361/2007 Sb.



NAŘÍZENÍ VLÁDY



ze dne 12. prosince 2007,



kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci



Změna: 68/2010 Sb.



Změna: 93/2012 Sb. (část)



Změna: 93/2012 Sb.



Změna: 9/2013 Sb.



Vláda nařizuje podle § 21 písm. a) zákona č. 309/2006 Sb., kterým se

upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v

pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví

při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon

o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), a

k provedení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších

předpisů:



ČÁST PRVNÍ



PŘEDMĚT ÚPRAVY



§ 1



(1) Toto nařízení zapracovává příslušné předpisy Evropské unie^1) a

upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie^21)



a) rizikové faktory pracovních podmínek, jejich členění, metody a

způsob jejich zjišťování, hygienické limity,



b) způsob hodnocení rizikových faktorů z hlediska ochrany zdraví

zaměstnance (dále jen "hodnocení zdravotního rizika"),



c) minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnance,



d) podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků a

jejich údržby při práci s olovem, chemickými látkami nebo směsmi, které

se vstřebávají kůží nebo sliznicemi, a chemickými látkami, směsmi nebo

prachem, které mají dráždivý účinek na kůži, karcinogeny, mutageny a

látkami toxickými pro reprodukci, s azbestem, biologickými činiteli a v

zátěži chladem nebo teplem,



e) bližší podmínky poskytování ochranných nápojů,



f) bližší hygienické požadavky na pracoviště a pracovní prostředí,



g) bližší požadavky na způsob organizace práce a pracovních postupů při

zátěži teplem nebo chladem, při práci s chemickými látkami, směsmi,

prachem, olovem, azbestem, biologickými činiteli a při fyzické zátěži,



h) bližší požadavky na práci se zobrazovacími jednotkami,



i) některá opatření pro případ zdolávání mimořádné události, při které

dochází ke zvýšení expozice na úroveň, která může vést k

bezprostřednímu ohrožení zdraví nebo života (dále jen "nadměrná

expozice") zaměstnance exponovaného chemické látce, směsi nebo prachu,



j) rozsah informací k ochraně zdraví při práci s olovem, při nadměrné

expozici chemickým karcinogenům, mutagenům nebo látkám toxickým pro

reprodukci, s biologickými činiteli a při fyzické zátěži,



k) minimální požadavky na obsah školení zaměstnance při práci, která je

nebo může být zdrojem expozice azbestu nebo prachu z materiálu

obsahujícího azbest.



(2) Na práce vykonávané na pracovišti, které není nebo je jen částečně

chráněno před venkovními vlivy (dále jen „venkovní pracoviště“), se

nevztahují podmínky upravené v § 36 až 38, 41, 42, 47, 51, 52 a v

příloze č. 1 k tomuto nařízení, části C. Za venkovní pracoviště se

považuje i pracoviště v podzemí.



(3) Na práce vykonávané jako umělecká činnost, s výjimkou dílen

umělecké výroby, se nevztahují podmínky upravené v § 13 až 21, § 36 až

39, § 43, 48, 49, 51, 52, v příloze č. 1 k tomuto nařízení, části C a v

přílohách č. 2, 4, 7 a 9 k tomuto nařízení.



(4) Toto nařízení se použije na právní vztahy týkající se ochrany

zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy

v rozsahu, který stanoví zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti

a ochrany zdraví při práci^2).



(5) Podle tohoto nařízení se hodnotí podmínky ochrany zdraví žáků

středních škol při praktickém vyučování, studentů vyšších odborných

škol při praktické přípravě a studentů vysokých škol při praktické

výuce a praxi.



(6) Tímto nařízením nejsou dotčeny obecné technické požadavky na

výstavbu^3). Toto nařízení se nepoužije, jsou-li zvláštní požadavky na

pracovní prostředí a pracoviště a postupy při zjišťování a hodnocení

rizikových faktorů pracovních podmínek upravené zvláštním právním

předpisem^4) nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie^5).



ČÁST DRUHÁ



RIZIKOVÉ FAKTORY PRACOVNÍCH PODMÍNEK, JEJICH ČLENĚNÍ, ZJIŠŤOVÁNÍ,

HODNOCENÍ ZDRAVOTNÍHO RIZIKA A PODMÍNKY OCHRANY ZDRAVÍ PŘI PRÁCI



Hlava I



Členění rizikových faktorů pracovních podmínek, jejich zjišťování a

hodnocení



§ 2



Základní členění



(1) Rizikové faktory mikroklimatických podmínek se člení na zátěž

teplem a zátěž chladem; chemické faktory se člení na látky a směsi

obecně, olovo, prach, karcinogeny, mutageny, látky toxické pro

reprodukci a azbest; biologické činitele se člení na skupiny; fyzická

zátěž se člení na celkovou fyzickou zátěž, lokální svalovou zátěž,

pracovní polohy a ruční manipulaci s břemeny.



(2) Není-li možné při zjišťování a hodnocení rizikových faktorů

pracovních podmínek postupovat podle tohoto nařízení, postupuje se

podle metody obsažené v české technické normě, která tyto metody

obsahuje^6), při jejímž použití se má za to, že výsledek je co do mezí

stanovitelnosti, přesnosti a správnosti prokázaný. Při použití jiné

metody než metody obsažené v české technické normě musí být doloženo,

že použitá metoda je stejně spolehlivá.



(3) Rizikové faktory hluku, vibrací, neionizujícího záření, optického

záření a ionizujícího záření, způsob jejich zjišťování a hodnocení,

jejich hygienické limity a podmínky ochrany zdraví zaměstnance při

práci exponovaného těmto rizikovým faktorům upravují zvláštní právní

předpisy^7).



Hlava II



Podmínky ochrany zdraví při práci s rizikovými faktory

mikroklimatických podmínek



Díl 1



Zátěž teplem



§ 3



Hodnocení zátěže teplem



Zátěž teplem při práci je určena množstvím metabolického tepla

vznikajícího svalovou prací a faktory prostředí, kterými se rozumí

teplota vzduchu (ta), výsledná teplota kulového teploměru (tg),

rychlost proudění vzduchu (va), relativní vlhkost vzduchu (Rh) a

stereoteplota (tst).



§ 3a



Vymezení pojmů



Pro účely hodnocení zátěže teplem podle tohoto nařízení vlády se rozumí



a) dlouhodobě přípustnou zátěží teplem zátěž limitovaná množstvím

tekutin ztracených při práci z organizmu potem a dýcháním, která činí

pro aklimatizovanou ženu nebo muže maximálně 2 160 g.m-2, což odpovídá

ztrátě 3,9 litrů tekutin za osmihodinovou směnu pro standardní osobu o

ploše povrchu těla 1,8 m2,



b) krátkodobě přípustnou zátěží teplem zátěž limitovaná množstvím

akumulovaného tepla v organizmu, které nesmí překročit pro zaměstnance

aklimatizovaného i neaklimatizovaného 180 kJ.m-2. Této hodnotě odpovídá

vzestup teploty vnitřního prostředí organizmu o 0,8 °C, vzestup

průměrné teploty kůže o 3,5 °C a vzestup srdeční frekvence nejvýše na

150 tepů.min-1,



c) dlouhodobě přípustnou dobou práce doba, během níž je dosažena

dlouhodobě přípustná zátěž teplem,



d) krátkodobě přípustnou dobou práce doba, během níž je dosažena

krátkodobě přípustná zátěž teplem,



e) metabolickým teplem množství tepla vytvářeného organizmem

zaměstnance při práci, které odpovídá energetickému výdeji spojenému s

touto prací,



f) stereoteplotou tst směrová radiační teplota měřená kulovým

stereoteploměrem, která charakterizuje radiační účinek okolních ploch

ve sledovaném prostorovém úhlu,



g) energetickým výdejem (M) výdej vyjádřený v brutto hodnotách, kterými

jsou hodnoty zahrnující i bazální metabolizmus BM, přičemž jednotkou je

1 watt na 1 m2 tělesného povrchu muže nebo ženy; energetický výdej se

stanoví měřením nebo orientačně pomocí tabelárních hodnot podle české

technické normy o ergonomii tepelného prostředí^22), k orientačnímu

určení energetického výdeje lze použít údaje uvedené pro příkladmé

druhy prací v příloze č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulce č. 1,



h) nevenkovním pracovištěm s neudržovanou teplotou uzavřené pracoviště,

přirozeně větrané nebo pracoviště, na němž je k větrání použito

kombinované nebo nucené větrání,



i) nevenkovním pracovištěm s udržovanou teplotou jako technologickým

požadavkem pracoviště s udržovanou teplotou nezbytnou k vytvoření a

udržení standardizovaných tepelně-vlhkostních podmínek pro ochranu

výroby, výrobku nebo produktu,



j) klimatizovaným pracovištěm nevenkovní pracoviště s udržovanou

teplotou, na němž je k větrání použito nucené větrání zajišťující

požadovanou čistotu, teplotu a vlhkost vzduchu.



§ 3b



Zátěž teplem na pracovišti



(1) Zátěž teplem při práci na pracovišti podle § 3a písm. h) nebo na

pracovišti podle § 3a písm. i) se hodnotí podle průměrné operativní

teploty (to), kterou se rozumí teplota vypočtená jako časově vážený

průměr za efektivní dobu práce, kterou je doba snížená o dobu trvání

přestávky na jídlo a oddech a bezpečnostní přestávku nebo průměr z

jednotlivých měřených časových intervalů v průběhu celé osmihodinové

nebo delší směny, jde-li o pracoviště s měnícími se teplotami, z

teploty vzduchu ta, výsledné teploty kulového teploměru tg, rychlosti

proudění vzduchu va a stereoteploty tst. Hodnocení podle průměrné

operativní teploty lze za podmínky rychlosti proudění vzduchu va rovné

nebo menší než 0,2 m.s-1 nahradit hodnocením podle výsledné teploty

kulového teploměru.



(2) Zátěž teplem pro práci zařazenou do třídy I až V podle přílohy č. 1

k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1 vykonávanou na pracovišti

uvedeném v odstavci 1 se hodnotí z hlediska dodržení přípustných hodnot

upravených v příloze č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulce č. 2.



(3) Přípustné hodnoty nastavení mikroklimatických podmínek pro

klimatizované pracoviště třídy I a IIa jsou upraveny v příloze č. 1 k

tomuto nařízení, části A, tabulce č. 3. Zároveň musí být splněny

požadavky na přípustnou horizontální a vertikální nerovnoměrnost teplot

upravené v příloze č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulkách č. 4 a 5.

Požadavky uvedené v tabulkách č. 4 a 5 musí být dodrženy i na

pracovišti podle § 3a písm. h), na němž je vykonávána práce zařazená do

třídy I a IIa podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č.

1.



(4) K průběžnému nebo opakovanému sledování úrovně zátěže teplem při

práci, která již byla vyhodnocena na základě měření podle metodiky

upravující měření mikroklimatických parametrů pracovního prostředí a

vnitřního prostředí staveb, uveřejňované ve Věstníku Ministerstva

zdravotnictví, je možno použít jen měření teploty vzduchu kalibrovaným

teploměrem, který splňuje požadavky zvláštního právního předpisu^7a).

Měření teploty vzduchu se provádí na místech, kde bylo provedeno

předchozí měření výsledné teploty podle uvedené metodiky. Ověřené

výsledky se považují za validní, pokud se nezměnily podmínky určující

podíl sálavé složky a podíl energetického výdeje zaměstnanců na jejich

celkové tepelné zátěži. Měření kalibrovaným teploměrem se za těchto

podmínek použije i pro ověření úrovně zátěže teplem pro zjištění ztráty

tekutin.



(5) Zátěž teplem na venkovním pracovišti se hodnotí podle výsledné

teploty kulového teploměru. Proudění vzduchu a relativní vlhkost se

nezohledňují.



§ 4



Dlouhodobě a krátkodobě přípustná doba práce, režim práce a

bezpečnostní přestávky



(1) V případě, že nejsou při práci zařazené do třídy IIb až V podle

přílohy č. 1, části A, tabulky č. 1, vykonávané na pracovišti podle §

3a písm. h), § 3a písm. i) nebo na venkovním pracovišti dodrženy

přípustné hodnoty zátěže teplem pro aklimatizovaného zaměstnance

upravené v příloze č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulce č. 2, musí

být uplatněn režim střídání práce a bezpečnostní přestávky v rámci

dodržování dlouhodobě a krátkodobě přípustné doby práce ve směně.

Dodržení přípustných hodnot podle tabulky č. 2 se nevyžaduje u práce

zařazené do třídy I a IIa na pracovišti podle § 3a písm. h) za

mimořádně teplého dne, kterým se rozumí den, kdy nejvyšší teplota

venkovního vzduchu dosáhla hodnoty vyšší než 30 °C; v takovém případě

musí být poskytnuta náhrada ztráty tekutin v rozsahu uvedeném v tabulce

č. 6; v případě překročení teploty na pracovišti 36 °C musí být navíc

uplatněn režim střídání práce a bezpečnostní přestávky stanovený podle

výpočtu upraveného v příloze č. 1 k tomuto nařízení, části B.



(2) Dlouhodobě a krátkodobě přípustná doba práce ve směně pro

aklimatizovaného zaměstnance je upravena v příloze č. 1 k tomuto

nařízení, části B, tabulkách č. 1a až 2c.



(3) Dlouhodobě přípustná zátěž teplem se hodnotí rozdílně pro

zaměstnance aklimatizovaného a neaklimatizovaného na tepelné podmínky

na posuzovaném pracovišti. Za aklimatizovaného zaměstnance se považuje

zaměstnanec vykonávající práci po dobu alespoň 3 týdnů od nástupu na

posuzované pracoviště. U neaklimatizovaného zaměstnance vykonávajícího

práci zařazenou do třídy IIb až V, pokud jsou při ní na pracovišti

překračovány přípustné hodnoty zátěže teplem, uvedené v příloze č. 1 k

tomuto nařízení, části A, tabulce č. 2, se po dobu 3 týdnů od nástupu

na takové pracoviště dlouhodobě přípustná doba práce upravená v příloze

č. 1 k tomto nařízení, části B, tabulkách 1a až 2c sníží o 30 %.



(4) Nejde-li při hodnocení dlouhodobě a krátkodobě přípustné zátěže

teplem vycházet z tabulek 1a až 2c z důvodu jiných zadávacích

parametrů, kterými jsou jiná rychlost proudění vzduchu, jiný tepelný

odpor oděvu nebo je-li vlhkost vzduchu vyšší než 70 %, stanoví se

dlouhodobě a krátkodobě přípustné doby práce pomocí výpočtu tepelné

bilance podle české technické normy o ergonomii tepelného prostředí^7b)

nebo na základě měření ztráty vody potem a dýcháním, teploty vnitřního

prostředí organizmu a srdeční frekvence. Metoda měření ztráty vody

potem a dýcháním, teploty vnitřního prostředí organizmu a srdeční

frekvence se použije i pro stanovení dlouhodobě a krátkodobě přípustné

doby práce u zaměstnance, který musí používat speciální ochranný

reflexní oděv, oděv s aktivním chlazením a větráním nebo oděv

nepromokavý.



§ 4a



Ztráta tekutin



(1) Hygienický limit ztráty tekutin v zátěži teplem je 1,25 litru za

osmihodinovou směnu. Náhrada ztráty tekutin a minerálních látek se

uplatňuje v případě, že u práce zařazené podle přílohy č. 1 k tomuto

nařízení, části A, tabulky č. 1 dojde ke ztrátě tekutin překračující

hygienický limit 1,25 litru. Náhrada ztráty tekutin se poskytuje v

rozsahu upraveném v příloze č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulce č.

6.



(2) Zjištění ztráty tekutin při zátěži teplem se provede měřením jen

tehdy, jde-li o práci vykonávanou ve speciálním ochranném reflexním

oděvu, oděvu s aktivním chlazením a větráním, v pracovním oděvu, který

omezuje odpařování potu, nebo je-li práce vykonávaná v prostředí, v

němž je relativní vlhkost pracovního ovzduší vyšší než 80 %.



§ 5



Minimální opatření k ochraně zdraví a bližší požadavky na způsob

organizace práce



(1) Dodržení dlouhodobě a krátkodobě přípustné doby práce se zajišťuje

střídáním pracovních cyklů (c) a bezpečnostní přestávky (tp). Počet

pracovních cyklů (c) a délka bezpečnostní přestávky (tp) se vypočte

podle postupu upraveného v příloze č. 1 k tomuto nařízení, části B.



(2) Je-li podle § 4a odst. 2 zjištěná ztráta tekutin za osmihodinovou

směnu u zaměstnance rovna nebo vyšší než 3,9 litru, stanoví se

dlouhodobě a krátkodobě únosná doba práce individuálním výpočtem^7b).



(3) Na pracovišti s délkou směny delší než 8 hodin nesmí ztráta tekutin

potem a dýcháním v důsledku pracovní a tepelné zátěže za směnu

překračovat přípustný limit ztráty tekutin 3,9 litru o více než 20 % a

nesmí být překračovány krátkodobě přípustné doby práce.



(4) Při práci, při níž zaměstnanec přichází do kontaktu s povrchem

pevného materiálu, jehož teploty překračují hodnoty upravené v příloze

č. 1 k tomuto nařízení, části E, musí být zajištěno, aby nechráněná

kůže zaměstnance s ním nepřicházela do přímého styku.



(5) Dlouhodobě a krátkodobě přípustné doby práce v zátěži teplem na

pracovišti hlubinných dolů a postup pro výpočet pracovních cyklů a

bezpečnostní přestávky upravuje příloha č. 1 k tomuto nařízení, část C.



Díl 2



Zátěž chladem



§ 6



Hodnocení zátěže chladem a bližší požadavky na způsob organizace práce

a pracovních postupů



(1) Zaměstnanec může být exponován zátěži chladem jen tehdy,

vykonává-li práci odpovídající energetickému výdeji 106 W.m-2 a vyššímu

na nevenkovním pracovišti, na němž musí být udržována operativní nebo

výsledná teplota jako technologický požadavek nižší, než je minimální

teplota upravená v příloze č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulce č.

2, nebo vykonává-li práci na venkovním pracovišti s korigovanou

teplotou vzduchu 4 °C a nižší, nebo v případě zdolávání mimořádných

událostí.



(2) Teplota vzduchu korigovaná účinkem proudícího vzduchu je upravena v

příloze č. 1 k tomuto nařízení, části D.



§ 7



Minimální opatření k ochraně zdraví, bližší hygienické požadavky na

pracoviště



(1) Pokud udržovaná operativní nebo výsledná teplota jako technologický

požadavek nebo korigovaná teplota vzduchu na pracovišti poklesne pod 10

°C, musí být zaměstnanec vybaven pracovním oděvem, který musí mít

takové tepelně izolační vlastnosti, které postačují k zajištění tepelně

neutrálních podmínek lidského organizmu vyjádřených teplotou vnitřního

prostředí organizmu 36 až 37 °C. Při poklesu teploty vzduchu na

pracovišti na 4 °C a nižší musí být zaměstnanec vybaven také rukavicemi

a pracovní obuví chránící před chladem. Pro stanovení potřebných

tepelně izolačních vlastností pracovního oděvu, postačujících k

zajištění tepelně neutrálních podmínek lidského organizmu, se postupuje

podle příslušné technické normy o ergonomii tepelného prostředí^7b) a

normy o stanovení a interpretaci stresu z chladu pomocí potřebné

izolace oděvu a místních účinků chladu^8).



(2) Při práci vykonávané po dobu delší než 2 hodiny za směnu v

udržované operativní nebo výsledné teplotě jako technologickém

požadavku nebo v korigované teplotě 4 °C a nižší má zaměstnanec právo

na bezpečnostní přestávku v ohřívárně; ohřívárna se vybavuje zařízením

pro prohřívání rukou. Bezpečnostní přestávka musí trvat nejméně 10

minut.



(3) Nejde-li u práce spojené s manipulací s materiálem, jehož teplota

je 10 °C a nižší, používat rukavice proti chladu a druh práce vyžaduje

přímý kontakt tepelně nechráněné kůže ruky, musí být zaměstnanci

umožněna po ukončení takové práce bezpečnostní přestávka určená pro

prohřátí rukou v trvání minimálně 5 minut.



(4) Při práci v udržované operativní nebo výsledné teplotě jako

technologickém požadavku nebo korigované teplotě musí být práce

zaměstnance upravena tak, aby doba jejího nepřetržitého trvání při

teplotě od 4 do -10 °C nepřesáhla 2 hodiny, při teplotě vzduchu od

-10,1 do -20 °C 1 hodinu a od -20,1 do -30 °C 30 minut.



(5) Práce musí být upravena tak, aby ji zaměstnanec nekonal na

venkovním pracovišti, na kterém je korigovaná teplota vzduchu nižší než

-30 °C, nejde-li o naléhavé provádění oprav, odvracení nebezpečí pro

život nebo zdraví, při živelních a jiných mimořádných událostech;

ochrana zdraví zaměstnanců se pro tyto účely zajišťuje střídáním

zaměstnanců nebo jinou organizací práce podle konkrétních podmínek

práce. Při korigované teplotě vzduchu -30 °C a nižší nesmí být

nechráněná kůže exponována po dobu delší než 10 minut.



(6) Vstupy na pracoviště, na němž je práce vykonávaná po dobu 4 hodiny

za směnu a delší (dále jen „trvalá práce“), které se během pracovní

doby otevírají přímo do venkovního prostoru, musí být v zimním a

přechodném období, kdy korigovaná teplota venkovního vzduchu je nižší

než minimální teplota upravená v příloze č. 1, části A, tabulce č. 2

nebo nižší než udržovaná operativní nebo výsledná teplota jako

technologický požadavek, zabezpečeny proti vnikání venkovního vzduchu.



Díl 3



Ochranné nápoje



§ 8



Bližší podmínky poskytování ochranných nápojů



(1) K ochraně zdraví před účinky zátěže teplem nebo chladem se

poskytuje zaměstnanci ochranný nápoj. Ochranný nápoj musí být zdravotně

nezávadný a nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru,

může však obsahovat látky zvyšující odolnost organizmu. Množství

alkoholu v něm nesmí překročit 1 hmotnostní procento; ochranný nápoj

pro mladistvého zaměstnance však nesmí obsahovat alkohol. Ochranný

nápoj chránící před zátěží teplem se poskytuje v množství odpovídajícím

nejméně 70 % ztráty tekutin a minerálních látek potem a dýcháním za

osmihodinovou směnu. Ochranný nápoj chránící před zátěží chladem se

poskytuje teplý, v množství alespoň půl litru za osmihodinovou směnu.



(2) V případě, že jde o práci zařazenou podle přílohy č. 1 k tomuto

nařízení, části A, tabulky č. 1, do třídy I až IIIa, se jako ochranný

nápoj poskytuje přírodní minerální voda slabě mineralizovaná, pramenitá

voda nebo voda splňující obdobné mikrobiologické, fyzikální a chemické

požadavky jako u jmenovaných vod.



(3) U práce zařazené podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A,

tabulky č. 1, do třídy IIIb až V se jako ochranný nápoj poskytuje

přírodní minerální voda středně mineralizovaná nebo voda s obdobnou

celkovou mineralizací. Množství tohoto ochranného nápoje se omezuje na

polovinu ze 70 % náhrady ztráty tekutin, druhou polovinou ochranného

nápoje je ochranný nápoj podle odstavce 2.



(4) Ochranný nápoj chránící před zátěží teplem se dále poskytuje při

trvalé práci v zátěži teplem zařazené podle zákona o ochraně veřejného

zdraví^9) do kategorie čtvrté.



(5) Ochranný nápoj chránící před zátěží chladem se poskytuje při práci

na



a) nevenkovním pracovišti, na němž musí být udržována operativní nebo

výsledná teplota jako technologický požadavek nižší než 4 °C,



b) venkovním pracovišti, na němž je korigovaná teplota vzduchu nižší

než 4 °C.



Hlava III



Podmínky ochrany zdraví při práci s chemickými faktory a prachem



Díl 1



Obecné postupy a ochrana před nadměrnou expozicí



§ 9



Hygienické limity, způsob jejich zjišťování a hodnocení



(1) Hygienickým limitem chemické látky upravené podle zákona o

chemických látkách^10) se rozumí přípustný expoziční limit nebo

nejvyšší přípustná koncentrace. Hygienickým limitem prachu se rozumí

přípustný expoziční limit.



(2) Přípustný expoziční limit chemické látky nebo prachu je celosměnový

časově vážený průměr koncentrací plynů, par nebo aerosolů v pracovním

ovzduší, jimž může být podle současného stavu znalostí exponován

zaměstnanec v osmihodinové nebo kratší směně týdenní pracovní doby,

aniž by u něho došlo i při celoživotní pracovní expozici k poškození

zdraví, k ohrožení jeho pracovní schopnosti a výkonnosti. Přípustný

expoziční limit je stanoven pro práci, při které průměrná plicní

ventilace zaměstnance nepřekračuje 20 litrů za minutu za osmihodinovou

směnu. Koncentrace chemické látky nebo prachu v pracovním ovzduší,

jejímž zdrojem není technologický proces, nesmí překročit 1/3 jejich

přípustných expozičních limitů.



(3) Postup při stanovení přípustného expozičního limitu směsi

chemických látek, stanovení přípustného expozičního limitu chemické

látky při vyšší plicní ventilaci a postup při stanovení přípustného

expozičního limitu v delší než osmihodinové směně, jsou upraveny v

příloze č. 2 k tomuto nařízení, části B.



(4) Nejvyšší přípustná koncentrace je taková koncentrace chemické

látky, které mohou být zaměstnanci exponováni nepřetržitě po krátkou

dobu, aniž by pociťovali dráždění očí nebo dýchacích cest nebo bylo

ohroženo jejich zdraví a spolehlivost výkonu práce. Při hodnocení

pracovního ovzduší lze porovnávat s nejvyšší přípustnou koncentrací

časově vážený průměr koncentrace této látky měřené po dobu nejvýše 15

minut. Takové 15minutové úseky s průměrnou koncentrací vyšší než

hodnota přípustného expozičního limitu, ale nepřesahující nejvyšší

přípustnou koncentraci, smí být během osmihodinové směny nejvýše 4 s

odstupem nejméně jedné hodiny. Přitom nesmí časově vážený průměr

koncentrací pro celou směnu překročit hodnotu přípustného expozičního

limitu.



(5) Seznam chemických látek a jejich přípustné expoziční limity a

nejvyšší přípustné koncentrace jsou upraveny v příloze č. 2 k tomuto

nařízení, části A. Seznamy prachů a jejich přípustné expoziční limity

jsou upraveny v příloze č. 3 k tomuto nařízení, části A, tabulkách č. 1

až 5.



(6) Způsob měření a hodnocení inhalační expozice chemickým látkám a

prachům v pracovním ovzduší je upraven v příloze č. 3 k tomuto

nařízení, části C. Inhalační expozicí se rozumí expozice chemickým

látkám měřená v dýchací zóně zaměstnance.



(7) Způsob měření vdechovatelné a respirabilní frakce polétavého prachu

gravimetricky je upraven v příloze č. 3 k tomuto nařízení, části D.



(8) Způsob odběru vzorků prachu obsahujícího azbest v pracovním ovzduší

a jejich zpracování je upraveno v příloze č. 3 k tomuto nařízení, části

B.



§ 10



Hodnocení zdravotního rizika



(1) Hodnocení zdravotního rizika pro zaměstnance, který je při práci

exponován chemické látce, směsi nebo prachu, zahrnuje



a) zjištění přítomnosti chemické látky, směsi nebo prachu na

pracovišti,

, směsi



b) zjištění nebezpečných vlastností chemické látky, směsi nebo prachu,

které mohou mít vliv na zdraví zaměstnance,



c) využití údajů z bezpečnostního listu a z dalších zdrojů týkajících

se chemické bezpečnosti,



d) zjištění úrovně, typu a trvání expozice,



e) popis technologických a pracovních operací s chemickou látkou, směsí

nebo spojených s vývinem prachu,



f) využití dat o přípustných expozičních limitech, nejvyšších

přípustných koncentracích nebo o monitorování expozice z dostupných

zdrojů,



g) posouzení účinku opatření, která byla přijata k ochraně zdraví

zaměstnance při práci,



h) využití závěrů z již provedených lékařských prohlídek a vyšetření,

využití závěrů z mimořádných událostí a dalších informací z dostupných

zdrojů,



i) podmínky, za nichž může v důsledku mimořádné události dojít k

nadměrné expozici chemické látce nebo směsi.



(2) Hodnocení zdravotního rizika chemické látky, směsi nebo prachu musí

dále zahrnovat i práce spojené s údržbou nebo úklidem a práce, při

nichž může být zaměstnanec exponován nadměrné expozici chemické látce,

směsi nebo prachu.



§ 11



Minimální opatření k ochraně zdraví při práci, bližší hygienické

požadavky na pracoviště a pracovní prostředí



(1) U chemické látky nebo směsi, která se vstřebává kůží nebo

sliznicemi, a u chemické látky, směsi nebo prachu, které mají dráždivý

nebo senzibilizující účinek na kůži, je nezbytné zajistit, aby

zaměstnanec byl vybaven vhodným osobním ochranným pracovním

prostředkem.



(2) Při práci s chemickou látkou, směsí nebo prachem musí být zajištěno

dostatečné a účinné větrání a místní odsávání od zdroje chemické látky,

směsi nebo prachu a uplatněna technická a technologická opatření, která

napomáhají ke snížení úrovně chemické látky, směsi nebo prachu v

pracovním ovzduší.



§ 12



Minimální opatření k ochraně zdraví před účinky nadměrné expozice



(1) Pokud v případě mimořádné události nepostačují dostupná technická

opatření k omezení nadměrné expozice zaměstnance chemické látce nebo

prachu na přijatelnou míru, musí být



a) do doby odstranění příčin stavu, který v důsledku mimořádné události

vedl k nadměrné expozici chemické látce nebo prachu, na tomto

pracovišti omezen počet zaměstnanců na ty, kteří provádějí nezbytné

práce,



b) zaměstnanci, který provádí práci podle písmena a), poskytnuty osobní

ochranné pracovní prostředky odpovídající chemické látce nebo prachu a

očekávané míře expozice,



c) kontaminovaný prostor vymezen kontrolovaným pásmem, jde-li o

mimořádnou událost spojenou s únikem chemické látky, směsi nebo prachu

do pracovního prostředí a vymezení kontrolovaného pásma je účelné

vzhledem k povaze uniklé látky, směsi a jejímu množství,



d) doba expozice chemické látce nebo prachu zaměstnance, který vykonává

v kontrolovaném pásmu nezbytné práce, zkrácena na co nejmenší míru,



e) po odstranění příčin mimořádné události zajištěno kontrolní měření

chemické látky, směsi nebo prachu vždy, pokud lze očekávat jejich

přítomnost v pracovním prostředí i po ukončení všech opatření

směřujících k likvidaci mimořádné události.



(2) Přijatelnou mírou podle odstavce 1 se rozumí snížení expozice

chemické látce, směsi nebo prachu nepřekračující jejich přípustný

expoziční limit nebo, jde-li o chemickou látku nebo směs, 1/3 její

nejvyšší přípustné koncentrace.



Díl 2



Olovo



§ 13



Hodnocení zdravotního rizika, informace k ochraně zdraví



(1) Při práci s olovem, při které může dojít k absorpci olova do

lidského organizmu, musí být posouzen způsob a míra expozice

zaměstnance olovu a musí být vyhodnocena z toho vyplývající zdravotní

rizika.



(2) Pro hodnocení expozice zaměstnance olovu je rozhodujícím ukazatelem

biologický expoziční test pro stanovení koncentrace olova v krvi (dále

jen "plumbémie"). Limitní hodnota plumbémie je 400 µg/l krve.



(3) Příkladmý seznam činností, při kterých může docházet k expozici

zaměstnance olovu, je upraven v příloze č. 4 k tomuto nařízení.



§ 14



Zjišťování a hodnocení expozice, informace k ochraně zdraví



(1) Jestliže koncentrace olova v pracovním ovzduší je vyšší než 1/3

přípustného expozičního limitu upraveného v příloze č. 2 k tomuto

nařízení, části A, ale je nižší než tento přípustný expoziční limit,

musí být zajištěno, aby byla u zaměstnance plumbémie stanovena nejméně

jednou ročně a měření olova v pracovním ovzduší provedeno nejméně

jednou ročně.



(2) Sdělí-li zařízení závodní preventivní péče zaměstnavateli podle

zákona o ochraně veřejného zdraví^11), že došlo k překročení limitní

hodnoty plumbémie u zaměstnance, a je-li koncentrace olova v pracovním

ovzduší vyšší než přípustný expoziční limit upravený v příloze č. 2 k

tomuto nařízení, části A, musí být zajištěno, aby plumbémie u

zaměstnance byla stanovena v rozmezí 2 až 6 měsíců a měření koncentrace

olova v pracovním ovzduší bylo prováděno každé 3 měsíce. Frekvence

měření olova v pracovním ovzduší se sníží na jedno ročně, pokud nedošlo

při dvou po sobě jdoucích stanoveních k překročení limitní hodnoty

plumbémie.



(3) Hodnocení zdravotního rizika musí být opakováno vždy, když vznikne

podezření, že je dosavadní hodnocení rizika nesprávné nebo došlo-li na

pracovišti ke změnám technologie, použitého materiálu nebo organizace

práce.



§ 15



Minimální opatření k ochraně zdraví při práci, bližší hygienické

požadavky na pracoviště, bližší požadavky na pracovní postupy



(1) Tam, kde účinná opatření k omezení expozice olovu nemohou být

přijata vzhledem k jejich povaze či náročnosti během 30 kalendářních

dnů a další stanovení plumbémie prokazuje u zaměstnance překročení

limitní hodnoty plumbémie, musí zaměstnavatel zajistit, aby zaměstnanec

v žádném úseku směny nebyl exponován olovu.



(2) Je-li u zaměstnance zjištěno opakované překročení limitní hodnoty

plumbémie, musí být neprodleně provedena opatření potřebná ke zjištění

příčin tohoto překročení a k jejich odstranění.



(3) Pro omezení rizika vstupu olova do organizmu zaměstnance musí být

zajištěn vyčleněný prostor, v němž může zaměstnanec jíst a pít, aniž je

exponován riziku expozice olovem.



(4) Zaměstnanec musí být vybaven vyhovujícím pracovním oděvem pro práci

s olovem a dalšími potřebnými osobními ochrannými pracovními

prostředky. Praní a čištění pracovního oděvu může být prováděno jen v

prádelně nebo čistírně, které jsou pro tento druh práce určeny a

vybaveny. Při převážení z pracoviště musí být pracovní oděv uložen v

uzavřeném kontejneru.



Díl 3



Chemické látky a směsi klasifikované jako karcinogenní, mutagenní a

toxické pro reprodukci



§ 16



Karcinogeny, mutageny a látky toxické pro reprodukci



(1) Mezi chemické karcinogeny, mutageny nebo látky toxické pro

reprodukci se řadí



a) látky klasifikované jako chemické karcinogeny kategorie 1 a 2,

mutageny kategorie 1 a 2 a látky toxické pro reprodukci kategorie 1 a 2

podle zákona o chemických látkách,



b) látky klasifikované jako chemické karcinogeny kategorie 1A a 1B,

mutageny kategorie 1A a 1B a látky toxické pro reprodukci kategorie 1A

a 1B upravené podle přímo použitelného předpisu Evropské unie,



c) cytostatika a prach tvrdých dřev upravených v bodu b) vysvětlivek

uvedených v příloze č. 3 k tomuto nařízení, části A, k tabulce č. 4,

je-li práce s tvrdým dřevem zařazena do kategorie třetí nebo čtvrté

podle zákona o ochraně veřejného zdraví.



(2) Za karcinogeny kategorie 1 a 2, mutageny kategorie 1 a 2 a látky

toxické pro reprodukci kategorie 1 a 2, uvedené na trh před 1.

prosincem 2010, karcinogeny kategorie 1A a 1B, mutageny kategorie 1A a

1B a látky toxické pro reprodukci kategorie 1A a 1B podle přímo

použitelného předpisu Evropské unie se považují též směsi karcinogenní,

mutagenní nebo toxické pro reprodukci kategorie 1A a 1B, jestliže obsah

těchto látek je nad koncentračním limitem obecným nebo specifickým

stanoveným podle přímo použitelného předpisu Evropské unie.



§ 17



Hodnocení zdravotního rizika



(1) Pokud může být jakákoli činnost spojena s expozicí zaměstnance

látkám uvedeným v § 16, musí být stanoveny typ, výše a trvání této

expozice, aby mohla být vyhodnocena veškerá nebezpečí pro zdraví

zaměstnance a stanovena odpovídající opatření k ochraně jeho zdraví.



(2) Hodnocení podle odstavce 1 se opakuje pravidelně nejméně jedenkrát

ročně a dále vždy, když dojde ke změně pracovních podmínek, která může

mít vliv na výši expozice zaměstnance.



(3) Při hodnocení míry rizika musí být zhodnoceny všechny způsoby

expozice zaměstnance včetně vstřebávání kůží a další skutečnosti, které

mohou mít vliv na zdraví zaměstnance.



§ 18



Minimální opatření k ochraně zdraví při práci, bližší hygienické

požadavky na pracoviště, informace k ochraně zdraví



(1) Pokud je to technicky možné, musí být používání látek uvedených v §

16 na pracovišti omezeno zejména použitím látek, přípravků nebo

postupů, které nejsou rizikové nebo jsou méně rizikové pro zdraví

zaměstnance.



(2) Jestliže z výsledků hodnocení vyplyne, že používání látek uvedených

v § 16 nelze z technických důvodů nahradit látkou, přípravkem,

předmětem nebo postupem, které nejsou rizikové nebo jsou méně rizikové

pro zdraví zaměstnance, musí zaměstnavatel zajistit, aby jejich

používání nebo výroba byly prováděny, pokud je to technicky

uskutečnitelné, v uzavřeném systému. Není-li uplatnění uzavřeného

systému technicky možné, musí být snížena expozice zaměstnance na co

nejnižší technicky dosažitelnou úroveň.



(3) Kdekoliv jsou používány látky uvedené v § 16, musí zaměstnavatel

provést tato ochranná opatření:



a) omezit jejich množství na pracovišti,



b) omezit počet exponovaných nebo pravděpodobně exponovaných

zaměstnanců na co nejnižší míru,



c) upravit pracovní proces tak, aby bylo možné vyloučit nebo

minimalizovat únik těchto látek z pracoviště,



d) zachycovat je u zdroje, zajistit místní odsávání a celkové větrání,



e) zabezpečit vhodné analytické postupy pro jejich měření v pracovním

ovzduší, zvláště pro včasnou detekci nadměrné expozice v důsledku

mimořádné události,



f) používat vhodné pracovní postupy a metody práce,



g) poskytovat osobní ochranné pracovní prostředky,



h) zabezpečit kontrolu funkčnosti pracovního oděvu a jeho čištění před

a po každém použití,



i) zabezpečit účelná hygienická opatření, zejména pravidelné čištění

podlahy, stěn a povrchů pracoviště,



j) vypracovat plán pro případ mimořádné události, která může mít za

následek nadměrnou expozici a seznámit s ním zaměstnance,



k) zajistit bezpečné skladování, uchovávání, přepravu a zacházení s

nimi včetně používání těsně uzavřených kontejnerů a zařízení.

Kontejnery a obaly, které obsahují látky uvedené v § 16 odst. 1, musí

být jasně, čitelně a viditelně označeny,



l) viditelně označit, stanovit a kontrolovat zákaz jídla, pití a

kouření na pracovišti, kde je riziko kontaminace látkami uvedenými v §

16; pro účely jídla a pití vyhradit zvláštní prostory mimo kontrolované

pásmo,



m) zajistit pravidelné sledování zdravotního stavu zaměstnance.



(4) Zaměstnavatel musí informovat zaměstnance o nadměrné expozici

látkám uvedeným v § 16, o jejích příčinách a opatřeních k jejímu

odstranění.



(5) Při práci, u níž lze z její povahy usuzovat, že může být spojena s

nadměrnou expozicí zaměstnance látkám uvedeným v § 16 nebo při

mimořádné události spojené s nadměrnou expozicí těmto látkám, má na

pracoviště přístup pouze zaměstnanec ve vyhovujícím pracovním oděvu,

vybavený osobními ochrannými pracovními prostředky k ochraně dýchacího

ústrojí; po dobu trvání nadměrné expozice musí být kontaminovaný

prostor vymezen kontrolovaným pásmem a musí být učiněna nezbytná

opatření ke zkrácení doby expozice.



(6) Kontrolované pásmo při práci s látkami uvedenými v § 16 se trvale

zřizuje tehdy, jde-li o práci, při níž se zachází s chemickými

karcinogeny kategorie 1, 1A, s mutageny kategorie 1, 1A, s látkami

toxickými pro reprodukci kategorie 1, 1A nebo při práci s cytostatiky

na pracovištích přípravy jejich roztoků.



(7) V laboratoři se trvale zřizuje kontrolované pásmo, jsou-li

karcinogeny kategorie 1, 1A, mutageny kategorie 1, 1A, látky toxické

pro reprodukci kategorie 1, 1A používány k jiným účelům než jako

reagenční činidla nebo pro účely kalibrace.



Díl 4



Azbest



§ 19



Zjišťování a hodnocení expozice azbestu



(1) Azbestem se rozumí vláknité silikáty, kterými jsou



a) aktinolit CAS 77536-66-4,



b) amosit CAS 12172-73-5,



c) antofylit CAS 77536-67-5,



d) chrysotil CAS 12001-29-5,



e) krokydolit CAS 12001-28-4,



f) tremolit CAS 77536-68-6.



(2) Sledovaným ukazatelem expozice zaměstnance azbestu je početní

koncentrace vláken o rozměrech délky větší než 5 µm, průměru menším než

3 µm a poměru délky k průměru větším než 3 : 1 v pracovním ovzduší.



§ 20



Hodnocení zdravotního rizika



(1) Hodnocení zdravotního rizika při práci s azbestem zahrnuje



a) ověření jeho přítomnosti na pracovišti a formu, v níž se nachází,



b) předpokládaný rozsah práce s azbestem,



c) dobu trvání práce s azbestem.



(2) K ověření přítomnosti azbestu na pracovišti lze využít informace od

vlastníka stavby nebo z jiných ověřitelných zdrojů, a pokud tyto

informace nejsou dostupné, je nutné materiály, o nichž se má za to, že

obsahují azbest, analyzovat.



§ 21



Minimální opatření k ochraně zdraví, bližší hygienické požadavky na

pracoviště, bližší požadavky na pracovní postupy, obsah školení



(1) Jestliže z hodnocení podle § 20 vyplývá, že koncentrace azbestu v

pracovním ovzduší je nebo může být překročena, měření se provádí

nejméně každé 3 měsíce a dále vždy, když dojde k provedení technické

nebo technologické změny vykonávané práce. Četnost měření může být

snížena na jedno za rok, nedošlo-li k podstatné změně pracovních

podmínek a výsledky dvou předcházejících měření nepřekročily polovinu

přípustného expozičního limitu upraveného v příloze č. 3 k tomuto

nařízení, tabulce č. 5.



(2) Při odstraňování stavby nebo její části, v níž byl použit azbest

nebo materiál obsahující azbest, musí být dodržena tato minimální

opatření k ochraně zdraví zaměstnance



a) technologické postupy používané při zacházení s azbestem nebo

materiálem obsahujícím azbest musí být upraveny tak, aby se předcházelo

uvolňování azbestového prachu do pracovního ovzduší,



b) azbest a materiály obsahující azbest musí být odstraněny před

odstraňováním stavby nebo její části, pokud z hodnocení rizika

nevyplývá, že expozice zaměstnanců azbestu by byla při tomto

odstraňování vyšší,



c) odpad obsahující azbest musí být sbírán a odstraňován z pracoviště

co nejrychleji a ukládán do neprodyšně utěsněného obalu opatřeného

štítkem obsahujícím upozornění, že obsahuje azbest,



d) prostor, v němž se provádí odstraňování azbestu nebo materiálu

obsahujícího azbest, musí být vymezen kontrolovaným pásmem,



e) zaměstnanec v kontrolovaném pásmu musí být vybaven pracovním oděvem

a osobními ochrannými pracovními prostředky k zamezení expozice azbestu

dýchacím ústrojím. Pracovní oděv musí být ukládán u zaměstnavatele na

místě k tomu určeném a řádně označeném. Po každém použití musí být

provedena kontrola, zda není pracovní oděv poškozen, a provedeno jeho

vyčištění. Je-li pracovní oděv poškozen, musí být před dalším použitím

opraven. Bez kontroly a následně provedené opravy nebo výměny poškozené

části nelze pracovní oděv znovu použít. Pokud praní nebo čištění

pracovního oděvu neprovádí za těchto podmínek zaměstnavatel sám,

přepravuje se k praní nebo čištění v uzavřeném kontejneru,



f) pro zaměstnance musí být zajištěno sanitární a pomocné zařízení

potřebné s ohledem na povahu práce.



(3) Před odstraňováním azbestu nebo materiálu obsahujícího azbest ze

stavby nebo její části, musí být vypracován plán prací s údaji o



a) místu vykonávané práce,



b) povaze a pravděpodobném trvání práce,



c) pracovních postupech používaných při práci s azbestem nebo

materiálem obsahujícím azbest,



d) zařízení používaném pro ochranu zdraví zaměstnance vykonávajícího

práci s azbestem nebo materiálem obsahujícím azbest a pro ochranu

jiných osob přítomných na pracovišti,



e) opatřeních k ochraně zdraví při práci.



(4) Po ukončení prací spojených s odstraňováním azbestu nebo materiálu

obsahujícího azbest ze stavby nebo její části musí být provedeno

kontrolní měření úrovně azbestu v pracovním ovzduší, nejde-li o práce s

ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu; v práci pak lze pokračovat,

je-li zjištěná hodnota azbestu v pracovním ovzduší nižší než přípustný

expoziční limit.



(5) Opatření podle odstavců 2 až 4 musí být přijata i pro jiné práce,

které mohou být zdrojem expozice azbestu.



(6) Pro zaměstnance, který je nebo může být exponován azbestu nebo

prachu z materiálu obsahujícího azbest, musí být zajištěno v

pravidelných intervalech školení, které umožní získávání znalostí a

dovedností k uplatňování správné prevence ohrožení zdraví, a to zejména

o



a) vlastnostech azbestu a jeho účincích na zdraví včetně součinného

účinku kouření,



b) typech materiálů nebo předmětů, které mohou obsahovat azbest,



c) činnostech, u nichž je pravděpodobnost expozice azbestu,



d) významu kontrolních mechanizmů vedoucích k minimalizaci expozice

azbestu,



e) bezpečných pracovních postupech, ochranných opatřeních a kontrole

jejich dodržování,



f) výběru vhodného osobního ochranného pracovního prostředku k ochraně

dýchacích cest včetně podmínek jeho používání,



g) správných pracovních postupech při mimořádné události spojené s

únikem azbestu nebo prachu z materiálu obsahujícího azbest, při údržbě

nebo opravě,



h) pracovních postupech při dekontaminaci prostor zasažených prachem

obsahujícím azbest,



i) správném postupu při ukládání a likvidaci prachu obsahujícího

azbest,



j) rozsahu závodní preventivní péče u exponovaného zaměstnance.



Hlava IV



Podmínky ochrany zdraví při práci s fyzickou zátěží



Díl 1



Celková fyzická zátěž



§ 22



Vymezení celkové fyzické zátěže



Za celkovou fyzickou zátěž se považuje zátěž při dynamické fyzické

práci vykonávané velkými svalovými skupinami, při které je zatěžováno

více než 50 % svalové hmoty.



§ 23



Hygienický limit, zjišťování a hodnocení celkové fyzické zátěže



(1) Celková fyzická zátěž se posuzuje z hlediska energetické náročnosti

práce pomocí hodnot energetického výdeje vyjádřených v netto hodnotách

a pomocí hodnot srdeční frekvence.



(2) Hygienickými limity celkové fyzické zátěže se rozumí hodnoty

energetického výdeje směnové průměrné, směnové přípustné, minutové

přípustné, průměrné roční a dále přípustné hodnoty srdeční frekvence v

průměrné směně. Přípustnými hygienickými limity se rozumí limity, které

se v průměrné směně bez ohledu na její délku nenavyšují. Za průměrnou

směnu se pokládá osmihodinová směna, která probíhá za obvyklých

pracovních podmínek, při níž doba výkonu práce jednotlivých pracovních

operací odpovídá skutečné míře zátěže.



(3) Průměrné a přípustné hygienické limity pro hodnoty energetického

výdeje při práci s celkovou fyzickou zátěží podle odstavce 2 jsou

upraveny odděleně podle pohlaví a věku v příloze č. 5 k tomuto

nařízení, části A, tabulkách č. 1 až 3.



(4) Přípustné hygienické limity pro hodnotu srdeční frekvence při práci

s celkovou fyzickou zátěží jsou upraveny v příloze č. 5 k tomuto

nařízení, části A, tabulce č. 4. Pro mladistvé se přípustné hodnoty

srdeční frekvence při práci nestanoví.



(5) Jde-li o práci ve směně delší než osmihodinové, odpovídá hodnota

navýšení průměrného hygienického limitu v procentech skutečné době

výkonu práce; u směny dvanáctihodinové nesmí být průměrné hodnoty

energetického výdeje navýšeny o více než 20 %. Procentuální navýšení

průměrného hygienického limitu je posuzováno vždy v závislosti na

konkrétní délce směny a činí 5 % za každou hodinu nad osmihodinovou

směnu.



Díl 2



Lokální svalová zátěž



§ 24



Vymezení lokální svalové zátěže



Lokální svalová zátěž je zátěž malých svalových skupin při výkonu práce

končetinami.



§ 25



Hygienický limit lokální svalové zátěže



(1) Při hodnocení lokální svalové zátěže se zjišťují a posuzují

vynakládané svalové síly, počty pohybů a pracovní polohy končetin v

závislosti na rozsahu statické a dynamické složky práce při práci v

průměrné osmihodinové směně.



(2) Hygienickými limity lokální svalové zátěže se rozumí hodnoty

vynakládaných svalových sil, hodnoty směnových počtů pohybů ruky a

předloktí vztažené k průměrné směnové časově vážené hodnotě

vynakládaných svalových sil a hodnoty průměrných minutových počtů

pohybů drobných svalů rukou a prstů v průměrné osmihodinové směně.



(3) Přípustné hygienické limity pro průměrné směnové časově vážené

hodnoty vynakládaných svalových sil vyjádřené v procentech maximální

svalové síly (Fmax) jsou upraveny v příloze č. 5 k tomuto nařízení,

části A, tabulce č. 5.



(4) Průměrný hygienický limit pro počet vynakládaných svalových sil v

rozmezí 55 až 70 % Fmax u práce s převahou dynamické složky je 600krát

za průměrnou osmihodinovou směnu při použité frekvenci měření

vynakládaných svalových sil jedenkrát za sekundu.



(5) Přípustný hygienický limit pro použitou svalovou sílu jako

pravidelnou součást výkonu práce u práce s převažující dynamickou

složkou je 70 % Fmax a u práce s převažující statickou složkou je 45 %

Fmax. Průměrný hygienický limit se nestanoví.



(6) Průměrnými hygienickými limity lokální svalové zátěže se rozumí

průměrné směnové počty pohybů ruky a předloktí v průměrné osmihodinové

směně vztažené na průměrnou směnovou časově váženou hodnotu procentně

vyjádřené maximální svalové síly (Fmax) upravené v příloze č. 5 k

tomuto nařízení, části A, tabulce č. 6.



(7) Přípustný hygienický limit pro průměrné minutové počty pohybů

drobných svalů ruky a prstů při průměrné směnové hodnotě vynakládaných

svalových sil 3 % Fmax je 110 pohybů za minutu a při průměrně směnové

hodnotě vynakládaných svalových sil 6 % Fmax je 90 pohybů za minutu.



(8) Jde-li o práci ve směně delší než osmihodinové, odpovídá hodnota

navýšení průměrného hygienického limitu v procentech skutečné době

výkonu práce; u směny dvanáctihodinové nesmí být průměrný celosměnový

počet vynakládaných svalových sil v rozmezí 55 až 70 % Fmax a průměrné

směnové hodnoty počtu pohybů ruky a předloktí navýšeny o více než 20 %.

Procentuální navýšení průměrného hygienického limitu je posuzováno vždy

v závislosti na konkrétní délce směny a činí 5 % za každou hodinu nad

osmihodinovou směnu.



(9) Měření a hodnocení lokální svalové zátěže je upraveno v příloze č.

5 k tomuto nařízení, části B.



§ 25a



Minimální opatření k ochraně zdraví při práci s celkovou fyzickou a

lokální svalovou zátěží



Práce spojená s celkovou fyzickou zátěží a lokální svalovou zátěží,

překračující hygienické limity, musí být přerušována bezpečnostními

přestávkami v trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách od započetí

výkonu práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo

zaměstnanců.



Díl 3



Pracovní poloha



§ 26



Hodnocení pracovní polohy



Zdravotní riziko pracovní polohy se hodnotí při trvalé práci vykonávané

zaměstnancem, zejména provádí-li opakující se pracovní úkony, při nichž

si nemůže pracovní polohu volit sám, ale tato je přímo závislá na

konstrukci stroje, uspořádání pracovního místa a pracoviště a

charakteru prováděné práce.



§ 27



Hodnocení zdravotního rizika, bližší požadavky na způsob organizace

práce a pracovní postupy



(1) Hodnocení zdravotního rizika pracovní polohy se provádí na základě

jejího zařazení mezi přijatelnou, podmíněně přijatelnou a nepřijatelnou

pracovní polohu podle přílohy č. 5 k tomuto nařízení, části C, bodů 1

až 3.



(2) Při hodnocení pracovní polohy se používá dvoukrokový systém. První

krok zahrnuje hodnocení poloh jednotlivých částí těla podle úhlů, druhý

krok určuje podmínky práce, za kterých lze pracovní polohu označenou v

prvním kroku za podmíněně přijatelnou zařadit mezi pracovní polohu

přijatelnou nebo pracovní polohu nepřijatelnou mezi pracovní polohu

podmíněně přijatelnou.



(3) Průměrný hygienický limit pro dobu práce v jednotlivých

nepřijatelných pracovních polohách v průměrné osmihodinové směně je 30

minut. Doba trvání jednotlivých nepřijatelných pracovních poloh nesmí

být delší než 1 až 8 minut v závislosti na typu pracovní polohy.

Hodnocení doby trvání jednotlivých nepřijatelných pracovních poloh se

provádí podle přílohy č. 5 k tomuto nařízení, části C, obrázků č. 1 až

4.



(4) Průměrný hygienický limit pro dobu práce v jednotlivých podmíněně

přijatelných pracovních polohách v průměrné osmihodinové směně je 160

minut. Doba trvání jednotlivých podmíněně přijatelných pracovních poloh

pak nesmí být delší než 1až 8 minut v závislosti na typu pracovní

polohy. Hodnocení doby trvání jednotlivých podmíněně přijatelných

pracovních poloh se provádí podle přílohy č. 5 k tomuto nařízení, části

C, obrázků č. 1 až 4.



(5) Jde-li o práci ve směně delší než osmihodinové, odpovídá hodnota

navýšení průměrného hygienického limitu v procentech skutečné době

výkonu práce; u směny dvanáctihodinové nesmí být průměrný hygienický

limit práce v podmíněně přijatelné a nepřijatelné pracovní poloze

navýšen o více než 20 %. Procentuální navýšení průměrného hygienického

limitu je posuzováno vždy v závislosti na konkrétní délce směny a činí

5 % za každou hodinu nad osmihodinovou směnu.



§ 27a



Minimální opatření k ochraně zdraví při práci v podmíněně přijatelných

a nepřijatelných pracovních polohách



Práce spojená se zaujímáním podmíněně přijatelných a nepřijatelných

pracovních poloh po dobu překračující stanovené hygienické limity musí

být přerušována bezpečnostními přestávkami v trvání 5 až 10 minut po

každých 2 hodinách od započetí výkonu práce nebo musí být zajištěno

střídání činností nebo zaměstnanců.



Díl 4



Ruční manipulace s břemenem



§ 28



Vymezení ruční manipulace s břemenem



Ruční manipulací s břemenem se rozumí přepravování nebo nošení břemene

jedním nebo současně více zaměstnanci včetně jeho zvedání, pokládání,

strkání, tahání, posunování nebo přemisťování, při kterém v důsledku

vlastností břemene nebo nepříznivých ergonomických podmínek může dojít

k poškození páteře zaměstnance nebo onemocnění z jednostranné nadměrné

zátěže. Za ruční manipulaci s břemenem se pokládá též zvedání a

přenášení živého břemene.



§ 29



Hodnocení zdravotního rizika, hygienické limity, bližší požadavky na

způsob organizace práce a pracovní postupy a informace k ochraně zdraví



(1) Hodnocení zdravotního rizika při ruční manipulaci s břemenem

zahrnuje mimo posouzení hmotnosti ručně manipulovaného břemene,

kumulativní hmotnosti a vynakládaného energetického výdeje nebo srdeční

frekvence a vyhodnocení pracovních podmínek, za kterých k ruční

manipulaci dochází.



(2) Přípustný hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného

břemene přenášeného mužem při občasném zvedání a přenášení je 50 kg,

při častém zvedání a přenášení 30 kg. Při práci vsedě je přípustný

hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene mužem 5 kg.



(3) Průměrný hygienický limit pro celosměnovou kumulativní hmotnost

ručně manipulovaných břemen v průměrné osmihodinové směně mužem je 10

000 kg.



(4) Přípustný hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného

břemene přenášeného ženou při občasném zvedání a přenášení je 20 kg,

při častém zvedání a přenášení 15 kg. Při práci vsedě je přípustný

hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene ženou 3 kg.



(5) Průměrný hygienický limit pro celosměnovou kumulativní hmotnost

ručně manipulovaných břemen v průměrné osmihodinové směně ženou je 6

500 kg.



(6) Občasným zvedáním a přenášením břemene se rozumí zvedání a

přenášení břemene nepřesahující souhrnně 30 minut v průměrné

osmihodinové směně. Častým zvedáním a přenášením břemene se rozumí

zvedání a přenášení břemene přesahující souhrnně 30 minut v průměrné

osmihodinové směně. Uvedená celková doba přenášení a zvedání břemene v

průměrné osmihodinové směně je průměrným hygienickým limitem.



(7) Hygienické limity pro přípustné hodnoty energetického výdeje nebo

srdeční frekvence při ruční manipulaci s břemeny pro muže a ženy jsou

upraveny v příloze č. 5 k tomuto nařízení, části A, tabulkách č. 1 až

4.



(8) Hmotnost břemen a podmínky ruční manipulace s břemeny těhotnými

ženami, kojícími ženami, matkami do konce devátého měsíce po porodu a

mladistvými jsou upraveny zvláštním právním předpisem^13).



(9) Přípustný hygienický limit pro tlačné a tažné síly při manipulaci s

břemenem pomocí jednoduchého bezmotorového prostředku je



a) pro muže tlačné 310 N a tažné 280 N,



b) pro ženy tlačné 250 N a tažné 220 N.



(10) Jde-li o práci ve směně delší než osmihodinové, odpovídá hodnota

navýšení průměrného hygienického limitu v procentech skutečné době

výkonu práce; u směny dvanáctihodinové nesmí být průměrný hygienický

limit při ruční manipulaci s břemenem navýšen o více než 20 %.

Procentuální navýšení průměrného hygienického limitu je posuzováno vždy

v závislosti na konkrétní délce směny a činí 5 % za každou hodinu nad

osmihodinovou směnu.



§ 30



Minimální opatření k ochraně zdraví při práci, bližší hygienické

požadavky na pracoviště, bližší požadavky na pracovní postupy



(1) Před zahájením práce spojené s ruční manipulací s břemenem musí být

zaměstnanec seznámen, pokud možno, s přesnými údaji o hmotnosti a

vlastnostech břemene, o umístění jeho těžiště, nejtěžší straně břemene,

o jeho správném uchopení a zacházení s břemenem a s rizikem, jemuž může

být zaměstnanec vystaven při nesprávné ruční manipulaci s břemenem,

zejména



a) s možností poškození bederní páteře při otáčení trupu, prudkém

pohybu břemene, při vratkém postoji, při zvýšené fyzické námaze nebo

při excentrickém umístění těžiště břemene,



b) s nedostatky, které ztěžují manipulaci, zejména s nedostatkem

prostoru ve svislém směru, s prací na nerovném, kluzkém nebo vratkém

povrchu nebo v nevyhovujících mikroklimatických podmínkách,



c) se stavy, které zvyšují riziko poškození páteře vlivem příliš časté

nebo příliš dlouho trvající fyzické námahy, nedostatečného tělesného

odpočinku, nedostatečné doby na zotavení nebo práce ve vnuceném

pracovním tempu.



(2) Manipulace s břemenem vykonávaná zaměstnancem vstoje nebo vsedě se

organizuje tak, aby byla časově ve směně rovnoměrně rozložena.



(3) Práce spojená s ruční manipulací s břemenem překračující stanovené

hygienické limity musí být přerušována bezpečnostními přestávkami v

trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách od započetí výkonu práce

nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců.



Hlava V



Podmínky ochrany zdraví při práci s psychickou zátěží



§ 31



Vymezení psychické zátěže



(1) Prací s psychickou zátěží se rozumí práce



a) spojená s monotonií,



b) ve vnuceném pracovním tempu,



c) v třísměnném nebo nepřetržitém pracovním režimu,



d) vykonávaná pouze v noční době

.



(2) Prací spojenou s monotonií se rozumí práce, při níž je

charakteristické opakování stejných pohybových nebo úkolových úkonů s

omezenou možností zásahu zaměstnance do jejich průběhu. Monotonie se

člení na



a) pohybovou, kterou se rozumí taková činnost, při které se opakují

jednoduché pohybové manuální úkony stejného typu,



b) úkolovou, kterou se rozumí taková činnost, při které se vyskytuje

nízký počet a malá proměnlivost úkolů.



(3) Prací ve vnuceném pracovním tempu se rozumí práce, při níž si

zaměstnanec nemůže volit její tempo sám a musí se podřídit rytmu

strojového mechanizmu, úkolu nebo rytmu jiného zaměstnance.



§ 32



Hodnocení zdravotního rizika



Při hodnocení zdravotního rizika psychické zátěže se zjišťuje zdroj

jejího vzniku a hodnotí se ostatní okolnosti a vlivy, které vedou k

jejímu vzniku.



§ 33



Minimální opatření k ochraně zdraví při práci



Práce spojené s monotonií, jakož i práce ve vnuceném pracovním tempu,

musí být k omezení jejich nepříznivého vlivu na zdraví přerušovány

bezpečnostními přestávkami v trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách

od započetí výkonu práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo

zaměstnanců.



Hlava VI



Podmínky ochrany zdraví při práci se zrakovou zátěží



§ 34



Vymezení zrakové zátěže



(1) Prací se zrakovou zátěží se rozumí trvalá práce



a) spojená s náročností na rozlišení detailů,



b) vykonávaná za zvláštních světelných podmínek,



c) spojená s používáním zvětšovacích přístrojů, sledováním monitorů

nebo se zobrazovacími jednotkami,



d) spojená s neodstranitelným oslňováním.



(2) Prací spojenou s náročností na rozlišení detailů se rozumí práce,

při níž je vidění zaměstnance ztíženo velikostí či tvarem detailu, jeho

pohybem^14) nebo jasovým či barevným kontrastem v místě zrakového

úkolu.



(3) Prací vykonávanou za zvláštních světelných podmínek se rozumí práce

vykonávaná při určené barvě světla nebo při neodstranitelném kolísání

jasu v prostoru zrakového úkolu nebo jeho okolí.



(4) Prací se zobrazovací jednotkou se rozumí práce vykonávaná

zaměstnancem jako pravidelná součást jeho obvyklé pracovní činnosti na

soustavě zařízení, které obsahuje zobrazovací jednotku, klávesnici nebo

jiné vstupní zařízení, software nebo další volitelné příslušenství.



§ 35



Minimální opatření k ochraně zdraví při práci



Práce se zrakovou zátěží musí být v zájmu omezení jejího nepříznivého

vlivu na zdraví zaměstnance přerušována bezpečnostními přestávkami v

trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách od započetí výkonu práce

nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců.



Hlava VII



Podmínky ochrany zdraví při práci s biologickými činiteli



§ 36



Vymezení biologických činitelů



(1) Biologickými činiteli jsou všechny mikroorganismy, buněčné kultury

a endoparaziti, kteří mohou vyvolat infekční onemocnění a alergické

nebo toxické projevy v živém organizmu. Mikroorganizmem se rozumí

mikrobiologický objekt buněčný nebo nebuněčný, schopný replikace nebo

přenosu genetického materiálu; buněčnou kulturou se rozumí buňky

pocházející z mnohobuněčného organizmu, které rostou in vitro.



(2) Biologické činitele se člení podle míry rizika infekce na

biologické činitele



a) skupiny 1, u nichž není pravděpodobné, že by mohly způsobit

onemocnění člověka,



b) skupiny 2, které mohou způsobit onemocnění člověka a mohou být

nebezpečím pro zaměstnance, je však nepravděpodobné, že by se rozšířily

do prostředí mimo pracoviště; účinná profylaxe nebo léčba případného

onemocnění jsou obvykle dostupné,



c) skupiny 3, které mohou způsobit závažné onemocnění člověka a

představují závažné nebezpečí pro zaměstnance i nebezpečí z hlediska

možnosti rozšíření do prostředí mimo pracoviště; účinná profylaxe nebo

léčba případného onemocnění jsou obvykle dostupné,



d) skupiny 4, které způsobují u člověka závažné onemocnění a

představují závažné nebezpečí pro zaměstnance i nebezpečí rozšíření do

prostředí mimo pracoviště; účinná profylaxe nebo léčba případného

onemocnění jsou obvykle nedostupné.



(3) Seznam biologických činitelů s jejich zařazením do skupin 2, 3 a 4

je uveden v příloze č. 7 k tomuto nařízení, části A.



(4) Viry, které byly izolovány u člověka a nejsou zařazeny do seznamu

biologických činitelů v příloze č. 7 k tomuto nařízení, části A, se

zařazují minimálně do skupiny 2, mimo ty případy, kdy je prokázáno, že

vznik onemocnění u člověka je nepravděpodobný.



§ 37



Hodnocení zdravotního rizika



(1) Při činnosti, která je spojena s možností ohrožení zdraví

zaměstnance biologickým činitelem, musí být stanovena povaha, míra a

doba expozice biologickému činiteli tak, aby bylo možné zhodnotit

veškerá rizika pro zdraví zaměstnance a rozhodnout o nezbytných

opatřeních k ochraně jeho zdraví.



(2) Při činnostech, které zahrnují expozici několika skupinám

biologických činitelů, musí být vyhodnoceno riziko na základě

nebezpečí, které představují všechny přítomné biologické činitele,

přičemž míru rizika určuje nejnebezpečnější činitel.



(3) Hodnocení musí být obnovováno vždy, kdykoliv dojde ke změně

podmínek, která může mít vliv na expozici zaměstnance biologickému

činiteli.



(4) Hodnocení musí vycházet ze všech dostupných informací včetně údajů

o



a) zařazení biologických činitelů do skupin 2, 3 nebo 4 podle seznamu

uvedeného v příloze č. 7 k tomuto nařízení, části A,



b) onemocněních souvisejících s prací s biologickými činiteli skupin 2,

3 nebo 4, jimiž může být zaměstnanec postižen,



c) potenciálních senzibilizujících nebo toxických účincích, které se

mohou vyskytnout u zaměstnance jako důsledek práce s biologickým

činitelem,



d) výskytu nemocí z povolání, jejichž příčinou byl biologický činitel

skupin 2, 3 nebo 4.



(5) Při hodnocení rizika biologických činitelů ve zdravotnickém nebo

veterinárním zařízení musí být věnována zvláštní pozornost nebezpečí

představovanému biologickým činitelem, o kterém je známo, že je

přítomen, nebo je podezření, že může být přítomen u lidí, zvířat nebo v

materiálech, které jsou jim odebírány, jakož i dalším rizikům daným

povahou práce v těchto zařízeních.



(6) Při hodnocení rizika biologických činitelů při průmyslových

procesech musí být věnována zvláštní pozornost nebezpečí

představovanému biologickým činitelem, o kterém je známo, že je

přítomen jako nedílná součást zpracování nebo výroby. Za průmyslový

proces se pro účely tohoto nařízení považují zpracování a výroba, při

nichž jsou biologické činitele skupin 2, 3 nebo 4 surovinou,

meziproduktem nebo produktem.



§ 38



Minimální opatření k ochraně zdraví při práci, bližší hygienické

požadavky na pracoviště a jeho označení, bližší požadavky na pracovní

postupy, informace k ochraně zdraví



(1) Při činnosti, která je spojena s možností ohrožení zdraví

zaměstnance biologickým činitelem, musí opatření k ochraně jeho zdraví

zahrnovat



a) zákaz jídla, pití a kouření na pracovišti, kde je nebezpečí

kontaminace biologickým činitelem, a zákaz vstupu v osobních ochranných

pracovních prostředcích do prostor mimo vymezené pracoviště,



b) zajištění sanitárního zařízení odpovídajícího povaze práce,



c) poskytnutí osobních ochranných pracovních prostředků,



d) ukládání osobních ochranných pracovních prostředků na místě k tomu

určeném, jejich kontrolu, čištění a dezinfekci, pokud možno před každým

použitím, avšak vždy po použití; opravu vadných osobních ochranných

pracovních prostředků nebo jejich výměnu před dalším použitím,



e) vypracování postupů pro bezpečné odebírání, manipulaci a zpracování

vzorků materiálů lidského nebo živočišného původu,



f) odstraňování osobních ochranných pracovních prostředků, které mohou

být kontaminovány biologickým činitelem; před dekontaminací, vyčištěním

nebo zničením se osobní ochranné pracovní prostředky ukládají odděleně

od civilního oděvu,



g) vybavení pracoviště písemnou instrukcí obsahující postup při

mimořádné události při manipulaci s biologickým činitelem a postup při

práci s biologickým činitelem skupiny 4,



h) očkování, pokud je účelné, zvláště u toho zaměstnance, který není

imunní vůči biologickému činiteli, jemuž je nebo může být při práci

exponován,



i) informování zaměstnance o každé mimořádné události při manipulaci s

biologickým činitelem.



(2) Dovoluje-li to povaha činnosti, je nutno se používání biologického

činitele skupin 2, 3 nebo 4 vyhnout a nahradit ho biologickým

činitelem, který podle současného stavu poznání není v podmínkách, v

nichž je používán, rizikový, případně je méně rizikový pro zdraví

zaměstnance.



(3) Jestliže při výkonu činnosti



a) v potravinářských podnicích,



b) v zemědělství,



c) při níž dochází ke kontaktu se zvířaty nebo produkty zvířecího

původu,



d) ve zdravotnictví včetně prosektur,



e) v klinických, veterinárních a diagnostických laboratořích, s

výjimkou diagnostických mikrobiologických laboratoří přesto, že práce

zde vykonávané náleží svým charakterem mezi činnosti s vědomým záměrem

pracovat s biologickými činiteli skupin 2, 3 nebo 4,



f) v zařízeních na odstraňování odpadu, nebo



g) v zařízeních na čištění odpadních vod, nelze vyloučit možnou

expozici biologickým činitelům skupin 2 až 4, uplatňují se vedle

opatření podle odstavce 1 i další opatření uvedená v odstavci 4 písm.

a) až h).



(4) Při výkonu činnosti s vědomým záměrem pracovat s biologickým

činitelem skupin 2, 3 nebo 4 musí být expozice zaměstnance zamezena

technickými opatřeními. Pokud technická opatření nejsou dostačující,

musí být riziko expozice vždy sníženo na úroveň potřebnou k ochraně

zdraví zaměstnance. Za tím účelem se vedle opatření podle odstavce 1

uplatňují tato další opatření k ochraně zdraví



a) udržování počtu exponovaných nebo pravděpodobně exponovaných

zaměstnanců na co nejnižší možné úrovni,



b) úprava pracovních procesů a technických ochranných opatření, která

směřují k vyloučení nebo minimalizaci úniku biologického činitele do

pracovního prostředí,



c) používání osobních ochranných pracovních prostředků, nelze-li jiným

způsobem vyloučit expozici zaměstnance biologickému činiteli,



d) dodržování hygienických návyků, jejichž cílem je prevence nebo

snížení nahodilého přenosu nebo úniku biologického činitele z

pracoviště,



e) označení pracoviště, na kterém je vykonávána práce s biologickým

činitelem skupin 2, 3 nebo 4, zařazená podle zákona o ochraně veřejného

zdraví do kategorie třetí nebo čtvrté9), značkou pro biologické riziko,



f) provádění zkoušek na přítomnost biologického činitele používaného

při práci mimo uzavřený systém, pokud je to nezbytné a technicky možné,



g) zajištění prostředků pro snadné shromažďování, ukládání a likvidaci

odpadu do bezpečného a identifikovatelného nebo i příslušně upraveného

kontejneru,



h) úpravy nutné pro bezpečnou manipulaci s biologickým činitelem a jeho

přepravu v rámci pracoviště.



(5) Při práci s biologickým činitelem skupin 3 nebo 4, zařazené podle

zákona o ochraně veřejného zdraví do třetí nebo čtvrté kategorie9), se

zřizuje kontrolované pásmo. Tímto ustanovením nejsou dotčeny povinnosti

osob podle zvláštního právního předpisu^15).



Hlava VIII



Bezpečnostní přestávky při práci s rizikovými faktory



§ 39



Zařazení bezpečnostních přestávek



(1) Pokud je při trvalé práci, zařazené jako riziková podle zákona o

ochraně veřejného zdraví, nezbytné nepřetržité používání osobních

ochranných pracovních prostředků k omezení působení rizikového faktoru

nebo při trvalé práci, kde musí zaměstnanec povinně používat po celou

dobu směny jiné ochranné prostředky určené zaměstnavatelem a tyto

ztěžují zaměstnanci pohyb, dýchání, vidění a jiné fyziologické funkce,

musí být v průběhu směny zařazeny bezpečnostní přestávky, při nichž si

je může zaměstnanec odložit. První přestávka při trvalé práci zařazené

jako riziková se zařazuje nejpozději po 2 hodinách od započetí výkonu

práce v trvání nejméně 15 minut. Následné přestávky se zařazují

nejpozději po každých dalších 2 hodinách od ukončení předchozí

přestávky v trvání nejméně 10 minut. Poslední přestávka v trvání

nejméně 10 minut se zařazuje nejpozději 1 hodinu před ukončením směny.



(2) Po dobu trvání bezpečnostních přestávek nesmí být zaměstnanec v

žádném úseku směny exponován rizikovému faktoru překračujícímu

hygienický limit.



ČÁST TŘETÍ



DALŠÍ BLIŽŠÍ HYGIENICKÉ POŽADAVKY NA PRACOVIŠTĚ A PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ



Hlava I



Bližší hygienické požadavky na mikroklimatické podmínky na pracovišti



§ 40



zrušen



§ 41



Větrání pracovišť



(1) Na pracovišti musí být k ochraně zdraví zaměstnance zajištěna

dostatečná výměna vzduchu přirozeným, nuceným nebo kombinovaným

větráním. Množství vyměňovaného vzduchu se určuje s ohledem na

vykonávanou práci a její fyzickou náročnost tak, aby bylo, pokud je to

možné, zajištěno dodržování požadavků upravených v příloze č. 1 k

tomuto nařízení, části A, tabulce č. 2 již od počátku směny.



(2) Minimální množství venkovního vzduchu přiváděného na pracoviště

musí být



a) 25 m3/h na jednoho zaměstnance vykonávajícího práci zařazenou do

třídy I nebo IIa podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky

č. 1 na pracovišti bez přítomnosti chemických látek, prachů nebo jiných

zdrojů znečištění,



b) 50 m3/h na jednoho zaměstnance vykonávajícího práci zařazenou do

třídy I nebo IIa podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky

č. 1 na pracovišti s přítomností chemických látek, prachů nebo jiných

zdrojů znečištění,



c) 70 m3/h na jednoho zaměstnance vykonávajícího práci zařazenou do

tříd IIb, IIIa nebo IIIb podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A,

tabulky č. 1,



d) 90 m3/h na jednoho zaměstnance vykonávajícího práci zařazenou do

tříd IVa, IVb nebo V podle přílohy č. 1, části A, tabulky č. 1.



(3) Minimální množství venkovního vzduchu podle odstavce 2 musí být

zvýšeno při další zátěži větraného prostoru pracoviště, například

teplem nebo pachy. V takovém případě se zvyšuje množství přiváděného

venkovního vzduchu o 10 m3/h podle počtu přítomných zaměstnanců.



(4) Pro pracoviště s přístupem veřejnosti se zvyšuje množství

přiváděného venkovního vzduchu úměrně předpokládané zátěži 0,2 až 0,3

osoby/m2 nezastavěné podlahové plochy místnosti. Při venkovních

teplotách vyšších než 26 °C a nižších než 0 °C může být množství

venkovního vzduchu zmenšeno, nejvýše však na polovinu.



(5) Proudění vzduchu musí zabezpečovat dobré provětrávání pracoviště a

nesmí přispívat k šíření škodlivin na jiné pracoviště.



(6) Na pracovišti, na kterém může v důsledku mimořádné události dojít k

úniku těkavé chemické látky v míře, která může způsobit akutní

poškození zdraví, musí být zřízeno havarijní větrání. Havarijní větrání

musí být zajištěno tak, aby jeho spouštění bylo snadno dostupné před

vstupem na pracoviště. Havarijní větrání musí být podtlakové tak, aby

při jeho chodu nemohla těkavá chemická látka pronikat do prostor jiných

pracovišť. Množství odváděného vzduchu musí být voleno tak a výduch

umístěn v takové výši, aby při chodu havarijního větrání nemohlo dojít

k ohrožení zdraví osob na ostatních pracovištích a ve venkovním

prostoru.



§ 42



Nucené větrání



(1) Nucené nebo kombinované větrání musí být použito vždy, pokud

přirozené větrání prokazatelně nepostačuje k celoročnímu zajištění

ochrany zdraví zaměstnance podle § 41 odst. 2 až 5.



(2) Vzduch přiváděný na pracoviště vzduchotechnickým zařízením musí

obsahovat takový podíl venkovního vzduchu, který postačuje pro snížení

koncentrace chemické látky pod hodnotu přípustného expozičního limitu i

nejvyšší přípustné koncentrace a prachu pod hodnotu přípustného

expozičního limitu. Množství přiváděného venkovního vzduchu na jednoho

zaměstnance však nesmí být nižší než množství upravené v § 41 odst. 2

až 4. Větrací zařízení nesmí nepříznivě ovlivňovat mikrobiální čistotu

vzduchu a musí být upraveno tak, aby zaměstnanci nebyli vystaveni

průvanu. Při nuceném větrání musí být přiváděný vzduch filtrován a v

zimě ohříván. Oběhový vzduch musí být vyčištěn tak, aby zpětný vzduch

přiváděný na pracoviště neobsahoval chemickou látkou nebo prach v

koncentraci vyšší než 5 % jejich přípustného expozičního limitu. Při

použití teplovzdušného větrání nebo klimatizace nesmí podíl venkovního

vzduchu poklesnout pod 15 % celkového množství přiváděného vzduchu.



(3) Chemická látka a prach musí být podle technických možností

zachyceny přímo u zdroje. Zachycení se provede zakrytím zdroje nebo

jeho vybavením místním odsáváním. Místní odsávání musí být v provozu

souběžně s technickým výrobním zařízením a musí být zabezpečeno tak,

aby při vypnutí odsávacího zařízení bylo souběžně zastaveno technické

výrobní zařízení. Místní odsávání u zdrojů škodlivin musí být vybaveno

sacím nebo hermetizačním nástavcem nebo zařízením, například skříní,

kapotou zamezujícími šíření chemické látky a prachu do pracovního

ovzduší. Vývody odváděného vzduchu do venkovního prostoru musí být

umístěny tak, aby nedocházelo k zpětnému nasávání chemické látky a

prachu do prostoru pracoviště větracím zařízením. Při místním odsávání

s odvodem vzduchu do venkovního prostoru musí být zajištěn přívod

venkovního vzduchu tak, aby byly dodrženy požadavky na mikroklimatické

podmínky a na tlakové poměry ve větraném prostoru. Přiváděný vzduch

nesmí zhoršovat kvalitu pracovního ovzduší.



(4) Větrací zařízení a zařízení k místnímu odsávání, u kterých by

porucha funkce mohla způsobit vzestup koncentrace chemické látky a

prachu v pracovním ovzduší, musí být vybavena signalizací chodu a

signalizací poruchy řídicího systému.



(5) Nánosy i nečistoty, které by mohly znečišťovat ovzduší pracoviště,

a tím představovat riziko pro zdraví zaměstnance, musí být neprodleně

odstraňovány.



§ 43



zrušen



§ 44



Ohřívárna



Ohřívárna musí být vytápěna nejméně na 22 °C a musí být vybavena

sedacím nábytkem, stolem a věšáky na pracovní oděv. Ohřívárnou může být

i místnost pro odpočinek podle § 55 odst. 3.



Hlava II



Bližší hygienické požadavky na osvětlení pracoviště



§ 45



Osvětlení pracoviště



(1) K osvětlení pracoviště včetně spojovacích cest se užívá denní,

umělé nebo sdružené osvětlení. Osvětlení pracoviště a spojovacích cest

mezi jednotlivými pracovišti denním, umělým nebo sdruženým osvětlením

musí odpovídat náročnosti vykonávané práce na zrakovou činnost a

ochranu zdraví v souladu s normovými hodnotami a požadavky. Normovou

hodnotou se rozumí konkrétní hodnota denního, umělého nebo sdruženého

osvětlení obsažená v příslušné české technické normě upravující hodnoty

denního, sdruženého a umělého osvětlení^16) Normovým požadavkem se

rozumí technický požadavek obsažený v příslušné české technické

normě^16). Osvětlení nesmí být příčinou oslňování.



(2) Pracoviště, které je osvětlováno denním osvětlením, pokud na něm

může docházet ke zvýšené tepelné zátěži nebo oslnění, musí mít

osvětlovací otvory vybaveny clonícími zařízeními umožňujícími regulaci

přímého slunečního záření. U bočního osvětlovacího otvoru na pracovišti

umožňujícího pohled ven nesmí jejich výplně tomu bránit.



(3) Na pracovišti, na němž je vykonávána trvalá práce, osvětlovaném

denním osvětlením, musí být dodrženy tyto minimální hodnoty:



a) denní osvětlení vyjádřené činitelem denní osvětlenosti D, minimální

Dmin = 1,5 %, při horním nebo kombinovaném denním osvětlení i průměrný

Dm = 3 %,



b) celkové umělé osvětlení vyjádřené udržovanou osvětleností Em = 200

lx.



(4) Na pracovišti, na němž je vykonávána trvalá práce, osvětlovaném

sdruženým osvětlením musí být dodrženy tyto minimální hodnoty:



a) denní složka sdruženého osvětlení vyjádřená činitelem denní

osvětlenosti D, minimální Dmin 0,5 % a průměrná Dm 1 % musí být splněna

ve všech případech, tedy i při bočním nebo kombinovaném osvětlení,



b) doplňující celkové umělé osvětlení vyjádřené udržovanou osvětleností

Em = 200 lx.



(5) Hodnoty celkového umělého osvětlení podle odstavců 3 a 4 se použijí

za předpokladu, že příslušná česká technická norma nestanoví s ohledem

na zrakovou náročnost vyšší hodnotu.



(6) Pracoviště, na němž je vykonávána trvalá práce a na kterém nemohou

být splněny hodnoty pro denní ani pro sdružené osvětlení podle odstavců

3 a 4, se může zřizovat a provozovat jen v případě, že jde o pracoviště



a) pouze s nočním provozem,



b) které musí být z technologických důvodů umístěno pod úrovní terénu,



c) jehož účel nebo konstrukční požadavky neumožňují zřídit dostačující

počet nebo dostatečnou velikost osvětlovacích otvorů,



d) na němž zpracovávaný materiál, povaha výrobků nebo činnosti vyžadují

vyloučení denního světla nebo zvláštní požadavky na osvětlení,

například použití technologicky nutných vlnových délek spektrálního

složení světla, které nelze docílit denním osvětlením,



e) kde je nutné zajištění ochrany zdraví zaměstnance před pronikáním

chemické látky, aerosolu nebo prachu z výrobní nebo jiné činnosti,

jejichž zdrojem je technologie.



(7) Na pracovišti uvedeném v odstavci 6, na němž je vykonávána trvalá

práce, musí být dodržena minimální hodnota celkového umělého osvětlení

vyjádřeného udržovanou osvětleností Em = 300 lx; osvětlovací soustavy

se zde zřizují tak, aby hodnoty udržované osvětlenosti byly nejméně

takové, jako stanoví příslušná česká technická norma k osvětlování

vnitřních pracovních prostorů^17). U udržovaných osvětleností 300 až

500 luxů včetně se však navýší osvětlenost o 1 stupeň řady

osvětlenosti.



(8) V místnosti pro odpočinek podle § 55 odst. 3 denní osvětlení

vyjádřené minimálním činitelem denní osvětlenosti musí být Dmin = 1,0

%.



(9) Osvětlovací otvory, osvětlovací soustavy zajišťující umělé

osvětlení a části vnitřních prostor pracoviště odrážející světlo musí

být pravidelně čištěny a trvale udržovány v takovém stavu, aby

vlastnosti osvětlení byly zachovány. Osvětlovací otvory včetně

ochranných prvků musí umožňovat jejich bezpečné používání, údržbu a

čištění a nesmí ohrožovat další osoby zdržující se v objektu nebo v

jeho okolí během údržby a čištění. Zaměstnanci musí být umožněno

manipulovat s okny nebo světlíky, pokud jsou otevíratelné, otevírat,

zavírat, nastavovat nebo zajišťovat z podlahy bezpečným způsobem;

jsou-li otevřeny, musí být zajištěny v takové poloze, aby se předešlo

riziku úrazu.



(10) Na pracovišti bez technologického zdroje prachu a chemických látek

se čištění provádí minimálně jednou za 2 roky, na pracovišti s

technologickým zdrojem prachu a chemických látek jako sekundárních

produktů z technologického procesu se čištění provádí zpravidla dvakrát

ročně a na pracovišti s technologickým zdrojem prachu a chemických

látek jako nedílné součásti technologického procesu se čištění provádí

zpravidla čtyřikrát ročně. Lhůty pro čištění se mohou rovněž stanovit

podle činitele znečištění upraveného v české technické normě pro denní

a umělé osvětlení^18).



(11) Pracoviště včetně spojovacích cest, na kterých je zaměstnanec při

výpadku umělého osvětlení vystaven ve zvýšené míře možnosti úrazu nebo

jiného poškození zdraví, musí být vybaveno vyhovujícím nouzovým

osvětlením podle příslušné české technické normy upravující nouzové

osvětlení^19).



§ 45a



Osvětlení venkovních pracovišť



Umělé osvětlení venkovních pracovišť a spojovacích cest musí odpovídat

náročnosti vykonávané práce na zrakovou činnost a ochranu zdraví v

souladu s normovými hodnotami a požadavky české technické normy na

osvětlení venkovních pracovních prostor^23).



Hlava III



Bližší hygienické požadavky na prostory pracoviště



§ 46



Světlá výška prostor určených pro práci



(1) Světlá výška prostoru určeného pro trvalou práci musí být při ploše



a) do 20 m2 nejméně 2,50 m,



b) do 50 m2 nejméně 2,60 m,



c) od 51 do 100 m2 nejméně 2,70 m,



d) od 101 do 2000 m2 nejméně 3,00 m,



e) více než 2000 m2 nejméně 3,25 m.



(2) Světlá výška prostoru určeného pro práci se šikmým stropem při

ploše do 20 m2, na kterém se vykonává trvalá práce, musí být nejméně

nad polovinou podlahové plochy 2,30 m. Prostory určené pro pracovní

činnost v odstavci 1 písm. b) až e) musí mít světlé výšky upravené v

tomto ustanovení nejméně nad polovinou podlahové plochy. Světlá výška

prostoru určeného pro práci, na kterém se vykonává práce výjimečně nebo

po dobu kratší než 4 hodiny za směnu, nesmí být nižší než 2,10 m.



(3) Světlé výšky uvedené v odstavci 1 písm. c) až d) mohou být v

prodejním prostoru, kanceláři a v jiném obdobném prostoru určeném pro

práci, v němž se vykonává práce zařazená do třídy I nebo IIa podle

přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1 sníženy za

předpokladu, že bude zajištěn pro každého zaměstnance objemový prostor

podle § 47 odst. 1 písm. a) nebo b), bude vyloučeno oslňování

zaměstnance a světlá výška nebude nižší než 2,60 m.



§ 47



Objemový prostor



(



1) Objemový prostor určený pro práci musí být pro jednoho zaměstnance



a) 12 m3 při práci zařazené do tříd I nebo IIa podle přílohy č. 1 k

tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1,



b) 15 m3 při práci zařazené do tříd IIb, IIIa nebo IIIb podle přílohy

č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1,



c) 18 m3 při práci zařazené do tříd IVa, IVb nebo V podle přílohy č. 1

k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1.



(2) Objemový prostor podle odstavce 1 nesmí být zmenšen stabilním

provozním zařízením.



(3) Odstavce 1 a 2 se nevztahují na ovládací stanoviště a kabiny

strojního zařízení, boxy pokladen a pracovní prostory obdobné povahy.



§ 48



Rozměry podlahové plochy



Pro jednoho zaměstnance musí být v prostoru určeném pro trvalou práci

volná podlahová plocha nejméně 2 m2, mimo stabilní provozní zařízení a

spojovací cesty. Šíře volné plochy pro pohyb nesmí být stabilním

zařízením v žádném místě zúžena pod 1 m.



§ 49



Rozměry pracovní roviny, pracovního místa a požadavky na ovladače



(1) Výška pracovní roviny musí odpovídat tělesným rozměrům zaměstnance,

základní pracovní poloze, hmotnosti předmětů a břemenům, se kterými je

v rámci pracovní činnosti manipulováno, a zrakové náročnosti při práci.

Optimální výška pracovní roviny při práci muže a ženy vstoje se řídí

jejich antropometrickými rozměry a zpravidla se stanoví mezi 800 až 1

000 mm. Při práci vsedě je optimální výška pracovní roviny nad sedákem

u mužů 220 až 310 mm, u žen 210 až 300 mm. Základní výška sedáku nad

podlahou je 400 + 50 mm. Pokud jsou při práci používány například

svěráky a jiná technická zařízení, pak výškou pracovní roviny se rozumí

místo, na němž jsou nejčastěji vykonávány pohyby končetin zaměstnance

při manipulaci s nimi.



(2) Při práci vyžadující zvýšenou náročnost na zrak, například při

manipulaci s drobnými předměty nebo součástkami, se výška pracovní

roviny zvětšuje o 100 až 200 mm. Při práci, při níž se manipuluje s

předměty o hmotnosti větší než 2 kg při práci převážně vstoje, se

manipulační rovina snižuje o 100 až 200 mm.



(3) Pracovní místo musí být uspořádáno tak, aby manipulační roviny,

pohybové prostory a vynakládané síly odpovídaly tělesným rozměrům a

přirozeným drahám pohybů končetin zaměstnance a aby nedocházelo k

zaujímání nepřijatelných pracovních poloh. Dosahy horních končetin při

práci vsedě a vstoje jsou upraveny v příloze č. 8 k tomuto nařízení, na

obrázcích č. 1 až 3.



(4) Pracovní místo, u něhož je základní pracovní poloha trvale vstoje a

nevyžaduje se trvalé sledování chodu zařízení, musí být, pokud to

umožňuje technologie a prostorové podmínky, vybaveno pro krátkodobý

odpočinek vsedě. Pracovní místo, na němž je zvýšena pracovní rovina, se

vybavuje pracovním sedadlem s výškou sedáku odpovídající výšce pracovní

roviny nad podlahou a zrakové náročnosti při práci. Musí být vybaveno

opěrou pro dolní končetiny.



(5) Sedadlo musí být při sezení stabilní, musí umožňovat snadné

seřízení výšky sedáku a sklon zádové opěrky a musí odpovídat podmínkám

práce, zvláště pokud jde o jejich poréznost a omyvatelnost. Prostor pro

dolní končetiny na pracovním místě musí umožňovat pohyb dolních

končetin vpřed a do stran.



(6) Požadavky na rozměry volného pohybového prostoru pro dolní

končetiny při práci vsedě jsou tyto:



a) nejmenší výška nad podlahou 600 mm,



b) nejmenší celková šířka 500 mm,



c) nejmenší hloubka od přední hrany stolu či zařízení 500 mm,



d) optimální hloubka od přední hrany stolu či zařízení 700 mm,



e) nejmenší vzdálenost roviny sedadla od dolní plochy pracovního stolu

200 mm.



(7) Požadavky na pohybový prostor pro nožní ovladače jsou tyto:



a) nejvýše 400 mm od roviny h,



b) nejméně 200 mm od roviny h vpřed,



c) nejvýše 250 mm nad základnou,



d) nejvýše 350 mm do stran od svislé roviny procházející středem

sedadla, kolmé k rovině h,



přičemž rovinou h se rozumí svislá rovina proložená místem nejvíce

vystupující hrany pracovní roviny, kolmá k vodorovné rovině - podlaze.



(8) Hodnoty uvedené v odstavci 7 platí v případě, že přední hrana

sedadla je 100 mm vzdálena od roviny h. V případě jiné vzdálenosti mezi

přední hranou sedadla a rovinou h se musí pohybový prostor pro nožní

ovladače posunout vpřed nebo vzad.



(9) Při používání nožního ovladače při trvalé práci vstoje nesmí

docházet k nerovnoměrnému rozložení hmotnosti těla na dolní končetiny.

Ovladače obsluhované jinak než rukama a chodidly, například loketní a

kolenní, se nesmí používat při trvalé práci. Přípustné síly pro

ovladače jsou upraveny v příloze č. 9 k tomuto nařízení.



(10) Na montážních linkách v pásové a proudové výrobě s trvalým i

přerušovaným sedem a v případě, kdy provádění pracovního úkonu je

spojeno s natáčením trupu nebo s prováděním úkonu mimo dosah horních

končetin podle přílohy č. 8 k tomuto nařízení, obrázku č. 2, se

pracovní místo vybavuje otočným nebo pojíždějícím sedadlem.



Hlava IV



Podmínky ochrany zdraví při práci se zobrazovacími jednotkami



§ 50



Bližší hygienické požadavky na zobrazovací jednotky



(1) Na obrazovce zobrazovací jednotky se nesmí vyskytovat kmitání,

plavání či poskakování znaků, řádků, střídání jasů a podobně. Jas a

kontrast mezi znaky a pozadím na obrazovce musí být snadno

regulovatelný i vzhledem k okolním podmínkám. Obrazovka musí svou

konstrukcí umožňovat posunutí, natáčení a naklánění podle potřeby

zaměstnance. Musí být umístěna tak, aby na ní nevznikaly reflexy ze

svítidel či z jiných zdrojů, jako jsou okenní otvory, světlé stěny,

nábytek a podobně. Vzdálenost obrazovky od očí pro obvyklou

kancelářskou práci nesmí být menší než 400 mm, jas obrazovky nesmí být

menší než 35 cd/m2.



(2) Klávesnice musí být při trvalé práci oddělena od obrazovky, aby

zaměstnanci umožnila zvolit nejvhodnější pracovní polohu. Volná plocha

mezi předním okrajem desky stolu a spodní hranou klávesnice musí

umožňovat opření rukou i zápěstí. Povrch klávesnice musí být matný, aby

na něm nevznikaly reflexy. Písmena, číslice a symboly na tlačítkách

musí být dobře čitelné a kontrastní proti pozadí.



(3) Rozměry desky stolu musí být zvoleny tak, aby bylo možné proměnlivé

uspořádání obrazovky, klávesnice a dalšího zařízení. Deska pracovního

stolu a dalšího zařízení musí být matná, aby na ní nevznikaly reflexy.

Držák pro písemnosti musí být umístěn co nejblíže k obrazovce, tak aby

pohyby hlavy a očí byly omezeny na minimum. Opěrka pro dolní končetiny

musí být poskytnuta každému, kdo ji vyžaduje.



Hlava V



Prostor určený pro práci s biologickými činiteli



§ 51



Prostor určený pro práci ve zdravotnickém a veterinárním zařízení



Prostor určený pro práci ve zdravotnickém nebo veterinárním zařízení

mimo diagnostických laboratoří, v němž je vykonávána vědomá činnost s

biologickými činiteli skupin 2, 3 nebo 4, a prostor určený v tomto

zařízení pro izolaci pacientů nebo zvířat, u nichž je podezření na

nákazu biologickým činitelem skupin 3 nebo 4, musí odpovídat požadavkům

upraveným v příloze č. 7 k tomuto nařízení, části B, tabulce č. 1 podle

daného nebo předpokládaného biologického činitele.



§ 52



Prostor určený pro práci v laboratořích a v místnostech pro laboratorní

zvířata a v průmyslových procesech



(1) Prostor laboratoře, v níž se pracuje s materiálem, u něhož není

jisté, zda neobsahuje biologické činitele, který může být příčinou

onemocnění člověka, musí odpovídat požadavkům pro biologické činitele

skupiny 2 upraveným v příloze č. 7 k tomuto nařízení, části B, tabulce

č. 2.



(2) Prostor laboratoře včetně diagnostické, prostor pro laboratorní

zvířata, která byla záměrně infikována, jsou nositelem nebo podezřelá z

nosičství biologického činitele skupin 2, 3 nebo 4, nebo pracoviště

průmyslového procesu podle § 37 odst. 6, musí odpovídat požadavkům

přičleněným k dané skupině biologického činitele podle přílohy č. 7 k

tomuto nařízení, části B, tabulky č. 2.



Hlava VI



Bližší hygienické požadavky na zásobování vodou



§ 53



Zásobování pitnou vodou a vodou pro zajištění osobní hygieny

zaměstnanců



(1) Prostor určený pro práci musí být zásoben pitnou vodou v množství

postačujícím pro potřeby pití zaměstnance a zajištění předlékařské

pomoci a teplou tekoucí vodou pro zajištění osobní hygieny zaměstnance.

Při práci s biologickými činiteli a s látkami a směsmi, působícími

dráždění pokožky nebo senzibilizaci, s toxickými a vysoce toxickými

chemickými látkami a směsmi, s látkami a směsmi, které mají přiřazenu

třídu a kategorii nebezpečnosti akutní toxicita kategorie 1 a 2, s

látkami uvedenými v § 16, s chemickými látkami nebo směsmi žíravými

nebo chemickými látkami nebo směsmi podle přímo použitelného předpisu

Evropské unie, které mají přiřazenu třídu a kategorii nebezpečnosti

žíravost kategorie 1 se standardní větou o nebezpečnosti H314, při

práci ve výrobě kosmetických prostředků, v úpravnách vod a vodovodů,

holičství, kadeřnictví, pedikúře, manikúře, kosmetických, masérských

regeneračních a rekondičních službách, v provozovnách živností, při

nichž je porušována integrita kůže nebo ve kterých se používají k péči

o tělo speciální přístroje, například solária nebo myostimulátory, musí

být zajištěna tekoucí pitná voda přímo na pracovišti. Pokud to povaha

práce na těchto pracovištích vyžaduje, mimo pracovišť určených pro

výkon činnosti epidemiologicky závažné, zřizují se ruční sprchy. Na

pracovištích s žíravinami musí být zajištěna i možnost vyplachování oka

pitnou vodou.



(2) Voda pro technologické účely, která přichází do kontaktu s povrchem

lidského těla, musí mít teplotu nejméně 32 °C, a přichází-li do

kontaktu se sliznicemi, musí vyhovovat požadavkům na teplou vodu podle

zákona o ochraně veřejného zdraví^9).



Hlava VII



Rozměry, provedení a vybavení sanitárních a pomocných zařízení



§ 54



Sanitární zařízení



(1) Sanitárním zařízením pracoviště se rozumí šatna, umývárna, sprcha a

záchod. Prostor sanitárního zařízení musí mít světlou výšku nejméně

2,30 m; pokud je jeho plocha větší než 30 m2, musí být nejméně 2,50 m.

Provedení a vybavení sanitárního zařízení pracoviště musí odpovídat

příslušné technické normě upravující požadavky na provedení a vybavení

šaten, umýváren a záchodů^20). Požadavky na výslednou teplotu a výměnu

vzduchu v sanitárním zařízení jsou upraveny v příloze č. 10 k tomuto

nařízení, tabulce č. 1. Během směny nesmí být výsledná teplota v

sanitárním zařízení nižší než teplota uvedená v příloze č. 10 k tomuto

nařízení, tabulce č. 1.



(2) Šatna musí být zřízena pro zaměstnance, který musí nosit pracovní

oděv a nemůže se z hygienických, epidemiologických nebo jiných důvodů

převlékat v jiném prostoru; šatny musí být odděleny podle pohlaví. Na

pracovištích do 5 zaměstnanců lze používání šaten muži a ženami oddělit

časově. Na pracovištích, kde zaměstnanci nemusí používat pracovní oděv

nebo obuv, musí být vyčleněn prostor pro ukládání civilního oděvu a

obuvi.



(3) Šatna se umísťuje v prostoru snadno přístupném a stavebně odděleném

od pracoviště a umývárny. Šatna, v níž se ukládá pracovní oděv, který

může být znečištěn prachem, olovem, azbestem a látkami uvedenými v §

16, a pracovní oděv určený pro práci s biologickým činitelem skupin 2,

3 nebo 4, musí mít omývatelné stěny nejméně do 1,80 m. Šatna musí být

vybavena uzamykatelnými skříňkami tak, aby bylo každému zaměstnanci

umožněno bezpečné ukládání civilního oděvu, a lavicí nebo jiným sedacím

nábytkem. Jestliže to povaha znečištění pracovního oděvu vyžaduje nebo

jde-li o činnost epidemiologicky závažnou, musí být zajištěno oddělené

ukládání pracovního a civilního oděvu. Pro zaměstnance, který si při

práci silně znečistí obuv, se umísťuje před vstupem do šatny vhodné

zařízení k jejímu očištění a umytí. Podlaha šatny musí být snadno

omyvatelná. Požadavky na způsob ukládání pracovního oděvu zaměstnance

při práci jsou upraveny v příloze č. 10 k tomuto nařízení, tabulce č. 2

a odpovídají nejpočetněji zastoupené směně.



(4) Řetízková šatna se může zřizovat a používat pouze na pracovištích,

kde je vykonávána práce hornickým způsobem.



(5) Pokud vzhledem k povaze práce není nezbytná po jejím ukončení

celková očista těla, musí být pro zaměstnance zajištěna umývárna nebo

dostačující počet umyvadel s tekoucí teplou vodou. Obklady stěn sprchy

a umývárny musí být provedeny do výšky 2 m. Sprcha a umývárna se

umisťují v samostatných místnostech, odděleně podle pohlaví, a pokud je

to možné tak, aby navazovaly přímo dveřmi na šatnu. Na pracovišti do 5

zaměstnanců celkem lze používání umývárny nebo sprchy muži a ženami

oddělit časově. Pro pracoviště, na němž se vykonává práce s olovem,

látkami uvedenými v § 16, azbestem a vědomá činnost s biologickými

činiteli skupiny 2, 3 nebo 4, se umísťuje průchozí sprcha mezi šatnou

pro pracovní a civilní oděv - hygienická smyčka. Hygienická smyčka se

dále zřizuje pro pracoviště, na němž se vykonává práce při činnostech

epidemiologicky závažných^9), u níž je požadována nebo nezbytná očista

celého těla před započetím nebo po ukončení práce z důvodu zamezení

kontaminace pracovního prostředí nebo zaměstnance. Požadavky na počet

umyvadel a sprch podle míry znečištění kůže a pracovního oděvu

zaměstnance při práci jsou upraveny v příloze č. 10 k tomuto nařízení,

tabulce č. 2 a odpovídají nejpočetněji zastoupené směně.



(6) Záchod musí být zajištěn pro zaměstnance tak, aby nebyl od

pracoviště vzdálen více než 120 m; při ztíženém přístupu, při

nerovnosti povrchu, chůzi do kopce, členitosti přístupové cesty nesmí

být vzdálen více než 75 m. Zpravidla se zřizuje jako kabinový

splachovací a v každém podlaží, v němž je pracoviště určené pro trvalou

práci. Zřizuje se odděleně podle pohlaví; na pracovišti do 5

zaměstnanců celkem lze zřizovat jeden společný záchod. Suchý nebo

chemický záchod nelze zřizovat pro pracoviště určené pro trvalou práci,

s výjimkou mobilního pracoviště, a pro pracoviště určené k výkonu

činnosti epidemiologicky závažné. Záchodová předsíň se zřizuje před

místností se záchody a pisoáry. Pisoáry se zřizují v samostatné

místnosti nebo společně se záchodovými kabinami. Pro zaměstnance

vykonávajícího činnost epidemiologicky závažnou musí být v předsíni

záchodu umývadlo s tekoucí teplou vodou podle zákona o ochraně

veřejného zdraví^9), pro ostatní pracoviště umývadlo s tekoucí vodou. U

suchého nebo chemického záchodu musí být zajištěny přiměřené podmínky

pro umytí rukou zaměstnance.



(7) Minimální počet záchodů se stanoví podle nejpočetněji zastoupené

směny takto:



a) 1 sedadlo na 10 žen,



b) 2 sedadla na 11 až 30 žen,



c) 3 sedadla na 31 až 50 žen,



d) na každých dalších 30 žen 1 další sedadlo,



e) 1 sedadlo na 10 mužů,



f) 2 sedadla na 11 až 50 mužů,



g) na každých dalších 50 mužů 1 sedadlo.



(8) Na pracovišti, na němž se vykonává práce ve vnuceném pracovním

tempu, se snižuje počet mužů i žen připadajících na stanovený počet

sedadel podle odstavce 7 o 20 %.



§ 55



Pomocná zařízení



(1) Pomocnými zařízeními se rozumí zařízení k umývání pracovní obuvi a

na sušení pracovního oděvu a obuvi, místnost pro odpočinek od

nepříznivých vlivů práce, prostor pro odpočinek těhotných a kojících

zaměstnankyň a prostor pro uskladnění úklidových prostředků.



(2) Zařízení na sušení pracovního oděvu a obuvi se zřizuje pro

pracoviště, na němž dochází k jejich provlhnutí při práci, a musí

umožňovat usušení tohoto oděvu a obuvi nejdéle za 6 hodin. Zařízení k

omývání pracovní obuvi se zřizují při východu z pracoviště. Prostor, v

němž je zařízení umístěno, musí mít omyvatelnou a nekluzkou podlahu

spádovanou ke vpusti. Místnost určená na sušení pracovního oděvu a

obuvi nesmí sloužit pro poskytování první předlékařské pomoci.



(3) Místnost pro odpočinek se zřizuje, pokud to vyžaduje bezpečnost a

ochrana zdraví při práci, zejména s ohledem na vykonávanou činnost a v

blízkosti pracoviště. Místnost pro odpočinek musí být dostatečně velká,

větraná, osvětlena denním světlem podle § 45 odst. 8 a vytápěna nejméně

na 20 °C. Vybavuje se sedacím nábytkem s opěrkami zad a stoly tak, aby

jejich počet odpovídal počtu zaměstnanců nejpočetněji zastoupené směny.

Pokud má sloužit i pro konzumaci jídla, musí mít v dostatečném množství

zajištěnu tekoucí pitnou a teplou vodu a musí být vybavena umývadlem,

kuchyňským dřezem a zařízením na ohřívání a uchovávání jídla. Na

místnost pro odpočinek, která musí být z technologických důvodů

umístěna pod úrovní terénu, se nevztahuje požadavek zajištění denního

osvětlení a přirozeného větrání.



(4) Prostory určené pro odpočinek těhotných a kojících zaměstnankyň

musí umožňovat odpočinek vleže.



(5) Bude-li pracoviště vybaveno ošetřovnou, musí být zajištěno, aby

byla vytápěna, chráněna proti znečištění, vlhkosti a vysokým teplotám,

vybavena umyvadlem s tekoucí pitnou vodou a snadno přístupná i s

nosítky. Jde-li o práci, při níž je zvýšené riziko otrav chemickými

látkami nebo směsmi, které se vstřebávají kůží, nebo o práci s

chemickými látkami nebo směsmi klasifikovanými jako žíravé nebo

chemickými látkami nebo směsmi podle přímo použitelného předpisu

Evropské unie, které mají přiřazenu třídu a kategorii nebezpečnosti

žíravost kategorie 1 se standardní větou o nebezpečnosti H314, a nejsou

v bezprostředním dosahu pracoviště sprchy, vybavuje se ošetřovna také

sprchou. Prostor pracoviště, ve kterém jsou uloženy prostředky pro

poskytnutí první předlékařské pomoci včetně nosítek a prostředků pro

přivolání zdravotnické záchranné služby, musí být viditelně označen.



(6) Prostor na ukládání úklidových prostředků se zřizuje v rozsahu

upraveném podle příslušné české technické normy na šatny, umývárny a

záchody^20).



HLAVA VIII



POŽADAVKY NA MALOVÁNÍ A ÚKLID



§ 55a



Úklid



Úklid pracoviště, sanitárních a pomocných zařízení se provádí na

pracovišti s technologickým zdrojem prachu, chemických látek nebo

směsí, látek uvedených v § 16 nebo jiných zdrojů znečištění jako

nedílné součásti technologického procesu a na pracovišti s

technologickým zdrojem prachu, chemických látek nebo směsí, látek

uvedených v § 16 nebo jiných zdrojů znečištění jako sekundárních

produktů z technologického procesu denně. Na pracovišti bez

technologického zdroje prachu, chemických látek nebo směsí, látek

uvedených v § 16 a jiných zdrojů znečištění se úklid provádí podle

zpracovaného harmonogramu zaměstnavatele.



§ 55b



Malování



(1) Obnova maleb a nátěrů povrchů vymezujících osvětlovaný prostor na

pracovišti včetně spojovacích cest se provede podle plánu údržby,

zpracovaného s přihlédnutím k udržovacímu činiteli, který byl pro

uvedené prostory navržen při uvádění těchto prostor do trvalého

užívání.



(2) Odstavec 1 se nevztahuje na pracoviště v podzemí hlubinných dolů.



ČÁST ČTVRTÁ



ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ



§ 56



Zrušovací ustanovení



Zrušuje se:



1. Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany

zdraví zaměstnanců při práci.



2. Nařízení vlády č. 523/2002 Sb., kterým se mění nařízení vlády č.

178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při

práci.



3. Nařízení vlády č. 441/2004 Sb., kterým se mění nařízení vlády č.

178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při

práci, ve znění nařízení vlády č. 523/2002 Sb.



§ 57



Účinnost



Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2008.



Předseda vlády:



Ing. Topolánek v. r.



Ministr zdravotnictví:



MUDr. Julínek, MBA v. r.



Příloha 1



Třídy práce a hodnoty související s rizikovými faktory, které jsou

důsledkem nepříznivých mikroklimatických podmínek



Část A



Třídy práce podle celkového průměrného energetického výdeje (M)

vyjádřené v brutto hodnotách a ztráta tekutin za osmihodinovou směnu

Tabulka č. 1:





-----------------------------------------------------------------------------------------

Třída Druh práce M (W.m-2)

práce

-----------------------------------------------------------------------------------------

I Práce vsedě s minimální celotělovou pohybovou aktivitou, = 301 15 až 17 2,2 až 3,0

(0,4) >= 18

-----------------------------------------------------------------------------------



Vysvětlivka k tabulce č. 6

Množství poskytovaných nápojů platí pro va