108/2006 Sb.



ZÁKON



ze dne 14. března 2006



o sociálních službách



Změna: 29/2007 Sb.



Změna: 213/2007 Sb.



Změna: 261/2007 Sb. (část)



Změna: 261/2007 Sb.



Změna: 124/2008 Sb.



Změna: 129/2008 Sb., 274/2008 Sb.



Změna: 261/2007 Sb. (část), 479/2008 Sb., 108/2009 Sb., 206/2009 Sb.

(část)



Změna: 206/2009 Sb.



Změna: 223/2009 Sb.



Změna: 362/2009 Sb.



Změna: 227/2009 Sb.



Změna: 206/2009 Sb. (část), 347/2010 Sb., 427/2010 Sb.



Změna: 73/2011 Sb.



Změna: 206/2009 Sb. (část), 347/2010 Sb. (část), 364/2011 Sb., 366/2011

Sb., 420/2011 Sb.



Změna: 375/2011 Sb.



Změna: 384/2012 Sb. (část)



Změna: 331/2012 Sb.



Změna: 384/2012 Sb., 401/2012 Sb.



Změna: 45/2013 Sb.



Změna: 313/2013 Sb. (část)



Změna: 306/2013 Sb.



Změna: 366/2011 Sb. (část), 261/2007 Sb. (část), 303/2013 Sb., 313/2013

Sb.



Změna: 101/2014 Sb.



Změna: 254/2014 Sb.



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



ÚVODNÍ USTANOVENÍ



§ 1



Předmět úpravy



(1) Tento zákon upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým

osobám v nepříznivé sociální situaci (dále jen "osoba") prostřednictvím

sociálních služeb a příspěvku na péči, podmínky pro vydání oprávnění k

poskytování sociálních služeb, výkon veřejné správy v oblasti

sociálních služeb, inspekci poskytování sociálních služeb a předpoklady

pro výkon činnosti v sociálních službách.



(2) Tento zákon dále upravuje předpoklady pro výkon povolání sociálního

pracovníka, pokud vykonává činnost v sociálních službách nebo podle

zvláštních právních předpisů při pomoci v hmotné nouzi, v

sociálně-právní ochraně dětí, ve školách a školských zařízeních, u

poskytovatelů zdravotních služeb, ve věznicích, v zařízeních pro

zajištění cizinců a v azylových zařízeních.



(3) Tento zákon se použije na právní vztahy, které nejsou upraveny

přímo použitelným předpisem Evropské unie^54).



§ 2



Základní zásady



(1) Každá osoba má nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního

poradenství (§ 37 odst. 2) o možnostech řešení nepříznivé sociální

situace nebo jejího předcházení.



(2) Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím

sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí

vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby

aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým

činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování

nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování.

Sociální služby musí být poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě

takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských

práv a základních svobod osob.



§ 3



Vymezení některých pojmů



Pro účely tohoto zákona se rozumí



a) sociální službou činnost nebo soubor činností podle tohoto zákona

zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění

nebo prevence sociálního vyloučení,



b) nepříznivou sociální situací oslabení nebo ztráta schopnosti z

důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální

situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se

společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů

trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závažných důvodů

řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální

začlenění a ochranu před sociálním vyloučením,



c) dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem zdravotní stav, který podle

poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok, a který

omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních

potřeb,



d) přirozeným sociálním prostředím rodina a sociální vazby k osobám

blízkým^1), domácnost osoby a sociální vazby k dalším osobám, se

kterými sdílí domácnost, a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a

realizují běžné sociální aktivity,



e) sociálním začleňováním proces, který zajišťuje, že osoby sociálně

vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a

možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického,

sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve

společnosti považován za běžný,



f) sociálním vyloučením vyčlenění osoby mimo běžný život společnosti a

nemožnost se do něj zapojit v důsledku nepříznivé sociální situace,



g) zdravotním postižením tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo

kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu

závislou na pomoci jiné osoby,



h) střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb strategický dokument

obce nebo kraje schválený na dobu 3 let, který je výsledkem aktivního

zjišťování potřeb osob na území obce nebo kraje a hledání způsobů

jejich uspokojování s využitím dostupných zdrojů; jeho obsahem je

souhrn a výsledky podkladových analýz a dat, popis způsobu zpracování

plánu včetně vymezení spolupráce s obcemi, s poskytovateli sociálních

služeb a osobami, kterým jsou sociální služby poskytovány, popis a

analýza dostupných zdrojů a potřeb osob, kterým jsou sociální služby

určeny, včetně ekonomického vyhodnocení, strategie zajišťování a

rozvoje sociálních služeb obsahující popis budoucího žádoucího stavu a

opatření, jejichž prostřednictvím by mělo být tohoto stavu dosaženo,

povinnosti zúčastněných subjektů, postup sledování a vyhodnocování

plnění plánu včetně způsobu, jakým lze provést změny v poskytování

sociálních služeb a způsob zajištění sítě sociálních služeb na území

kraje; střednědobý plán rozvoje sociálních služeb může být doplněn

akčními plány zpracovanými na období jednoho roku, které vycházejí ze

střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb,



i) sítí sociálních služeb souhrn sociálních služeb, které v dostatečné

kapacitě, náležité kvalitě a s odpovídající místní dostupností

napomáhají řešit nepříznivou sociální situaci osob na území kraje a

které jsou v souladu se zjištěnými potřebami osob na území kraje a

dostupnými finančními a jinými zdroji; síť sociálních služeb je

součástí střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb kraje.



§ 4



Okruh oprávněných osob



(1) Nárok na příspěvek na péči má při splnění podmínek stanovených v

tomto zákoně



a) osoba, která je na území České republiky hlášena k trvalému pobytu

podle zvláštního právního předpisu^2), jde-li o státního občana České

republiky,



b) cizinec, který má na území České republiky trvalý pobyt podle

zvláštního právního předpisu^3),



c) cizinec, který je držitelem povolení k trvalému pobytu s přiznaným

právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropské unii na

území jiného členského státu Evropské unie, pokud mu bylo vydáno

povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky podle

zvláštního právního předpisu^4),



d) rodinný příslušník osoby uvedené v písmenu a), pokud mu bylo vydáno

povolení k přechodnému pobytu na území České republiky podle zvláštního

právního předpisu^3),



e) rodinný příslušník osoby uvedené v písmenu b), pokud mu bylo vydáno

povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky podle

zvláštního právního předpisu^3),



f) cizinec, kterému bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území

České republiky za účelem vědeckého výzkumu podle zvláštního právního

předpisu^5),



g) osoba, které byla udělena mezinárodní ochrana formou doplňkové

ochrany podle zvláštního právního předpisu^6),



h) cizinec, kterému bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území

České republiky za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou

kvalifikaci podle zvláštního právního předpisu^7),



i) cizinec bez trvalého pobytu na území České republiky, kterému tento

nárok zaručuje mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu

České republiky,



j) osoba, které nárok vyplývá z přímo použitelných předpisů Evropské

unie^54), nebo osoba zaměstnaná, samostatně výdělečně činná, osoba

ponechávající si takové postavení a její rodinní příslušníci mající

právo na rovné zacházení podle předpisu Evropské unie^63),



k) cizinec, kterému byla vydána zaměstnanecká karta podle zvláštního

právního předpisu^59),



l) cizinec, který je zaměstnán nebo již byl zaměstnán na území České

republiky alespoň po dobu 6 měsíců a je v evidenci uchazečů o

zaměstnání^60), pokud mu bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na

území České republiky podle zvláštního právního předpisu^61),



m) rodinný příslušník^62) osob uvedených v písmenech f), h), k) a l),

pokud mu bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České

republiky podle zvláštního právního předpisu^61),



a to, pokud má bydliště na území České republiky, s výjimkou osob

uvedených v písmenu j); co se rozumí bydlištěm, stanoví zákon o pomoci

v hmotné nouzi^49).



(2) Sociální služby se při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně

poskytují



a) osobám uvedeným v odstavci 1; podmínka bydliště na území České

republiky zde neplatí,



b) občanovi členského státu Evropské unie, pokud je hlášen na území

České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu^3) po dobu

delší než 3 měsíce,



c) rodinnému příslušníkovi občana členského státu Evropské unie, pokud

je hlášen na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního

předpisu^3) po dobu delší než 3 měsíce.



(3) Sociální služby uvedené v § 57, 59 až 63 a 69 se při splnění

podmínek stanovených v tomto zákoně poskytují také osobě, která není

uvedena v odstavci 2, pokud oprávněně pobývá na území České republiky

podle zvláštního právního předpisu^3). Sociální služby uvedené v § 37,

57, 60 a 69 se poskytují také osobě, která je obětí trestného činu

obchodování s lidmi nebo trestného činu zavlečení^48).



§ 5



Působnost v oblasti sociálních služeb



(1) Státní správu podle tohoto zákona vykonávají



a) Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen "ministerstvo"),



b) krajské úřady,



c) obecní úřady obcí s rozšířenou působností,



d) okresní správy sociálního zabezpečení,



e) Úřad práce České republiky - krajské pobočky a pobočka pro hlavní

město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“).



(2) Výkon působnosti obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a

krajských úřadů podle tohoto zákona je výkonem přenesené působnosti.



(3) V oblasti sociálních služeb vykonávají působnost podle tohoto

zákona také obce a kraje.



§ 6



Poskytovatelé sociálních služeb



Poskytovateli sociálních služeb jsou při splnění podmínek stanovených

tímto zákonem územní samosprávné celky a jimi zřizované právnické

osoby, další právnické osoby, fyzické osoby a ministerstvo a jím

zřízené organizační složky státu nebo státní příspěvkové organizace,

které jsou právnickými osobami.



ČÁST DRUHÁ



PŘÍSPĚVEK NA PÉČI



HLAVA I



Podmínky nároku na příspěvek na péči



§ 7



(1) Příspěvek na péči (dále jen „příspěvek“) se poskytuje osobám

závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí

na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto

zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na

příspěvek se hradí ze státního rozpočtu.



(2) Nárok na příspěvek má osoba uvedená v § 4 odst. 1, která z důvodu

dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické

osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném

stupněm závislosti podle § 8, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba

blízká nebo asistent sociální péče uvedený v § 83 nebo poskytovatel

sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních

služeb podle § 85 odst. 1 nebo dětský domov^52), anebo speciální

lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu^7a); nárok na příspěvek

má tato osoba i po dobu, po kterou je jí podle zvláštního právního

předpisu^7b) poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace.



(3) Nárok na příspěvek nemá osoba mladší jednoho roku.



(4) O příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce.



§ 8



Osoba se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve



(1) Osoba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické

osoby ve



a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě

nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní

životní potřeby,



b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě

nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět

základních životních potřeb,



c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě

nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm

základních životních potřeb,



d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě

nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět

základních životních potřeb,

a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.



(2) Osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné

fyzické osoby ve



a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě

nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři

základní životní potřeby,



b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě

nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest

základních životních potřeb,



c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě

nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm

základních životních potřeb,



d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě

nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset

základních životních potřeb,

a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.



§ 9



(1) Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto

základní životní potřeby:



a) mobilita,



b) orientace,



c) komunikace,



d) stravování,



e) oblékání a obouvání,



f) tělesná hygiena,



g) výkon fyziologické potřeby,



h) péče o zdraví,



i) osobní aktivity,



j) péče o domácnost.



(2) Schopnost zvládat základní životní potřebu uvedenou v odstavci 1

písm. h) se hodnotí ve vztahu ke konkrétnímu zdravotnímu postižení a

režimu stanovenému ošetřujícím lékařem.



(3) Schopnost zvládat základní životní potřebu uvedenou v odstavci 1

písm. j) se nehodnotí u osob do 18 let věku.



(4) Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se

hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na

schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k

pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu

dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.



(5) Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí

existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z

důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat

základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se

hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby

a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní

potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím

zdravotnického prostředku.



(6) Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a

způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis.



§ 10



U osoby do 18 let věku se při hodnocení schopnosti zvládat základní

životní potřeby podle § 9 odst. 1 a při hodnocení potřeby mimořádné

péče porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba

věnovat posuzované osobě se zdravotním postižením, s péčí, kterou je

třeba věnovat zdravé fyzické osobě téhož věku. Při stanovení stupně

závislosti u osoby do 18 let věku se nepřihlíží k potřebě péče, která

vyplývá z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního

vývoje. Mimořádnou péčí se rozumí péče, která svým rozsahem, intenzitou

nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku.



HLAVA II



Výše příspěvku



§ 11



(1) Výše příspěvku pro osoby do 18 let věku činí za kalendářní měsíc



a) 3 000 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost),



b) 6 000 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost),



c) 9 000 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost),



d) 12 000 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost).



(2) Výše příspěvku pro osoby starší 18 let činí za kalendářní měsíc



a) 800 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost),



b) 4 000 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost),



c) 8 000 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost),



d) 12 000 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost).



(3) Částky příspěvku uvedené v odstavcích 1 a 2 se podle § 12 zvyšují o

2 000 Kč za kalendářní měsíc.



HLAVA III



Zvýšení příspěvku



§ 12



(1) Zvýšení příspěvku podle § 11 odst. 3 náleží



a) nezaopatřenému dítěti^22) do 18 let věku, kterému náleží příspěvek,

s výjimkou



1. dítěte, kterému náleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte ze systému

dávek pěstounské péče podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí,



2. dítěte, jemuž nenáleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte ze systému

dávek pěstounské péče proto, že požívá důchod z důchodového pojištění,

který je stejný nebo vyšší než tento příspěvek,



3. dítěte, které je v plném přímém zaopatření zařízení pro péči o děti

nebo mládež, a



b) rodiči, kterému náleží příspěvek, a který pečuje o nezaopatřené dítě

do 18 let věku,



jestliže rozhodný příjem oprávněné osoby a osob s ní společně

posuzovaných je nižší než dvojnásobek částky životního minima oprávněné

osoby a osob s ní společně posuzovaných podle zákona o životním a

existenčním minimu^27).



(2) Zvýšení příspěvku podle § 11 odst. 3 náleží také nezaopatřenému

dítěti od 4 do 7 let věku, kterému náleží příspěvek ve stupni III

(těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost). Výjimka uvedená v

odstavci 1 písm. a) bodech 1 až 3 platí obdobně i pro zvýšení příspěvku

podle věty první.



(3) Splňuje-li nezaopatřené dítě podmínky nároku na zvýšení příspěvku

podle odstavce 1 písm. a) a zároveň podle odstavce 2, náleží zvýšení

příspěvku jen jednou, a to podle odstavce 2.



(4) Zvýšení příspěvku náleží v kalendářním měsíci, v němž se vyplácí

příspěvek.



(5) Plné přímé zaopatření v zařízení pro péči o děti nebo mládež se

posuzuje podle § 7 odst. 4 zákona o státní sociální podpoře. Pro účely

nároku na zvýšení příspěvku podle odstavce 1 se příjmem oprávněné osoby

nebo společně posuzovaných osob rozumí příjmy podle § 5 zákona o státní

sociální podpoře. Rozhodným obdobím, za které se zjišťuje příjem, je

období kalendářního čtvrtletí, předcházejícího kalendářnímu čtvrtletí,

na které se nárok na výplatu zvýšení příspěvku prokazuje, popřípadě

nárok na zvýšení příspěvku uplatňuje. Okruh společně posuzovaných osob

se posuzuje podle § 7 odst. 2 a 6 až 12 zákona o státní sociální

podpoře.



(6) Neprokáže-li oprávněná osoba rozhodný příjem podle § 21 odst. 2

písm. e), zastaví se výplata zvýšení příspěvku od splátky náležející za

kalendářní měsíc, do jehož konce je třeba prokázat výši příjmů pro

výplatu zvýšení příspěvku na následující kalendářní čtvrtletí.

Neprokáže-li se rozhodný příjem ani do konce kalendářního čtvrtletí, za

které by se mělo uvedené zvýšení příspěvku vyplácet, nárok na zvýšení

příspěvku zaniká.



HLAVA IV



Nárok na příspěvek a jeho výplatu



§ 13



(1) Nárok na příspěvek vzniká dnem splnění podmínek stanovených v § 7 a

8.



(2) Nárok na výplatu příspěvku vzniká podáním žádosti o přiznání

příspěvku, na který vznikl nárok podle odstavce 1, není-li řízení o

jeho přiznání zahájeno z moci úřední. Příspěvek může být přiznán a

vyplácen nejdříve od počátku kalendářního měsíce, ve kterém bylo

zahájeno řízení o přiznání příspěvku. Nárok na výplatu zvýšení

příspěvku podle § 12 odst. 1 vzniká nejdříve od počátku kalendářního

čtvrtletí, ve kterém byla žádost o zvýšení příspěvku podána; tím není

dotčeno ustanovení § 12 odst. 4.



(3) Splňuje-li oprávněná osoba podmínky nároku na příspěvek jen po část

kalendářního měsíce, náleží příspěvek ve výši, v jaké náleží za

kalendářní měsíc.



§ 14



Změna nároku na příspěvek a jeho výplatu



(1) Jestliže příspěvek byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než

v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen anebo byl přiznán od

pozdějšího data, než od jakého náleží, příspěvek se zvýší nebo přizná,

a to ode dne, od něhož příspěvek nebo jeho zvýšení náleží, nejvýše však

3 roky nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na příspěvek nebo

jeho zvýšení.



(2) Jestliže příspěvek byl přiznán nebo je vyplácen ve vyšší částce,

než v jaké náleží, nebo byl přiznán nebo se vyplácí neprávem, příspěvek

se odejme nebo se jeho výplata zastaví nebo sníží, a to od prvního dne

kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, v němž byl

příspěvek vyplacen.



(3) Změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši příspěvku tak, že

příspěvek má být zvýšen, provede se zvýšení příspěvku od prvního dne

kalendářního měsíce, ve kterém tato změna nastala.



(4) Změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši příspěvku tak, že

příspěvek má být snížen, provede se snížení příspěvku od prvního dne

kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém

bylo vydáno rozhodnutí o snížení příspěvku.



(5) Změní-li se skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek tak, že

příspěvek nenáleží, příspěvek se odejme od prvního dne kalendářního

měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byl příspěvek

vyplacen.



§ 14a



(1) Příspěvek se nevyplácí, jestliže je oprávněné osobě po celý

kalendářní měsíc poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace,

nejde-li o poskytování sociálních služeb podle § 52; to neplatí v

případě, kdy je s oprávněnou osobou k hospitalizaci přijata podle

jiného právního předpisu^7c) jako průvodce fyzická osoba, která byla

uvedena v žádosti o příspěvek, popřípadě ohlášena podle § 21 odst. 1

písm. d) nebo § 21 odst. 2 písm. c) jako osoba poskytující pomoc.

Podmínka celého kalendářního měsíce není splněna, pokud k hospitalizaci

došlo první den v kalendářním měsíci nebo k propuštění z tohoto

zařízení došlo poslední den v kalendářním měsíci. Výplata příspěvku se

zastaví od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním

měsíci, ve kterém byla oprávněná osoba k hospitalizaci přijata, není-li

podle § 21a odst. 1 ohlášeno propuštění ze zdravotnického zařízení.

Výplata příspěvku se obnoví od prvního dne kalendářního měsíce, ve

kterém hospitalizace netrvala po celý kalendářní měsíc.



(2) Dosáhne-li oprávněná osoba 18 let věku, příspěvek se vyplácí od

následujícího kalendářního měsíce ve výši podle § 11 odst. 2

odpovídající stupni závislosti stanovenému před 18. rokem věku.

Současně krajská pobočka Úřadu práce zahájí řízení z moci úřední za

účelem nového stanovení stupně závislosti podle § 8 a tomu odpovídající

výše příspěvku.



§ 15



Zánik nároku na příspěvek a jeho výplatu



(1) Nárok na příspěvek nezaniká uplynutím času.



(2) Nárok na výplatu příspěvku nebo jeho části zaniká uplynutím 1 roku

ode dne, od kterého příspěvek nebo jeho část náleží, nejde-li o případy

podle § 14 odst. 1. Tato lhůta neplyne po dobu řízení o příspěvku.



§ 16



Přechod nároku na příspěvek a jeho výplatu



(1) Zemřel-li žadatel o příspěvek před pravomocným rozhodnutím o

příspěvku, vstupuje do dalšího řízení a nabývá nárok na částky splatné

do dne jeho smrti osoba blízká, asistent sociální péče uvedený v § 83,

zařízení sociálních služeb poskytující pobytové sociální služby podle §

48, 49 nebo 50, zdravotnické zařízení poskytující sociální služby podle

§ 52, dětský domov nebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení

hospicového typu, pokud některá z těchto fyzických nebo právnických

osob byla uvedena v žádosti o příspěvek, popřípadě v průběhu řízení

ohlášena podle § 21 odst. 1 písm. d), jako osoba, která poskytuje

žadateli o příspěvek pomoc. Účastníky řízení se stávají všechny fyzické

nebo právnické osoby uvedené ve větě první, které se od zahájení řízení

podílely na pomoci žadateli o příspěvek do dne jeho smrti. Tyto osoby

nabývají nárok na částky příspěvku splatné do dne smrti žadatele o

příspěvek za kalendářní měsíc, ve kterém poskytovaly pomoc. Pokud se v

kalendářním měsíci podílelo na pomoci žadateli o příspěvek více těchto

osob, nabývají nárok na částku příspěvku rovným dílem, pokud nepředloží

příslušné krajské pobočce Úřadu práce dohodu o jiném rozdělení částky

příspěvku. Nárok na výplatu příspěvku nenáleží za kalendářní měsíc, ve

kterém žadatel o příspěvek zemřel, pokud mu od prvního dne tohoto

kalendářního měsíce do dne smrti byla poskytována zdravotní péče v

průběhu hospitalizace.



(2) Jestliže byl příspěvek přiznán před smrtí oprávněné osoby, vyplatí

se splatné částky příspěvku, které nebyly vyplaceny do dne smrti

oprávněné osoby, fyzické nebo právnické osobě uvedené v odstavci 1 větě

první, pokud v kalendářním měsíci, za který nebyl příspěvek vyplacen,

poskytovala oprávněné osobě pomoc a byla uvedena v žádosti o příspěvek,

popřípadě ohlášena podle § 21 odst. 1 písm. d) nebo § 21 odst. 2 písm.

c). Pokud se v kalendářním měsíci, za který nebyl příspěvek vyplacen,

podílelo na pomoci oprávněné osobě více fyzických nebo právnických

osob, nabývají tyto osoby nárok na příspěvek rovným dílem, pokud

nepředloží příslušné krajské pobočce Úřadu práce dohodu o jiném

rozdělení částky příspěvku. Nárok na výplatu příspěvku nenáleží za

kalendářní měsíc, ve kterém oprávněná osoba zemřela, pokud jí od

prvního dne tohoto kalendářního měsíce do dne smrti byla poskytována

zdravotní péče v průběhu hospitalizace.



(3) Nárok na příspěvek není předmětem dědictví.



§ 17



Postoupení a srážky



(1) Nárok na příspěvek nelze postoupit ani dát do zástavy.



(2) Příspěvek nepodléhá výkonu rozhodnutí a nemůže být předmětem dohody

o srážkách.



HLAVA V



Výplata příspěvku



§ 18



Způsob výplaty příspěvku



(1) Příspěvek se vyplácí měsíčně, a to v kalendářním měsíci, za který

náleží.



(2) Příspěvek vyplácí krajská pobočka Úřadu práce, která je příslušná k

rozhodnutí o příspěvku.



(3) Příspěvek se vyplácí v české měně převodem na platební účet určený

příjemcem příspěvku uvedeným v § 19, popřípadě zvláštním příjemcem

příspěvku, nebo poštovním poukazem, a to podle rozhodnutí příjemce

příspěvku uvedeného v § 19, popřípadě zvláštního příjemce příspěvku.

Požádá-li příjemce příspěvku, popřípadě zvláštní příjemce příspěvku, o

změnu způsobu výplaty příspěvku, je krajská pobočka Úřadu práce povinna

provést změnu způsobu výplaty od kalendářního měsíce následujícího po

kalendářním měsíci, v němž byla taková žádost doručena.



(4) Podle odstavce 3 se nepostupuje, jde-li o výplatu příspěvku z

důvodu přechodu nároku na jeho výplatu podle § 16, a je-li příspěvek

vyplácen do ciziny na základě aplikace přímo použitelných předpisů

Evropské unie; v těchto případech způsob výplaty určí plátce příspěvku,

a to buď poštovním poukazem, nebo poukazem na platební účet.



(5) Dojde-li v době, ve které je příspěvek vyplácen, ke změně místa

trvalého nebo hlášeného pobytu oprávněné osoby, zastaví krajská pobočka

Úřadu práce, která byla před touto změnou k výplatě příspěvku

příslušná, výplatu příspěvku, a to nejpozději do konce kalendářního

měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž se o změně trvalého

nebo hlášeného pobytu oprávněné osoby dozvěděla. Krajská pobočka Úřadu

práce uvedená ve větě první předá krajské pobočce Úřadu práce příslušné

podle místa trvalého nebo hlášeného pobytu oprávněné osoby podklady, na

jejichž základě byl příspěvek přiznán. Příslušná krajská pobočka Úřadu

práce vyplácí příspěvek od měsíční splátky následující po kalendářním

měsíci, v němž byla výplata příspěvku zastavena.



§ 18a



zrušen



§ 19



Příjemce příspěvku



(1) Příjemcem příspěvku je oprávněná osoba, není-li dále stanoveno

jinak.



(2) Namísto oprávněné osoby je příjemcem příspěvku



a) zákonný zástupce nebo opatrvoník, nebo



b) jiná fyzická osoba, které byla nezletilá oprávněná osoba svěřena do

péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu.



§ 20



Výplata příspěvku zvláštnímu příjemci



(1) Krajská pobočka Úřadu práce ustanoví zvláštního příjemce příspěvku,

jestliže oprávněná osoba, popřípadě jiný příjemce příspěvku uvedený v §

19 odst. 2,



a) nemůže příspěvek přijímat, nebo



b) nevyužívá příspěvek nebo nemůže příspěvek využívat k zajištění

potřebné pomoci.



(2) S ustanovením zvláštního příjemce musí oprávněná osoba, popřípadě

jiný příjemce příspěvku uvedený v § 19 odst. 2, souhlasit; souhlas této

osoby se nevyžaduje, pokud vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle

vyjádření poskytovatele zdravotních služeb nemůže tento souhlas podat,

a v případě, kdy zvláštní příjemce je ustanoven z důvodu uvedeného v

odstavci 1 písm. b). Zvláštním příjemcem nemůže být ustanoven ten,

jehož zájmy jsou ve střetu se zájmy oprávněné osoby.



(3) Krajská pobočka Úřadu práce může ustanovit zvláštním příjemcem jen

fyzickou osobu, která s tímto ustanovením souhlasí.



(4) Zvláštní příjemce je povinen příspěvek používat ve prospěch

oprávněné osoby. Zvláštní příjemce ustanovený podle odstavce 1 písm. a)

používá příspěvek podle pokynů oprávněné osoby, s výjimkou osoby, která

vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle vyjádření poskytovatele

zdravotních služeb nemůže tyto pokyny udělovat. Na žádost oprávněné

osoby nebo na žádost krajské pobočky Úřadu práce je zvláštní příjemce

povinen podat písemné vyúčtování příspěvku, který mu byl vyplacen, a to

ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení této žádosti.



(5) Krajská pobočka Úřadu práce zruší rozhodnutí o ustanovení

zvláštního příjemce, jestliže odpadly důvody, pro které byl zvláštní

příjemce ustanoven, nebo jestliže zvláštní příjemce neplní povinnosti

uvedené v odstavci 4.



HLAVA VI



Povinnosti žadatele o příspěvek, oprávněné osoby a jiného příjemce

příspěvku



§ 21



(1) Žadatel o příspěvek a oprávněná osoba, jejichž zdravotní stav

je třeba posoudit pro stanovení stupně závislosti, jsou povinni



a) podrobit se sociálnímu šetření,



b) podrobit se vyšetření zdravotního stavu lékařem plnícím úkoly

okresní správy sociálního zabezpečení, popřípadě lékařem určeným Českou

správou sociálního zabezpečení, podrobit se vyšetření zdravotního stavu

u poskytovatele zdravotních služeb určeného okresní správou sociálního

zabezpečení anebo jinému odbornému vyšetření, předložit určenému

poskytovateli zdravotních služeb lékařské nálezy ošetřujících lékařů,

které jim byly vydány, sdělit a doložit další údaje, které jsou

významné pro vypracování posudku, nebo poskytnout jinou součinnost,

která je potřebná k vypracování posudku, jsou-li k tomu okresní správou

sociálního zabezpečení vyzváni, a to ve lhůtě, kterou okresní správa

sociálního zabezpečení určí,



c) osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo

výplatu,



d) písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce v průběhu

řízení o příspěvku změny ve skutečnostech, které byly uvedeny v žádosti

o příspěvek, a změny rozhodné pro průběh řízení, a to ve lhůtě do 8 dnů

ode dne, kdy taková změna nastala; tato povinnost musí být splněna i v

době přerušení řízení.



(2) Příjemce příspěvku je povinen



a) písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce do 8 dnů změny

ve skutečnostech rozhodných pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo

výplatu,



b) na výzvu příslušné krajské pobočky Úřadu práce osvědčit skutečnosti

rozhodné pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo výplatu, a to ve lhůtě

do 8 dnů ode dne doručení výzvy, neurčila-li krajská pobočka Úřadu

práce lhůtu delší,



c) písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce změny týkající

se zajištění pomoci, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne, kdy tato změna

nastala; tuto povinnost plní příjemce příspěvku na tiskopisu

předepsaném ministerstvem, jehož součástí je písemný souhlas osoby

blízké anebo jiné fyzické osoby nebo právnické osoby s poskytováním

pomoci oprávněné osobě,



d) využívat příspěvek na zajištění potřebné pomoci osobou blízkou nebo

asistentem sociální péče uvedeným v § 83 nebo poskytovatelem sociálních

služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb

podle § 85 odst. 1, nebo dětským domovem anebo speciálním lůžkovým

zdravotnickým zařízením hospicového typu,



e) písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce do konce

kalendářního měsíce následujícího po uplynutí kalendářního čtvrtletí

výši příjmu rozhodnou pro zvýšení příspěvku podle § 12 odst. 1; tato

povinnost se považuje také za splněnou, pokud příjemce příspěvku

písemně sdělí příslušné krajské pobočce Úřadu práce, že ve stanovené

lhůtě, popřípadě ve lhůtě uvedené v § 12 odst. 6, prokázal rozhodné

příjmy pro účely příspěvku na bydlení podle zákona o státní sociální

podpoře, a že okruh společně posuzovaných osob pro účely zvýšení

příspěvku je stejný jako pro účely příspěvku na bydlení.



(3) Výplata příspěvku může být po předchozím písemném upozornění

zastavena, příspěvek může být odňat nebo nepřiznán, jestliže žadatel o

příspěvek, oprávněná osoba nebo jiný příjemce příspěvku nesplní

některou povinnost uvedenou v odstavci 1 a 2.



(4) Výplata příspěvku se zastaví, jestliže příjemce příspěvku nesplní

oznamovací povinnost uvedenou v odstavci 2 písm. a) až c), a to ani na

písemnou výzvu krajské pobočky Úřadu práce ve lhůtě 8 dnů ode dne

doručení výzvy, ve které byl příjemce příspěvku na následek porušení

oznamovací povinnosti upozorněn. Výplata příspěvku se zastaví od

prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém tato lhůta uplynula. Výplata

příspěvku se obnoví od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém byla

oznamovací povinnost podle věty první dodatečně splněna.



§ 21a



(1) Osoba blízká nebo asistent sociální péče uvedený v § 83, který

poskytuje oprávněné osobě pomoc, jsou povinni písemně ohlásit příslušné

krajské pobočce Úřadu práce přijetí oprávněné osoby k hospitalizaci a

propuštění z hospitalizace, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne, kdy tato

skutečnost nastala, pokud tuto povinnost nemůže splnit příjemce

příspěvku podle § 21 odst. 2 písm. a); tuto povinnost má i zařízení

sociálních služeb uvedené v § 48 až 50, jestliže poskytuje oprávněné

osobě pobytové sociální služby, a dětský domov.



(2) Osoba blízká, asistent sociální péče uvedený v § 83, poskytovatel

sociálních služeb, který poskytuje pobytové sociální služby podle § 48

až 50, zdravotnické zařízení, které poskytuje sociální služby podle §

52, a speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu a dětský

domov, pokud poskytovaly oprávněné osobě pomoc, jsou povinny ohlásit

úmrtí oprávněné osoby příslušné krajské pobočce Úřadu práce ve lhůtě do

8 dnů ode dne úmrtí oprávněné osoby.



§ 22



Přeplatky



(1) Příjemce příspěvku, který přijal příspěvek nebo jeho část, ačkoliv

musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší

částce, než náležel, nebo jinak způsobil, že příspěvek byl vyplacen

neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen tento přeplatek vrátit;

povinnost vrátit příspěvek nebo jeho část má též osoba, která po smrti

oprávněné osoby přijala příspěvek nebo jeho část, které jí nenáleží.



(2) Nárok na vrácení přeplatku zaniká uplynutím 3 let ode dne, kdy byl

vyplacen. Tato lhůta neplyne po dobu řízení o opravném prostředku nebo

o žalobě.



(3) Přeplatek na vyplacených částkách zvýšení příspěvku podle § 12

odst. 2 nevzniká za kalendářní měsíce, za které nárok na toto zvýšení

příspěvku zanikl, pokud příjemce příspěvku prokáže, že za tyto

kalendářní měsíce vznikl témuž dítěti nárok na zvýšení příspěvku podle

§ 12 odst. 1 písm. a). Obdobně to platí pro přeplatek na zvýšení

příspěvku podle § 12 odst. 1 písm. a), je-li prokázáno, že vznikl nárok

na zvýšení příspěvku podle § 12 odst. 2.



(4) O povinnosti vrátit přeplatek podle odstavců 1 a 2 rozhoduje

krajská pobočka Úřadu práce, která příspěvek vyplácí nebo naposledy

vyplácela. Přeplatky vybírá krajská pobočka Úřadu práce, která o

povinnosti vrátit přeplatek rozhodla.



(5) Povinnost vrátit přeplatek nevzniká, jestliže tento přeplatek

nepřesahuje částku 100 Kč.



(6) Krajská pobočka Úřadu práce může rozhodnout o prominutí povinnosti

vrátit přeplatek, jde-li o částku do 20 000 Kč v každém jednotlivém

případě nebo na základě předchozího souhlasu ministerstva, jde-li o

částku nad 20 000 Kč v každém jednotlivém případě.



(7) Vrácené prostředky podle odstavce 1 jsou příjmem státního rozpočtu

v případě jejich vrácení v jiném roce, než v roce poskytnutí; tyto

prostředky je povinen orgán, který je vybral, bezodkladně odvést do

státního rozpočtu. Vrácené prostředky, k jejichž vrácení došlo v roce

jejich poskytnutí ze státního rozpočtu, se použijí ke stejnému účelu v

tomtéž roce, popřípadě se stávají předmětem finančního vypořádání

vztahů se státním rozpočtem.



HLAVA VII



Řízení o příspěvku



§ 23



(1) Řízení o přiznání příspěvku se zahajuje na základě písemné žádosti

podané na tiskopisu předepsaném ministerstvem; pokud není osoba schopna

jednat samostatně a nemá zástupce, zahajuje se řízení o příspěvku z

úřední moci.



(2) Je-li nezletilá osoba svěřena na základě rozhodnutí příslušného

orgánu do péče jiné fyzické osoby, zastupuje ji v řízení o příspěvku

tato fyzická osoba.



(3) Využívá-li nezletilá osoba pobytové služby (§ 48, 50, 52), vyzve

krajská pobočka Úřadu práce osobu uvedenou v odstavci 2 nebo zákonného

zástupce, aby požádali o příspěvek nejpozději do 2 měsíců ode dne

doručení výzvy. Pokud tak v této lhůtě neučiní nebo pokud pobyt

zákonného zástupce nebo opatrovníka této osoby anebo osoby uvedené v

odstavci 2 není znám, zastupuje tuto osobu v řízení o příspěvku

zařízení sociálních služeb.



(4) Řízení o změně výše již přiznaného příspěvku nebo o zastavení jeho

výplaty nebo o jeho odnětí se zahajuje na návrh příjemce příspěvku nebo

z moci úřední, nejde-li o postup podle § 26a odst. 1, v němž se řízení

nevede. Návrh na změnu výše přiznaného příspěvku podává příjemce

příspěvku na tiskopisu předepsaném ministerstvem.



(5) Krajská pobočka Úřadu práce ustanoví pro řízení o příspěvku

opatrovníka též osobě, která není schopna vzhledem ke svému zdravotnímu

stavu jednat samostatně a nemá zástupce; o ustanovení opatrovníka

rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce na základě lékařského posudku

vydaného poskytovatelem zdravotních služeb.



§ 24



Žádost o příspěvek musí kromě náležitostí stanovených správním řádem

dále obsahovat



a) označení fyzické nebo právnické osoby, která osobě poskytuje nebo

bude poskytovat pomoc, rozsah pomoci a písemný souhlas fyzické nebo

právnické osoby s jejím poskytováním,



b) určení, jakým způsobem má být příspěvek vyplácen,



c) doklad o výši příjmu oprávněné osoby a společně posuzovaných osob v

rozhodném období v případech, kdy má být podle § 12 odst. 1 příspěvek

zvýšen.



§ 25



(1) Krajská pobočka Úřadu práce provádí pro účely posuzování stupně

závislosti podle odstavce 3 sociální šetření, při kterém se zjišťuje

schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí.

Sociální šetření provádí sociální pracovník. O provedeném sociálním

šetření vyhotovuje sociální pracovník písemný záznam, který na požádání

předkládá posuzované osobě.



(2) Krajská pobočka Úřadu práce zašle příslušné okresní správě

sociálního zabezpečení^8) žádost o posouzení stupně závislosti osoby;

součástí této žádosti je písemný záznam o sociálním šetření a kopie

žádosti osoby o příspěvek.



(3) Při posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa

sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem

vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku sociálního

šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních

vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.



(4) Okresní správa sociálního zabezpečení zašle příslušné krajské

pobočce Úřadu práce stejnopis posudku vydaného podle zvláštního

právního předpisu^51) s uvedením základních životních potřeb, které

osoba není schopna zvládat, a dále s uvedením, zda jde o osobu s úplnou

nebo praktickou hluchotou nebo hluchoslepou, jestliže tato osoba

nezvládá základní životní potřeby v oblasti orientace. Toto posouzení

je součástí rozhodnutí o přiznání či zamítnutí příspěvku, které obdrží

žadatel.



(5) Krajská pobočka Úřadu práce provádí sociální šetření také, pokud o

to okresní správa sociálního zabezpečení požádá v případech, kdy

provádí kontrolu původního posouzení zdravotního stavu osoby.



§ 26



(1) Krajská pobočka Úřadu práce přeruší řízení o příspěvku na dobu, po

kterou



a) okresní správa sociálního zabezpečení posuzuje stupeň závislosti

osoby, nebo



b) je osobě poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace, pokud

nebylo do dne přijetí osoby k hospitalizaci provedeno sociální šetření.



(2) Krajská pobočka Úřadu práce zastaví řízení o příspěvku, jestliže

žadatel o příspěvek zemřel před provedením sociálního šetření podle §

25 odst. 1.



(3) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 se nelze odvolat.



§ 26a



(1) Řízení se nevede, jestliže krajská pobočka Úřadu práce zastaví

výplatu příspěvku podle § 14a odst. 1, § 18 odst. 5 nebo § 21 odst. 4

anebo podle § 14a odst. 2 věty první změní výši vypláceného příspěvku.

V těchto případech je krajská pobočka Úřadu práce povinna doručit

příjemci příspěvku písemné oznámení o zastavení výplaty příspěvku nebo

o změně jeho výše. Písemné oznámení se nedoručuje do vlastních rukou.



(2) Proti postupu uvedenému v odstavci 1 lze uplatnit námitky

nejpozději do 15 dnů od posledního dne kalendářního měsíce, ve kterém

byla výplata příspěvku zastavena nebo ve kterém došlo ke změně jeho

výše.



(3) Námitky se podávají písemně u příslušné krajské pobočky Úřadu

práce. Tato krajská pobočka Úřadu práce vydá do 30 dnů ode dne, kdy jí

námitky došly, rozhodnutí o zastavení výplaty příspěvku nebo o změně

jeho výše.



§ 27



Podá-li osoba žádost o příspěvek a zároveň žádost o zvýšení příspěvku

podle § 12, krajská pobočka Úřadu práce vede o těchto žádostech

společné řízení. Krajská pobočka Úřadu práce spojí řízení o příspěvku a

o zvýšení příspěvku podle § 12 také v případě, kdy žádost o zvýšení

příspěvku podle § 12 byla podána v průběhu řízení o příspěvku a nebylo

dosud vydáno rozhodnutí.



§ 28



(1) O odvolání proti rozhodnutí krajské pobočky Úřadu práce rozhoduje

ministerstvo.



(2) Stupeň závislosti pro účely odvolacího řízení posuzuje

ministerstvo^9); ustanovení § 26 platí obdobně.



(3) Odvolání nemá odkladný účinek.



HLAVA VIII



Kontrola využívání příspěvku



§ 29



(1) Krajská pobočka Úřadu práce kontroluje, zda



a) příspěvek byl využit k zajištění pomoci,



b) pomoc je poskytována osobou blízkou nebo asistentem sociální péče

uvedeným v § 83, nebo poskytovatelem sociálních služeb, který je zapsán

v registru poskytovatelů sociálních služeb podle § 85 odst. 1, nebo

dětským domovem anebo speciálním lůžkovým zdravotnickým zařízením

hospicového typu^7a),



c) pomoc je poskytována osobně tím, kdo byl uveden v žádosti o

příspěvek, popřípadě ohlášen podle § 21 odst. 1 písm. d) nebo § 21

odst. 2 písm. c),



d) způsob poskytované pomoci a její rozsah odpovídá stanovenému stupni

závislosti a zda je zaměřena na základní životní potřeby, které podle

výsledku posouzení stupně závislosti okresní správou sociálního

zabezpečení není osoba schopna zvládat,



e) v případě, kdy je pomoc poskytována osobou blízkou nebo asistentem

sociální péče uvedeným v § 83, je tato osoba zdravotně způsobilá; za

zdravotně způsobilou osobu k poskytování pomoci se nepovažuje osoba,

která má sama nárok na příspěvek, ledaže lékařským posudkem vydaným

poskytovatelem zdravotních služeb doloží, že je schopna tuto pomoc

poskytovat,



f) byla s poskytovatelem sociálních služeb uzavřena smlouva o

poskytování sociálních služeb.



(2) Zaměstnanci státu zařazení k výkonu práce v krajské pobočce Úřadu

práce a zaměstnanci státu zařazení k výkonu práce v ministerstvu jsou

na základě souhlasu osoby oprávněni vstupovat do obydlí, v němž osoba

žije, za účelem provedení sociálního šetření a kontroly využívání

příspěvku. Oprávnění k této činnosti jsou povinni prokázat služebním

průkazem společně se zvláštním oprávněním vydaným příslušnou krajskou

pobočkou Úřadu práce nebo ministerstvem jako doložkou služebního

průkazu. Toto zvláštní oprávnění obsahuje označení účelu vydání, číslo

služebního průkazu, jméno, popřípadě jména, a příjmení zaměstnance a

identifikační údaje vydávající krajské pobočky Úřadu práce nebo

ministerstva.



(3) Na postup při kontrole podle odstavce 1 se nevztahuje kontrolní

řád^34).



(4) O výsledku kontroly podle odstavce 1 provede krajská pobočka Úřadu

práce záznam do spisu, který obsahuje zejména popis zjištěných

skutečností s uvedením nedostatků a označení ustanovení právních

předpisů, které byly porušeny. Záznam o výsledku kontroly podepisují

osoby, které kontrolu provedly. Se záznamem musí být kontrolovaný

seznámen.



(5) Zjistí-li krajská pobočka Úřadu práce při kontrole podle odstavce 1

závažné nedostatky v poskytovaných sociálních službách nebo zjistí-li,

že sociální služby jsou poskytovány bez oprávnění k jejich poskytování

podle § 78 odst. 1, je povinna neprodleně písemně informovat krajský

úřad příslušný podle § 78 odst. 2.



(6) Poskytuje-li oprávněné osobě pomoc osoba blízká^1) nebo asistent

sociální péče, krajská pobočka Úřadu práce vydá těmto osobám na jejich

žádost bezplatně písemné potvrzení prokazující dobu této péče pro účely

hmotné nouze, zdravotního pojištění, důchodového pojištění a

zaměstnanosti; v tomto potvrzení vždy uvede stupeň závislosti osoby,

které je péče poskytována. Pro účely důchodového pojištění se v

potvrzení uvede též údaj o výši příspěvku, která oprávněné osobě v době

poskytování pomoci náležela.



(7) Příjemce příspěvku je povinen na vyžádání správního orgánu, který

provádí kontrolu využívání příspěvku prokázat, že byl příspěvek využit

k zajištění pomoci, a to způsobem, který osvědčí využití příspěvku,

nebo dokladem o vyplacení příspěvku fyzickým nebo právnickým osobám,

které poskytují pomoc při zvládání základních životních potřeb,

uvedeným v žádosti o příspěvek, popřípadě ohlášeným podle § 21 odst. 1

písm. d) nebo § 21 odst. 2 písm. c), a to nejvýše 1 rok zpětně.



HLAVA IX



Informační systém o příspěvku



§ 30



(1) Údaje o žadatelích o příspěvek, o příjemcích příspěvku, výši

příspěvku a o fyzických a právnických osobách, které poskytují pomoc,

jsou vedeny v informačním systému o příspěvku na péči, který je

součástí Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí, jehož

správcem je ministerstvo. Krajské pobočky Úřadu práce jsou oprávněny

zpracovávat údaje potřebné pro rozhodování o příspěvku, včetně osobních

údajů, v informačním systému o příspěvku, a to v elektronické podobě

způsobem umožňujícím dálkový přístup a zároveň zajišťujícím ochranu

osobních údajů^10).



(2) Ministerstvo zajišťuje pro provádění zákona na vlastní náklady

počítačový program (software), potřebný pro rozhodování o příspěvku,

jeho výplatu a kontrolu, včetně jeho aktualizací, a poskytuje bezplatně

tento program krajským pobočkám Úřadu práce.



(3) Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky pro účely

příspěvku poskytuje ministerstvu a krajským pobočkám Úřadu práce



a) referenční údaje ze základního registru obyvatel,



b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel,



c) údaje z agendového informačního systému cizinců,



d) údaje z registru rodných čísel o fyzických osobách, kterým bylo

přiděleno rodné číslo, avšak nejsou vedeny v informačních systémech

uvedených v písmenech b) a c).



(4) Poskytovanými údaji podle odstavce 3 písm. a) jsou



a) příjmení,



b) jméno, popřípadě jména,



c) adresa místa pobytu,



d) datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v

cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,



e) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území

České republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí

došlo; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den,

který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který subjekt

údajů prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto

rozhodnutí,



f) státní občanství, popřípadě více státních občanství.



(5) Poskytovanými údaji podle odstavce 3 písm. b) jsou



a) jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě jejich změna, rodné

příjmení,



b) datum narození,



c) místo a okres narození; u občana, který se narodil v cizině, místo a

stát, na jehož území se narodil,



d) rodné číslo a jeho změny,



e) státní občanství,



f) adresa místa trvalého pobytu, včetně předchozích adres místa

trvalého pobytu,



g) počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu

trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České

republiky,



h) omezení svéprávnosti,



i) rodné číslo otce, matky, popřípadě jiného zákonného zástupce nebo

opatrovníka; v případě, že jeden z rodičů nebo jiný zákonný zástupce

nebo opatrovník nemá rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména, příjmení

a datum narození,



j) rodné číslo manžela; je-li manželem cizinec, který nemá přiděleno

rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména, příjmení manžela a datum jeho

narození,



k) rodné číslo dítěte; je-li dítětem cizinec, který nemá přiděleno

rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména a příjmení a datum jeho

narození,



l) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí občana mimo území České

republiky, datum, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo,



m) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden

jako den smrti nebo den, který občan prohlášený za mrtvého nepřežil.



(6) Poskytovanými údaji podle odstavce 3 písm. c) jsou



a) jméno, popřípadě jména, příjmení, jejich změna, rodné příjmení,



b) datum narození,



c) místo a stát narození,



d) rodné číslo a jeho změny,



e) státní občanství,



f) druh a adresa místa pobytu,



g) číslo a platnost oprávnění k pobytu,



h) počátek pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o pobytu,



i) omezení svéprávnosti,



j) správní nebo soudní vyhoštění a doba, po kterou není umožněn vstup

na území České republiky,



k) jméno, popřípadě jména, příjmení dítěte, pokud je dítě cizincem, a

jeho rodné číslo; v případě, že rodné číslo nebylo přiděleno, datum

narození,



l) jméno, popřípadě jména, příjmení otce, matky, popřípadě jiného

zákonného zástupce nebo opatrovníka, pokud jsou cizinci, a jejich rodné

číslo; v případě, že jeden z rodičů nebo jiný zákonný zástupce nebo

opatrovník nemá rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména, příjmení a

datum narození,



m) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí mimo území České

republiky, stát, na jehož území k úmrtí došlo, popřípadě datum úmrtí,



n) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden

jako den smrti nebo den, který cizinec prohlášený za mrtvého nepřežil,



o) jméno, popřípadě jména, příjmení nezletilého cizince, který byl

cizinci s povolením k pobytu na území České republiky nebo jeho manželu

rozhodnutím příslušného orgánu svěřen do náhradní rodinné péče, nebo

který byl cizincem s povolením k pobytu na území České republiky nebo

jeho manželem osvojen anebo jehož poručníkem nebo manželem jeho

poručníka je cizinec s povolením k pobytu na území České republiky,



p) jméno, popřípadě jména, příjmení osamělého cizince staršího 65 let

bez ohledu na věk cizince, který se o sebe nedokáže ze zdravotních

důvodů sám postarat, jde-li o sloučení rodiny s rodičem nebo dítětem s

povolením k pobytu na území České republiky,



q) jméno, popřípadě jména, příjmení cizince, který je nezaopatřeným

přímým příbuzným ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takovým

příbuzným manžela občana Evropské unie,



r) jméno, popřípadě jména, příjmení rodiče nezletilého cizince, kterému

byl udělen azyl podle zvláštního právního předpisu, a jeho rodné číslo;

jde-li o cizince, kteří nemají přiděleno rodné číslo, jméno, popřípadě

jména, příjmení a datum narození.



(7) Poskytovanými údaji podle odstavce 3 písm. d) jsou



a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,



b) den, měsíc a rok narození,



c) místo narození; u fyzické osoby narozené v cizině místo a stát

narození,



d) rodné číslo a jeho změny.



(8) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru

obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence

obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pouze pokud jsou

ve tvaru předcházejícím současný stav.



(9) Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen

takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.



(10) Krajské pobočky Úřadu práce jsou povinny zajistit uložení všech

údajů z informačního systému, které byly získány na základě zpracování

údajů podle odstavce 1, a všech písemností a spisů týkajících se

pravomocně ukončených správních řízení o příspěvku po dobu 15

kalendářních let následujících po kalendářním roce, v němž došlo k

pravomocnému ukončení takového správního řízení nebo k poslednímu

uložení údajů do informačního systému. Pro účely tohoto zákona se

písemností a spisem rozumí spis a písemnost podle zvláštního právního

předpisu^13).



HLAVA X



zrušena



§ 31



zrušen



ČÁST TŘETÍ



SOCIÁLNÍ SLUŽBY



HLAVA I



Druhy sociálních služeb a úhrada nákladů za poskytování sociálních

služeb



Díl 1



Základní druhy a formy sociálních služeb



§ 32



Sociální služby zahrnují



a) sociální poradenství,



b) služby sociální péče,



c) služby sociální prevence.



§ 33



Formy poskytování sociálních služeb



(1) Sociální služby se poskytují jako služby pobytové, ambulantní nebo

terénní.



(2) Pobytovými službami se rozumí služby spojené s ubytováním v

zařízeních sociálních služeb.



(3) Ambulantními službami se rozumí služby, za kterými osoba dochází

nebo je doprovázena nebo dopravována do zařízení sociálních služeb a

součástí služby není ubytování.



(4) Terénními službami se rozumí služby, které jsou osobě poskytovány v

jejím přirozeném sociálním prostředí.



§ 34



Zařízení sociálních služeb



(1) Pro poskytování sociálních služeb se zřizují tato zařízení

sociálních služeb:



a) centra denních služeb,



b) denní stacionáře,



c) týdenní stacionáře,



d) domovy pro osoby se zdravotním postižením,



e) domovy pro seniory,



f) domovy se zvláštním režimem,



g) chráněné bydlení,



h) azylové domy,



i) domy na půl cesty,



j) zařízení pro krizovou pomoc,



k) nízkoprahová denní centra,



l) nízkoprahová zařízení pro děti a mládež,



m) noclehárny,



n) terapeutické komunity,



o) sociální poradny,



p) sociálně terapeutické dílny,



q) centra sociálně rehabilitačních služeb,



r) pracoviště rané péče,



s) intervenční centra,



t) zařízení následné péče.



(2) Kombinací zařízení sociálních služeb lze zřizovat mezigenerační a

integrovaná centra.



§ 35



Základní činnosti při poskytování sociálních služeb



(1) Základními činnostmi při poskytování sociálních služeb jsou:



a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,



b) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní

hygienu,



c) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,



d) poskytnutí ubytování, popřípadě přenocování,



e) pomoc při zajištění chodu domácnosti,



f) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,



g) základní sociální poradenství,



h) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



i) sociálně terapeutické činnosti,



j) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí,



k) telefonická krizová pomoc,



l) nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a

dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění,



m) podpora vytváření a zdokonalování základních pracovních návyků a

dovedností.



(2) Rozsah úkonů poskytovaných v rámci základních činností u

jednotlivých druhů sociálních služeb stanoví prováděcí právní předpis.



(3) Základní činnosti uvedené u jednotlivých druhů sociálních služeb v

§ 37, 39 až 52 a § 54 až 70 jsou poskytovatelé sociálních služeb

povinni vždy zajistit.



(4) Fakultativně mohou být při poskytování sociálních služeb

zajišťovány další činnosti.



§ 36



Rozsah a podmínky zabezpečení a hrazení zdravotní péče o osoby, kterým

se poskytují pobytové služby v zařízeních sociálních služeb uvedených v

§ 34 odst. 1 písm. c) až f), upravují zvláštní právní předpisy^19).

Ošetřovatelská a rehabilitační péče je těmto osobám poskytována

především prostřednictvím zaměstnanců zařízení uvedených v předchozí

větě, kteří mají odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání

podle zvláštního právního předpisu^20).



Díl 2



Sociální poradenství



§ 37



(1) Sociální poradenství zahrnuje



a) základní sociální poradenství,



b) odborné sociální poradenství.



(2) Základní sociální poradenství poskytuje osobám potřebné informace

přispívající k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Základní

sociální poradenství je základní činností při poskytování všech druhů

sociálních služeb; poskytovatelé sociálních služeb jsou vždy povinni

tuto činnost zajistit.



(3) Odborné sociální poradenství je poskytováno se zaměřením na potřeby

jednotlivých okruhů sociálních skupin osob v občanských poradnách,

manželských a rodinných poradnách, poradnách pro seniory, poradnách pro

osoby se zdravotním postižením, poradnách pro oběti trestných činů a

domácího násilí a ve speciálních lůžkových zdravotnických zařízeních

hospicového typu; zahrnuje též sociální práci s osobami, jejichž způsob

života může vést ke konfliktu se společností.



(4) Služba podle odstavce 3 obsahuje tyto základní činnosti:



a) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



b) sociálně terapeutické činnosti,



c) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



Díl 3



Služby sociální péče



§ 38



Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a

psychickou soběstačnost, s cílem podpořit život v jejich přirozeném

sociálním prostředí a umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do

běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich

stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Každý má právo na

poskytování služeb sociální péče v nejméně omezujícím prostředí.



§ 39



Osobní asistence



(1) Osobní asistence je terénní služba poskytovaná osobám, které mají

sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo

zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické

osoby. Služba se poskytuje bez časového omezení, v přirozeném sociálním

prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje zejména tyto základní činnosti:



a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,



b) pomoc při osobní hygieně,



c) pomoc při zajištění stravy,



d) pomoc při zajištění chodu domácnosti,



e) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,



f) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



§ 40



Pečovatelská služba



(1) Pečovatelská služba je terénní nebo ambulantní služba poskytovaná

osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického

onemocnění nebo zdravotního postižení, a rodinám s dětmi, jejichž

situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba poskytuje ve

vymezeném čase v domácnostech osob a v zařízeních sociálních služeb

vyjmenované úkony.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,



b) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní

hygienu,



c) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,



d) pomoc při zajištění chodu domácnosti,



e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím.



§ 41



Tísňová péče



(1) Tísňová péče je terénní služba, kterou se poskytuje nepřetržitá

distanční hlasová a elektronická komunikace s osobami vystavenými

stálému vysokému riziku ohrožení zdraví nebo života v případě náhlého

zhoršení jejich zdravotního stavu nebo schopností.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) poskytnutí nebo zprostředkování neodkladné pomoci při krizové

situaci,



b) sociálně terapeutické činnosti,



c) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



§ 42



Průvodcovské a předčitatelské služby



(1) Průvodcovské a předčitatelské služby jsou terénní nebo ambulantní

služby poskytované osobám, jejichž schopnosti jsou sníženy z důvodu

věku nebo zdravotního postižení v oblasti orientace nebo komunikace, a

napomáhá jim osobně si vyřídit vlastní záležitosti. Služby mohou být

poskytovány též jako součást jiných služeb.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



b) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



§ 43



Podpora samostatného bydlení



(1) Podpora samostatného bydlení je terénní služba poskytovaná osobám,

které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo

chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace

vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) pomoc při zajištění chodu domácnosti,



b) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,



c) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



d) sociálně terapeutické činnosti,



e) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



§ 44



Odlehčovací služby



(1) Odlehčovací služby jsou terénní, ambulantní nebo pobytové služby

poskytované osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku,

chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, o které je jinak

pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí; cílem služby je

umožnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,



b) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní

hygienu,



c) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,



d) poskytnutí ubytování v případě pobytové služby,



e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



f) sociálně terapeutické činnosti,



g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí,



h) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti.



§ 45



Centra denních služeb



(1) V centrech denních služeb se poskytují ambulantní služby osobám,

které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění

nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické

osoby.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní

hygienu,



b) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,



c) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,



d) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



e) sociálně terapeutické činnosti,



f) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



§ 46



Denní stacionáře



(1) V denních stacionářích se poskytují ambulantní služby osobám, které

mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a

osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje

pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,



b) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní

hygienu,



c) poskytnutí stravy,



d) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,



e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



f) sociálně terapeutické činnosti,



g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



§ 47



Týdenní stacionáře



(1) V týdenních stacionářích se poskytují pobytové služby osobám, které

mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a

osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje

pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) poskytnutí ubytování,



b) poskytnutí stravy,



c) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní

hygienu,



d) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,



e) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,



f) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



g) sociálně terapeutické činnosti,



h) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



§ 48



Domovy pro osoby se zdravotním postižením



(1) V domovech pro osoby se zdravotním postižením se poskytují pobytové

služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního

postižení, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické

osoby.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) poskytnutí ubytování,



b) poskytnutí stravy,



c) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,



d) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní

hygienu,



e) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,



f) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



g) sociálně terapeutické činnosti,



h) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



(3) Nezaopatřeným dětem se v domovech pro osoby se zdravotním

postižením poskytuje osobní vybavení, drobné předměty běžné osobní

potřeby a některé služby s přihlédnutím k jejich potřebám. Osobním

vybavením se rozumí prádlo, šatstvo a obuv; některými službami se

rozumí stříhání vlasů, holení a pedikúra. Nezaopatřenost dítěte se pro

účely tohoto zákona posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře^22)

.



(4) V domovech pro osoby se zdravotním postižením může být vykonávána

ústavní výchova, výchovná opatření nebo předběžné opatření podle

zvláštních právních předpisů^23). Pro výkon ústavní výchovy nebo

předběžného opatření v domovech pro osoby se zdravotním postižením

platí s ohledem na specifické potřeby osob se zdravotním postižením

přiměřeně ustanovení zákona o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné

výchovy ve školských zařízeních^24) o



a) právech a povinnostech dětí umístěných ve školských zařízeních pro

výkon ústavní výchovy,



b) právu ředitele takového zařízení povolit dítěti pobyt mimo zařízení,

zakázat nebo přerušit návštěvu osob odpovědných za výchovu nebo jiných

osob v zařízení, být přítomen při otevření listovní nebo balíkové

zásilky dítětem, převzít od dítěte do dočasné úschovy cenné předměty,

finanční hotovost nebo předměty ohrožující výchovu, zdraví nebo

bezpečnost dítěte, povolit dětem starším 15 let cestovat do místa

pobytu bez dozoru a zastoupit dítě v běžných záležitostech,



c) povinnosti ředitele takového zařízení seznámit dítě s jeho právy a

povinnostmi, dát příslušnému soudu podnět ke zrušení ústavní výchovy,

pominuly-li důvody pro její nařízení, podat soudu podnět na prodloužení

ústavní výchovy, vyžaduje-li to zájem dítěte, podávat informace o

dítěti zákonným zástupcům nebo opatrovníkovi a orgánu sociálně-právní

ochrany dětí na jejich žádost, projednat předem opatření zásadní

důležitosti se zákonnými zástupci nebo opatrovníkem dítěte, nehrozí-li

nebezpečí z prodlení, informovat o nadcházejícím propuštění dítěte ze

zařízení příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, propustit

dítě mladší 15 let pouze v doprovodu osob odpovědných za výchovu,



d) nároku na kapesné a jeho výši.



§ 49



Domovy pro seniory



(1) V domovech pro seniory se poskytují pobytové služby osobám, které

mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichž situace

vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) poskytnutí ubytování,



b) poskytnutí stravy,



c) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,



d) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní

hygienu,



e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



f) sociálně terapeutické činnosti,



g) aktivizační činnosti,



h) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



§ 50



Domovy se zvláštním režimem



(1) V domovech se zvláštním režimem se poskytují pobytové služby

osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu chronického duševního

onemocnění nebo závislosti na návykových látkách, a osobám se

stařeckou, Alzheimerovou demencí a ostatními typy demencí, které mají

sníženou soběstačnost z důvodu těchto onemocnění, jejichž situace

vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Režim v těchto

zařízeních při poskytování sociálních služeb je přizpůsoben specifickým

potřebám těchto osob.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) poskytnutí ubytování,



b) poskytnutí stravy,



c) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní

hygienu,



d) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,



e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



f) sociálně terapeutické činnosti,



g) aktivizační činnosti,



h) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



§ 51



Chráněné bydlení



(1) Chráněné bydlení je pobytová služba poskytovaná osobám, které mají

sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického

onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc

jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení má formu skupinového, popřípadě

individuálního bydlení.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,



b) poskytnutí ubytování,



c) pomoc při zajištění chodu domácnosti,



d) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní

hygienu,



e) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,



f) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



g) sociálně terapeutické činnosti,



h) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



§ 52



Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče



(1) Ve zdravotnických zařízeních lůžkové péčee se poskytují pobytové

sociální služby osobám, které již nevyžadují lůžkovou péči, ale

vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci

jiné fyzické osoby a nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického

zařízení lůžkové péče^25) do doby, než jim je zabezpečena pomoc osobou

blízkou nebo jinou fyzickou osobou nebo zajištěno poskytování terénních

nebo ambulantních sociálních služeb anebo pobytových sociálních služeb

v zařízeních sociálních služeb.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) poskytnutí ubytování,



b) poskytnutí stravy,



c) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní

hygienu,



d) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,



e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



f) sociálně terapeutické činnosti,



g) aktivizační činnosti,



h) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



Díl 4



Služby sociální prevence



§ 53



Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob,

které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky

a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně

znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou

činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je

napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a

chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských

jevů.



§ 54



Raná péče



(1) Raná péče je terénní služba, popřípadě doplněná ambulantní formou

služby, služba poskytovaná dítěti a rodičům dítěte ve věku do 7 let,

které je zdravotně postižené, nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku

nepříznivého zdravotního stavu. Služba je zaměřena na podporu rodiny a

podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,



b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



c) sociálně terapeutické činnosti,



d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



§ 55



Telefonická krizová pomoc



(1) Služba telefonické krizové pomoci je terénní služba poskytovaná na

přechodnou dobu osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví

nebo života nebo v jiné obtížné životní situaci, kterou přechodně

nemohou řešit vlastními silami.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) telefonickou krizovou pomoc,



b) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



§ 56



Tlumočnické služby



(1) Tlumočnické služby jsou terénní, popřípadě ambulantní služby

poskytované osobám s poruchami komunikace způsobenými především

smyslovým postižením, které zamezuje běžné komunikaci s okolím bez

pomoci jiné fyzické osoby.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



b) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



§ 57



Azylové domy



(1) Azylové domy poskytují pobytové služby na přechodnou dobu osobám v

nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,



b) poskytnutí ubytování,



c) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



§ 58



Domy na půl cesty



(1) Domy na půl cesty poskytují pobytové služby zpravidla pro osoby do

26 let věku, které po dosažení zletilosti opouštějí školská zařízení

pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě pro osoby z jiných

zařízení pro péči o děti a mládež, a pro osoby, které jsou propuštěny z

výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranné léčby. Způsob poskytování

sociálních služeb v těchto zařízeních je přizpůsoben specifickým

potřebám těchto osob.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) poskytnutí ubytování,



b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



c) sociálně terapeutické činnosti,



d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních

záležitostí.



§ 59



Kontaktní centra



(1) Kontaktní centra jsou nízkoprahová zařízení poskytující ambulantní,

popřípadě terénní služby osobám ohroženým závislostí na návykových

látkách. Cílem služby je snižování sociálních a zdravotních rizik

spojených se zneužíváním návykových látek.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) sociálně terapeutické činnosti,



b) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí,



c) poskytnutí podmínek pro osobní hygienu.



§ 60



Krizová pomoc



(1) Krizová pomoc je terénní, ambulantní nebo pobytová služba na

přechodnou dobu poskytovaná osobám, které se nacházejí v situaci

ohrožení zdraví nebo života, kdy přechodně nemohou řešit svoji

nepříznivou sociální situaci vlastními silami.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) poskytnutí ubytování,



b) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,



c) sociálně terapeutické činnosti,



d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



§ 60a



Intervenční centra



(1) Na základě vykázání ze společného obydlí podle zvláštního právního

předpisu^26) je osobě ohrožené násilným chováním vykázané osoby

nabídnuta pomoc nejpozději do 48 hodin od doručení kopie úředního

záznamu o vykázání intervenčnímu centru. Pomoc intervenčního centra

může být poskytnuta rovněž na základě žádosti osoby ohrožené násilným

chováním jiné osoby obývající s ní společné obydlí nebo i bez takového

podnětu, a to bezodkladně poté, co se intervenční centrum o ohrožení

osoby násilným chováním dozví. Sociální služby v intervenčním centru

jsou poskytovány jako služby ambulantní, terénní nebo pobytové.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) sociálně terapeutické činnosti,



b) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



(3) Služba podle odstavce 1 poskytovaná formou pobytových služeb

obsahuje vedle základních činností uvedených v odstavci 2 tyto základní

činnosti:



a) poskytnutí ubytování,



b) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy.



(4) Součástí služby je zajištění spolupráce a vzájemné informovanosti

mezi intervenčními centry, poskytovateli jiných sociálních služeb,

orgány sociálně-právní ochrany dětí, obcemi, útvary Policie České

republiky a obecní policie, jakož i ostatními orgány veřejné správy.



§ 61



Nízkoprahová denní centra



(1) Nízkoprahová denní centra poskytují ambulantní, popřípadě terénní

služby pro osoby bez přístřeší.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní

hygienu,



b) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,



c) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních

záležitostí.



§ 62



Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež



(1) Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež poskytují ambulantní,

popřípadě terénní služby dětem ve věku od 6 do 26 let ohroženým

společensky nežádoucími jevy. Cílem služby je zlepšit kvalitu jejich

života předcházením nebo snížením sociálních a zdravotních rizik

souvisejících se způsobem jejich života, umožnit jim lépe se orientovat

v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky k řešení jejich

nepříznivé sociální situace. Služba může být poskytována osobám

anonymně.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,



b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



c) sociálně terapeutické činnosti,



d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



§ 63



Noclehárny



(1) Noclehárny poskytují ambulantní služby osobám bez přístřeší, které

mají zájem o využití hygienického zařízení a přenocování.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní

hygienu,



b) poskytnutí přenocování.



§ 64



Služby následné péče



(1) Služby následné péče jsou ambulantní nebo pobytové služby

poskytované osobám s chronickým duševním onemocněním a osobám závislým

na návykových látkách, které absolvovaly lůžkovou péči ve zdravotnickém

zařízení, absolvovaly ambulantní léčbu nebo se jí podrobují, nebo

osobám, které abstinují.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) sociálně terapeutické činnosti,



b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



c) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



(3) Služba podle odstavce 1 poskytovaná formou pobytových služeb v

zařízeních následné péče obsahuje vedle základních činností uvedených v

odstavci 2 tyto základní činnosti:



a) poskytnutí ubytování,



b) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy.



§ 65



Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi



(1) Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi jsou terénní,

popřípadě ambulantní služby poskytované rodině s dítětem, u kterého je

jeho vývoj ohrožen v důsledku dopadů dlouhodobě krizové sociální

situace, kterou rodiče nedokáží sami bez pomoci překonat, a u kterého

existují další rizika ohrožení jeho vývoje.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,



b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



c) sociálně terapeutické činnosti,



d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



§ 66



Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním

postižením



(1) Sociálně aktivizační služby jsou ambulantní, popřípadě terénní

služby poskytované osobám v důchodovém věku nebo osobám se zdravotním

postižením ohroženým sociálním vyloučením.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



b) sociálně terapeutické činnosti,



c) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



§ 67



Sociálně terapeutické dílny



(1) Sociálně terapeutické dílny jsou ambulantní služby poskytované

osobám se sníženou soběstačností z důvodu zdravotního postižení, které

nejsou z tohoto důvodu umístitelné na otevřeném ani chráněném trhu

práce. Jejich účelem je dlouhodobá a pravidelná podpora zdokonalování

pracovních návyků a dovedností prostřednictvím sociálně pracovní

terapie.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní

hygienu,



b) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,



c) nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a

dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění,



d) podpora vytváření a zdokonalování základních pracovních návyků a

dovedností.



§ 68



Terapeutické komunity



(1) Terapeutické komunity poskytují pobytové služby i na přechodnou

dobu pro osoby závislé na návykových látkách nebo osoby s chronickým

duševním onemocněním, které mají zájem o začlenění do běžného života.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) poskytnutí stravy,



b) poskytnutí ubytování,



c) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



d) sociálně terapeutické činnosti,



e) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



§ 69



Terénní programy



(1) Terénní programy jsou terénní služby poskytované osobám, které

vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy.

Služba je určena pro problémové skupiny osob, uživatele návykových

látek nebo omamných psychotropních látek, osoby bez přístřeší, osoby

žijící v sociálně vyloučených komunitách a jiné sociálně ohrožené

skupiny. Cílem služby je tyto osoby vyhledávat a minimalizovat rizika

jejich způsobu života. Služba může být osobám poskytována anonymně.



(2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:



a) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



b) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



§ 70



Sociální rehabilitace



(1) Sociální rehabilitace je soubor specifických činností směřujících k

dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob, a to

rozvojem jejich specifických schopností a dovedností, posilováním

návyků a nácvikem výkonu běžných, pro samostatný život nezbytných

činností alternativním způsobem využívajícím zachovaných schopností,

potenciálů a kompetencí. Sociální rehabilitace se poskytuje formou

terénních a ambulantních služeb, nebo formou pobytových služeb

poskytovaných v centrech sociálně rehabilitačních služeb.



(2) Služba podle odstavce 1 poskytovaná formou terénních nebo

ambulantních služeb obsahuje tyto základní činnosti:



a) nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a

dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění,



b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



c) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,



d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí.



(3) Služba podle odstavce 1 poskytovaná formou pobytových služeb v

centrech sociálně rehabilitačních služeb obsahuje vedle základních

činností, obsažených v odstavci 2 tyto základní činnosti:



a) poskytnutí ubytování,



b) poskytnutí stravy,



c) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní

hygienu.



Díl 5



Úhrada nákladů za sociální služby



§ 71



(1) Sociální služby se poskytují osobám bez úhrady nákladů nebo za

částečnou nebo plnou úhradu nákladů.



(2) Úhradu nákladů za poskytování sociálních služeb hradí osoba ve výši

sjednané ve smlouvě uzavřené s poskytovatelem služby podle § 91.



(3) Poskytovatel sociální služby se může dohodnout na spoluúčasti na

úhradě nákladů s osobou blízkou osobě, které je sociální služba

poskytována, popřípadě s jinou fyzickou osobou nebo s právnickou

osobou, pokud osoba, které je sociální služba poskytována, nemá vlastní

příjem nebo její příjem nepostačuje na úhradu nákladů.



(4) Příjmem osoby se pro účely úhrady rozumí příjmy podle zákona o

životním a existenčním minimu^27), s výjimkou příspěvku.



§ 72



Sociální služby poskytované bez úhrady



Bez úhrady nákladů se poskytují



a) sociální poradenství (§ 37),



b) raná péče (§ 54),



c) telefonická krizová pomoc (§ 55),



d) tlumočnické služby (§ 56),



e) krizová pomoc (§ 60),



f) služby následné péče (§ 64), s výjimkou základních činností

poskytovaných podle § 64 odst. 3,



g) sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi (§ 65),



h) sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním

postižením (§ 66),



i) terénní programy (§ 69),



j) sociální rehabilitace (§ 70), s výjimkou základních činností

poskytovaných podle § 70 odst. 3,



k) sociální služby v kontaktních centrech (§ 59) a nízkoprahových

zařízeních pro děti a mládež (§ 62),



l) služby sociálně terapeutických dílen (§ 67), s výjimkou základní

činnosti poskytované podle § 67 odst. 2 písm. b),



m) sociální služby intervenčních center (§ 60a).



Sociální služby poskytované za úhradu



§ 73



(1) Za pobytové služby poskytované v



a) týdenních stacionářích (§ 47),



b) domovech pro osoby se zdravotním postižením (§ 48),



c) domovech pro seniory (§ 49),



d) domovech se zvláštním režimem (§ 50),



e) zdravotnických zařízeních lůžkové péče (§ 52),



hradí osoba úhradu za ubytování, stravu a za péči poskytovanou ve

sjednaném rozsahu.



(2) Péčí se pro účely stanovení úhrady rozumí základní činnosti uvedené

v § 35 odst. 1 písm. a), b), e), f) a h) až j).



(3) Maximální výši úhrady za ubytování a stravu stanoví prováděcí

právní předpis. Po úhradě za ubytování a stravu při poskytování

pobytových služeb v týdenních stacionářích musí osobě zůstat alespoň 25

% jejího příjmu, a při poskytování pobytových služeb uvedených v

odstavci 1 písm. b) až e) musí osobě zůstat alespoň 15 % jejího příjmu.



(4) Úhrada za péči se stanoví při poskytování



a) pobytových služeb, s výjimkou týdenních stacionářů, ve výši

přiznaného příspěvku,



b) pobytových služeb v týdenních stacionářích maximálně ve výši 75 %

přiznaného příspěvku.



(5) Osoba, které jsou poskytovány sociální služby podle odstavce 1 a

které by po úhradě nákladů za ubytování a stravu nezůstala z jejího

příjmu částka uvedená v odstavci 3, je povinna doložit poskytovateli

těchto sociálních služeb výši svého příjmu pro účely stanovení úhrady

podle odstavce 3 a neprodleně mu oznamovat změny v příjmu, které mají

vliv na výši úhrady podle odstavce 3.



§ 74



(1) Za pobytové služby poskytované nezaopatřenému dítěti^22) v

týdenních stacionářích (§ 47) a domovech pro osoby se zdravotním

postižením (§ 48) hradí rodiče dítěte nebo rodič, kterému bylo dítě

svěřeno rozhodnutím soudu do péče, popřípadě jiná fyzická osoba povinná

výživou dítěte, úhradu za stravu a za péči poskytovanou ve sjednaném

rozsahu. Za pobytové služby poskytované v týdenních stacionářích (§ 47)

nezaopatřenému dítěti, které je svěřeno do péče fyzické osoby, která má

z tohoto důvodu nárok na dávky pěstounské péče podle zvláštního

právního předpisu^28), hradí úhradu podle věty první tato fyzická

osoba.



(2) Je-li dítě umístěno do domova pro osoby se zdravotním postižením na

základě rozhodnutí soudu o nařízení ústavní výchovy, výchovného

opatření nebo předběžného opatření, stanoví úhradu za stravu a za péči

rozhodnutím obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle

místa trvalého nebo hlášeného pobytu dítěte. Rodiče se na hrazení

úhrady podílejí rovným dílem, není-li dále stanoveno jinak. Úhrada se

na žádost osoby, která je podle odstavce 1 povinna hradit úhradu,

popřípadě z podnětu zařízení sociálních služeb uvedeného v odstavci 1,

nestanoví, jestliže doloží, že tato osoba nebo osoba s ní společně

posuzovaná je příjemcem dávek podle zákona o pomoci v hmotné

nouzi^28a). Úhrada se na žádost osoby, která je podle odstavce 1

povinna hradit úhradu, popřípadě z podnětu zařízení sociálních služeb

uvedeného v odstavci 1, rovněž nestanoví nebo se sníží, jestliže tato

osoba doloží, že po zaplacení úhrady by její příjem nebo její příjem a

příjem osob s ní společně posuzovaných poklesl pod součet částky

životního minima podle zákona o životním a existenčním minimu^27) a

částky normativních nákladů na bydlení podle zvláštního právního

předpisu^28b).



(3) Maximální výši úhrady za stravu podle odstavců 1 a 2 stanoví

prováděcí právní předpis. Pokud se zařízení sociálních služeb, ve

kterém je nezaopatřené dítě umístěno, vyplácí podle zvláštního právního

předpisu přídavek na dítě^29), snižuje se úhrada o jeho výši.



(4) Úhrada za péči nezaopatřenému dítěti^22) se stanoví při poskytování



a) pobytových služeb v domovech pro osoby se zdravotním postižením ve

výši přiznaného příspěvku,



b) pobytových služeb v týdenních stacionářích maximálně ve výši 75 %

přiznaného příspěvku.



Ustanovení § 73 odst. 2 platí obdobně.



(5) Za pobytové služby poskytované v týdenních stacionářích (§ 47) a

domovech pro osoby se zdravotním postižením (§ 48) dítěti, které není

nezaopatřeným dítětem^22), a dítěti, které je poživatelem sirotčích

důchodů po obou rodičích, hradí úhradu toto dítě podle § 73.



§ 75



(1) Za poskytování



a) osobní asistence (§ 39),



b) pečovatelské služby (§ 40),



c) tísňové péče (§ 41),



d) průvodcovských a předčitatelských služeb (§ 42),



e) podpory samostatného bydlení (§ 43),



f) odlehčovacích služeb (§ 44),



g) služeb v centrech denních služeb (§ 45),



h) služeb v denních stacionářích (§ 46),



i) pobytových služeb v centrech sociálně rehabilitačních služeb

uvedených v § 70 odst. 3,



j) služeb v chráněném bydlení (§ 51),



hradí osoby úhradu za základní činnosti v rozsahu stanoveném smlouvou,

není-li v odstavci 2 stanoveno jinak. Maximální výši úhrady stanoví

prováděcí právní předpis.



(2) Pečovatelská služba se s výjimkou nákladů za stravu poskytnutou v

rámci základní činnosti uvedené v § 40 odst. 2 písm. c) poskytuje bez

úhrady



a) rodinám, ve kterých se narodily současně 3 nebo více dětí, a to do 4

let věku těchto dětí,



b) účastníkům odboje^30),



c) osobám, které jsou účastny rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb.

, o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., nebo u nichž

bylo odsuzující soudní rozhodnutí pro trestné činy uvedené v § 2 zákona

č. 119/1990 Sb., ve znění zákona č. 47/1991 Sb., zrušeno přede dnem

jeho účinnosti, anebo byly účastny rehabilitace podle § 22 písm. c)

zákona č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci, jestliže neoprávněný

výkon vazby nebo trestu odnětí svobody činil celkem alespoň 12 měsíců,

popřípadě méně, pokud tento výkon měl činit 12 měsíců, avšak skončil ze

zdravotních důvodů před uplynutím 12 měsíců,



d) osobám, které byly zařazeny v táboře nucených prací nebo v pracovním

útvaru, jestliže rozhodnutí o tomto zařazení bylo zrušeno podle § 17

odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, anebo ve

vojenském táboře nucených prací, jestliže rozkaz o jeho zařazení do

tohoto tábora byl zrušen podle § 18 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., ve

znění zákona č. 267/1992 Sb. a zákona č. 78/1998 Sb., anebo v

centralizačním klášteře s režimem obdobným táborům nucených prací,

pokud celková doba pobytu v těchto zařízeních činila 12 měsíců,

popřípadě méně, pokud tato doba měla činit 12 měsíců, avšak skončila ze

zdravotních důvodů před uplynutím 12 měsíců,



e) pozůstalým manželům (manželkám) po osobách uvedených v písmenech b)

až d) starším 70 let.



§ 76



(1) Za poskytování sociálních služeb v



a) azylových domech (§ 57),



b) domech na půl cesty (§ 58),



c) terapeutických komunitách (§ 68),



d) zařízeních následné péče (§ 64 odst. 3),

hradí osoby úhradu za ubytování a stravu, a za poskytování sociálních

služeb v sociálně terapeutických dílnách hradí osoby úhradu za stravu v

rozsahu stanoveném smlouvou. Maximální výši úhrady stanoví prováděcí

právní předpis.



(2) Za poskytování sociálních služeb v noclehárnách (§ 63) hradí osoby

úhradu ve výši stanovené poskytovatelem.



(3) Za poskytování sociálních služeb v nízkoprahových denních centrech

(§ 61) hradí osoby úhradu za stravu ve výši stanovené poskytovatelem.



§ 77



Úhrada za fakultativní činnosti může být stanovena v plné výši nákladů

na tyto služby.



HLAVA II



Podmínky poskytování sociálních služeb



Díl 1



Registrace



Oddíl 1



Podmínky registrace



§ 78



(1) Sociální služby lze poskytovat jen na základě oprávnění k

poskytování sociálních služeb, není-li v § 83 a 84 stanoveno jinak;

toto oprávnění vzniká rozhodnutím o registraci.



(2) O registraci rozhoduje krajský úřad příslušný podle místa trvalého

nebo hlášeného pobytu fyzické osoby nebo sídla právnické osoby,

popřípadě podle umístění organizační složky zahraniční právnické osoby

na území České republiky; v případě, že zřizovatelem poskytovatele

sociálních služeb je ministerstvo, rozhoduje o registraci toto

ministerstvo (dále jen "registrující orgán").



§ 79



(1) Podmínkou registrace je



a) podání písemné žádosti o registraci, která obsahuje náležitosti

uvedené v odstavci 5,



b) odborná způsobilost všech fyzických osob, které budou přímo

poskytovat sociální služby,



c) bezúhonnost



1. všech fyzických osob, které budou přímo poskytovat sociální služby,



2. právnické osoby, která bude poskytovat sociální služby,



d) zajištění hygienických podmínek, jsou-li sociální služby poskytovány

v zařízení sociálních služeb,



e) vlastnické nebo jiné právo k objektu nebo prostorám, v nichž budou

poskytovány sociální služby,



f) zajištění materiálních a technických podmínek odpovídajících druhu

poskytovaných sociálních služeb,



g) skutečnost, že na majetek fyzické nebo právnické osoby, která je

žadatelem o registraci, nebyl prohlášen konkurs nebo proti ní nebylo

zahájeno insolvenční řízení anebo nebyl insolvenční návrh zamítnut pro

nedostatek majetku dlužníka.



(2) Za bezúhonné se pro účely tohoto zákona považují fyzická osoba a

právnická osoba, které nebyly odsouzeny pro úmyslný trestný čin, ani

trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s vykonáváním činností

při poskytování sociálních služeb nebo činností s nimi srovnatelných,

anebo fyzická osoba a právnická osoba, jejichž odsouzení pro tyto

trestné činy bylo zahlazeno nebo se na ně z jiných důvodů hledí, jako

by nebyly odsouzeny.



(3) Bezúhonnost se dokládá výpisem z evidence Rejstříku trestů a dále

doklady prokazujícími splnění podmínky bezúhonnosti vydanými státy, ve

kterých se fyzická osoba zdržovala v posledních 3 letech nepřetržitě

déle než 3 měsíce nebo právnická osoba vykonávala činnost v posledních

3 letech alespoň po dobu 3 měsíců. Výpis z evidence Rejstříku trestů a

další doklady, jimiž se dokládá bezúhonnost, nesmí být starší 3 měsíců.

Při uznávání dokladu o bezúhonnosti, který vydal příslušný orgán jiného

členského státu Evropské unie, se postupuje podle zvláštního právního

předpisu^31). Za účelem doložení bezúhonnosti si registrující orgán

vyžádá podle zvláštního právního předpisu^30a) výpis z evidence

Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a

výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a

to způsobem umožňujícím dálkový přístup.



(4) Odborná způsobilost se posuzuje podle § 110 odst. 4 a 5, § 116

odst. 5 a § 117.



(5) Žádost o registraci obsahuje tyto údaje a připojené doklady:



a) je-li žadatelem právnická osoba, obchodní firmu nebo název, sídlo

nebo umístění její organizační složky, identifikační číslo osoby (dále

jen "identifikační číslo") a statutární orgán,



b) je-li žadatelem fyzická osoba, jméno, popřípadě jména, příjmení,

místo trvalého nebo hlášeného pobytu a datum a místo narození,



c) je-li žadatelem organizační složka státu nebo územní samosprávný

celek, jehož jménem bude poskytovat sociální služby organizační složka

územního samosprávného celku, její název, sídlo, identifikační číslo

jejího zřizovatele, jméno, popřípadě jména, a příjmení vedoucího

organizační složky,



d) údaje o poskytovaných sociálních službách, kterými jsou



1. název a místo zařízení anebo místo nebo místa poskytování sociálních

služeb, popřípadě požadavek na nezveřejňování místa zařízení, jde-li o

sociální služby poskytované v azylovém domě anebo pobytové sociální

služby poskytované v intervenčním centru nebo v zařízení pro krizovou

pomoc,



2. druhy poskytovaných sociálních služeb,



3. okruh osob, pro které je sociální služba určena, popřípadě jejich

věková hranice nebo druh zdravotního postižení,



4. popis realizace poskytování sociálních služeb,



5. popis personálního zajištění poskytovaných sociálních služeb,



6. časový rozsah poskytování sociálních služeb,



7. kapacita poskytovaných sociálních služeb,



8. plán finančního zajištění sociálních služeb,



9. způsob zajištění zdravotní péče, jde-li o poskytování sociálních

služeb podle § 34 odst. 1 písm. c) až f),



10. den započetí poskytování sociálních služeb,



e) doklad o bezúhonnosti fyzických osob nebo právnické osoby uvedených

v odstavci 1 písm. c), s výjimkou výpisu z evidence Rejstříku trestů,



f) doklady nebo jejich úředně ověřené kopie prokazující odbornou

způsobilost fyzických osob uvedených v odstavci 1 písm. b),



g) rozhodnutí o schválení provozního řádu zařízení sociálních služeb

uvedeného v § 34 odst. 1 písm. c) až f) vydané orgánem ochrany

veřejného zdraví,



h) doklad o vlastnickém nebo jiném právu k objektu nebo prostorám, v

nichž budou poskytovány sociální služby, z něhož vyplývá oprávnění

žadatele tyto objekty nebo prostory užívat,



i) je-li žadatelem právnická osoba, úředně ověřené kopie

zakladatelských dokumentů a dokladů o registraci podle zvláštních

právních předpisů, popřípadě výpis z obchodního rejstříku nebo jiné

evidence podle zvláštních právních předpisů,



j) doklad, že žadatel nemá daňové nedoplatky a nemá nedoplatek na

pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění a na pojistném a

na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku

zaměstnanosti,



k) čestné prohlášení o skutečnostech uvedených v odstavci 1 písm. g),

jde-li o žadatele, na kterého se vztahuje insolvenční zákon^56).



(6) Registrující orgán může rozhodnout, že doklady, které žadatel

přikládá k registraci podle odstavce 5 a § 80, je možno podat také v

elektronické podobě ve formátu, který vyhlásí registrující orgán, pokud

není předepsán zvláštním právním předpisem.



§ 80



Poskytovatel sociálních služeb je povinen před započetím jejich

poskytování uzavřít pojistnou smlouvu pro případ odpovědnosti za škodu

způsobenou při poskytování sociálních služeb; toto pojištění musí být

sjednáno po celou dobu, po kterou poskytuje sociální služby podle

tohoto zákona. Poskytovatel sociálních služeb je povinen do 15 dnů ode

dne uzavření pojistné smlouvy zaslat její úředně ověřenou kopii

registrujícímu orgánu.



§ 81



(1) Registrující orgán vydá rozhodnutí o registraci, jestliže žadatel

prokáže, že splňuje podmínky uvedené v § 79 odst. 1.



(2) Rozhodnutí o registraci obsahuje



a) označení poskytovatele sociálních služeb s uvedením údajů podle § 79

odst. 5 písm. a), b) nebo c),



b) identifikační číslo přidělené poskytovateli sociálních služeb; pokud

poskytovateli sociálních služeb dosud nebylo identifikační číslo

přiděleno, poskytne ho registrujícímu orgánu správce základního

registru osob^31a),



c) název a místo zařízení anebo místo nebo místa poskytování sociálních

služeb,



d) druhy sociálních služeb, které budou poskytovány, číselné označení

sociální služby (identifikátor) a formy poskytování sociálních služeb,



e) okruh osob, kterým budou sociální služby poskytovány,



f) údaj o kapacitě poskytovaných sociálních služeb,



g) den započetí poskytování sociálních služeb.



§ 82



(1) Poskytovatel sociálních služeb je povinen písemně oznámit

registrujícímu orgánu změny týkající se údajů obsažených v žádosti o

registraci a v dokladech předkládaných s touto žádostí podle § 79 odst.

5, s výjimkou údajů, které jsou náležitostí rozhodnutí o registraci

podle § 81 odst. 2, a s výjimkou údaje podle § 79 odst. 5 písm. d) bodu

8. Poskytovatel sociálních služeb je povinen tyto změny oznámit do

patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci,

ve kterém změny nastaly, a doložit tyto změny příslušnými doklady.



(2) O změnách údajů, které jsou náležitostí rozhodnutí o registraci

podle § 81 odst. 2, vydává registrující orgán rozhodnutí o změně

registrace, a to na základě písemné žádosti poskytovatele sociálních

služeb. Žádost o změnu registrace obsahuje údaje, kterých se změny

týkají, doložené příslušnými doklady. Poskytování sociální služby v

souladu s těmito změnami je možné až po právní moci rozhodnutí o změně

registrace.



(3) Registrující orgán rozhodne o zrušení registrace, jestliže



a) poskytovatel sociálních služeb přestane splňovat podmínky uvedené v

§ 79 a 80,



b) poskytovateli sociálních služeb byla uložena sankce za správní

delikt v případě zvlášť závažného porušení povinnosti stanovené

poskytovatelům sociálních služeb,



c) poskytovatel sociálních služeb ani po uložení sankce za správní

delikt podle § 107 odst. 2 písm. m) nesplní opatření uložená k

odstranění nedostatků v oblasti dodržování standardů kvality sociálních

služeb zjištěných při inspekci poskytování sociálních služeb, nebo



d) poskytovatel sociálních služeb požádá o zrušení registrace; tato

žádost musí být podána nejméně 3 měsíce přede dnem ukončení činnosti.



(4) Týkají-li se skutečnosti uvedené v odstavci 3 písm. a) až c) jen

některé ze sociálních služeb poskytovaných týmž poskytovatelem

sociálních služeb, registrující orgán může rozhodnout jen o změně

registrace. Lhůta uvedená v odstavci 3 písm. d) platí i v případě, kdy

poskytovatel sociálních služeb požádá o změnu registrace spočívající v

ukončení jen některé ze sociálních služeb uvedených v rozhodnutí o

registraci.



(5) Rozhodnutí o registraci pozbývá platnosti, jestliže poskytovatel

sociálních služeb nezapočne poskytovat sociální služby ve lhůtě do 6

měsíců od právní moci rozhodnutí o registraci.



(6) Registrace je nepřevoditelná a pozbývá platnosti dnem zániku

právnické osoby nebo dnem úmrtí fyzické osoby.



(7) Registrující orgán informuje bezodkladně Ministerstvo spravedlnosti

o změně nebo zrušení rozhodnutí o registraci poskytovatele sociálních

služeb, který je podle oznámení Ministerstva spravedlnosti zapsán také

v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů podle zákona o

obětech trestných činů^55).



§ 82a



(1) Registrující orgán kontroluje plnění podmínek stanovených pro

registraci u poskytovatelů sociálních služeb, kterým vydal rozhodnutí o

registraci.



(2) Registrující orgán je oprávněn ukládat poskytovatelům sociálních

služeb opatření k odstranění nedostatků zjištěných při této kontrole.

Poskytovatel sociálních služeb je povinen splnit tato uložená opatření

ve lhůtě stanovené registrujícím orgánem.



(3) Pro účely kontroly registračních podmínek platí obdobně ustanovení

§ 79 odst. 3 věty čtvrté a páté.



§ 83



(1) Registrace podle § 79 se nevyžaduje, poskytuje-li osobě pomoc osoba

blízká nebo asistent sociální péče, který tuto činnost nevykonává jako

podnikatel^32).



(2) Asistentem sociální péče podle odstavce 1 může být pouze fyzická

osoba, která je starší 18 let věku a zdravotně způsobilá. Zdravotní

způsobilost se posuzuje podle § 29 odst. 1 písm. e).



(3) Asistent sociální péče je povinen poskytovat pomoc osobně a s

osobou, které poskytuje pomoc, uzavřít písemnou smlouvu o poskytnutí

pomoci. Náležitostmi smlouvy je označení smluvních stran, rozsah

pomoci, místo a čas poskytování pomoci a výše úhrady za pomoc. Pro

uzavření smlouvy o poskytnutí pomoci platí obdobně ustanovení § 91

odst. 6.



§ 84



(1) Registrace podle § 79 se rovněž nevyžaduje u fyzické nebo právnické

osoby, která je usazena v jiném členském státě Evropské unie, jestliže

poskytuje sociální služby ve smyslu tohoto zákona na území České

republiky dočasně a ojediněle, pokud prokáže, že je



a) státním příslušníkem členského státu Evropské unie nebo má sídlo v

jiném členském státě Evropské unie,



b) držitelem oprávnění k výkonu činnosti uvedené v odstavci 1 podle

právních předpisů jiného členského státu Evropské unie.



(2) Fyzická nebo právnická osoba uvedená v odstavci 1 je povinna

oznámit krajskému úřadu příslušnému podle místa poskytování sociálních

služeb zahájení činnosti na území České republiky a předložit doklad,

který ji opravňuje k poskytování sociálních služeb v jiném členském

státě Evropské unie, a to ve lhůtě 8 dnů ode dne zahájení této

činnosti.



(3) Fyzická nebo právnická osoba uvedená v odstavci 1 může tuto činnost

vykonávat ode dne, kdy příslušnému krajskému úřadu oznámila zahájení

činnosti na území České republiky; při této činnosti je povinna

dodržovat povinnosti stanovené poskytovatelům sociálních služeb podle §

88 a 89.



(4) Krajský úřad rozhodne o pozastavení výkonu činnosti právnické nebo

fyzické osoby uvedené v odstavci 1 na území České republiky, jestliže

zjistí, že pozbyla oprávnění k výkonu činnosti ve státě, kde je

usazena, nebo jestliže zjistí závažné porušení povinností uvedených v §

88 a 89.



(5) Registrace podle § 78 a 79 se dále nevyžaduje u poskytování

sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních lůýkové péče podle § 52.

Při poskytování sociálních služeb jsou tito poskytovatelé lůžkové péče

povinni dodržovat povinnosti stanovené poskytovatelům sociálních služeb

v § 88 písm. b), c), h) a i).



Oddíl 2



Registr poskytovatelů sociálních služeb



§ 85



(1) Krajský úřad vede



registr poskytovatelů sociálních služeb

(dále jen "registr"), do kterého zapisuje poskytovatele sociálních

služeb, kterým bylo vydáno rozhodnutí o registraci, a právnické a

fyzické osoby uvedené v § 84 odst. 1. Do registru jsou povinni se na

žádost zapsat také poskytovatelé sociálních služeb ve zdravotnickém

zařízení ústavní péče podle § 52, speciální lůžková zdravotnická

zařízení hospicového typu a dětský domov. Místní příslušnost krajského

úřadu se řídí podle § 78 odst. 2, není-li dále stanoveno jinak.



(2) Registr je veden v listinné a elektronické podobě. Krajský úřad je

správcem listinné podoby registru a zpracovatelem elektronické podoby

registru. Při zpracování údajů se postupuje podle zvláštního právního

předpisu^10).



(3) Registr v listinné podobě obsahuje



a) údaje uvedené v § 79 odst. 5 písm. a) až d),



b) dokumenty uvedené v § 79 odst. 5 písm. f) až k) a § 80.



(4) Registr v elektronické podobě obsahuje údaje uvedené v § 79 odst. 5

písm. a) až d), identifikační číslo podle § 81 odst. 2 písm. b),

číselné označení sociální služby podle § 81 odst. 2 písm. d), informaci

o výsledku provedené inspekce poskytování sociálních služeb a informaci

o výsledku kontroly plnění podmínek stanovených pro registraci. Obsah

informace o výsledku provedené inspekce stanoví prováděcí právní

předpis. Krajský úřad, a jde-li o informaci o výsledku provedené

inspekce ministerstvo, zapisují do registru údaje podle věty první a

jejich změny bez zbytečného odkladu.



(5) Registr v elektronické podobě dále obsahuje údaje o kapacitě,

materiálním, technickém a personálním zabezpečení, poskytování

základních a fakultativních činností a financování jednotlivých

sociálních služeb, a zobecněné údaje o žadatelích, osobách, kterým je

sociální služba poskytována, a o osobách, se kterými nemohla být

uzavřena smlouva o poskytnutí sociální služby z důvodů uvedených v § 91

odst. 3, a údaje o počtu osob, u kterých byla použita opatření

omezující pohyb osob, a o četnosti jejich použití podle druhů těchto

opatření, a to pro účely analytické a koncepční činnosti ministerstva.

Poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru, je povinen

tyto údaje sdělovat krajskému úřadu uvedenému v odstavci 1

prostřednictvím elektronického systému na tiskopisu předepsaném

ministerstvem, a to ve lhůtě do 30. června za předchozí kalendářní rok.

Příslušný krajský úřad kontroluje správnost a úplnost těchto údajů.



(6) Registr v elektronické podobě dále obsahuje údaje o výši poskytnuté

dotace na příslušný kalendářní rok podle § 101a odst. 2 a § 104 na

jednotlivé sociální služby. Tyto údaje do registru zapisuje v případě §

101a odst. 2 krajský úřad příslušný podle místa poskytování sociální

služby a v případě § 104 ministerstvo, a to do 30. dubna příslušného

rozpočtového roku.



(7) Poskytovatel sociálních služeb je povinen sdělit registrujícímu

orgánu na základě jeho žádosti zobecněné údaje o počtu osob, kterým

poskytuje sociální služby, a o charakteru jejich snížené soběstačnosti

a potřebách péče, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne doručení žádosti,

pokud registrující orgán neurčí lhůtu delší.



§ 86



(1) Ministerstvo je správcem elektronické podoby registru.



(2) Ministerstvo zajišťuje na vlastní náklady počítačový program

(software) zpracování údajů potřebný pro vedení registru a poskytuje

bezplatně tento program, včetně jeho aktualizací, krajským úřadům.

Krajské úřady jsou povinny používat při vedení registru program, kterým

je ministerstvo vybaví.



§ 87



(1) Registr je veden v informačním systému veřejné správy podle

zvláštního právního předpisu^33).



(2) Registr je veřejným seznamem v části, která obsahuje údaje uvedené

v § 79 odst. 5 písm. a) až d) a v § 85 odst. 5 a 6 a informaci o

výsledku provedené inspekce, bez uvedení údaje o datu a místě narození

poskytovatele sociálních služeb, který je fyzickou osobou, a bez

uvedení místa zařízení, jde-li o poskytování sociálních služeb v

azylovém domě anebo poskytování pobytových sociálních služeb v

intervenčním centru nebo zařízení pro krizovou pomoc, pokud byl tento

požadavek uplatněn v žádosti o registraci; tyto údaje zveřejňuje

ministerstvo v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový

přístup.



(3) Na požádání se z veřejné části registru vydá úřední výpis nebo

opis.



Díl 2



Povinnosti poskytovatelů sociálních služeb



§ 88



Poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni



a) zajišťovat dostupnost informací o druhu, místě, okruhu osob, jimž

poskytují sociální služby, o kapacitě poskytovaných sociálních služeb a

o způsobu poskytování sociálních služeb, a to způsobem srozumitelným

pro všechny osoby,



b) informovat zájemce o sociální službu o všech povinnostech, které by

pro něho vyplývaly ze smlouvy o poskytování sociálních služeb, o

způsobu poskytování sociálních služeb a o úhradách za tyto služby, a to

způsobem pro něj srozumitelným,



c) vytvářet při poskytování sociálních služeb takové podmínky, které

umožní osobám, kterým poskytují sociální služby, naplňovat jejich

lidská i občanská práva, a které zamezí střetům zájmů těchto osob se

zájmy poskytovatele sociální služby,



d) zpracovat vnitřní pravidla zajištění poskytované sociální služby,

včetně stanovení pravidel pro uplatnění oprávněných zájmů osob, a to ve

formě srozumitelné pro všechny osoby,



e) zpracovat vnitřní pravidla pro podávání a vyřizování stížností osob,

kterým poskytují sociální služby, na úroveň služeb, a to ve formě

srozumitelné pro všechny osoby,



f) plánovat průběh poskytování sociální služby podle osobních cílů,

potřeb a schopností osob, kterým poskytují sociální služby, vést

písemné individuální záznamy o průběhu poskytování sociální služby a

hodnotit průběh poskytování sociální služby za účasti těchto osob,

je-li to možné s ohledem na jejich zdravotní stav a druh poskytované

sociální služby, nebo za účasti jejich zákonných zástupců nebo

opatrovníků a zapisovat hodnocení a jeho výstupy do písemných

individuálních záznamů,



g) vést evidenci žadatelů o sociální službu, se kterými nemohl uzavřít

smlouvu o poskytnutí sociální služby z důvodů uvedených v § 91 odst. 3

písm. b),



h) dodržovat standardy kvality sociálních služeb,



i) uzavřít s osobou smlouvu o poskytnutí sociální služby, pokud tomu

nebrání důvody uvedené v § 91 odst. 3,



j) v případě, že poskytují sociální službu podle § 48, přednostně

poskytnout sociální službu dítěti, kterému byla soudem nařízena ústavní

výchova, výchovné opatření nebo předběžné opatření,



k) neprodleně písemně oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou

působností uvedenému v § 92 písm. a) ukončení poskytování pobytové

služby sociální péče osobě, která se může bez další pomoci a podpory

ocitnout v situaci ohrožující její život a zdraví, pokud tato osoba s

takovým oznámením souhlasí.



§ 89



Opatření omezující pohyb osob



(1) Při poskytování sociálních služeb nelze používat opatření omezující

pohyb osob, jimž jsou sociální služby poskytovány, s výjimkou případů

přímého ohrožení jejich zdraví a života nebo zdraví a života jiných

fyzických osob, a to za dále stanovených podmínek pouze po dobu

nezbytně nutnou, která postačuje k odstranění přímého ohrožení jejich

zdraví a života a života jiných fyzických osob.



(2) Opatření omezující pohyb osob lze použít pouze tehdy, pokud byla

neúspěšně použita jiná opatření pro zabránění takového jednání osoby,

které ohrožuje její zdraví a život nebo zdraví a život jiných fyzických

osob. Poskytovatel sociálních služeb je proto povinen podle konkrétní

situace nejdříve využít možnosti slovního zklidnění situace a jiné

způsoby pro zklidnění situace, například odvrácení pozornosti,

rozptýlení, aktivní naslouchání. Osoba musí být vhodným způsobem

informována, že může být vůči ní použito opatření omezující její pohyb.



(3) Poskytovatel sociálních služeb je povinen v případě použití

opatření omezujících pohyb osob zvolit vždy nejmírnější opatření.

Zasáhnout lze nejdříve pomocí fyzických úchopů, poté umístěním osoby do

místnosti zřízené k bezpečnému pobytu, popřípadě lze na základě

ordinace přivolaného lékaře a za jeho přítomnosti podat léčivé

přípravky.



(4) Poskytovatel sociálních služeb je povinen poskytovat sociální

služby tak, aby metody poskytování těchto služeb předcházely situacím,

ve kterých je nezbytné použít opatření omezující pohyb osob.



(5) Poskytovatel sociálních služeb je povinen o použití opatření

omezujícího pohyb osob informovat bez zbytečného odkladu zákonného

zástupce nebo opatrovníka osoby, které jsou poskytovány sociální

služby, nebo jde-li o nezletilou osobu, která byla svěřena na základě

rozhodnutí příslušného orgánu do péče jiné osoby, tuto osobu, anebo

fyzickou osobu, kterou osoba, které jsou poskytovány sociální služby, s

jejím předchozím souhlasem určí.



(6) Poskytovatel sociálních služeb je povinen vést evidenci případů

použití opatření omezujících pohyb osob v rozsahu



a) jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození osoby,



b) datum, čas počátku a místo použití opatření omezujícího pohyb osob a

druh tohoto opatření,



c) důvod použití opatření omezujícího pohyb osob,



d) jméno, popřípadě jména, a příjmení osoby, která opatření omezujícího

pohyb osob použila,



e) podání léčivého přípravku jako opatření omezujícího pohyb osoby,



f) datum a čas ukončení použití opatření omezujícího pohyb osob,



g) popis bezprostředně předcházející situace před použitím opatření

omezujícího pohyb osob, popis průběhu situace při použití tohoto

opatření a její zhodnocení a popis bezprostředně následující situace,



h) záznam o splnění povinnosti stanovené v odstavci 5,



i) popis případných poranění osob, ke kterým došlo při použití opatření

omezujícího pohyb osob,



j) popis způsobu informování osoby podle odstavce 2,



a umožnit nahlížení do této evidence osobě, u níž bylo použito opatření

omezující pohyb osob, fyzické osobě, kterou osoba s jejím předchozím

souhlasem určí, zákonnému zástupci osoby nebo opatrovníkovi nebo osobě

jí blízké nebo fyzické osobě, které byla nezletilá osoba svěřena

rozhodnutím příslušného orgánu do péče, zřizovateli zařízení, lékaři,

členům inspekčního týmu při provádění inspekce poskytování sociálních

služeb a Veřejnému ochránci práv.



Díl 3



Smlouva o poskytnutí sociální služby



§ 90



Osoba může požádat o poskytnutí sociální služby poskytovatele

sociálních služeb nebo může požádat obec, ve které má trvalý nebo

hlášený pobyt, o zprostředkování možnosti poskytnutí sociální služby

anebo o zprostředkování kontaktu s poskytovatelem sociálních služeb.



§ 91



(1) O poskytnutí sociální služby uzavírá osoba smlouvu s poskytovatelem

sociálních služeb; tato smlouva se neuzavírá v případě poskytnutí

sociální služby dítěti na základě rozhodnutí soudu o nařízení ústavní

výchovy, výchovného opatření nebo předběžného opatření. Smlouva o

poskytnutí sociální služby poskytované podle § 39 až 52, 57, 58, 64, 67

a 68 musí být uzavřena v písemné formě. Smlouva o poskytnutí sociální

služby poskytované podle § 54, 56, 60, 60a, 65 a 70 musí být uzavřena v

písemné formě, pokud alespoň jedna smluvní strana při jednání o

uzavření smlouvy tuto formu navrhne.



(2) Smlouva obsahuje tyto náležitosti:



a) označení smluvních stran,



b) druh sociální služby,



c) rozsah poskytování sociální služby,



d) místo a čas poskytování sociální služby,



e) výši úhrady za sociální služby sjednanou v rámci výše úhrady

stanovené v § 73 až 77 a způsob jejího placení, včetně způsobu

vyúčtování,



f) ujednání o dodržování vnitřních pravidel stanovených poskytovatelem

pro poskytování sociálních služeb,



g) výpovědní důvody a výpovědní lhůty,



h) dobu platnosti smlouvy.



(3) Poskytovatel sociálních služeb může odmítnout uzavřít smlouvu o

poskytování sociálních služeb pouze, pokud



a) neposkytuje sociální službu, o kterou osoba žádá, a to i s ohledem

na vymezení okruhu osob v registru poskytovatelů sociálních služeb,



b) nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby, o kterou

osoba žádá,



c) zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální

služby, vylučuje poskytnutí takové sociální služby; tyto zdravotní

stavy stanoví prováděcí právní předpis, nebo



d) osobě, která žádá o poskytnutí sociální služby, vypověděl v době

kratší než 6 měsíců před touto žádostí smlouvu o poskytnutí téže

sociální služby z důvodu porušování povinností vyplývajících ze

smlouvy.



(4) Osoba je povinna před uzavřením smlouvy o poskytnutí pobytové

služby předložit poskytovateli sociálních služeb posudek registrujícího

poskytovatele zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství

o zdravotním stavu, nejde-li o poskytování sociálních služeb ve

zdravotnickém zařízení podle § 52.



(5) Pro uzavírání smlouvy o poskytnutí sociální služby a právní vztahy

vzniklé z této smlouvy se použijí ustanovení občanského zákoníku.



(6) Osobu, která podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem

zdravotních služeb není schopna sama jednat a nemá zákonného zástupce

nebo opatrovníka, zastupuje při uzavírání smlouvy obecní úřad obce s

rozšířenou působností podle místa trvalého nebo hlášeného pobytu osoby,

nebo jde-li o poskytnutí pobytových sociálních služeb v zařízení

sociálních služeb nebo ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče podle §

52, obecní úřad obce s rozšířenou působností podle sídla tohoto

zařízení.



(7) Jestliže poskytovatel sociálních služeb odmítne uzavřít s osobou

smlouvu o poskytnutí sociální služby z důvodů uvedených v odstavci 3,

vydá o tom osobě na její žádost písemné oznámení s uvedením důvodu

odmítnutí uzavření smlouvy.



Díl 4



Působnost při zajišťování sociálních služeb



§ 92



Obecní úřad obce s rozšířenou působností



a) zajišťuje osobě, které není poskytována sociální služba, a je v

takové situaci, kdy neposkytnutí okamžité pomoci by ohrozilo její život

nebo zdraví, poskytnutí sociální služby nebo jiné formy pomoci, a to v

nezbytném rozsahu; místní příslušnost se řídí místem trvalého nebo

hlášeného pobytu osoby,



b) koordinuje poskytování sociálních služeb a poskytuje odborné

sociální poradenství osobám ohroženým sociálním vyloučením z důvodu

předchozí ústavní nebo ochranné výchovy nebo výkonu trestu, osobám,

jejichž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby, a

osobám, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností;

přitom spolupracuje se zařízeními pro výkon ústavní nebo ochranné

výchovy, s Vězeňskou službou České republiky, Probační a mediační

službou České republiky, správními úřady a územními samosprávnými

celky,



c) na základě oznámení poskytovatele zdravotních služeb^25) zjišťuje,

zda je nezbytné poskytnout osobě umístěné ve zdravotnickém zařízení

služby sociální péče a zprostředkovává možnost jejich poskytnutí; v

případě, že nelze služby sociální péče osobě poskytnout, sděluje

neprodleně tuto skutečnost poskytovateli zdravotních služeb, v jehož

zdravotnickém zařízení je osoba umístěna,



d) na území svého správního obvodu koordinuje poskytování sociálních

služeb a realizuje činnosti sociální práce vedoucí k řešení nepříznivé

sociální situace a k sociálnímu začleňování osob; přitom spolupracuje s

krajskou pobočkou Úřadu práce a krajským úřadem.



§ 93



Krajský úřad



a) zajišťuje ve spolupráci s ostatními poskytovateli sociálních služeb

a obecním úřadem obce s rozšířenou působností, příslušným podle místa

hlášeného pobytu osob, poskytnutí sociálních služeb v případě, kdy

poskytovatel sociálních služeb ukončil poskytování sociálních služeb z

důvodu zrušení jeho registrace, pozbytí její platnosti, popřípadě z

jiného důvodu, a osoby, kterým tento poskytovatel dosud poskytoval

sociální služby, se nacházejí v bezprostředním ohrožení jejich práv a

zájmů a nejsou schopny samy si zajistit pokračující poskytování

sociálních služeb,



b) koordinuje poskytování sociálních služeb osobám, jejichž práva a

zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby; přitom spolupracuje s

obecními úřady obcí s rozšířenou působností,



c) na území svého správního obvodu koordinuje poskytování sociálních

služeb a realizuje a koordinuje činnosti sociální práce vedoucí k

řešení nepříznivé sociální situace a k sociálnímu začleňování osob.



§ 93a



(1) Zaměstnanci obce zařazení do obecního úřadu obce s rozšířenou

působností jako sociální pracovníci a zaměstnanci kraje zařazení do

krajského úřadu jako sociální pracovníci jsou na základě souhlasu

osoby, která se nachází v nepříznivé sociální situaci nebo je ohrožena

sociálním vyloučením anebo se v tomto stavu nachází, oprávněni v

souvislosti s plněním úkolů podle § 92 písm. b) a d) a § 93 písm. c)

vstupovat do obydlí, v němž tato osoba žije, a to s cílem vykonávat

činnosti sociální práce. Oprávnění k této činnosti jsou povinni

prokázat průkazem vydaným příslušným úřadem; náležitosti průkazu

stanoví prováděcí právní předpis.



(2) Zaměstnanci uvedení v odstavci 1 jsou v souvislosti s výkonem

činností sociální práce povinni vést Standardizovaný záznam sociálního

pracovníka, který je součástí Jednotného informačního systému práce a

sociálních věcí.



§ 94



Obec



a) zjišťuje potřeby poskytování sociálních služeb osobám nebo skupinám

osob na svém území,



b) zajišťuje dostupnost informací o možnostech a způsobech poskytování

sociálních služeb na svém území,



c) spolupracuje s dalšími obcemi, kraji a s poskytovateli sociálních

služeb při zprostředkování pomoci osobám, popřípadě zprostředkování

kontaktu mezi poskytovatelem a osobou,



d) může zpracovat střednědobý plán rozvoje sociálních služeb ve

spolupráci s krajem, poskytovateli sociálních služeb na území obce a za

účasti osob, kterým jsou poskytovány sociální služby,



e) spolupracuje s krajem při přípravě a realizaci střednědobého plánu

rozvoje sociálních služeb kraje; za tím účelem sděluje kraji informace

o potřebách poskytování sociálních služeb osobám nebo skupinám osob na

území obce, o možnostech uspokojování těchto potřeb prostřednictvím

sociálních služeb a o jejich dostupných zdrojích,



f) spolupracuje s krajem při určování sítě sociálních služeb na území

kraje; za tím účelem sděluje kraji informace o kapacitě sociálních

služeb, které jsou potřebné pro zajištění potřeb osob na území obce a

spoluvytváří podmínky pro zajištění potřeb těchto osob.



§ 95



Kraj



a) zjišťuje potřeby poskytování sociálních služeb osobám nebo skupinám

osob na svém území,



b) zajišťuje dostupnost informací o možnostech a způsobech poskytování

sociálních služeb na svém území,



c) spolupracuje s obcemi, s dalšími kraji a s poskytovateli sociálních

služeb při zprostředkování pomoci osobám, popřípadě zprostředkování

kontaktu mezi poskytovatelem a osobou,



d) zpracovává střednědobý plán rozvoje sociálních služeb ve spolupráci

s obcemi na území kraje, se zástupci poskytovatelů sociálních služeb a

se zástupci osob, kterým jsou poskytovány sociální služby, a informuje

obce na území kraje o výsledcích zjištěných v procesu plánování; při

zpracování plánu kraj přihlíží k informacím obce sděleným podle § 94

písm. e) a k údajům uvedeným v registru podle § 85 odst. 5,



e) sleduje a vyhodnocuje plnění plánů rozvoje sociálních služeb za

účasti zástupců obcí, zástupců poskytovatelů sociálních služeb a

zástupců osob, kterým jsou sociální služby poskytovány,



f) informuje ministerstvo o plnění plánů rozvoje sociálních služeb,



g) zajišťuje dostupnost poskytování sociálních služeb na svém území v

souladu se střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb,



h) určuje síť sociálních služeb na území kraje; přitom přihlíží k

informacím obcí sděleným podle § 94 písm. f).



§ 96



Ministerstvo



a) řídí a kontroluje výkon státní správy v oblasti sociálních služeb,

včetně činností sociální práce v oblasti sociálních služeb,



b) zpracovává národní strategii rozvoje sociálních služeb, sleduje a

vyhodnocuje její plnění a ve spolupráci s kraji určuje parametry

dostupnosti sociálních služeb.



§ 96a



(1) Ministerstvo může zřídit zařízení sociálních služeb jako státní

příspěvkovou organizaci. Ministerstvo vydá zřizovací listinu tohoto

zařízení. Státní příspěvková organizace vzniká dnem stanoveným ve

zřizovací listině. Zřizovací listina musí dále obsahovat tyto údaje:



a) označení zřizovatele státní příspěvkové organizace,



b) název, sídlo a identifikační číslo osoby státní příspěvkové

organizace,



c) vymezení účelu, pro který se státní příspěvková organizace zřizuje,



d) předmět hlavní činnosti, popřípadě jiné činnosti,



e) označení statutárního orgánu a vymezení základní organizační

struktury státní příspěvkové organizace,



f) vymezení majetku České republiky, který ministerstvo svěřuje státní

příspěvkové organizaci při jejím zřízení,



g) vymezení doby, na kterou je státní příspěvková organizace zřizována,

popřípadě údaj, že se zřizuje na dobu neurčitou.



(2) Ministerstvo může rozhodnout o rozdělení státní příspěvkové

organizace zřízené podle odstavce 1, o jejím sloučení nebo splynutí s

jinou státní příspěvkovou organizací zřízenou podle odstavce 1 nebo o

jiných změnách takové státní příspěvkové organizace. Současně vydá

zřizovací listinu nově vznikající státní příspěvkové organizace nebo

dodatek zřizovací listiny. Státní příspěvková organizace zaniká dnem

stanoveným v rozhodnutí o jejím rozdělení nebo splynutí, popřípadě dnem

stanoveným v rozhodnutí o jejím sloučení, je-li právním nástupcem jiná

státní příspěvková organizace.



(3) Ministerstvo může rozhodnout o zrušení státní příspěvkové

organizace zřízené podle odstavce 1. Současně rozhodne o způsobu

vypořádání práv a povinností vykonávaných státní příspěvkovou

organizací, včetně příslušnosti hospodařit s majetkem státu, a zruší

zřizovací listinu. Nerozhodne-li, přecházejí práva a povinnosti rušené

státní příspěvkové organizace na ministerstvo. Státní příspěvková

organizace zaniká dnem stanoveným v rozhodnutí o jejím zrušení.



(4) Zřízení, rozdělení, sloučení, splynutí nebo zrušení státní

příspěvkové organizace, o nichž bylo rozhodnuto podle odstavců 1 až 3,

oznamuje ministerstvo v Ústředním věstníku České republiky do 30 dnů

ode dne, kdy k uvedené skutečnosti došlo. Oznámení obsahuje označení

zřizovatele státní příspěvkové organizace, její název, sídlo,

identifikační číslo osoby a den, měsíc a rok vzniku, rozdělení,

sloučení, splynutí nebo zániku.



ČÁST ČTVRTÁ



INSPEKCE POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB



§ 97



(1) Inspekci poskytování sociálních služeb (dále jen „inspekce“)

provádí u poskytovatelů sociálních služeb, kterým bylo vydáno

rozhodnutí o registraci, a u poskytovatelů sociálních služeb uvedených

v § 84 ministerstvo.



(2) Předmětem inspekce u poskytovatelů sociálních služeb je



a) plnění povinností poskytovatelů sociálních služeb stanovených v § 88

a 89,



b) kvalita poskytovaných sociálních služeb.



(3) Při plnění povinnosti poskytovatelů sociálních služeb podle § 88

písm. i) je předmětem inspekce také posouzení, zda smlouva o poskytnutí

sociální služby obsahuje náležitosti smlouvy podle § 91 odst. 2, a zda

je výše úhrady sjednána v rámci výše úhrady stanovené v § 73 až 77.



(4) Poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni informovat o závažných

nedostatcích zjištěných při inspekci podle odstavce 3 osobu, která

uzavřela smlouvu o poskytnutí sociální služby, nebo zákonného zástupce

anebo opatrovníka, popřípadě zástupce podle § 91 odst. 6, pokud

uzavřeli smlouvu o poskytnutí sociální služby za osobu, která není

schopna sama jednat. Za závažný nedostatek se považuje zejména sjednání

výše úhrady v rozporu s § 73 až 77 a neuvedení výpovědních důvodů a

výpovědních lhůt ve smlouvě.



§ 98



(1) Inspekce se provádí vždy v místě poskytování sociálních služeb.



(2) Inspekci v každém jednotlivém případě provádí inspekční tým, který

tvoří nejméně 3 členové, jde-li o inspekci pobytových sociálních

služeb, a nejméně 2 členové v ostatních případech. Alespoň 1 člen

inspekčního týmu musí být zaměstnancem státu zařazeným k výkonu práce v

ministerstvu.



(3) V zájmu odborného posouzení věci mohou být k účasti na inspekci

přizváni specializovaní odborníci. Přizvaný odborník nesmí být podjatý

vůči poskytovateli sociálních služeb, u kterého je prováděna inspekce.

Poskytovatel sociálních služeb, u kterého je prováděna inspekce, je

povinen umožnit přizvanému odborníkovi, aby se podílel na provádění

inspekce.



(4) Poskytovatel sociálních služeb je povinen umožnit členům

inspekčního týmu dotazovat se osob, kterým poskytuje sociální služby,

na záležitosti související s poskytováním sociálních služeb, které jsou

předmětem inspekce. Podmínkou přitom je, že osoba byla členem

inspekčního týmu za účasti poskytovatele sociálních služeb poučena o

možnosti odmítnout rozhovor a dala k rozhovoru souhlas.



(5) Ministerstvo je oprávněno ukládat poskytovateli sociálních služeb

opatření k odstranění nedostatků zjištěných při inspekci; uložené

opatření je součástí kontrolního zjištění. Poskytovatel sociálních

služeb je povinen splnit uložená opatření ve lhůtě stanovené

ministerstvem a podat písemnou zprávu o jejich plnění, pokud si ji

ministerstvo vyžádá. Po podání písemné zprávy o plnění uložených

opatření lze provést následnou inspekci, na kterou se ustanovení

odstavce 2 nevztahuje.



§ 99



(1) Kvalita sociálních služeb se při výkonu inspekce ověřuje pomocí

standardů kvality sociálních služeb. Standardy kvality sociálních

služeb jsou souborem kritérií, jejichž prostřednictvím je definována

úroveň kvality poskytování sociálních služeb v oblasti personálního a

provozního zabezpečení sociálních služeb a v oblasti vztahů mezi

poskytovatelem a osobami.



(2) Plnění standardů kvality se hodnotí systémem bodů.



(3) Obsah jednotlivých standardů kvality a bodové hodnocení stanoví

prováděcí právní předpis.



ČÁST PÁTÁ



MLČENLIVOST



§ 100



(1) Zaměstnanci obcí a krajů, zaměstnanci státu a zaměstnanci

poskytovatelů sociálních služeb jsou povinni zachovávat mlčenlivost o

údajích týkajících se osob, kterým jsou poskytovány sociální služby

nebo příspěvek, které se při své činnosti dozvědí, není-li dále

stanoveno jinak. Tato povinnost trvá i po skončení pracovního vztahu.

Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být osoby uvedené ve větě první

zproštěny pouze tím, v jehož zájmu tuto povinnost mají, a to písemně s

uvedením rozsahu a účelu.



(2) Povinnost mlčenlivosti stanovená v odstavci 1 platí obdobně pro

fyzické osoby, které jsou poskytovateli sociálních služeb nebo se jako

přizvaní odborníci účastní inspekce anebo při poskytování sociálních

služeb působí jako dobrovolníci.



(3) Údaje týkající se osob, kterým jsou poskytovány sociální služby

nebo příspěvek, které se subjekty uvedené v odstavcích 1 a 2 při své

činnosti dozvědí, sdělují jiným subjektům, jen stanoví-li tak tento

zákon nebo zvláštní zákon^35); jinak mohou tyto údaje sdělit jiným

subjektům jen s písemným souhlasem osoby, které jsou poskytovány

sociální služby nebo příspěvek.



(4) Zobecněné informace a souhrnné údaje, které ministerstvo, obce a

kraje získají při své činnosti, mohou být bez uvedení konkrétních

jmenných údajů využívány zaměstnanci ministerstva, obcí a krajů při

vědecké, publikační a pedagogické činnosti, nebo ministerstvem pro

analytickou a koncepční činnost.



§ 100a



Sdělování údajů orgánu sociálně-právní ochrany dětí



(1) Poskytovatel sociálních služeb je povinen na písemnou žádost sdělit

bezplatně orgánu sociálně-právní ochrany dětí údaje nezbytné pro

poskytnutí sociálně-právní ochrany týkající se osoby, které byla

rozhodnutím orgánu sociálně-právní ochrany dětí uložena povinnost

využít odbornou poradenskou pomoc podle zákona o sociálně-právní

ochraně dětí^57). Poskytovatel sociálních služeb je povinen vždy

sdělit, zda s osobou uzavřel smlouvu o poskytování sociální služby,

dobu platnosti smlouvy, datum ukončení poskytování sociální služby,

popřípadě výpovědní důvod, pokud byla smlouva vypovězena, a zhodnocení

průběhu poskytování sociální služby.



(2) Poskytovatel sociálních služeb, který poskytuje pro rodiny s dětmi

nebo pro děti sociální službu uvedenou v § 37 odst. 3, § 48, 52, 54,

57, 58, 60, 60a, 62, 65 nebo § 69, je povinen, pokud nejde o případ

uvedený v odstavci 1 nebo neposkytuje-li sociální službu anonymně, na

písemnou žádost sdělit bezplatně orgánu sociálně-právní ochrany dětí



a) zda osobě uvedené v žádosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí

poskytuje nebo poskytoval sociální službu,



b) druh a formu poskytované sociální služby a dobu poskytování a



c) zhodnocení průběhu poskytování sociální služby.



Poskytovatel sociálních služeb má povinnost podle věty první jen v těch

případech, kdy orgán sociálně-právní ochrany dětí v žádosti současně

uvede, že situaci dítěte a jeho rodiny vyhodnotil podle zákona o

sociálně-právní ochraně dětí^58) tak, že se jedná o dítě, na něž se

sociálně-právní ochrana dětí zaměřuje.



ČÁST ŠESTÁ



FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB



§ 101



zrušen



§ 101a



(1) K plnění povinnosti uvedené v § 95 písm. g) a h) se krajům

poskytuje ze státního rozpočtu účelově určená dotace na financování

běžných výdajů souvisejících s poskytováním základních druhů a forem

sociálních služeb v rozsahu stanoveném základními činnostmi u

jednotlivých druhů sociálních služeb. Dotaci poskytuje ministerstvo

podle zvláštního právního předpisu^37).



(2) Kraj rozhoduje podle zvláštního právního předpisu^37a) a předpisů

Evropské unie o veřejné podpoře o poskytnutí finančních prostředků z

dotace poskytovatelům sociálních služeb, kteří jsou zapsáni v registru

podle § 85 odst. 1, popřípadě o zadání veřejné zakázky na poskytování

sociálních služeb. O poskytnutí finančních prostředků na jednotlivé

sociální služby a jejich výši rozhoduje zastupitelstvo kraje v souladu

s podmínkami stanovenými zastupitelstvem kraje.



(3) Kraj předkládá ministerstvu žádost o poskytnutí dotace na příslušný

rozpočtový rok. Žádost obsahuje



a) název kraje, identifikační číslo a číslo účtu, na který bude dotace

vyplacena,



b) popis způsobu rozdělení a čerpání dotace podle odstavce 2,



c) požadovanou výši dotace na příslušný rozpočtový rok a předpokládaný

požadavek na výši dotace na následující 2 rozpočtové roky, který

vyplývá ze střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb kraje.



Součástí žádosti je střednědobý plán rozvoje sociálních služeb kraje,

který obsahuje ekonomickou analýzu v plánu identifikovaných potřeb a

způsob jejich finančního zajištění.



(4) Výši dotace kraji stanoví ministerstvo ve výši procentního podílu

kraje na celkovém ročním objemu finančních prostředků vyčleněných ve

státním rozpočtu na podporu sociálních služeb pro příslušný rozpočtový

rok; výše procentního podílu kraje je uvedena v příloze k tomuto

zákonu.



(5) Ministerstvo zajišťuje na vlastní náklady počítačový program

(software) pro podávání žádostí o dotace a poskytuje bezplatně tento

program, včetně jeho aktualizací, krajským úřadům a poskytovatelům

sociálních služeb zapsaným v registru podle § 85 odst. 1. Krajské úřady

a poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni používat program pro

podávání žádostí o dotace, který jim ministerstvo poskytne. Krajské

úřady jsou povinny používat program též pro posouzení žádostí o dotace

poskytovatelů a stanovení výše finanční podpory. Za podanou žádost

poskytovatele sociálních služeb o dotaci podle odstavců 1 a 2 se

považuje pouze žádost, která je podána kraji prostřednictvím tohoto

programu.



(6) Kraj předloží ministerstvu do 31. května příslušného rozpočtového

roku prostřednictvím počítačového programu podle odstavce 5 průběžný

přehled o čerpání dotace a do 31. března následujícího rozpočtového

roku konečný přehled o čerpání dotace za příslušný rozpočtový rok.



(7) Prováděcí právní předpis stanoví bližší podmínky pro čerpání

dotace, lhůty pro výplatu dotace, formu a obsah žádosti podle odstavce

3 a lhůtu pro její podání a formu a obsah přehledu podle odstavce 6.



§ 102



Na zajištění povinnosti uvedené v § 93 písm. a) a na zajištění činností

sociální práce, které jsou vykonávány v souvislosti s povinnostmi

uvedenými v § 93 písm. b) a c), se krajům poskytuje příspěvek formou

účelové dotace. Dotaci poskytuje ministerstvo podle zvláštního právního

předpisu^37) .



§ 103



Na zajištění povinnosti uvedené v § 92 písm. a) a na zajištění činností

sociální práce, které jsou vykonávány v souvislosti s povinnostmi

uvedenými v § 92 písm. b) až d), se obcím s rozšířenou působností

poskytuje příspěvek formou účelové dotace. Dotaci poskytuje

ministerstvo podle zvláštního právního předpisu^37). Dotace ze státního

rozpočtu je obcím s rozšířenou působností poskytována prostřednictvím

rozpočtu kraje; tato činnost krajů je činností vykonávanou v přenesené

působnosti.



§ 104



(1) Ze státního rozpočtu mohou být podle zvláštního právního

předpisu^38)poskytovány účelové dotace k financování běžných výdajů

souvisejících s poskytováním sociálních služeb poskytovatelům

sociálních služeb, kteří jsou zapsáni v registru.



(2) Dotace podle odstavce 1 poskytuje ministerstvo.



(3) Dotaci lze poskytnout



a) na podporu sociálních služeb, které mají celostátní či nadregionální

charakter,



b) na činnosti, které mají rozvojovou povahu, zejména na vzdělávání

pracovníků v sociálních službách, na podporu kvality sociálních služeb

a na zpracování střednědobých plánů krajů a plánů obcí v oblasti

sociálních služeb,



c) v případě mimořádných situací; mimořádnou situací se rozumí zejména

živelní pohroma, požár, ekologická nebo průmyslová havárie.



(4) Na financování činností podle odstavce 3 v oblasti poskytování

sociálních služeb se mohou podílet také programy financované v rámci

Strukturálních fondů Evropských společenství a dalších programů

Evropských společenství.



(5) Na poskytnutí dotace není právní nárok^36).



(6) Ministerstvo zajišťuje na vlastní náklady počítačový program

(software) pro podávání žádostí o dotace a poskytuje bezplatně tento

program, včetně jeho aktualizací, krajským úřadům a poskytovatelům

sociálních služeb zapsaným v registru podle § 85 odst. 1. Poskytovatelé

sociálních služeb jsou povinni používat počítačový program pro podávání

žádostí o dotace, který jim ministerstvo poskytne. Krajský úřad se

prostřednictvím počítačového programu vyjadřuje k podpoře pro danou

sociální službu.



§ 105



Obec nebo kraj může poskytnout ze svého rozpočtu účelové dotace podle

zvláštního zákona^39) k financování běžných výdajů souvisejících s

poskytováním sociálních služeb poskytovatelům sociálních služeb, kteří

jsou zapsáni v registru.



§ 105a



neplatil



ČÁST SEDMÁ



SPRÁVNÍ DELIKTY



§ 106



(1) Zaměstnanec uvedený v § 100 odst. 1 se dopustí přestupku tím, že

poruší povinnost mlčenlivosti podle § 100 odst. 1.



(2) Přizvaný odborník uvedený v § 100 odst. 2 se dopustí přestupku tím,

že poruší povinnost mlčenlivosti podle § 100 odst. 2.



(3) Osoba blízká nebo asistent sociální péče uvedený v § 83, kteří

poskytovali oprávněné osobě pomoc, se dopustí přestupku tím, že

neohlásí úmrtí oprávněné osoby ve lhůtě stanovené v § 21a odst. 2.



(4) Asistent sociální péče se dopustí přestupku tím, že neuzavře

písemnou smlouvu o poskytnutí pomoci s osobou, jíž poskytuje pomoc,

podle § 83 odst. 3.



(5) Za přestupek podle odstavců 1 a 2 lze uložit pokutu do 50 000 Kč a

za přestupek podle odstavců 3 a 4 pokutu do 20 000 Kč.



§ 107



(1) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního

deliktu tím, že poskytuje sociální služby bez oprávnění k jejich

poskytování podle § 78 odst. 1.



(2) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se jako poskytovatel

sociálních služeb dopustí správního deliktu tím, že



a) neposkytuje sociální služby v rozsahu stanoveném v rozhodnutí o

registraci podle § 81 odst. 2,



b) nevede záznamy podle § 88 písm. f),



c) nevede evidenci žadatelů o sociální službu podle § 88 písm. g),



d) odmítne s osobou uzavřít smlouvu o poskytnutí sociální služby v

rozporu s § 91 odst. 3,



e) použije opatření omezující pohyb osob v rozporu s § 89 odst. 1 až 3,



f) nepodá informaci o použití opatření omezujících pohyb osob podle §

89 odst. 5,



g) nevede evidenci nebo neumožní nahlížení do evidence podle § 89 odst.

6,



h) neohlásí úmrtí oprávněné osoby, které poskytovala pomoc, podle § 21a

odst. 2,



i) nesplní lhůtu k podání žádosti o zrušení registrace podle § 82 odst.

3 písm. d) nebo odst. 4,



j) nesplní oznamovací povinnost podle § 88 písm. k),



k) nezašle ve stanovené lhůtě údaje uvedené na předepsaném tiskopisu

podle § 85 odst. 5,



l) neoznámí ve stanovené lhůtě změny údajů podle § 82 odst. 1,



m) nesplní ve lhůtě stanovené ministerstvem opatření k odstranění

nedostatků zjištěných při inspekci nebo nepodá písemnou zprávu o jejich

plnění podle § 98 odst. 5,



n) nesplní ve lhůtě stanovené registrujícím orgánem opatření k

odstranění nedostatků zjištěných při kontrole registračních podmínek

podle § 82a odst. 2,



o) stanoví za poskytnutí sociální služby vyšší úhradu, než je maximální

výše úhrady stanovená prováděcím právním předpisem,



p) uzavře smlouvu, která neobsahuje náležitosti smlouvy podle § 91

odst. 2,



q) nesdělí ve lhůtě stanovené registrujícím orgánem údaje podle § 85

odst. 7.



(3) Podnikající fyzická osoba se jako poskytovatel sociálních služeb

dopustí správního deliktu tím, že poruší povinnost mlčenlivosti podle §

100 odst. 2.



(4) Zdravotnické zařízení, které poskytuje sociální služby podle § 52,

dětský domov a speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu

se dopustí správního deliktu tím, že neohlásí úmrtí oprávněné osoby,

které poskytovalo pomoc, ve lhůtě stanovené v § 21a odst. 2.



(5) Za správní delikt se uloží pokuta do



a) 10 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. b), c) a

l),



b) 20 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. a), d),

f), g), h), p) a odstavce 4,



c) 50 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. i) až k),

m), o) a q) a odstavce 3,



d) 250 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. e),



e) 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. n),



f) 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1.



§ 108



(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že

vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení

právní povinnosti zabránila.



(2) Při určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti

správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a

k okolnostem, za nichž byl spáchán.



(3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže

příslušný orgán o něm nezahájil řízení do jednoho roku ode dne, kdy se

o něm dověděl, nejpozději však do tří let ode dne, kdy byl spáchán.



(4) Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednávají



a) krajská pobočka Úřadu práce, jde-li o



1. přestupek podle § 106 odst. 1, kterého se dopustí zaměstnanec státu

zařazený do krajské pobočky Úřadu práce,



2. přestupek podle § 106 odst. 3 a 4,



3. správní delikt podle § 107 odst. 2 písm. h) a § 107 odst. 4,



b) obecní úřad obce s rozšířenou působností, jde-li o přestupek podle §

106 odst. 1, kterého se dopustí zaměstnanec obce,



c) krajský úřad, jde-li o



1. přestupek podle § 106 odst. 1, kterého se dopustí zaměstnanec kraje

nebo zaměstnanec poskytovatele sociálních služeb, kterému krajský úřad

vydal rozhodnutí o registraci,



2. správní delikt podle § 107 odst. 1,



3. správní delikt podle § 107 odst. 2 písm. a), i), k), l), n) a q) a §

107 odst. 3, kterého se dopustí poskytovatel sociálních služeb, kterému

krajský úřad vydal rozhodnutí o registraci,



d) ministerstvo, jde-li o



1. přestupek podle § 106 odst. 1, kterého se dopustí zaměstnanec státu

zařazený do ministerstva, nebo zaměstnanec poskytovatele sociálních

služeb, kterému ministerstvo vydalo rozhodnutí o registraci, a

přestupek podle § 106 odst. 2,



2. správní delikt podle § 107 odst. 2 písm. a), i), k), l), n) a q),

kterého se dopustí poskytovatel sociálních služeb, kterému ministerstvo

vydalo rozhodnutí o registraci,



3. správní delikt podle § 107 odst. 2 písm. b) až g), j), m), o) a p).



(5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické

osoby^32) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení o

odpovědnosti nebo postihu právnické osoby.



(6) Příjem z pokut uložených krajskou pobočkou Úřadu práce a

ministerstvem je příjmem státního rozpočtu, příjem z pokut uložených

obecním úřadem obce s rozšířenou působností je příjmem rozpočtu obce a

příjem z pokut uložených krajským úřadem je příjmem rozpočtu kraje.



ČÁST OSMÁ



PŘEDPOKLADY PRO VÝKON POVOLÁNÍ SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA



HLAVA I



Sociální pracovník



§ 109



Sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální

agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních

poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství,

analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné

činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence,

depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a

sociální rehabilitace, zjišťuje potřeby obyvatel obce a kraje a

koordinuje poskytování sociálních služeb.



§ 110



(1) Předpokladem k výkonu povolání sociálního pracovníka je plná

svéprávnost, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost

podle tohoto zákona.



(2) Bezúhonnost se posuzuje a prokazuje podle § 79 odst. 2 a odst. 3

věty první až třetí.



(3) Zdravotní způsobilost zjišťuje a lékařský posudek o zdravotní

způsobilosti vydává registrující poskytovatel zdravotních služeb v

oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru praktický lékař pro

děti a dorost a u zaměstnanců poskytovatel pracovnělékařských služeb.



(4) Odbornou způsobilostí k výkonu povolání sociálního pracovníka je



a) vyšší odborné vzdělání získané absolvováním vzdělávacího programu

akreditovaného podle zvláštního právního předpisu^40) v oborech

vzdělání zaměřených na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální

pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální práci, sociálně

právní činnost, charitní a sociální činnost,



b) vysokoškolské vzdělání získané studiem v bakalářském, magisterském

nebo doktorském studijním programu zaměřeném na sociální práci,

sociální politiku, sociální pedagogiku, sociální péči, sociální

patologii, právo nebo speciální pedagogiku, akreditovaném podle

zvláštního právního předpisu^41),



c) absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů v oblastech uvedených

v písmenech a) a b) v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin a praxe při

výkonu povolání sociálního pracovníka v trvání nejméně 5 let, za

podmínky ukončeného vysokoškolského vzdělání v oblasti studia, která

není uvedena v písmenu b),



d) absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů v oblastech uvedených

v písmenech a) a b) v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin a praxe při

výkonu povolání sociálního pracovníka v trvání nejméně 10 let, za

podmínky středního vzdělání s maturitní zkouškou v oboru sociálně

právním, ukončeného nejpozději 31. prosince 1998.



(5) Odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka při

poskytování sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče

podle § 52 má též sociální pracovník a zdravotně sociální pracovník,

který získal způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle

zvláštního právního předpisu^42).



(6) Při uznávání odborné kvalifikace nebo jiné způsobilosti státních

příslušníků členských států Evropské unie se postupuje podle zvláštního

právního předpisu^31).



HLAVA II



Další vzdělávání sociálního pracovníka



§ 111



(1) Zaměstnavatel je povinen zabezpečit sociálnímu pracovníku další

vzdělávání v rozsahu nejméně 24 hodin za kalendářní rok, kterým si

obnovuje, upevňuje a doplňuje kvalifikaci. Pokud pracovní poměr

sociálního pracovníka u téhož zaměstnavatele netrvá celý kalendářní

rok, činí rozsah dalšího vzdělávání jednu dvanáctinu částky rozsahu

uvedeného ve větě první za každý kalendářní měsíc trvání pracovního

poměru. V případě nepřítomnosti v práci v rozsahu delším než jeden

kalendářní měsíc se rozsah dalšího vzdělávání krátí o jednu dvanáctinu

celkové částky rozsahu. Povinnost zabezpečení dalšího vzdělávání se

nevztahuje na zaměstnance ve zkušební době.



(2) Formy dalšího vzdělávání jsou



a) specializační vzdělávání zajišťované vysokými školami a vyššími

odbornými školami navazující na získanou odbornou způsobilost k výkonu

povolání sociálního pracovníka,



b) účast v kurzech s akreditovaným programem,



c) odborné stáže,



d) účast na školicích akcích,



e) účast na konferencích.



(3) Další vzdělávání podle odstavce 2 písm. b) se uskutečňuje na

základě akreditace vzdělávacích programů udělené ministerstvem na

vysokých školách, vyšších odborných školách a ve vzdělávacích

zařízeních právnických a fyzických osob (dále jen „vzdělávací

zařízení“).



(4) Dalším vzděláváním podle odstavce 2 písm. c) se rozumí výkon

odborné činnosti na základě písemné smlouvy mezi zaměstnavatelem a

zařízením zajišťujícím odbornou stáž.



(5) Dalším vzděláváním podle odstavce 2 písm. d) se rozumí vzdělávací

akce v maximálním rozsahu 8 hodin ročně organizovaná zaměstnavatelem

nebo odbornou organizací, jejíž je zaměstnavatel členem.



(6) Dalším vzděláváním podle odstavce 2 písm. e) se rozumí akce

odborného charakteru v maximálním rozsahu 8 hodin ročně, jejíž program

se týká oboru činnosti sociálního pracovníka.



(7) Účast na dalším vzdělávání podle odstavce 2 se považuje za

prohlubování kvalifikace podle zvláštního právního předpisu^43).



(8) Dokladem o absolvování dalšího vzdělávání podle odstavce 2 písm. a)

a b) je osvědčení vydané vzdělávacím zařízením, které další vzdělávání

pořádalo. Dokladem o absolvování dalšího vzdělávání podle odstavce 2

písm. c) a d) je potvrzení vydané zařízením, ve kterém byla zajišťována

odborná stáž, nebo zaměstnavatelem jako organizátorem odborné stáže

nebo školicí akce. Dokladem o absolvování dalšího vzdělávání podle

odstavce 2 písm. e) je potvrzení vydané organizátorem konference.



HLAVA III



zrušena



§ 112



zrušen



§ 113



zrušen



§ 114



zrušen



ČÁST DEVÁTÁ



PŘEDPOKLADY PRO VÝKON ČINNOSTI V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH



§ 115



Okruh pracovníků



(1) V sociálních službách vykonávají odbornou činnost



a) sociální pracovníci za podmínek stanovených v § 109 a 110,



b) pracovníci v sociálních službách,



c) zdravotničtí pracovníci,



d) pedagogičtí pracovníci,



e) manželští a rodinní poradci a další odborní pracovníci, kteří přímo

poskytují sociální služby.



(2) Při poskytování sociálních služeb působí rovněž dobrovolníci za

podmínek stanovených zvláštním právním předpisem^44a).



§ 116



Pracovníci v sociálních službách



(1) Pracovníkem v sociálních službách je ten, kdo vykonává



a) přímou obslužnou péči o osoby v ambulantních nebo pobytových

zařízeních sociálních služeb spočívající v nácviku jednoduchých denních

činností, pomoci při osobní hygieně a oblékaní, manipulaci s přístroji,

pomůckami, prádlem, udržování čistoty a osobní hygieny, podporu

soběstačnosti, posilování životní aktivizace, vytváření základních

sociálních a společenských kontaktů a uspokojování psychosociálních

potřeb,



b) základní výchovnou nepedagogickou činnost spočívající v prohlubování

a upevňování základních hygienických a společenských návyků, působení

na vytváření a rozvíjení pracovních návyků, manuální zručnosti a

pracovní aktivity, provádění volnočasových aktivit zaměřených na

rozvíjení osobnosti, zájmů, znalostí a tvořivých schopností formou

výtvarné, hudební a pohybové výchovy, zabezpečování zájmové a kulturní

činnosti,



c) pečovatelskou činnost v domácnosti osoby spočívající ve vykonávání

prací spojených s přímým stykem s osobami s fyzickými a psychickými

obtížemi, komplexní péči o jejich domácnost, zajišťování sociální

pomoci, provádění sociálních depistáží pod vedením sociálního

pracovníka, poskytování pomoci při vytváření sociálních a společenských

kontaktů a psychické aktivizaci, organizační zabezpečování a komplexní

koordinování pečovatelské činnosti a provádění osobní asistence,



d) pod dohledem sociálního pracovníka činnosti při základním sociálním

poradenství, depistážní činnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační

činnosti, činnosti při zprostředkování kontaktu se společenským

prostředím, činnosti při poskytování pomoci při uplatňování práv a

oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.



(2) Podmínkou výkonu činnosti pracovníka v sociálních službách je plná

svéprávnost, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost

podle tohoto zákona.



(3) Bezúhonnost se posuzuje a prokazuje podle § 79 odst. 2 a odst. 3

věty první až třetí.



(4) Zdravotní způsobilost zjišťuje a lékařský posudek o zdravotní

způsobilosti vydává registrující poskytovatel zdravotních služeb v

oboru všeobecné praktické lékařství a u zaměstnanců poskytovatel

pracovnělékařských služeb.



(5) Odbornou způsobilostí pracovníka v sociálních službách



a) uvedeného v odstavci 1 písm. a) je základní vzdělání nebo střední

vzdělání a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu; absolvování

akreditovaného kvalifikačního kurzu se nevyžaduje u fyzických osob,

které získaly podle zvláštního právního předpisu^45) způsobilost k

výkonu zdravotnického povolání v oboru ošetřovatel, u fyzických osob,

které získaly odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního

pracovníka podle § 110, a u fyzických osob, které získaly střední

vzdělání v oboru vzdělání stanoveném prováděcím právním předpisem,



b) uvedeného v odstavci 1 písm. b) je střední vzdělání s výučním listem

nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou a absolvování akreditovaného

kvalifikačního kurzu; absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu

se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly podle zvláštního právního

předpisu^46) způsobilost k výkonu zdravotnického povolání ergoterapeut,

u fyzických osob, které získaly odbornou způsobilost k výkonu povolání

sociálního pracovníka podle § 110, a u fyzických osob, které získaly

střední vzdělání v oboru vzdělání stanoveném prováděcím právním

předpisem,



c) uvedeného v odstavci 1 písm. c) je základní vzdělání, střední

vzdělání, střední vzdělání s výučním listem, střední vzdělání s

maturitou nebo vyšší odborné vzdělání a absolvování akreditovaného

kvalifikačního kurzu; absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu

se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly podle zvláštního právního

předpisu^45) způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v oboru

ošetřovatel, u fyzických osob, které získaly odbornou způsobilost k

výkonu povolání sociálního pracovníka podle § 110, a u fyzických osob,

které získaly střední vzdělání v oboru vzdělání stanoveném prováděcím

právním předpisem,



d) uvedeného v odstavci 1 písm. d) je základní vzdělání, střední

vzdělání, střední vzdělání s výučním listem, střední vzdělání s

maturitní zkouškou nebo vyšší odborné vzdělání a absolvování

akreditovaného kvalifikačního kurzu; absolvování akreditovaného

kvalifikačního kurzu se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly

odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka podle §

110.



(6) Obsah kvalifikačního kurzu podle odstavce 5 a jeho minimální rozsah

stanoví prováděcí právní předpis.



(7) Podmínku absolvování kvalifikačního kurzu podle odstavce 5 je třeba

splnit do 18 měsíců ode dne nástupu zaměstnance do zaměstnání. Do doby

splnění této podmínky vykonává zaměstnanec činnost pracovníka v

sociálních službách pod dohledem odborně způsobilého pracovníka v

sociálních službách.



(8) Při uznávání odborné kvalifikace nebo jiné způsobilosti státních

příslušníků členských států Evropské unie se postupuje podle zvláštního

právního předpisu^31).



(9) Zaměstnavatel je povinen zabezpečit pracovníku v sociálních

službách další vzdělávání v rozsahu nejméně 24 hodin za kalendářní rok,

kterým si obnovuje, upevňuje a doplňuje kvalifikaci. Účast na dalším

vzdělávání se považuje za prohlubování kvalifikace podle zvláštního

právního předpisu^43). Další vzdělávání se uskutečňuje formami

uvedenými v § 111 odst. 2. Ustanovení § 111 odst. 1 vět druhé až čtvrté

a odst. 3 až 6 a 8 platí obdobně s tím, že program akce odborného

charakteru podle § 111 odst. 6 se týká oboru činnosti pracovníka v

sociálních službách. Povinnost účasti na dalším vzdělávání podle věty

první se nevyžaduje za kalendářní rok, v němž pracovník v sociálních

službách absolvoval akreditovaný kvalifikační kurz.



§ 116a



(1) Odbornou způsobilostí manželského a rodinného poradce je

vysokoškolské vzdělání získané řádným ukončením studia jednooborové

psychologie nebo magisterského programu na vysoké škole humanitního

zaměření současně s absolvováním postgraduálního výcviku v metodách

manželského poradenství a psychoterapie v rozsahu minimálně 400 hodin

nebo obdobného dlouhodobého psychoterapeutického výcviku akreditovaného

ve zdravotnictví.



(2) Odbornou způsobilostí dalšího odborného pracovníka uvedeného v §

115 odst. 1 písm. e) je vysokoškolské vzdělání.



§ 117



Podmínky výkonu činnosti zdravotnických pracovníků a pedagogických

pracovníků stanoví zvláštní právní předpisy^47)



ČÁST DESÁTÁ



AKREDITACE VZDĚLÁVACÍCH ZAŘÍZENÍ A AKREDITACE VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMŮ



§ 117a



(1) Ministerstvo rozhoduje o akreditaci vzdělávacích programů (dále jen

„akreditace“) pro účely zajištění vzdělávacích kurzů podle § 110 odst.

4 písm. c) a d) a kvalifikačních kurzů podle § 116 odst. 5, dalšího

vzdělávání sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách,

vzdělávání vedoucích pracovníků zaměstnanců uvedených v § 115 odst. 1 a

pro účely odborné podpory fyzických osob, které poskytují pomoc

příjemci příspěvku.



(2) Písemná žádost o akreditaci se podává ministerstvu na tiskopisu

předepsaném ministerstvem.



(3) Žádost o akreditaci vzdělávacího programu, kromě náležitostí

podání^47a), obsahuje



a) oprávnění ke vzdělávací činnosti podle zvláštního právního

předpisu^47b) a přehled o dosavadní činnosti žadatele o akreditaci,



b) název, druh, formu, obsah a časový rozsah vzdělávacího programu,

který žadatel hodlá uskutečňovat,



c) doklady o materiálním a technickém zabezpečení vzdělávacího

programu,



d) seznam fyzických osob, které se budou podílet na vzdělávání, a

doklady o jejich odborné způsobilosti nebo osvědčení o uznání odborné

kvalifikace,



e) formu osvědčení o absolvování vzdělávacího programu s uvedením

identifikačních údajů vzdělávacího zařízení, údajů uvedených v písmenu

b), identifikačních údajů o osobě, která vzdělávací program

absolvovala, a datum vydání osvědčení.



(4) K žádosti podle odstavce 3 musí být připojen doklad o zaplacení

správního poplatku za přijetí žádosti^47c).



§ 117b



(1) Ministerstvo zřizuje jako svůj poradní orgán akreditační komisi k

posouzení žádosti o udělení akreditace a k posouzení návrhu na odejmutí

akreditace.



(2) Členy akreditační komise jmenuje a odvolává ministr práce a

sociálních věcí.



(3) Složení akreditační komise, způsob jednání, vnitřní organizaci a

důvody pro odvolání jejího člena stanoví statut a jednací řád, které

vydává ministerstvo.



(4) Účast člena v akreditační komisi je jiným úkonem v obecném

zájmu^47d), při němž náleží členům této komise náhrada jízdních výdajů,

náhrada výdajů za ubytování a náhrada zvýšených stravovacích výdajů ve

výši a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem^47e);

poskytovatelem těchto náhrad je ministerstvo. Členům akreditační komise

může být ministerstvem poskytnuta odměna.



§ 117c



(1) Na základě posouzení skutečností uvedených v žádosti o akreditaci

zpracuje akreditační komise stanovisko k žádosti o akreditaci, které ve

lhůtě 60 dnů od posledního dne kalendářního čtvrtletí, ve kterém byla

tato žádost podána, předloží ministerstvu.



(2) Ministerstvo rozhodne o akreditaci ve lhůtě 30 dnů po obdržení

stanoviska komise.



(3) Ministerstvo při rozhodování přihlíží ke stanovisku akreditační

komise.



(4) Akreditace se uděluje na dobu 4 let.



(5) Akreditace je nepřevoditelná a nepřechází na právního nástupce.



§ 117d



(1) Ministerstvo kontroluje činnost vzdělávacích zařízení při

uskutečňování akreditovaných vzdělávacích programů.



(2) Ministerstvo rozhodne o odejmutí akreditace, jestliže akreditovaný

vzdělávací program nesplňuje podmínky, za nichž mu byla akreditace

udělena.



(3) Podle § 117c odst. 1 až 3 se postupuje i v případě rozhodování o

odejmutí akreditace.



§ 117e



(1) Vzdělávací zařízení vede evidenci osvědčení vydaných v rámci

realizace akreditovaného vzdělávacího programu.



(2) Ministerstvo zveřejňuje v elektronické podobě způsobem umožňujícím

dálkový přístup seznam akreditovaných vzdělávacích programů, dobu, na

kterou byla akreditace udělena, a seznam vzdělávacích zařízení, kterým

byla akreditace vzdělávacího programu odejmuta.



ČÁST JEDENÁCTÁ



SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ



HLAVA I



Společná ustanovení



§ 118



zrušen



§ 119



Zmocňovací ustanovení



(1) Vláda vydá nařízení k provedení § 101 odst. 7.



(2) Ministerstvo vydá vyhlášku k provedení § 9 odst. 6, § 35 odst. 2, §

73 odst. 3, § 74 odst. 3, § 75 odst. 1, § 76 odst. 1, § 85 odst. 4, §

91 odst. 3 písm. c), § 93a odst. 1, § 99 odst. 3 a § 116 odst. 5 a 6.



HLAVA II



Přechodná ustanovení



§ 120



(1) Řízení o poskytnutí služeb sociální péče zahájená a pravomocně

neskončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle

dosavadních právních předpisů.



(2) Osoby, kterým ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona náleželo

zvýšení důchodu pro bezmocnost podle dosavadních právních předpisů, se

ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona považují za osoby závislé na

pomoci jiné fyzické osoby



a) ve stupni I (lehká závislost), jde-li o osoby částečně bezmocné,



b) ve stupni II (středně těžká závislost), jde-li o osoby převážně

bezmocné,



c) ve stupni III (těžká závislost), jde-li o osoby úplně bezmocné.



(3) Dítě, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona bylo podle

dosavadních právních předpisů považováno za dítě dlouhodobě těžce

zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči, se ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona považuje za osobu závislou na pomoci jiné

fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost).



(4) Ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona náleží osobám uvedeným v

odstavcích 2 a 3 příspěvek ve výši podle § 11 odpovídající stanovenému

stupni závislosti podle odstavců 2 a 3, pokud není na základě kontroly

posouzení zdravotního stavu stanoven jiný stupeň závislosti a vydáno

rozhodnutí o výši příspěvku podle takto stanoveného stupně závislosti,

nebo pokud není dále stanoveno jinak. Osobám uvedeným v odstavci 2

písm. a), které jsou starší 80 let a o něž pečuje fyzická osoba, které

z tohoto důvodu náležel ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona podle

dosavadních právních předpisů příspěvek při péči o blízkou nebo jinou

osobu, náleží příspěvek ve výši podle stupně závislosti II (středně

těžká závislost). Osobám uvedeným v odstavci 2 písm. b), o něž pečuje

fyzická osoba, které z tohoto důvodu náležel ke dni nabytí účinnosti

tohoto zákona příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu podle

dosavadních právních předpisů, náleží po dobu 2 let ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona příspěvek ve výši podle stupně závislosti III

(těžká závislost); po uplynutí této doby náleží těmto osobám příspěvek

ve výši podle stupně závislosti stanoveného na základě kontroly

posouzení zdravotního stavu.



(5) Právnické a fyzické osoby, které přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona poskytovaly služby sociální péče nebo sociální služby podle

dosavadních právních předpisů a hodlají v této činnosti pokračovat i po

dni nabytí účinnosti tohoto zákona, jsou povinny podat žádost o

registraci ve lhůtě 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona a v

této lhůtě jsou rovněž povinny uzavřít pojistnou smlouvu podle § 80.

Ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do vydání rozhodnutí o

registraci se tyto právnické a fyzické osoby považují za poskytovatele

sociálních služeb podle tohoto zákona.



(6) Rozhodnutí o přijetí do zařízení sociální péče a o úhradě za ni

podle dosavadních právních předpisů zůstávají v platnosti i po dni

nabytí účinnosti tohoto zákona, nejdéle však po dobu 3 let, pokud se

osoba a poskytovatel sociálních služeb nedohodnou jinak nebo se

nedohodnou na jiném rozsahu poskytování sociálních služeb. Namísto

úhrady za pomoc poskytovanou z důvodu bezmocnosti podle dosavadních

právních předpisů je osoba, které byl přiznán příspěvek, povinna hradit

ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona úhradu za péči ve výši podle §

73 odst. 4.



(7) Rozhodnutí o poskytování sociální péče ve zdravotnickém zařízení a

o úhradě za ni podle dosavadních právních předpisů zůstávají v

platnosti i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, nejdéle však po dobu

3 let, pokud se osoba a zdravotnické zařízení nedohodnou jinak. Osoba,

které je poskytována sociální péče podle věty první a které byl přiznán

příspěvek, je povinna kromě úhrady podle dosavadních právních předpisů

hradit ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona zdravotnickému zařízení

také úhradu za péči ve výši podle § 73 odst. 4.



(8) Pořadníky čekatelů na umístění do ústavu sociální péče vedené podle

dosavadních právních předpisů zůstávají v platnosti i po dni nabytí

účinnosti tohoto zákona, nejdéle však po dobu 3 let. Zřizovatelé ústavů

sociálních služeb, kteří vedli tyto pořadníky, předají tyto pořadníky

ve lhůtě 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona jednotlivým

poskytovatelům sociálních služeb a o této skutečnosti vyrozumí ve

stejné lhůtě osoby zapsané do pořadníku.



(9) Ústavy sociální péče podle dosavadních právních předpisů se

považují za zařízení sociálních služeb uvedené v § 34 odst. 1 písm. c)

až f).



(10) Dobrovolní pracovníci pečovatelské služby poskytují pečovatelskou

službu podle dosavadních právních předpisů i po dni nabytí účinnosti

tohoto zákona.



(11) Zaměstnanec, který ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona vykonával

činnost, na niž se vztahuje kvalifikační předpoklad uvedený v § 110

odst. 4, a tento předpoklad nesplňuje, je povinen splnit tento

kvalifikační předpoklad ve lhůtě



a) 7 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud nezískal střední

vzdělání s maturitní zkouškou v oboru sociálně právním,



b) 10 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud získal střední

vzdělání s maturitní zkouškou v oboru sociálně právním.



(12) Ustanovení odstavce 11 neplatí, jestliže ke dni nabytí účinnosti

tohoto zákona zaměstnanec uvedený v odstavci 11 písm. a) a b) dosáhl

věku 50 let; u těchto osob se považuje kvalifikační předpoklad uvedený

v § 110 odst. 4 za splněný.



(13) Zaměstnanec, který ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona vykonával

činnost, na niž se vztahuje povinnost absolvování akreditovaného

kvalifikačního kurzu podle § 116 odst. 5, je povinen absolvovat tento

kurz nejpozději do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



(14) Pro účely prvního zvýšení částek příspěvku podle tohoto zákona je

prvním měsícem rozhodného období říjen 2006.



HLAVA III



Závěrečná ustanovení



§ 121



Zrušovací ustanovení



Zrušuje se:



1. Vyhláška č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální

péče.



2. Vyhláška č. 138/1994 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška

Ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za

pobyt v zařízeních sociální péče.



3. Vyhláška č. 146/1995 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva práce

a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních

sociální péče, ve znění vyhlášky č. 138/1994 Sb.



4. Vyhláška č. 66/1996 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška

Ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za

pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.



5. Vyhláška č. 262/1996 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška

Ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za

pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.



6. Vyhláška č. 205/1997 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška

Ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za

pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.



7. Vyhláška č. 145/1998 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva práce

a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních

sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.



8. Vyhláška č. 172/1999 Sb., kterou se mění vyhláška č. 82/1993 Sb., o

úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších

předpisů.



9. Vyhláška č. 73/2001 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva práce

a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních

sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.



10. Vyhláška č. 425/2001 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva

práce a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v

zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.



11. Vyhláška č. 551/2002 Sb., kterou se mění vyhláška č. 82/1993 Sb., o

úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších

předpisů.



12. Vyhláška č. 5/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 82/1993 Sb., o

úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších

předpisů.



13. Vyhláška č. 34/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 82/1993 Sb., o

úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších

předpisů.



14. Vyhláška č. 83/1993 Sb., o stravování v zařízeních sociální péče.



15. Vyhláška č. 139/1994 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška

Ministerstva práce a sociálních věcí č. 83/1993 Sb., o stravování v

zařízeních sociální péče.



16. Vyhláška č. 147/1995 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška

Ministerstva práce a sociálních věcí č. 83/1993 Sb., o stravování v

zařízeních sociální péče, ve znění vyhlášky č. 139/1994 Sb.



17. Vyhláška č. 263/1996 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška

Ministerstva práce a sociálních věcí č. 83/1993 Sb., o stravování v

zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.



18. Vyhláška č. 146/1998 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva

práce a sociálních věcí č. 83/1993 Sb., o stravování v zařízeních

sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.



19. Vyhláška č. 6/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 83/1993 Sb., o

stravování v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.



20. Vyhláška č. 310/1993 Sb., o úhradě za poskytování sociální péče ve

zdravotnických zařízeních.



21. Vyhláška č. 7/2006 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva práce

a sociálních věcí č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních

sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.



§ 122



Účinnost



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2007.



Zaorálek v. r.



Klaus v. r.



Paroubek v. r.



Příloha



Výše procentního podílu kraje na celkovém ročním objemu finančních

prostředků vyčleněných ve státním rozpočtu na podporu sociálních služeb

pro příslušný rozpočtový rok



-------------------------------------------------------

Kraj V %

-------------------------------------------------------

Praha 8,08

Jihočeský 6,67

Jihomoravský 9,21

Karlovarský 3,40

Královéhradecký 5,46

Liberecký 4,14

Moravskoslezský 11,99

Olomoucký 7,81

Pardubický 5,37

Plzeňský 4,86

Středočeský 10,93

Ústecký 9,71

Vysočina 5,30

Zlínský 7,07

-------------------------------------------------------



Vybraná ustanovení novel



Čl. II zákona č. 206/2009 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Řízení zahájená a pravomocně neskončená přede dnem účinnosti tohoto

zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.



2. Osobám, kterým podle ohlášení učiněného podle § 21 odst. 2 písm. c)

zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném do dne

účinnosti tohoto zákona, neposkytuje k tomuto dni pomoc osoba blízká

anebo jiná fyzická nebo právnická osoba uvedená v § 7 odst. 2 zákona č.

108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném ode dne účinnosti

tohoto zákona, náleží příspěvek na péči naposledy za měsíc

předcházející dni účinnosti tohoto zákona. O odejmutí příspěvku na péči

ode dne účinnosti tohoto zákona vydá příslušný obecní úřad obce s

rozšířenou působností rozhodnutí.



3. Ministerstvo práce a sociálních věcí do 31. března 2011 zahájí podle

zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, zadávací řízení za

účelem dodávky služeb k zajištění výplaty části příspěvku formou

poukázky nebo elektronického platebního prostředku určeného k úhradě za

sociální služby. Do doby zahájení realizace dodávky služeb na základě

uzavřené smlouvy s vybraným subjektem se nepostupuje podle § 18a odst.

1 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění

účinném od 1. ledna 2011, a část příspěvku ve stupni I (lehká

závislost) ve výši 1 000 Kč se vyplácí formou přímé úhrady za sociální

služby poskytnuté této osobě v kalendářním měsíci, za který příspěvek

náleží, poskytovatelem sociálních služeb, který je zapsán v registru

poskytovatelů sociálních služeb podle § 85 odst. 1 zákona č. 108/2006

Sb., o sociálních službách. Tento způsob výplaty zajišťuje obecní úřad

obce s rozšířenou působností prostřednictvím informačního systému o

příspěvku podle § 30 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

Podkladem pro tento postup je potvrzení vyhotovené na tiskopisu

předepsaném Ministerstvem práce a sociálních věcí. Toto potvrzení

osvědčuje částku úhrady vyúčtovanou poskytovatelem sociálních služeb za

sociální služby poskytnuté osobě v kalendářním měsíci; příjemce

příspěvku, popřípadě zvláštní příjemce příspěvku, předává toto

potvrzení poskytovateli sociálních služeb. Na základě potvrzení zašle

poskytovatel sociálních služeb žádost o úhradu za poskytnuté sociální

služby v kalendářním měsíci příslušnému obecnímu úřadu obce s

rozšířenou působností v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím

dálkový přístup prostřednictvím informačního systému o příspěvku podle

§ 30 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Obecní úřad obce s

rozšířenou působností provede platbu úhrady bezhotovostním převodem na

účet příslušného poskytovatele sociálních služeb.



4. Osobám starším 18 let, které v měsíci prosinci 2010 mají nárok na

příspěvek na péči ve stupni I (lehká závislost), doručí příslušný

obecní úřad obce s rozšířenou působností do 31. prosince 2010 písemné

oznámení o změně způsobu výplaty tohoto příspěvku od 1. ledna 2011.



5. Poskytovatel sociálních služeb splní ohlašovací povinnost uvedenou v

§ 85 odst. 5 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění

účinném ode dne účinnosti tohoto zákona, poprvé za rok 2009, a to do

31. května 2010.



6. Odbornou způsobilostí k výkonu povolání sociálního pracovníka u

zaměstnance, který ke dni účinnosti tohoto zákona vykonával činnost

sociálního pracovníka, je absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů

v oblastech uvedených v § 110 odst. 4 písm. a) a b) zákona č. 108/2006

Sb., o sociálních službách, ve znění účinném ode dne účinnosti tohoto

zákona, v rozsahu nejméně 200 hodin, za podmínky, že získal přede dnem

účinnosti tohoto zákona nejméně 10 let praxe při výkonu činnosti

sociálního pracovníka a absolvoval před tímto dnem rekvalifikační kurz

zaměřený na činnost sociálního pracovníka akreditovaný Ministerstvem

školství, mládeže a tělovýchovy; tento zaměstnanec je povinen

absolvovat akreditované vzdělávací kurzy ve stanoveném rozsahu do 31.

prosince 2013.



7. Absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu pro pracovníky v

sociálních službách podle § 116 odst. 5 zákona č. 108/2006 Sb., o

sociálních službách, ve znění účinném ode dne účinnosti tohoto zákona,

se nevyžaduje u zaměstnance narozeného přede dnem 1. ledna 1957, pokud

přede dnem účinnosti tohoto zákona získal nejméně 2 roky praxe při

výkonu činnosti pracovníka v sociálních službách.



8. Odborná způsobilost manželského a rodinného poradce podle § 116a

odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném

ode dne účinnosti tohoto zákona, se považuje za splněnou u zaměstnance

narozeného před 1. lednem 1957, pokud ke dni účinnosti tohoto zákona

vykonával činnost, na niž se vztahoval kvalifikační předpoklad uvedený

v § 110 odst. 4 písm. e) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách,

ve znění účinném přede dnem účinnosti tohoto zákona.



Čl. XII zákona č. 347/2010 Sb.



Přechodná ustanovení



zrušen



Čl. IV zákona č. 366/2011 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Řízení o příspěvku na péči zahájená a pravomocně neskončená přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle předpisů účinných

do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. V řízení o příspěvku na péči

zahájeném a pravomocně neskončeném přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona se provede posouzení stupně závislosti za období do 31. prosince

2011 podle zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném do dne nabytí

účinnosti tohoto zákona, a za období ode dne nabytí účinnosti tohoto

zákona podle zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona.



2. Příspěvek na péči náležející ke dni účinnosti tohoto zákona osobám

do 18 let věku ve výši podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 108/2006

Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, náleží

naposledy za měsíc prosinec 2011. Příslušná krajská pobočka Úřadu práce

doručí nejpozději do dne výplaty příspěvku na péči za měsíc leden 2012

těmto osobám písemné sdělení o změně výše tohoto příspěvku podle § 11

odst. 1 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne

nabytí účinnosti tohoto zákona.



3. Děti starší 1 roku věku, které podle § 30 odst. 1 písm. e) zákona č.

117/1995 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona,

zakládaly ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nárok na rodičovský

příspěvek z důvodu zdravotního postižení, a kterým nenáležel k tomuto

dni příspěvek na péči, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona

považují za osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby



a) ve stupni I (lehká závislost), jde-li o děti dlouhodobě zdravotně

postižené,



b) ve stupni II (středně těžká závislost), jde-li o děti dlouhodobě

těžce zdravotně postižené.

Těmto osobám náleží ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona příspěvek na

péči ve výši podle § 11 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode

dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud si nezvolí rodičovský

příspěvek nejpozději do 31. ledna 2012, a to po dobu, než je na základě

nového posouzení zdravotního stavu vydáno rozhodnutí o příspěvku na

péči, nejdéle však do 31. prosince 2012.



4. Příslušný orgán, který vydal rozhodnutí o registraci podle § 78

odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném do dne nabytí

účinnosti tohoto zákona, vyzve nejpozději do 31. ledna 2012 písemným

sdělením poskytovatele sociálních služeb, kteří jsou zapsáni v registru

poskytovatelů sociálních služeb podle § 85 odst. 1 zákona č. 108/2006

Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, aby ve

lhůtě do 1 měsíce od doručení výzvy na tiskopisu předepsaném

Ministerstvem práce a sociálních věcí sdělili číslo platebního účtu, na

který bude vyplácena úhrada za potřebnou pomoc z příspěvku na péči

podle § 18 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona.



5. Poskytovatelé pomoci osobám závislým na pomoci jiné osoby ve

zdravotnických zařízeních ústavní péče podle § 52, speciálních

lůžkových zdravotnických zařízeních hospicového typu a v dětských

domovech, kteří poskytují pomoc podle zákona č. 108/2006 Sb., ve znění

účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a tuto pomoc poskytují i

po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, jsou povinni podat žádost o

zapsání do registru poskytovatelů podle § 85 ve lhůtě nejpozději do 31.

března 2012.



Čl. IL zákona č. 420/2011 Sb.



Přechodné ustanovení



Řízení o žádostech o vydání rozhodnutí o registraci poskytovatelům

sociálních služeb zahájená a pravomocně neskončená přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.



Čl. II zákona č. 384/2012 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Zařízení sociálních služeb Ústav sociální péče pro zrakově postižené

v Brně-Chrlicích, Ústav sociální péče pro tělesně postiženou mládež

Zbůch, Ústav sociální péče pro tělesně postiženou mládež v Brně-Králově

Poli a Diagnostický ústav sociální péče v Tloskově, zřízená

Ministerstvem práce a sociálních věcí jako organizační složky státu, se

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stávají státními příspěvkovými

organizacemi podle § 96a zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode

dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a jejich zřizovatelem je

Ministerstvo práce a sociálních věcí.



2. Ministerstvo práce a sociálních věcí vydá zřizovací listiny státních

příspěvkových organizací uvedených v bodě 1. Pro náležitosti zřizovací

listiny se § 96a odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode

dne nabytí účinnosti tohoto zákona, použije obdobně.



3. Práva a povinnosti České republiky z pracovněprávních vztahů

zaměstnanců zařazených k výkonu práce v organizačních složkách státu

uvedených v bodě 1 přecházejí dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na

státní příspěvkové organizace uvedené v bodě 1.



4. Státní příspěvkové organizace uvedené v bodě 1 jsou počínaje dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona příslušné hospodařit s majetkem České

republiky, včetně evidence, práv a pohledávek, ostatních majetkových

hodnot a dalších aktiv, se kterým byly ke dni nabytí účinnosti tohoto

zákona příslušné hospodařit organizační složky státu uvedené v bodě 1.



5. Závazky a další pasiva České republiky, která ke dni nabytí

účinnosti tohoto zákona příslušela organizačním složkám státu uvedeným

v bodě 1, jsou počínaje dnem nabytí účinnosti tohoto zákona závazky a

pasivy státních příspěvkových organizací uvedených v bodě 1.



6. Peněžní prostředky fondů organizačních složek státu uvedených v bodě

1 soustředěné v těchto fondech podle § 48 odst. 1 zákona č. 218/2000

Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů

(rozpočtová pravidla), se stávají prostředky obdobných fondů státních

příspěvkových organizací. Peněžní prostředky, se kterými byly

organizační složky státu uvedené v bodě 1 příslušné ke dni nabytí

účinnosti tohoto zákona hospodařit nebo je spravovat, se dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona převádějí na účet cizích prostředků

Ministerstva práce a sociálních věcí. Tyto peněžní prostředky převede

Ministerstvo práce a sociálních věcí bezodkladně na účty státních

příspěvkových organizací.



7. Státní příspěvkové organizace uvedené v bodě 1 jsou počínaje dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona nositeli práv a povinností vyplývajících

z rozhodnutí o registraci podle § 81 zákona č. 108/2006 Sb. a práv a

povinností vyplývajících z uzavřených smluv o poskytování sociálních

služeb podle § 91 zákona č. 108/2006 Sb., jejichž nositeli byly ke dni

nabytí účinnosti tohoto zákona organizační složky státu uvedené v bodě

1.



8. Dosavadní státní příspěvková organizace Ústav sociální péče pro

tělesně postižené v Hrabyni, zřízená Ministerstvem práce a sociálních

věcí, se počínaje dnem nabytí účinnosti tohoto zákona považuje za

státní příspěvkovou organizaci podle § 96a zákona č. 108/2006 Sb., ve

znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



Čl. X zákona č. 306/2013 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Osoba, které byla vydána karta sociálních systémů a které je

příspěvek na péči vyplácen způsobem podle § 18 odst. 3 zákona č.

108/2006 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona,

bude písemně vyzvána krajskou pobočkou Úřadu práce České republiky

nejpozději do 1 kalendářního měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto

zákona, aby osobně nebo písemně sdělila způsob výplaty příspěvku na

péči v návaznosti na zrušení karty sociálních systémů.



2. Krajská pobočka Úřadu práce České republiky je povinna provést změnu

způsobu výplaty příspěvku na péči nejpozději do 2 měsíců ode dne

sdělení podle bodu 1. Lhůta uvedená v § 18 odst. 3 větě druhé zákona č.

108/2006 Sb. zde neplatí.



3. Pokud osoba nesdělí krajské pobočce Úřadu práce České republiky

způsob výplaty příspěvku na péči podle bodu 1 do 3 kalendářních měsíců

ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, bude příspěvek na péči ode dne

určeného krajskou pobočkou Úřadu práce České republiky, nejpozději však

od šestého kalendářního měsíce následujícího po dni nabytí účinnosti

tohoto zákona, vyplácen na účet naposledy sdělený Úřadu práce České

republiky příjemcem příspěvku na péči uvedeným v § 19 zákona č.

108/2006 Sb., popřípadě zvláštním příjemcem tohoto příspěvku, a

nebude-li takový účet, bude vyplácen poštovním poukazem.



Čl. II zákona č. 313/2013 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Podmínka bydliště na území České republiky podle § 4 odst. 1 zákona

č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto

zákona, se pro nárok na příspěvek na péči vzniklý přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona prokazuje ode dne 1. ledna 2015.



2. Řízení o odvolání a řízení o rozkladu podanému proti usnesení o

přerušení řízení o příspěvku na péči podle § 26 odst. 1 zákona č.

108/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, zahájená a pravomocně neskončená před tímto dnem, se dokončí

podle právních předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona.



3. Řízení o registraci zahájená a pravomocně neskončená přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle právních předpisů

účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.



4. Řízení o správním deliktu podle § 107 odst. 2 písm. l) zákona č.

108/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, zahájená a pravomocně neskončená před tímto dnem, se dokončí

podle právních předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona.



5. Řízení o akreditaci vzdělávacích zařízení zahájená a pravomocně

neskončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle

právních předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.



6. Řízení o rozkladu podaném proti rozhodnutí o akreditaci vzdělávacích

zařízení zahájená a pravomocně neskončená přede dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona se dokončí podle právních předpisů účinných přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona.



7. Podle § 101a zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona, se postupuje poprvé pro účely poskytnutí

dotací v roce 2015.



Čl. II



Přechodná ustanovení



1. Výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnanců

zařazených k výkonu práce v Úřadu práce České republiky, kteří ke dni

31. prosince 2014 plnili úkoly v oblasti inspekce poskytování

sociálních služeb, přechází dnem 1. ledna 2015 na Ministerstvo práce a

sociálních věcí.



2. Řízení o správních deliktech podle § 107 odst. 2 písm. b) až g), j),

m), o) a p) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem 1.

ledna 2015, zjištěných při výkonu inspekce poskytování sociálních

služeb, zahájená a pravomocně neskončená před tímto dnem se dokončí

podle zákona č. 108/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem 1. ledna

2015.



3. Inspekce poskytování sociálních služeb zahájené přede dnem 1. ledna

2015 Úřadem práce České republiky - krajskými pobočkami a pobočkou pro

hl. m. Prahu dokončí Ministerstvo práce a sociálních věcí.



4. Úřad práce České republiky - krajské pobočky a pobočka pro hl. m.

Prahu předají nejpozději do 31. ledna 2015 Ministerstvu práce a

sociálních věcí spisy a dokumenty související s výkonem inspekce

poskytování sociálních služeb.



5. Informaci o výsledku inspekce provedené a ukončené přede dnem 1.

ledna 2015 zapíše do registru Úřad práce České republiky - krajské

pobočky nebo pobočka pro hl. m. Prahu do 31. ledna 2015.



6. Za správní delikt podle § 107 odst. 2 písm. m) zákona č. 108/2006

Sb., ve znění účinném ode dne 1. ledna 2015, je považováno i nesplnění

opatření uloženého přede dnem 1. ledna 2015 Úřadem práce České

republiky - krajskou pobočkou nebo pobočkou pro hl. m. Prahu nebo

nepodání zprávy o plnění opatření.



7. Odborná způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka získaná

podle § 110 odst. 4 písm. c) nebo d) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění

účinném přede dnem 1. ledna 2017, se považuje za splněnou i po tomto

dni.



1) § 116 občanského zákoníku.



2) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o

změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších

předpisů.



3) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o

změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů.



4) § 42c zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



5) § 42f zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



6) § 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



7) § 42i zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



7a) § 22a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o

změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č.

340/2006 Sb.



7b) § 23 zákona č. 48/1997 Sb.



§ 36 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.



7c) § 25 zákona č. 48/1997 Sb.



8) § 8 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



9) § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění

sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 109/2006 Sb.



10) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých

zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



11) Zákon č. 133/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



12) § 13b zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb.



13) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb.



19) Zákon č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických

zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.



20) Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání

způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu

činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně

některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických

povoláních), ve znění pozdějších předpisů.



22) § 11 až 16 zákona č. 117/1995 Sb.



23) § 46 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.



§ 13 a 13a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve

znění pozdějších předpisů.



24) § 20, § 23 odst. 1 písm. a), e) až h) a l), § 24 odst. 1 písm. a),

d), g) až j) a l) a § 31 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní

výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně

výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve

znění pozdějších předpisů.



25) Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich

poskytování (zákon o zdravotních službách).



26) § 21a a 21b zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve

znění pozdějších předpisů.



27)Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.



28) § 43 zákona č. 117/1995 Sb.



28a) Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění

pozdějších předpisů.



28b) § 26 odst. 1 a § 28 písm. c) zákona č. 117/1995 Sb., o státní

sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.



29) § 19 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb.



30) Zákon č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v

zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za

osvobození.



Zákon č. 462/1919 Sb., o propůjčování míst legionářům.



30a) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších

předpisů.



31) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné

způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o

změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění

pozdějších předpisů.



31a) Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech.



32) § 2 odst. 2 obchodního zákoníku.



33) Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o

změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



34) Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).



35) Například § 128 občanského soudního řádu, § 8 trestního řádu.



36) Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o

změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších

předpisů.



37) Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně

některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění

pozdějších předpisů.



37a) Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních

rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších

předpisů.



Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších

předpisů.



38) § 7 odst. 1 písm. c) a f) zákona č. 218/2000 Sb.



39) § 9 odst. 1 písm. i) a § 10 odst. 1 písm. e) a j) zákona č.

250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění

pozdějších předpisů.



40)Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším

odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č.

383/2005 Sb. v oborech vzdělání zaměřených na sociální práci a sociální

pedagogiku, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální

práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost



41) Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění

dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších

předpisů.



42) § 5, 10, § 43 odst. 2 písm. d) a § 96 zákona č. 96/2004 Sb.



43) § 230 zákoníku práce.



44a) Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých

zákonů (zákon o dobrovolnické službě), ve znění pozdějších předpisů.



45) § 36 zákona č. 96/2004 Sb.



46) § 7 zákona č. 96/2004 Sb.



47) Zákon č. 96/2004 Sb., ve znění zákona č. 125/2005 Sb.



47) Zákon č. 95/2004 Sb., ve znění zákona č. 125/2005 Sb.



Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých

zákonů, ve znění zákona č. 383/2005 Sb.



47a) § 37 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb.



47b) Například zákon č. 561/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

zákon č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



47c) Položka 22 písm. l) a m) přílohy k zákonu č. 634/2004 Sb., o

správních poplatcích, ve znění zákona č. 206/2009 Sb.



47d) § 200 a § 203 odst. 1 zákoníku práce.



47e) § 157 až 160, 162 a 163 zákoníku práce.



48) § 168 a 172 trestního zákoníku.



49) § 5 odst. 6 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve

znění pozdějších předpisů.



50) § 42i zákona č. 326/1999 Sb., ve znění zákona č. 427/2010 Sb.



51) § 16a odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění

sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 347/2010 Sb.



52) Zákon č. 109/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



54) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29.

dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, v platném

znění.



Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září

2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004

o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, v platném znění.



Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna

2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie.



55) Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých

zákonů (zákon o obětech trestných činů).



56) Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení

(insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.



57) § 12 a 13 zákona č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



58) § 10 odst. 3 písm. c) zákona č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších

předpisů.



59) § 42g zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



60) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších

předpisů.



61) § 42 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



62) § 42a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



63) Čl. 7 a 24 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne

29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků

svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně

nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS,

72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a

93/96/EHS.