daňový řád


Published: 2009

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$20 per month, or Get a Day Pass for only USD$4.99.
280/2009 Sb.



ZÁKON



ze dne 22. července 2009



daňový řád



Změna: 30/2011 Sb.



Změna: 167/2012 Sb.



Změna: 458/2011 Sb. (část)



Změna: 458/2011 Sb. (část), 344/2013 Sb.



Změna: 458/2011 Sb., 267/2014 Sb.



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



ÚVODNÍ USTANOVENÍ



HLAVA I



PŘEDMĚT A ÚČEL ÚPRAVY



§ 1



(1) Tento zákon upravuje postup správců daní, práva a povinnosti

daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní.



(2) Správa daně je postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení

daní a zabezpečení jejich úhrady.



(3) Základem pro správné zjištění a stanovení daně je daňové přiznání,

hlášení nebo vyúčtování (dále jen „řádné daňové tvrzení“) a dodatečné

daňové přiznání, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování (dále jen

„dodatečné daňové tvrzení“) podané daňovým subjektem.



§ 2



(1) Předmětem správy daní jsou daně, které jsou příjmem veřejného

rozpočtu, nebo snížením příjmu veřejného rozpočtu (dále jen „vratka“).



(2) Veřejným rozpočtem se pro účely tohoto zákona rozumí



a) státní rozpočet, státní finanční aktiva nebo rezervní fond

organizační složky státu,



b) rozpočet územního samosprávného celku,



c) rozpočet státního fondu nebo Národní fond,



d) rozpočet Evropské unie, nebo



e) rozpočet, o němž to stanoví zákon.



(3) Daní se pro účely tohoto zákona rozumí



a) peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek,



b) peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě

postupuje podle tohoto zákona,



c) peněžité plnění v rámci dělené správy.



(4) Daň podle odstavce 3 zahrnuje rovněž daňový odpočet, daňovou ztrátu

nebo jiný způsob zdanění a příslušenství daně.



(5) Příslušenstvím daně se rozumějí úroky, penále, pokuty a náklady

řízení, jsou-li ukládány nebo vznikají-li podle daňového zákona. Úroky,

penále a pokuta za opožděné tvrzení daně sledují osud daně.



§ 3



Daňová povinnost vzniká okamžikem, kdy nastaly skutečnosti, které jsou

podle zákona předmětem daně, nebo skutečnosti tuto povinnost

zakládající.



§ 4



Tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení se použijí, neupravuje-li

jiný zákon správu daní jinak.



HLAVA II



ZÁKLADNÍ ZÁSADY SPRÁVY DANÍ



§ 5



(1) Správce daně postupuje při správě daní v souladu se zákony a jinými

právními předpisy (dále jen „právní předpis“). Zákonem se pro účely

tohoto zákona rozumí též mezinárodní smlouva, která je součástí

právního řádu.



(2) Správce daně uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu

byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu

byla svěřena.



(3) Správce daně šetří práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů

a třetích osob (dále jen „osoba zúčastněná na správě daní“) v souladu s

právními předpisy a používá při vyžadování plnění jejich povinností jen

takové prostředky, které je nejméně zatěžují a ještě umožňují dosáhnout

cíle správy daní.



§ 6



(1) Osoby zúčastněné na správě daní mají rovná procesní práva a

povinnosti.



(2) Osoby zúčastněné na správě daní a správce daně vzájemně

spolupracují.



(3) Správce daně umožní osobám zúčastněným na správě daní uplatňovat

jejich práva a v souvislosti se svým úkonem jim poskytne přiměřené

poučení o jejich právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze

úkonu potřebné nebo stanoví-li tak zákon.



(4) Správce daně podle možností vychází osobám zúčastněným na správě

daní vstříc. Úřední osoby jsou povinny vyvarovat se při správě daní

nezdvořilostí.



§ 7



(1) Správce daně postupuje bez zbytečných průtahů.



(2) Správce daně postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady.

Z důvodu hospodárnosti může konat správce daně úkony pro různá řízení

společně. Ze spisu, popřípadě z rozhodnutí vydaného na základě těchto

úkonů, musí být zřejmé, ke které povinnosti a s jakým výsledkem byly

úkony učiněny.



§ 8



(1) Správce daně při dokazování hodnotí důkazy podle své úvahy. Správce

daně posuzuje každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné

souvislosti; přitom přihlíží ke všemu, co při správě daní vyšlo najevo.



(2) Správce daně dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo

podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.



(3) Správce daně vychází ze skutečného obsahu právního jednání nebo

jiné skutečnosti rozhodné pro správu daní.



§ 9



(1) Správa daní je neveřejná. Osoby zúčastněné na správě daní a úřední

osoby jsou povinny za podmínek stanovených tímto nebo jiným zákonem

zachovávat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti se správou daní

dozvěděly.



(2) Správce daně soustavně zjišťuje předpoklady pro vznik nebo trvání

povinností osob zúčastněných na správě daní a činí nezbytné úkony, aby

tyto povinnosti byly splněny.



(3) Správce daně může shromažďovat osobní údaje a jiné údaje, jsou-li

potřebné pro správu daní, a to jen v rozsahu, který je nezbytný pro

dosažení cíle správy daní.



ČÁST DRUHÁ



OBECNÁ ČÁST O SPRÁVĚ DANÍ



HLAVA I



SPRÁVCE DANĚ A OSOBY ZÚČASTNĚNÉ NA SPRÁVĚ DANÍ



Díl 1



Správce daně



§ 10



(1) Správcem daně je správní orgán nebo jiný státní orgán (dále jen

„orgán veřejné moci“) v rozsahu, v jakém mu je zákonem nebo na základě

zákona svěřena působnost v oblasti správy daní.



(2) Správním orgánem se pro účely tohoto zákona rozumí orgán moci

výkonné, orgán územního samosprávného celku, jiný orgán a právnická

nebo fyzická osoba, pokud vykonává působnost v oblasti veřejné správy.



(3) Správce daně má způsobilost být účastníkem občanského soudního

řízení ve věcech souvisejících se správou daní a v tomto rozsahu má i

procesní způsobilost^1).



§ 11



Pravomoc správce daně



(1) Správce daně



a) vede daňová řízení a jiná řízení podle daňového zákona,



b) provádí vyhledávací činnost,



c) kontroluje plnění povinností osob zúčastněných na správě daní,



d) vyzývá ke splnění povinností,



e) zabezpečuje placení daní.



(2) Správce daně pro účely správy daní může zřídit a vést registry a

evidence daňových subjektů a jejich daňových povinností.



§ 12



Úřední osoby



(1) Správce daně vykonává svou pravomoc prostřednictvím úředních osob.



(2) Úřední osobou je zaměstnanec, který se bezprostředně podílí na

výkonu pravomoci správce daně, nebo osoba oprávněná k výkonu pravomoci

správce daně zákonem nebo na základě zákona.



(3) Úřední osoba prokazuje svoje oprávnění k úkonům při správě daní

služebním průkazem, pokud tak stanoví zákon, popřípadě jiným způsobem.



(4) O tom, kdo je v dané věci úřední osobou, správce daně osobu

zúčastněnou na správě daní na požádání informuje. Úřední osoba na

požádání osoby zúčastněné na správě daní sdělí své jméno, služební nebo

obdobné označení, a ve kterém organizačním útvaru správce daně je

zařazena.



Místní příslušnost



§ 13



(1) Místní příslušnost správce daně, není-li dále stanoveno jinak, se

řídí



a) u fyzické osoby jejím místem pobytu; pro účely správy daní se místem

pobytu fyzické osoby rozumí adresa místa trvalého pobytu občana České

republiky, nebo adresa hlášeného místa pobytu cizince, a nelze-li takto

místo pobytu fyzické osoby určit, rozumí se jím místo na území České

republiky, kde se fyzická osoba převážně zdržuje,



b) u právnické osoby jejím sídlem; pro účely správy daní se sídlem

právnické osoby rozumí adresa, pod kterou je právnická osoba zapsaná v

obchodním rejstříku nebo obdobném veřejném rejstříku, nebo adresa, kde

právnická osoba sídlí skutečně, pokud se tato osoba do těchto rejstříků

nezapisuje.



(2) Je-li předmětem daně nemovitá věc, je ke správě daní místně

příslušný správce daně, v jehož obvodu územní působnosti se nemovitá

věc nachází.



(3) U poplatků, jejichž předmětem je zpoplatnění úkonu, je místně

příslušným správcem daně orgán veřejné moci, který je příslušný k

provedení tohoto úkonu.



§ 14



(1) Je-li v téže věci místně příslušných několik správců daně, řízení

provede ten z nich, u kterého bylo řízení zahájeno nejdříve, pokud se

místně příslušní správci daně nedohodnou jinak; ostatní správci daně

řízení nezahájí, popřípadě zahájené řízení zastaví.



(2) Spory o místní příslušnost mezi správci daně rozhoduje správce

daně, který je jim nejblíže společně nadřízen. Není-li takový správce

daně, určí místní příslušnost ministerstvo nebo jiný ústřední správní

orgán, do jehož působnosti daná věc náleží (dále jen „ústřední správní

orgán“).



§ 15



Správce daně může provést potřebný úkon i mimo svůj obvod územní

působnosti, pokud se týká daňového subjektu, ke správě jehož daní je

místně příslušný.



§ 16



Změna místní příslušnosti



(1) Dojde-li ke změně místní příslušnosti, správce daně bezodkladně

postoupí části spisu týkající se daní, které lze stanovit nebo vybrat a

vymáhat, tomu správci daně, který je nově příslušný, a vyrozumí o tom

bezodkladně daňový subjekt. Ve stejném rozsahu k této části spisu

připojí i výpis z osobního daňového účtu daňového subjektu.



(2) Správu daní vykonává dosud příslušný správce daně do doby, než je

daná část spisu postoupena nově příslušnému správci daně.



§ 17



Dožádání



(1) Místně příslušný správce daně může dožádat jiného věcně příslušného

správce daně téhož nebo nižšího stupně o provedení úkonů nebo dílčích

řízení nebo jiných postupů, které by sám mohl provést jen s obtížemi

nebo s vynaložením neúčelných nákladů, anebo které by nemohl provést

vůbec.



(2) Dožádaný správce daně provede dožádané úkony, jakož i úkony, které

zajišťují účel dožádání, bezodkladně, nebo sdělí důvody, pro které

dožádání vyhovět nemůže.



(3) Spory mezi správci daně o provedení dožádaných úkonů rozhoduje ten

správce daně, který je nejblíže společně nadřízen dožádanému a

dožadujícímu správci daně.



§ 18



Delegace



(1) Na žádost daňového subjektu nebo z podnětu správce daně může

nejblíže společně nadřízený správce daně delegovat místní příslušnost k

výkonu správy daní na jiného věcně příslušného správce daně, jestliže

je to účelné nebo jsou-li pro výkon správy daní potřebné mimořádné

odborné znalosti; proti rozhodnutí ve věci delegace nelze uplatnit

opravné prostředky.



(2) Při změně okolností, za kterých bylo o delegaci rozhodnuto, nebo

okolností rozhodných pro určení místní příslušnosti rozhodne správce

daně, který rozhodnutí vydal, o zrušení, změně, nebo potvrzení

delegace; jestliže by mohlo dojít ke změně místní příslušnosti mimo

obvod územní působnosti tohoto správce daně, rozhodne místo něj

nejblíže společně nadřízený správce daně; proti tomuto rozhodnutí nelze

uplatnit opravné prostředky.



§ 19



Atrakce



(1) Nadřízený správce daně může věc převzít místo podřízeného správce

daně



a) jsou-li pro výkon správy daní potřebné mimořádné odborné znalosti,



b) za účelem zjednání nápravy v rámci ochrany před nečinností

podřízeného správce daně,



c) jde-li o rozhodnutí ve věci, které bude mít zásadní dopad i do

řízení s jinými daňovými subjekty.



(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 nelze uplatnit opravné

prostředky.



Díl 2



Osoby zúčastněné na správě daní a zastoupení



Daňový subjekt



§ 20



(1) Daňovým subjektem je osoba, kterou za daňový subjekt označuje

zákon, jakož i osoba, kterou zákon označuje jako poplatníka nebo jako

plátce daně.



(2) Daňový subjekt má práva a povinnosti týkající se správného zjištění

a stanovení daně po dobu běhu lhůty pro stanovení daně a při placení

daně po dobu, ve které lze požadovat placení nedoplatku, a to i v

případech, kdy přestal být daňovým subjektem.



(3) Osoby ustanovené podle zákona, které plní povinnosti stanovené

daňovým subjektům, zejména osoba spravující pozůstalost, svěřenský

správce a insolvenční správce, mají stejná práva a povinnosti jako

daňový subjekt.



§ 21



(1) Má-li plátce daně organizační jednotku, kde dochází k výkonu

povinností stanovených daňovým zákonem, zejména vybírání, srážení nebo

zajištění daně, a kde jsou k tomu uloženy potřebné doklady, je tato

organizační jednotka plátcovou pokladnou, pokud tak stanoví zákon.



(2) Pro plátcovu pokladnu je místně příslušným správcem daně ten, v

jehož obvodu územní působnosti je umístěna.



(3) Plátcova pokladna vykonává práva a povinnosti plátce daně; pokud si

jednání plátce daně a osoby oprávněné jednat za plátcovu pokladnu

odporuje, je rozhodující jednání plátce daně.



§ 22



Třetí osoby



Třetími osobami se rozumějí osoby jiné než daňový subjekt, které mají

práva a povinnosti při správě daní, nebo jejichž práva a povinnosti

jsou správou daní dotčena.



§ 23



Prokázání totožnosti



(1) Osoba zúčastněná na správě daní je povinna na vyzvání úřední osoby

prokázat svoji totožnost.



(2) Neprokáže-li osoba zúčastněná na správě daní na vyzvání úřední

osoby svoji totožnost, může správce daně požádat o zjištění její

totožnosti příslušný bezpečnostní sbor^2) a k dalšímu úkonu při správě

daní ji nepřipustit do doby zjištění její totožnosti.



§ 24



Procesní způsobilost



(1) Osoba zúčastněná na správě daní může při správě daní samostatně

jednat v rozsahu, v jakém je svéprávná.



(2) Jménem právnické osoby je oprávněn při správě daní jednat její

statutární orgán, nebo ten, kdo prokáže, že je oprávněn jejím jménem

podle jiného právního předpisu jednat^3).



(3) Právnická osoba je oprávněna pověřit svého zaměstnance nebo jinou

fyzickou osobu, která vykonává činnost této právnické osoby, aby

jednala jejím jménem před správcem daně v rozsahu tohoto pověření.

Prokurista právnické osoby je při správě daní oprávněn jednat jejím

jménem, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.



(4) V téže věci může jménem právnické osoby současně jednat jen jedna

fyzická osoba. V případě, kdy je pro jednání statutárního orgánu

právnické osoby vyžadováno společné jednání více osob, jedná jejím

jménem kterýkoliv člen tohoto statutárního orgánu.



(5) Odstavce 3 a 4 se použijí obdobně pro jednání jménem podnikající

fyzické osoby.



(6) Ustanovení týkající se právnických osob se použijí obdobně i na

organizační složky státu nebo pobočky nebo jiné organizační složky

obchodního závodu zahraniční osoby a na jiné jednotky, kterým zákon

svěřuje výkon práv a povinností osob zúčastněných na správě daní.



§ 25



Zástupce



(1) Zástupcem osoby zúčastněné na správě daní je



a) zákonný zástupce fyzické osoby nebo opatrovník,



b) ustanovený zástupce,



c) zmocněnec,



d) společný zmocněnec, nebo



e) společný zástupce.



(2) Zastupování zástupcem nevylučuje, aby správce daně v případech, kdy

je osobní účast zastoupeného nezbytná, jednal se zastoupeným přímo,

nebo aby ho vyzval k vykonání některých úkonů. Zastoupený je povinen

výzvě správce daně vyhovět. O tomto jednání nebo výzvě správce daně

bezodkladně vyrozumí zástupce.



§ 26



Ustanovený zástupce



(1) Správce daně ustanoví zástupce



a) osobě, která nemá plnou procesní způsobilost k jednání při správě

daní, pokud nemá zákonného zástupce nebo opatrovníka nebo nemohou-li ji

zastupovat,



b) právnické osobě, která nemá osobu způsobilou jednat jejím jménem,

popřípadě je-li sporné, kdo je k tomu oprávněn,



c) osobě neznámého pobytu nebo sídla,



d) osobě stižené přechodnou duševní poruchou, která jí brání při správě

daní samostatně jednat; v těchto případech správce daně rozhoduje na

základě odborného lékařského posudku, nebo



e) osobě, které brání jiná překážka, aby při správě daní činila úkony,



pokud si nezvolila zmocněnce.



(2) Zástupcem ustanoví správce daně toho, u koho je osoba, jíž se

zástupce ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu. Rozhodnutí o

ustanovení zástupce může správce daně vydat jen s předchozím souhlasem

předpokládaného zástupce. Nelze-li takto ustanovit zástupce, navrhne

jej ze seznamu daňových poradců Komora daňových poradců na vyžádání

správce daně, a to do 30 dnů od vyžádání; předchozí souhlas se u

zástupce navrženého Komorou daňových poradců nevyžaduje.



(3) Zástupcem nelze ustanovit osobu, o níž lze mít důvodně za to, že má

takový zájem na výsledku řízení, který odůvodňuje obavu, že nebude

řádně hájit zájmy zastupovaného.



(4) Zastupování na základě ustanovení správcem daně zaniká, jestliže

ustanovený zástupce přestane být plně svéprávným nebo se stane

nezpůsobilým k zastupování ztrátou profesního oprávnění.



(5) Správce daně zruší ustanovení zástupce z vlastního podnětu nebo na

návrh ustanoveného zástupce nebo zastoupeného



a) nedbá-li zástupce o ochranu práv nebo zájmů zastoupeného,



b) vyjde-li najevo, že zástupce má takový zájem na výsledku řízení,

který odůvodňuje obavu, že nebude řádně hájit zájmy zastupovaného,



c) pominou-li důvody ustanovení, nebo



d) z jiných závažných důvodů.

Proti rozhodnutí o zrušení ustanovení zástupce se nelze odvolat.



Zmocněnec



§ 27



(1) Osoba zúčastněná na správě daní si může zvolit zmocněnce, s

výjimkou případů, kdy má při správě daní něco osobně vykonat.



(2) Plná moc je vůči správci daně účinná od okamžiku jejího uplatnění u

tohoto správce daně.



(3) Plná moc je účinná i vůči jinému správci daně po změně místní

příslušnosti, vůči správci daně, který provádí úkony na základě

dožádání, jakož i vůči dalším správcům daně, pokud vedou řízení ve

věci, pro kterou byla plná moc uplatněna.



§ 28



(1) Zmocnitel je povinen vymezit rozsah zmocnění tak, aby bylo zřejmé,

k jakým úkonům, řízením nebo jiným postupům se plná moc vztahuje.



(2) Není-li rozsah zmocnění vymezen nebo není-li vymezen přesně, vyzve

správce daně zmocnitele k úpravě plné moci; ustanovení o vadách podání

se použije obdobně. O nedostatcích při vymezení rozsahu plné moci

vyrozumí rovněž zmocněnce.



(3) Plná moc je vůči správci daně účinná až po odstranění vad. Účinky

podání učiněného zmocněncem na základě vadné plné moci zůstávají

zachovány, pokud dojde k odstranění vad ve stanovené lhůtě.



(4) Zvolí-li si zmocnitel nového zmocněnce, platí, že okamžikem

uplatnění nové plné moci u správce daně vypověděl plnou moc dosavadnímu

zmocněnci v rozsahu, ve kterém byla udělena plná moc novému zmocněnci.



(5) Zmocněnec, který nemá sídlo nebo bydliště na území členského státu

Evropské unie, jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském

prostoru nebo Švýcarské konfederace, je povinen si zvolit zmocněnce pro

doručování se sídlem nebo místem pobytu v České republice, jinak budou

pro něho písemnosti ukládány u správce daně s účinky doručení dnem

jejich vydání, jde-li o rozhodnutí, v ostatních případech dnem jejich

písemného vyhotovení.



(6) Pokud v téže věci jedná zmocnitel i zmocněnec, je rozhodující

jednání zmocnitele.



§ 29



Omezení zmocnění



(1) V téže věci může být současně zvolen pouze jeden zmocněnec.



(2) Zmocněnec, nejde-li o daňového poradce nebo advokáta (dále jen

„poradce“), není oprávněn zvolit si dalšího zmocněnce, s výjimkou

zmocněnce pro doručování podle § 28 odst. 5.



§ 30



Společné zastupování



(1) Vzniká-li více daňovým subjektům společná daňová povinnost, jsou

povinny si zvolit společného zmocněnce. Pokud tak neučiní ani na výzvu

správce daně, ustanoví jim správce daně společného zástupce; § 26 se

použije obdobně.



(2) Rozhodnutí o ustanovení společného zástupce se doručuje pouze

tomuto zástupci; zastoupené daňové subjekty správce daně o ustanovení

společného zástupce vyrozumí. Zastoupené daňové subjekty se proti

rozhodnutí o ustanovení společného zástupce nemohou odvolat.



(3) Pro společného zmocněnce se použijí § 27 až 29 obdobně.



§ 31



Odborný konzultant



(1) Daňový subjekt nebo jeho zástupce si může k jednání přibrat

odborného konzultanta.



(2) Pokud odborný konzultant maří jednání, může správce daně, nevede-li

nebo nevedlo-li by k nápravě ani uložení pořádkové pokuty, rozhodnutím

vyloučit odborného konzultanta z dalšího jednání.



HLAVA II



LHŮTY



§ 32



Určení lhůty k provedení úkonu



(1) Správce daně stanoví osobě zúčastněné na správě daní rozhodnutím

lhůtu pro úkon při správě daní, pokud je toho třeba a pokud ji

nestanoví zákon.



(2) Lhůtu kratší než 8 dnů lze stanovit jen zcela výjimečně pro úkony

jednoduché a zvlášť naléhavé.



(3) Pokud správce daně ukládá rozhodnutím povinnost, ke které se

stanovená lhůta váže, musí být v poučení tohoto rozhodnutí obsaženy i

právní důsledky nedodržení této lhůty; pokud jde o lhůtu kratší než 8

dnů, musí být rovněž odůvodněna délka této lhůty, a to i v případě, že

se rozhodnutí jinak neodůvodňuje.



§ 33



Počítání času



(1) Lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let počíná běžet dnem,

který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu

lhůty, a končí uplynutím toho dne, který se svým pojmenováním nebo

číselným označením shoduje se dnem, kdy započal běh lhůty. Není-li

takový den v měsíci, připadne poslední den lhůty na jeho poslední den.



(2) Lhůta stanovená podle dní počíná běžet dnem, který následuje po

dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty.



(3) Lhůta stanovená dobou kratší než jeden den se počítá od okamžiku,

kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty.



(4) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je

posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den; to neplatí,

jde-li o lhůtu kratší než jeden den.



§ 34



Běh lhůty pro správce daně



Pokud je den, kdy osoba zúčastněná na správě daní učinila podání, dnem

počátku běhu lhůty pro vydání rozhodnutí nebo provedení jiného úkonu

správce daně nebo pokud je počátek běhu lhůty od tohoto dne odvozován,

běh lhůty se staví ode dne vydání rozhodnutí, kterým správce daně

vyzývá osobu zúčastněnou na správě daní k součinnosti, do pátého

pracovního dne ode dne, kdy dojde k požadované součinnosti.



§ 35



Zachování lhůty



(1) Lhůta je zachována, je-li nejpozději v poslední den lhůty



a) učiněn úkon u věcně a místně příslušného správce daně,



b) podána u provozovatele poštovních služeb poštovní zásilka obsahující

podání adresovaná věcně a místně příslušnému správci daně,



c) podána datová zpráva adresovaná věcně a místně příslušnému správci

daně na technické zařízení správce daně nebo na technické zařízení

společné pro několik správců daně (dále jen „technické zařízení správce

daně“),



d) podána datová zpráva do datové schránky^5) věcně a místně

příslušného správce daně.

Jde-li o lhůtu určenou dobou kratší než jeden den, je tato lhůta

zachována, je-li požadovaný úkon učiněn před jejím uplynutím.



(2) Nebyl-li úkon učiněn u věcně a místně příslušného správce daně, je

lhůta zachována, je-li nejpozději v poslední den lhůty učiněn tento

úkon u nadřízeného správce daně nebo u jiného věcně příslušného správce

daně.



(3) V pochybnostech se považuje lhůta za zachovanou, pokud se neprokáže

opak.



§ 36



Prodloužení lhůty



(1) Správce daně povolí ze závažného důvodu na žádost osoby zúčastněné

na správě daní prodloužení lhůty stanovené správcem daně, pokud byla

žádost o prodloužení lhůty podána před jejím uplynutím; za stejných

podmínek lze prodloužit i lhůtu zákonnou, pokud tak stanoví zákon.



(2) Správce daně vyhoví první žádosti o prodloužení lhůty, nejde-li o

lhůtu stanovenou zákonem, a lhůtu prodlouží alespoň o dobu, která v den

podání žádosti ještě zbývá ze lhůty, o jejíž prodloužení je žádáno,

ledaže by bylo žádáno o lhůtu kratší.



(3) Nevydá-li správce daně rozhodnutí do doby, o niž má být lhůta podle

žádosti prodloužena, nebo nevydá-li rozhodnutí do 30 dnů ode dne, kdy

žádost obdržel, platí, že žádosti bylo vyhověno. Je-li rozhodnutí,

kterým nebylo žádosti plně vyhověno, oznámeno po uplynutí stanovené

lhůty, o jejíž prodloužení je žádáno, končí běh této lhůty uplynutím

tolika dnů po oznámení tohoto rozhodnutí, kolik dnů zbývalo v době

podání žádosti do uplynutí stanovené lhůty.



(4) Správce daně může na žádost daňového subjektu nebo z vlastního

podnětu prodloužit až o 3 měsíce lhůtu pro podání řádného daňového

tvrzení. Pokud předmět daně tvoří i příjmy, které jsou předmětem daně v

zahraničí, může správce daně na žádost daňového subjektu v odůvodněných

případech prodloužit lhůtu pro podání daňového přiznání až na 10 měsíců

po uplynutí zdaňovacího období.



(5) Lhůtu nelze prodloužit, jde-li o lhůtu, se kterou zákon spojuje

zánik práva.



(6) Proti rozhodnutí o žádosti o prodloužení lhůty nelze uplatnit

opravné prostředky.



§ 37



Navrácení lhůty v předešlý stav



(1) Osoba zúčastněná na správě daní je oprávněna požádat správce daně o

navrácení lhůty v předešlý stav.



(2) Správce daně povolí ze závažného důvodu navrácení lhůty stanovené

daňovým zákonem nebo správcem daně v předešlý stav, pokud před podáním

žádosti lhůta již uplynula, a nově stanoví den jejího uplynutí.



(3) Žádost o navrácení lhůty v předešlý stav musí být podána do 15 dnů

ode dne, kdy pominul důvod zmeškání lhůty.



(4) Navrácení lhůty v předešlý stav nelze povolit, pokud od posledního

dne zmeškané lhůty uplynul více než 1 rok, nebo pokud jde o lhůtu



a) pro stanovení daně,



b) pro placení daně, nebo



c) pro podání řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového

tvrzení.



(5) V případě, že je žádosti o navrácení lhůty v předešlý stav

vyhověno, rozhodnutí se neodůvodňuje.



§ 38



Ochrana před nečinností



(1) Osoba zúčastněná na správě daní je oprávněna dát podnět nejblíže

nadřízenému správci daně v případě, že správce daně nepostupuje v

řízení bez zbytečných průtahů, protože



a) marně uplynula zákonem stanovená lhůta, v níž měl správce daně

provést úkon,



b) neprovedl úkon ve lhůtě, která je pro provedení takového úkonu při

správě daní obvyklá, nebo



c) nevydal rozhodnutí bezodkladně poté, co došlo k shromáždění podkladů

potřebných pro rozhodnutí.



(2) Nejsou-li splněny podmínky podle odstavce 1, lze podnět dát,

jestliže správce daně nevydal rozhodnutí, ačkoli uplynuly 3 měsíce ode

dne, kdy byl učiněn vůči osobě, která podala podnět, nebo touto osobou

poslední úkon v řízení, kterého se předpokládaná nečinnost týká.



(3) Nejblíže nadřízený správce daně podnět prověří, a pokud je důvodný,

přikáže nejpozději do 30 dnů po jeho obdržení správci daně, aby zjednal

nápravu. Nezjedná-li správce daně nápravu do 30 dnů od přijetí tohoto

příkazu, bezodkladně zjedná nápravu nejblíže nadřízený správce daně a o

provedených opatřeních vyrozumí osobu, která podala podnět.



(4) Neshledá-li nejblíže nadřízený správce daně podnět důvodným, odloží

jej a osobu, která podala podnět, o tom vyrozumí do 30 dnů s uvedením

důvodů. Je-li důvodem odložení podnětu to, že správce daně dosud

neshromáždil podklady potřebné k rozhodnutí, uvede ve vyrozumění i

informaci o tom, které podklady dosud chybí.



HLAVA III



DORUČOVÁNÍ



Díl 1



Obecná ustanovení o doručování



§ 39



Způsoby doručování



(1) Správce daně doručuje písemnost



a) při ústním jednání nebo při jiném úkonu, nebo



b) elektronicky.



(2) Není-li možné doručit písemnost podle odstavce 1, doručí ji správce

daně prostřednictvím zásilky doručované



a) provozovatelem poštovních služeb,



b) úřední osobou pověřenou doručováním, nebo



c) jiným orgánem, o němž to stanoví zákon.



(3) Prostřednictvím provozovatele poštovních služeb lze písemnost

doručovat, jen jestliže podle uzavřené poštovní smlouvy^6) vznikne

provozovateli poštovních služeb povinnost dodat zásilku obsahující

písemnost způsobem, který je stanoven pro doručování tímto zákonem.



§ 40



Doručování do vlastních rukou



Do vlastních rukou se doručují písemnosti, pokud



a) je den doručení rozhodný pro počátek běhu lhůty stanovené právním

předpisem nebo rozhodnutím správce daně,



b) tak stanoví zákon, nebo



c) tak určí správce daně.



§ 41



Doručování zástupci



(1) Má-li osoba, které je písemnost doručována, zástupce, doručují se

písemnosti pouze tomuto zástupci, a to v rozsahu jeho oprávnění k

zastupování.



(2) Má-li osoba, jejíž poměry jsou doručovanou písemností dotčeny,

vykonat něco osobně, doručuje se písemnost jí i jejímu zástupci. Dnem

doručení rozhodným pro počátek běhu lhůty je při souběžném doručování

této osobě i jejímu zástupci den doručení písemnosti, který nastane

později.



Díl 2



Elektronické doručování



§ 42



Doručování prostřednictvím datové schránky



Osobě, která má zpřístupněnu datovou schránku, se doručuje elektronicky

podle jiného právního předpisu^5).



Díl 3



Doručování prostřednictvím zásilky



§ 43



Obecná ustanovení o doručování prostřednictvím zásilky



(1) Osobě, které je písemnost doručována, nebo jejímu zástupci pro

správu daní (dále jen „adresát“), jakož i tomu, kdo písemnost za

adresáta přijímá, lze písemnost doručit v bytě, v místě podnikání, na

pracovišti nebo kdekoli, kde bude zastižen.



(2) Adresát nebo ten, kdo písemnost za adresáta přijímá, je povinen na

výzvu toho, kdo písemnost doručuje nebo jehož prostřednictvím se

písemnost doručuje, prokázat svou totožnost a poskytnout další nezbytné

údaje pro doručení.



§ 44



Doručování fyzickým osobám



(1) Fyzické osobě se doručuje na adresu jejího místa pobytu, na adresu

evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají

být doručovány písemnosti, nebo na adresu jejího bydliště v cizině.



(2) Pro doručování písemnosti, která souvisí s podnikatelskou činností

fyzické osoby, se obdobně použije ustanovení o doručování právnickým

osobám. Není-li fyzická osoba jako podnikatel zapsána ve veřejném

rejstříku, doručuje se jí na adresu jejího místa pobytu.



(3) Pokud fyzická osoba požádá správce daně o doručování na jinou

adresu v České republice, doručuje se písemnost na tuto adresu.



(4) Písemnost určená do vlastních rukou adresáta se doručuje přímo

adresátovi. Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do

vlastních rukou, na adrese pro doručování zastižen, písemnost se uloží

a adresát se vhodným způsobem upozorní, aby si ji ve lhůtě 10 dnů

vyzvedl.



(5) Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou a jejíž převzetí

má být potvrzeno, se doručuje přímo adresátovi nebo jiné vhodné fyzické

osobě, která se na adrese pro doručování nebo jejím blízkém okolí

zdržuje, pokud souhlasí s tím, že odevzdá písemnost adresátovi. Není-li

možno takto doručit, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem

upozorní, aby si ji ve lhůtě 10 dnů vyzvedl.



(6) Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou nebo jejíž

převzetí nemá být potvrzeno adresátem, lze doručit též vložením do

domovní nebo jiné adresátem užívané schránky nebo na jiné vhodné místo.



§ 45



Doručování právnickým osobám



(1) Právnické osobě se doručuje na adresu jejího sídla. Zahraniční

právnické osobě se doručuje na adresu sídla pobočky nebo jiné

organizační složky jejího obchodního závodu zřízené v České republice,

týká-li se písemnost činnosti této pobočky nebo jiné organizační

složky.



(2) Pokud právnická osoba požádá správce daně o doručování na jinou

adresu v České republice, doručuje se písemnost na tuto adresu.



(3) Je-li adresátem právnická osoba, je oprávněna písemnost převzít

osoba oprávněná jednat jménem této právnické osoby. Písemnost, která

není určena do vlastních rukou, se může doručit kterémukoliv

zaměstnanci právnické osoby nebo jiné vhodné fyzické osobě, která se v

místě doručení nebo jeho blízkém okolí zdržuje, pokud souhlasí s tím,

že odevzdá písemnost adresátovi.



(4) Nebyla-li na adrese pro doručování písemnosti do vlastních rukou

nebo jiné písemnosti, jejíž převzetí má být rovněž potvrzeno, zastižena

osoba oprávněná převzít písemnost podle odstavce 3, písemnost se uloží

a adresát se vhodným způsobem upozorní, aby si ji ve lhůtě 10 dnů

vyzvedl. Písemnost, která nebyla vyzvednuta ve stanovené lhůtě, může

správce daně doručit na adresu místa pobytu fyzické osoby oprávněné

jednat jménem této právnické osoby podle § 24 odst. 2, pokud je mu

adresa jejího místa pobytu známa.



(5) Pro doručování orgánům veřejné moci se přiměřeně použijí ustanovení

odstavců 1 až 4.



§ 46



Uložení písemnosti



(1) Písemnost se ukládá



a) u správce daně, jehož písemnost se doručuje, nebo u správce daně,

který byl o doručení dožádán, nebo



b) u provozovatele poštovních služeb, jestliže se doručuje jeho

prostřednictvím.



(2) V upozornění na uložení písemnosti, které se vkládá do domovní nebo

jiné adresátem užívané schránky nebo na jiné vhodné místo, se adresát

vyzve k převzetí písemnosti a dále se v něm uvede označení správce

daně, jehož písemnost je doručována, komu je doručováno, kde a od

kterého dne a v jakých hodinách je písemnost připravena k vyzvednutí;

současně se adresát písemně poučí o právních důsledcích jejího

nevyzvednutí.



(3) Bez předchozího pokusu o doručení lze písemnost uložit, pokud

adresát požádá předem písemně toho, kdo písemnost doručuje nebo jehož

prostřednictvím se písemnost doručuje, o ukládání písemností.



§ 47



Účinky doručení



(1) Písemnost, která se doručuje do vlastních rukou nebo jejíž převzetí

má být potvrzeno adresátem, je doručena okamžikem převzetí zásilky,

která obsahuje doručovanou písemnost, adresátem nebo jinou osobou

oprávněnou k převzetí písemnosti podle zákona.



(2) Nevyzvedne-li si adresát uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů od

jejího uložení, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za

doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl.



(3) Odepře-li adresát písemnost přijmout, považuje se tato písemnost za

doručenou dnem, kdy bylo její přijetí odepřeno, a písemnost se vrátí

správci daně; současně se adresát poučí o právních důsledcích odepření

součinnosti. Není-li možné pro odepření součinnosti písemné poučení

předat, lze je zanechat v domovní nebo jiné adresátem užívané schránce

anebo na jiném vhodném místě.



(4) Pokud je doručovaná písemnost uložena u provozovatele poštovních

služeb, uvědomí tento neprodleně odesílajícího správce daně o marném

uplynutí úložní lhůty.



(5) Písemnosti, u nichž marně uplynula lhůta pro jejich vyzvednutí,

vhodí osoba provádějící doručení do domovní nebo jiné adresátem užívané

schránky, ledaže to správce daně předem vyloučí. Není-li takové

schránky, nebo je-li tento způsob seznámení adresáta s obsahem

písemnosti správcem daně vyloučen, písemnost se vrátí odesílajícímu

správci daně.



(6) Požádá-li adresát o to, aby jemu doručované písemnosti nebyly po

marném uplynutí lhůty pro jejich vyzvednutí vhazovány do domovní nebo

jiné jím užívané schránky, správce daně tento způsob seznámení adresáta

s doručenou písemností předem vyloučí.



§ 48



Neúčinnost doručení



(1) Adresát, který si ze závažného a předem nepředvídatelného důvodu

nemohl uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, může požádat

správce daně, který písemnost doručil, o vyslovení neúčinnosti

doručení.



(2) Žádost je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se adresát s

doručovanou písemností skutečně seznámil, nejpozději však do 6 měsíců

od doručení.



(3) Shledá-li správce daně žádost důvodnou, vysloví neúčinnost

doručení, jinak žádost zamítne; písemnost se pak považuje za doručenou

dnem oznámení rozhodnutí o vyslovení neúčinnosti doručení.



Díl 4



Zvláštní způsoby doručení



§ 49



Doručování veřejnou vyhláškou



(1) Veřejnou vyhláškou se písemnost doručuje



a) osobě neznámého pobytu nebo sídla, pokud této osobě není ustanoven

zástupce podle § 26 odst. 1 písm. c), jakož i osobě, která není známa,

nebo



b) v řízení, ve kterém se doručuje velkému nebo neurčitému počtu

adresátů.



(2) Veřejnou vyhlášku správce daně vyvěsí po dobu nejméně 15 dnů na své

úřední desce a zároveň ji zveřejní způsobem umožňujícím dálkový

přístup. Veřejná vyhláška obsahuje upozornění na místo uložení

písemnosti s jejím označením a s uvedením možnosti vyzvednutí.



(3) Písemnost je doručena dnem vyzvednutí písemnosti adresátem.

Nevyzvedne-li si adresát písemnost doručovanou veřejnou vyhláškou do 15

dnů ode dne vyvěšení na úřední desce správce daně, považuje se

písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou.



(4) Na veřejné vyhlášce správce daně vyznačí den jejího vyvěšení na

úřední desce a den jejího sejmutí.



(5) Je-li doručováno osobám uvedeným v odstavci 1 písm. a) nebo

hromadným předpisným seznamem, zveřejní veřejnou vyhlášku vydanou podle

odstavce 2 na žádost správce daně též obecní úřad v místě adresátova

posledního známého pobytu nebo sídla, popřípadě obecní úřad, v jehož

územní působnosti se nachází předmět daně.



§ 50



Doručování hromadného předpisného seznamu



(1) Pokud zákon stanoví, že správce daně stanoví daňovým subjektům daň

hromadným předpisným seznamem, zpřístupní správce daně hromadný

předpisný seznam k nahlédnutí po dobu nejméně 30 dnů; označení daně,

jakož i místo a dobu, kdy lze do hromadného předpisného seznamu

nahlédnout, zveřejní správce daně veřejnou vyhláškou, kterou vyvěsí po

dobu nejméně 30 dnů.



(2) Za den doručení hromadného předpisného seznamu se považuje třicátý

den po jeho zpřístupnění.



(3) Při nahlédnutí do hromadného předpisného seznamu jsou daňovému

subjektu zpřístupněny pouze údaje týkající se jemu stanovené daně.



Díl 5



Prokázání doručení



§ 51



(1) Doručení písemností, které se doručují do vlastních rukou nebo

jejichž převzetí má být potvrzeno adresátem, potvrdí doručující řádně

vyplněnou doručenkou, která je veřejnou listinou.



(2) Doručenka obsahuje podle zvoleného způsobu doručování a podle

okolností, které nastaly při doručování



a) označení správce daně, který písemnost doručuje,



b) označení adresáta a adresu, na kterou mu je doručováno,



c) označení doručované písemnosti,



d) způsob doručování,



e) údaje o dni a způsobu uložení písemnosti, pokud byla písemnost

uložena, a o dni, kdy byla připravena k vyzvednutí, pokud se liší ode

dne uložení,



f) údaj o dni doručení písemnosti nebo o dni jejího vrácení správci

daně,



g) údaj o dni, v němž bylo přijetí písemnosti odepřeno, způsob poučení

o důsledcích odepření a důvody odepření,



h) jméno a podpis osoby, která písemnost převzala, nebo jméno osoby,

která převzetí písemnosti odepřela; jde-li o osobu odlišnou od

adresáta, uvede se její vztah k adresátovi, a v případě doručování do

vlastních rukou se uvede i způsob doložení oprávnění k převzetí

písemnosti za adresáta,



i) podpis osoby, která předala doručovanou písemnost adresátovi nebo

písemnost uložila, potvrzující správnost údajů na doručence a postupu

při doručování, s uvedením jména.



(3) Dojde-li ke ztrátě, zničení nebo poškození doručenky nebo není-li

řádně vyplněna, lze doručení prokázat jiným způsobem, například tím, že

je z postupu adresáta písemnosti zjevné, že mu bylo doručeno.



(4) V případě, že úřední osoba nedoručuje písemnost za použití zalepené

obálky s doručenkou, prokazuje se doručení písemnosti do vlastních

rukou na její kopii obsahující náležitosti podle odstavce 2 písm. a),

f), h) a i).



(5) Je-li doručováno při ústním jednání, nebo při jiném úkonu učiněném

v rámci správy daní, prokazuje se doručení písemnosti do vlastních

rukou podpisy úřední osoby a adresáta v protokolu. Účinky doručení

nastanou, i když adresát podpis protokolu odepřel. Odepření podpisu a

důvody tohoto odepření se zaznamenají v protokolu.



(6) Nemůže-li adresát potvrdit příjem doručované písemnosti pro

tělesnou indispozici, podepíše se jiná dospělá osoba jako svědek a

připíše důvod, pro který nemohlo dojít k potvrzení příjmu adresátem;

podpis této osoby nahrazuje podpis adresáta.



HLAVA IV



OCHRANA A POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ



Povinnost mlčenlivosti



§ 52



(1) Úřední osoby a osoby zúčastněné na správě daní jsou vázány

povinností mlčenlivosti o tom, co se při správě daní dozvěděly o

poměrech jiných osob. To neplatí pro daňový subjekt, pokud jde o

informace získané nebo použité při správě jeho daní.



(2) Daňový subjekt může správce daně nebo jinou osobu zúčastněnou na

správě daní zprostit povinnosti mlčenlivosti ohledně údajů, které se ho

týkají, a údajů, které byly využity při dokazování jeho povinností při

správě daní, s uvedením rozsahu údajů a účelu zproštění. Zanikne-li

daňový subjekt bez právního nástupce, nebo zemře-li bez dědice, má

oprávnění ke zproštění povinnosti mlčenlivosti ministr financí.



(3) Povinnost mlčenlivosti se nevztahuje na informace veřejně známé,

nebo které jsou veřejnosti dostupné z informačních systémů veřejné

správy.



(4) Porušením povinnosti mlčenlivosti není zveřejnění zobecněných

informací získaných při správě daní, z nichž nevyplývá, které osoby se

týkají.



(5) O porušení povinnosti mlčenlivosti nejde, poskytne-li úřední osoba

informace



a) úřední osobě téhož nebo jiného správce daně pro výkon jeho

pravomoci,



b) úřední osobě při plnění povinností ve věcech archivnictví, nebo



c) osobě zúčastněné na správě daní v rozsahu, v jakém jsou její práva a

povinnosti správou daní dotčena.



§ 53



(1) O porušení povinnosti mlčenlivosti nejde, poskytne-li správce daně

informace získané při správě daní



a) Ministerstvu financí na základě zákona o boji proti legalizaci

výnosů z trestné činnosti a financování terorismu nebo zákona o

provádění mezinárodních sankcí,



b) Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při plnění informační

povinnosti ve věci veřejné podpory poskytované správcem daně,



c) soudu, jde-li o



1. řízení vedené z podnětu daňového subjektu ve věci správy jeho daní,



2. uplatnění práva správcem daně při správě daní, nebo



3. údaje potřebné pro účely rozhodnutí o výživném,



d) správnímu orgánu, který vede řízení o správním deliktu, který se

týká porušení povinnosti při správě daní,



e) Ministerstvu práce a sociálních věcí při výkonu jeho působnosti a

dalším orgánům sociálního zabezpečení při výkonu jejich působnosti,

jde-li o údaje, které mohou tyto úřady vyžadovat v rozsahu nezbytném k

plnění úkolů ve své působnosti,



f) zdravotním pojišťovnám, jde-li o údaje nezbytné pro stanovení platby

pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, které mohou tyto

pojišťovny při výkonu své zákonné pravomoci požadovat od plátců

pojistného, kteří jsou daňovými subjekty,



g) Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, jakož i dalším kontrolním orgánům,

pokud provádí v rozsahu svého oprávnění kontrolu podle schváleného

plánu kontrolní činnosti a pokud jsou oprávněny kontrolovat správu

daní,



h) Českému statistickému úřadu, jde-li o údaje nezbytné pro potřeby

sestavování národních účtů Evropských společenství a pro potřeby vedení

statistických registrů,



i) Komoře daňových poradců nebo České advokátní komoře ke kárnému

řízení s jejím členem, jakož i orgánu, který jmenoval znalce nebo

tlumočníka, pro řízení o jeho odvolání,



j) příslušnému orgánu veřejné moci pro projednání nároku podle zákona o

odpovědnosti za škodu způsobenou při správě daní výkonem veřejné moci

rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem,



k) Veřejnému ochránci práv, pokud provádí šetření podle jiného právního

předpisu.



(2) O porušení povinnosti mlčenlivosti rovněž nejde, poskytne-li

správce daně informace získané při správě daní pro účely trestního

řízení, pokud je požaduje státní zástupce a po podání obžaloby soud v

souvislosti s objasněním okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán



a) některý z trestných činů daňových a poplatkových, který se týká

porušení povinnosti při správě daní,



b) trestný čin, jehož nepřekažení nebo neoznámení je trestným činem,



c) trestný čin dotačního podvodu, trestný čin zkreslování údajů o stavu

hospodaření a jmění a trestný čin poškozování finančních zájmů

Evropských společenství,



d) některý z trestných činů proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci

a úřední osoby, některý z trestných činů úředních osob, některý z

trestných činů úplatkářství a trestný čin maření výkonu úředního

rozhodnutí, nebo



e) trestný čin udávání padělaných a pozměněných peněz, padělání a

pozměňování veřejné listiny, nedovolené výroby a držení pečetidla

státní pečeti a úředního razítka.



(3) Správce daně má oznamovací povinnost podle zákona^7), pokud při své

činnosti zjistí skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán některý z

trestných činů uvedených v odstavci 2.



§ 54



(1) Správce daně poskytne informace podle § 53 k účelu a v rozsahu

vymezeném zákonem. O rozsahu poskytnutých informací pořídí správce daně

podle formy poskytnutí protokol nebo úřední záznam.



(2) Správce daně může poskytovat informace podle § 53 postupem

sjednaným v písemné dohodě uzavřené mezi správcem daně, který informace

shromažďuje, a příslušným orgánem veřejné moci.



§ 55



(1) Správce daně vytváří podmínky pro dodržování povinnosti

mlčenlivosti. To platí i pro přístup a ochranu údajů uchovávaných v

elektronické podobě.



(2) Osoby, které se seznámily s informacemi poskytnutými správcem daně,

je mohou využít pouze pro zákonem stanovené účely a jsou vázány ohledně

těchto informací povinností mlčenlivosti podle tohoto zákona. Za

vytvoření podmínek pro dodržování povinnosti mlčenlivosti odpovídá

příslušný orgán veřejné moci, který si informace vyžádal.



(3) Za porušení povinnosti mlčenlivosti se považuje rovněž využití

informací získaných při správě daní pro jednání přinášející prospěch

osobě zavázané touto povinností nebo jiné osobě anebo využití těchto

informací pro jednání, které by mohlo způsobit někomu újmu.



(4) Povinnost mlčenlivosti úřední osoby nezaniká, jestliže se tato

osoba přestane podílet na výkonu pravomoci správce daně.



§ 56



Informační povinnost správce daně



(1) Správce daně určí a zveřejní



a) úřední hodiny pro veřejnost, ve kterých lze zejména učinit podání

ústně do protokolu nebo nahlížet do spisu, a pracovní dobu správce

daně, ve které je otevřena podatelna správce daně,



b) elektronickou adresu své podatelny, formy technického nosiče

datových zpráv, jakož i formáty a struktury datových zpráv, které je

způsobilý přijmout,



c) seznam kvalifikovaných certifikátů^4) úředních osob nebo

elektronickou adresu, na které se tento seznam nachází,



d) další možnosti učinit podání pomocí jiných technických prostředků,



e) čísla účtů, na které přijímá platby, a způsob označení úhrady na

tyto účty podle jednotlivých daní, jejichž správa mu náleží,



f) druhy daní, které lze platit inkasem podle zákona upravujícího

platební styk nebo soustředěnou platbou zajišťovanou provozovatelem

poštovních služeb, a podmínky, které je při těchto platbách nutné

dodržet.



(2) Správce daně zveřejní informace podle odstavce 1 na své úřední

desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup.



(3) Správce daně zveřejňuje vhodným způsobem informace o právních

předpisech, které se vztahují k působnosti tohoto správce daně, a

informace o jejich změnách.



Poskytování informací správci daně



§ 57



(1) Povinnost poskytnout údaje na základě vyžádání správce daně mají

orgány veřejné moci a osoby, které



a) vedou evidenci osob nebo věcí,



b) poskytují plnění, které je předmětem daně,



c) provádějí řízení v případech, jejichž předmět podléhá daňové

povinnosti, nebo



d) získávají jiné údaje nezbytné pro správu daní.



(2) Zdravotní pojišťovny jsou povinny na vyžádání správce daně

poskytnout údaje, které jsou na základě zákona oprávněny shromažďovat.



(3) Banky, včetně zahraničních bank, spořitelní a úvěrní družstva a

platební instituce (dále jen „poskytovatel platebních služeb“) jsou

povinny na vyžádání správce daně poskytnout čísla účtů, údaje o jejich

majitelích, stavech peněžních prostředků na účtech a o jejich pohybu a

údaje o úvěrech, vkladech a depozitech^8).



(4) Provozovatelé poštovních služeb jsou povinni na vyžádání správce

daně poskytnout údaje o poštovních zásilkách, poštovních poukazech a

pronajatých poštovních přihrádkách, a to i o jejich příjemcích a

pronajímatelích.



(5) Podnikatelé poskytující veřejně dostupnou telefonní službu jsou

povinni na vyžádání správce daně poskytnout údaje, které shromažďují o

účastnících veřejně dostupných telefonních služeb.



(6) Vydavatelé periodického tisku jsou povinni na vyžádání správce daně

poskytnout jméno nebo název a adresu objednatele inzerátu uveřejněného

pod značkou.



§ 58



(1) Orgány veřejné moci a osoby uvedené v § 57 jsou povinny poskytnout

bezúplatně na vyžádání správce daně stanovené údaje, a to v rozsahu

nezbytném pro správu daní.



(2) Údaje podle odstavce 1 se poskytují jednotlivě nebo v rozsahu a

způsobem dohodnutým mezi poskytovatelem údajů a správcem daně.



(3) Správce daně si může údaje podle § 57 vyžádat jen v případě, že je

nelze získat z úřední evidence, kterou sám vede; správce daně si může

vyžádat potřebné údaje od osob uvedených v § 57 jen v případě, že je

nelze získat od jiného orgánu veřejné moci.



§ 59



(1) Nejvyšší kontrolní úřad a další kontrolní orgány^9) předávají i bez

vyžádání příslušným správcům daně údaje uvedené v kontrolních

protokolech, které mají vztah ke správě daní.



(2) Kontrolní orgány zjištěné údaje poskytnou správci daně do 30 dnů od

provedeného kontrolního zjištění.



HLAVA V



DOKUMENTACE



Protokol



§ 60



(1) O ústních podáních a jednáních při správě daní sepíše správce daně

protokol.



(2) Správce daně může pořídit o úkonech, o kterých se podle zákona

pořizuje protokol, obrazový nebo zvukový záznam, který je přílohou

protokolu; o této skutečnosti předem uvědomí osoby, které se tohoto

úkonu účastní.



(3) Protokol musí obsahovat zejména



a) předmět jednání,



b) místo jednání,



c) časový údaj o začátku a skončení jednání,



d) označení správce daně a úřední osoby, která úkon provedla,



e) údaje umožňující určení osob, které se úkonu zúčastnily,



f) vylíčení průběhu jednání,



g) označení dokladů a jiných listin odevzdaných při jednání nebo

podstatný obsah listin předložených k nahlédnutí,



h) poskytnutá poučení a vyjádření poučených osob,



i) návrhy osob, které se úkonu zúčastnily, nebo jejich výhrady

směřující proti obsahu protokolu,



j) vyjádření správce daně k uplatněným návrhům nebo výhradám.



§ 61



(1) Součástí protokolu jsou rozhodnutí vyhlášená při jednání.



(2) Rozhodnutí vyhlášené při jednání, kterým se vyzývá příjemce

rozhodnutí k uplatnění práva nebo ke splnění povinností, se doručuje

předáním stejnopisu protokolu; tento protokol nemusí obsahovat otisk

úředního razítka se státním znakem.



§ 62



(1) Není-li protokol hlasitě diktován, je nutno jej před podepsáním

hlasitě přečíst a zapsat v něm, že se tak stalo, a dále uvést, co bylo

před podpisem protokolu opraveno nebo jinak změněno. Přeškrtnutá místa

musí zůstat čitelná.



(2) Správce daně zaznamená všechna vyjádření k protokolované věci,

návrhy a výhrady vznesené osobami zúčastněnými na protokolovaném

jednání a své stanovisko k nim.



(3) Po vyznačení všech návrhů, výhrad, vyjádření k nim, oprav či změn v

protokolu, které musí být opět hlasitě přečteny, pokud nebyl protokol

hlasitě diktován, podepíší protokol osoby zúčastněné na protokolovaném

jednání a úřední osoba.



(4) Odepření podpisu a důvody tohoto odepření se v protokolu

zaznamenají. Odepření podpisu nebo vzdálení se před podpisem protokolu

bez dostatečného důvodu nemá vliv na použitelnost protokolu jako

důkazního prostředku. Na to musí být osoby zúčastněné na protokolovaném

jednání předem upozorněny.



(5) Správce daně po podpisu předá stejnopis protokolu daňovému

subjektu, pokud se jednání zúčastnil, popřípadě též další osobě na

jednání zúčastněné, pokud o to požádá.



(6) Správce daně opraví v protokolu chyby v psaní a v počtech, jakož i

jiné zřejmé nesprávnosti tak, aby původní zápis zůstal čitelný.



§ 63



Úřední záznam



(1) O důležitých úkonech při správě daní, které nejsou součástí

protokolu, sepíše správce daně úřední záznam, ve kterém zachytí

skutečnosti, které mají vztah ke správě daní, zjištěné zejména z

ústních sdělení, oznámení, poznámek, obsahů telefonických hovorů a

jiných spisových materiálů.



(2) Úřední záznam podepíše úřední osoba, která ho vyhotovila, s

uvedením časového údaje, kdy došlo k jeho vyhotovení; to neplatí, je-li

úřední záznam vyhotoven úřední osobou elektronicky způsobem umožňujícím

její identifikaci a zjištění změny obsahu úředního záznamu.



Spis



§ 64



(1) Písemnosti týkající se práv a povinností daňového subjektu se

zakládají do spisu, který vede příslušný správce daně. Těmito

písemnostmi jsou zejména



a) písemnosti obsahující podání,



b) písemná vyhotovení rozhodnutí,



c) protokoly,



d) úřední záznamy.



(2) Písemností se při výkonu správy daní rozumí listinná zpráva, jakož

i datová zpráva, pokud to nevylučuje povaha věci.



(3) Součástí spisu jsou i obrazové a zvukové záznamy.



(4) Spis se člení na



a) části podle jednotlivých daňových řízení,



b) část týkající se vymáhání daní,



c) část týkající se dalších povinností při správě daní, o nichž se vede

řízení,



d) část vyhledávací,



e) část týkající se řízení o pořádkových pokutách.



(5) Jednotlivé části spisu musí obsahovat soupis všech písemností,

které jsou v nich založeny; písemnosti ve spisu se řadí v časové

posloupnosti, označují se jednotlivými pořadovými čísly a vedou se pod

společnou spisovou značkou.



§ 65



(1) Do vyhledávací části spisu se zakládají



a) písemnosti, které mohou být uplatněny v řízení jako důkazní

prostředek, jestliže by jejich zpřístupnění daňovému subjektu zmařilo

nebo ohrozilo cíl správy daní, účel úkonu nebo ohrozilo objektivnost

důkazu,



b) písemnosti, které mohou být použity při stanovení daně jako pomůcky,

jejichž zpřístupnění daňovému subjektu by ohrozilo zájem jiného

daňového subjektu nebo jiných osob zúčastněných na správě daní,



c) úřední záznamy nebo protokoly o podaných vysvětleních, pokud nejsou

použity jako pomůcky,



d) písemnosti sloužící výlučně pro potřeby správce daně.



(2) Písemnosti zakládané do části vyhledávací podle odstavce 1 písm. a)

lze v této části ponechat nejdéle do provedení hodnocení důkazů. Jde-li

o důkazní prostředky, které jsou uplatněny v rámci daňové kontroly, lze

je v části vyhledávací ponechat nejdéle do zahájení projednání zprávy o

daňové kontrole.



(3) Při přeřazení písemnosti z vyhledávací části spisu do příslušné

části spisu musí být ze soupisu písemností patrno, která písemnost,

zaevidovaná v části vyhledávací, byla přeřazena, do které části, pod

jakým pořadovým číslem a k jakému datu.



Nahlížení do spisů



§ 66



(1) Daňový subjekt je oprávněn u správce daně nahlédnout do částí spisu

týkajících se jeho práv a povinností, které označí, s výjimkou části

vyhledávací; za stejných podmínek je daňový subjekt oprávněn nahlédnout

do osobních daňových účtů vedených v rámci evidence daní o jeho

daňových povinnostech.



(2) Daňový subjekt je oprávněn nahlédnout do soupisu písemností

obsažených ve vyhledávací části spisu. Z takto poskytnutého soupisu

nesmí být patrný obsah jednotlivých písemností.



(3) Není-li ohrožen zájem jiného daňového subjektu nebo jiných osob

zúčastněných na správě daní anebo cíl správy daní, může správce daně v

odůvodněných případech, kdy je to nutné pro další průběh řízení,

umožnit nahlédnutí i do písemností ve vyhledávací části spisu.



(4) Oprávnění nahlédnout do spisu lze využít v úředních hodinách pro

veřejnost, pokud správce daně nepřipustí nahlížení do spisu i v průběhu

pracovní doby mimo úřední hodiny pro veřejnost.



§ 67



(1) Správce daně pořídí o každém nahlédnutí do spisu podle povahy věci

protokol nebo úřední záznam, ve kterém uvede, do kterých částí spisu

bylo daňovému subjektu umožněno nahlédnout.



(2) Nevidomým osobám bude spis přečten. Správce daně umožní průvodci

nevidomé osoby nahlédnout do spisu a na její požádání umožní též

pořízení zvukového záznamu.



(3) Na žádost daňového subjektu pořídí správce daně z části spisu, do

níž lze nahlížet, doslovné opisy, kopie, výpisy nebo potvrzení o

skutečnostech v ní obsažených a vydá je daňovému subjektu. Na žádost

daňového subjektu správce daně rovněž ověří jejich shodu s obsahem

spisu. O pořízení listiny a vydání ověřovací doložky provede úřední

záznam.



(4) V ověřovací doložce o shodě se spisem správce daně uvede



a) zda opis, kopie nebo stejnopis souhlasí doslovně s listinou, z níž

byl pořízen, a zda tato listina je prvopisem, opisem, kopií nebo

stejnopisem a z kolika listů nebo archů se skládá,



b) počet listů nebo archů, které ověřená listina obsahuje,



c) místo a datum ověření,



d) podpis úřední osoby a otisk úředního razítka se státním znakem.



§ 68



(1) Správce daně zapůjčí příslušnému orgánu veřejné moci část spisu,

která se týká předmětu řízení, pro které je poskytována, za podmínek

stanovených v § 52 a 53.



(2) Správce daně, který část spisu zapůjčil příslušnému orgánu veřejné

moci, může u něho do zapůjčené části spisu nahlížet, pořizovat z ní

výpisy a kopie, a nebrání-li tomu závažné okolnosti, může vyžádat její

dočasné poskytnutí pro účely daňového řízení.



(3) Orgán veřejné moci, kterému je část spisu zapůjčena, zajistí

dodržení podmínek mlčenlivosti; u zapůjčených písemností z vyhledávací

části spisu zajistí tento orgán dodržení podmínek podle § 66.



§ 69



Daňová informační schránka



(1) Správce daně, který je k tomu technicky vybaven, poskytuje daňovému

subjektu informace shromažďované ve spisu a na osobním daňovém účtu

tohoto daňového subjektu rovněž prostřednictvím dálkového přístupu v

rozsahu a členění, v jakém jsou tyto informace soustředěny v daňové

informační schránce daňového subjektu, která je zřízena na technickém

zařízení správce daně.



(2) Správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup



a) skutečnost, že je technicky vybaven pro zřízení daňové informační

schránky,



b) rozsah a členění informací soustřeďovaných v daňové informační

schránce a četnost jejich aktualizace,



c) podmínky a postup pro nahlížení do daňové informační schránky,



d) označení správců daně, kteří shromažďují informace na témže

technickém zařízení správce daně.



(3) Pro výkon působnosti ve věci týkající se daňové informační schránky

je místně příslušný správce daně podle § 13 odst. 1.



§ 69a



Zřízení a zrušení daňové informační schránky



(1) Správce daně zřídí nebo zruší daňovou informační schránku do 15 dnů

od obdržení žádosti daňového subjektu.



(2) Správce daně zřídí z moci úřední daňovou informační schránku

daňovému subjektu, jemuž byla zpřístupněna datová schránka a kterému

dosud nebyla zřízena daňová informační schránka, a to bezodkladně po

zpřístupnění datové schránky.



§ 69b



Nahlížení do daňové informační schránky



(1) Právo nahlížet do daňové informační schránky má



a) daňový subjekt,



b) zástupce daňového subjektu, a to za podmínky, že je



1. oprávněn zastupovat daňový subjekt při správě daní v neomezeném

rozsahu u všech správců daně, kteří shromažďují informace na témže

technickém zařízení správce daně, nebo



2. zmocněn k přístupu do daňové informační schránky.



(2) Zmocnění k zastupování podle odstavce 1 písm. b) je nutné uplatnit

u příslušného správce daně; § 29 odst. 1 se nepoužije.



(3) Nahlížet do daňové informační schránky lze na základě přihlášení

prostřednictvím datové zprávy ve formátu a struktuře zveřejněné

správcem daně



a) podepsané uznávaným elektronickým podpisem, nebo



b) s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do

jeho datové schránky.



HLAVA VI



ŘÍZENÍ A DALŠÍ POSTUPY



Díl 1



Obecná ustanovení o řízeních a dalších postupech



Podání



§ 70



(1) Podání je úkonem osoby zúčastněné na správě daní směřujícím vůči

správci daně.



(2) Podání se posuzuje podle skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak

je označeno.



(3) Z podání musí být zřejmé, kdo je činí, čeho se týká a co se

navrhuje.



§ 71



(1) Podání lze učinit písemně, ústně do protokolu nebo datovou zprávou



a) podepsanou uznávaným elektronickým podpisem,



b) odeslanou prostřednictvím datové schránky, nebo



c) s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do

jeho datové schránky.



(2) Písemná podání a podání ústně do protokolu musí být podepsána

osobou, která podání činí.



(3) Účinky podání má rovněž úkon učiněný vůči správci daně za použití

datové zprávy bez uznávaného elektronického podpisu nebo za použití

jiných přenosových technik, které je správce daně způsobilý přijmout,

pokud je toto podání do 5 dnů ode dne, kdy došlo správci daně,

potvrzeno nebo opakováno způsobem uvedeným v odstavci 1; tuto lhůtu

nelze prodloužit ani navrátit v předešlý stav.



(4) Správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup, jaká

podání lze učinit způsobem podle odstavce 1 písm. c).



§ 72



(1) Přihlášku k registraci, oznámení o změně registračních údajů, řádné

daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení lze podat jen na tiskopise

vydaném Ministerstvem financí nebo na tiskovém výstupu z počítačové

tiskárny, který má údaje, obsah i uspořádání údajů shodné s tímto

tiskopisem.



(2) V tiskopisech a v nich vyznačených přílohách, které jsou součástí

podání, lze požadovat pouze údaje nezbytné pro správu daní.



(3) Podání podle odstavce 1 lze učinit i datovou zprávou ve formátu a

struktuře zveřejněné správcem daně odeslanou způsobem uvedeným v § 71

odst. 1 nebo 3.



(4) Má-li daňový subjekt nebo jeho zástupce zpřístupněnu datovou

schránku nebo zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou

auditorem, je povinen podání podle odstavce 1 učinit pouze datovou

zprávou ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně odeslanou

způsobem uvedeným v § 71 odst. 1.



§ 73



(1) Podání se činí u příslušného správce daně.



(2) Podání, které je učiněno prostřednictvím datové zprávy s využitím

dálkového přístupu, se přijímá na technickém zařízení správce daně nebo

prostřednictvím datové schránky správce daně.



(3) Správce daně na požádání potvrdí podání učiněné písemně nebo

datovou zprávou. Jde-li o datovou zprávu zasílanou na technické

zařízení správce daně, je přijetí podání potvrzeno tímto zařízením s

uvedením časového údaje o přijetí této datové zprávy.



(4) Podání, kterým je zahájeno řízení, může ten, kdo jej učinil, změnit

nebo vzít zpět do doby, než je správcem daně vydáno rozhodnutí ve věci.

Zpětvzetí podání je však nepřípustné u podání, k němuž je osoba

zúčastněná na správě daní povinna buď přímo ze zákona, nebo na výzvu

správce daně.



§ 74



Vady podání



(1) Má-li podání vady, pro které není způsobilé k projednání, nebo

vady, pro které nemůže mít předpokládané účinky pro správu daní, vyzve

správce daně toho, kdo podání učinil, aby označené vady odstranil podle

jeho pokynu a ve lhůtě, kterou stanoví.



(2) Výzva obsahuje poučení o následcích spojených s neodstraněním

označených vad.



(3) Budou-li vady podání odstraněny ve stanovené lhůtě, hledí se na

podání, jako by bylo učiněno řádně a včas. Nebudou-li vady podání

odstraněny, stává se podání uplynutím stanovené lhůty neúčinným, o čemž

pořídí správce daně úřední záznam a vyrozumí podatele; vyrozumění není

třeba v případě, že podatel na výzvu k odstranění vad neučinil vůči

správci daně žádný úkon.



(4) Pokud vada podání spočívá pouze v tom, že podání bylo učiněno jinak

než elektronicky, ačkoliv mělo být učiněno elektronicky, hledí se na

něj jako na podání bez vady; to platí pouze pro podání, u nichž tuto

skutečnost správce daně předem zveřejní způsobem umožňujícím dálkový

přístup.



§ 75



Postoupení



Není-li správce daně, vůči němuž bylo učiněno podání nebo připsána

platba, příslušný vést v dané věci řízení, podání nebo platbu

neprodleně postoupí příslušnému správci daně a uvědomí o tom podatele.



§ 76



Jednací jazyk



(1) Při správě daní se jedná a písemnosti se vyhotovují v českém

jazyce.



(2) Písemnosti vyhotovené v jiném než českém jazyce musí být předloženy

v originálním znění, a současně v překladu do jazyka českého, pokud

správce daně neprohlásí, že takový překlad nevyžaduje nebo že požaduje

úředně ověřený překlad; takové prohlášení může správce daně učinit na

své úřední desce i pro neurčitý počet písemností v budoucnu.



(3) Každý, kdo neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na

tlumočníka^10) zapsaného v seznamu tlumočníků, kterého si obstará na

své náklady.



(4) Občan České republiky příslušející k národnostní menšině, která

tradičně a dlouhodobě žije na území České republiky^11), má před

správcem daně právo činit podání a jednat v jazyce své národnostní

menšiny. Nemá-li správce daně úřední osobu znalou jazyka národnostní

menšiny, obstará si tento občan tlumočníka zapsaného v seznamu

tlumočníků. Náklady na tlumočení a náklady na pořízení překladů v tomto

případě nese správce daně.



(5) Osobě neslyšící ustanoví správce daně na své náklady tlumočníka

znakové řeči podle jiného právního předpisu^12). Osobě neslyšící, která

neovládá znakovou řeč, ustanoví správce daně prostředníka, který je

schopen se s ní dorozumět pomocí metody zřetelné artikulace. Osobě

hluchoslepé bude ustanoven za stejných podmínek prostředník, který je

schopen se s ní dorozumět pomocí řeči pro hluchoslepé.



§ 77



Vyloučení úřední osoby



(1) Úřední osoba je z řízení nebo jiného postupu při správě daní

vyloučena pro podjatost, jestliže



a) je předmětem řízení nebo jiného postupu právo nebo povinnost její

nebo osoby jí blízké,



b) se v téže věci na řízení nebo jiném postupu podílela na jiném

stupni, nebo



c) její poměr k osobě zúčastněné na správě daní nebo k předmětu daně

vzbuzuje jiné pochybnosti o její nepodjatosti.



(2) Osoba zúčastněná na správě daní je oprávněna namítat podjatost

úřední osoby, jakmile se o ní dozví. Úřední osoba je povinna neprodleně

oznámit úřední osobě stojící v čele správce daně okolnosti nasvědčující

podjatosti.



(3) Úřední osoba, o jejíž nepodjatosti jsou důvodné pochybnosti, smí do

doby, než bude rozhodnuto o tom, zda je vyloučena, provést ve věci jen

neodkladné úkony.



(4) O tom, zda je úřední osoba vyloučena, rozhodne úřední osoba stojící

v čele správce daně; v případě, že je vyloučena, určí místo ní jinou

úřední osobu, která není k vyloučené úřední osobě ve vztahu

podřízenosti. Není-li takové nepodjaté úřední osoby, požádá úřední

osoba stojící v čele správce daně nejblíže nadřízeného správce daně,

aby dožádal jiného správce daně o provedení úkonů, jejichž výkon by

příslušel podjaté úřední osobě, pokud nadřízený správce daně tyto úkony

neprovede sám.



(5) Při pochybnostech o nepodjatosti úřední osoby stojící v čele

správce daně rozhodne o tom, zda je vyloučena, nejblíže nadřízený

správce daně; v případě, že dojde k vyloučení této úřední osoby,

rozhodne o delegaci podle § 18 na jiného správce daně.



(6) Ustanovení předchozích odstavců se nepoužijí pro úřední osoby

stojící v čele ústředních správních orgánů.



(7) Rozhodnutí o tom, zda je úřední osoba vyloučena, se doručuje

dotčené úřední osobě a daňovému subjektu. Došlo-li k zahájení řízení o

tom, zda je úřední osoba vyloučena, na základě námitky jiné osoby

zúčastněné na správě daní, správce daně ji o výsledku tohoto řízení

vyrozumí. Proti rozhodnutí o tom, zda je úřední osoba vyloučena, nelze

uplatnit opravné prostředky.



(8) Ustanovení odstavců 1 až 4 a 7 se použijí pro znalce a tlumočníky

obdobně.



Díl 2



Postupy při správě daní



§ 78



Vyhledávací činnost



(1) Správce daně vyhledává důkazní prostředky a daňové subjekty a

zjišťuje plnění jejich povinností při správě daní před zahájením řízení

i v jeho průběhu.



(2) Vyhledávací činnost provádí správce daně i bez součinnosti s

daňovým subjektem.



(3) V rámci vyhledávací činnosti správce daně



a) ověřuje úplnost evidence či registrace daňových subjektů,



b) zjišťuje údaje týkající se příjmů, majetkových poměrů a dalších

skutečností rozhodných pro správné zjištění, stanovení a placení daně,



c) shromažďuje a zpracovává informace a využívá informační systémy v

rozsahu podle § 9 odst. 3,



d) opatřuje nezbytná vysvětlení,



e) provádí místní šetření.



(4) Správce daně, který není místně příslušný, může provádět místní

šetření i bez dožádání.



§ 79



Vysvětlení



(1) Správce daně v rámci vyhledávací činnosti opatřuje nezbytná

vysvětlení k prověření skutečností rozhodných pro naplnění cíle správy

daní, pokud tyto skutečnosti nelze prověřit jiným úředním postupem.



(2) Každý je povinen podat správci daně vysvětlení; pro odepření

vysvětlení se obdobně použije § 96 odst. 2 až 4.



(3) Podané vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek.



(4) O podaném vysvětlení sepíše správce daně podle povahy vysvětlení

protokol nebo úřední záznam.



Místní šetření



§ 80



(1) Správce daně může provádět místní šetření. V rámci tohoto postupu

správce daně zejména vyhledává důkazní prostředky a provádí ohledání u

daňových subjektů a dalších osob zúčastněných na správě daní, jakož i

na místě, kde je to vzhledem k účelu místního šetření nejvhodnější.



(2) K provedení místního šetření může správce daně přizvat osobu, jejíž

přítomnost je podle povahy věci potřebná.



(3) O průběhu místního šetření sepíše správce daně podle povahy šetření

protokol nebo úřední záznam.



(4) Správce daně může pořizovat obrazový nebo zvukový záznam o

skutečnostech dokumentujících průběh úkonu, o čemž předem uvědomí

osoby, které se tohoto úkonu účastní.



§ 81



(1) Úřední osoba provádějící místní šetření má v době přiměřené

předmětu místního šetření, zejména v době provozu, právo na přístup na

pozemky, do každé provozní budovy, místnosti a místa, včetně dopravních

prostředků a přepravních obalů, k účetním záznamům nebo jiným

informacím, a to i na technických nosičích dat, v rozsahu nezbytně

nutném pro dosažení cíle správy daní. Toto právo má též, jde-li o

obydlí, které daňový subjekt užívá současně pro podnikání, je-li to

nezbytné a nelze-li rozhodné skutečnosti zjistit jiným způsobem.



(2) Správce daně může provést nebo si vyžádat z účetních záznamů nebo

jiných informací výpis nebo kopii, a to i na technických nosičích dat.



(3) V rozsahu nezbytném k prověření údajů na technických nosičích dat

má správce daně právo na informace o používaných programech výpočetní

techniky a může využívat programové vybavení, ve kterém byly informace

pořízeny.



§ 82



(1) Daňový subjekt a další přítomné osoby jsou povinny poskytnout

úřední osobě, která provádí místní šetření, všechny přiměřené

prostředky a potřebnou součinnost k účinnému provedení místního

šetření.



(2) Osoby, u nichž je místní šetření prováděno, jsou povinny zapůjčit

správci daně jím vyžádané doklady a další věci nezbytné pro správu daní

i mimo své prostory, jinak správce daně tyto věci zajistí postupem

podle § 83.



(3) Správce daně si může od osoby, u níž je místní šetření prováděno,

vyžádat nebo odebrat pro účely bližšího posouzení nebo expertizy vzorky

věcí. Takto získané vzorky se vrací po expertize či posouzení,

připouští- li to jejich povaha.



(4) Zapůjčení dokladů a jiných věcí nebo odebrání vzorků potvrdí

správce daně při jejich převzetí nebo odebrání. Převzaté doklady a

další věci nebo odebrané vzorky vrátí správce daně osobě, od které je

převzal, nejpozději do 30 dnů od jejich převzetí nebo odebrání. Ve

zvlášť složitých případech, zejména je-li nutno zapůjčené doklady a

další věci nebo odebrané vzorky podrobit vnější expertize, může tuto

lhůtu prodloužit nejblíže nadřízený správce daně; pokud důvody pro

zapůjčení trvají, může být tato lhůta z důležitých důvodů prodlužována

opakovaně.



§ 83



(1) Při místním šetření může správce daně zajistit věci, které mohou

sloužit jako důkazní prostředek, je-li důvodná obava, že by později

nebylo možné příslušný důkazní prostředek provést vůbec nebo jen s

velkými obtížemi.



(2) Při zajištění věci může správce daně podle její povahy



a) věc převzít a přemístit na vhodné místo,



b) vyznačit na věci zajištění a věc ponechat na místě bez zamezení

přístupu k věci, nebo



c) vyznačit na věci zajištění a po převzetí všech prostředků, které

umožňují přístup k této věci, zajistit prostory, kde se tyto věci

nalézají, úřední uzávěrou.



(3) Došlo-li při místním šetření k zajištění věci, předá správce daně

stejnopis protokolu, jehož součástí je rozhodnutí o zajištění věci,

dotčené osobě i bez její žádosti.



(4) Pominou-li důvody pro zajištění věci, správce daně rozhodnutí o

zajištění bezodkladně zruší a zajištěnou věc vrátí vlastníkovi nebo

osobě, od které byla převzata.



(5) Nelze-li o zajištění věci sepsat protokol, sepíše se o tom úřední

záznam s uvedením důvodů, pro které nebylo možno protokol sepsat;

rozhodnutí o zajištění věci se v tomto případě oznamuje samostatně.



§ 84



(1) Pokud zapůjčené nebo zajištěné věci nelze vrátit jejich vlastníkovi

nebo osobě, která je zapůjčila, nebo od které byly v rámci zajištění

převzaty, protože není známa nebo si věci nevyzvedla, a to ani na výzvu

správce daně, nebo pokud jde o věci, jejichž prodej je zakázán, nebo

které nejsou bez povolení obchodovatelné, může správce daně rozhodnout

o jejich propadnutí ve prospěch státu; včas podané odvolání proti

tomuto rozhodnutí má odkladný účinek.



(2) Není-li správci daně vlastník zapůjčených nebo zajištěných věcí

znám, musí být rozhodnutí o propadnutí věci vyvěšeno na úřední desce

správce daně po dobu nejméně 60 dnů.



(3) Jde-li o věci, jejichž vlastník není znám, uvede správce daně v

rozhodnutí jako příjemce namísto vlastníka den, čas a místo zapůjčení

nebo zajištění věcí, popřípadě další zpřesňující okolnosti nebo údaje.



Daňová kontrola



§ 85



(1) Předmětem daňové kontroly jsou daňové povinnosti, tvrzení daňového

subjektu nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení

daně vztahující se k jednomu daňovému řízení.



(2) Daňová kontrola se provádí u daňového subjektu nebo na místě, kde

je to vzhledem k účelu kontroly nejvhodnější.



(3) Správce daně předmět daňové kontroly prověřuje ve vymezeném

rozsahu. Rozsah daňové kontroly lze v jejím průběhu rozšířit nebo zúžit

postupem pro její zahájení.



(4) Daňovou kontrolu lze provádět společně pro více daňových řízení

týkajících se jednoho daňového subjektu. Správce daně může daňovou

kontrolu zahájit i pro další daňová řízení rozšířením daňové kontroly

probíhající k jinému daňovému řízení.



(5) Daňovou kontrolu, která se týká skutečností, které již byly v

souladu s vymezeným rozsahem kontrolovány, je možné opakovat pouze

tehdy, pokud a) správce daně zjistí nové skutečnosti nebo důkazy, které

nemohly být bez zavinění správce daně uplatněny v původní daňové

kontrole a které zakládají pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo

úplnosti dosud stanovené daně nebo tvrzení daňového subjektu; takto lze

daňovou kontrolu opakovat pouze v rozsahu, který odpovídá nově

zjištěným skutečnostem nebo důkazům, nebo b) daňový subjekt učiní úkon,

kterým mění svá dosavadní tvrzení; takto lze daňovou kontrolu opakovat

pouze v rozsahu, který odpovídá změně dosavadního tvrzení daňového

subjektu.



(6) Správce daně seznámí daňový subjekt s důvody pro opakování daňové

kontroly při jejím zahájení.



§ 86



(1) Daňový subjekt je povinen umožnit správci daně zahájení a provedení

daňové kontroly.



(2) Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má právo



a) být přítomen jednání se svými zaměstnanci nebo dalšími osobami,

které vykonávají jeho činnosti,



b) předkládat v průběhu daňové kontroly důkazní prostředky nebo

navrhovat provedení důkazních prostředků, které on sám nemá k

dispozici,



c) vyvracet pochybnosti vyjádřené správcem daně.



(3) Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, plní

povinnosti podle § 82 a dále je povinen



a) zajistit vhodné místo a podmínky k provádění daňové kontroly,



b) poskytnout nezbytné informace o vlastní organizační struktuře, o

pracovní náplni jednotlivých útvarů, o oprávněních jednotlivých

zaměstnanců nebo jiných osob zajišťujících jeho činnost a o uložení

účetních záznamů a jiných informací; to neplatí pro nepodnikající

fyzické osoby,



c) předložit důkazní prostředky prokazující jeho tvrzení,



d) umožnit jednání s kterýmkoliv svým zaměstnancem nebo jinou osobou,

která vykonává jeho činnosti,



e) nezatajovat důkazní prostředky, které má k dispozici, nebo o nichž

je mu známo, kde se nacházejí.



(4) Správce daně má při provádění daňové kontroly rovněž pravomoci

podle § 80 až 84.



§ 87



(1) Daňová kontrola je zahájena prvním úkonem správce daně vůči

daňovému subjektu, při kterém je vymezen předmět a rozsah daňové

kontroly a při kterém správce daně začne zjišťovat daňové povinnosti

nebo prověřovat tvrzení daňového subjektu nebo jiné okolnosti rozhodné

pro správné zjištění a stanovení daně. Dojde-li v průběhu daňové

kontroly ke změně místní příslušnosti, může daňovou kontrolu dokončit

správce daně, který ji zahájil.



(2) Neumožní-li daňový subjekt správci daně zahájit daňovou kontrolu,

může k tomu být správcem daně vyzván.



(3) Ve výzvě správce daně stanoví



a) místo zahájení daňové kontroly,



b) předmět daňové kontroly,



c) lhůtu, jejíž běh počíná dnem doručení, ve které je daňový subjekt

povinen správci daně sdělit den a hodinu v rámci úředních hodin správce

daně, kdy je připraven k zahájení daňové kontroly; tuto lhůtu nelze

prodloužit.



(4) Den, který je daňový subjekt povinen podle odstavce 3 písm. c)

sdělit, musí nastat nejpozději patnáctý den ode dne uplynutí lhůty

uvedené ve výzvě a musí být sdělen správci daně nejméně 3 pracovní dny

před navrhovaným termínem zahájení daňové kontroly.



(5) Nevyhoví-li daňový subjekt výzvě podle odstavce 2 ve stanovené

lhůtě, aniž by sdělil správci daně závažné důvody, pro které nemůže

výzvě vyhovět, nebo neumožní-li ve sděleném termínu zahájit a následně

provést daňovou kontrolu, může správce daně stanovit daň podle pomůcek,

nebo daň sjednat za podmínek uvedených v § 98 odst. 4.



(6) Marným uplynutím lhůty stanovené ve výzvě nastávají účinky podle §

148 odst. 3 a odpadá překážka pro podání dodatečného daňového přiznání

nebo dodatečného vyúčtování k dani, která měla být předmětem daňové

kontroly.



§ 88



(1) O zahájení, průběhu a ukončení daňové kontroly sepíše správce daně

zprávu o daňové kontrole, která obsahuje výsledek kontrolního zjištění,

včetně hodnocení důkazů zjištěných v průběhu daňové kontroly, a odkaz

na protokoly nebo úřední záznamy o



a) zahájení daňové kontroly podepsaný úřední osobou a daňovým

subjektem,



b) jednáních vedených v průběhu daňové kontroly,



c) skutečnostech zjištěných správcem daně mimo jednání,



d) seznámení daňového subjektu s výsledkem kontrolního zjištění,



e) vyjádření daňového subjektu obsahující tvrzení, návrhy nebo výhrady

daňového subjektu k výsledku kontrolního zjištění,



f) stanovisku správce daně k jednotlivým tvrzením, návrhům nebo

výhradám daňového subjektu.



(2) Správce daně seznámí daňový subjekt s výsledkem kontrolního

zjištění, včetně hodnocení dosud zjištěných důkazů, a předloží mu jej k

vyjádření.



(3) Na žádost daňového subjektu stanoví správce daně přiměřenou lhůtu,

ve které se může daňový subjekt vyjádřit k výsledku kontrolního

zjištění a navrhnout jeho doplnění. Nedojde-li na základě tohoto

vyjádření ke změně výsledku kontrolního zjištění, nelze již v rámci

projednání zprávy o daňové kontrole navrhovat jeho další doplnění.



(4) Zprávu o daňové kontrole podepisuje kontrolovaný daňový subjekt a

úřední osoba. Správce daně po podpisu předá stejnopis zprávy o daňové

kontrole kontrolovanému daňovému subjektu. Podpisem zprávy o daňové

kontrole je ukončeno její projednání, zpráva o daňové kontrole se

považuje za oznámenou a současně je ukončena daňová kontrola.



(5) Odmítne-li se kontrolovaný daňový subjekt seznámit se zprávou o

daňové kontrole nebo ji projednat anebo se jejímu projednání vyhýbá,

doručí mu ji správce daně do vlastních rukou; den doručení zprávy o

daňové kontrole se pokládá za den jejího projednání a ukončení daňové

kontroly.



(6) Odepření podpisu zprávy o daňové kontrole kontrolovaným daňovým

subjektem bez dostatečného důvodu nemá vliv na použitelnost zprávy o

daňové kontrole jako důkazního prostředku. O tomto musí být ve zprávě

kontrolovaný daňový subjekt prokazatelně poučen. Okamžikem bezdůvodného

odepření podpisu nastávají též účinky projednání, oznámení zprávy o

daňové kontrole a ukončení kontroly.



Postup k odstranění pochybností



§ 89



(1) Má-li správce daně konkrétní pochybnosti o správnosti, průkaznosti

nebo úplnosti podaného řádného daňového tvrzení nebo dodatečného

daňového tvrzení a dalších písemností předložených daňovým subjektem

nebo o pravdivosti údajů v nich uvedených, vyzve daňový subjekt k

odstranění těchto pochybností.



(2) Ve výzvě správce daně uvede své pochybnosti způsobem, který umožní

daňovému subjektu, aby se k nim vyjádřil, neúplné údaje doplnil,

nejasnosti vysvětlil, nepravdivé údaje opravil nebo pravdivost údajů

prokázal a předložil důkazní prostředky tak, aby došlo k odstranění

těchto pochybností.



(3) Ve výzvě daňovému subjektu stanoví správce daně lhůtu k odstranění

pochybností, která nesmí být kratší než 15 dnů, a poučí ho o následcích

spojených s neodstraněním pochybností nebo nedodržením stanovené lhůty.



(4) Pokud vyplývá z podaného řádného daňového tvrzení nebo dodatečného

daňového tvrzení, že daňovému subjektu má vzniknout daňový odpočet,

vydá správce daně v případě pochybností výzvu k odstranění pochybností

do 30 dnů ode dne, kdy bylo takovéto podání učiněno, nejdříve však od

posledního dne lhůty stanovené pro podání řádného daňového tvrzení nebo

dodatečného daňového tvrzení.



§ 90



(1) O průběhu postupu k odstranění pochybností sepíše správce daně

podle povahy odpovědi protokol nebo úřední záznam, ve kterém uvede

vyjádření nebo důkazní prostředky, na jejichž základě považuje

pochybnosti za zcela nebo zčásti odstraněné, a případné důvody

přetrvávajících pochybností.



(2) Nedošlo-li k odstranění pochybností a výše daně nebyla prokázána

dostatečně věrohodně, sdělí správce daně daňovému subjektu výsledek

postupu k odstranění pochybností. Daňový subjekt je oprávněn do 15 dnů

ode dne, kdy byl seznámen s dosavadním výsledkem postupu k odstranění

pochybností, podat návrh na pokračování v dokazovaní spolu s návrhem na

provedení dalších důkazních prostředků.



(3) Pokud správce daně shledá důvody k pokračování v dokazování, zahájí

v rozsahu těchto důvodů daňovou kontrolu. Neshledá-li správce daně

důvody k pokračování v dokazování, vydá do 15 dnů ode dne, kdy daňový

subjekt podal návrh na pokračování v dokazování, rozhodnutí o stanovení

daně.



(4) Neposkytne-li daňový subjekt potřebnou součinnost k odstranění

pochybností, může správce daně stanovit daň podle pomůcek.



Díl 3



Průběh řízení



§ 91



Zahájení řízení



(1) Řízení je zahájeno dnem, kdy příslušnému správci daně došlo první

podání ve věci učiněné osobou zúčastněnou na správě daní, nebo dnem,

kdy byl správcem daně vůči osobě zúčastněné na správě daní učiněn první

úkon ve věci.



(2) Nesplní-li daňový subjekt svou povinnost učinit podání zahajující

řízení, zahájí správce daně toto řízení z moci úřední, jakmile zjistí

skutečnosti zakládající tuto povinnost.



§ 92



Dokazování



(1) Dokazování provádí příslušný správce daně nebo jím dožádaný správce

daně.



(2) Správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a

stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji, a není v tom vázán jen

návrhy daňových subjektů.



(3) Daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen

uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších

podáních.



(4) Pokud to vyžaduje průběh řízení, může správce daně vyzvat daňový

subjekt k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně,

a to za předpokladu, že potřebné informace nelze získat z vlastní

úřední evidence.



(5) Správce daně prokazuje



a) oznámení vlastních písemností,



b) skutečnosti rozhodné pro užití právní domněnky nebo právní fikce,



c) skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či

úplnost povinných evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů,

listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem,



d) skutečnosti rozhodné pro posouzení skutečného obsahu právního

jednání nebo jiné skutečnosti,



e) skutečnosti rozhodné pro uplatnění následku za porušení povinnosti

při správě daní.



(6) Navrhuje-li v řízení účast třetí osoby daňový subjekt, je povinen

současně s návrhem sdělit správci daně potřebné údaje o této třetí

osobě a informaci o tom, které skutečnosti hodlá účastí této třetí

osoby prokázat nebo vysvětlit, popřípadě jiný důvod účasti. Není-li

návrhu vyhověno, správce daně o tom vyrozumí daňový subjekt s uvedením

důvodu.



(7) Správce daně po provedeném dokazování určí, které skutečnosti

považuje za prokázané a které nikoliv a na základě kterých důkazních

prostředků; o hodnocení důkazů sepíše úřední záznam, pokud se toto

hodnocení neuvádí v jiné písemnosti založené ve spise.



§ 93



Důkazní prostředky



(1) Jako důkazních prostředků lze užít všech podkladů, jimiž lze

zjistit skutečný stav věci a ověřit skutečnosti rozhodné pro správné

zjištění a stanovení daně a které nejsou získány v rozporu s právním

předpisem, a to i těch, které byly získány před zahájením řízení. Jde

zejména o tvrzení daňového subjektu, listiny, znalecké posudky,

svědecké výpovědi a ohledání věci.



(2) Za podmínek podle odstavce 1 lze jako důkazní prostředky použít i

veškeré podklady předané správci daně jinými orgány veřejné moci, které

byly získány pro jimi vedená řízení, jakož i podklady převzaté z jiných

daňových řízení nebo získané při správě daní jiných daňových subjektů.



(3) Je-li podkladem předaným podle odstavce 2 protokol o svědecké

výpovědi, správce daně na návrh daňového subjektu provede svědeckou

výpověď v rámci daňového řízení o této daňové povinnosti.



(4) Orgány veřejné moci a osoby, které mají listiny a další věci

nezbytné pro správu daní, které mohou být důkazním prostředkem při

správě daní, jsou povinny za podmínek podle § 58 na vyžádání správce

daně listiny nebo jejich kopie a jiné věci vydat nebo zapůjčit k

ohledání; ustanovení § 96 odst. 3 se použije obdobně. Vyžaduje-li to

účel řízení, může si správce daně vyžádat úřední ověření předložené

kopie.



§ 94



Listina



(1) Listina vydaná orgánem veřejné moci v mezích jeho pravomoci, jakož

i listina, která je zákonem prohlášena za veřejnou, potvrzuje, že jde o

prohlášení orgánu veřejné moci, který listinu vydal, a není-li dokázán

opak, potvrzuje i pravdivost toho, co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno.



(2) Správce daně může vyžadovat ověření pravosti úředního razítka a

podpisu na listině vydané orgánem cizího státu, pokud je toho v řízení

třeba, zejména má-li pochybnosti o pravosti předložených listin.



(3) Za listinu se pro účely tohoto ustanovení považuje rovněž datová

zpráva.



§ 95



Znalecký posudek



(1) Správce daně může ustanovit znalce k prokázání skutečností

rozhodných pro správné zjištění a stanovení daně,



a) závisí-li rozhodnutí na posouzení otázek, k nimž je třeba odborných

znalostí, které správce daně nemá, nebo



b) nepředloží-li daňový subjekt znalecký posudek, pokud mu tuto

povinnost ukládá zákon, a to ani na výzvu správce daně.



(2) Rozhodnutí o ustanovení znalce se doručuje znalci; včas podané

odvolání proti tomuto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozhodnutí o

ustanovení znalce se doručuje též daňovému subjektu, který proti němu

nemůže uplatnit opravné prostředky.



(3) Je-li vyžádán správcem daně znalecký posudek, je daňový subjekt, v

jehož věci má být znalecký posudek podán, povinen při jeho vypracování

s ustanoveným znalcem spolupracovat. Pokud je k vypracování znaleckého

posudku potřebná součinnost dalších osob, může jim správce daně

rozhodnutím uložit tuto povinnost, a to v rozsahu nezbytném pro

vypracování znaleckého posudku; včas podané odvolání proti tomuto

rozhodnutí má odkladný účinek.



(4) Je-li ve věci daňového subjektu prováděn výslech znalce, má daňový

subjekt právo být tomuto výslechu přítomen a klást znalci otázky

týkající se podávaného znaleckého posudku. O tom, že bude prováděn

výslech znalce, správce daně daňový subjekt včas vyrozumí.



§ 96



Svědci



(1) Každá osoba je povinna vypovídat jako svědek o důležitých

okolnostech při správě daní týkajících se jiných osob, pokud jsou jí

známy; musí vypovídat pravdivě a nic nezamlčovat.



(2) Výpověď může odepřít ten, kdo by tím způsobil nebezpečí trestního

stíhání sobě nebo osobám mu blízkým.



(3) Jako svědek nesmí být vyslechnut ten, kdo by porušil povinnosti

spojené s utajováním informací podle jiného právního předpisu^13), nebo

zákonem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti^14), ledaže by byl

této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu

tuto povinnost má.



(4) Správce daně před výslechem poučí svědka o možnosti odepřít

výpověď, o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčovat a o právních

následcích podané nepravdivé nebo neúplné výpovědi.



(5) Daňový subjekt má právo být přítomen výslechu svědka a klást mu

otázky v rámci dokazovaní svých práv a povinností. O provádění svědecké

výpovědi správce daně daňový subjekt včas vyrozumí, nehrozí-li

nebezpečí z prodlení.



(6) Ve vyrozumění daňového subjektu o provádění svědecké výpovědi

správce daně uvede označení věci, ve které bude svědek vypovídat, a

označení svědka, nehrozí-li nebezpečí, že by došlo ke zmaření účelu

výpovědi.



§ 97



Záznamní povinnost



(1) Daňový subjekt, který v rámci své podnikatelské nebo jiné

samostatně výdělečné činnosti uskutečňuje platby v hotovosti, je

povinen vést průběžně evidenci těchto plateb, pokud nezaznamenává údaje

o těchto platbách v jiné evidenci stanovené zákonem.



(2) Správce daně může uložit daňovému subjektu, aby kromě evidence

stanovené právním předpisem vedl zvláštní záznamy potřebné pro správné

zjištění a stanovení daně.



(3) Záznamní povinnost podle odstavce 2 ukládá správce daně

rozhodnutím. Součástí rozhodnutí musí být přesné stanovení

zaznamenávaných údajů, jejich členění a uspořádání, popřípadě návaznost

na doklady, z nichž je záznam veden. Správce daně rozhodnutí o uložení

záznamní povinnosti změní nebo zruší, jestliže se změnily nebo odpadly

důvody, které vedly k jejímu uložení. Proti těmto rozhodnutím se lze

odvolat do 15 dnů ode dne jejich doručení; včas podané odvolání má

odkladný účinek.



(4) Správce daně si může ověřovat již v průběhu zdaňovacího období

řádné plnění záznamní povinnosti daňového subjektu, požadovat doklady,

o nichž se vede průběžná evidence, a ukládat rozhodnutím povinnosti k

odstranění závad. Proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat do 15 dnů ode

dne jeho doručení; včas podané odvolání má odkladný účinek.



(5) Záznamy, evidence a doklady, na které se vztahuje záznamní

povinnost, je daňový subjekt povinen uchovávat až do uplynutí lhůty pro

stanovení daně, k níž se vztahují.



§ 98



Pomůcky a sjednání daně



(1) Nesplní-li daňový subjekt při dokazování jím uváděných skutečností

některou ze svých zákonných povinností, a v důsledku toho nelze daň

stanovit na základě dokazování, správce daně stanoví daň podle pomůcek,

které má k dispozici nebo které si obstará, a to i bez součinnosti s

daňovým subjektem. Uplatnění tohoto postupu při stanovení daně se uvede

ve výroku rozhodnutí.



(2) Stanoví-li správce daně daň podle pomůcek, přihlédne také ke

zjištěným okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro daňový subjekt, i

když jím nebyly uplatněny.



(3) Pomůckami jsou zejména



a) důkazní prostředky, které nebyly správcem daně zpochybněny,



b) podaná vysvětlení,



c) porovnání srovnatelných daňových subjektů a jejich daňových

povinností,



d) vlastní poznatky správce daně získané při správě daní.



(4) Neprokázal-li daňový subjekt svá tvrzení vztahující se k jeho

daňové povinnosti, a daň nelze dostatečně spolehlivě stanovit ani podle

pomůcek, které má správce daně k dispozici, správce daně s daňovým

subjektem daň sjedná. Sjednání daně se zaprotokoluje a výše sjednané

daně se uvede v rozhodnutí, které má náležitosti rozhodnutí o stanovení

daně a které je součástí tohoto protokolu; proti tomuto rozhodnutí

nelze uplatnit opravné prostředky.



§ 99



Předběžná otázka



(1) Vyskytne-li se v řízení otázka, o které již pravomocně rozhodl

příslušný orgán veřejné moci, je správce daně takovým rozhodnutím

vázán. Ostatní otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu

veřejné moci, může správce daně posoudit sám. Může také dát podnět

příslušnému orgánu veřejné moci k zahájení řízení nebo vyzvat daňový

subjekt, popřípadě jinou osobu zúčastněnou na správě daní, aby podala

žádost o zahájení řízení před příslušným orgánem veřejné moci ve lhůtě,

kterou správce daně určí.



(2) Správce daně si nemůže učinit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný

čin, přestupek, nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, ani o

otázkách osobního stavu.



§ 100



Předvolání a předvedení



(1) Správce daně předvolá osobu zúčastněnou na správě daní, jejíž

osobní účast v řízení nebo jiném postupu při správě daní je nutná, a v

předvolání uvede kdy, kam, v jaké věci a z jakého důvodu se má dostavit

a současně upozorní na právní důsledky nedostavení se, včetně možnosti

jejího předvedení. Předvolání se doručuje do vlastních rukou.



(2) V případě, že se předvolaná osoba bez dostatečného důvodu nedostaví

ani po opakovaném předvolání, může správce daně vydat rozhodnutí o

předvedení a požádat o její předvedení příslušný bezpečnostní sbor,

který má pravomoc k předvedení podle jiného právního předpisu.



(3) Rozhodnutí o předvedení je doručováno předváděné osobě

prostřednictvím osoby, která předvedení na základě tohoto rozhodnutí

vykonává; proti tomuto rozhodnutí nelze uplatnit opravné prostředky.



Rozhodnutí



§ 101



(1) Správce daně ukládá povinnosti nebo přiznává práva anebo prohlašuje

práva a povinnosti stanovené zákonem rozhodnutím.



(2) Rozhodnutí je vydané okamžikem, kdy byl učiněn úkon k jeho

doručení; rozhodnutí, které se nedoručuje, je vydané okamžikem, kdy

bylo podepsáno úřední osobou.



(3) Příjemcem rozhodnutí je ten, komu je rozhodnutím ukládána povinnost

nebo přiznáváno právo anebo prohlášeno právo nebo povinnost stanovená

zákonem.



(4) Přiznat stejné právo nebo uložit stejnou povinnost lze ze stejného

důvodu témuž příjemci rozhodnutí pouze jednou.



(5) Rozhodnutí se oznamuje všem jeho příjemcům. Vůči příjemci je

rozhodnutí účinné okamžikem jeho oznámení.



(6) Oznámením rozhodnutí se pro účely tohoto zákona rozumí doručení

rozhodnutí nebo jiný zaprotokolovaný způsob seznámení příjemce s

obsahem rozhodnutí.



§ 102



(1) Rozhodnutí obsahuje



a) označení správce daně, který rozhodnutí vydal,



b) číslo jednací, popřípadě číslo platebního výměru,



c) označení příjemce rozhodnutí,



d) výrok s uvedením právního předpisu, podle něhož bylo rozhodováno, a

jde-li o platební povinnost, také částku a číslo účtu příslušného

poskytovatele platebních služeb, na který má být částka uhrazena,



e) lhůtu k plnění, je-li nutné ji stanovit,



f) poučení, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě

je tak možno učinit, u kterého správce daně se odvolání podává, spolu s

upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku,



g) podpis úřední osoby s uvedením jména a pracovního zařazení a otisk

úředního razítka; tuto náležitost lze nahradit uznávaným elektronickým

podpisem úřední osoby,



h) datum, kdy bylo rozhodnutí podepsáno.



(2) Rozhodnutí obsahuje odůvodnění, nestanoví-li zákon jinak.



(3) V odůvodnění správce daně uvede důvody výroku nebo výroků

rozhodnutí a informaci o tom, jak se vypořádal s návrhy a námitkami

uplatněnými příjemcem rozhodnutí.



(4) V odůvodnění rozhodnutí, které bylo vydáno na základě dokazování,

správce daně dále uvede, které skutečnosti má za prokázané, jakými

úvahami se při hodnocení důkazů řídil, o které důkazy opřel svá

skutková zjištění a jak věc posoudil po právní stránce.



§ 103



(1) Rozhodnutí, které je účinné a proti kterému se nelze odvolat, je v

právní moci.



(2) Rozhodnutí, které je účinné, je vykonatelné, jestliže se proti němu

nelze odvolat, nebo jestliže odvolání nemá odkladný účinek, a

uplynula-li lhůta k plnění, pokud byla stanovena.



(3) Na žádost příjemce rozhodnutí vyznačí správce daně na vyhotovení

rozhodnutí doložku právní moci, popřípadě vykonatelnosti.



§ 104



Opravy zřejmých nesprávností



(1) Správce daně opraví zřejmé chyby v psaní, počtech a jiné zřejmé

nesprávnosti ve vyhotovení rozhodnutí opravným rozhodnutím.



(2) Opravu zřejmých nesprávností v rozhodnutích o stanovení daně lze

provést, jen pokud neuplynula lhůta pro stanovení daně. Jde-li o

rozhodnutí vydané při placení daně, skončí tato lhůta uplynutím lhůty

pro placení daně. U ostatních rozhodnutí se lhůta posuzuje podle daňové

povinnosti, se kterou opravované rozhodnutí souvisí.



§ 105



Nicotnost rozhodnutí



(1) Nicotnost rozhodnutí zjišťuje a prohlašuje z moci úřední, a to

kdykoliv, správce daně nejblíže nadřízený správci daně, který

rozhodnutí vydal. Jde-li o rozhodnutí, které vydala úřední osoba

stojící v čele ústředního správního orgánu, nicotnost rozhodnutí

zjišťuje a prohlašuje tato úřední osoba na základě návrhu jí ustanovené

komise.



(2) Nicotné je rozhodnutí, pokud



a) správce daně nebyl k jeho vydání vůbec věcně příslušný,



b) trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či

fakticky neuskutečnitelným, nebo



c) je vydáno na základě jiného nicotného rozhodnutí vydaného správcem

daně.



(3) Rozhodnutí o prohlášení nicotnosti se doručí všem příjemcům

rozhodnutí, jehož nicotnost se prohlašuje, a nelze se proti němu

odvolat. Současně správce daně prohlásí za nicotná všechna navazující

rozhodnutí, která vydal, nebo která byla vydána jemu podřízeným

správcem daně.



(4) Byla-li na sebe navazující rozhodnutí vydána různými správci daně,

prohlásí nicotnost předmětného rozhodnutí a všech navazujících

rozhodnutí správce daně, který je těmto správcům daně nejblíže společně

nadřízen.



(5) Podnět, který neshledal správce daně oprávněným, odloží a podatele

o tom do 30 dnů vyrozumí.



§ 106



Zastavení řízení



(1) Správce daně rozhodnutím řízení zastaví, jestliže



a) osoba zúčastněná na správě daní vzala své podání, kterým se zahajuje

řízení, zpět, pokud zákon zpětvzetí nevylučuje,



b) jde o zjevně právně nepřípustné podání,



c) ten, o jehož právech a povinnostech má být rozhodnuto, zanikl bez

právního nástupce,



d) bylo učiněno podání ve věci, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto,

nejde-li o rozhodnutí prozatímní nebo předběžné povahy,



e) nelze v řízení pokračovat z důvodů, které stanoví zákon, nebo



f) řízení se stalo bezpředmětným.



(2) Týká-li se některý z důvodů zastavení řízení jen části jeho

předmětu, zastaví se řízení jen v této části.



(3) Dojde-li k zastavení řízení podle odstavce 1 písm. c), správce daně

rozhodnutí nedoručuje a nelze vůči němu uplatnit opravné prostředky; to

neplatí, pokud je ve věci více příjemců rozhodnutí. Za den doručení

rozhodnutí se považuje den založení do spisu.



§ 107



Náklady řízení



(1) Náklady řízení nese příslušný správce daně, s výjimkou nákladů na

vymáhání nedoplatků a nákladů, které vznikly osobě zúčastněné na správě

daní, nebo ke kterým byla osoba zúčastněná na správě daní povinna.



(2) Pokud se na výzvu správce daně zúčastní řízení třetí osoba, náleží

jí náhrada účelně vynaložených hotových výdajů a ušlého výdělku,

nestanoví-li jiný právní předpis jinak; to platí i pro náklady vzniklé

při vyhledávací činnosti. Jde-li o právnickou osobu, náleží jí úhrada

účelně vynaložených nákladů, zejména hotových výdajů a mzdových

prostředků.



(3) Nárok na náhradu může třetí osoba uplatnit u správce daně, na jehož

výzvu se řízení zúčastnila, spolu s doklady prokazujícími uplatňované

nároky do 8 dnů ode dne účasti, jinak tento nárok zaniká.



(4) Byl-li správcem daně ustanoven osobě zúčastněné na správě daní

zástupce nebo společný zástupce, náleží mu náhrada účelně vynaložených

hotových výdajů a ušlého výdělku nebo odměny podle jiného právního

předpisu za úkony, které jako zástupce ve věci účelně vykonal. Nárok

lze uplatňovat u správce daně, který zástupce ustanovil, po

jednotlivých úkonech, nejpozději však do 20 pracovních dnů poté, kdy

byl zástupcem učiněn ve věci poslední úkon, jinak tento nárok zaniká.

Správce daně může na žádost zástupce poskytnout přiměřenou zálohu.



(5) O uplatněných nárocích rozhodne správce daně do 15 dnů ode dne

jejich uplatnění a do 15 dnů od vydání tohoto rozhodnutí poukáže ve

prospěch oprávněných úhradu přiznaného nároku. Proti tomuto rozhodnutí

se lze odvolat do 15 dnů ode dne jeho doručení.



(6) Uhradil-li správce daně náklady řízení vzniklé v důsledku

nečinnosti nebo nesplnění povinnosti daňového subjektu, může uložit

povinnost hradit tyto náklady daňovému subjektu a strhnout je přímo z

osobního daňového účtu daňového subjektu; náklady řízení vzniklé

společnému zástupci se přenášejí na zastoupené daňové subjekty společně

a nerozdílně. Předepsaná náhrada nákladů řízení je splatná do 15 dnů

ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.



(7) Při stanovení hotových výdajů spočívajících v náhradě jízdného,

stravného a náhradě prokázaných výdajů za ubytování se použijí obdobně

příslušná ustanovení zákoníku práce.



(8) Rozsah, ve kterém jsou hrazeny hotové výdaje, s výjimkou výdajů

podle odstavce 7, a náhrada ušlého výdělku, a postup při jejich

stanovení a úhradě stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.



HLAVA VII



OPRAVNÉ A DOZORČÍ PROSTŘEDKY



Díl 1



Obecná ustanovení o opravných a dozorčích prostředcích



§ 108



Použití opravných a dozorčích prostředků



(1) Rozhodnutí vydané při správě daní lze přezkoumat na základě



a) řádného opravného prostředku, kterým je odvolání nebo rozklad,



b) mimořádného opravného prostředku, kterým je návrh na povolení obnovy

řízení, nebo



c) dozorčího prostředku, kterým je nařízení obnovy řízení a nařízení

přezkoumání rozhodnutí.



(2) Proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní orgán nebo úřední

osoba stojící v jeho čele, lze podat rozklad. O rozkladu rozhoduje

úřední osoba stojící v čele ústředního správního orgánu na základě

návrhu jí ustanovené komise. Na řízení o rozkladu se použijí obdobně

ustanovení o odvolání, nevylučuje-li to povaha věci.



(3) Rozhodla-li v řízení o opravném nebo dozorčím prostředku úřední

osoba stojící v čele ústředního správního orgánu, nelze tato rozhodnutí

s výjimkou uvedenou v § 119 odst. 2 a § 122 odst. 2 dále přezkoumávat

opravnými a dozorčími prostředky podle tohoto zákona.



Díl 2



Odvolací řízení



Obecná ustanovení o odvolání



§ 109



(1) Příjemce rozhodnutí se může odvolat proti rozhodnutí správce daně,

pokud zákon nestanoví jinak. Odvolání je nepřípustné, směřuje-li jenom

proti odůvodnění rozhodnutí.



(2) Proti rozhodnutí označenému jako výzva, kterým správce daně vyzývá

příjemce rozhodnutí k uplatnění práva nebo splnění povinností, se nelze

samostatně odvolat, pokud zákon nestanoví jinak.



(3) Odvolání se podává u správce daně, jehož rozhodnutí je odvoláním

napadeno.



(4) Odvolání lze podat do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí, proti

němuž odvolání směřuje, a to i před doručením tohoto rozhodnutí.



(5) Odvolání nemá odkladný účinek, pokud zákon nestanoví jinak.



§ 110



(1) V případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení podle §

102 odst. 1 písm. f) lze odvolání podat do 30 dnů ode dne doručení

opravného rozhodnutí podle § 104, bylo-li vydáno, nejpozději však do 3

měsíců ode dne doručení rozhodnutí, proti němuž odvolání směřuje.



(2) Je-li v poučení připuštěno odvolání i tehdy, kdy je zákon

nepřipouští, a je-li podáno odvolání, řízení o odvolání se zastaví.



(3) Je-li v poučení chybně přiznán odvolání odkladný účinek tehdy, kdy

jej zákon nepřiznává, má včas podané odvolání odkladný účinek.



§ 111



(1) Příjemce rozhodnutí se může vzdát svého práva na odvolání až do

uplynutí odvolací lhůty; dnem vzdání se práva na odvolání nabývá

rozhodnutí, vůči kterému byl tento úkon učiněn, právní moci. Je-li v

řízení více příjemců rozhodnutí a všichni se vzdali práva podat

odvolání, nabývá rozhodnutí právní moci dnem, kdy tak učinil poslední z

nich.



(2) Do doby, než je rozhodnutí o odvolání vydáno, může odvolatel

odvolání měnit, doplňovat nebo vzít zpět.



(3) Dnem zpětvzetí odvolání je odvolací řízení zastaveno a rozhodnutí,

které bylo tímto odvoláním napadeno, nabývá právní moci. Pokud vzali

všichni odvolatelé podané odvolání zpět, odvolací řízení je zastaveno

dnem zpětvzetí odvolání posledního z odvolatelů a tímto dnem nabývá

rozhodnutí právní moci.



(4) Může-li odvolání podat několik příjemců rozhodnutí a odvolá-li se

jen některý z nich, správce daně, který napadené rozhodnutí vydal,

zašle kopii odvolání ostatním příjemcům rozhodnutí a vyzve je, aby se k

podanému odvolání vyjádřili ve stanovené lhůtě, která nesmí být kratší

než 15 dnů.



(5) Došlo-li před skončením odvolacího řízení ke změně místní

příslušnosti, provede odvolací řízení správce daně, který napadené

rozhodnutí vydal a jemu nejblíže nadřízený správce daně.



(6) Pokud již uplynula lhůta pro stanovení daně, správce daně, který v

odvolacím řízení tuto skutečnost zjistil, napadené rozhodnutí o

stanovení daně zruší a zastaví odvolací řízení.



§ 112



Náležitosti odvolání



(1) Odvolání musí mít tyto náležitosti



a) označení správce daně, který napadené rozhodnutí vydal,



b) označení odvolatele,



c) číslo jednací, popřípadě číslo platebního výměru nebo jinou

jednoznačnou identifikaci rozhodnutí, proti němuž odvolání směřuje,



d) uvedení důvodů, v nichž jsou spatřovány nesprávnosti nebo

nezákonnosti napadeného rozhodnutí,



e) označení důkazních prostředků k tvrzením o skutkovém stavu, která

jsou uvedena v odvolání,



f) návrh na změnu nebo zrušení rozhodnutí.



(2) Obsahuje-li podané odvolání vady, které brání řádnému projednání

věci, vyzve správce daně odvolatele k doplnění podání s poučením, v

jakém směru musí být doplněno, a stanoví pro to přiměřenou lhůtu, která

nesmí být kratší než 15 dnů.



(3) Odstraní-li odvolatel vady, které brání řádnému projednání věci,

platí, že odvolání bylo podáno řádně a včas, v opačném případě správce

daně odvolací řízení zastaví.



§ 113



Postup správce daně prvního stupně



(1) Správce daně, jehož rozhodnutí je odvoláním napadeno,



a) rozhodne o odvolání sám, pokud mu v plném rozsahu vyhoví a toto

rozhodnutí není v rozporu s vyjádřením příjemců rozhodnutí podle § 111

odst. 4,



b) rozhodne o odvolání sám, pokud mu vyhoví pouze částečně a ve zbytku

je zamítne a toto rozhodnutí není v rozporu s vyjádřením příjemců

rozhodnutí podle § 111 odst. 4, nebo



c) odvolání zamítne a zastaví odvolací řízení, pokud je podané odvolání

nepřípustné nebo bylo podáno po lhůtě.



(2) Nemůže-li správce daně, jehož rozhodnutí je odvoláním napadeno,

posoudit všechny údaje uvedené v odvolání z výsledků již provedeného

řízení, řízení doplní o nezbytné úkony.



(3) Pokud správce daně, jehož rozhodnutí je odvoláním napadeno, o

odvolání nerozhodne sám, postoupí odvolání s příslušnou částí spisu a

se svým stanoviskem bez zbytečného odkladu odvolacímu orgánu.



Postup odvolacího orgánu



§ 114



(1) Odvolacím orgánem je správce daně nejblíže nadřízený správci daně,

který napadené rozhodnutí vydal.



(2) Odvolací orgán přezkoumá odvoláním napadené rozhodnutí vždy v

rozsahu požadovaném v odvolání. Odvolací orgán však není návrhy

odvolatele vázán, a to ani v případě, že v odvolání neuplatněné

skutečnosti ovlivní rozhodnutí v neprospěch odvolatele.



(3) Vyjdou-li při přezkoumávání najevo nesprávnosti nebo nezákonnosti

odvolatelem neuplatněné, které však mohou mít vliv na výrok rozhodnutí

o odvolání, odvolací orgán je prověří.



(4) Směřuje-li odvolání proti rozhodnutí o stanovení daně podle

pomůcek, zkoumá odvolací orgán pouze dodržení zákonných podmínek

použití tohoto způsobu stanovení daně, jakož i přiměřenosti použitých

pomůcek.



§ 115



(1) V rámci odvolacího řízení může odvolací orgán provádět dokazování k

doplnění podkladů pro rozhodnutí nebo k odstranění vad řízení, anebo

toto doplnění nebo odstranění vad uložit správci daně, který napadené

rozhodnutí vydal, se stanovením přiměřené lhůty.



(2) Provádí-li odvolací orgán v rámci odvolacího řízení dokazování,

seznámí před vydáním rozhodnutí o odvolání odvolatele se zjištěnými

skutečnostmi a důkazy, které je prokazují, a umožní mu, aby se k nim ve

stanovené lhůtě vyjádřil, popřípadě navrhl provedení dalších důkazních

prostředků. Obdobně postupuje odvolací orgán i v případě, kdy dospěje k

odlišnému právnímu názoru, než správce daně prvního stupně, a tato

změna by ovlivnila rozhodnutí v neprospěch odvolatele.



(3) Lhůta podle odstavce 2 nesmí být delší 15 dnů; žádost o navrácení

této lhůty v předešlý stav je možné podat nejpozději do vydání

rozhodnutí o odvolání.



(4) Po uplynutí lhůty podle odstavce 2 odvolací orgán k návrhům na

provedení dalších důkazů nepřihlíží.



§ 116



(1) Odvolací orgán



a) napadené rozhodnutí změní,



b) napadené rozhodnutí zruší a zastaví řízení, nebo



c) odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí.



(2) V odůvodnění rozhodnutí o odvolání musí být vypořádány všechny

důvody, v nichž odvolatel spatřuje nesprávnosti nebo nezákonnosti

napadeného rozhodnutí.



(3) Zjistí-li odvolací orgán, že jsou u správce daně prvního stupně

splněny podmínky pro rozhodnutí podle § 113 odst. 1, může vrátit věc k

rozhodnutí s odůvodněním a pokyny pro další řízení správci daně prvního

stupně, který je právním názorem odvolacího orgánu vázán, jinak o

odvolání rozhodne sám.



(4) Proti rozhodnutí odvolacího orgánu se nelze dále odvolat.



Díl 3



Obnova řízení



Řízení o povolení nebo nařízení obnovy řízení



§ 117



(1) Řízení ukončené pravomocným rozhodnutím správce daně se obnoví na

návrh příjemce rozhodnutí, nebo z moci úřední, jestliže



a) vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez

zavinění příjemce rozhodnutí nebo správce daně uplatněny v řízení již

dříve a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí,



b) rozhodnutí bylo učiněno na základě padělaného nebo pozměněného

dokladu anebo dokladu obsahujícího nepravdivé údaje, křivé výpovědi

svědka nebo nepravdivého znaleckého posudku,



c) rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem, nebo



d) rozhodnutí záviselo na posouzení předběžné otázky a příslušný orgán

veřejné moci o ní dodatečně rozhodl jinak způsobem, který má vliv na

toto rozhodnutí a jemu předcházející řízení.



(2) Nalézací řízení nelze obnovit z důvodů, za kterých lze podat

dodatečné přiznání nebo dodatečné vyúčtování.



§ 118



(1) Návrh na povolení obnovy řízení se podává u správce daně, který ve

věci rozhodl v prvním stupni.



(2) Návrh na povolení obnovy řízení lze podat do 6 měsíců ode dne, kdy

se navrhovatel dozvěděl o důvodech obnovy řízení.



(3) V návrhu na povolení obnovy řízení musí být uvedeny okolnosti

svědčící o jeho důvodnosti a o dodržení lhůty pro podání návrhu na

povolení obnovy řízení.



§ 119



(1) Obnovu řízení povolí nebo nařídí správce daně, který ve věci

rozhodl v posledním stupni, a neshledá-li důvod povolení obnovy, návrh

zamítne.



(2) Jde-li o povolení nebo nařízení obnovy řízení ve věci, ve které

rozhodovala v posledním stupni úřední osoba stojící v čele ústředního

správního orgánu, povolí nebo nařídí obnovu řízení anebo návrh zamítne

tato úřední osoba na základě návrhu jí ustanovené komise.



(3) Správce daně v odůvodnění rozhodnutí vymezí důvody, na základě

kterých se obnova řízení povoluje nebo nařizuje.



(4) Obnovu nalézacího řízení lze povolit nebo nařídit, pokud neuplynula

lhůta pro stanovení daně. Obnovu řízení při placení daní lze povolit

nebo nařídit, pokud neuplynula lhůta pro placení daně. V ostatních

případech lze obnovu řízení povolit nebo nařídit do 3 let ode dne

právní moci rozhodnutí ukončujícího toto řízení.



(5) Došlo-li ke změně místní příslušnosti před vydáním rozhodnutí,

kterým se obnova řízení povoluje nebo nařizuje, provede řízení o

povolení obnovy, jakož i vlastní obnovené řízení nově místně příslušný

správce daně. Ke změně místní příslušnosti, ke které došlo po vydání

rozhodnutí o povolení či nařízení obnovy řízení, se nepřihlíží.



§ 120



Obnovené řízení



(1) Obnovené řízení ve věci provede správce daně, který ve věci

rozhodoval v prvním stupni; pokud nastaly důvody podle § 117 odst. 1

písm. c), provede obnovené řízení ve věci správce daně, v jímž vedeném

řízení tyto důvody nastaly.



(2) Obnovené řízení se zahajuje vydáním rozhodnutí o povolení nebo

nařízení obnovy.



(3) Povolení nebo nařízení obnovy řízení má vůči původnímu rozhodnutí

odkladný účinek až do oznámení rozhodnutí ve věci vydaného v obnoveném

řízení s výjimkou zajištění podle § 170 a 173. Po dobu trvání

odkladného účinku nevznikají úroky, které jsou příslušenstvím daně.



(4) Novým rozhodnutím ve věci se původní rozhodnutí ruší.



Díl 4



Přezkumné řízení



Nařízení přezkoumání rozhodnutí



§ 121



(1) Správce daně z moci úřední nařídí přezkoumání rozhodnutí, jestliže

po předběžném posouzení věci dojde k závěru, že rozhodnutí bylo vydáno

v rozporu s právním předpisem. K vadám řízení, o nichž nelze mít

důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s

právními předpisy, se nepřihlíží.



(2) V rozsahu, ve kterém bylo rozhodnutí vydané při správě daní

přezkoumáno ve správním soudnictví, nelze nařídit přezkoumání

rozhodnutí.



(3) Podnět k nařízení přezkoumání rozhodnutí podá u správce daně, který

rozhodl v řízení v posledním stupni, kterýkoli správce daně, jakmile

zjistí, že pro nařízení přezkoumání rozhodnutí jsou dány zákonné

podmínky.



(4) Za podmínek podle odstavce 3 může podnět k přezkoumání rozhodnutí

podat kterákoli osoba zúčastněná na správě daní. Pokud o to osoba,

která podala podnět, požádá, sdělí jí správce daně, zda shledal podnět

důvodným či nikoliv.



§ 122



(1) Přezkoumání rozhodnutí nařídí správce daně nejblíže nadřízený

správci daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni.



(2) Jde-li o nařízení přezkoumání rozhodnutí ústředního správního

orgánu nebo úřední osoby stojící v čele ústředního správního orgánu,

nařídí přezkoumání rozhodnutí úřední osoba stojící v čele ústředního

správního orgánu na základě návrhu jí ustanovené komise.



(3) Přezkoumání rozhodnutí o stanovení daně lze nařídit, pokud

neuplynula lhůta pro stanovení daně. Přezkoumání rozhodnutí vydaného v

řízení při placení daní lze nařídit, pokud neuplynula lhůta pro placení

daně. Přezkoumání jiného rozhodnutí lze nařídit do 3 let ode dne právní

moci tohoto rozhodnutí.



(4) Došlo-li ke změně místní příslušnosti od právní moci

přezkoumávaného rozhodnutí, provede následné přezkumné řízení nově

místně příslušný správce daně. Ke změně místní příslušnosti, ke které

došlo po vydání rozhodnutí o nařízení přezkoumání rozhodnutí, se

nepřihlíží.



§ 123



Postup při přezkumném řízení



(1) Přezkumné řízení provede správce daně, který ve věci rozhodl v

posledním stupni.



(2) Řízení je zahájeno vydáním rozhodnutí o nařízení přezkoumání

rozhodnutí.



(3) Správce daně je při řízení vázán důvody, pro které bylo nařízeno, a

právním názorem vyjádřeným v rozhodnutí o nařízení přezkoumání

rozhodnutí; ve stejném rozsahu může řízení doplňovat a odstraňovat jeho

vady.



(4) Nařízení přezkoumání rozhodnutí má vůči takto přezkoumávanému

rozhodnutí a navazujícím rozhodnutím odkladný účinek až do doby

oznámení rozhodnutí ve věci, vydaného v přezkumném řízení, s výjimkou

zajištění podle § 167 až 169, § 170 a 173. Po dobu trvání odkladného

účinku úroky, které jsou příslušenstvím daně, nevznikají.



(5) Jestliže správce daně po zahájení přezkumného řízení zjistí, že

byly naplněny podmínky podle § 121 odst. 1, vydá rozhodnutí, kterým se

původní rozhodnutí zruší nebo změní. V opačném případě přezkumné řízení

zastaví.



Díl 5



Vztah ke správnímu soudnictví



§ 124



(1) Domáhá-li se navrhovatel ve správním soudnictví zrušení rozhodnutí

vydaného správcem daně, může jej správce daně uspokojit změnou nebo

zrušením tohoto rozhodnutí v přezkumném řízení.



(2) Přezkumné řízení směřující k uspokojení navrhovatele ve správním

soudnictví provede správce daně, který ve věci rozhodl v posledním

stupni; ustanovení o nařízení přezkoumání rozhodnutí se nepoužijí.



(3) K novým skutečnostem a návrhům na provedení nových důkazních

prostředků, které navrhovatel ve své žalobě neuvedl, správce daně v

rámci přezkumného řízení směřujícího k uspokojení navrhovatele ve

správním soudnictví nepřihlíží.



(4) V rámci přezkumného řízení směřujícího k uspokojení navrhovatele ve

správním soudnictví nelze změnit rozhodnutí v neprospěch navrhovatele.



(5) Proti rozhodnutí vydanému v rámci přezkumného řízení směřujícího k

uspokojení navrhovatele ve správním soudnictví nelze uplatnit opravné

prostředky.



§ 124a



Dojde-li v řízení o kasační stížnosti ve správním soudnictví ke zrušení

pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na jehož základě bylo správcem

daně vydáno nové rozhodnutí ve věci v souladu s právním názorem

krajského soudu, stává se toto rozhodnutí neúčinným dnem nabytí právní

moci nového rozhodnutí krajského soudu, kterým je žaloba zamítnuta nebo

ve kterém dojde ke změně právního názoru oproti zrušenému pravomocnému

rozhodnutí krajského soudu.



ČÁST TŘETÍ



ZVLÁŠTNÍ ČÁST O SPRÁVĚ DANÍ



HLAVA I



REGISTRAČNÍ ŘÍZENÍ



nadpis vypuštěn



§ 125



Vznik registrační povinnosti



Registrační povinnost vzniká daňovému subjektu, kterému vznikne

povinnost podat přihlášku k registraci k jednotlivé dani.



§ 126



Přihláška k registraci



V přihlášce k registraci je daňový subjekt povinen uvést předepsané

údaje potřebné pro správu daní.



§ 127



Oznamovací povinnost registrovaných daňových subjektů



(1) Dojde-li ke změně údajů, které je povinen daňový subjekt uvádět při

registraci, je povinen tuto změnu oznámit správci daně do 15 dnů ode

dne, kdy nastala, popřípadě požádat o zrušení registrace, jsou-li pro

to dány důvody.



(2) Oznamovací povinnost podle odstavce 1 lze splnit pouze

prostřednictvím oznámení o změně registračních údajů.



(3) Registrovaný daňový subjekt je povinen předložit správci daně



a) příslušnou listinu prokazující jeho zrušení, popřípadě další

listinu, podle které dojde k rozhodnutí o zániku povolení nebo

oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován, a to ve

lhůtě 15 dnů ode dne, kdy mu tato listina byla doručena, nebo kdy ji

potvrdil,



b) rozhodnutí orgánu veřejné moci o jeho zrušení, popřípadě rozhodnutí

o zániku povolení nebo oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt

registrován, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy mu toto rozhodnutí bylo

doručeno; tento postup se neuplatní, pokud daňový subjekt správce daně

o těchto skutečnostech informoval podle písmene a),



c) smlouvu o koupi obchodního závodu nebo jeho části, a to 15 dnů od

jejího uzavření.



(4) Oznamovací povinnost podle odstavců 1 a 3 se nevztahuje na údaje,

jejichž změnu může správce daně automatizovaným způsobem zjistit z

rejstříků či evidencí, do nichž má zřízen automatizovaný přístup; okruh

těchto údajů zveřejní správce daně způsobem podle § 56 odst. 2.



§ 128



Postup k odstranění pochybností v registračních údajích



(1) Správce daně prověří údaje uvedené daňovým subjektem v přihlášce k

registraci nebo v oznámení o změně registračních údajů a v případě

pochybností o jejich správnosti nebo úplnosti vyzve daňový subjekt, aby

údaje vysvětlil, doložil, popřípadě doplnil nebo změnil, a zároveň

stanoví lhůtu, v níž je daňový subjekt povinen tak učinit.



(2) Vyhoví-li daňový subjekt výzvě ve stanovené lhůtě, hledí se na

přihlášku k registraci nebo na oznámení o změně registračních údajů,

jako by bylo podáno bez vady v den původního podání. Je-li výzvě

vyhověno až po uplynutí lhůty, považuje se přihláška k registraci nebo

oznámení o změně registračních údajů za podané tímto dnem.



nadpis vypuštěn



§ 129



Rozhodnutí v registračním řízení



(1) Správce daně rozhodne o registraci ve lhůtě 30 dnů ode dne podání

přihlášky, popřípadě ode dne odstranění jejích vad; ve zvlášť složitých

případech může tuto lhůtu prodloužit nejblíže nadřízený správce daně.



(2) Pokud správce daně rozhodne zcela v souladu s přihláškou k

registraci nebo s oznámením o změně registračních údajů, rozhodnutí se

neodůvodňuje.



(3) Správce daně podle povahy věci rozhodne z moci úřední o registraci,

nebo o zrušení registrace, pokud je to důvodné a pokud daňový subjekt



a) nepodá přihlášku k registraci,



b) nepodá oznámení o změně registračních údajů, nebo



c) nevyhoví výzvě k odstranění pochybností v registračních údajích.



(4) Změnu registračních údajů provede správce daně na základě oznámení

o změně registračních údajů nebo na základě vlastního zjištění pouze

formou úředního záznamu.



§ 130



Daňové identifikační číslo



(1) Daňovému subjektu, který není dosud registrován k žádné dani,

přidělí správce daně daňové identifikační číslo. Daňové identifikační

číslo obsahuje kód „CZ“ a kmenovou část, kterou tvoří obecný

identifikátor, nebo vlastní identifikátor správce daně.



(2) Daňové identifikační číslo je daňový subjekt povinen uvádět ve

všech případech, které se týkají daně, ke které byl pod tímto daňovým

identifikačním číslem registrován, při styku se správcem daně a dále v

případech stanovených zákonem.



(3) Obecným identifikátorem je u fyzické osoby rodné číslo, popřípadě

jiný obecný identifikátor, stanoví-li tak zákon, a u právnické osoby

identifikační číslo.



(4) Není-li obecný identifikátor daňovému subjektu přidělen, přidělí mu

správce daně rozhodnutím vlastní identifikátor.



§ 131



Změna místní příslušnosti registrovaných daňových subjektů



(1) Dojde-li ke změně podmínek pro určení místní příslušnosti správce

daně, dosavadní příslušný správce daně stanoví rozhodnutím den, k němuž

přechází místní příslušnost na nového správce daně; proti tomuto

rozhodnutí se nelze odvolat.



(2) Dojde-li do dne, k němuž přechází místní příslušnost na nového

správce daně, ke změně okolností, za kterých bylo podle odstavce 1

rozhodnuto, rozhodne správce daně, který rozhodnutí vydal, o jeho

zrušení nebo změně.



HLAVA II



ŘÍZENÍ O ZÁVAZNÉM POSOUZENÍ



Závazné posouzení



§ 132



(1) Správce daně vydá daňovému subjektu na jeho žádost rozhodnutí o

závazném posouzení daňových důsledků, které pro něj vyplynou z daňově

rozhodných skutečností již nastalých nebo očekávaných, a to v

případech, kdy tak stanoví zákon.



(2) Výrok rozhodnutí o závazném posouzení obsahuje kromě náležitostí

podle § 102 odst. 1 časový i věcný rozsah závaznosti vydaného

rozhodnutí.



(3) Proti rozhodnutí o závazném posouzení nelze uplatnit opravné

prostředky.



§ 133



(1) Rozhodnutí o závazném posouzení je při stanovení daně účinné vůči

správci daně, který rozhoduje o daňové povinnosti daňového subjektu, na

jehož žádost bylo rozhodnutí o závazném posouzení vydáno, pokud v době

rozhodování o daňové povinnosti je skutečný stav věci totožný s údaji,

na jejichž základě bylo rozhodnutí o závazném posouzení vydáno.



(2) Rozhodnutí o závazném posouzení se stává neúčinným, pokud došlo ke

změně zákonné úpravy, na jejímž základě bylo rozhodnutí o závazném

posouzení vydáno.



(3) Rozhodnutí o závazném posouzení není účinné pro posouzení daňových

důsledků vyplývajících z rozhodných skutečností, které nastaly ve

zdaňovacím období, jehož běh započal po uplynutí 3 let ode dne, v němž

nabylo toto rozhodnutí právní moci, pokud správce daně nestanoví lhůtu

kratší.



(4) Jde-li o jednorázovou daň, která se posuzuje ve vztahu k jednotlivé

skutečnosti, není rozhodnutí o závazném posouzení účinné pro posouzení

daňových důsledků vyplývajících z rozhodných skutečností, které nastaly

po uplynutí 3 let od konce kalendářního roku, v němž nabylo toto

rozhodnutí právní moci, pokud správce daně nestanoví lhůtu kratší.



(5) Prokáže-li se při stanovení daně, že podmínky, za kterých bylo

rozhodnutí o závazném posouzení vydáno, nejsou splněny, nelze toto

rozhodnutí v tomto daňovém řízení použít.



HLAVA III



DAŇOVÉ ŘÍZENÍ



§ 134



(1) Daňové řízení se vede za účelem správného zjištění a stanovení daně

a zabezpečení její úhrady a končí splněním nebo jiným zánikem daňové

povinnosti, která s touto daní souvisí.



(2) Pro potřeby vymezení předmětu daňového řízení se daň posuzuje buď

ke zdaňovacímu období, nebo ve vztahu k jednotlivé skutečnosti.



(3) Daňové řízení se skládá podle okolností z dílčích řízení, ve

kterých jsou vydávána jednotlivá rozhodnutí. Dílčím řízením se pro

účely tohoto zákona rozumí řízení



a) nalézací



1. vyměřovací, jehož účelem je stanovení daně,



2. doměřovací, které je vedeno za účelem stanovení změny poslední známé

daně,



3. o řádném opravném prostředku proti rozhodnutí vydanému v řízení

podle bodů 1 a 2,



b) při placení daní



1. o posečkání daně a rozložení její úhrady na splátky,



2. o zajištění daně,



3. exekuční,



4. o řádném opravném prostředku proti rozhodnutí vydanému v řízení

podle bodů 1 až 3,



c) o mimořádných opravných a dozorčích prostředcích proti jednotlivým

rozhodnutím vydaným v rámci daňového řízení.



HLAVA IV



NALÉZACÍ ŘÍZENÍ



Díl 1



Vyměřovací řízení



Řádné daňové tvrzení



§ 135



(1) Řádné daňové tvrzení je povinen podat každý daňový subjekt, kterému

to zákon ukládá, nebo daňový subjekt, který je k tomu správcem daně

vyzván.



(2) Daňový subjekt je povinen v řádném daňovém tvrzení sám vyčíslit daň

a uvést předepsané údaje, jakož i další okolnosti rozhodné pro vyměření

daně.



(3) Daň je splatná v poslední den lhůty stanovené pro podání řádného

daňového tvrzení.



§ 136



(1) Daňové přiznání u daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí

nejméně 12 měsíců, se podává nejpozději do 3 měsíců po uplynutí

zdaňovacího období.



(2) Jde-li o daňový subjekt, který má zákonem uloženou povinnost mít

účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jehož daňové přiznání

zpracovává a podává poradce, podává se daňové přiznání podle odstavce 1

nejpozději do 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. To platí jen,

je-li příslušná plná moc udělená tomuto poradci uplatněna u správce

daně před uplynutím tříměsíční lhůty podle odstavce 1. Pokud v

šestiměsíční lhůtě podle věty první tento poradce zemře nebo zanikne,

zůstává tato lhůta zachována.



(3) Daňové přiznání u daní vyměřovaných na zdaňovací období, které činí

12 měsíců, se podává nejpozději do konce prvního měsíce, jímž začíná

běh zdaňovacího období.



(4) Je-li zdaňovací období kratší než 1 rok, podává se daňové přiznání

do 25 dnů po uplynutí zdaňovacího období. Tuto lhůtu nelze prodloužit.



(5) Nevznikla-li daňovému subjektu ve zdaňovacím období daňová

povinnost k dani, ke které je registrován, sdělí tuto skutečnost

správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání nebo vyúčtování.



§ 137



(1) Hlášení se podává do 20 dnů po uplynutí měsíce, v němž vznikla

plátci daně povinnost, která je předmětem hlášení. Pokud je s hlášením

spojena i povinnost odvést daň, je daň splatná v poslední den lhůty

stanovené pro podání hlášení.



(2) Vyúčtování se podává do 3 měsíců po uplynutí kalendářního roku.

Pokud je s vyúčtováním spojena i povinnost odvést daň, je daň splatná v

poslední den lhůty stanovené pro podání vyúčtování.



(3) Lhůtu pro podání hlášení nebo vyúčtování nelze prodloužit.



§ 138



Opravné daňové přiznání a opravné vyúčtování



(1) Před uplynutím lhůty k podání daňového přiznání nebo vyúčtování

může daňový subjekt nahradit daňové přiznání nebo vyúčtování, které již

podal, opravným daňovým přiznáním nebo opravným vyúčtováním.



(2) V řízení se dále postupuje podle tohoto opravného daňového přiznání

nebo opravného vyúčtování a k předchozímu daňovému přiznání nebo

vyúčtování se nepřihlíží. Takto lze nahradit i dodatečná daňová

přiznání nebo dodatečná vyúčtování nebo již podaná opravná přiznání

nebo opravná vyúčtování.



Vyměření daně



§ 139



(1) Daň lze vyměřit na základě daňového přiznání nebo vyúčtování, nebo

z moci úřední.



(2) Podle výsledků vyměřovacího řízení správce daně vyměří daň, kterou

předepíše do evidence daní; vyměřením daně se rozumí i stanovení daně

plátci daně k přímé úhradě.



(3) Je-li daň vyměřená správcem daně vyšší než daň tvrzená daňovým

subjektem, je rozdíl splatný v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne právní

moci platebního výměru. Ve stejné náhradní lhůtě je splatná i daň

vyměřená z moci úřední.



§ 140



(1) Neodchyluje-li se vyměřovaná daň od daně tvrzené daňovým subjektem,

správce daně nemusí daňovému subjektu výsledek vyměření oznamovat

platebním výměrem; to neplatí, pokud byl zahájen postup k odstranění

pochybností. Platební výměr správce daně založí do spisu.



(2) Za den doručení platebního výměru daňovému subjektu se považuje

poslední den lhůty pro podání daňového přiznání nebo vyúčtování, a

bylo-li daňové přiznání nebo vyúčtování podáno opožděně, den, kdy došlo

správci daně.



(3) Daňový subjekt je oprávněn vyžádat si od správce daně stejnopis

platebního výměru, který správce daně zašle daňovému subjektu do 30 dnů

ode dne, kdy obdržel jeho žádost; je-li žádost podána před okamžikem

vydání platebního výměru, běží tato lhůta ode dne jeho vydání.



(4) Neodchyluje-li se vyměřená daň od daně tvrzené daňovým subjektem,

nelze se proti platebnímu výměru, kterým je tato daň stanovena,

odvolat; to neplatí, pokud byl platební výměr vydán na základě

rozhodnutí o závazném posouzení.



Díl 2



Doměřovací řízení



§ 141



Dodatečné daňové přiznání a dodatečné vyúčtování



(1) Zjistí-li daňový subjekt, že daň má být vyšší než poslední známá

daň, je povinen podat do konce měsíce následujícího po měsíci, ve

kterém to zjistil, dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování

a ve stejné lhůtě rozdílnou částku uhradit. Tato povinnost trvá, pokud

běží lhůta pro stanovení daně. Poslední známá daň je výsledná daň, jak

byla správcem daně dosud pravomocně stanovena v dosavadním průběhu

daňového řízení o této dani.



(2) Daňový subjekt je oprávněn ve lhůtě podle odstavce 1 podat

dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší, než

je poslední známá daň, jestliže daň byla stanovena v nesprávné výši; v

tomto dodatečném daňovém přiznání nebo dodatečném vyúčtování nelze

namítat vady postupu správce daně.



(3) Dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší,

než je poslední známá daň, není přípustné, pokud některé z rozhodnutí,

z něhož vyplývá poslední známá daň, bylo učiněno podle pomůcek nebo

vydáno na základě sjednání daně.



(4) Daňový subjekt je oprávněn ve lhůtách podle odstavce 1 podat

dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování, kterým se nemění

poslední známá daň, ale pouze údaje daňovým subjektem dříve tvrzené.



(5) V dodatečném daňovém přiznání nebo dodatečném vyúčtování uvede

daňový subjekt rozdíl oproti poslední známé dani a den jeho zjištění; v

případě dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování podle

odstavců 2 a 4 uvede i důvody pro jeho podání.



(6) Dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování není přípustné

k dani, která je předmětem probíhající daňové kontroly, popřípadě je-li

předmětem výzvy podle § 87 odst. 2, která byla oznámena daňovému

subjektu, nebo je-li o této dani zahájeno řízení o mimořádném opravném

prostředku, dozorčím prostředku nebo řízení o žalobě podané proti

rozhodnutí správce daně; tyto skutečnosti přerušují běh lhůty pro

podání dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování podle

odstavce 1 věty první; nová lhůta počne běžet od ukončení daňové

kontroly, podle jejíhož výsledku se poslední známá daň nemění, nebo od

právní moci dodatečného platebního výměru, byl-li na základě daňové

kontroly vydán, popřípadě od právní moci rozhodnutí, kterým je ukončeno

řízení o mimořádném opravném prostředku, dozorčím prostředku nebo

řízení o žalobě podané proti rozhodnutí správce daně.



(7) Podá-li daňový subjekt dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné

vyúčtování ještě před vyměřením daně, popřípadě před jejím doměřením,

řízení zahájené tímto podáním se zastaví. Údaje uvedené v takto podaném

dodatečném daňovém přiznání nebo dodatečném vyúčtování se využijí při

vyměření nebo doměření této daně.



(8) Daň dodatečně tvrzená daňovým subjektem je splatná v náhradní lhůtě

splatnosti, která je shodná s lhůtou podle odstavce 1 věty první.



§ 142



Následné hlášení



(1) Do uplynutí lhůty pro podání vyúčtování nebo do doby, než správce

daně stanoví za určitá období daň plátci daně k přímé úhradě, je plátce

daně povinen podat k již podanému hlášení následné hlášení, pokud

zjistí, že dosud ohlášené údaje nebyly správné; v tomto hlášení plátce

daně vyznačí změny a rozdíly oproti již podanému hlášení a uvede

původní den splatnosti opravovaných částek.



(2) Jsou-li dány důvody pro podání následného hlášení, je plátce daně

povinen podat toto následné hlášení ve lhůtách podle § 141 odst. 1.

Pokud je s následným hlášením spojena i povinnost odvést daň, je plátce

daně povinen uhradit tuto daň ve stejných lhůtách.



(3) Pokud má podané následné hlášení za následek snížení odvedené daně,

správce daně rozhodnutím potvrdí toto snížení a současně je předepíše

do evidence daní.



Doměření daně



§ 143



(1) Daň lze doměřit na základě dodatečného daňového přiznání nebo

dodatečného vyúčtování, nebo z moci úřední. Právní moc dosavadních

rozhodnutí o stanovení daně není jejímu doměření na překážku.



(2) Podle výsledků doměřovacího řízení doměří správce daně daň ve výši

rozdílu poslední známé daně a částky nově zjištěné a tento doměřený

rozdíl na dani současně předepíše do evidence daní; doměřením daně se

rozumí i dodatečné stanovení daně plátci daně k přímé úhradě.



(3) K doměření z moci úřední může dojít pouze na základě výsledku

daňové kontroly. Zjistí-li správce daně nové skutečnosti nebo důkazy

mimo daňovou kontrolu, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že

bude daň doměřena, postupuje podle § 145 odst. 2.



(4) Pokud jsou v doměřovacím řízení zjištěny pouze rozdíly v

jednotlivých údajích, na základě kterých byla stanovena poslední známá

daň, a na základě toho nedojde ke změně poslední známé daně, uvede

správce daně ve výroku dodatečného platebního výměru, že daň se

neodchyluje; § 144 se použije obdobně.



(5) Je-li doměřená daň vyšší než daň dodatečně tvrzená daňovým

subjektem, je rozdíl splatný v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne právní

moci dodatečného platebního výměru. Ve stejné náhradní lhůtě je splatná

i daň doměřená z moci úřední.



§ 144



(1) Neodchyluje-li se doměřovaná daň od daně dodatečně tvrzené daňovým

subjektem, správce daně nemusí daňovému subjektu výsledek doměření

oznamovat dodatečným platebním výměrem; to neplatí, pokud byl zahájen

postup k odstranění pochybností. Dodatečný platební výměr správce daně

založí do spisu.



(2) Za den doručení dodatečného platebního výměru daňovému subjektu se

považuje poslední den lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání

nebo dodatečného vyúčtování, a bylo-li dodatečné daňové přiznání nebo

dodatečné vyúčtování podáno opožděně, den, kdy došlo správci daně.



(3) Daňový subjekt je oprávněn vyžádat si od správce daně stejnopis

dodatečného platebního výměru, který správce daně zašle daňovému

subjektu do 30 dnů ode dne, kdy obdržel jeho žádost; je-li žádost

podána před okamžikem vydání dodatečného platebního výměru, běží tato

lhůta ode dne jeho vydání.



(4) Neodchyluje-li se doměřená daň od daně dodatečně tvrzené daňovým

subjektem, nelze se proti dodatečnému platebnímu výměru, kterým je tato

daň stanovena, odvolat; to neplatí, pokud byl dodatečný platební výměr

vydán na základě rozhodnutí o závazném posouzení.



Díl 3



Společná ustanovení pro nalézací řízení



§ 145



Postup při nepodání řádného nebo dodatečného daňového tvrzení



(1) Nebylo-li podáno řádné daňové tvrzení, vyzve správce daně daňový

subjekt k jeho podání a stanoví náhradní lhůtu. Nevyhoví-li daňový

subjekt této výzvě ve stanovené lhůtě, může správce daně vyměřit daň

podle pomůcek nebo předpokládat, že daňový subjekt tvrdil v řádném

daňovém tvrzení daň ve výši 0 Kč.



(2) Pokud lze důvodně předpokládat, že bude daň doměřena, může správce

daně vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného daňového tvrzení a

stanovit náhradní lhůtu. Nevyhoví-li daňový subjekt této výzvě ve

stanovené lhůtě, může správce daně doměřit daň podle pomůcek.



§ 146



Zaokrouhlování



(1) Daň se zaokrouhluje na celé koruny nahoru, a to jak v řádném

daňovém tvrzení nebo dodatečném daňovém tvrzení, tak i při stanovení

daně správcem daně.



(2) Záloha na daň se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru.



(3) Výpočet na základě daňové sazby, koeficientů, ukazatelů a výsledek

přepočtu měny se provádí s přesností na dvě platná desetinná místa.

Postupné zaokrouhlování ve dvou nebo více stupních je nepřípustné.



(4) Pro výpočet úroku náležejícího za 1 den se při použití repo sazby

České národní banky za rok považuje 365 dnů.



§ 147



Rozhodnutí o stanovení daně



(1) Správce daně v nalézacím řízení stanoví daňovému subjektu daň

rozhodnutím, které se označuje jako platební výměr, dodatečný platební

výměr nebo hromadný předpisný seznam; tato rozhodnutí se neodůvodňují.



(2) Pokud se stanovená daň odchyluje od daně tvrzené daňovým subjektem,

musí být rozdíl v rozhodnutí o stanovení daně odůvodněn.



(3) Dojde-li ke stanovení daně z moci úřední, musí být rozhodnutí o

stanovení daně odůvodněno.



(4) Dojde-li ke stanovení daně výlučně na základě výsledku daňové

kontroly, popřípadě výsledku postupu k odstranění pochybností, považuje

se za odůvodnění zpráva o daňové kontrole, popřípadě protokol o

projednání výsledku postupu k odstranění pochybností.



§ 148



Lhůta pro stanovení daně



(1) Daň nelze stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí

3 roky. Lhůta pro stanovení daně počne běžet dnem, v němž uplynula

lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo v němž se stala daň

splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové

tvrzení.



(2) Lhůta pro stanovení daně se prodlužuje o 1 rok, pokud v posledních

12 měsících před uplynutím dosavadní lhůty pro stanovení daně došlo k



a) podání dodatečného daňového tvrzení nebo oznámení výzvy k podání

dodatečného daňového tvrzení, pokud tato výzva vedla k doměření daně,



b) oznámení rozhodnutí o stanovení daně,



c) zahájení řízení o mimořádném opravném nebo dozorčím prostředku,



d) oznámení rozhodnutí ve věci opravného nebo dozorčího prostředku,

nebo



e) oznámení rozhodnutí o prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení

daně.



(3) Byla-li před uplynutím lhůty pro stanovení daně zahájena daňová

kontrola, podáno řádné daňové tvrzení nebo oznámena výzva k podání

řádného daňového tvrzení, běží lhůta pro stanovení daně znovu ode dne,

kdy byl tento úkon učiněn.



(4) Lhůta pro stanovení daně neběží po dobu



a) řízení, které je v souvislosti se stanovením daně vedeno před soudem

ve správním soudnictví a před Ústavním soudem,



b) řízení o otázce, o níž je příslušný rozhodnout soud a která je

nezbytná pro správné stanovení daně,



c) trestního stíhání pro daňový trestný čin související s touto daní,



d) od zmeškání odvolací lhůty proti rozhodnutí o stanovení daně až do

oznámení rozhodnutí o jejím navrácení v předešlý stav,



e) od marného uplynutí úložní doby až do dne doručení rozhodnutí,

kterým je prohlášena neúčinnost doručení rozhodnutí vydaného v

nalézacím řízení, nebo



f) ode dne odeslání žádosti o mezinárodní spolupráci při správě daní až

do dne obdržení odpovědi na tuto žádost nebo do dne odeslání oznámení o

ukončení mezinárodní spolupráce při správě daní v dané věci.



(5) Lhůta pro stanovení daně končí nejpozději uplynutím 10 let od

jejího počátku podle odstavce 1.



(6) V důsledku jednání, které bylo předmětem pravomocného rozhodnutí

soudu o spáchání daňového trestného činu, lze daň stanovit do konce

druhého roku následujícího po roce, v němž nabylo rozhodnutí soudu

právní moci, bez ohledu na to, zda již uplynula lhůta pro stanovení

daně.



(7) Pokud daňový subjekt podá řádné daňové tvrzení nebo dodatečné

daňové tvrzení a současně tvrzenou daň včetně jejího příslušenství

uhradí, je-li toho třeba pro zánik trestnosti daňového trestného činu z

důvodu účinné lítosti, lze daň stanovit bez ohledu na to, zda již

uplynula lhůta pro stanovení daně.



HLAVA V



PLACENÍ DANÍ



Díl 1



Obecná ustanovení o placení daní



Evidence daní



§ 149



(1) Předmětem evidence daní, kterou vede správce daně, je zaznamenávání

vzniku, stanovení, splnění, popřípadě jiného zániku daňových

povinností, a z toho vyplývajících přeplatků, nedoplatků a případných

převodů; tyto údaje jsou evidovány na osobních daňových účtech.



(2) Osobní daňový účet je veden pro jednotlivé daňové subjekty odděleně

za každý druh daně. S ohledem na přehlednost evidence daní může být

daný druh daně rozčleněn na několik částí, o nichž se vedou samostatné

osobní daňové účty.



(3) Ministerstvo financí zveřejňuje přehled druhů daní a jejich částí,

o nichž vedou osobní daňové účty jím řízení správci daně, ve Finančním

zpravodaji a způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ostatní správci daně

zveřejňují tyto údaje způsobem podle § 56 odst. 2.



(4) Údaje na osobních daňových účtech jsou průkazným způsobem evidovány

v písemné nebo elektronické podobě na základě dokladů, které zachycují

veškeré změny prováděné na osobních daňových účtech a které jsou

potvrzeny úřední osobou. Těmito doklady jsou



a) předpisné doklady,



b) odpisné doklady,



c) platební doklady,



d) opravné doklady.



(5) Správnost evidence osobních daňových účtů měsíčně odsouhlasí

správce daně podle dokladů, které obdrží od poskytovatele platebních

služeb, popřípadě dalších dokladů o provedení platby.



(6) Roční uzavření záznamů následuje po uzávěrce posledního měsíce

kalendářního roku a výsledné částky se přenesou jako počáteční zůstatky

na osobních daňových účtech v následujícím kalendářním roce.



§ 150



(1) Na debetní straně osobních daňových účtů se evidují předpisy a

odpisy daní, včetně jejich případných oprav, jakož i odpisy nedoplatků.



(2) Platby a vratky jsou evidovány na kreditní straně osobních daňových

účtů. Podkladem pro evidenci jsou doklady poskytovatelů platebních

služeb, provozovatelů poštovních služeb, popřípadě další doklady o

provedení platby. Vratky se mohou uskutečnit jen na základě vydaných

platebních dokladů.



(3) Nedobytný nedoplatek se eviduje v oddělené části pro evidenci

nedobytných nedoplatků osobního daňového účtu.



(4) Částky na zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou

daň se přijímají a evidují na osobním depozitním účtu daňového

subjektu. Ke dni zániku účinnosti zajišťovacího příkazu se převede

zajištěná částka ve výši potřebné k úhradě zajištěné daně z osobního

depozitního účtu na příslušný osobní daňový účet daňového subjektu.



(5) Částky vymožené jednotlivými způsoby vymáhání se přijímají a

evidují na osobním depozitním účtu daňového subjektu. Vymožené částky

převede správce daně na osobní daňový účet daňového subjektu s datem

platby evidovaným na osobním depozitním účtu. Je-li částka na osobním

depozitním účtu předmětem rozvrhového řízení, převádějí se určené

částky podle pravomocného rozhodnutí správce daně o rozvrhu nebo na

základě pravomocného usnesení soudu o výsledku rozvrhového řízení.



(6) Částka dobrovolně uhrazená ze strany daňového subjektu v

souvislosti s vyrozuměním podle § 153 odst. 3 se přijímá a eviduje na

osobním depozitním účtu daňového subjektu. Takto získanou částku

převede správce daně na osobní daňový účet s datem platby evidovaným na

osobním depozitním účtu. Jsou-li nedoplatky evidovány na více osobních

daňových účtech, převede se tato částka na úhradu nedoplatků postupně

podle jednotlivých skupin uvedených v § 152 odst. 1 bez ohledu na to,

na jakém osobním daňovém účtu se nacházejí.



§ 151



(1) Z údajů evidence daní správce daně na žádost daňového subjektu

vystaví potvrzení o stavu jeho osobního daňového účtu. Na vydávání

potvrzení se přiměřeně použijí ustanovení § 102 odst. 1 a § 104 odst.

1.



(2) Z potvrzení o stavu osobního daňového účtu musí být patrný původní

den splatnosti, popřípadě náhradní den splatnosti, jednotlivých daní.



§ 152



Pořadí úhrady daně



(1) Úhrada daně se na osobním daňovém účtu použije na úhradu splatných

daňových pohledávek postupně podle těchto skupin:



a) nedoplatky na dani a splatná daň,



b) nedoplatky na příslušenství daně,



c) vymáhané nedoplatky na dani,



d) vymáhané nedoplatky na příslušenství daně.



(2) Úhrada daně vymožené jednotlivými způsoby vymáhání podle § 175 se

použije na úhradu nedoplatků evidovaných u daného správce daně postupně

podle těchto skupin:



a) nedoplatky na dani vymáhané daným způsobem vymáhání,



b) nedoplatky na příslušenství daně vymáhané daným způsobem vymáhání.



(3) Úhrada daně hrazené jako pohledávka za majetkovou podstatou se na

osobním daňovém účtu použije na úhradu splatných daňových pohledávek

postupně podle těchto skupin:



a) nedoplatky na dani a splatná daň z daňových povinností, které

vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku,



b) nedoplatky na příslušenství daně z daňových povinností, které

vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku.



(4) V jednotlivých skupinách podle odstavců 1 až 3 se úhrada daně

použije nejdříve na splatné daňové pohledávky s dřívějším datem

splatnosti.



§ 153



Nedoplatek



(1) Nedoplatek je částka daně, která není uhrazena, a uplynul již den

splatnosti této daně; nedoplatek je rovněž neuhrazené příslušenství

daně, u kterého již uplynul den splatnosti, popřípadě též neuhrazená

částka zajištěné daně.



(2) Nedoplatek hradí daňový subjekt jako svůj daňový dluh; tomuto dluhu

odpovídá na straně příslušného veřejného rozpočtu splatná daňová

pohledávka.



(3) Správce daně může daňový subjekt vhodným způsobem vyrozumět o výši

jeho nedoplatků a upozornit jej na následky spojené s jejich

neuhrazením.



(4) Po marném uplynutí lhůty pro placení daně nedoplatek zaniká.



Přeplatek



§ 154



(1) Přeplatek je částka, o kterou úhrn plateb a vratek na kreditní

straně osobního daňového účtu převyšuje úhrn předpisů a odpisů na

debetní straně osobního daňového účtu.



(2) Správce daně převede přeplatek na úhradu případného nedoplatku

téhož daňového subjektu na jiném osobním daňovém účtu, popřípadě na

úhradu nedoplatku podle odstavce 4. Není-li takového nedoplatku, stává

se přeplatek vratitelným přeplatkem a zůstává jako platba na dosud

neuhrazenou daň na osobním daňovém účtu, na kterém je evidován. Pokud

existuje odůvodněný předpoklad, že dojde do 10 dnů ode dne, kdy má být

přeplatek na úhradu nedoplatku na jiném osobním daňovém účtu použit, ke

vzniku povinnosti uhradit daň na stejném osobním daňovém účtu,

přeplatek se na úhradu nedoplatku na jiném osobním daňovém účtu

nepoužije.



(3) Jsou-li nedoplatky evidovány na více osobních daňových účtech,

upřednostní správce daně při převodu přeplatku na jiný osobní daňový

účet úhradu nákladů řízení a zbylý přeplatek použije na úhradu

nedoplatků postupně podle jednotlivých skupin uvedených v § 152 odst. 1

bez ohledu na to, na jakém osobním daňovém účtu se nacházejí.



(4) Přeplatek se použije i na úhradu nedoplatku téhož daňového subjektu

u jiného správce daně, u něhož je nedoplatek evidován, vyžádá-li si ho

správce daně tak, aby žádost došla správci daně, u něhož je evidován

přeplatek, ještě před vystavením příkazu k jeho vrácení, nejpozději

však do dne, kdy uplyne lhůta stanovená pro jeho vrácení. K žádosti se

připojí výkaz nedoplatků, které mají být přeplatkem uhrazeny; pokud se

požadavek uplatní prostřednictvím propojených informačních systémů,

stačí předložit výkaz nedoplatků dodatečně do 30 dnů od uplatnění

požadavku na úhradu nedoplatků prostřednictvím těchto systémů. Žádosti

se vyhoví i v případě, že přeplatek vznikne do 30 dnů ode dne vyžádání.

Bylo-li správci daně doručeno více žádostí, provede se úhrada v pořadí,

v jakém správci daně žádosti došly. Úhrada nedoplatků evidovaných u

správce daně, u něhož je evidován přeplatek, má přednost.



(5) O převedení přeplatku podle odstavců 2 a 4, jehož výše přesahuje

částku 1 000 Kč, se daňový subjekt vyrozumí. Za den úhrady nedoplatku

převodem přeplatku se považuje den, který následuje po dni vzniku

přeplatku, pokud tento nastal po dni vzniku nedoplatku; jinak den

vzniku nedoplatku.



§ 155



(1) Daňový subjekt je oprávněn požádat správce daně, u něhož má

vratitelný přeplatek, o použití tohoto přeplatku na úhradu nedoplatku,

který má u jiného správce daně, nebo na úhradu nedoplatku jiného

daňového subjektu u téhož nebo jiného správce daně, anebo na úhradu

zálohy, jejíž výše se předepíše na debetní stranu osobního daňového

účtu na základě uhrazené částky. Je-li této žádosti vyhověno, považuje

se za den úhrady nedoplatku nebo zálohy den, kdy došla žádost správci

daně.



(2) Správce daně vrátí daňovému subjektu vratitelný přeplatek na

základě žádosti daňového subjektu o vrácení vratitelného přeplatku,

nebo pokud tak stanoví zákon. Správce daně vratitelný přeplatek nižší

než 100 Kč daňovému subjektu vrátí jen ve výjimečných případech tak,

aby byla zajištěna zásada hospodárnosti.



(3) Pokud v době podání žádosti o vrácení vratitelného přeplatku

dosahuje vratitelný přeplatek nejméně částku 100 Kč, poukáže jej

správce daně do 30 dnů ode dne obdržení žádosti podle odstavce 2, v

opačném případě žádosti vyhoví, pouze pokud vratitelný přeplatek této

částky dosáhne do 60 dnů ode dne podání žádosti; lhůta pro jeho vrácení

počíná běžet až ode dne následujícího po dosažení této částky. Je-li

daňový subjekt u správce daně registrován, je povinen určit k vrácení

přeplatku jeden z účtů u poskytovatelů platebních služeb uvedených v

registraci.



(4) Proti rozhodnutí správce daně o žádosti podle odstavců 1 a 2 se lze

odvolat do 15 dnů ode dne jeho doručení. Vyhoví-li správce daně v plném

rozsahu této žádosti, rozhodnutí daňovému subjektu neoznamuje, pokud o

to není v žádosti výslovně požádán. Za den vydání rozhodnutí o žádosti,

které bylo v plném rozsahu vyhověno, a současně za den jeho oznámení

daňovému subjektu se považuje den, který následuje po dni doručení

žádosti správci daně; proti tomuto rozhodnutí nelze uplatnit opravné

prostředky.



(5) Je-li poukazován správcem daně vratitelný přeplatek na žádost po

lhůtě stanovené v odstavci 3 nebo po lhůtě stanovené zákonem pro

vrácení vratitelného přeplatku, který se vrací bez žádosti, náleží

daňovému subjektu úrok z vratitelného přeplatku, který odpovídá ročně

výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14

procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního

pololetí. Tento úrok daňovému subjektu náleží ode dne následujícího po

dni, ve kterém uplynula stanovená lhůta pro vrácení vratitelného

přeplatku, do dne jeho poukázání daňovému subjektu. Úrok se nepřizná,

nepřesahuje-li 100 Kč. O výši úroku rozhodne správce daně bezodkladně

po vrácení tohoto přeplatku; § 254 odst. 3 a 6 se použije obdobně.



(6) Za den poukázání vratitelného přeplatku se považuje den, kdy došlo

k jeho odepsání z účtu správce daně. Vratitelný přeplatek poukazuje

správce daně v české měně ve výši, v jaké byl evidován, a to

bezhotovostním převodem na účet vedený u poskytovatele platebních

služeb nebo poštovním poukazem; v případě bezhotovostního převodu na

účet vedený u poskytovatele platebních služeb mimo území států Evropské

unie hradí náklady převodu daňový subjekt.



(7) Nepožádá-li daňový subjekt o vrácení vratitelného přeplatku do 6

let od konce roku, ve kterém přeplatek vznikl, přeplatek zaniká a stává

se příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost správce daně, který

o něm evidoval.



Posečkání



§ 156



(1) Na žádost daňového subjektu nebo z moci úřední může správce daně

povolit posečkání úhrady daně, popřípadě rozložení její úhrady na

splátky (dále jen „posečkání“),



a) pokud by neprodlená úhrada znamenala pro daňový subjekt vážnou újmu,



b) pokud by byla ohrožena výživa daňového subjektu nebo osob na jeho

výživu odkázaných,



c) pokud by neprodlená úhrada vedla k zániku podnikání daňového

subjektu, přičemž výnos z ukončení podnikání by byl pravděpodobně nižší

než jím vytvořená daň v příštím zdaňovacím období,



d) není-li možné vybrat daň od daňového subjektu najednou, nebo



e) při důvodném očekávání částečného nebo úplného zániku povinnosti

uhradit daň.



(2) Správce daně rozhodne o žádosti o posečkání do 30 dnů ode dne

jejího podání.



(3) V rozhodnutí, kterým bylo vyhověno žádosti o posečkání, se stanoví

doba posečkání a posečkání může být vázáno i na další podmínky.



(4) Posečkání lze povolit nejdříve ode dne splatnosti, a to i zpětně.



(5) Posečkání nesmí být povoleno na dobu delší, než je lhůta pro

placení daně.



§ 157



(1) Po dobu povoleného posečkání nevzniká daňovému subjektu povinnost

uhradit úrok z prodlení.



(2) Za dobu posečkání vzniká daňovému subjektu povinnost uhradit úrok z

posečkané částky, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou

národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, platné pro první den

příslušného kalendářního pololetí.



(3) O předpisu úroku z posečkané částky za dobu posečkání vydá správce

daně platební výměr bezodkladně po skončení posečkání. Úrok z posečkané

částky se nepředepíše, nepřesahuje-li 100 Kč.



(4) Úrok z posečkané částky je splatný do 30 dnů ode dne doručení

platebního výměru.



(5) Není-li dodržena některá z podmínek rozhodnutí o posečkání, pozbývá

toto rozhodnutí účinnosti dnem jejího nedodržení; správce daně o tom

vydá rozhodnutí. Rozhodnutí o posečkání pozbývá účinnosti rovněž

zahájením likvidace nebo dnem účinnosti rozhodnutí o úpadku.



(6) Při posečkání příslušenství daně nebo peněžitého plnění placeného v

rámci dělené správy se úrok z posečkané částky neuplatní.



§ 158



Odpis nedoplatku pro nedobytnost



(1) Správce daně odepíše nedobytný nedoplatek.



(2) Nedobytným nedoplatkem se pro účely tohoto zákona rozumí

nedoplatek,



a) který byl bezvýsledně vymáhán na daňovém subjektu i na jiných

osobách, na nichž mohl být vymáhán, nebo jehož vymáhání by zřejmě

nevedlo k výsledku, anebo u něhož je pravděpodobné, že by náklady

vymáhání přesáhly jeho výtěžek, nebo



b) jehož vymáhání je spojeno se zvláštními nebo nepoměrnými obtížemi.



(3) Na základě příkazu správce daně k odpisu nedobytného nedoplatku z

osobního daňového účtu se vystaví odpisný doklad, který současně plní

úlohu předpisného dokladu na účtu nedobytných nedoplatků; nedoplatek

trvá dále, pokud neuplynula lhůta pro placení daně.



§ 159



Námitka



(1) Proti úkonu správce daně při placení daní, nejde-li o rozhodnutí, u

kterého zákon připouští podání odvolání, může osoba zúčastněná na

správě daní uplatnit námitku ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se o úkonu

dozvěděla.



(2) Námitka se podává u správce daně, který úkon provedl.



(3) Správce daně námitku posoudí a rozhodne o ní. Vyhoví-li námitce v

plném rozsahu, napadený úkon zruší, a vyhoví-li námitce částečně,

napadený úkon změní nebo zjedná nápravu jiným způsobem. Neuzná-li

správce daně oprávněnost v námitce uplatňovaných důvodů, námitku

rozhodnutím zamítne. Rozhodnutí, kterým je námitce v plném rozsahu

vyhověno, se neodůvodňuje.



(4) V řízení o námitce se použije obdobně § 111 odst. 5 a § 112. Proti

rozhodnutí o námitce nelze uplatnit opravné prostředky.



§ 160



Lhůta pro placení daně



(1) Nedoplatek nelze vybrat a vymáhat po uplynutí lhůty pro placení

daně, která činí 6 let. Lhůta pro placení daně začne běžet dnem

splatnosti daně. Jde-li o nedoplatek z částky daně, k jejíž úhradě byla

stanovena náhradní lhůta splatnosti, začne lhůta pro placení běžet

náhradním dnem splatnosti daně.



(2) Byl-li před uplynutím lhůty pro placení daně správcem daně učiněn

úkon podle odstavce 3, běží lhůta pro placení daně znovu ode dne, v

němž byl tento úkon učiněn.



(3) Úkonem přerušujícím běh lhůty pro placení daně je



a) zahájení exekučního řízení podle tohoto nebo jiného zákona,



b) zřízení zástavního práva, nebo



c) oznámení rozhodnutí o posečkání.



(4) Lhůta pro placení daně neběží po dobu



a) vymáhání daně soudem nebo soudním exekutorem,



b) přihlášení daňové pohledávky do insolvenčního řízení nebo do veřejné

dražby,



c) odkladu daňové exekuce odložené na návrh,



d) daňové exekuce srážkami ze mzdy, nebo



e) dožádání mezinárodní pomoci při vymáhání nedoplatku.



(5) Lhůta pro placení daně končí nejpozději uplynutím 20 let od jejího

počátku podle odstavce 1, s výjimkou nedoplatku zajištěného podle

odstavce 6.



(6) Je-li nedoplatek zajištěn zástavním právem, které se zapisuje do

příslušného veřejného registru, zaniká právo vybrat a vymáhat

nedoplatek uplynutím 30 let po tomto zápisu.



Díl 2



Dělená správa



§ 161



(1) K dělené správě dochází, je-li rozhodnutím orgánu veřejné moci,

který není správcem daně, vydaným při výkonu veřejné moci uložena

platební povinnost k peněžitému plnění určenému do veřejného rozpočtu a

postupuje-li se při jeho placení podle tohoto zákona nebo podle jeho

jednotlivých ustanovení. To platí i tehdy, pokud vznikla platební

povinnost k peněžitému plnění určenému do veřejného rozpočtu přímo ze

zákona bez vydání rozhodnutí.



(2) Orgán veřejné moci věcně příslušný ke správě placení peněžitého

plnění podle odstavce 1 je v tomto rozsahu správcem daně. Osoba povinná

k placení tohoto peněžitého plnění má stejná práva a povinnosti jako

daňový subjekt při placení daní.



(3) K dělené správě rovněž dochází, jestliže zákon stanoví, že ke

správě placení peněžitého plnění je příslušný jiný správní orgán než

orgán veřejné moci, který platební povinnost k peněžitému plnění

uložil.



§ 162



(1) Pokud orgán veřejné moci, který uložil platební povinnost k

peněžitému plnění v rámci dělené správy, není současně příslušný ke

správě placení tohoto peněžitého plnění, předá příslušnému správci daně

nezbytné údaje o uložení nebo vzniku této povinnosti nejpozději do 30

dnů ode dne právní moci rozhodnutí, jímž byla platební povinnost

uložena; přílohou těchto údajů je stejnopis rozhodnutí s vyznačením

právní moci a přehled o předávaných rozhodnutích.



(2) Pokud orgán veřejné moci, který uložil platební povinnost k

peněžitému plnění v rámci dělené správy, není současně příslušný k

vymáhání tohoto peněžitého plnění, předá příslušnému správci daně

nezbytné údaje o uložení nebo vzniku této platební povinnosti, včetně

stejnopisu rozhodnutí s vyznačením právní moci a přehledu předávaných

rozhodnutí. Tyto údaje jsou předávány o peněžitém plnění, které nebylo

dobrovolně uhrazeno do 30 dnů po marném uplynutí lhůty jeho splatnosti.



(3) Orgán veřejné moci, který předal údaje ke správě placení peněžitého

plnění v rámci dělené správy příslušnému správci daně, je povinen

tomuto správci daně neprodleně sdělit jakékoliv změny, které nastaly

nebo mohou nastat při správě placení těchto peněžitých plnění.



(4) Správce daně, který převzal údaje ke správě placení peněžitého

plnění v rámci dělené správy, poskytne na dožádání orgánu veřejné moci,

který mu tyto údaje předal, informace o placení tohoto peněžitého

plnění.



(5) Místní příslušnost správce daně, na něhož přechází správa placení

peněžitého plnění, se řídí podle sídla orgánu veřejné moci, který

platební povinnost k peněžitému plnění uložil.



Díl 3



Vybírání daní



Způsob placení daně



§ 163



(1) Daň se platí příslušnému správci daně v české měně.



(2) Je-li platba poukázána v cizí měně, zaeviduje ji správce daně na

osobní daňový účet daňového subjektu ve výši, v jaké mu byla připsána

na účet v české měně.



(3) Daň lze platit



a) bezhotovostním převodem z účtu vedeného u poskytovatele platebních

služeb na příslušný účet správce daně,



b) v hotovosti



1. prostřednictvím poskytovatele platebních služeb nebo poštovním

poukazem na příslušný účet správce daně,



2. úřední osobě pověřené přijímat tyto platby, přičemž součet plateb na

všechny druhy daně za jeden daňový subjekt nesmí v průběhu jednoho

kalendářního dne u jednoho správce daně přesáhnout částku 500 000 Kč,



3. šekem, jehož proplacení je zajištěno poskytovatelem platebních

služeb,



4. daňovému exekutorovi, jde-li o platbu při daňové exekuci, a



5. oprávněné úřední osobě, jde-li o platbu pořádkové pokuty,



c) kolkovými známkami, stanoví-li tak zákon,



d) přeplatkem na jiné dani.



(4) Kolkové známky vydává Ministerstvo financí. Jejich podobu, hodnoty,

v nichž se vydávají, náležitosti jejich evidence, způsob placení při

jejich použití a zacházení s nimi, ukončení jejich platnosti, včetně

způsobu a lhůty pro vypořádání jejich nespotřebovaných zásob, jakož i

další technické náležitosti stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.



§ 164



(1) Daňový subjekt je povinen uvést, na kterou daň je platba určena, a

správce daně ji na tuto daň přijme.



(2) Platbu vykonanou bez dostatečného označení daně přijme správce daně

na účtu nejasných plateb a vyzve daňový subjekt, aby mu ve stanovené

lhůtě oznámil, na kterou daň byla platba určena. Obdrží-li správce daně

odpověď ve stanovené lhůtě, zaeviduje platbu na daň určenou daňovým

subjektem v odpovědi s účinností ke dni, kdy byla vykonána. Neodpoví-li

daňový subjekt ve stanovené lhůtě, určí správce daně, na kterou daň se

platba zaeviduje; v tomto případě platí za den platby den, kdy ji

správce daně zaevidoval.



(3) Na účet nejasných plateb přijme správce daně i platby, u nichž není

jednoznačně identifikován daňový subjekt, a učiní opatření k jeho

identifikaci; odstavec 2 se použije přiměřeně. Není-li platba

identifikována do 6 let od konce roku, ve kterém byla přijata na účet

nejasných plateb, stává se příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena

činnost správce daně, který platbu přijal, a zaniká nárok na její

vrácení.



(4) Správce daně přijme každou platbu daně, i když není provedena

daňovým subjektem, a zachází s ní stejným způsobem, jako by ji vykonal

daňový subjekt.



§ 165



(1) Vrácení platby tomu, kdo ji za daňový subjekt uhradil, není

přípustné.



(2) Správce daně vrátí pouze platbu, která byla provedena zřejmým

omylem, a to na žádost poskytovatele platebních služeb nebo

provozovatele poštovních služeb učiněnou nejpozději v den, kdy platba

daně byla připsána na účet správce daně; je-li žádost uplatněna

později, lze tuto platbu vrátit pouze tehdy, vznikl-li touto platbou

vratitelný přeplatek, který nebyl do dne vyřízení žádosti vrácen

daňovému subjektu, ani použit na úhradu jiného nedoplatku, a to pouze

do výše tohoto přeplatku, i když je nižší než 100 Kč.



(3) Obdobně jako podle odstavce 2 se postupuje, pokud je žádost podána

osobou, která provedla úhradu za daňový subjekt, prokáže-li tato osoba

zřejmý omyl při úhradě a nemá-li současně na svém osobním účtu

nedoplatek; v případě existence takového nedoplatku, správce daně

převede přeplatek na nedoplatek na osobním účtu osoby, která provedla

omylem úhradu za daňový subjekt.



(4) Nelze-li žádosti vyhovět, vydá správce daně žadateli potvrzení o

došlé platbě a o totožnosti daňového subjektu, na úhradu jehož

nedoplatku byla v důsledku jím způsobené chyby zaevidována.



§ 166



Den platby



(1) Za den platby se považuje



a) u platby, která byla prováděna poskytovatelem platebních služeb nebo

provozovatelem poštovních služeb, den, kdy byla připsána na účet

správce daně, nebo



b) u platby prováděné v hotovosti u správce daně den, kdy úřední osoba

platbu převzala.



(2) Poskytovatel platebních služeb, u něhož je veden účet správce daně,

je povinen sdělit správci daně bezúplatně údaje nezbytné k identifikaci

platby a příkazce, jakož i další zpřesňující údaje o příkazci v případě

nejasných plateb. Stejnou povinnost plní i provozovatel poštovních

služeb přímo nebo prostřednictvím zúčastněného poskytovatele platebních

služeb.



(3) Provozovatel poštovních služeb, který přijal platbu k úhradě

poštovním poukazem, ji předá k provedení převodu poskytovateli

platebních služeb, který vede jeho účet, do 2 pracovních dnů ode dne,

kdy platbu přijal; pro další převod této platby se uplatní lhůty podle

zákona upravujícího platební styk.



(4) Pokud provozovatel poštovních služeb nedodrží lhůtu podle odstavce

3, uhradí správci daně úrok z prodlení podle jiného právního

předpisu^15).



(5) Úrok z prodlení uhrazený správci daně podle odstavce 4 je evidován

a dále spravován jako příslušenství daně.



Díl 4



Zajištění daní



Zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň



§ 167



(1) Je-li odůvodněná obava, že daň, u které dosud neuplynul den

splatnosti, nebo daň, která nebyla dosud stanovena, bude v době její

vymahatelnosti nedobytná, nebo že v této době bude vybrání daně spojeno

se značnými obtížemi, může správce daně vydat zajišťovací příkaz.



(2) Zajišťovacím příkazem správce daně uloží daňovému subjektu úhradu v

příkazu uvedené částky.



(3) Není-li nebezpečí z prodlení, správce daně uloží daňovému subjektu,

aby do 3 pracovních dnů tuto částku daně zajistil ve prospěch správce

daně složením jistoty na jeho depozitní účet. Hrozí-li nebezpečí z

prodlení, je zajišťovací příkaz vykonatelný okamžikem oznámení daňovému

subjektu.



(4) U daně, která nebyla dosud stanovena, stanoví výši zajišťované

částky správce daně podle vlastních pomůcek. Není-li nebezpečí z

prodlení, může správce daně vyzvat daňový subjekt, aby nejpozději do 3

pracovních dnů sdělil údaje potřebné pro určení výše zajišťované daně.



§ 168



(1) Pokud není vydáno rozhodnutí o odvolání proti zajišťovacímu příkazu

do 30 dnů ode dne, kdy bylo podáno, zajišťovací příkaz se stává

neúčinným; § 35 odst. 2 se nepoužije.



(2) Proti zajišťovacímu příkazu nelze uplatnit obnovu řízení.



(3) Pominou-li před stanovením daně nebo před dnem její splatnosti

důvody, pro které bylo zajištění daně uplatněno, správce daně

bezodkladně rozhodne o ukončení účinnosti zajišťovacího příkazu.

Zjistí-li správce daně před stanovením daně nebo před dnem její

splatnosti důvody pro snížení původní výše zajištění, rozhodne o změně

zajištěné částky rozhodnutím, které mění částku uvedenou v zajišťovacím

příkazu a současně ukončí v rozsahu změny účinnost příkazu původního.

Vznikl-li v důsledku těchto rozhodnutí vratitelný přeplatek, správce

daně jej vrátí bez žádosti do 15 dnů od jeho vzniku.



(4) Dojde-li ke stanovení daně, která nebyla v době vydání

zajišťovacího příkazu stanovena, je tato daň splatná ke dni jejího

stanovení. Tímto dnem zaniká účinnost zajišťovacího příkazu a zajištěná

částka se převede na úhradu této daně. Pokud tak vznikl vratitelný

přeplatek, správce daně jej vrátí bez žádosti do 15 dnů od jeho vzniku.



(5) Uplynul-li den splatnosti u daně, u které byl zajišťovací příkaz

vydán z důvodu, že dosud neuplynul den její splatnosti, zaniká tímto

dnem účinnost zajišťovacího příkazu a zajištěná částka se převede na

úhradu této daně. Pokud tak vznikl vratitelný přeplatek, správce daně

jej vrátí bez žádosti do 15 dnů od jeho vzniku.



(6) Pokud daňový subjekt nesplní povinnost uloženou v zajišťovacím

příkazu, může správce daně rozhodnout o zřízení zástavního práva k

zajištění částky stanovené tímto zajišťovacím příkazem. Toto zástavní

právo trvá v rozsahu, který odpovídá výši zajištěné daně, která byla

stanovena nebo která se stala splatnou, po zániku účinnosti

zajišťovacího příkazu z důvodů uvedených v odstavcích 4 a 5.



§ 169



Pokud nebyla při vymáhání zahájeném na základě zajišťovacího příkazu

zajištěná částka uhrazena do doby zániku účinnosti zajišťovacího

příkazu z důvodu toho, že zajištěná daň se stala splatnou podle § 168

odst. 4 nebo 5, rozhodne správce daně, že vykonatelné rozhodnutí o

stanovení daně se stává exekučním titulem namísto zajišťovacího příkazu

a současně uvede výši nedoplatku, pro jehož úhradu má být vymáhání

nadále prováděno. Účinky provedených exekučních úkonů zůstávají

zachovány v rozsahu vymezeném novým exekučním titulem.



§ 170



Zástavní právo



(1) Správce daně může zřídit rozhodnutím zástavní právo k majetku

daňového subjektu k zajištění jím neuhrazené daně za podmínek

stanovených občanským zákoníkem, pokud tento zákon nestanoví jinak.



(2) Rozhodnutí o zřízení zástavního práva obsahuje ve výroku kromě

náležitostí podle § 102 odst. 1 výši daně zajištěné zástavním právem a

označení zástavy.



(3) Správce daně může rozhodnout o zřízení zástavního práva k majetku

vlastníka, odlišného od daňového subjektu, jehož nedoplatek je

zajišťován, a to na základě předchozího písemného souhlasu vlastníka s

úředně ověřeným podpisem.



(4) Zástavní právo vzniká doručením rozhodnutí o zřízení zástavního

práva daňovému subjektu nebo osobě podle odstavce 3. Zástavní právo k

nemovité věci evidované v katastru nemovitostí, jakož i k dalšímu

majetku, o kterém jsou vedeny veřejné registry, vzniká doručením

rozhodnutí o zřízení zástavního práva příslušnému katastrálnímu úřadu,

popřípadě tomu, kdo vede veřejný registr.



(5) Zástavní právo zřízené rozhodnutím správce daně zaniká rovněž

právní mocí rozhodnutí, kterým správce daně ruší zástavní právo. O

zániku zástavního práva z důvodů stanovených občanským zákoníkem

vyrozumí správce daně daňový subjekt a vlastníka zástavy.



(6) Je-li zástavní právo zřízeno rozhodnutím správce daně, hledí se na

toto právo tak, jako by se vlastník zástavy zavázal, že



a) zástavním právem zapsaným ve výhodnějším pořadí nezajistí nový dluh;

tato skutečnost se zapíše do příslušného veřejného registru, nebo



b) neumožní zápis nového zástavního práva namísto starého zástavního

práva zapsaného ve výhodnějším pořadí než zástavní právo zřízené

rozhodnutím správce daně; tato skutečnost se zapíše do příslušného

veřejného registru.



§ 170a



Výkon zástavního práva



(1) Správce daně může vykonat zástavní právo podle občanského zákoníku.



(2) Při výkonu zástavního práva se přiměřeně použije ustanovení o

provádění daňové exekuce.



Ručení



§ 171



(1) Nedoplatek je povinen uhradit také ručitel, pokud mu zákon^16)

povinnost ručení ukládá a pokud mu správce daně ve výzvě sdělí

stanovenou daň, za kterou ručí, a současně jej vyzve k úhradě

nedoplatku ve stanovené lhůtě; kopie rozhodnutí o stanovení daně je

přílohou této výzvy.



(2) Zanikne-li daňový subjekt bez právního nástupce, povinnost ručitele

uhradit nedoplatek tím není dotčena.



(3) Výzvu ručiteli lze vydat, pokud nebyl nedoplatek uhrazen daňovým

subjektem, ačkoliv byl daňový subjekt o jeho úhradu bezvýsledně

upomenut, a nedoplatek nebyl uhrazen ani při vymáhání na daňovém

subjektu, pokud není zřejmé, že vymáhání by bylo prokazatelně

bezvýsledné; výzvu ručiteli lze vydat rovněž po zahájení insolvenčního

řízení vůči daňovému subjektu.



(4) Proti výzvě ručiteli se může ručitel odvolat; včas podané odvolání

má odkladný účinek.



(5) V rozhodnutí o odvolání lze snížit nedoplatek, který má být

ručitelem uhrazen, jako výsledek doměřovacího řízení nebo řízení o

dozorčím prostředku vůči rozhodnutí o stanovení daně, za kterou ručitel

ručí. V případě, že takto nelze změnit výši stanovené daně v důsledku

uplynutí lhůty pro stanovení daně, lze při uznání důvodů, že původní

daň byla stanovena nesprávně, snížit nedoplatek, který má být ručitelem

uhrazen, pouze vůči ručiteli.



§ 172



(1) Ručitel, kterému byla doručena výzva podle § 171 odst. 1, má při

placení daní procesní postavení jako daňový subjekt, jakož i oprávnění

ke zproštění povinnosti mlčenlivosti podle § 52 odst. 2 o informacích

podléhajících povinnosti mlčenlivosti, se kterými byl seznámen.



(2) Po oznámení výzvy ručiteli je ručitel oprávněn nahlížet do spisu

ohledně nedoplatku, za který ručí, v rozsahu nezbytném pro uplatnění

opravného prostředku, podání podnětu k použití dozorčího prostředku

nebo podnětu k prominutí daně. Do té doby má právo na informaci od

správce daně o výši nedoplatku, za který ručí.



(3) Je-li na žádost ručitele povoleno posečkání, lze nedoplatek po tuto

dobu vymáhat pouze na daňovém subjektu.



(4) Ručiteli, který je v prodlení s úhradou nedoplatku, ke které byl

vyzván, nevzniká k tomuto nedoplatku samostatný úrok z prodlení; to

platí i pro úrok z posečkané částky v případě, že je ručiteli povoleno

posečkání.



(5) Ručiteli, který uhradil za daňový subjekt nedoplatek, vydá správce

daně potvrzení o úhradě tohoto nedoplatku.



(6) Platba daně provedená ručitelem se použije na úhradu nedoplatku

daňového subjektu, za který ručitel ručí. Nelze-li tuto platbu zcela

nebo zčásti použít na úhradu uvedeného nedoplatku, neboť byl ke dni

platby již zcela nebo zčásti uhrazen, vznikne ručiteli přeplatek ve

výši rovnající se částce, která nebyla použita na úhradu nedoplatku.

Správce daně převede tento přeplatek na případný nedoplatek na osobním

účtu ručitele, na kterém se eviduje o jeho vlastních daňových

povinnostech. Nemá-li ručitel nedoplatek, na který lze přeplatek

převést, správce daně přeplatek nebo jeho zbývající část ručiteli

poukáže bez žádosti do 30 dnů od jeho vzniku. Stejně se postupuje v

případě, že dojde k zániku daňové povinnosti, kterou ručitel zcela nebo

zčásti uhradil.



§ 173



Zajištění daně ručením nebo finanční zárukou



(1) Správce daně může rozhodnout o přijetí ručení třetí osoby odlišné

od daňového subjektu k zajištění jím neuhrazené daně, a to na základě

písemného prohlášení ručitele s úředně ověřeným podpisem.



(2) Správce daně může rozhodnout o přijetí finanční záruky k zajištění

dosud neuhrazené daně, a to na základě předloženého písemného

prohlášení výstavce v záruční listině o tom, že na výzvu správce daně

uhradí zajištěnou částku. Nejde-li o bankovní záruku, musí být záruční

listina opatřena úředně ověřeným podpisem.



(3) Při úhradě nedoplatku zajištěného podle odstavce 1 nebo 2 se

postupuje obdobně podle § 171 a 172.



§ 174



Zálohy



(1) Daň lze zajistit prostřednictvím placení záloh, jestliže daň není

ještě známa a neuplynul-li den její splatnosti. Povinnost platit daň

prostřednictvím záloh stanoví zákon.



(2) Daňový subjekt je povinen platit zálohy na daň ve výši a lhůtách

stanovených zákonem nebo rozhodnutím správce daně.



(3) Po skončení zdaňovacího období nebo období, za které je podáváno

daňové přiznání, popřípadě vyúčtování, se uhrazené zálohy na daň

započítávají na úhradu splatné daně.



(4) Závisí-li změna periodicity nebo výše záloh na poslední známé dani,

účinnost změny poslední známé daně nastává následující měsíc po právní

moci rozhodnutí o stanovení daně.



(5) V odůvodněných případech stanoví správce daně zálohy jinak,

popřípadě povolí výjimku z povinnosti daň zálohovat, a to i za celé

zdaňovací období.



(6) Daňovému subjektu, kterému nově vznikne povinnost platit daň, pro

kterou zákon stanoví zálohy, správce daně stanoví na základě jeho

žádosti, nebo z moci úřední zálohy s přihlédnutím k očekávané daňové

povinnosti; jde-li o daňový subjekt, kterému současně vznikne

registrační povinnost, uvede údaje potřebné pro stanovení této zálohy

při registraci.



Díl 5



Vymáhání daní



§ 175



Způsoby vymáhání



(1) Správce daně může vymáhat nedoplatek daňovou exekucí nebo

zabezpečit vymáhání nedoplatku prostřednictvím soudního exekutora,

popřípadě jej uplatnit v insolvenčním řízení nebo přihlásit jej do

veřejné dražby.



(2) Správce daně zvolí způsob vymáhání nedoplatku tak, aby výše nákladů

spojených s vymáháním, které bude daňový subjekt povinen uhradit,

nebyla ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku.



(3) Správce daně je při vymáhání nedoplatku příslušný i k jeho vybrání.



§ 176



Exekuční titul



(1) Exekučním titulem je



a) výkaz nedoplatků sestavený z údajů evidence daní,



b) vykonatelné rozhodnutí, kterým je stanoveno peněžité plnění, nebo



c) vykonatelný zajišťovací příkaz.



(2) Výkaz nedoplatků obsahuje



a) označení správce daně, který výkaz nedoplatků vydal,



b) číslo jednací,



c) označení daňového subjektu, který neuhradil nedoplatek (dále jen

„dlužník“),



d) údaje o jednotlivých nedoplatcích,



e) podpis úřední osoby s uvedením jména a pracovního zařazení a otisk

úředního razítka; tuto náležitost lze nahradit uznávaným elektronickým

podpisem úřední osoby,



f) potvrzení o vykonatelnosti,



g) den, k němuž je výkaz nedoplatků sestaven.



Oddíl 1



Daňová exekuce



§ 177



Vztah k občanskému soudnímu řádu



(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se při daňové exekuci

podle občanského soudního řádu.



(2) Pravomoci správce daně, jakožto exekučního orgánu, upravuje výlučně

tento zákon. Tam, kde vystupuje správce daně coby oprávněný z

exekučního titulu, použijí se obdobně ustanovení občanského soudního

řádu upravující postavení oprávněného.



§ 178



Nařízení daňové exekuce



(1) Daňová exekuce se nařizuje vydáním exekučního příkazu, čímž je

zahájeno exekuční řízení.



(2) Výrok exekučního příkazu obsahuje kromě náležitostí podle § 102

odst. 1



a) způsob provedení daňové exekuce,



b) výši nedoplatku, pro který je exekuce nařizována,



c) výši exekučních nákladů podle § 183 odst. 1 a 2,



d) odkaz na exekuční titul.



(3) Pokud se částka, pro kterou je daňová exekuce nařizována, zvyšuje

po nařízení daňové exekuce o úrok z prodlení, správce daně nařídí ve

výroku exekučního příkazu i exekuci tohoto úroku a uvede zde rovněž

způsob jeho výpočtu; z úroku z prodlení vzniklého po nařízení daňové

exekuce nevznikají exekuční náklady.



(4) Exekuční příkaz se doručuje dlužníkovi a dalším příjemcům tohoto

rozhodnutí a nelze proti němu uplatnit opravné prostředky.



(5) Daňovou exekuci lze provést pouze těmito způsoby



a) srážkami ze mzdy,



b) přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb,



c) přikázáním jiné peněžité pohledávky,



d) postižením jiných majetkových práv,



e) prodejem movitých věcí, nebo



f) prodejem nemovitých věcí.



§ 179



Vyloučení majetku z daňové exekuce



(1) Po nařízení daňové exekuce správce daně na návrh osoby, které

svědčí právo k majetku nepřipouštějící provedení exekuce nebo osoby,

které je exekučním příkazem ukládána povinnost ohledně takového

majetku, popřípadě z moci úřední, rozhodnutím vyloučí z daňové exekuce

majetek, kterému svědčí právo nepřipouštějící provedení exekuce;

příjemcem tohoto rozhodnutí je dlužník a další osoby, které podaly

návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce.



(2) O návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce rozhodne správce

daně do 30 dnů. Proti rozhodnutí o vyloučení majetku z daňové exekuce

se lze odvolat do 15 dnů ode dne jeho doručení. Po dobu řízení o návrhu

na vyloučení majetku z daňové exekuce nelze majetek, který je předmětem

návrhu, prodat.



(3) Osoby, které jsou oprávněny podat návrh na vyloučení majetku z

daňové exekuce a jsou příjemci exekučního příkazu, mohou u správce

daně, který daňovou exekuci nařídil, podat ve lhůtě 15 dnů ode dne

doručení exekučního příkazu návrh na vyloučení majetku z daňové

exekuce.



(4) Osoby, které jsou oprávněny podat návrh na vyloučení majetku z

daňové exekuce a které nejsou příjemci exekučního příkazu, mohou své

právo uplatnit návrhem u správce daně, který daňovou exekuci nařídil,

ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy se o tom, že na jejich majetek byla

nařízena daňová exekuce, dozvěděly, nejdéle do zahájení dražebního

jednání; pokud tento majetek není předmětem dražby, tak nejdéle do dne,

kdy byla daňová exekuce provedena.



§ 180



Prohlášení o majetku



(1) Nebyl-li nebo nemohl-li být vymáhaný nedoplatek uhrazen daňovou

exekucí přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb,

má na výzvu správce daně dlužník povinnost podat ve stanovené lhůtě

prohlášení o majetku. Lhůta pro podání prohlášení o majetku nesmí být

kratší než 15 dnů ode dne doručení výzvy. Ve výzvě správce daně poučí

dlužníka o povinnostech spojených s doručením výzvy a případných

následcích spojených s nepodáním prohlášení nebo uvedením nepravdivých

anebo hrubě zkreslených údajů; ohledně nesplnění této povinnosti není

správce daně vázán povinností mlčenlivosti pro účely trestního řízení.



(2) V prohlášení o majetku je dlužník povinen uvést úplné a pravdivé

údaje o svém majetku, včetně majetku patřícího do společného jmění

manželů. Podpis dlužníka na prohlášení o majetku, které není podáno

ústně do protokolu nebo prostřednictvím datové zprávy podle § 71 odst.

1, musí být úředně ověřen.



(3) V prohlášení o majetku je dlužník povinen uvést



a) plátce mzdy, nebo jiného příjmu postižitelného srážkami ze mzdy, a

výši těchto svých nároků,



b) poskytovatele platebních služeb, u nichž má peněžní prostředky na

účtech, čísla účtů a výši peněžních prostředků na nich,



c) osoby, vůči nimž má jiné peněžité pohledávky, důvod, výši a den

splatnosti těchto pohledávek,



d) osoby, vůči nimž má jiná majetková práva nebo nárok na jiné

majetkové hodnoty, jejich důvod a hodnotu, popřípadě datum, kdy má být

plněno,



e) movité věci, které vlastní, popřípadě na nichž má spoluvlastnický

podíl, s výjimkou věcí, které nepodléhají výkonu rozhodnutí, místo,

popřípadě osobu, u které se nacházejí; totéž platí i o vkladních

knížkách, vkladních listech a jiných formách vkladů, cenných papírech,

včetně zaknihovaných a imobilizovaných, listinách, jejichž předložení

je třeba k uplatnění vlastnického práva k věci, ceninách, penězích a

dalších platebních prostředcích,



f) nemovité věci, které vlastní, popřípadě na nichž má spoluvlastnický

podíl, a jeho výši,



g) obchodní závody, které vlastní, a jejich umístění,



h) další majetek neuvedený pod písmeny a) až g),



i) právní závady, které váznou na uvedeném majetku,



j) výslovné prohlášení o tom, že o svém majetku, včetně majetku

patřícího do společného jmění manželů, uvedl úplné a pravdivé údaje.



(4) Učinil-li dlužník prohlášení o svém majetku u správce daně v

uplynulých 6 měsících, správce daně vyzve dlužníka pouze ke sdělení

změn a doplnění prohlášení o majetku. Stejný postup se uplatní, pokud

dlužník předloží protokol o prohlášení o majetku spolu se seznamem

majetku, který byl v uplynulých 6 měsících sepsán soudem.



(5) Dlužník není povinen podat prohlášení o majetku, ke kterému byl

správcem daně vyzván, jestliže



a) je vůči dlužníku zahájeno insolvenční řízení,



b) je u dlužníka zavedena nucená správa, nebo



c) vymáhaný nedoplatek zanikl.



(6) Právní jednání dlužníka týkající se jeho majetku, s výjimkou

právního jednání spočívajícího v běžné obchodní činnosti, uspokojování

základních životních potřeb a správy majetku, včetně jeho běžné údržby,

které dlužník učinil poté, co mu byla doručena výzva podle odstavce 1,

popřípadě výzva podle odstavce 4, jsou vůči správci daně a dalším

osobám, které mají proti dlužníkovi pohledávku vymahatelnou na základě

exekučního titulu, neúčinné.



§ 181



Odklad a zastavení daňové exekuce



(1) Správce daně může daňovou exekuci na návrh dlužníka nebo z moci

úřední částečně nebo zcela odložit, zejména šetří-li se skutečnosti

rozhodné pro zastavení daňové exekuce, vyloučení předmětu exekuce ze

soupisu věcí nebo podmínky pro posečkání úhrady nedoplatku.

Nestanoví-li správce daně v rozhodnutí o odložení daňové exekuce jinak,

právní účinky již provedených exekučních úkonů zůstávají zachovány.

Pominou-li důvody, které vedly k odkladu daňové exekuce, a nedojde-li k

jejímu zastavení, rozhodne správce daně o pokračování v daňové exekuci.



(2) Správce daně na návrh příjemce exekučního příkazu nebo z moci

úřední daňovou exekuci zcela nebo zčásti zastaví, pokud



a) pro její nařízení nebyly splněny zákonné podmínky,



b) odpadl důvod, pro který byla daňová exekuce nařízena,



c) povolí posečkání úhrady nedoplatku,



d) bylo pravomocně rozhodnuto, že postihuje majetek, k němuž náleží

právo nepřipouštějící exekuci, nebo věci nepodléhající exekuci,



e) zaniklo právo vymáhat nedoplatek,



f) předpokládaný výtěžek nepostačí ani ke krytí exekučních nákladů,



g) by pokračování v daňové exekuci bylo spojeno s nepoměrnými obtížemi,



h) bylo nařízeno více daňových exekucí a k úhradě vymáhaného nedoplatku

postačí pouze některá z nich, nebo



i) je tu jiný důvod, pro který nelze v daňové exekuci pokračovat.



(3) Rozhodnutí o odložení, jakož i o pokračování v odložené daňové

exekuci, nebo rozhodnutí o zastavení daňové exekuce se doručuje všem

příjemcům exekučního příkazu. Jde-li o částečné zastavení daňové

exekuce, doručuje se rozhodnutí pouze dlužníkovi a plátci mzdy,

poskytovateli platebních služeb nebo jinému poddlužníkovi (dále jen

„poddlužník“), kterého se částečné zastavení týká. Rozhodnutí o

zamítnutí návrhu na odložení nebo zastavení daňové exekuce se doručuje

pouze navrhovateli.



(4) Proti rozhodnutím podle odstavce 3 nelze uplatnit opravné

prostředky.



Exekuční náklady



§ 182



(1) Exekuční náklady je povinen hradit dlužník, pokud daňová exekuce

nebyla provedena neoprávněně.



(2) Exekuční náklady spočívají v náhradě nákladů za nařízení daňové

exekuce, v náhradě nákladů za výkon prodeje a v náhradě hotových výdajů

vzniklých při provádění daňové exekuce.



(3) Při exekuci, jejímž exekučním titulem je zajišťovací příkaz, se

hradí pouze hotové výdaje.



(4) Výši exekučních nákladů stanoví správce daně exekučním příkazem

nebo samostatným rozhodnutím; proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat do

15 dnů ode dne jeho doručení.



(5) Výši hotových výdajů stanoví správce daně vždy samostatným

rozhodnutím. Stanovenou výši hotových výdajů je dlužník povinen uhradit

do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Náhradu hotových

výdajů, které souvisí s výkonem prodeje, hradí dlužník, i když k dražbě

nebo zpeněžení předmětu daňové exekuce nedošlo.



(6) Exekuční náklady se evidují na osobním daňovém účtu dlužníka a

vymáhají se současně s nedoplatkem.



§ 183



(1) Náklady za nařízení daňové exekuce činí 2 % z částky, pro kterou je

daňová exekuce nařízena, nejméně však 500 Kč a nejvýše 500 000 Kč;

povinnost jejich úhrady vzniká dlužníkovi vydáním exekučního příkazu

nebo vydáním samostatného rozhodnutí, kterým správce daně stanoví výši

exekučních nákladů.



(2) Náklady za výkon prodeje činí 2 % z částky, pro kterou je daňová

exekuce nařízena, nejméně však 500 Kč a nejvýše 500 000 Kč; povinnost

jejich úhrady vzniká dlužníkovi zahájením dražby nebo zpeněžením

předmětu daňové exekuce mimo dražbu.



(3) Exekuční náklady podle odstavců 1 a 2 lze požadovat u téhož

nedoplatku jen jednou. Tyto náklady se počítají z vymáhané částky

zaokrouhlené na celé stokoruny dolů.



§ 184



(1) Správce daně může zadržet z výtěžku daňové exekuce částku v

očekávané výši hotových výdajů, kterou zúčtuje při stanovení jejich

skutečné výše.



(2) Úhrada hotových výdajů se převádí do rozpočtu správce daně, pokud

tyto výdaje zálohoval z vlastních rozpočtových prostředků.



(3) Při převodu vymožené částky z osobního depozitního účtu na osobní

daňový účet daňového subjektu se exekuční náklady uspokojí vždy

přednostně a úhrada hotových výdajů se provede jako první v pořadí.



(4) Jsou-li některé exekuční úkony prováděny pro vymáhané nedoplatky

více dlužníků společně, správce daně rozvrhne jejich náhradu poměrně

podle výše vymáhaných nedoplatků.



(5) Jestliže způsobil neoprávněnost vymáhání při dělené správě orgán

veřejné moci, který peněžité plnění předal k vymáhání, uhradí tento

orgán správci daně, který nedoplatek na tomto peněžitém plnění vymáhal,

vzniklé hotové výdaje a přiznaný úrok z neoprávněného jednání správce

daně, popřípadě náhradu škody.



§ 185



Společná ustanovení pro daňovou exekuci



(1) Týká-li se daňová exekuce majetku patřícího do společného jmění

manželů nebo majetku manžela dlužníka, má manžel dlužníka ohledně

tohoto majetku stejné postavení jako dlužník; v pochybnostech se má za

to, že majetek patří do společného jmění manželů.



(2) Převyšují-li peněžní prostředky získané daňovou exekucí částku

vymáhaných nedoplatků, vznikne dlužníkovi vratitelný přeplatek, který

správce daně vrátí i bez žádosti do 15 dnů.



(3) Dojde-li v průběhu daňové exekuce prodejem movitých věcí nebo

prodejem nemovitých věcí ke změně místní příslušnosti, daňovou exekuci

dokončí správce daně, který ji nařídil.



(4) Daňovou exekucí lze postihnout rovněž majetkové právo, movitou věc

nebo nemovitou věc dlužníka, které mají přejít na svěřenského nástupce

jako následného dědice a se kterými dlužník nemůže volně nakládat.



(5) Stanoví-li tento zákon dlužníkovi povinnost oznámit správci daně

údaje, nevztahuje se tato povinnost na údaje, které je správce daně

schopen prostřednictvím dálkového a nepřetržitého přístupu zjistit z

veřejného registru; to neplatí pro prohlášení o majetku.



Oddíl 2



Daňová exekuce postižením majetkových práv



§ 186



Obecná ustanovení o daňové exekuci postižením majetkových práv



(1) Při daňové exekuci postižením majetkových práv správce daně ukládá

exekučním příkazem povinnosti dlužníkovi a poddlužníkovi, který je

oprávněn nakládat s majetkovým právem dlužníka.



(2) Správce daně bezodkladně vyrozumí poddlužníka o právní moci

exekučního příkazu; toto vyrozumění se doručuje do vlastních rukou.



(3) Nesplní-li poddlužník povinnost stanovenou mu exekučním příkazem a

zákonem řádně a včas, má správce daně nárok na její splnění z

prostředků tohoto poddlužníka; tento nárok správce daně uplatní podáním

žaloby k soudu.



(4) Dojde-li v průběhu daňové exekuce ke změně místní příslušnosti,

sdělí dosavadní příslušný správce daně poddlužníkovi změnu místní

příslušnosti a oznámí mu současně nové číslo účtu u poskytovatele

platebních služeb, kam bude výtěžek nadále poukazován.



Daňová exekuce srážkami ze mzdy



§ 187



(1) Daňová exekuce srážkami ze mzdy se provede srážkami ze mzdy a z

jiných příjmů do výše částky uvedené v exekučním příkazu.



(2) Plátce mzdy dlužníka je povinen od okamžiku, kdy je mu doručen

exekuční příkaz, po dobu trvání daňové exekuce provádět ze mzdy

dlužníka stanovené srážky a nevyplácet sražené částky dlužníkovi.



(3) Na návrh dlužníka může správce daně ze závažných důvodů snížit výši

částky, která má být v příslušném výplatním období sražena ze mzdy

dlužníka ve prospěch daňové exekuce. Pominou-li důvody, pro které bylo

návrhu vyhověno, správce daně rozhodnutí o snížení srážky zruší. Proti

tomuto rozhodnutí a proti rozhodnutí o návrhu nelze uplatnit opravné

prostředky.



(4) Daňová exekuce se vztahuje i na mzdu u plátce mzdy, který se stane

plátcem mzdy až po nařízení daňové exekuce. Tomuto plátci mzdy správce

daně doručí exekuční příkaz a zároveň mu uloží povinnost, aby

pokračoval ve srážkách ze mzdy dlužníka, a dále uvede výši nedoplatku,

pro jehož úhradu mají být srážky nadále prováděny; pořadí, které

vymáhaný nedoplatek získal u původního plátce mzdy, zůstává zachováno.

Proti rozhodnutí o pokračování ve srážkách ze mzdy nelze uplatnit

opravné prostředky.



§ 188



(1) Nařídí-li správce daně provádění srážek několika plátcům mzdy, určí

jim, jakou část základní částky nemají srážet.



(2) Pokud příjem dlužníka nedosahuje u některého plátce mzdy ani výši

určené části základní částky, je plátce mzdy neprodleně povinen oznámit

to správci daně; ten pak znovu rozhodne, jakou část základní částky

nemá každý plátce mzdy srážet.



§ 189



(1) Dlužník je povinen oznámit správci daně vznik nároku na mzdu u

jiného plátce mzdy i zánik nároku na mzdu u dosavadního plátce mzdy do

8 dnů ode dne, kdy nastaly tyto skutečnosti.



(2) Plátce mzdy je povinen do 8 dnů oznámit správci daně, že



a) u něho nastoupil dlužník nově do práce,



b) u něho přestal dlužník pracovat,



c) dlužník nastoupil práci u jiného plátce mzdy.



(3) Za nesplnění povinností uvedených v odstavcích 1 a 2 může správce

daně uložit dlužníkovi nebo plátci mzdy pořádkovou pokutu do 50 000 Kč.



§ 190



Daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních

služeb



(1) Daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele

platebních služeb se provede odepsáním peněžních prostředků dlužníka z

jeho účtu, vedeného v jakékoliv měně, do výše částky uvedené v

exekučním příkazu a jejich vyplacením správci daně. Exekuční příkaz se

doručí poskytovateli platebních služeb dříve než dlužníkovi.



(2) Poskytovatel platebních služeb je povinen od okamžiku, kdy mu byl

doručen exekuční příkaz, po dobu trvání daňové exekuce nevyplácet

peněžní prostředky z účtu dlužníka, ze kterého je přikázána pohledávka,

neprovádět na ně započtení a ani jinak s nimi nenakládat, a to až do

výše částky uvedené v exekučním příkazu; to se týká i peněžních

prostředků, které dojdou na tento účet do 6 měsíců ode dne vyrozumění o

právní moci exekučního příkazu.



(3) Je-li daňová exekuce nařizována na více účtů, stanoví správce daně

v exekučním příkazu pořadí účtů, v jakém je poskytovatel platebních

služeb povinen z nich odepsat peněžní prostředky.



§ 191



Daňová exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky



(1) Daňová exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky postihuje jinou

peněžitou pohledávku dlužníka než nárok na mzdu nebo na pohledávku z

účtu u poskytovatele platebních služeb, a to do částky uvedené v

exekučním příkazu. Tuto exekuci lze nařídit i v případě, že pohledávka

dlužníka se stane splatnou teprve v budoucnu, jakož i v případě, že

dlužníkovi budou dílčí pohledávky z téhož právního důvodu v budoucnu

postupně vznikat. Exekuční příkaz se doručí poddlužníkovi dříve než

dlužníkovi.



(2) Poddlužník nesmí od okamžiku, kdy mu byl doručen exekuční příkaz,

po dobu trvání daňové exekuce vyplatit dlužníkovi jeho pohledávku, ani

na ni provést započtení nebo s ní jinak nakládat. Dlužník nesmí od

tohoto okamžiku se svou pohledávkou jakkoli nakládat a ztrácí právo na

její vyplacení.



(3) Úkony potřebné k vyplacení pohledávky dlužníka správci daně, které

přísluší dlužníkovi, může místo něho provést správce daně.



Daňová exekuce postižením jiných majetkových práv



§ 192



(1) Při provádění daňové exekuce postižením jiných majetkových práv

dlužníka, než podle § 178 odst. 5 písm. a) až c), za podmínky, že

nejsou spojena s jeho osobou a jsou převoditelná na jiného, se

přiměřeně použije ustanovení o provádění takového způsobu daňové

exekuce, který odpovídá povaze majetkového práva, které je postiženo

exekucí.



(2) Úkony potřebné k uplatnění jiného majetkového práva podle odstavce

1, které přísluší dlužníkovi, může místo něho provést správce daně.



§ 193



(1) K postižení pohledávky na vydání nebo dodání movitých věcí uplatní

správce daně postup k přikázání jiné než peněžité pohledávky, ve kterém

zakáže exekučním příkazem vydání nebo dodání věcí dlužníkovi a nařídí

jejich vydání nebo dodání správci daně. Exekuční příkaz se doručí

poddlužníkovi dříve než dlužníkovi.



(2) Správce daně současně s vyrozuměním o právní moci exekučního

příkazu upřesní způsob, místo a dobu plnění pohledávky, a to i v

případě, že lhůta k plnění pohledávky nastane až v budoucnu.



Oddíl 3



Daňová exekuce prodejem movitých věcí a nemovitých věcí



Dražba



§ 194



(1) Správce daně může k provedení daňové exekuce prodejem movitých věcí

a nemovitých věcí nařídit a provést dražbu.



(2) Dražbu řídí daňový exekutor, kterým se pro účely tohoto zákona

rozumí úřední osoba pověřená výkonem daňové exekuce; toto jednání je

veřejné.



(3) Správce daně může pověřit další úřední osobu k provedení

licitačních úkonů (dále jen „licitátor“) a určit další úřední osoby k

zajištění řádného průběhu dražby.



(4) Osobou zúčastněnou na dražbě je každý, kdo se dostaví k účasti na

dražbě před jejím zahájením a prokáže, že splňuje podmínky účastnit se

dražby. Jedná-li se o dražbu nemovité věci, může se jednání zúčastnit

pouze osoba, která složila do zahájení dražby dražební jistotu; složení

dražební jistoty je tato osoba povinna doložit způsobem stanoveným v

dražební vyhlášce. Osoba zúčastněná na dražbě je povinna prokázat svou

totožnost. Osoba zúčastněná na dražbě je dále povinna dát se zapsat do

seznamu osob zúčastněných na dražbě, převzít a používat dražební číslo,

pokud bylo přiděleno.



(5) Dražitel je osoba zúčastněná na dražbě, která učinila v průběhu

dražby dražební podání. Pokud je dražiteli udělen příklep, stává se

vydražitelem.



§ 194a



(1) Správce daně provádí dražbu elektronicky, pokud je k tomu technicky

vybaven; to nebrání správci daně, aby v odůvodněných případech provedl

dražbu jinak než elektronicky.



(2) Správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup



a) skutečnost, že je technicky vybaven pro provádění elektronické

dražby,



b) podmínky a postup pro provádění elektronické dražby.



(3) Pro elektronickou dražbu se přiměřeně použijí ustanovení o dražbě.



§ 195



(1) Konání dražby nařizuje správce daně dražební vyhláškou.



(2) Dražební vyhláška obsahuje kromě náležitostí podle § 102 odst. 1

písm. a), b), g) a h)



a) datum a čas zahájení dražby, popřípadě datum a čas ukončení dražby,

pokud je dražba prováděna elektronicky,



b) místo konání dražby; to neplatí, pokud je dražba prováděna

elektronicky,



c) označení a popis předmětu dražby,



d) má-li být draženo více předmětů dražby i pořadí, ve kterém budou

draženy,



e) zjištěnou nebo výslednou cenu předmětu dražby,



f) výši nejnižšího dražebního podání,



g) způsob a lhůtu úhrady nejvyššího dražebního podání a předpoklady, za

kterých vydražitelé mohou převzít vydražené předměty a za kterých se

stanou jejich vlastníky,



h) výzvu, aby každý, kdo má právo, které nepřipouští provedení daňové

exekuce, uplatnil toto právo u správce daně, a aby takové uplatnění

práva prokázal do zahájení dražby, s upozorněním, že jinak k jeho právu

nebude při provedení daňové exekuce přihlíženo,



i) výzvu k uplatnění pohledávek zajištěných zástavním nebo zadržovacím

právem nebo zajišťovacím převodem práva s poučením o způsobu uplatnění

a o tom, že jinak se k těmto pohledávkám nepřihlíží.



(3) Dražební vyhláška vzhledem k předmětu dražby dále obsahuje



a) výši dražební jistoty a způsob její úhrady,



b) čas a místo konání prohlídky předmětů dražby a organizační

zabezpečení prohlídky,



c) práva a závady spojené s předměty dražby, s označením těch závad, o

nichž bylo podle § 221 odst. 3 písm. c) rozhodnuto, že prodejem v

dražbě nezaniknou.



(4) Pokud je prováděna elektronická dražba, obsahuje dražební vyhláška

rovněž:



a) adresu internetové stránky, na které se bude elektronická dražba

provádět,



b) adresu internetové stránky, na které jsou zveřejněny podmínky a

postup pro provádění elektronické dražby.



(5) Dražební vyhláška se neodůvodňuje. Rozhodne-li správce daně o

zrušení konání dražby, doručuje se toto rozhodnutí jako dražební

vyhláška. Proti těmto rozhodnutím nelze uplatnit opravné prostředky.



§ 196



(1) Dražební vyhlášku správce daně doručí do vlastních rukou



a) dlužníkovi,



b) spoluvlastníku předmětu dražby,



c) dalším osobám, o nichž je správci daně známo, že mají k předmětu

dražby předkupní, věcné, nájemní nebo pachtovní právo, výměnek nebo

výhradu zpětné koupě,



d) správci daně, který již přihlásil své nedoplatky vůči dlužníkovi,



e) tomu, kdo přistoupil do daňové exekuce jako oprávněný z exekuce

přerušené podle jiného právního předpisu^17).



(2) Ostatním osobám správce daně dražební vyhlášku doručí tak, že ji

zveřejní způsobem podle § 56 odst. 2, a to do zahájení dražby, nejméně

však po dobu



a) 30 dnů v případě dražby nemovitých věcí, nebo



b) 20 dnů v případě dražby movitých věcí.



(3) Dražební vyhlášku na dožádání příslušného správce daně zveřejní

způsobem obvyklým též obecní úřad, v jehož obvodu se nachází nemovitá

věc, která je předmětem dražby.



(4) Správce daně může rovněž dožádat zveřejnění dražební vyhlášky

obecním úřadem, v jehož obvodu má dlužník poslední známý pobyt nebo

sídlo.



§ 197



(1) Každý, kdo uplatňuje vůči předmětu dražby předkupní právo nebo

výhradu zpětné koupě, je povinen prokázat toto právo správci daně ve

lhůtě stanovené dražební vyhláškou. Správce daně ještě před zahájením

dražby rozhodne, zda jsou předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě

prokázány; proti tomuto rozhodnutí nelze uplatnit opravné prostředky.

Jsou-li tato práva prokázána, může je osoba, které svědčí, uplatnit jen

v dražbě jako dražitel; přechodem vlastnictví předmětu dražby na

vydražitele tato práva zanikají, nejde-li o zákonné předkupní právo.



(2) Každý, kdo má proti dlužníkovi pohledávku zajištěnou zadržovacím

nebo zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva váznoucím na

předmětu dražby, než pro kterou je daňová exekuce vedena, ji může

přihlásit správci daně k uspokojení z rozvrhu výtěžku dražby a prokázat

příslušnými listinami nejpozději do zahájení dražby, jinak správce daně

návrh na přihlášení pohledávky odmítne. Obdobně se postupuje při

přihlášení oprávněného z exekuce přerušené podle jiného právního

předpisu.



(3) Odmítnutí návrhu na přihlášení pohledávky, který nesplnil podmínky

přihlášení, oznámí správce daně rozhodnutím tomu, kdo návrh uplatnil;

proti tomuto rozhodnutí nelze uplatnit opravné prostředky.



(4) Daňové pohledávky vůči dlužníkovi, než pro které je daňová exekuce

vedena, může správce daně, který vede exekuční řízení, nebo jiný

správce daně přihlásit k uspokojení z rozvrhu výtěžku dražby,

nejpozději však do zahájení dražby.



§ 198



(1) Dražbu lze uskutečnit v sídle správce daně nebo tam, kde se nachází

předmět dražby, nebo na jiném vhodném místě.



(2) Daňový exekutor zahájí dražbu a před zahájením licitace oznámí



a) zda bylo prokázáno uplatněné předkupní právo nebo výhrada zpětné

koupě,



b) kdo přihlásil své pohledávky a v jaké výši,



c) zda někdo přistoupil do daňové exekuce jako oprávněný z exekuce

přerušené podle jiného právního předpisu,



d) změny, které nastaly v údajích uvedených v dražební vyhlášce,



e) zda jsou splněny předpoklady pro její konání,



f) nejnižší dražební podání a minimální výši příhozu.



(3) Daňový exekutor



a) může vyloučit z dražby osobu zúčastněnou na dražbě a vykázat další

přítomné osoby z dražební místnosti, pokud narušují průběh jednání,

popřípadě požádat příslušný bezpečnostní sbor o jejich vyvedení a

zjednání pořádku,



b) může odvolat licitátora, neplní-li povinnosti stanovené zákonem, a

následně plní povinnosti licitátora do skončení dražby osobně,



c) může přerušit nebo zastavit konání dražby, pokud z technických

důvodů, pro nevhodné chování osob zúčastněných na dražbě nebo dalších

přítomných osob, nebo z jiných důvodů nelze v dražbě pokračovat.



(4) Pokud daňový exekutor konání dražby přeruší, stanoví čas jeho

pokračování na stejném místě. Nelze-li v přerušeném konání dražby

pokračovat ve stejném dni, rozhodnutí o pokračování se oznámí stejným

způsobem, jakým byla doručena dražební vyhláška. Rozhodnutí o přerušení

a pokračování v dražbě ve stejný den se nedoručuje; za den doručení se

považuje okamžik sdělení termínu pro pokračování dražby ve stejný den

osobám přítomným na dražbě. Proti rozhodnutí o přerušení a pokračování

v dražbě nelze uplatnit opravné prostředky.



§ 199



(1) Licitace jednotlivé věci trvá, dokud osoby zúčastněné na dražbě

činí dražební podání.



(2) Dražební podání je nabídka určité částky vyslovená dražitelem,

kterou se zavazuje za draženou věc po příklepu uhradit.



(3) Neučiní-li dražitelé vyšší dražební podání, licitátor slovem

„potřetí“ udělí příklep ve prospěch dražitele s nejvyšším dražebním

podáním. Před udělením příklepu se licitátor dotáže osob zúčastněných

na dražbě, zda mají výhrady proti udělení příklepu.



(4) Jsou-li podle daňového exekutora výhrady proti příklepu důvodné,

pokračuje licitátor v dražbě vyvoláním předposledního dražebního

podání. V opačném případě licitátor rozhodne o udělení příklepu.

Rozhodnutí o udělení příklepu se neodůvodňuje a nelze proti němu

uplatnit opravné prostředky, pokud nejde o příklep udělený při dražbě

nemovité věci.



(5) Dražitelé jsou vázáni svými dražebními podáními, pokud nebylo

učiněno vyšší dražební podání. Cena vydraženého předmětu není omezena

cenovými předpisy.



(6) Učiní-li více dražitelů stejné nejvyšší dražební podání, udělí se

příklep tomu, kterému svědčí předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě;

pokud stejné nejvyšší dražební podání učinilo více dražitelů s

předkupním právem nebo s výhradou zpětné koupě, udělí se příklep tomu z

nich, který učinil dražební podání jako první. Není-li takto příklep

udělen, udělí se příklep dražiteli, který učinil podání jako první.

Nelze-li určit, který dražitel učinil dražební podání jako první, určí

licitátor vydražitele losem.



§ 200



(1) O průběhu dražby se sepisuje protokol, ve kterém se zaznamená

průběh licitace jednotlivých předmětů, učiněná nejvyšší dražební podání

a jednotlivá rozhodnutí o udělení příklepu, uplatněné výhrady proti

příklepu a způsob jejich vyřízení.



(2) Protokol podepisuje daňový exekutor a ti, kteří vznesli výhrady

proti udělení příklepu.



(3) Nařídí-li správce daně z důvodu účelnosti a hospodárnosti v rámci

jednoho jednání konání více dražeb z různých daňových exekucí, a to i

vůči několika dlužníkům, protokol o průběhu dražby se vede tak, aby

bylo zřejmé, jaký výtěžek z prodeje byl dosažen v jednotlivých daňových

exekucích.



§ 201



Dražit nesmí



a) daňový exekutor, licitátor a další úřední osoby správce daně, který

dražbu nařídil, dlužník a manžel dlužníka nebo jejich zástupci a dále

ti, jimž jiný právní předpis^18) brání v nabytí věci, která je

předmětem dražby,



b) vydražitel předmětu dražby, který je znovu dražen z toho důvodu, že

tento vydražitel neuhradil ve stanovené lhůtě nejvyšší dražební podání.



§ 202



Dražba se ukončí, pokud byly vydraženy všechny předměty dražby, ke

kterým se našel vydražitel, nebo jakmile dosažený výtěžek získaný

dražbou postačuje k uspokojení vymáhaných nedoplatků a dalších nároků,

které mají být popřípadě uspokojeny při rozvrhu výtěžku.



Daňová exekuce prodejem movitých věcí



§ 203



(1) Daňová exekuce prodejem movitých věcí, které jsou ve vlastnictví

dlužníka, nebo prodejem spoluvlastnického podílu na věci movité se

provede sepsáním věcí, které podléhají exekuci, a jejich zpeněžením,

pokud to povaha věci nevylučuje.



(2) Daňovou exekucí prodejem movitých věcí mohou být postiženy movité

věci s výjimkou věcí, které mohou být předmětem daňové exekuce

postižením majetkových práv.



(3) Vyžaduje-li to účel provedení exekuce, může daňový exekutor učinit

prohlídku bytu, sídla, popřípadě jiných místností dlužníka, jakož i

jeho skříní nebo jiných schránek v nich umístěných, v nichž se podle

důvodného předpokladu nachází movitá věc, již má dlužník vydat; za tím

účelem si může daňový exekutor zjednat do těchto prostor přístup; § 80

odst. 2 a 4 se použije obdobně.



(4) Je-li důvodné podezření, že dlužník u sebe ukrývá movitou věc,

která podléhá exekuci, a jestliže je výzva k vydání ukrývané věci

bezvýsledná, může daňový exekutor provést osobní prohlídku.



(5) Osobní prohlídku provádí úřední osoba stejného pohlaví.



§ 204



(1) Věci, které mají být prodány, určí daňový exekutor v soupisu věcí.



(2) Se sepsanými věcmi nesmí dlužník nakládat. Právní jednání, kterým

dlužník porušil tuto povinnost, je neplatné.



(3) Při zahájení soupisu věcí oznámí daňový exekutor účel svého

příchodu, vyzve dlužníka k uhrazení vymáhaného nedoplatku a doručí

dlužníkovi exekuční příkaz na prodej movitých věcí; není-li dlužník

přítomen, doručí se mu exekuční příkaz až s protokolem o soupisu věcí.



§ 205



(1) Pokud správce daně zjistí, že jsou pro dlužníka zaknihované a

imobilizované cenné papíry evidovány u osoby oprávněné k evidenci

investičních nástrojů^19), určí tyto cenné papíry v exekučním příkazu,

který se doručí dlužníkovi a osobě oprávněné k evidenci investičních

nástrojů.



(2) Exekuční příkaz správce daně doručí vždy dříve osobě oprávněné k

evidenci investičních nástrojů než dlužníkovi a od tohoto okamžiku

nesmí dlužník s těmito cennými papíry nakládat; osoba oprávněná k

evidenci investičních nástrojů tuto skutečnost zapíše do své evidence.



§ 206



(1) Daňový exekutor sepíše především věci, které dlužník může nejspíše

postrádat a které se nejsnáze prodají.



(2) Věci, které se rychle kazí, budou sepsány, jen není-li dostatek

jiných věcí a lze-li zajistit jejich rychlý prodej.



(3) Sepsány nemohou být věci movité, které tvoří příslušenství nemovité

věci.



(4) Věci zvláštní povahy, jako jsou vkladní knížky, vkladní listy,

listinné cenné papíry, listiny, jejichž předložení je třeba k uplatnění

vlastnického práva k věci, ceniny, peníze, platební karty a další

platební prostředky, drahé kovy, polodrahokamy a drahokamy podléhající

exekuci, daňový exekutor sepíše a současně odebere.



(5) Sepsány mohou být i věci dlužníka, které má v držení jiná osoba.

Tato osoba je povinna odevzdat tyto věci daňovému exekutorovi.



(6) Daňový exekutor soupis doplní o další věci, jestliže výtěžek

prodeje sepsaných věcí nestačí k úhradě vymáhaných nedoplatků.



§ 207



(1) Daňový exekutor odebere sepsané věci, zejména je-li obava, že

sepsané věci budou poškozeny, zničeny, pozměněny, ukryty nebo odcizeny,

a postará se o jejich vhodné zajištění. Tento úkon může provést i

dodatečně.



(2) Daňový exekutor může, souhlasí-li s tím dlužník, uložit sepsané

věci do dlužníkem vyhrazené místnosti, kterou uzamkne a opatří úřední

uzávěrou.



(3) Sepsané věci může daňový exekutor také ponechat na místě, kde byly

sepsány. V tomto případě sepsané věci viditelně označí. Z označení musí

být patrno, kterým správcem daně a kdy byly věci sepsány.



(4) Úkony potřebné k odebrání a zajištění sepsané věci dlužníka, které

přísluší dlužníkovi, může místo něho provést správce daně.



§ 208



(1) Protokol o průběhu soupisu věcí obsahuje zejména



a) způsob, kterým správce daně sepsané věci zajistí, nebo údaj o tom,

zda byly věci odebrány, a



b) identifikaci manžela dlužníka, popřípadě spoluvlastníka sepsaných

věcí.



(2) Protokol o průběhu soupisu věcí v případě, že je sepisování

přítomen dlužník, dále obsahuje



a) způsob a dobu doručení exekučního příkazu dlužníkovi,



b) vyzvání dlužníka k úhradě vymáhaných nedoplatků.



(3) V protokolu o průběhu soupisu věcí se podle potřeby dále uvede



a) prohlášení dlužníka nebo další přítomné osoby při soupisu o tom, že

věci již byly sepsány soudem, jiným správcem daně nebo jinou oprávněnou

osobou,



b) vlastnické nebo jiné právo a závady váznoucí na sepisovaných věcech,

které byly při sepisování věcí tvrzeny dlužníkem nebo další přítomnou

osobou, nebo



c) poučení udělené daňovým exekutorem o postupu při vyloučení věcí z

daňové exekuce.



(4) Součástí protokolu o průběhu soupisu věcí je příloha obsahující

soupis věcí s uvedením pořadového čísla věci, jejího stručného popisu a

předpokládaného výtěžku z prodeje.



(5) Do soupisu věcí se kromě věci hlavní, která má povahu samostatné

věci, sepíše i její příslušenství, popřípadě upřesní její součásti,

popřípadě se v protokolu vyznačí, že se jedná o soubor věcí.



(6) Nebyl-li dlužník soupisu věcí přítomen, oznámí mu správce daně

stejnopis protokolu o průběhu soupisu věcí dodatečně. Stejnopis tohoto

protokolu správce daně oznámí rovněž spoluvlastníkovi sepsaných věcí,

pokud je správci daně znám.



§ 209



(1) Po nabytí právní moci exekučního příkazu se cena zjistí tak, že

správce daně sepsané věci v jednoduchých případech odhadne, pokud cena

nebo způsob jejího zjištění není stanovena jiným právním předpisem;

cenu zaznamená v úředním záznamu. V ostatních případech ustanoví

správce daně ke zjištění ceny sepsaných věcí znalce.



(2) Ke zjištění ceny kulturních památek a národních kulturních

památek^20), sbírek muzejní povahy a sbírkových předmětů, které jsou

jejich součástmi^21), a předmětů kulturní hodnoty^22), ustanoví správce

daně vždy znalce.



(3) Za zjištěnou cenu věcí, které se rychle kazí, se považuje cena,

kterou určí odhadem daňový exekutor při soupisu.



§ 210



(1) Sepsané věci se prodají v dražbě.



(2) Každý předmět dražby se draží jednotlivě nebo v souboru.



(3) Tvoří-li předmět dražby soubor a nenajde-li se pro něj vydražitel,

mohou se, je-li tak stanoveno v dražební vyhlášce, jednotlivé věci

souboru dražit samostatně.



§ 211



(1) Nejnižší dražební podání činí nejméně jednu třetinu zjištěné ceny.



(2) Vydražitel, kterému byl udělen příklep, musí nejvyšší dražební

podání ihned uhradit; neučiní-li tak, předmět dražby se draží znovu bez

jeho účasti. Pokud je prováděna elektronická dražba, je vydražitel

povinen uhradit nejvyšší dražební podání ve lhůtě stanovené v dražební

vyhlášce. Tato lhůta nesmí být delší než 10 dnů od udělení příklepu.



(3) Správce daně vydá vydražiteli potvrzení o úhradě nejvyššího

dražebního podání, které je spolu s rozhodnutím o udělení příklepu

dokladem o nabytí vlastnictví k vydraženému předmětu; pokud si

vydražitel nepřevezme vydraženou věc, přiměřeně se použije § 84.



(4) Nenajde-li se vydražitel pro draženou věc, může správce daně dražbu

opakovat, pokud lze předpokládat, že věc bude prodána.



(5) Ohledně movité věci, se kterou jsou spojena věcná, nájemní nebo

pachtovní práva jiných osob, nebo ohledně movité věci, jejíž ocenění

provedené znalcem přesahuje částku 500 000 Kč, se uplatní přiměřeně

postup stanovený pro ocenění a prodej v dražbě při daňové exekuci

prodejem nemovitých věcí a postup pro rozvrhové řízení.



§ 212



Sepsané věci, jejichž prodej je zakázán, nebo které nejsou bez povolení

obchodovatelné, správce daně prodá mimo dražbu, a to osobě, která je

podle zákona oprávněna k jejich nákupu, nebo prostřednictvím osoby,

která je oprávněna s nimi obchodovat, nejméně však za polovinu zjištěné

ceny. Pokud je zde více zájemců, prodá správce daně věci tomu, kdo

učiní nejvyšší nabídku.



§ 213



(1) Jestliže mezi sepsanými věcmi jsou



a) kulturní památky a národní kulturní památky,



b) sbírky muzejní povahy a sbírkové předměty, které jsou jejich

součástmi, nebo



c) předměty kulturní hodnoty,

nabídne je správce daně ke koupi příslušné organizační složce státu,

popřípadě na základě stanoviska této organizační složky státu právnické

osobě, jejímž posláním je péče o věci podle písmen a) až c), a to

nejméně za zjištěnou cenu.



(2) Dojde-li k prodeji způsobem podle odstavce 1, správce daně jej

zaprotokoluje a stejnopis protokolu předá nabyvateli.



(3) Jestliže ten, komu byl předmět dražby nabídnut, neodpoví na nabídku

do 30 dnů ode dne jejího doručení nebo neuhradí cenu určenou v nabídce

ve lhůtě, kterou sjednali se správcem daně, správce daně tyto věci

prodá v dražbě. Výši nejnižšího dražebního podání stanoví správce daně

nejméně ve výši ceny zjištěné, a to i při opakované dražbě.



§ 214



(1) Věci, které se rychle kazí, správce daně prodá mimo dražbu, a to i

před právní mocí exekučního příkazu libovolnému zájemci, nejméně za

polovinu zjištěné ceny.



(2) Pokud je zde více zájemců, prodá správce daně věci tomu, kdo učiní

nejvyšší nabídku a uhradí ji na místě při převzetí věcí.



(3) Dojde-li k prodeji sepsaných věcí způsobem podle odstavce 1,

správce daně tento prodej zaprotokoluje a stejnopis protokolu předá

nabyvateli.



§ 215



(1) Je-li sepsána vkladní knížka, vkladní list nebo jiná listina o

obdobné formě vkladu, předloží ji správce daně poskytovateli platebních

služeb spolu s exekučním příkazem na prodej movitých věcí a vybere z ní

částku, na kterou má dlužník právo, maximálně však do výše vymáhaného

nedoplatku.



(2) Poskytovatel platebních služeb provede výplatu vkladu tomuto

správci daně, a to i tehdy, je-li výplata vkladu vázána.



(3) Je-li vklad veden v cizí měně, provede poskytovatel platebních

služeb výplatu vkladu správci daně v české měně.



(4) V rozsahu plnění vyplaceného správci daně se poskytovatel

platebních služeb zprostí své povinnosti vůči dlužníkovi.



(5) Je-li sepsána listina prokazující existenci peněžité pohledávky

nebo pohledávky na vydání nebo dodání movitých věcí, popřípadě jiného

majetkového práva, předloží ji správce daně poddlužníkovi spolu s

exekučním příkazem na prodej movitých věcí. Tím nastávají účinky

doručení exekučního příkazu poddlužníkovi podle jednotlivých způsobů

daňové exekuce postižením majetkových práv a dále se postupuje podle

příslušných ustanovení pro daný způsob daňové exekuce.



§ 216



(1) Zpeněžení sepsaných cenných papírů vykoná správce daně podle povahy

cenného papíru prodejem cenných papírů nebo prodejem věcí, které

správce daně získal uplatněním práva z cenných papírů.



(2) Zaknihované a imobilizované cenné papíry správce daně zpeněží v

souladu s právními předpisy. Potřebné úkony provede daňový exekutor.



(3) O provedení úkonů při prodeji cenných papírů, včetně zaknihovaných

a imobilizovaných, se obdobně použije § 191.



(4) Při zpeněžení cenných papírů, se kterými je spojeno právo na

výplatu na nich uvedené částky nebo výnosů z nich, a cenných papírů, se

kterými je po jejich předložení spojeno právo na vydání věci, se

použije § 215 obdobně.



§ 217



(1) Věci, které se nezpeněžily, může správce daně vyloučit ze soupisu

věcí. Rozhodnutí o tom se doručí dlužníkovi a nelze proti němu uplatnit

opravné prostředky.



(2) V rozhodnutí o vyloučení ze soupisu věcí správce daně vyzve

dlužníka, aby si věci vyloučené ze soupisu ve stanovené lhůtě vyzvedl,

nebo dlužníka vyzve, aby ve stanovené lhůtě správci daně sdělil, kde a

kdy je připraven věci převzít; běh lhůty započne dnem právní moci

rozhodnutí o vyloučení věcí.



(3) O vrácení věcí sepíše správce daně protokol.



(4) Odmítne-li dlužník věci vyloučené ze soupisu převzít nebo nelze-li

je dlužníkovi vrátit proto, že není znám jeho pobyt nebo si věci

nevyzvedl ve lhůtě stanovené ve výzvě správce daně, může správce daně

rozhodnout o jejich propadnutí státu postupem podle § 84.



Daňová exekuce prodejem nemovitých věcí



§ 218



Daňovou exekucí prodejem nemovitých věcí lze postihnout nemovitou věc,

která je ve vlastnictví dlužníka. Tento postup se uplatní i při prodeji

spoluvlastnického podílu na nemovité věci.



§ 219



(1) Dlužník nesmí od okamžiku, kdy mu byl oznámen exekuční příkaz,

nemovitou věc převést na jinou osobu nebo ji zatížit. Právní jednání,

kterým dlužník porušil tuto povinnost, je neplatné.



(2) Dlužník je povinen do 15 dnů od okamžiku, kdy mu byl oznámen

exekuční příkaz, správci daně oznámit, zda a kdo má k nemovité věci

předkupní právo, jiná práva a závady spojené s nemovitou věcí; pokud

dlužník tuto povinnost nesplní, odpovídá za škodu tím způsobenou.



§ 220



(1) Správce daně doručí exekuční příkaz dlužníkovi a případným

spoluvlastníkům předmětné nemovitosti.



(2) Správce daně doručí exekuční příkaz rovněž příslušnému

katastrálnímu úřadu; následně správce daně stejným způsobem vyrozumí

katastrální úřad o nabytí právní moci exekučního příkazu.



§ 221



(1) Po právní moci exekučního příkazu ustanoví správce daně znalce k

ocenění nemovité věci, jejího příslušenství a jednotlivých práv a závad

s ní spojených s výjimkou práv a závad podle § 231 odst. 1 písm. c).

Jestliže nemovitá věc, její příslušenství a jednotlivá práva a závady

byly oceněny znalcem v době jednoho roku přede dnem, kdy exekuční

příkaz nabyl právní moci, a jestliže se nezměnily okolnosti rozhodující

pro ocenění, nové ocenění znalcem se neprovede.



(2) Dlužník, popřípadě i další osoby, jsou povinny na výzvu správce

daně umožnit místní šetření za účelem ohledání nemovité věci, která je

předmětem daňové exekuce, a jejího příslušenství; výzva musí být

oznámena nejméně 8 dnů před stanoveným termínem místního šetření.

Neumožní-li dlužník, případně další osoby, ohledání nemovité věci a

nelze-li v důsledku toho stanovit cenu nemovité věci, může si daňový

exekutor zjednat přístup do nemovité věci dlužníka; § 80 odst. 2 a 4 se

použije obdobně.



(3) Na základě výsledků ocenění podle odstavce 1 správce daně stanoví



a) cenu nemovité věci a jejího příslušenství,



b) cenu jednotlivých práv a závad s nemovitou věcí spojených,



c) závady, které prodejem v dražbě nezaniknou^23),



d) výslednou cenu.



(4) Správce daně stanoví rozhodnutím výslednou cenu tak, že od ceny

nemovité věci a jejího příslušenství a ceny práv spojených s nemovitou

věcí odečte cenu závad, které prodejem v dražbě nezaniknou. Proti

rozhodnutí se lze odvolat do 15 dnů ode dne jeho doručení a dražbu lze

nařídit až po právní moci tohoto rozhodnutí.



(5) Rozhodnutí o výsledné ceně správce daně doručí dlužníkovi, tomu,

kdo přistoupil do daňové exekuce jako oprávněný z exekuce přerušené

podle jiného právního předpisu, případným spoluvlastníkům a osobám, o

nichž je mu známo, že pro ně váznou na nemovité věci práva nebo závady

s výjimkou práv a závad podle § 231 odst. 1 písm. c).



§ 222



(1) V případě dražby nemovité věci činí nejnižší dražební podání dvě

třetiny stanovené výsledné ceny.



(2) Výši dražební jistoty správce daně stanoví podle okolností, nejvýše

však polovinu nejnižšího dražebního podání; vydražitelem složená

dražební jistota se započte na úhradu vydražené věci.



(3) Lhůta k úhradě nejvyššího dražebního podání stanovená v dražební

vyhlášce běží ode dne právní moci rozhodnutí o udělení příklepu a nesmí

být delší než 2 měsíce.



(4) Rozhodnutí o udělení příklepu správce daně doručí vydražiteli,

dražiteli, který proti udělení příklepu vznesl výhrady, dlužníkovi,

tomu, kdo přistoupil do daňové exekuce jako oprávněný z exekuce

přerušené podle jiného právního předpisu, a případnému spoluvlastníkovi

předmětné nemovité věci.



(5) Po právní moci rozhodnutí o udělení příklepu správce daně vyrozumí

příslušný katastrální úřad o tom, že byly splněny podmínky pro přechod

vlastnictví předmětné nemovité věci na vydražitele.



§ 223



(1) Proti rozhodnutí o udělení příklepu se lze odvolat do 15 dnů ode

dne jeho doručení.



(2) Proti rozhodnutí o udělení příklepu se mohou odvolat do 15 dnů ode

dne ukončení dražby též osoby uvedené v § 196 odst. 1, kterým nebyla

doručena dražební vyhláška a nezúčastnily se z tohoto důvodu dražby.



(3) O odvolání rozhodne odvolací orgán tak, že rozhodnutí o udělení

příklepu potvrdí nebo změní tak, že se příklep neuděluje.



(4) O změně se rozhodne, pokud v řízení došlo k takovým vadám, že se

odvolatel nemohl zúčastnit dražby nebo byl příklep udělen v důsledku

porušení zákona při nařízení nebo provedení dražby.



(5) Rozhodnutí o odvolání se doručí do vlastních rukou odvolateli a

těm, kterým bylo doručeno rozhodnutí o udělení příklepu.



§ 224



(1) Osobě, které nebyl příklep udělen, správce daně uhrazenou dražební

jistotu vrátí do 30 dnů ode dne ukončení dražby.



(2) V případě, že dražitelé podali proti rozhodnutí o udělení příklepu

odvolání, vrátí jim správce daně dražební jistotu do 15 dnů ode dne

právní moci rozhodnutí o odvolání.



§ 225



(1) Opakovanou dražbu lze nařídit nejdříve po uplynutí 3 měsíců ode dne

původní dražby z důvodu, že



a) nebylo učiněno ani nejnižší dražební podání,



b) v odvolání proti rozhodnutí o udělení příklepu bylo rozhodnuto, že

se příklep neuděluje, nebo



c) rozhodnutí o udělení příklepu bylo zrušeno pro neuhrazení nejvyššího

dražebního podání.



(2) Při opakované dražbě činí nejnižší dražební podání polovinu

výsledné ceny nemovité věci.



(3) Došlo-li při opakované dražbě opět k jejímu neprovedení z důvodu

podle odstavce 1, lze další opakovanou dražbu nařídit za stejných

podmínek, pokud lze předpokládat, že nemovitá věc bude prodána.



(4) Došlo-li v době od předchozího stanovení výsledné ceny nemovité

věci, jejího příslušenství a jednotlivých práv a závad s ní spojených

do doby, kdy má být nařízena opakovaná dražba, ke změně skutečností,

které mohou mít vliv na její výši, může správce daně stanovit novou

výslednou cenu; odstavec 2 se nepoužije.



§ 226



(1) Správce daně může prodloužit lhůtu k úhradě nejvyššího dražebního

podání na základě žádosti vydražitele podané před uplynutím stanovené

lhůty k úhradě tohoto dražebního podání, a to nejvýše o 30 dnů; takto

prodlouženou lhůtu nelze dále prodloužit ani navrátit v předešlý stav.



(2) Marným uplynutím lhůty k úhradě nejvyššího dražebního podání

stanovené v dražební vyhlášce, nebo lhůty prodloužené podle odstavce 1

se rozhodnutí o udělení příklepu zrušuje a správce daně o této

skutečnosti vyrozumí vydražitele.



§ 227



(1) Dražební vyhláška o opakované dražbě se doručí rovněž vydražiteli,

který neuhradil nejvyšší dražební podání včas. Ten je povinen nahradit

správci daně náklady opakované dražby a škodu, která vznikla tím, že

neuhradil nejvyšší dražební podání, a bylo-li při této dražbě dosaženo

nižšího nejvyššího dražebního podání, i rozdíl na nejvyšším dražebním

podání; na náhradu se započte jím složená dražební jistota.



(2) O výši náhrady podle odstavce 1 vydá správce daně rozhodnutí a

současně stanoví lhůtu, ve které je vydražitel povinen doplatit částku,

která nebyla uhrazena z dražební jistoty, popřípadě správce daně vrátí

zbývající část dražební jistoty.



Rozvrhové řízení



§ 228



(1) Po právní moci rozhodnutí o udělení příklepu a úhradě nejvyššího

dražebního podání správce daně bezodkladně vyzve věřitele, kteří podali

přihlášku a jejichž přihláška nebyla odmítnuta, aby mu do 15 dnů ode

dne doručení této výzvy sdělili výši své pohledávky a jejího

příslušenství vyčíslenou ke dni právní moci rozhodnutí o udělení

příklepu a skutečnosti významné pro její pořadí. Po uplynutí lhůty

stanovené ve výzvě nelze přihlížet k té části pohledávek a jejich

příslušenství, která nebyla vyčíslena.



(2) Po právní moci rozhodnutí o udělení příklepu a úhradě nejvyššího

dražebního podání správce daně bezodkladně vyzve osoby, o kterých je

známo, že v jejich prospěch váznou na předmětu dražby věcná břemena,

výměnek nebo nájemní nebo pachtovní práva s výjimkou těch, o nichž bylo

podle § 221 odst. 3 písm. c) rozhodnuto, že prodejem v dražbě

nezaniknou, aby mu do 15 dnů ode dne doručení této výzvy sdělily, zda

požadují vyplacení náhrady; jinak se má za to, že souhlasí s vyplacením

náhrady vydražiteli a s pokračováním tohoto věcného břemene, výměnku

nebo nájemního nebo pachtovního práva po změně vlastníka. K vyjádření

učiněnému po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě se nepřihlíží.



§ 229



(1) Z výtěžku dražby se uspokojí nejprve exekuční náklady. Dále se

uspokojí věřitelé, jejichž pohledávka byla zajištěna zadržovacím

právem. Ostatní pohledávky se uspokojí podle jejich pořadí.



(2) Pro pořadí je rozhodující



a) u daňové pohledávky, pro kterou je nařízena daňová exekuce, den

vydání exekučního příkazu,



b) u přihlášené daňové pohledávky den, kdy byla u správce daně

přihlášena,



c) u pohledávky zajištěné zástavním právem den vzniku zástavního práva,



d) u náhrad za věcná břemena den vzniku věcného břemene,



e) u náhrad za nájemní nebo pachtovní práva den vzniku nájemního nebo

pachtovního práva,



f) u náhrad za výměnek den vzniku výměnku.



(3) Má-li několik pohledávek stejné pořadí a výtěžek dražby nestačí k

jejich úplnému uspokojení, uspokojí se tyto pohledávky poměrně.



§ 230



(1) Správce daně na základě obdržených vyjádření podle § 228 rozhodne o

rozvrhu výtěžku dražby, v němž jednotlivým věřitelům přizná nárok na

úhradu pohledávky ve výši, která odpovídá jejich pořadí, a o případném

zániku věcných, nájemních nebo pachtovních práv nebo jiných práv a

závad k předmětu dražby; včas podané odvolání proti tomuto rozhodnutí

má odkladný účinek.



(2) Rozhodnutí o rozvrhu správce daně doručí



a) dlužníkovi,



b) vydražiteli,



c) věřitelům, kteří podali přihlášku a jejichž přihláška nebyla

odmítnuta,



d) osobám, o kterých je známo, že v jejich prospěch váznou na předmětu

dražby závady s výjimkou těch, o nichž bylo rozhodnuto podle § 221

odst. 3 písm. c), že prodejem v dražbě nezaniknou.



(3) Náhradu za věcné břemeno, výměnek nebo nájemní nebo pachtovní právo

správce daně přizná vydražiteli, jestliže s tím souhlasí osoba, které

svědčí právo z tohoto věcného břemene, výměnek nebo nájemní nebo

pachtovní právo.



(4) Přiznané částky správce daně vyplatí po právní moci rozhodnutí o

rozvrhu.



(5) Po úhradě všech pohledávek, které mají být uspokojeny, se stává

zbytek rozdělovaného výtěžku dražby přeplatkem dlužníka, se kterým se

naloží podle § 185 odst. 2. Lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku

běží ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o rozvrhu.



§ 231



(1) Dnem právní moci rozhodnutí o rozvrhu zanikají



a) zadržovací a zástavní práva váznoucí na předmětu dražby,



b) věcná břemena, výměnky a nájemní a pachtovní práva na předmětu

dražby váznoucí; to neplatí u věcných břemen, výměnků a nájemních a

pachtovních práv, o nichž bylo rozhodnuto, že nezaniknou, a u věcných

břemen a nájemních práv, za něž byla poskytnuta vydražiteli náhrada,



c) další práva a závady spojené s předmětem dražby.



(2) Zemědělský pacht, za nějž nebyla poskytnuta vydražiteli náhrada,

zaniká koncem pachtovního roku, ve kterém se dražba uskutečnila.



(3) Prodejem spoluvlastnického podílu nezanikají věcná břemena váznoucí

na celém předmětu dražby a ani zástavní právo, ledaže by zatěžovalo

pouze prodávaný spoluvlastnický podíl.



(4) Pravomocné rozhodnutí o rozvrhu doručí správce daně příslušnému

katastrálnímu úřadu nebo tomu, kdo vede jiný veřejný registr.



§ 232



(1) V případě, že podal přihlášku oprávněný z exekuce přerušené podle

jiného právního předpisu nebo věřitel, jehož pohledávka je zajištěna

zajišťovacím převodem práva váznoucím na předmětu dražby, a jeho

přihláška nebyla odmítnuta, rozhodne na základě návrhu správce daně,

který daňovou exekuci provedl, o rozvrhu výtěžku dražby soud.



(2) Po právní moci rozhodnutí o udělení příklepu a úhradě nejvyššího

dražebního podání správce daně předloží obecnému soudu dlužníka návrh

na provedení rozvrhového řízení.



(3) Správce daně připojí k návrhu část spisu v rozsahu, ze kterého je

patrný průběh daňové exekuce a částka k rozdělení.



(4) Po doručení pravomocného usnesení soudu o výsledku rozvrhového

řízení provede správce daně bezodkladně úhradu pohledávek ve výši

stanovené v tomto usnesení a případný vratitelný přeplatek vrátí

dlužníkovi do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí.



HLAVA VI



SPRÁVA DANĚ VYBÍRANÉ SRÁŽKOU



Daň vybíraná srážkou



§ 233



(1) Plátce daně, který je povinen podle zákona vybrat nebo srazit daň

nebo úhradu na zajištění daně (dále jen „daň vybíraná srážkou“), je

povinen daň vybíranou srážkou odvést ve stanovené lhůtě a výši.



(2) Pokud plátce daně nesplní svoji povinnost, je povinen daň vybíranou

srážkou odvést bezodkladně poté, co zjistil své pochybení.



(3) Zjistí-li správce daně, že plátce daně nesplnil svoji povinnost a v

důsledku toho není daň vybíraná srážkou uhrazena, stanoví ji plátci

daně k přímé úhradě.



§ 234



Zanikne-li povinnost plátce daně vybírat daň srážkou před uplynutím

kalendářního roku, je plátce daně povinen podat vyúčtování za jeho

uplynulou část do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž byl

naposledy povinen odvést daň vybíranou srážkou, popřípadě podat

hlášení.



§ 235



(1) Zjistí-li správce daně, že se částka, která byla plátcem daně

vyúčtována, odchyluje od částky, která měla být plátcem daně sražena a

odvedena, předepíše rozdíl mezi těmito částkami do evidence daní.



(2) Je-li rozdílem podle odstavce 1 zvyšována povinnost plátce daně

srazit a odvést daň vybíranou srážkou, je tento rozdíl předepsaný

plátci daně k přímé úhradě splatný v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne

právní moci platebního výměru.



(3) Je-li rozdílem podle odstavce 1 snižována povinnost plátce daně

srazit a odvést daň vybíranou srážkou, vypořádá se tento rozdíl v rámci

správy daní zajišťované plátcem daně. Pokud tento rozdíl nemůže být

vypořádán, je plátce daně povinen vrátit neoprávněně sraženou částku

poplatníkovi. Správce daně vrátí rozdíl podle odstavce 1 plátci daně do

30 dnů ode dne, kdy plátce daně prokáže vrácení neoprávněně sražené

částky poplatníkovi.



§ 236



(1) Dojde-li u daně vybírané srážkou k doměření daně po zjištění

správcem daně, vzniká k této částce povinnost uhradit penále podle

ustanovení § 251 odst. 1 písm. a).



(2) Úrok z prodlení u daně vybírané srážkou, který vznikl v důsledku

prodlení, které nastalo před stanovením daně, je splatný do 30 dnů ode

dne jejího stanovení.



§ 237



Stížnost na postup plátce daně



(1) Má-li poplatník pochyby o správnosti sražené nebo vybrané daně,

může nejpozději do 60 dnů ode dne, kdy se o výši sražené nebo vybrané

daně dozvěděl, požádat plátce daně o vysvětlení. V žádosti uvede důvody

svých pochybností.



(2) Plátce daně je povinen podat poplatníkovi písemné vysvětlení do 30

dnů ode dne, kdy žádost obdržel, a v téže lhůtě případnou chybu opravit

a současně podat následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování správci

daně.



(3) Nesouhlasí-li poplatník s postupem plátce daně, může podat stížnost

na postup plátce daně správci daně, který je tomuto plátci daně místně

příslušný, a to do 30 dnů ode dne, kdy poplatník obdržel od plátce daně

vysvětlení. Nesplní-li plátce daně svoji povinnost podle odstavce 2, je

poplatník oprávněn podat takovou stížnost správci daně do 60 dnů ode

dne, kdy měl plátce daně podat poplatníkovi vysvětlení.



(4) V řízení o stížnosti na postup plátce daně se použije obdobně § 111

odst. 5 a § 112. Správce daně o stížnosti rozhodne tak, že stížnosti

vyhoví nebo částečně vyhoví a současně uloží plátci daně zjednat

nápravu ve stanovené lhůtě anebo stížnost zamítne. Rozhodnutí o

stížnosti se oznamuje poplatníkovi i plátci daně.



HLAVA VII



PRÁVNÍ NÁSTUPNICTVÍ A VZTAH K INSOLVENCI



Díl 1



Právní nástupnictví



§ 238



Ukončení činnosti



(1) Daňový subjekt, který je právnickou osobou zanikající bez právního

nástupce, je povinen předložit současně se žádostí o výmaz z obchodního

rejstříku nebo obdobného veřejného rejstříku souhlas správce daně, u

kterého je registrován.



(2) Vydal-li správce daně zamítavé rozhodnutí k žádosti daňového

subjektu o souhlas s výmazem, lze žádost opakovat po uplynutí 1 měsíce

ode dne, kdy bylo zamítavé rozhodnutí daňovému subjektu doručeno.



(3) Není-li o žádosti o souhlas s výmazem vydáno rozhodnutí do 2 měsíců

ode dne jejího podání, má se za to, že byl souhlas udělen.



(4) Správce daně při zjištění, že daňový subjekt nevykonává činnost

nebo nepobírá příjmy podrobené dani, učiní opatření potřebná k

urychlenému zjištění, stanovení a vybrání daně, jakož i k úhradě

nedoplatků. Pokud daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá

příjmy podrobené dani déle než 4 roky, oznámí správce daně tuto

skutečnost příslušnému živnostenskému úřadu, popřípadě jinému orgánu

veřejné moci, který vydal povolení nebo oprávnění, na jehož základě byl

daňový subjekt registrován. Jde-li o daňový subjekt zapsaný v obchodním

rejstříku, podá správce daně za stejných podmínek návrh na zrušení

právnické osoby a provedení její likvidace soudu příslušnému k vedení

obchodního rejstříku.



nadpis vypuštěn



§ 239



Přechod daňové povinnosti



Přechodem daňové povinnosti se pro účely tohoto zákona rozumí přechod

práv a povinností daňového subjektu.



§ 239a



Přechod daňové povinnosti u fyzických osob



(1) Pro účely správy daní se na právní skutečnosti hledí tak, jako by

zůstavitel žil do dne předcházejícího dni skončení řízení o

pozůstalosti.



(2) Daňovou povinností zůstavitele se pro účely správy daní rozumí

daňová povinnost vzniklá zůstaviteli do dne předcházejícího dni

skončení řízení o pozůstalosti.



(3) Daňová povinnost zůstavitele přechází na jeho dědice rozhodnutím

soudu o dědictví; dědic tak získává postavení daňového subjektu namísto

zůstavitele.



(4) Pokud je dědiců více, přechází na ně společná daňová povinnost.

Daňové dluhy z ní vzešlé hradí dědicové společně a nerozdílně v rozsahu

podle občanského zákoníku. Společnou daňovou povinnost spravuje správce

daně, který byl příslušný ke správě daňové povinnosti zůstavitele v den

předcházející dni skončení řízení o pozůstalosti.



(5) Pro daňovou pohledávku, která vzniká v důsledku daňové povinnosti

zůstavitele, neběží lhůta pro placení daně ode dne smrti zůstavitele do

dne skončení řízení o pozůstalosti.



§ 239b



Plnění daňové povinnosti osobou spravující pozůstalost



(1) Osoba spravující pozůstalost plní daňovou povinnost zůstavitele, a

to vlastním jménem na účet pozůstalosti.



(2) Pokud je daňovou povinnost zůstavitele povinno plnit více osob

spravujících pozůstalost, plní ji tyto osoby společně a nerozdílně.



(3) Daňovou povinnost zůstavitele spravuje správce daně, který byl

příslušný ke správě této povinnosti v den smrti zůstavitele.



(4) Osoba spravující pozůstalost je povinna podat řádné daňové tvrzení

do 3 měsíců ode dne smrti zůstavitele, a to za část zdaňovacího období,

která uplynula přede dnem jeho smrti; tuto lhůtu nelze prodloužit.



(5) Osoba spravující pozůstalost je povinna podat řádné daňové tvrzení

do 30 dnů ode dne skončení řízení o pozůstalosti, a to za část

zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího dni skončení

řízení o pozůstalosti.



§ 239c



Plnění daňové povinnosti likvidačním správcem



Je-li soudem nařízena likvidace pozůstalosti, je likvidační správce

povinen podat řádné daňové tvrzení do 15 dnů ode dne předložení řádné

zprávy o zpeněžování majetku likvidační podstaty nebo jeho části soudu,

a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem předložení

této zprávy, a přiznanou daň zahrnout do této zprávy.



§ 239d



Přechod daňové povinnosti na stát



Připadne-li dědictví státu, vypořádá daňovou povinnost zůstavitele

správce daně.



§ 240



Přechod daňové povinnosti u právnických osob



(1) Zanikla-li právnická osoba, která má právního nástupce, přechází

její daňová povinnost na tohoto právního nástupce; tím právní nástupce

získává postavení daňového subjektu namísto zaniklé právnické osoby a

správce daně toto postavení na žádost právního nástupce potvrdí.



(2) Právním nástupcem se pro účely správy daní rozumí v případě



a) pobočky nebo jiné organizační složky obchodního závodu zahraniční

osoby tato zahraniční osoba,



b) stálé provozovny zahraniční osoby tato zahraniční osoba,



c) plátcovy pokladny plátce daně, který ji zřídil,



d) zrušení právnické osoby bez likvidace a současné neexistence jiného

právního nástupce zřizovatel nebo zakladatel právnické osoby.



§ 240a



Přechod daňové povinnosti při zrušení právnické osoby bez likvidace



Dojde-li ke zrušení právnické osoby bez likvidace, je právní nástupce

této právnické osoby povinen podat řádné daňové tvrzení týkající se

její daňové povinnosti do 30 dnů ode dne jejího zániku, a to za část

zdaňovacího období, která uplynula přede dnem jejího zániku.



§ 240b



Přechod daňové povinnosti při přeměně rozdělením



(1) Dojde-li k přeměně právnické osoby rozdělením, aniž by bylo

dostatečně zřejmé, v jakém rozsahu přechází daňová povinnost na její

právní nástupce, určí právní nástupnictví ohledně daňových povinností

správce daně; včas podané odvolání proti tomuto rozhodnutí má odkladný

účinek.



(2) Každý právní nástupce ručí za splnění platební povinnosti, která

přešla na jiného právního nástupce v souvislosti s přeměnou právnické

osoby rozdělením.



(3) Daňovou povinnost, která přešla na právního nástupce při přeměně

právnické osoby rozdělením, spravuje dosud příslušný správce daně.



§ 240c



Přechod daňové povinnosti při zrušení právnické osoby s likvidací



(1) Dojde-li ke zrušení právnické osoby s likvidací, trvá povinnost

podávat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení až do dne

zániku právnické osoby.



(2) Právnická osoba je povinna podat řádné daňové tvrzení do 30 dnů ode

dne jejího vstupu do likvidace, a to za část zdaňovacího období, která

uplynula přede dnem jejího vstupu do likvidace.



(3) Právnická osoba je povinna podat řádné daňové tvrzení do 15 dnů ode

dne zpracování návrhu na použití likvidačního zůstatku, a to za část

zdaňovacího období, která uplynula přede dnem zpracování tohoto návrhu;

tuto lhůtu nelze prodloužit.



(4) Vznikne-li po dni zpracování návrhu na použití likvidačního

zůstatku právnické osobě daňová povinnost, považuje se tato povinnost

za daňovou povinnost vzniklou do dne zpracování návrhu na použití

likvidačního zůstatku a právnická osoba je povinna podat dodatečné

daňové tvrzení.



§ 240d



Řádné daňové tvrzení při převodu privatizovaného majetku



Dojde-li k převodu poslední části privatizovaného majetku státního

podniku na orgán, jemuž přísluší s tímto privatizovaným majetkem

hospodařit, je státní podnik povinen podat řádné daňové tvrzení do 30

dnů ode dne tohoto převodu, a to za část zdaňovacího období, která

uplynula přede dnem převodu; tuto lhůtu nelze prodloužit.



§ 241



Zákaz přenosu daňové povinnosti



Dohoda, podle níž daňovou povinnost ponese místo daňového subjektu

zcela nebo částečně jiná osoba, není vůči správci daně účinná; to

neplatí, pokud jiná osoba plní povinnost, která této osobě vznikla v

důsledku zajištění daně podle zákona.



Díl 2



Vztah k insolvenčnímu řízení



nadpis vypuštěn



§ 242



Pohledávky za majetkovou podstatou a majetek dlužníka



(1) Daňové pohledávky, které vznikají v důsledku daňových povinností,

které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku do ukončení

insolvenčního řízení, jsou pohledávky za majetkovou podstatou.



(2) Pro potřeby insolvenčního řízení je za majetek daňového subjektu

považován vratitelný přeplatek s tím, že přeplatek vzniklý na základě

daňových povinností, které vznikly nejpozději dnem předcházejícím dni

účinnosti rozhodnutí o úpadku, se použije pouze na úhradu splatných

daňových pohledávek, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou,

nejpozději do jejich přezkoumání při přezkumném jednání.



(3) Přeplatek vzniklý na základě daňových povinností, které vznikly v

době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku, se použije pouze na úhradu

splatných pohledávek za majetkovou podstatou.



§ 243



Účinky insolvenčního řízení na daňové řízení



(1) Po zahájení insolvenčního řízení lze daňové řízení zahájit a v

celém daňovém řízení pokračovat, s výjimkou daňové exekuce, kterou lze

nařídit, avšak nelze ji provést, pokud insolvenční zákon nestanoví

jinak.



(2) Ukončením přezkumného jednání^27) se nalézací řízení týkající se

pohledávek, které nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou,

zastavuje a dosud nepravomocné rozhodnutí nabývá právní moci.



(3) Ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku nevzniká k daňové pohledávce,

která není pohledávkou za majetkovou podstatou, úrok z prodlení.



(4) Výsledek popření daňové pohledávky v rámci incidenčního sporu

zohlední správce daně v evidenci daní.



§ 244



Daňové tvrzení při insolvenčním řízení



(1) Při insolvenčním řízení je daňový subjekt povinen podat nejpozději

do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku řádné daňové tvrzení za

část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího

účinnosti tohoto rozhodnutí a za kterou dosud nebylo podáno; tuto lhůtu

nelze prodloužit. Zjistí-li insolvenční správce, který prohlášením

konkursu získal oprávnění nakládat s majetkovou podstatou,

nedostatečnost podkladů, pro kterou nelze zajistit splnění této

povinnosti a povinnosti dle § 245, povinnost zaniká; insolvenční

správce tuto skutečnost sdělí správci daně ve stejné lhůtě a poskytne

mu nezbytnou součinnost ke stanovení daně podle pomůcek.



(2) Lhůty, ve kterých je daňový subjekt povinen podat řádné daňové

tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení v průběhu insolvenčního řízení,

zůstávají zachovány.



(3) Ke dni předložení konečné zprávy je daňový subjekt povinen

zpracovat řádné daňové tvrzení za uplynulou část zdaňovacího období, za

kterou nebylo dosud podáno, a tvrzenou daň zahrnout do příslušného

dokumentu.



(4) Řádné daňové tvrzení zpracované podle odstavce 3 je daňový subjekt

povinen podat do 15 dnů ode dne, ke kterému mělo dojít k jeho

zpracování.



(5) Nebylo-li podáno řádné daňové tvrzení ve lhůtě podle odstavce 1,

správce daně může daň stanovit podle pomůcek, bez nutnosti vydávat

nejprve výzvu podle § 145 odst. 1.



§ 245



Sjednocení lhůt



Ve stejných lhůtách, které jsou stanoveny v § 239b odst. 4 a 5, § 239c,

§ 240a, § 240c odst. 2 a 3, § 240d a § 244 odst. 1 a 4, vzniká

povinnost podat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení,

které nebylo dosud podáno za předcházející zdaňovací období, v případě,

kdy původní lhůta pro jeho podání dosud neuplynula. Obdobně se

postupuje v případě řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového

tvrzení u daní vyměřovaných na zdaňovací období, jakož i u daní

jednorázových, pokud nebylo dosud podáno.



ČÁST ČTVRTÁ



NÁSLEDKY PORUŠENÍ POVINNOSTÍ PŘI SPRÁVĚ DANÍ



§ 246



Porušení povinnosti mlčenlivosti



(1) Fyzická osoba, která je vázána povinností mlčenlivosti za podmínek

stanovených daňovým zákonem, se dopustí přestupku tím, že tuto

povinnost poruší.



(2) Za přestupek lze uložit pokutu do 500 000 Kč.



(3) Správním orgánem příslušným k projednání přestupku je správce daně

nejblíže nadřízený správci daně, k jehož činnosti se povinnost

mlčenlivosti vztahuje; v případě, že se povinnost mlčenlivosti vztahuje

k činnosti více správců daně, projedná přestupek ten z nejblíže

nadřízených správců daně, který zjistil podezření z porušení povinnosti

mlčenlivosti jako první.



nadpis vypuštěn



§ 247



Pořádková pokuta



(1) Pořádkovou pokutu do 50 000 Kč může správce daně uložit tomu, kdo

při jednání vedeném správcem daně závažně ztěžuje správu daní tím, že



a) navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek,



b) neuposlechne pokynu úřední osoby, nebo



c) navzdory předchozímu napomenutí se chová urážlivě k úřední osobě

nebo osobě zúčastněné na správě daní.



(2) Pořádkovou pokutu do 500 000 Kč může správce daně uložit tomu, kdo

závažně ztěžuje nebo maří správu daní tím, že bez dostatečné omluvy

nevyhoví ve stanovené lhůtě výzvě ke splnění procesní povinnosti

nepeněžité povahy, která mu byla stanovena zákonem nebo správcem daně,

nestanoví-li zákon jiný důsledek.



(3) Rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty podle odstavce 1 lze vydat

pouze při jednání vedeném správcem daně, při kterém vznikly důvody k

jejímu uložení.



(4) Pořádkovou pokutu lze uložit nejpozději do 1 roku ode dne, ve

kterém došlo k jednání podle odstavce 2.



(5) Pořádkovou pokutu lze ukládat i opakovaně, nevedlo-li dosavadní

uložení pokuty k nápravě a protiprávní stav trvá.



§ 247a



Pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy



(1) Pokutu do 500 000 Kč může správce daně uložit tomu, kdo



a) nesplní registrační, ohlašovací nebo jinou oznamovací povinnost

stanovenou daňovým zákonem nebo správcem daně, nebo



b) nesplní záznamní nebo jinou evidenční povinnost stanovenou daňovým

zákonem nebo správcem daně.



(2) Daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit pokutu ve výši 2 000 Kč,

pokud učinil podání podle § 72 odst. 1 jinak než elektronicky, ačkoli

byl povinen jej učinit elektronicky.



(3) O povinnosti platit pokutu podle odstavce 2 rozhodne správce daně

platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní. Pokuta je

splatná do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru.



(4) Správce daně kromě pokuty podle odstavce 2 uloží pokutu do 50 000

Kč, pokud daňový subjekt nesplněním povinnosti učinit podání

elektronicky závažně ztěžuje správu daní.



(5) Pokutu lze uložit nebo rozhodnout o povinnosti ji platit nejpozději

do 3 let ode dne, ve kterém došlo k porušení povinnosti.



§ 248



Společná ustanovení pro řízení o pokutě



(1) Při stanovení výše pořádkové pokuty nebo pokuty za nesplnění

povinnosti nepeněžité povahy dbá správce daně, aby pokuta nebyla v

hrubém nepoměru k významu porušené povinnosti a k závažnosti následku

pro správu daní.



(2) Pořádková pokuta a pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy

je splatná do 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí o jejím uložení.



(3) Správce daně, který pořádkovou pokutu nebo pokutu za nesplnění

povinnosti nepeněžité povahy uložil, nebo rozhodl o povinnosti ji

platit, spravuje i její placení a pokuta je příjmem veřejného rozpočtu,

ze kterého je hrazena jeho činnost.



§ 249



Zjednodušené řízení o uložení pokuty



(1) Pokud pořádková pokuta nebo pokuta za nesplnění povinnosti

nepeněžité povahy nepřesahuje 5 000 Kč a pokud ten, komu je pokuta

ukládána, důvody a výši ukládané pokuty uzná a současně pokutu uhradí

na místě, správce daně uvede její výši a důvody do protokolu

pořizovaného o jednání, při němž nastaly důvody pro uložení pořádkové

pokuty nebo byly zjištěny důvody pro uložení pokuty za nesplnění

povinnosti nepeněžité povahy. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.



(2) Pořádková pokuta nebo pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité

povahy uložená podle odstavce 1 je splatná zaprotokolováním rozhodnutí.

Stvrzenka o úhradě pokuty obsahuje odkaz na číslo jednací protokolu.

Osoba, které byla takto uložena pokuta, obdrží stejnopis protokolu i

bez vyžádání.



(3) Stvrzenky o úhradě pořádkové pokuty nebo pokuty za nesplnění

povinnosti nepeněžité povahy vydává Ministerstvo financí.



§ 250



Pokuta za opožděné tvrzení daně



(1) Daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit pokutu, nepodá-li daňové

přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, ačkoliv měl tuto povinnost,

nebo učiní-li tak po stanovené lhůtě, a toto zpoždění je delší než 5

pracovních dnů, ve výši



a) 0,05 % stanovené daně za každý následující den prodlení, nejvýše

však 5 % stanovené daně,



b) 0,05 % stanoveného daňového odpočtu za každý následující den

prodlení, nejvýše však 5 % stanoveného daňového odpočtu, nebo



c) 0,01 % stanovené daňové ztráty za každý následující den prodlení,

nejvýše však 5 % stanovené daňové ztráty.



(2) Plátci daně vzniká povinnost uhradit pokutu, nepodá-li hlášení,

vyúčtování, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování, ačkoliv měl

tuto povinnost, nebo učiní-li tak po stanovené lhůtě, a toto zpoždění

je delší než 5 pracovních dnů, ve výši 0,05 % z celkové částky daně,

kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést za každý následující

den prodlení, nejvýše však 0,5 % z celkové částky daně, kterou byl

povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést.



(3) Pokuta za opožděné tvrzení daně vzniklá v důsledku pozdního podání

řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení se

nepředepíše a daňovému subjektu nevzniká povinnost ji uhradit,

dosáhne-li její výše vypočtená podle odstavce 1 nebo 2 částku menší než

200 Kč.



(4) V případě, kdy daňový subjekt nepodá řádné daňové tvrzení nebo

dodatečné daňové tvrzení, ačkoli měl tuto povinnost, a neučiní tak ani

dodatečně po dobu, kdy možnost podat tato tvrzení trvá, použije se při

výpočtu částky podle odstavce 1 nebo 2 stanovená horní hranice; výše

pokuty za opožděné tvrzení daně v tomto případě činí vždy nejméně 500

Kč.



(5) Maximální výše částky vypočtené podle odstavce 1 nebo 2 nesmí být

vyšší než 300 000 Kč.



(6) O povinnosti platit pokutu rozhodne správce daně platebním výměrem

a současně ji předepíše do evidence daní. Pokuta je splatná do 30 dnů

ode dne oznámení platebního výměru.



(7) Výše pokuty za opožděné tvrzení daně je poloviční, pokud



a) daňový subjekt podá řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové

tvrzení do 30 dnů od marného uplynutí lhůty pro jeho podání a



b) v daném kalendářním roce nebylo správcem daně u daňového subjektu v

době vydání platebního výměru zjištěno jiné prodlení při podání řádného

daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení.



§ 251



Penále



(1) Daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit penále z částky doměřené

daně tak, jak byla stanovena oproti poslední známé dani, ve výši



a) 20 %, je-li daň zvyšována,



b) 20 %, je-li snižován daňový odpočet, nebo



c) 1 %, je-li snižována daňová ztráta.



(2) Správce daně sníží penále podle odstavce 1 písm. a) o penále podle

odstavce 1 písm. c), pokud povinnost k jeho úhradě vznikla z důvodu

uplatnění ztráty v rozsahu snížení daňové ztráty, které bylo

penalizováno.



(3) Správce daně rozhodne o povinnosti uhradit penále v rámci

dodatečného platebního výměru a současně je předepíše do evidence daní.

Penále je splatné ke stejnému dni jako doměřená daň.



(4) Pokud je doměřována daň podle dodatečného daňového přiznání nebo

dodatečného vyúčtování, povinnost uhradit penále z částky, která je v

něm uvedena, nevzniká.



Úrok z prodlení



§ 252



(1) Daňový subjekt je v prodlení, neuhradí-li splatnou daň nejpozději v

den její splatnosti.



(2) Daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení za každý

den prodlení, počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni

splatnosti až do dne platby včetně. Výše úroku z prodlení odpovídá

ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14

procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního

pololetí. Pokud je pro daň stanoven náhradní den splatnosti, běží úrok

z prodlení počínaje pátým pracovním dnem následujícím po původním dni

její splatnosti.



(3) Úrok z prodlení je splatný dnem, ve kterém jsou splněny zákonné

podmínky pro jeho vznik, a na osobním daňovém účtu se předepisuje

nejpozději do desátého dne po skončení měsíce následujícího po měsíci,

ve kterém uplynul den jeho splatnosti. Před tímto dnem se předepíše na

osobním daňovém účtu zejména v případě, že je nedoplatek, ze kterého

vzniká úrok z prodlení, vymáhán, nebo pokud byl tento úrok uhrazen,

nebo pro zjištění vratitelnosti přeplatku.



(4) Úrok z prodlení u záloh se uplatní do dne splatnosti zálohované

daně.



(5) Je-li nejasná platba po vyjasnění zaevidována na osobní daňový účet

s účinností ke dni, kdy byla vykonána, správce daně ke dni zaevidování

tyto účinky na úrok z prodlení na osobním daňovém účtu, kde je tato

platba evidována, vypořádá.



(6) Správce daně může daňový subjekt vyrozumět o předpisu úroku z

prodlení platebním výměrem kdykoliv, vyžaduje-li to stav osobního

daňového účtu daňového subjektu.



§ 253



(1) Úrok z prodlení se nepředepíše a daňovému subjektu nevzniká

povinnost jej uhradit, nepřesáhne-li v úhrnu u jednoho druhu daně u

jednoho správce daně za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní

rok u jednorázových daní částku 200 Kč.



(2) Ode dne smrti zůstavitele do dne skončení řízení o pozůstalosti

nevzniká úrok z prodlení u nedoplatku vzniklého v důsledku porušení

daňové povinnosti zůstavitele.



(3) U nedoplatků na příslušenství daně a na peněžitém plnění placeném v

rámci dělené správy úrok z prodlení nevzniká.



§ 254



Úrok z neoprávněného jednání správce daně



(1) Dojde-li ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o

stanovení daně z důvodu nezákonnosti nebo z důvodu nesprávného úředního

postupu správce daně, náleží daňovému subjektu úrok z částky, která

byla daňovým subjektem uhrazena na základě tohoto rozhodnutí nebo v

souvislosti s tímto rozhodnutím, který odpovídá ročně výši repo sazby

stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné

pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to ode dne

následujícího po dni splatnosti nesprávně stanovené daně, nebo došlo-li

k úhradě nesprávně stanovené daně později, ode dne její úhrady.



(2) V případě, že bylo na daňovém subjektu vymáháno neoprávněně, náleží

mu za dobu neoprávněně vedeného exekučního řízení úrok podle odstavce 1

ve dvojnásobné výši; nárok na tento úrok nevzniká, pokud je

neoprávněnost exekuce způsobena pozdějším vyslovením neúčinnosti

doručení rozhodnutí nebo navrácením lhůty v předešlý stav.



(3) Úrok přiznaný podle tohoto ustanovení správce daně předepíše na

osobní daňový účet do 15 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí, kterým bylo

rozhodnutí o stanovení daně zrušeno, změněno nebo prohlášeno za

nicotné, anebo ode dne prohlášení neoprávněného vymáhání.



(4) Vznikne-li v důsledku zrušení, změny nebo prohlášení nicotnosti

rozhodnutí o stanovení daně, jakož i v důsledku neoprávněného vymáhání,

vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně bez žádosti ve lhůtě podle

odstavce 3.



(5) Proti postupu správce daně podle odstavců 1 až 4 je daňový subjekt

oprávněn uplatnit námitku podle § 159; proti rozhodnutí o této námitce

se lze odvolat.



(6) Úrok přiznaný podle tohoto ustanovení se započítává na přiznanou

náhradu škody nebo přiznané zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou

újmu způsobenou daňovému subjektu nezákonným rozhodnutím nebo

nesprávným úředním postupem správce daně.



§ 254a



Úrok z daňového odpočtu



(1) V případě, že postup k odstranění pochybností vztahující se k

řádnému daňovému tvrzení nebo dodatečnému daňovému tvrzení, ze kterého

vyplývá, že daňovému subjektu má vzniknout daňový odpočet, trvá déle

než 5 měsíců, náleží daňovému subjektu úrok z daňového odpočtu

stanoveného správcem daně.



(2) Úrok z daňového odpočtu daňovému subjektu náleží ode dne

následujícího po uplynutí 5 měsíců ode dne zahájení postupu k

odstranění pochybností, který trvá déle než 5 měsíců, do dne vrácení

daňového odpočtu nebo jeho použití na úhradu nedoplatku, nejpozději

však do uplynutí lhůty pro jeho vrácení.



(3) Úrok z daňového odpočtu odpovídá ročně výši repo sazby stanovené

Českou národní bankou, zvýšené o 1 procentní bod, platné pro první den

příslušného kalendářního pololetí.



(4) Správce daně předepíše úrok z daňového odpočtu na osobní daňový

účet do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí o stanovení daňového

odpočtu. Vznikne-li tak vratitelný přeplatek, vrátí jej současně s

vrácením daňového odpočtu.



(5) Proti postupu správce daně podle odstavců 1 až 4 je daňový subjekt

oprávněn uplatnit námitku podle § 159; proti rozhodnutí o této námitce

se lze odvolat.



(6) Úrok přiznaný podle tohoto ustanovení se započítává na přiznanou

náhradu škody nebo přiznané zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou

újmu způsobenou daňovému subjektu nezákonným rozhodnutím nebo

nesprávným úředním postupem správce daně.



ČÁST PÁTÁ



USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, ZMOCŇOVACÍ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ



§ 255



Zvláštní ustanovení o ochraně mlčenlivosti uložené poradci



(1) Správce daně může vstupovat do prostor, v nichž se mohou nacházet

písemnosti, které obsahují skutečnosti, na něž se podle jiného právního

předpisu vztahuje povinnost mlčenlivosti poradce, pouze za přítomnosti

poradce, který je povinností mlčenlivosti vázán.



(2) Správce daně se může s obsahem písemností, o nichž advokát

prohlásí, že obsahují skutečnosti, na něž se podle jiného právního

předpisu vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta, seznámit pouze za

přítomnosti a se souhlasem zástupce České advokátní komory, kterého na

základě žádosti správce daně ustanoví její předseda z řad jejích

zaměstnanců nebo z řad advokátů; stanovisko zástupce České advokátní

komory se uvede v protokolu. Na daňové poradce se použije věta první

obdobně.



(3) Odmítne-li zástupce příslušné komory souhlas podle odstavce 2

udělit, musí být písemnosti za účasti správce daně, poradce a zástupce

příslušné komory zabezpečeny tak, aby se s jejich obsahem nemohl nikdo

seznámit, popřípadě je zničit nebo poškodit tak, aby mohl být zmařen

cíl správy daní; bezprostředně poté musí být příslušné listiny nebo

jiné nosiče informací předány příslušné komoře. Komora vrátí poradci

tyto listiny nebo jiné nosiče informací bez odkladu poté, co marně

uplyne lhůta k podání návrhu podle odstavce 4; byl-li tento návrh včas

podán, příslušná komora s nimi naloží v souladu s rozhodnutím soudu

podle odstavce 4.



(4) V případě uvedeném v odstavci 3 lze souhlas zástupce příslušné

komory nahradit na návrh správce daně rozhodnutím soudu podle jiného

právního předpisu^28).



§ 256



Opatření při mezinárodním zdanění



Ministerstvo financí může ve vztahu k zahraničí činit opatření k

zajištění vzájemnosti nebo odvetná opatření za účelem vzájemného

vyrovnání zdanění.



Převod výnosu daní



§ 257



(1) Pokud správce daně spravuje daně, jejichž výnos náleží do jiného

veřejného rozpočtu, než náleží účty, které spravuje, převede jejich

výnos v souladu s rozpočtovým určením a ve lhůtách stanovených

zákonem^29).



(2) Je-li daňový subjekt současně příjemcem celého výnosu daně, kterou

je povinen uhradit, správce daně rozhodne o upuštění od úhrady této

daně. Rozhodnutí se vyznačí na osobním daňovém účtu daňového subjektu.



(3) Proti rozhodnutí správce daně ve věci převodu výnosu daní může

příjemce výnosu uplatnit obdobně jako daňový subjekt námitku podle §

159. Není-li námitce plně vyhověno, lze se proti tomuto rozhodnutí

odvolat do 15 dnů ode dne doručení; včas podané odvolání má odkladný

účinek.



(4) Správce daně, který převádí výnos některé daně v souladu s jejím

rozpočtovým určením, sděluje příjemci výnosu pouze informace o celkovém

výnosu této daně, o celkovém stavu nedoplatků, včetně souhrnné částky

daní, jejichž úhrada je posečkána, o skutečné výši převedených částek

této daně a dni, v němž došlo k převodu.



(5) Na účty příjemců výnosů daní, které jsou převáděny podle

rozpočtového určení, se obdobně použijí ustanovení o evidenci daní.



§ 258



(1) Vznikne-li u výnosů převáděných do jiného rozpočtu daňovému

subjektu nárok na vrácení přeplatku, vrátí správce daně tento přeplatek

z peněžních prostředků dosud nepřevedených příjemci tohoto výnosu.

Není-li těchto prostředků, provede úhradu přeplatku příjemce výnosu.

Pro vrácení nebo převedení přeplatku na úhradu jiného nedoplatku platí

lhůty stanovené v § 154 a 155; příjemci výnosu musí být oznámeno

rozhodnutí o vrácení nebo převedení přeplatku k provedení úhrady tak,

aby do uplynutí celkové lhůty zbývalo nejméně 10 dnů.



(2) Bude-li přeplatek vrácen po lhůtě stanovené v § 155 odst. 3 a 5,

náleží daňovému subjektu úrok z vratitelného přeplatku; tento nárok

přizná a uhradí příjemce výnosu. Došlo-li k opožděnému vrácení v

důsledku nedodržení lhůty stanovené v odstavci 1 pro oznámení

rozhodnutí o vrácení přeplatku, přizná a uhradí správce daně příjemci

výnosu poměrnou část za prokázané zpoždění.



(3) Pokud bylo více příjemců výnosů, z nichž má být přeplatek vrácen

nebo převeden na úhradu nedoplatku na jiné dani, vrátí nebo převede

přeplatek správce daně z prostředků kteréhokoliv z nich a následně je

vzájemně vypořádá.



nadpis vypuštěn



§ 259



Řízení o prominutí daně nebo příslušenství daně



(1) Pokud zákon stanoví orgánu veřejné moci pravomoc zcela nebo

částečně prominout daň nebo příslušenství daně, lze tak učinit na

základě žádosti daňového subjektu nebo z moci úřední.



(2) K prominutí daně i příslušenství daně může dojít od vzniku daňové

povinnosti až do doby uplynutí lhůty pro placení daně, a to i poté, kdy

došlo k její úhradě.



(3) Byla-li žádost o prominutí daně nebo příslušenství daně zamítnuta,

lze novou žádost podat nejdříve po 60 dnech ode dne oznámení zamítavého

rozhodnutí. V této nové žádosti je daňový subjekt povinen uvést jiné

důvody než ty, které již obsahovala žádost původní, jinak bude nová

žádost odložena. O odložení musí být žadatel vyrozuměn.



(4) Proti rozhodnutí ve věci prominutí daně nebo příslušenství daně

nelze uplatnit opravné prostředky.



§ 259a



Prominutí penále



(1) Daňový subjekt je oprávněn požádat správce daně o prominutí části

penále, pokud byla uhrazena daň, v důsledku jejíhož doměření povinnost

uhradit penále vznikla.



(2) Správce daně na základě posouzení rozsahu součinnosti daňového

subjektu v rámci postupu vedoucího k doměření daně z moci úřední může

prominout až 75 % penále. Při tom není vázán návrhem daňového subjektu.



(3) Žádost o prominutí penále lze podat nejpozději do 3 měsíců ode dne

právní moci dodatečného platebního výměru, kterým bylo rozhodnuto o

povinnosti uhradit penále.



(4) Lhůta pro podání žádosti podle odstavce 3 neběží po dobu



a) řízení o povolení posečkání úhrady daně, v důsledku jejíhož doměření

povinnost uhradit penále vznikla,



b) povoleného posečkání úhrady daně, v důsledku jejíhož doměření

povinnost uhradit penále vznikla.



§ 259b



Prominutí úroku z prodlení a úroku z posečkané částky



(1) Daňový subjekt je oprávněn požádat správce daně o prominutí úroku z

prodlení nebo úroku z posečkané částky, pokud byla uhrazena daň, v

důsledku jejíhož neuhrazení úrok vznikl.



(2) Správce daně může zcela nebo zčásti prominout úrok z prodlení nebo

úrok z posečkané částky, pokud k prodlení s úhradou daně došlo z

důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu

ospravedlnit. Při tom není vázán návrhem daňového subjektu.



(3) Při posouzení rozsahu, ve kterém bude úrok prominut, správce daně

zohlední skutečnost, zda ekonomické nebo sociální poměry daňového

subjektu zakládají tvrdost uplatněného úroku.



§ 259c



Společná ustanovení o prominutí daně nebo příslušenství daně



(1) Při posouzení žádosti o prominutí daně nebo příslušenství daně

správce daně zohlední četnost porušování povinností při správě daní

daňovým subjektem.



(2) Prominutí daně nebo příslušenství daně není možné, pokud daňový

subjekt nebo osoba, která je členem jeho statutárního orgánu, v

posledních 3 letech závažným způsobem porušil daňové nebo účetní právní

předpisy.



(3) Pokud právnická osoba závažným způsobem poruší daňové nebo účetní

právní předpisy, hledí se pro účely posouzení splnění podmínky podle

odstavce 2 na osobu, která byla v době tohoto porušení v této právnické

osobě členem statutárního orgánu, jako by je také porušila.



§ 260



Hromadné prominutí daně nebo příslušenství daně



(1) Ministr financí může z moci úřední, pokud jde o daně, které

spravují jím řízené správní orgány, zcela nebo částečně prominout daň

nebo příslušenství daně



a) z důvodu nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů,

nebo



b) při mimořádných, zejména živelných událostech.



(2) Rozhodnutím podle odstavce 1 se promíjí daň nebo příslušenství všem

daňovým subjektům, jichž se důvod prominutí týká.



(3) Rozhodnutí se oznamuje zveřejněním ve Finančním zpravodaji.



§ 261



Stížnost



(1) Osoba zúčastněná na správě daní má právo podat správci daně

stížnost proti nevhodnému chování jeho úředních osob nebo proti postupu

tohoto správce daně, neposkytuje-li daňový zákon jiný prostředek

ochrany.



(2) Podání stížnosti nesmí být stěžovateli na újmu; odpovědnost za

trestný čin nebo správní delikt není tímto ustanovením dotčena.



(3) Správce daně prošetří skutečnosti uvedené ve stížnosti. Považuje-li

to za vhodné, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost

směřuje, popřípadě další osoby, jejichž výpověď může přispět k

objasnění věci.



(4) Stížnost musí být vyřízena do 60 dnů ode dne jejího doručení

správci daně příslušnému k jejímu vyřízení. Stanovenou lhůtu lze

překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady

potřebné pro vyřízení stížnosti. Stížnost proti nevhodnému chování

úřední osoby při daňové kontrole nebo postupu správce daně při daňové

kontrole musí být vyřízena nejpozději do ukončení daňové kontroly.



(5) Byla-li stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, učiní

správce daně bezodkladně nezbytná opatření k nápravě. O výsledku

šetření a opatřeních přijatých k nápravě se učiní úřední záznam a

správce daně o tomto výsledku bezodkladně vyrozumí stěžovatele.



(6) Má-li stěžovatel za to, že jeho stížnost nebyla řádně vyřízena,

může požádat nejblíže nadřízeného správce daně, aby prošetřil způsob

vyřízení stížnosti. Tento správce daně postupuje při prošetření způsobu

vyřízení stížnosti podle odstavců 3 až 5.



§ 262



Vztah ke správnímu řádu



Při správě daní se správní řád nepoužije.



§ 263



Zmocňovací ustanovení



Ministerstvo financí vydá vyhlášku k provedení § 107 odst. 8, § 163

odst. 4 a § 194 odst. 6.



§ 264



Přechodná ustanovení



(1) Řízení nebo postupy, které byly zahájeny podle dosavadních právních

předpisů, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí a práva a

povinnosti z nich plynoucí se posoudí podle ustanovení tohoto zákona,

která upravují řízení nebo postupy, které jsou jim svou povahou a

účelem nejbližší.



(2) Právní úkony, zejména rozhodnutí vydaná správcem daně, a jejich

účinky ve správě daní, které nastaly do dne nabytí účinnosti tohoto

zákona, zůstávají zachovány; to platí i pro plné moci uplatněné přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona s tím, že jejich účinky se posuzují

podle tohoto zákona. V případě pochybností o rozsahu dříve udělené plné

moci správce daně vyzve zmocnitele k předložení nové plné moci; do doby

předložení nové plné moci nebo marného uplynutí lhůty stanovené ve

výzvě, se takto udělené plné moci posuzují podle dosavadních právních

předpisů.



(3) Pro posouzení běhu a délky lhůty, která započala podle dosavadních

právních předpisů, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona postupuje

podle ustanovení tohoto zákona, která upravují lhůtu, jež je jí svou

povahou a účelem nejbližší; tato lhůta neskončí dříve než v den, ve

který by končila podle dosavadních právních předpisů.



(4) Běh a délka lhůty pro vyměření, která započala podle dosavadních

právních předpisů a neskončila do dne nabytí účinnosti tohoto zákona,

se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona posuzuje podle ustanovení

tohoto zákona, která upravují lhůtu pro stanovení daně; okamžik počátku

běhu této lhůty určený podle dosavadních právních předpisů zůstává

zachován. Účinky právních skutečností, které mají vliv na běh této

lhůty a které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se

posuzují podle dosavadních právních předpisů. Právní skutečnosti nově

zakládající stavění běhu lhůty pro stanovení daně podle tohoto zákona,

které započaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, staví běh

lhůty až ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



(5) Běh a délka lhůty pro promlčení práva vybrat a vymáhat daňový

nedoplatek, která započala podle dosavadních právních předpisů a

neskončila do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona posuzuje podle ustanovení tohoto zákona, která

upravují lhůtu pro placení daně; okamžik počátku běhu této lhůty určený

podle dosavadních právních předpisů zůstává zachován. Účinky právních

skutečností, které mají vliv na běh této lhůty a které nastaly přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle dosavadních

právních předpisů. Právní skutečnosti nově zakládající stavění běhu

lhůty pro placení daně podle tohoto zákona, které započaly přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona, staví běh lhůty až ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona.



(6) Žádosti o prominutí daně nebo příslušenství daně, žádosti o

prominutí daňového nedoplatku, žádosti o posečkání daně nebo její

zaplacení ve splátkách, které byly podány podle dosavadních právních

předpisů a které nebyly vyřízeny do dne nabytí účinnosti tohoto zákona,

se posoudí podle podmínek obsažených v dosavadních právních předpisech.



(7) Rozvrhové řízení, které nebylo ukončeno do nabytí účinnosti tohoto

zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Přihlášky

věřitelů do daňové exekuce, které byly podány do dne nabytí účinnosti

tohoto zákona a ohledně nichž nebylo zahájeno rozvrhové řízení do dne

nabytí účinnosti tohoto zákona a které nesplňují podmínky pro

přihlášení podle tohoto zákona, se posoudí podle dosavadních právních

předpisů; rozvrhové řízení, jehož předmětem jsou tyto přihlášky,

provede na návrh správce daně soud přiměřeně podle § 232 tohoto zákona.



(8) Při vedení spisu a nahlížení do spisu se u daňových řízení

zahájených do dne nabytí účinnosti tohoto zákona postupuje podle

dosavadních právních předpisů.



(9) U rozhodnutí vydaného do dne nabytí účinnosti tohoto zákona lze

osvědčit neplatnost podle dosavadních právních předpisů, pouze pokud

jsou současně splněny podmínky pro nicotnost rozhodnutí podle tohoto

zákona.



(10) Jestliže lhůta stanovená pro vrácení vratitelného přeplatku

započala běžet do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, postupuje se při

jeho vracení podle dosavadních právních předpisů.



(11) Dojde-li k porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost do dne

nabytí účinnosti tohoto zákona nebo dojde-li k nesplnění povinnosti

nepeněžité povahy do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, postupuje se

při ukládání pokuty podle dosavadních právních předpisů.



(12) Uplynula-li lhůta pro podání daňového přiznání nebo hlášení, nebo

dodatečného přiznání nebo hlášení o dani do dne nabytí účinnosti tohoto

zákona, uplatní se zvýšení daně podle dosavadních právních předpisů.



(13) Uplynula-li lhůta pro podání řádného daňového tvrzení do dne

nabytí účinnosti tohoto zákona, uplatní se penále podle dosavadních

právních předpisů.



(14) Pro daně, jejichž původní den splatnosti nastal do dne nabytí

účinnosti tohoto zákona, se uplatní úrok z prodlení podle dosavadních

právních předpisů.



(15) Zástavní práva, jejichž rozsah byl vymezen přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachována se všemi účinky podle

dosavadních právních předpisů i po nabytí účinnosti tohoto zákona.



(16) Nedoplatky evidované podle dosavadních právních předpisů daňovým

subjektům, které do dne nabytí účinnosti tohoto zákona zanikly bez

právního nástupce, nebo zemřely bez dědice, aniž by zde byla možnost

požadovat úhradu těchto nedoplatků na ručiteli, zanikají dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona a dále se o nich neeviduje.



(17) Kolkové známky vydané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na

základě zmocnění v zákoně č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve

znění pozdějších předpisů, zůstávají v platnosti i po dni nabytí

účinnosti tohoto zákona.



§ 265



Zrušovací ustanovení



Zrušuje se:



1. Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.



2. Zákon č. 255/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 337/1992

Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.



3. Zákon č. 323/1996 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 337/1992

Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.



4. Vyhláška č. 299/1993 Sb., kterou se zmocňují územní finanční orgány

k promíjení příslušenství daně.



5. Vyhláška č. 209/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 299/1993 Sb.,

kterou se zmocňují územní finanční orgány k promíjení příslušenství

daně.



6. Vyhláška č. 25/1994 Sb., o formě provádění evidence daní a o převodu

daní jejich příjemcům.



7. Vyhláška č. 95/2001 Sb., kterou se mění vyhláška č. 25/1994 Sb., o

formě provádění evidence daní a o převodu daní jejich příjemcům.



ČÁST ŠESTÁ



ÚČINNOST



§ 266



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2011.



v z. Němcová v. r.



Klaus v. r.



Fischer v. r.



Vybraná ustanovení novel



Čl. IV zákona č. 458/2011 Sb.



Přechodná ustanovení



1.



zrušen



2. Uplynula-li lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo

dodatečného daňového tvrzení přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,

uplatní se pokuta za opožděné tvrzení daně podle dosavadních právních

předpisů.



Čl. XXII zákonného opatření č. 344/2013 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Řízení nebo jiné postupy při správě daní, které byly zahájeny přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, se dokončí

podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu.



2. Správce daně zřídí z moci úřední daňovou informační schránku

daňovému subjektu, který má ke dni nabytí účinnosti tohoto zákonného

opatření Senátu zpřístupněnu datovou schránku, a to nejpozději do 3

měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu.



3. V případě, že dojde ke smrti zůstavitele přede dnem nabytí účinnosti

tohoto zákonného opatření Senátu, použijí se na přechod jeho daňové

povinnosti ustanovení § 239 a § 245 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád,

ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření

Senátu.



4. V případě, že dojde k zániku právnické osoby přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, použijí se na přechod její

daňové povinnosti ustanovení § 240 a § 245 zákona č. 280/2009 Sb.,

daňový řád, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákonného opatření Senátu.



5. Není-li stanoveno jinak, vztahují se na skutečnosti, poměry, vztahy,

subjekty, předměty, práva a povinnosti soukromého práva podle právních

předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření

Senátu ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu stejná

ustanovení zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, jako na skutečnosti,

poměry, vztahy, subjekty, předměty, práva a povinnosti soukromého práva

podle právních předpisů účinných ode dne nabytí účinnosti tohoto

zákonného opatření Senátu, které jsou jim svou povahou a účelem

nejbližší.



Čl. VII zákona č. 267/2014 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Řízení nebo jiné postupy při správě daní, které byly zahájeny přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č.

280/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona.



2. Došlo-li k nesplnění povinnosti nepeněžité povahy přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, postupuje se při ukládání pokuty podle zákona

č. 280/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona.



3. Žádat o prominutí penále lze pouze v případě penále vzniklého ode

dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



4. Žádat o prominutí úroku z prodlení nebo úroku z posečkané částky lze

pouze v případě úroku vzniklého ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



5. Od předepsání úroku z posečkané částky vzniklého přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona lze upustit podle dosavadních právních

předpisů.



6. Byl-li postup k odstranění pochybností zahájen přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, považuje se takový postup pro účely § 254a

zákona č. 280/2009 Sb. za zahájený dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.



1) § 19 a 20 občanského soudního řádu.



2) Například zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění

zákona č. 41/2009 Sb., zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České

republiky, ve znění pozdějších předpisů.



3) Například § 7 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a

jejím vystupování v právních vztazích.



4) § 2 a 11 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně

některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění

zákona č. 440/2004 Sb.



5) Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované

konverzi dokumentů.



6) Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých

zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů.



7) § 8 trestního řádu.



8) § 38 odst. 3 písm. c) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění

zákona č. 126/2002 Sb.



9) Například zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění

pozdějších předpisů, a zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve

veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole),

ve znění pozdějších předpisů.



10) Čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.



11) Zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a

o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb.



12) Zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů.



13) § 2 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a

bezpečnostní způsobilosti.



14) Například § 7 odst. 1 písm. f) zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě

náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o

změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech).



15) Nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z

prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění

nařízení vlády č. 163/2005 Sb.



16) Například § 56 odst. 5 obchodního zákoníku, § 8 odst. 1 písm. a)

zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu

nemovitostí, ve znění zákona č. 322/1993 Sb.



17) Zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy

souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí.



18) Například zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a

o změně zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva

a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o

střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění

zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních

poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o

živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších

předpisů, (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů.



19) § 92 a 93 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu,

ve znění pozdějších předpisů.



20) Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších

předpisů.



21) Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně

některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



22) Zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty,

ve znění pozdějších předpisů.



23) § 336a odst. 2 občanského soudního řádu.



24) § 175b občanského soudního řádu.



25) § 462 občanského zákoníku.



26) § 11 zákona č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



27) § 190 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení

(insolvenční zákon).



28) § 200j až 200m občanského soudního řádu.



29) § 6 zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých

daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o

rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů.