/496/EHS ze dne 15. července 1991, kterou se stanoví
zásady organizace veterinárních kontrol zvířat dovážených do
Společenství ze třetích zemí a kterou se mění směrnice 89/662/EHS,
90/425/EHS a 90/675/EHS.
Směrnice Rady 90/425/EHS ze dne 26. června 1990 o veterinárních a
zootechnických kontrolách v obchodu s některými živými zvířaty a
produkty uvnitř Společenství s cílem dotvoření vnitřního trhu.
Směrnice Rady 92/60/EHS ze dne 30. června 1992, kterou se mění směrnice
90/425/EHS o veterinárních a zootechnických kontrolách v obchodu s
některými živými zvířaty a produkty uvnitř Společenství s cílem
dotvoření vnitřního trhu.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/33/ES ze dne 21. října 2002,
kterou se mění směrnice Rady 90/425/EHS a 92/118/EHS, pokud jde o
hygienické požadavky na vedlejší produkty živočišného původu.
Směrnice Rady 90/426/EHS ze dne 26. června 1990 o veterinárních
předpisech pro přesun koňovitých a jejich dovoz ze třetích zemí.
Směrnice Rady 92/36/EHS ze dne 29. dubna 1992, kterou se mění, pokud
jde o mor koní, směrnice 90/426/EHS o veterinárních předpisech pro
přesun koňovitých a jejich dovoz ze třetích zemí.
Směrnice Rady 2004/68/ES ze dne 26. dubna 2004, kterou se stanoví
veterinární předpisy pro dovoz některých živých kopytníků do
Společenství a pro jejich tranzit, mění směrnice 90/426/EHS a
92/65/EHS, a zrušuje směrnice 72/462/EHS.
Směrnice Rady 90/429/EHS ze dne 26. června 1990, kterou se stanoví
veterinární požadavky na obchod se spermatem prasat uvnitř Společenství
a na jeho dovoz.
Směrnice Rady 90/539/EHS ze dne 15. října 1990 o veterinárních
podmínkách pro obchod s drůbeží a násadovými vejci uvnitř Společenství
a jejich dovoz ze třetích zemí.
Směrnice Rady 93/120/ES ze dne 22. prosince 1993, kterou se mění
směrnice Rady 90/539/EHS o veterinárních podmínkách pro obchod s
drůbeží a násadovými vejci uvnitř Společenství a jejich dovoz ze
třetích zemí.
Směrnice Rady 1999/90/ES ze dne 15. listopadu 1999, kterou se mění
směrnice 90/539/EHS o veterinárních podmínkách pro obchod s drůbeží a
násadovými vejci uvnitř Společenství a jejich dovoz ze třetích zemí.
Směrnice Rady 2006/88/ES ze dne 24. října 2006 o veterinárních
požadavcích na živočichy pocházející z akvakultury a produkty
akvakultury a o prevenci a tlumení některých nákaz vodních živočichů.
Směrnice Rady 91/68/EHS ze dne 28. ledna 1991 o veterinárních
podmínkách obchodu s ovcemi a kozami uvnitř Společenství.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/10/ES ze dne 22. května
2001, kterou se mění směrnice Rady 91/68/EHS, pokud jde o klusavku.
Směrnice Rady 2003/50/ESze dne 11. června 2003, kterou se mění směrnice
91/68/EHS, pokud jde o zpřísnění kontrolních opatření pro pohyb ovcí a
koz.
Směrnice Rady 92/65/EHS ze dne 13. července 1992 o veterinárních
předpisech pro obchod se zvířaty, spermatem, vajíčky a embryi uvnitř
Společenství a jejich dovoz do Společenství, pokud se na ně nevztahují
zvláštní veterinární předpisy Společenství uvedené v příloze A oddíle I
směrnice 90/425/EHS.
Směrnice Rady 92/118/EHS ze dne 17. prosince 1992 o veterinárních a
hygienických předpisech pro obchod s produkty živočišného původu ve
Společenství a jejich dovoz do Společenství, pokud se na ně nevztahují
zvláštní předpisy Společenství uvedené v kapitole I přílohy A směrnice
89/662/EHS, a pokud jde o patogenní původce, směrnice 90/425/EHS.
Směrnice Rady 96/90/ES ze dne 17. prosince 1996, kterou se mění
směrnice 92/118/EHS o veterinárních a hygienických předpisech pro
obchod s produkty živočišného původu ve Společenství a jejich dovoz do
Společenství, pokud se na ně nevztahují zvláštní předpisy Společenství
uvedené v kapitole I přílohy A směrnice 89/662/EHS, a pokud jde o
patogenní původce, směrnice 90/425/EHS.
Směrnice Rady 97/79/ES ze dne 18. prosince 1997, kterou se mění
směrnice 71/118/EHS, 72/462/EHS, 85/73/EHS, 91/67/EHS, 91/492/EHS,
91/493/EHS, 92/45/EHS a 92/118/EHS, pokud jde o veterinární kontrolu
produktů dovážených do Společenství ze třetích zemí.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/33/ES ze dne 21. října 2002,
kterou se mění směrnice Rady 90/425/EHS a 92/118/EHS, pokud jde o
hygienické požadavky na vedlejší produkty živočišného původu.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/41/ES ze dne 21. dubna 2004,
kterou se zrušují některé směrnice týkající se hygieny potravin a
hygienických podmínek pro produkci některých produktů živočišného
původu určených k lidské spotřebě a pro jejich uvádění na trh a kterou
se mění směrnice Rady 89/662/EHS a 92/118/EHS a rozhodnutí Rady
95/408/ES.
Směrnice Rady 92/119/EHS ze dne 17. prosince 1992, kterou se zavádějí
obecná opatření Společenství pro tlumení některých nákaz zvířat a
zvláštní opatření týkající se vezikulární choroby prasat.
Směrnice Rady 96/22/ES ze dne 29. dubna 1996 o zákazu používání
některých látek s hormonálním nebo tyreostatickým účinkem a
beta-sympatomimetik v chovech zvířat a o zrušení směrnic 81/602/EHS,
88/146/EHS a 88/299/EHS.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/74/ES ze dne 22. září 2003,
kterou se mění směrnice Rady 96/22/ES o zákazu používání některých
látek s hormonálním nebo tyreostatickým účinkem a beta-sympatomimetik v
chovech zvířat.
Směrnice Rady 96/23/ES ze dne 29. dubna 1996 o kontrolních opatřeních u
některých látek a jejich reziduí v živých zvířatech a živočišných
produktech a o zrušení směrnic 85/358/EHS a 86/469/EHS a rozhodnutí
89/187/EHS a 91/664/EHS.
Směrnice Rady 96/93/ES ze dne 17. prosince 1996 o osvědčeních pro
zvířata a živočišné produkty.
Směrnice Rady 97/78/ES ze dne 18. prosince 1997, kterou se stanoví
základní pravidla pro veterinární kontroly produktů ze třetích zemí
dovážených do Společenství.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES ze dne 6. listopadu
2001 o kodexu Společenství týkajícím se veterinárních léčivých
přípravků.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/28/ES ze dne 31. března
2004, kterou se mění směrnice 2001/82/ES o kodexu Společenství
týkajícím se veterinárních léčivých přípravků.
Směrnice Rady 2002/99/ES ze dne 16. prosince 2002, kterou se stanoví
veterinární předpisy pro produkci, zpracování, distribuci a dovoz
produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/99/ES ze dne 17. listopadu
2003 o sledování zoonóz a jejich původců, o změně rozhodnutí Rady
90/424/EHS a o zrušení směrnice Rady 92/117/EHS.
1a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001 ze dne 22.
května 2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci
některých přenosných spongiformních encefalopatií, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna
2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva,
zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy
týkající se bezpečnosti potravin, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 576/2013 ze dne 12.
června 2013 o neobchodních přesunech zvířat v zájmovém chovu a o
zrušení nařízení (ES) č. 998/2003. Prováděcí nařízení Komise (EU) č.
577/2013 ze dne 28. června 2013 o vzorových identifikačních dokladech
pro neobchodní přesuny psů, koček a fretek, vyhotovení seznamu území a
třetích zemí a požadavcích na formát, grafickou úpravu a jazyky
prohlášení potvrzujících splnění některých podmínek stanovených
nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 576/2013.
Nařízení Komise (ES) č. 136/2004 ze dne 22. ledna 2004, kterým se
stanoví postupy veterinárních kontrol produktů dovážených ze třetích
zemí na stanovištích hraniční kontroly Společenství, v platném znění.
Nařízení Komise (ES) č. 282/2004 ze dne 18. února 2004, kterým se
zavádí doklad pro celní prohlášení u zvířat dovážených do Společenství
ze třetích zemí a pro veterinární kontroly těchto zvířat, v platném
znění.
Nařízení Komise (ES) č. 599/2004 ze dne 30. března 2004 o přijetí
harmonizovaného vzoru osvědčení a inspekční zprávy pro obchod se
zvířaty a produkty živočišného původu uvnitř Společenství.
Nařízení Komise (ES) č. 206/2009 ze dne 5. března 2009 o dovozu zásilek
produktů živočišného původu pro osobní spotřebu do Společenství a o
změně nařízení (ES) č. 136/2004.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna
2004 o hygieně potravin, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna
2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny
živočišného původu, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 ze dne 29. dubna
2004, kterým se stanoví zvláštní pravidla pro organizaci úředních
kontrol produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě, v
platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna
2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních
předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a
dobrých životních podmínkách zvířat, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21.
října 2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného
původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a o
zrušení nařízení (ES) č. 1774/2002 (nařízení o vedlejších produktech
živočišného původu).
1b) Například zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví
a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských
zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve
znění pozdějších předpisů, zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat
proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 91/1996 Sb., o
krmivech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 100/2004 Sb., o
ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin
regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů
a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve
znění zákona č. 444/2005 Sb., zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o
změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a
o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění
pozdějších předpisů.
2) Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001,
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 998/2003, nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004, nařízení Evropského parlamentu a
Rady (ES) č. 853/2004, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
854/2004, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004,
nařízení Komise (ES) č. 745/2004, nařízení Evropského parlamentu a Rady
(ES) č. 1774/2002.
3) Zákon č. 110/1997 Sb.
Zákon č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
3a) Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004,
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004, nařízení
Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002.
4) Zákon č. 91/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
4a) Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 183/2005 ze
dne 12. ledna 2005, kterým se stanoví požadavky na hygienu krmiv,
nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002.
5) Například zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých
souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a
účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů, ve
znění pozdějších předpisů, zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění
pozdějších předpisů.
5a) Vyhláška č. 273/2000 Sb., kterou se stanoví nejvyšší přípustné
zbytky veterinárních léčiv a biologicky aktivních látek používaných v
živočišné výrobě v potravinách a potravinových surovinách, ve znění
pozdějších předpisů.
Nařízení Rady (EHS) č. 2377/90 ze dne 26. června 1990, kterým se
stanoví postup Společenství pro stanovení maximálních limitů reziduí
veterinárních léčivých přípravků v potravinách živočišného původu, v
platném znění.
6) Zákon č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
7) Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.
7a) Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních
samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č.
1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č.
176/2001 Sb.
7b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009.
7c) Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001.
7d) Rozhodnutí Komise 2005/91/ES ze dne 2. února 2005, kterým se
stanoví doba, po níž je očkování proti vzteklině považováno za platné.
7g) Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 576/2013,
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001.
8) Zákon č. 154/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
9) § 15 zákona č. 246/1992 Sb.
9a) Zákon č. 378/2007 Sb.
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých
souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a
o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
9b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009. Čl. 8 a
příloha č. V nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001.
9c) Vyhláška č. 291/2003 Sb., o zákazu podávání některých látek
zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, a o sledování
(monitoringu) přítomnosti nepovolených látek, reziduí a látek
kontaminujících, pro něž by živočišné produkty mohly být škodlivé pro
zdraví lidí, u zvířat a v jejich produktech, ve znění vyhlášky č.
232/2005 Sb.
9d) § 22 a násl. zákona č. 154/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
10) § 2 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku.
11) Zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády
č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních
postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související
s chovem zvířat.
13) § 28 vyhlášky č. 136/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti
označování zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob
stanovených plemenářským zákonem.
13c) Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně
zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic
64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97.
14) Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně
zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic
64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97.
14a) Nařízení Komise (ES) č. 1739/2005 ze dne 21. října 2005, kterým se
stanoví veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi
členskými státy.
14b) Například rozhodnutí Rady 90/424/EHS ze dne 26. června 1990 o
některých výdajích ve veterinární oblasti, v platném znění.
14c) Například § 52 odst. 1 vyhlášky č. 299/2003 Sb., o opatřeních pro
předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka,
§ 2 písm. d) vyhlášky č. 202/2004 Sb., o opatřeních pro předcházení a
zdolávání afrického moru prasat, § 67 vyhlášky č. 389/2004 Sb., o
opatřeních pro tlumení slintavky a kulhavky a k jejímu předcházení a o
změně vyhlášky č. 299/2003 Sb., o opatřeních pro předcházení a
zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, ve znění
vyhlášky č. 356/2004 Sb.
14d) Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004,
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004, nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004, nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004, nařízení Evropského parlamentu a
Rady (ES) č. 178/2002.
14e) Například nařízení Rady (EHS) č. 2377/90, nařízení Rady (EHS) č.
315/93 ze dne 8. února 1993, kterým se stanoví postupy Společenství pro
kontrolu kontaminujících látek v potravinách, vyhláška č. 291/2003 Sb.,
vyhláška č. 273/2000 Sb., vyhláška č. 132/2004 Sb., o mikrobiologických
požadavcích na potraviny, způsobu jejich kontroly a hodnocení, vyhláška
č. 158/2004 Sb., kterou se stanoví maximálně přípustné množství reziduí
jednotlivých druhů pesticidů v potravinách a potravinových surovinách,
ve znění vyhlášky č. 68/2005 Sb., vyhláška č. 305/2004 Sb., kterou se
stanoví druhy kontaminujících a toxikologicky významných látek a jejich
přípustné množství v potravinách.
14f) Čl. 5 a oddíl I přílohy II nařízení Evropského parlamentu a Rady
(ES) č. 853/2004.
Čl. 5 odst. 2 a kapitola III přílohy I nařízení Evropského parlamentu a
Rady (ES) č. 854/2004.
14g) Například vyhláška č. 382/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na
obchodování se zvířaty a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze
třetích zemí, ve znění vyhlášky č. 260/2005 Sb., vyhláška č. 381/2003
Sb., o veterinárních požadavcích na živočichy pocházející z akvakultury
a produkty akvakultury, produkty rybolovu a živé mlže a o veterinárních
podmínkách jejich dovozu ze třetích zemí, ve znění vyhlášky č. 201/2004
Sb.
14h) Například vyhláška č. 299/2003 Sb., ve znění vyhlášky č. 356/2004
Sb., vyhláška č. 389/2004 Sb., vyhláška č. 202/2004 Sb.
14i) Vyhláška č. 381/2003 Sb., ve znění vyhlášky č. 201/2004 Sb.
15) § 2 písm. a) a b) zákona č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších
předpisů.
15a) Čl. 5 až 8 a přílohy I až IV nařízení Evropského parlamentu a Rady
(ES) č. 854/2004.
16) Například zákon č. 449/2001 Sb., vyhláška č. 244/2002 Sb., kterou
se provádějí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti,
ve znění pozdějších předpisů.
17) zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů.
17a) Nařízení Rady (EHS) č. 1907/90 ze dne 26. června 1990 o některých
obchodních normách pro vejce, v platném znění.
Nařízení Komise (ES) č. 2295/2003 ze dne 23. prosince 2003, kterým se
zavádí prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 1907/90 o některých
obchodních normách pro vejce, v platném znění.
Vyhláška č. 326/2001 Sb., kterou se provádí § 18 písm. a), d), g), h),
i) a j) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a
o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších
předpisů, pro maso, masné výrobky, ryby, ostatní vodní živočichy a
výrobky z nich, vejce a výrobky z nich, ve znění vyhlášky č. 264/2003
Sb.
17c) Příloha III nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
853/2004.
17ca) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005
Sb.
17cb) Zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně
zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a
pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných
zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č.
13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském
podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o
zbraních), ve znění pozdějších předpisů.
17d) Příloha I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004.
17e) Čl. 2 odst. 1 písm. h) nařízení Evropského parlamentu a Rady č.
854/2004.
17f) Příloha III oddíl IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
853/2004, v platném znění.
17g) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002.
Příloha I oddíl IV kapitola VIII nařízení Evropského parlamentu a Rady
(ES) č. 854/2004, v platném znění.
17h) Čl. 6 odst. 2 a 3 a příloha II nařízení Evropského parlamentu a
Rady (ES) č. 852/2004.
Čl. 4 odst. 1 až 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
853/2004.
Čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004.
17i) § 1 písm. k) vyhlášky č. 147/1998 Sb., o způsobu stanovení
kritických bodů v technologii výroby, ve znění pozdějších předpisů.
17j) Čl. 7 až 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004.
17k) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o
změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
17l) Například příloha III nařízení Evropského parlamentu a Rady č.
853/2004, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004.
17m) Příloha I oddíl II kapitola III nařízení Evropského parlamentu a
Rady č. 854/2004.
17n) Příloha II kapitoly I až III nařízení Evropského parlamentu a Rady
(ES) č. 854/2004.
17o) Čl. 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004.
17p) Příloha II kapitola IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 852/2004.
Čl. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
Čl. 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004.
17q) Vyhláška č. 382/2003 Sb.
Vyhláška č. 380/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na obchodování se
spermatem, vaječnými buňkami a embryi a o veterinárních podmínkách
jejich dovozu ze třetích zemí.
Vyhláška č. 381/2003 Sb.
17r) Například rozhodnutí Komise 2001/618/ES ze dne 23. července 2001 o
stanovení dalších záruk týkajících se Aujeszkyho choroby při obchodu s
prasaty uvnitř Společenství, o stanovení kritérií pro poskytování
informací o této nákaze a o zrušení rozhodnutí 93/24/EHS a 93/244/EHS.
17s) Například § 12, 14, 30 a násl. vyhlášky č. 382/2003 Sb.
17t) Nařízení Komise (ES) č. 599/2004.
17u) Například vyhláška č. 379/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na
obchodování s živočišnými produkty, na které se nevztahují zvláštní
právní předpisy, a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze třetích
zemí.
17v) Například čl. 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
853/2004.
17w) § 8 odst. 1 vyhlášky č. 372/2003 Sb., o veterinárních kontrolách
při obchodování se zvířaty.
§ 7 odst. 1 vyhlášky č. 373/2003 Sb., o veterinárních kontrolách při
obchodování se živočišnými produkty.
17x) Vyhláška č. 377/2003 Sb., o veterinárních kontrolách dovozu a
tranzitu zvířat ze třetích zemí, ve znění vyhlášky č. 259/2005 Sb.
Vyhláška č. 376/2003 Sb., o veterinárních kontrolách dovozu a tranzitu
produktů ze třetích zemí, ve znění vyhlášky č. 259/2005 Sb.
17y) Například nařízení Komise (ES) č. 282/2004, nařízení Komise (ES)
č. 136/2004.
17z) Například čl. 1 nařízení Komise (ES) č. 282/2004, čl. 2 nařízení
Komise (ES) č. 136/2004.
18) Čl. 79 a násl. nařízení Rady (ES) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992,
kterým se vydává celní kodex Společenství.
18a) Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění
pozdějších předpisů.
Zákon č. 100/2004 Sb., ve znění zákona č. 444/2005 Sb.
18b) Čl. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004.
Čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
Čl. 11 až 15 a příloha VI nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
854/2004.
Čl. 49 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004.
19) § 217 zákona č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
20) § 145 zákona č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
21) Nařízení Komise (ES) č. 206/2009 ze dne 5. března 2009 o dovozu
zásilek produktů živočišného původu pro osobní spotřebu do Společenství
a o změně nařízení (ES) č. 136/2004.
23) § 49 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších
předpisů.
23a) § 3 písm. h) a i) zákona č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších
předpisů.
24) Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.
24a) § 29 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky.
25) § 102 odst. 2 písm. d) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní
zřízení).
25b) Například § 15 odst. 3 vyhlášky č. 299/2003 Sb.
25c) Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o
změně některých dalších zákonů.
25d) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 o
spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání
dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (nařízení o spolupráci
v oblasti ochrany spotřebitele).
25e) Čl. 3 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro
vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (nařízení o
spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele).
25f) Čl. 3 písm. k) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro
vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (nařízení o
spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele).
25g) Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění
pozdějších předpisů.
25g) Čl. 2 bod 6, čl. 3 odst. 2, čl. 4 odst. 6 nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004.
25h) § 4c zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č.
291/2009 Sb.
25h) Zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění
pozdějších předpisů.
25i) Čl. 48 nařízení Komise (ES) č. 796/2004 ze dne 21. dubna 2004,
kterým se stanoví prováděcí pravidla k podmíněnosti, odlišení a
integrovanému administrativnímu a kontrolnímu systému uvedených v
nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla
pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým
se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, v platném znění.
25i) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1523/2007 ze dne 11.
prosince 2007, kterým se zakazuje uvádět na trh, dovážet do
Společenství a vyvážet z něj kočičí a psí kůže a výrobky obsahující
tyto kůže.
25j) Například zákon č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 79/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 110/1997
Sb., ve znění pozdějších předpisů.
25l) Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech
26) Například zákon č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 102/2001
Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o
obecné bezpečnosti výrobků), ve znění pozdějších předpisů, zákon č.
634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
27) Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších
předpisů.
28) Zákon č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
29) Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
(stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
29a) Zákon č. 381/1991 Sb., o Komoře veterinárních lékařů České
republiky.
30) § 44 a násl. zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a
doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších
předpisů.
30a) § 124 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce.
31) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné
způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o
změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění
pozdějších předpisů.
31a) § 98 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb.
31b) Například § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 10/1999 Sb., kterým se
zrušuje nařízení vlády č. 192/1998 Sb., o jedech a některých jiných
látkách škodlivých zdraví, ve znění pozdějších předpisů, a kterým se
pro účely trestního zákona stanoví, co se považuje za jedy, § 41 odst.
4 zákona č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích
a o změně některých zákonů, § 44b a 58 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění
pozdějších předpisů.
32) § 2 odst. 2 písm. c) zákona č. 381/1991 Sb., ve znění zákona č.
318/2004 Sb.
32a) § 89 až 90 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění zákona č. 165/2006.
32b) § 37 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
32c) Vyhláška č. 329/2003 Sb., o informačním systému Státní veterinární
správy.
33) Například zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní
řád), ve znění pozdějších předpisů.
34) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001.
34a) Zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně
některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení vlády č. 336/2004 Sb., kterým se stanoví technické požadavky
na zdravotnické prostředky a kterým se mění nařízení vlády č. 251/2003
Sb., kterým se mění některá nařízení vlády vydaná k provedení zákona č.
22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
34b) Rozhodnutí Rady 90/424/EHS, v platném znění.
35) Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších
předpisů.
35a) Čl. 27 a příloha IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
882/2004.
35b) Čl. 28 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004.
36) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb.
36a) § 149 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb.
37) Příloha III oddíl IX kapitola I nařízení Evropského parlamentu a
Rady (ES) č. 853/2004.
38) Příloha III oddíl IX kapitola II část III bod 1 písm. a) nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
39) Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění zákona č.
100/2010 Sb.
40) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004.
41) Čl. 11 a 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004.
42) Příloha I oddíl III kapitola III část A nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004.
43) § 4 zákona č. 255/2012 Sb.
44) § 7, § 8 písm. a) a c), § 9, 20 zákona č. 255/2012 Sb.
45) § 7, § 8 písm. c), § 9 písm. b), § 10 odst. 2, § 20 zákona č.
255/2012 Sb.
46) § 7, § 8 písm. a), c), e) a f), § 9 písm. b), § 10 odst. 2 a § 20
zákona č. 255/2012 Sb.
47) Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002,
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004, nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004, nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004, nařízení Evropského parlamentu a
Rady (ES) č. 882/2004, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách
spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS,
směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a
2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004.
48) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 576/2013.
49) Čl. 6 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
576/2013.
50) Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 577/2013.
51) § 20 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).
