141/1961 Sb.



ZÁKON



ze dne 29. listopadu 1961



o trestním řízení soudním



(trestní řád)



Změna: 57/1965 Sb., 59/1965 Sb.



Změna: 173/1968 Sb.



Změna: 58/1969 Sb.



Změna: 149/1969 Sb., 156/1969 Sb.



Změna: 48/1973 Sb.



Změna: 29/1978 Sb.



Změna: 43/1980 Sb.



Změna: 159/1989 Sb.



Změna: 50/1990 Sb.



Změna: 53/1990 Sb.



Změna: 81/1990 Sb.



Změna: 101/1990 Sb.



Změna: 178/1990 Sb.



Změna: 303/1990 Sb.



Změna: 558/1991 Sb.



Změna: 25/1993 Sb.



Změna: 115/1993 Sb.



Změna: 283/1993 Sb., 292/1993 Sb.



Změna: 154/1994 Sb.



Změna: 214/1994 Sb.



Změna: 8/1995 Sb.



Změna: 152/1995 Sb.



Změna: 150/1997 Sb.



Změna: 209/1997 Sb.



Změna: 148/1998 Sb.



Změna: 166/1998 Sb.



Změna: 191/1999 Sb.



Změna: 29/2000 Sb.



Změna: 227/2000 Sb.



Změna: 30/2000 Sb.



Změna: 77/2001 Sb.



Změna: 144/2001 Sb.



Změna: 265/2001 Sb., 424/2001 Sb.



Změna: 200/2002 Sb. (část)



Změna: 226/2002 Sb.



Změna: 320/2002 Sb.



Změna: 218/2003 Sb., 279/2003 Sb.



Změna: 200/2002 Sb., 237/2004 Sb., 257/2004 Sb.



Změna: 283/2004 Sb.



Změna: 539/2004 Sb.



Změna: 539/2004 Sb. (část), 587/2004 Sb.



Změna: 239/2005 Sb.



Změna: 45/2005 Sb., 394/2005 Sb.



Změna: 413/2005 Sb.



Změna: 79/2006 Sb., 113/2006 Sb.



Změna: 321/2006 Sb.



Změna: 115/2006 Sb., 253/2006 Sb.



Změna: 165/2006 Sb.



Změna: 112/2006 Sb.



Změna: 179/2007 Sb.



Změna: 170/2007 Sb.



Změna: 345/2007 Sb.



Změna: 135/2008 Sb.



Změna: 121/2008 Sb., 177/2008 Sb.



Změna: 384/2008 Sb.



Změna: 90/2008 Sb., 129/2008 Sb., 274/2008 Sb., 457/2008 Sb., 480/2008

Sb.



Změna: 52/2009 Sb.



Změna: 301/2008 Sb., 7/2009 Sb.



Změna: 218/2009 Sb.



Změna: 41/2009 Sb., 272/2009 Sb., 306/2009 Sb.



Změna: 163/2010 Sb.



Změna: 219/2010 Sb.



Změna: 197/2010 Sb.



Změna: 150/2011 Sb.



Změna: 181/2011 Sb.



Změna: 207/2011 Sb.



Změna: 330/2011 Sb.



Změna: 341/2011 Sb., 348/2011 Sb., 459/2011 Sb.



Změna: 357/2011 Sb.



Změna: 193/2012 Sb.



Změna: 273/2012 Sb., 43/2012 Sb.



Změna: 390/2012 Sb.



Změna: 105/2013 Sb. (část)



Změna: 45/2013 Sb.



Změna: 105/2013 Sb. (část)



Změna: 105/2013 Sb.



Změna: 141/2014 Sb.



Změna: 77/2015 Sb.



Změna: 86/2015 Sb.



Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo

na tomto zákoně:



ČÁST PRVNÍ



Společná ustanovení



HLAVA PRVNÍ



Obecná ustanovení



§ 1



Účel zákona



(1) Účelem trestního řádu je upravit postup orgánů činných v trestním

řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé

podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k

upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k

výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel

občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti.



(2) Pomáhat k dosažení účelu trestního řízení je právem a podle

ustanovení tohoto zákona i povinností občanů.



§ 2



Základní zásady trestního řízení



(1) Nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem,

který stanoví tento zákon.



(2) Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena,

nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl

vinen.



(3) Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se

dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká

republika vázána, nestanoví jinak.



(4) Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné

v trestním řízení z úřední povinnosti. Trestní věci musí projednávat

urychleně bez zbytečných průtahů; s největším urychlením projednávají

zejména vazební věci a věci, ve kterých byl zajištěn majetek, je-li to

zapotřebí vzhledem k hodnotě a povaze zajištěného majetku. Trestní věci

projednávají s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou

základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a

základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána; při provádění

úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony

dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v

nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení. K obsahu petic

zasahujících do plnění těchto povinností orgány činné v trestním řízení

nepřihlížejí.



(5) Orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a

povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby

byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to

v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného

nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny

podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v

trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu

stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch

osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a

obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy.

Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje

soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své

rozhodnutí.



(6) Orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního

přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu

jednotlivě i v jejich souhrnu.



(7) Všechny orgány činné v trestním řízení spolupracují se zájmovými

sdruženími občanů a využívají jejich výchovného působení.



(8) Trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby, návrhu

na potrestání nebo návrhu na schválení dohody o prohlášení viny a

přijetí trestu (dále jen „dohoda o vině a trestu“), které podává státní

zástupce. Veřejnou žalobu v řízení před soudem zastupuje státní

zástupce.



(9) V trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce;

předseda senátu nebo samosoudce rozhodují sami jen tam, kde to zákon

výslovně stanoví. Rozhoduje-li v přípravném řízení soud v prvním

stupni, rozhodnutí činí soudce.



(10) Trestní věci se před soudem projednávají veřejně tak, aby se

občané mohli projednávání zúčastnit a jednání sledovat. Při hlavním

líčení a veřejném zasedání smí být veřejnost vyloučena jen v případech

výslovně stanovených v tomto nebo zvláštním zákoně.



(11) Jednání před soudy je ústní; důkaz výpověďmi svědků, znalců a

obviněného se provádí zpravidla tak, že se tyto osoby vyslýchají.



(12) Při rozhodování v hlavním líčení, jakož i ve veřejném, vazebním a

neveřejném zasedání smí soud přihlédnout jen k těm důkazům, které byly

při tomto jednání provedeny.



(13) Ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období

řízení vhodným způsobem a srozumitelně poučen o právech umožňujících mu

plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny

orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho

práv.



(14) Orgány činné v trestním řízení vedou řízení a vyhotovují svá

rozhodnutí v českém jazyce. Každý, kdo prohlásí, že neovládá český

jazyk, je oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízení svého

mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém uvede, že ho ovládá.



(15) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny v každém období řízení

umožnit poškozenému plné uplatnění jeho práv, o kterých je třeba ho

podle zákona vhodným způsobem a srozumitelně poučit, aby mohl dosáhnout

uspokojení svých nároků; řízení musí vést s potřebnou ohleduplností k

poškozenému a při šetření jeho osobnosti.



Spolupráce se zájmovými sdruženími občanů



§ 3



(1) Odborové organizace nebo organizace zaměstnavatelů a ostatní

občanská sdružení s výjimkou politických stran a politických hnutí,

církve, náboženské společnosti a právnické osoby sledující v předmětu

své činnosti charitativní účely (dále jen "zájmová sdružení občanů")

mohou působit při zamezování a předcházení trestné činnosti způsobem

uvedeným v tomto zákoně.



(2) Zájmová sdružení občanů mohou spolupůsobit při výchově osob, u

nichž soud rozhodl o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, nebo

jejichž trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno, u podmíněně

odsouzených, podmíněně odsouzených k trestu odnětí svobody s dohledem a

podmíněně propuštěných; pomáhají také vytvářet podmínky, aby odsouzený

žil po vykonání trestu řádným životem.



§ 4



zrušen



§ 5



zrušen



§ 6



(1) Zájmové sdružení občanů může nabídnout převzetí záruky



a) za chování obviněného, jehož trestní stíhání bylo podmíněně

zastaveno,



b) za převýchovu odsouzeného, u něhož bylo podmíněně upuštěno od

potrestání s dohledem, kterému byl uložen trest odnětí svobody, jehož

výkon byl odložen na zkušební dobu, u podmíněně odsouzeného k trestu

odnětí svobody s dohledem, nebo



c) za dovršení nápravy odsouzeného, který vykonává trest odnětí

svobody, trest zákazu činnosti nebo trest zákazu pobytu; v těchto

případech může zájmové sdružení občanů současně navrhnout podmíněné

propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody nebo podmíněné upuštění

od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu. K získání

podkladů pro takovou žádost se může se souhlasem odsouzeného informovat

o jeho chování a dosavadním průběhu výkonu trestu.



(2) Zájmové sdružení občanů může také navrhnout, aby vazba u obviněného

byla nahrazena jeho zárukou (§ 73), a podávat za odsouzeného žádost o

udělení milosti a o zahlazení odsouzení.



(3) Zájmové sdružení občanů, které převzalo záruku, je povinno působit

na obviněného nebo odsouzeného, aby žil řádným životem, a k tomu

přijmout potřebná opatření; zájmové sdružení občanů rovněž dbá, aby

nahradil škodu nebo nemajetkovou újmu, kterou způsobil trestným činem,

nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, které získal trestným činem.



Součinnost státních orgánů, fyzických a právnických osob



§ 7



Orgány činné v trestním řízení jsou povinny si navzájem pomáhat při

plnění úkolů vyplývajících z tohoto zákona.



§ 8



(1) Státní orgány, právnické a fyzické osoby jsou povinny bez

zbytečného odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty

vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich

úkolů. Státní orgány jsou dále povinny neprodleně oznamovat státnímu

zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl

spáchán trestný čin.



(2) Jestliže je toho v trestním řízení třeba k řádnému objasnění

okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, nebo v

řízení před soudem též k posouzení poměrů obviněného anebo pro výkon

rozhodnutí, může státní zástupce a po podání obžaloby nebo návrhu na

potrestání předseda senátu požadovat údaje, které jsou předmětem

bankovního tajemství, a údaje z evidence cenných papírů. V řízení o

trestném činu podle § 180 trestního zákoníku může orgán činný v

trestním řízení vyžadovat individuální údaje získané podle zvláštního

zákona pro statistické účely. Podmínky, za nichž může orgán činný v

trestním řízení vyžadovat údaje získané při správě daní, stanoví

zvláštní zákon. Údaje získané podle tohoto ustanovení nelze využít pro

jiný účel než pro trestní řízení, v jehož rámci byly vyžádány.



(3) Z důvodů uvedených v odstavci 2 může předseda senátu a v přípravném

řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit sledování bankovního

účtu nebo účtu u osoby oprávněné k evidenci investičních nástrojů podle

zvláštního zákona, a to nejvýše po dobu šesti měsíců. Trvá-li účel, pro

který bylo sledování účtu nařízeno, i po této době, může toto sledování

prodloužit na základě příkazu soudce soudu vyššího stupně a v

přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce krajského soudu o

dalších šest měsíců, a to i opakovaně. Údaje získané podle tohoto

ustanovení nelze využít pro jiný účel než pro trestní řízení, v jehož

rámci byly získány.



(4) Plnění povinností podle odstavce 1 lze odmítnout s odkazem na

povinnost zachovávat tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním

zákonem nebo státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti; to

neplatí,



a) jestliže osoba, která tyto povinnosti má, by se jinak vystavila

nebezpečí trestního stíhání pro neoznámení nebo nepřekažení trestného

činu, nebo



b) při vyřizování dožádání orgánu činného v trestním řízení o trestném

činu, kde dožádaná osoba je současně oznamovatelem trestného činu.



Za státem uznanou povinnost mlčenlivosti se podle tohoto zákona

nepovažuje taková povinnost, jejíž rozsah není vymezen zákonem, ale

vyplývá z právního úkonu učiněného na základě zákona.



(5) Nestanoví-li zvláštní zákon podmínky, za nichž lze pro účely

trestního řízení sdělovat informace, které jsou podle takového zákona

utajovány, nebo na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti, lze tyto

informace pro trestní řízení vyžadovat po předchozím souhlasu soudce.

Tím není dotčena povinnost mlčenlivosti advokáta podle zákona o

advokacii.



(6) Ustanovením odstavců 1 a 5 není dotčena povinnost zachovávat

mlčenlivost uložená na základě vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je

Česká republika vázána.



Poskytování informací o trestním řízení a osobách na něm zúčastněných



§ 8a



nadpis vypuštěn



(1) Při poskytování informací o své činnosti veřejnosti orgány činné v

trestním řízení dbají na to, aby neohrozily objasnění skutečností

důležitých pro trestní řízení, nezveřejnily o osobách zúčastněných na

trestním řízení údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a

aby neporušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není

vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení,

hledět, jako by byl vinen (§ 2 odst. 2). V přípravném řízení nesmějí

zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti osoby, proti které

se vede trestní řízení, poškozeného, zúčastněné osoby a svědka.



(2) Při poskytování informací podle odstavce 1 orgány činné v trestním

řízení zvlášť dbají na ochranu osobních údajů a soukromí osob mladších

18 let.



(3) Orgány činné v trestním řízení informují o své činnosti veřejnost

poskytováním informací podle odstavce 1 veřejným sdělovacím

prostředkům; poskytnutí informací odepřou z důvodů ochrany zájmů

uvedených v odstavcích 1 a 2. Vyhradí-li si v přípravném řízení státní

zástupce právo poskytnout informace o určité trestní věci, může je

policejní orgán poskytnout jen s jeho předchozím souhlasem.



§ 8b



(1) Osoby, kterým byly orgány činnými v trestním řízení poskytnuty

informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a odst. 1

věty druhé, pro účely trestního řízení nebo k výkonu práv nebo plnění

povinností stanovených zvláštním právním předpisem, je nesmějí nikomu

dále poskytnout, pokud jejich poskytnutí není nutné k uvedeným účelům.

O tom musí být tyto osoby poučeny.



(2) Nikdo nesmí v souvislosti s trestným činem spáchaným na poškozeném

jakýmkoli způsobem zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti

poškozeného, který je osobou mladší 18 let nebo vůči němuž byl spáchán

trestný čin vraždy (§ 140 trestního zákoníku), zabití (§ 141 trestního

zákoníku), některý z trestných činů, kterým byla způsobena těžká újma

na zdraví, trestný čin ohrožení pohlavní nemocí (§ 155 trestního

zákoníku), některý z trestných činů proti těhotenství ženy (§ 159 až

162 trestního zákoníku), trestný čin obchodování s lidmi (§ 168

trestního zákoníku), některý z trestných činů proti lidské důstojnosti

v sexuální oblasti (§ 185 až 193 trestního zákoníku), trestný čin

opuštění dítěte nebo svěřené osoby (§ 195 trestního zákoníku), týrání

svěřené osoby (§ 198 trestního zákoníku), týrání osoby žijící ve

společném obydlí (§ 199 trestního zákoníku), únosu dítěte a osoby

stižené duševní poruchou (§ 200 trestního zákoníku) nebo nebezpečného

pronásledování (§ 354 trestního zákoníku).



(3) Zveřejnění obrazových snímků, obrazových a zvukových záznamů nebo

jiných informací o průběhu hlavního líčení nebo veřejného zasedání,

které by umožnily zjištění totožnosti poškozeného uvedeného v odstavci

2, je zakázáno.



(4) Pravomocný rozsudek nesmí být zveřejněn ve veřejných sdělovacích

prostředcích s uvedením jména, popřípadě jmen, příjmení a bydliště

poškozeného uvedeného v odstavci 2. Předseda senátu může s přihlédnutím

k osobě poškozeného a povaze a charakteru spáchaného trestného činu

rozhodnout o dalších omezeních spojených se zveřejněním pravomocného

odsuzujícího rozsudku za účelem přiměřené ochrany zájmů takového

poškozeného.



§ 8c



Nikdo nesmí bez souhlasu osoby, které se takové informace týkají,

zveřejnit informace o nařízení či provedení odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu podle § 88 nebo informace z něj získané,

údaje o telekomunikačním provozu zjištěné na základě příkazu podle §

88a, nebo informace získané sledováním osob a věcí podle § 158d odst. 2

a 3, umožňují-li zjištění totožnosti této osoby a nebyly-li použity

jako důkaz v řízení před soudem.



§ 8d



(1) Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až 8c,

lze v nezbytném rozsahu zveřejnit pro účely pátrání po osobách, pro

dosažení účelu trestního řízení, nebo umožňuje-li to tento zákon.

Uvedené informace lze také zveřejnit, odůvodňuje-li to veřejný zájem,

pokud převažuje nad právem na ochranu soukromí dotčené osoby; přitom je

třeba zvlášť dbát na ochranu zájmů osoby mladší 18 let.



(2) Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až 8c,

lze také zveřejnit, pokud osoba, jíž se zákaz zveřejnění týká, udělila

ke zveřejnění informace výslovný souhlas. Zemřela-li nebo byla-li tato

osoba prohlášena za mrtvou, souhlas se zveřejněním informací je

oprávněn udělit její manžel, partner nebo její děti, a není-li jich,

její rodiče; v případě osoby mladší 18 let nebo osoby zbavené

způsobilosti k právním úkonům nebo s omezenou způsobilostí k právním

úkonům její zákonný zástupce. Souhlas se zveřejněním informací nemůže

udělit osoba, která je pachatelem trestného činu spáchaného vůči osobě,

jež zemřela nebo byla prohlášena za mrtvou.



(3) Informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a až 8c,

lze také zveřejnit, pokud osoba, jíž se zákaz zveřejnění týká, zemřela

nebo byla prohlášena za mrtvou a není-li žádné osoby oprávněné udělit

souhlas se zveřejněním podle odstavce 2.



§ 9



Posuzování předběžných otázek



(1) Orgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se

v řízení vyskytnou, samostatně; je-li tu však o takové otázce

pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu jsou orgány

činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o

posouzení viny obviněného.



(2) Orgány činné v trestním řízení nejsou oprávněny řešit samostatně

předběžné otázky týkající se osobního stavu, o nichž se rozhoduje v

řízení ve věcech občanskoprávních. Jestliže rozhodnutí o takové otázce

nebylo ještě vydáno, vyčkají jeho vydání.



§ 9a



Předběžné otázky v působnosti Soudního dvora



(1) Ustanovení § 9 se nepoužije na předběžné otázky, o nichž rozhoduje

výlučně Soudní dvůr zřízený předpisy Evropských společenství (dále jen

"Soudní dvůr").



(2) V případě, že soud v řízení podle tohoto zákona podává žádost o

rozhodnutí o předběžné otázce Soudnímu dvoru, vydá rozhodnutí o

přerušení řízení.



(3) Při podávání žádosti Soudnímu dvoru o rozhodnutí o předběžné otázce

se soud řídí příslušnými předpisy upravujícími řízení před Soudním

dvorem.



(4) Rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce je závazné pro všechny

orgány činné v trestním řízení.



§ 10



Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení



(1) Z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona

jsou vyňaty osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo

mezinárodního práva.



(2) Vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je někdo vyňat z

pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona,

rozhodne o tom na návrh dotčené osoby, státního zástupce nebo soudu

nejvyšší soud.



§ 11



Nepřípustnost trestního stíhání



(1) Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm

pokračovat a musí být zastaveno



a) nařídí-li to prezident republiky, uživ svého práva udílet milost

nebo amnestii,



b) je-li trestní stíhání promlčeno,



c) jde-li o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v

trestním řízení (§ 10), nebo o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona

třeba souhlasu, jestliže takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán,



d) jde-li o osobu, která pro nedostatek věku není trestně odpovědná,



e) proti tomu, kdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého,



f) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo

pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného

oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v

předepsaném řízení zrušeno,



g) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo

pravomocným rozhodnutím o schválení narovnání, jestliže rozhodnutí

nebylo v předepsaném řízení zrušeno,



h) proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo

pravomocným rozhodnutím o postoupení věci s podezřením, že skutek je

přestupkem, jiným správním deliktem nebo kárným proviněním, jestliže

rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno,



i) je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas

nebyl dán nebo byl vzat zpět,



j) stanoví-li tak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká

republika vázána, nebo



k) proti tomu, ohledně něhož bylo trestní řízení pro týž skutek předáno

do cizího státu, pokud mu byl pro tento skutek cizozemským soudem

pravomocně uložen trest nebo ochranné opatření, které vykonává nebo již

vykonal, nebo je nelze podle práva tohoto státu vykonat, nebo bylo

cizozemským soudem pravomocně upuštěno od uložení trestu, anebo

pravomocně rozhodnuto o zproštění obžaloby.



(2) Trestní stíhání nelze zahájit a, bylo-li již zahájeno, nelze v něm

pokračovat a musí být zastaveno také, bylo-li soudem nebo jiným

justičním orgánem členského státu Evropské unie nebo státu přidruženého

mezinárodní smlouvou k provádění schengenských předpisů pro týž skutek

vydáno rozhodnutí, kterým



a) byl osobě pravomocně uložen trest nebo ochranné opatření, které

vykonává nebo již vykonala nebo je nelze podle práva tohoto státu

vykonat, nebo kterým bylo pravomocně upuštěno od uložení trestu, nebo



b) byla osoba pravomocně zproštěna obžaloby, nebo které má účinky

pravomocného zastavení trestního stíhání, ledaže



1. nevytváří ve státě, v němž bylo vydáno, překážku věci pravomocně

rozhodnuté,



2. bylo vydáno výlučně z důvodu, že v jiném státě bylo zahájeno trestní

stíhání proti téže osobě pro týž skutek,



3. bylo vydáno výlučně z důvodu, že skutek není trestným činem nebo že

nespadá do pravomoci orgánů státu, který takové rozhodnutí vydal, nebo



4. bylo vydáno výlučně z některého z důvodů odpovídajících důvodům

uvedeným v odstavci 1 písm. a), c) až e), i) nebo j).



(3) Týká-li se důvod uvedený v odstavci 1 nebo 2 jen některého z

dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně

zbylé části takového činu konalo trestní stíhání.



(4) V trestním stíhání, které bylo zastaveno z důvodu uvedeného v

odstavci 1 písm. a), b) nebo i), se však pokračuje, prohlásí-li

obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního

stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného

poučit.



(5) Ustanovení odstavců 2 a 3 se přiměřeně užijí i na rozhodnutí

mezinárodního trestního soudu, mezinárodního trestního tribunálu,

popřípadě obdobného mezinárodního soudního orgánu s působností v

trestních věcech, které splňují alespoň jednu z podmínek uvedených v §

145 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech

trestních, nejde-li o rozhodnutí vydané z důvodu nedostatku jeho

působnosti nebo z důvodu nedostatečné závažnosti činu anebo

nebezpečnosti pachatele.



§ 11a



Trestní stíhání proti téže osobě a pro týž skutek nelze zahájit, pokud

státní zástupce ve zkráceném přípravném řízení



a) rozhodl o schválení narovnání a věc odložil, nebo



b) rozhodl o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání a

podezřelý se osvědčil, nebo se má za to, že se osvědčil.



§ 12



Výklad některých pojmů



(1) Orgány činnými v trestním řízení se rozumějí soud, státní zástupce

a policejní orgán.



(2) Policejními orgány se rozumějí



a) útvary Policie České republiky,



b) Generální inspekce bezpečnostních sborů v řízení o trestných činech

příslušníků Policie České republiky, příslušníků Vězeňské služby České

republiky, celníků anebo zaměstnanců České republiky zařazených k

výkonu práce v Policii České republiky, nebo o trestných činech

zaměstnanců České republiky zařazených k výkonu práce ve Vězeňské

službě České republiky anebo v Celní správě České republiky, spáchaných

v souvislosti s plněním jejich pracovních úkolů,



c) pověřené orgány Vězeňské služby České republiky v řízení o trestných

činech osob ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody a zabezpečovací

detence, spáchaných ve vazební věznici, věznici nebo v ústavu pro výkon

zabezpečovací detence,



d) pověřené celní orgány v řízení o trestných činech spáchaných

porušením celních předpisů a předpisů o dovozu, vývozu nebo průvozu

zboží, a to i v případech, kdy se jedná o trestné činy příslušníků

ozbrojených sil nebo bezpečnostních sborů, a dále porušením právních

předpisů při umístění a pořízení zboží v členských státech Evropských

společenství, je-li toto zboží dopravováno přes státní hranice České

republiky, a v případech porušení předpisů daňových, jsou-li celní

orgány správcem daně podle zvláštních právních předpisů,



e) pověřené orgány Vojenské policie v řízení o trestných činech

příslušníků ozbrojených sil a osob, které páchají trestnou činnost

proti příslušníkům ozbrojených sil ve vojenských objektech, proti

vojenským objektům, vojenskému materiálu nebo ostatnímu majetku státu,

s nímž je příslušné hospodařit Ministerstvo obrany,



f) pověřené orgány Bezpečnostní informační služby v řízení o trestných

činech příslušníků Bezpečnostní informační služby,



g) pověřené orgány Úřadu pro zahraniční styky a informace v řízení o

trestných činech příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informace,



h) pověřené orgány Vojenského zpravodajství v řízení o trestných činech

příslušníků Vojenského zpravodajství,



i) pověřené orgány Generální inspekce bezpečnostních sborů v řízení o

trestných činech příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů

nebo o trestných činech zaměstnanců České republiky, zařazených k

výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů.

Tím není dotčeno oprávnění státního zástupce podle § 157 odst. 2 písm.

b). Není-li dále stanoveno jinak, jsou uvedené orgány oprávněny ke všem

úkonům trestního řízení patřícím do působnosti policejního orgánu.



(3) Kde tento zákon mluví o soudu, rozumí se tím podle povahy věci

okresní soud, krajský soud, vrchní soud nebo Nejvyšší soud České

republiky (dále jen "nejvyšší soud").



(4) Kde tento zákon mluví o okresním soudu, rozumí se tím i obvodní

soud, popřípadě jiný soud se stejnou působností; kde tento zákon mluví

o krajském soudu, rozumí se tím i městský soud v Praze.



(5) Kde tento zákon mluví o okresním státním zástupci, rozumí se tím i

obvodní státní zástupce, popřípadě jiný státní zástupce se stejnou

působností; kde tento zákon mluví o krajském státním zástupci, rozumí

se tím i městský státní zástupce v Praze.



(6) Stranou se rozumí ten, proti němuž se vede trestní řízení,

zúčastněná osoba a poškozený a v řízení před soudem též státní zástupce

a společenský zástupce; stejné postavení jako strana má i jiná osoba,

na jejíž návrh nebo žádost se řízení vede nebo která podala opravný

prostředek.



(7) Pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se obviněným též

obžalovaný a odsouzený.



(8) Po nařízení hlavního líčení se obviněný označuje jako obžalovaný.



(9) Odsouzeným je ten, proti němuž byl vydán odsuzující rozsudek, který

již nabyl právní moci.



(10) Trestním řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona a zákona o

mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, trestním stíháním

pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci

rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení

ve věci samé a přípravným řízením úsek řízení podle tohoto zákona od

sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení

neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně

předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního

stíhání do podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu,

postoupení věci jinému orgánu, zastavení trestního stíhání, nebo do

rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení

trestního stíhání před podáním obžaloby, anebo do jiného rozhodnutí

ukončujícího přípravné řízení, zahrnující objasňování a prověřování

skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a

vyšetřování.



(11) Pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení

obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.



(12) Skutkem podle tohoto zákona se rozumí též dílčí útok pokračujícího

trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.



HLAVA DRUHÁ



Soud a osoby na řízení zúčastněné



ODDÍL PRVNÍ



Pravomoc a příslušnost soudů



§ 13



Výkon trestního soudnictví



Soudnictví v trestních věcech vykonávají okresní soudy, krajské soudy,

vrchní soudy a nejvyšší soud.



nadpis vypuštěn



§ 14



zrušen



§ 15



zrušen



Věcná příslušnost



§ 16



Řízení v prvním stupni koná, jestliže tento zákon nestanoví něco

jiného, okresní soud.



§ 17



(1) Krajský soud koná v prvním stupni řízení o trestných činech, pokud

na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí

nejméně pět let, nebo pokud za ně lze uložit výjimečný trest. O

trestných činech



a) zabití, vraždy novorozeného dítěte matkou, neoprávněného odebrání

tkání a orgánů, nedovoleného nakládání s tkáněmi a orgány, odběru

tkáně, orgánu a provedení transplantace za úplatu, nedovoleného

nakládání s lidským embryem a lidským genomem, obchodování s lidmi,



b) spáchaných prostřednictvím investičních nástrojů, které jsou přijaty

k obchodování na regulovaném trhu nebo o jejichž přijetí k obchodování

na regulovaném trhu bylo požádáno, nebo jejich padělků a napodobenin,

pokud jejich zákonným znakem je způsobení značné škody nebo získání

značného prospěchu,



c) porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, manipulace s

kurzem investičních nástrojů, zneužití informace a postavení v

obchodním styku, poškození finančních zájmů Evropských společenství,

porušení předpisů o kontrole vývozu zboží a technologií dvojího užití,

porušení povinností při vývozu zboží a technologií dvojího užití,

zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně vývozu zboží a technologií

dvojího užití, provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem

bez povolení nebo licence, porušení povinnosti v souvislosti s vydáním

povolení a licence pro zahraniční obchod s vojenským materiálem,

zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně zahraničního obchodu s

vojenským materiálem, vývoje, výroby a držení zakázaných bojových

prostředků a



d) sabotáže, zneužití zastupování státu a mezinárodní organizace,

vyzvědačství, ohrožení utajované informace, spolupráce s nepřítelem,

styků ohrožujících mír, použití zakázaného bojového prostředku a

nedovoleného vedení boje, plenění v prostoru válečných operací,



koná v prvním stupni řízení krajský soud i tehdy, je-li dolní hranice

trestu odnětí svobody nižší.



(2) Krajský soud koná v prvním stupni řízení též o trestném činu

opilství v případě, že čin jinak trestný, jehož se dopustil pachatel ve

stavu nepříčetnosti, který si zaviněně přivodil, naplňuje znaky

skutkové podstaty některého z trestných činů, u nichž je stanovena

příslušnost krajského soudu podle odstavce 1.



(3) Krajský soud koná v prvním stupni řízení též o dílčích útocích

pokračujícího trestného činu, jestliže postupem podle § 45 trestního

zákoníku přichází v tomto řízení v úvahu rozhodnutí o vině některého z

trestných činů uvedených v odstavci 1 nebo 2.



Místní příslušnost



§ 18



(1) Řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán.



(2) Nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná

řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje;

jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České

republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo.



§ 19



zrušen



Společné řízení



§ 20



(1) Proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech

útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech

trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání

důležité důvody. O jiných trestných činech se koná společné řízení

tehdy, je-li takový postup vhodný z hlediska rychlosti a hospodárnosti

řízení.



(2) Společné řízení o trestném činu, o kterém by měl konat řízení

samosoudce, a o trestném činu, o kterém přísluší konat řízení senátu,

koná senát.



§ 21



(1) Společné řízení koná krajský soud, je-li příslušný konat řízení

alespoň o jednom z trestných činů.



(2) Společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti

pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu.



§ 22



Příslušnost několika soudů



Je-li podle předchozích ustanovení dána příslušnost několika soudů,

koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu,

návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu nebo

jemuž byla věc přikázána nadřízeným soudem.



§ 23



Vyloučení a spojení věci



(1) K urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů lze řízení o

některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze

společného řízení.



(2) Příslušnost soudu, který věc vyloučil, se nemění; vyloučí-li však

krajský soud věc, o níž by jinak příslušelo konat řízení okresnímu

soudu, může ji postoupit tomuto soudu.



(3) Jsou-li tu podmínky společného řízení, může soud spojit k

společnému projednání a rozhodnutí věci, v nichž byly podány samostatné

obžaloby.



§ 24



Rozhodnutí o příslušnosti soudu



(1) Vzniknou-li pochybnosti o příslušnosti soudu, rozhoduje o tom,

který soud je příslušný k projednání věci, soud, jenž je nejblíže

společně nadřízen soudu, u něhož byla podána obžaloba, návrh na

potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu, jemuž byla věc

postoupena podle § 39 zákona o soudnictví ve věcech mládeže nebo mu

byla přikázána nadřízeným soudem, a soudu, který má být příslušný podle

rozhodnutí o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti [§ 188 odst. 1

písm. a), § 222 odst. 1, § 257 odst. 1 písm. a), § 314p odst. 3 písm.

a)]. Přitom je vázán jen zákonnými hledisky rozhodnými pro určení

příslušnosti (§ 16 až 22). Není-li soud, jemuž byla věc předložena k

rozhodnutí, nadřízen soudu podle zákona příslušnému, postoupí věc k

rozhodnutí o příslušnosti tomu soudu, který je společně nadřízen soudu

věc předkládajícímu a soudu podle zákona příslušnému.



(2) Soud, který rozhoduje o příslušnosti soudu, může současně

rozhodnout o odnětí a přikázání věci z důvodu uvedeného v § 25.



nadpis vypuštěn



§ 25



Odnětí a přikázání věci



Z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána

jinému soudu téhož druhu a stupně; o odnětí a přikázání rozhoduje soud,

který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.



§ 26



Příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení



(1) K provádění úkonů v přípravném řízení je příslušný okresní soud, v

jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh.



(2) Soud, u něhož státní zástupce podal návrh podle odstavce 1, se

stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné

řízení, pokud nedojde k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného

státního zástupce činného mimo obvod tohoto soudu.



ODDÍL DRUHÝ



Pomocné osoby



§ 27



Zapisovatel



K sepsání protokolu o úkonech orgánů činných v trestním řízení se

přibere zpravidla zapisovatel vzatý do slibu. Nebyl-li zapisovatel

přibrán, sepíše protokol osoba provádějící úkon. Je-li v řízení před

soudem o průběhu úkonu pořizován zvukový záznam a v důsledku tohoto

předseda senátu nediktuje protokol, je zapisovatelem, pokud je ho

třeba, vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník.



§ 27a



Vyšší soudní úředník



Jednoduchá rozhodnutí, s výjimkou rozhodnutí o vině a trestu, zpravidla

vydává a vykonává a administrativní úkony spojené s řízením provádí

vyšší soudní úředník; zvláštní zákon stanoví jeho působnost a určí,

které úkony může vyšší soudní úředník provést samostatně a kdy

postupuje z pověření soudce.



§ 27b



Probační úředník



(1) Úředník Probační a mediační služby (dále jen "probační úředník")

vykonává v trestním řízení dohled nad obviněným spočívající jednak v

pozitivním vedení a pomoci obviněnému a jednak v kontrole jeho chování

a v případech, kdy dohled nebyl uložen, provádí úkony směřující k tomu,

aby obviněný vedl řádný život, pokud bylo rozhodnuto



a) o propuštění obviněného z vazby za současného vyslovení dohledu,



b) o podmíněném zastavení trestního stíhání,



c) o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem,



d) o podmíněném odsouzení, včetně podmíněného odsouzení s dohledem,



e) o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, včetně

podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody za současného

vyslovení dohledu, nebo



f) o uložení trestu obecně prospěšných prací nebo trestu zákazu pobytu

za současného vyslovení přiměřených omezení a přiměřených povinností.



(2) Probační úředník může být státním zástupcem a v řízení před soudem

předsedou senátu pověřen zjišťováním informací o osobě obviněného a

jeho sociálních poměrech a vytvářením podmínek pro rozhodnutí o

schválení narovnání a o podmíněném zastavení trestního stíhání. Za

podmínek stanovených zvláštním zákonem může provádět jednotlivé úkony i

bez takového pokynu. V řízení před soudem může vykonávat jednotlivé

úkony výkonu rozhodnutí zejména v případech, kdy byl uložen trest

nespojený s odnětím svobody, nebo kdy odsouzený byl z výkonu trestu

odnětí svobody podmíněně propuštěn, anebo při výkonu jednotlivých druhů

ochranného opatření.



(3) Bližší podmínky, za nichž probační úředník vykonává svoji

působnost, stanoví zvláštní zákon.



§ 27c



Asistent soudce Nejvyššího soudu



Asistent soudce Nejvyššího soudu činí jednotlivé úkony trestního řízení

z pověření soudce Nejvyššího soudu.



Tlumočník



§ 28



(1) Je-li třeba přetlumočit obsah písemnosti, výpovědi nebo jiného

procesního úkonu nebo využije-li obviněný právo uvedené v § 2 odst. 14,

přibere se tlumočník; totéž platí, jde-li o ustanovení tlumočníka

osobě, s níž se nelze dorozumět jinak než některým z komunikačních

systémů neslyšících a hluchoslepých osob. Tlumočník může být zároveň

zapisovatelem. Neuvede-li obviněný jazyk, který ovládá, nebo uvede-li

jazyk či dialekt, který není jazykem jeho národnosti nebo úředním

jazykem státu, jehož je občanem, a pro takový jazyk nebo dialekt není

zapsána žádná osoba v seznamu tlumočníků, ustanoví orgán činný v

trestním řízení tlumočníka pro jazyk jeho národnosti nebo úřední jazyk

státu, jehož je občanem. Jde-li o osobu bez státního občanství, rozumí

se jím stát, kde má trvalý pobyt, nebo stát jeho původu. Využije-li

obviněný právo uvedené v § 2 odst. 14, přibraný tlumočník přetlumočí na

jeho žádost i jeho poradu s obhájcem v průběhu procesních úkonů.



(2) Za podmínek uvedených v odstavci 1 je třeba obviněnému písemně

přeložit usnesení o zahájení trestního stíhání, usnesení o vazbě,

usnesení o nařízení pozorování obviněného ve zdravotnickém ústavu,

obžalobu, dohodu o vině a trestu a návrh na její schválení, návrh na

potrestání, rozsudek, trestní příkaz, rozhodnutí o odvolání a o

podmíněném zastavení trestního stíhání; to neplatí, jestliže obviněný

po poučení prohlásí, že pořízení překladu takového rozhodnutí

nepožaduje. Týká-li se takové rozhodnutí více obviněných, přeloží se

obviněnému jen ta část rozhodnutí, která se jej týká, pokud ji lze

oddělit od ostatních výroků rozhodnutí a jejich odůvodnění. Pořízení

překladu rozhodnutí a jeho doručení zajišťuje orgán činný v trestním

řízení, o jehož rozhodnutí se jedná.



(3) Jestliže s doručením rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 je spojen

počátek běhu lhůty a je třeba pořídit písemný překlad takového

rozhodnutí, považuje se rozhodnutí za doručené až doručením písemného

překladu.



(4) Za podmínek uvedených v odstavci 1 je třeba obviněnému písemně

přeložit i písemnost neuvedenou v odstavci 2, je-li to zapotřebí pro

zaručení spravedlivého procesu, zejména pro řádné uplatnění práva na

obhajobu, a to v rozsahu určeném orgánem činným v trestním řízení,

který je zcela nezbytný k seznámení obviněného se skutečnostmi, které

jsou mu kladeny za vinu; není-li odůvodněnému návrhu obviněného, který

využil právo uvedené v § 2 odst. 14, na pořízení překladu takové

písemnosti vyhověno, orgán činný v trestním řízení, který řízení vede,

o tom rozhodne usnesením. Namísto písemného překladu podle věty první

lze písemnost nebo její podstatný obsah přetlumočit; ustanovení věty

první se nepoužije, jestliže již byla tato písemnost nebo její

podstatný obsah obviněnému přetlumočena nebo jestliže obviněný po

poučení prohlásí, že pořízení jejího překladu nepožaduje. Proti

rozhodnutí podle věty první je přípustná stížnost. Pořízení překladu a

jeho doručení zajišťuje orgán činný v trestním řízení, který řízení

vede.



(5) Práva uvedená v odstavcích 1 a 4 náleží i podezřelému.



(6) Za podmínek uvedených v odstavci 1 je třeba osobě, která je

zadržena či zatčena, bez zbytečného odkladu písemně přeložit též

poučení o jejích právech (§ 33 odst. 6 a § 76 odst. 5).



§ 29



(1) O ustanovení tlumočníka, o způsobilosti k této funkci a o vyloučení

z ní, o právu odepřít provedení tlumočnického úkonu, o slibu a o

připomenutí povinností před provedením tlumočnického úkonu, jakož i o

náhradě hotových výloh a odměně za tlumočnický úkon platí zvláštní

předpisy.



(2) Výši náhrady a odměny tlumočníka určí orgán, který tlumočníka

přibral, a v řízení před soudem předseda senátu bez zbytečného odkladu,

nejpozději do dvou měsíců od vyúčtování náhrady a odměny tlumočníka.

Nesouhlasí-li ten, kdo tlumočníka přibral, s výší vyúčtované náhrady a

odměny tlumočníka, rozhodne usnesením. Proti usnesení je přípustná

stížnost, jež má odkladný účinek.



(3) Náhradu a odměnu tlumočníka je třeba uhradit bez zbytečného odkladu

po jejich přiznání, nejpozději do 30 dnů.



ODDÍL TŘETÍ



Vyloučení orgánů činných v trestním řízení



§ 30



(1) Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo

přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně

činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci

nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným

zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v

trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny

vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním

řízení.



(2) Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního

řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce,

policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec

zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na

schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů

trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení

nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků,

vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě

osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda

o vině a trestu.



(3) Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce

nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně,

a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen

státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu

souhlas nebo pokyn.



(4) Z řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu je vyloučen soudce, který se zúčastnil

rozhodování v předchozím řízení. Soudce, který se účastnil rozhodování

v řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního

provozu, je v dalším řízení vyloučen z rozhodování.



§ 31



(1) O vyloučení z důvodů uvedených v § 30 rozhodne orgán, kterého se

tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo

přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát.



(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.



(3) O stížnosti rozhodne orgán bezprostředně nadřízený orgánu, jenž

napadené rozhodnutí vydal.



§ 31a



Důvody, pro které je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen vyšší

soudní úředník nebo probační úředník, a postup při rozhodování o

vyloučení stanoví zvláštní zákon.



ODDÍL ČTVRTÝ



Obviněný



§ 32



Obviněný



Toho, kdo je podezřelý ze spáchání trestného činu, lze považovat za

obviněného a použít proti němu prostředků daných tímto zákonem teprve

tehdy, bylo-li proti němu zahájeno trestní stíhání (§ 160).



§ 33



Práva obviněného



(1) Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu

kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může

uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a

podávat žádosti a opravné prostředky. Má právo zvolit si obhájce a s

ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním

řízení. S obhájcem se však v průběhu svého výslechu nemůže radit o tom,

jak odpovědět na již položenou otázku. Může žádat, aby byl vyslýchán za

účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů

přípravného řízení (§ 165). Je-li ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí

svobody, může s obhájcem mluvit bez přítomnosti třetí osoby. Uvedená

práva příslušejí obviněnému i tehdy, je-li zbaven způsobilosti k

právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena.



(2) Osvědčil-li obviněný, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil

náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení

soudce, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu.

Vyplývá-li ze shromážděných důkazů, že obviněný nemá dostatek

prostředků na náhradu nákladů obhajoby, může, je-li to třeba k ochraně

práv obviněného, rozhodnout předseda senátu a v přípravném řízení na

návrh státního zástupce soudce o nároku na obhajobu bezplatnou nebo za

sníženou odměnu i bez návrhu obviněného. V případech uvedených ve větě

první a druhé náklady obhajoby zcela nebo zčásti hradí stát.



(3) Návrh na rozhodnutí podle odstavce 2 jsou oprávněny podat kromě

obviněného a jeho obhájce i osoby uvedené v § 37 odst. 1. Návrh na

rozhodnutí podle odstavce 2 včetně příloh, jimiž má být prokázána jeho

důvodnost, podává obviněný v přípravném řízení prostřednictvím státního

zástupce a v řízení před soudem soudu, který koná řízení v prvním

stupni. Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



(4) Pokud byl pravomocným rozhodnutím podle odstavce 2 obviněnému

přiznán nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu a

obviněný o ustanovení obhájce požádá, bude mu obhájce neprodleně

ustanoven. Obhájce ustanoví a, pominou-li důvody pro rozhodnutí podle

odstavce 2, ustanovení zruší předseda senátu a v přípravném řízení

soudce. Ustanovení § 38 odst. 2, § 39 odst. 2, § 40 a 40a se použijí

obdobně.



(5) Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny vždy obviněného

o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění.

Obviněného, který byl zadržen či zatčen, je třeba poučit též o právu na

naléhavou lékařskou pomoc, o maximální lhůtě, po kterou může být omezen

na svobodě, než bude odevzdán soudu, a o právu nechat vyrozumět

konzulární úřad a rodinného příslušníka nebo jinou fyzickou osobu, u

nichž uvede údaje potřebné k vyrozumění, v případě, že bude vzat do

vazby.



(6) Orgán činný v trestním řízení, který provedl zadržení či zatčení,

předá obviněnému bez zbytečného odkladu písemné poučení o jeho právech;

obviněnému musí být umožněno si toto poučení přečíst; obviněný má právo

ponechat si toto poučení u sebe po celou dobu omezení nebo zbavení

osobní svobody.



§ 34



Zákonný zástupce obviněného



(1) Zákonný zástupce obviněného, který je zbaven způsobilosti k právním

úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům je omezena, je oprávněn

obviněného zastupovat, zejména zvolit mu obhájce, činit za obviněného

návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn

zúčastnit se těch úkonů, kterých se podle zákona může zúčastnit

obviněný. Ve prospěch obviněného může zákonný zástupce tato práva

vykonávat i proti vůli obviněného.



(2) V případech, v nichž zákonný zástupce obviněného nemůže vykonávat

svá práva uvedená v odstavci 1 a je nebezpečí z prodlení, předseda

senátu a v přípravném řízení státní zástupce může k výkonu těchto práv

obviněnému ustanovit opatrovníka. Proti rozhodnutí o ustanovení

opatrovníka je přípustná stížnost.



ODDÍL PÁTÝ



Obhájce



§ 35



Obhájce



(1) Obhájcem v trestním řízení může být jen advokát. Pro jednotlivé

úkony trestního řízení, s výjimkou řízení před krajským soudem jako

soudem prvního stupně, před vrchním soudem a nejvyšším soudem, se může

obhájce dát zastoupit koncipientem.



(2) Obhájcem nemůže být advokát, proti kterému je nebo bylo vedeno

trestní stíhání, a v důsledku toho v řízení, ve kterém by měl vykonávat

obhajobu, má postavení obviněného, svědka nebo zúčastněné osoby.



(3) V trestním řízení nemůže být obhájcem advokát, který v něm vypovídá

jako svědek, podává znalecký posudek nebo je činný jako tlumočník.



Nutná obhajoba



§ 36



nadpis vypuštěn



(1) Obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení,



a) je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu

ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na

pozorování v zdravotnickém ústavu (§ 116 odst. 2),



b) je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho

způsobilost k právním úkonům omezena,



c) jde-li o řízení proti uprchlému, nebo



d) při sjednávání dohody o vině a trestu.



(2) Obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v

přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem

k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho

způsobilosti náležitě se hájit.



(3) Koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest

odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít

obviněný obhájce už v přípravném řízení.



(4) Obviněný musí mít obhájce též



a) v hlavním líčení konaném ve zjednodušeném řízení proti zadrženému,

nebo



b) v řízení, v němž se rozhoduje o uložení nebo změně zabezpečovací

detence nebo o uložení nebo změně ochranného léčení, s výjimkou

ochranného léčení protialkoholního.



§ 36a



(1) Ve vykonávacím řízení, v němž soud rozhoduje ve veřejném zasedání,

musí mít odsouzený obhájce,



a) je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho

způsobilost k právním úkonům omezena,



b) je-li ve vazbě, nebo



c) jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit,



(2) V řízení o stížnosti pro porušení zákona, v řízení o dovolání a v

řízení o návrhu na povolení obnovy musí mít odsouzený obhájce,



a) jde-li o případy uvedené v § 36 odst. 1 písm. a) nebo b),



b) jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody,

jehož horní hranice převyšuje pět let,



c) jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit,



d) jde-li o řízení proti odsouzenému, který zemřel.



§ 36b



(1) Je-li dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 nebo § 36a odst.

2 písm. b), může se obviněný obhájce vzdát, nejde-li o trestný čin, za

který lze uložit výjimečný trest. Obviněný se může obhájce vzdát i v

případě nutné obhajoby podle § 36 odst. 4 písm. a).



(2) Vzdání se obhájce podle odstavce 1 může obviněný učinit pouze

výslovným písemným prohlášením nebo ústně do protokolu u orgánu činného

v trestním řízení, který vede řízení; prohlášení musí být učiněno za

přítomnosti obhájce a po předchozí poradě s ním.



(3) Prohlášení o vzdání se obhájce může obviněný vzít kdykoliv zpět.

Spolu se zpětvzetím prohlášení musí obviněný předložit plnou moc

obhájce, kterého si zvolil, nebo požádat o jeho ustanovení; pokud tak

neučiní, má se za to, že si obhájce nezvolil a obhájce se mu neprodleně

ustanoví. Vzal-li obviněný své prohlášení o vzdání se obhájce zpět,

nemůže se obhájce znovu vzdát.



(4) Úkony provedené od doručení prohlášení o vzdání se obhájce orgánu

činnému v trestním řízení do jeho zpětvzetí není třeba opakovat jen z

důvodu, že obviněný neměl v této době obhájce.



§ 37



Zvolený obhájce



(1) Neužije-li obviněný práva zvolit si obhájce a nezvolí-li mu ho ani

jeho zákonný zástupce, může mu ho zvolit jeho příbuzný v pokolení

přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner, druh,

jakož i zúčastněná osoba. Je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním

úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, mohou tak

učinit tyto osoby i proti jeho vůli.



(2) Obviněný si může místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo osobou

k tomu oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného. Oznámí-li změnu

obhájce tak, aby obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonem stanovené

lhůtě, orgán činný v trestním řízení ode dne doručení takového oznámení

vyrozumívá nově zvoleného obhájce. V opačném případě je obhájce předtím

ustanovený nebo zvolený, pokud není z obhajování vyloučen, povinen

obhajobu vykonávat do doby, než ji osobně převezme později zvolený

obhájce.



(3) Jestliže si obviněný zvolí dva nebo více obhájců a orgánu činnému v

trestním řízení zároveň neoznámí, kterého z těchto obhájců zmocnil k

přijímání písemností a k vyrozumívání o úkonech trestního řízení, určí

jej předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce; své

rozhodnutí oznámí všem zvoleným obhájcům.



§ 37a



(1) Předseda senátu a v přípravném řízení soudce rozhodne i bez návrhu

o vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce z obhajování



a) z důvodů uvedených v § 35 odst. 2 nebo 3, nebo



b) jestliže se obhájce opakovaně nedostaví k úkonům trestního řízení,

při nichž je jeho účast nezbytná, ani nezajistí účast svého zástupce,

ačkoliv byl řádně a včas o takových úkonech vyrozuměn.



(2) O vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce předseda senátu a v

přípravném řízení soudce rozhodne též tehdy, jestliže obhájce vykonává

obhajobu dvou nebo více spoluobviněných, jejichž zájmy si v trestním

řízení odporují. Obhájce, který byl z tohoto důvodu vyloučen, nemůže v

téže věci dále vykonávat obhajobu žádného z obviněných.



(3) Před rozhodnutím podle odstavce 1 nebo 2 předseda senátu a v

přípravném řízení soudce umožní obviněnému a obhájci, aby se k věci

vyjádřili, a v rozhodnutí k tomuto vyjádření přihlédne. Rozhodne-li o

vyloučení obhájce, umožní zároveň obviněnému, aby si v přiměřené lhůtě

zvolil obhájce jiného; jde-li o nutnou obhajobu, postupuje podle § 38

odst. 1.



(4) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



Ustanovený obhájce



§ 38



(1) Jestliže obviněný nemá obhájce v případě, kdy ho musí mít (§ 36 a

36a), určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě nebude

obhájce zvolen, bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné

obhajoby, neprodleně ustanoven.



(2) Je-li obviněných několik, ustanoví se těm, jejichž zájmy si v

trestním řízení neodporují, zpravidla obhájce společný.



§ 39



(1) Obhájce ustanoví, a pominou-li důvody nutné obhajoby, ustanovení

zruší předseda senátu a v přípravném řízení soudce.



(2) Pro účely ustanovení obhájce soud vede abecedně uspořádaný pořadník

advokátů (dále jen "pořadník"), kteří souhlasí s výkonem obhajoby jako

ustanovení obhájci u tohoto soudu a mají v jeho obvodu, popřípadě

sídle, své sídlo. U obvodních soudů v Praze se za sídlo advokáta

považuje hlavní město Praha. Nelze-li ustanovit advokáta z tohoto

pořadníku, ustanoví soud advokáta z pořadníku advokátů nadřízeného

soudu.



(3) Advokáti vedení v pořadníku jsou ustanovováni jako obhájci

jednotlivým obviněným postupně tak, jak za sebou následují jejich

příjmení v pořadníku. Byl-li by tímto způsobem ustanoven advokát, u

kterého jsou dány důvody k vyloučení z obhajoby, nebo nemohl-li by být

advokát ustanoven z jiných důvodů, ustanoví se první následný advokát,

u kterého tyto důvody nejsou. Vzdal-li se obviněný ustanoveného obhájce

prohlášením podle § 36b a následně vzal toto prohlášení zpět, ustanoví

se mu týž obhájce, je-li to možné.



(4) Dojde-li ke spojení věcí ke společnému projednání a rozhodnutí a

obviněnému byl v každé z těchto věcí ustanoven obhájce, předseda senátu

a v přípravném řízení soudce zruší ustanovení těch obhájců, kteří byli

ustanoveni později. Došlo-li k ustanovení obhájců současně, zruší

ustanovení těch obhájců, kteří byli ustanoveni v řízení o méně závažném

trestném činu.



§ 40



Ustanovený obhájce je povinen obhajobu převzít. Z důležitých důvodů

může však být obhájce na svou žádost nebo na žádost obviněného

povinnosti obhajování zproštěn a místo něho ustanoven obhájce jiný.

Povinnosti obhajování zprostí v řízení před soudem předseda senátu a v

přípravném řízení soudce.



§ 40a



(1) Z důvodů uvedených v § 37a odst. 1 nebo 2 nebo nevykonává-li

ustanovený obhájce delší dobu obhajobu, předseda senátu a v přípravném

řízení soudce i bez návrhu rozhodne o zproštění ustanoveného obhájce

povinnosti obhajování; před rozhodnutím umožní obviněnému a obhájci,

aby se k věci vyjádřili.



(2) Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



§ 41



Povinnosti a práva obhájce



(1) Obhájce je povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc,

účelně využívat k hájení jeho zájmů prostředků a způsobů obhajoby

uvedených v zákoně, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a

včas objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho

vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému objasnění a rozhodnutí

věci.



(2) Obhájce je oprávněn již za přípravného řízení činit za obviněného

návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky, nahlížet do spisů

(§ 65) a zúčastnit se podle ustanovení tohoto zákona vyšetřovacích

úkonů. S obviněným, který je ve vazbě, je oprávněn mluvit v rozsahu

stanoveném v § 33 odst. 1.



(3) Obhájce je v řízení před soudem oprávněn zúčastnit se všech úkonů,

kterých se může zúčastnit obviněný.



(4) Je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho

způsobilost k právním úkonům omezena, může obhájce oprávnění uvedená v

odstavcích 2 a 3 vykonávat též proti vůli obviněného.



(5) Nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení

vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. I když zmocnění

takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě dovolání

a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, dále podat žádost

o milost a o odklad výkonu trestu.



(6) Obhájce má právo ve všech stadiích trestního řízení vyžádat si

předem kopii nebo průpis protokolu (§ 55) o každém úkonu trestního

řízení. Orgány činné v trestním řízení (§ 12 odst. 1) jsou povinny mu

vyhovět; odmítnout mohou jen tehdy, když to není z technických důvodů

možné. Náklady s tím spojené je povinen vůči státu uhradit.



ODDÍL ŠESTÝ



Zúčastněná osoba



§ 42



(1) Tomu, jehož věc byla zabrána nebo podle návrhu má být zabrána

(zúčastněná osoba), musí být poskytnuta možnost, aby se k věci

vyjádřil; může být přítomen při hlavním líčení a veřejném zasedání,

činit při nich návrhy, nahlížet do spisů (§ 65) a podávat v případech

tímto zákonem stanovených opravné prostředky.



(2) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny zúčastněnou osobu o

jejích právech poučit a poskytnout jí možnost jejich uplatnění.



(3) Je-li zúčastněná osoba zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo

je-li její způsobilost k právním úkonům omezena, vykonává její práva

podle tohoto zákona její zákonný zástupce.



(4) Byla-li zabrána nebo má-li podle návrhu být zabrána věc, která je

součástí majetku svěřenského nebo podílového fondu, má v trestním

řízení postavení zúčastněné osoby svěřenský správce nebo

obhospodařovatel podílového fondu.



ODDÍL SEDMÝ



Poškozený



Oprávnění poškozeného a uplatnění nároku na náhradu škody nebo

nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení



§ 43



(1) Ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena

majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se

pachatel trestným činem obohatil (poškozený), má právo činit návrh na

doplnění dokazování, nahlížet do spisů (§ 65), zúčastnit se sjednávání

dohody o vině a trestu, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného

zasedání konaného o odvolání nebo o schválení dohody o vině a trestu a

před skončením řízení se k věci vyjádřit.



(2) Za poškozeného se nepovažuje ten, kdo se sice cítí být trestným

činem morálně nebo jinak poškozen, avšak vzniklá újma není způsobena

zaviněním pachatele nebo její vznik není v příčinné souvislosti s

trestným činem.



(3) Poškozený je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím

rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo

nemajetkovou újmu, jež byla poškozenému trestným činem způsobena, nebo

vydat bezdůvodné obohacení, které obžalovaný na jeho úkor trestným

činem získal. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před

zahájením dokazování (§ 206 odst. 2); je-li sjednána dohoda o vině a

trestu, je třeba návrh učinit nejpozději při prvním jednání o takové

dohodě (§ 175a odst. 2). Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v

jaké výši se nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatňuje

nebo z jakých důvodů a v jakém rozsahu se uplatňuje nárok na vydání

bezdůvodného obohacení. Důvod a výši škody, nemajetkové újmy nebo

bezdůvodného obohacení je poškozený povinen doložit. O těchto právech a

povinnostech musí být poškozený poučen. Nebyl-li by pro rozhodnutí o

nároku poškozeného dostatečný podklad a nebrání-li tomu důležité

důvody, zejména potřeba vyhlášení rozsudku nebo vydání trestního

příkazu bez zbytečných průtahů, soud poškozenému sdělí, jakým způsobem

může podklady doplnit, a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu, kterou mu

zároveň určí.



(4) Poškozený, který je obětí trestného činu podle zákona o obětech

trestných činů, má právo v kterémkoliv stadiu trestního řízení učinit

prohlášení o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na jeho dosavadní

život. Prohlášení lze učinit i písemně. Písemné prohlášení se v řízení

před soudem provede jako listinný důkaz.



(5) Poškozený se může rovněž výslovným prohlášením sděleným orgánu

činnému v trestním řízení vzdát procesních práv, které mu tento zákon

jako poškozenému přiznává.



§ 44



(1) Oprávnění poškozeného nemůže vykonávat ten, kdo je v trestním

řízení stíhán jako spoluobviněný.



(2) Je-li počet poškozených mimořádně vysoký a jednotlivým výkonem

jejich práv by mohl být ohrožen rychlý průběh trestního stíhání,

rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního

zástupce soudce, že poškození mohou svá práva v trestním řízení

uplatňovat pouze prostřednictvím společného zmocněnce, kterého si

zvolí. Rozhodnutí oznámí v řízení před soudem soud a v přípravném

řízení státní zástupce poškozeným, kteří již uplatnili nárok na náhradu

škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení;

ostatním poškozeným rozhodnutí oznámí při prvém úkonu trestního řízení,

ke kterému se předvolávají nebo o kterém se vyrozumívají. Jestliže by

celkový počet zvolených zmocněnců vzrostl na více než šest a poškození

se mezi sebou o výběru nedohodnou, provede výběr s přihlédnutím k

zájmům poškozených soud. Společný zmocněnec vykonává práva poškozených,

které zastupuje, včetně uplatnění nároku na náhradu škody nebo

nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení v trestním

řízení.



(3) Návrh podle § 43 odst. 3 nelze podat, bylo-li o nároku již

rozhodnuto v občanskoprávním nebo v jiném příslušném řízení.



§ 44a



zrušen



§ 45



(1) Je-li poškozená osoba zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo

je-li její způsobilost k právním úkonům omezena, vykonává její práva

podle tohoto zákona její zákonný zástupce.



(2) V případech, v nichž zákonný zástupce poškozeného nemůže vykonávat

svá práva uvedená v odstavci 1 a je nebezpečí z prodlení, předseda

senátu a v přípravném řízení státní zástupce ustanoví k výkonu práv

poškozenému opatrovníka. Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je

přípustná stížnost.



(3) Jde-li o uplatnění nároku na náhradu škody nebo na vydání

bezdůvodného obohacení (§ 43 odst. 3), přecházejí práva, která tento

zákon přiznává poškozenému, i na jeho právního nástupce.



§ 45a



Veškeré písemnosti určené poškozenému se doručují na adresu, kterou

poškozený uvede. Má-li zmocněnce, doručuje se pouze jemu; to neplatí,

jestliže se poškozenému zasílá výzva, aby osobně něco vykonal.



§ 46



Orgány činné v trestním řízení jsou povinny poškozeného o jeho právech

poučit a poskytnout mu plnou možnost k jejich uplatnění. Je-li vedeno

řízení pro trestný čin, u něhož lze sjednat dohodu o vině a trestu,

upozorní orgány činné v trestním řízení při poučení prováděném v

přípravném řízení poškozeného zejména na to, že může dojít k sjednání

dohody o vině a trestu a že v takovém případě může uplatnit nárok na

náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání

bezdůvodného obohacení nejpozději při prvním jednání o takové dohodě.

Má-li poškozený postavení oběti podle zákona o obětech trestných činů,

jsou povinny jej poučit též o právech podle zákona o obětech trestných

činů a poskytnout mu plnou možnost k jejich uplatnění.



Zajištění nároku poškozeného



§ 47



(1) Byla-li poškozenému způsobena trestným činem škoda nebo nemajetková

újma, nebo získal-li obviněný takovým trestným činem na jeho úkor

bezdůvodné obohacení, lze nárok až do pravděpodobné výše škody nebo

nemajetkové újmy nebo až do pravděpodobného rozsahu bezdůvodného

obohacení zajistit na majetku obviněného. Zajišťovat nelze nárok, který

nelze v trestním řízení uplatnit. K zajištění nelze užít majetek, který

je podle zvláštního právního předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o

zajištění.



(2) O zajištění podle odstavce 1 rozhoduje soud na návrh státního

zástupce nebo poškozeného, v přípravném řízení státní zástupce na návrh

poškozeného. V přípravném řízení může státní zástupce nárok zajistit i

bez návrhu poškozeného, vyžaduje-li to ochrana jeho zájmů, zejména

hrozí-li nebezpečí z prodlení.



(3) Je-li poškozenému známo, že obviněný je vlastníkem nemovitosti nebo

má některou movitou věc umístěnu mimo místo jeho trvalého nebo jiného

pobytu, uvede podle možností již v návrhu na zajištění svého nároku na

náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného

obohacení, kde taková věc je.



(4) Soud a v přípravném řízení státní zástupce v usnesení o zajištění

zakáže obviněnému, aby majetek uvedený v rozhodnutí o zajištění a

případně též majetek, který bude při výkonu takového rozhodnutí sepsán,

po oznámení usnesení převedl na jiného nebo jej zatížil anebo aby jej

záměrně poškozoval nebo ničil. Dále mu uloží, aby předsedovi senátu a v

přípravném řízení státnímu zástupci do 15 dnů od oznámení usnesení a u

následně sepsaného majetku v jimi stanovené lhůtě sdělil, zda a kdo má

k zajištěnému majetku předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným

způsobem omezen výkon práva s ním nakládat, a bylo-li zajištěno

majetkové právo, též kdo je osobou povinnou poskytnout odpovídající

plnění, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené

lhůtě (§ 66). Je-li to zapotřebí pro účely zajištění, lze v usnesení o

zajištění nebo i v dodatečném usnesení zakázat nebo omezit také výkon

dalších práv souvisejících se zajištěným majetkem, a to včetně práv

teprve v budoucnu vzniklých. Právní jednání učiněné v rozporu se zákazy

uvedenými ve větě první a třetí je neplatné, přičemž soud k neplatnosti

přihlédne i bez návrhu; o tom je třeba obviněného poučit.



(5) S majetkem obviněného, na který se vztahuje rozhodnutí o zajištění

podle odstavců 1 a 2, lze v rámci výkonu rozhodnutí, exekuce nebo

insolvenčního řízení nakládat jen po předchozím souhlasu soudu a v

přípravném řízení státního zástupce.



(6) Práva třetích osob k zajištěnému majetku lze uplatnit podle

zvláštního právního předpisu.



(7) Poškozený musí být o zajištění jeho nároku vždy vyrozuměn s

upozorněním na důvody, pro něž se zajištění podle § 48 odst. 1 zruší.



(8) Výkon rozhodnutí o zajištění nároku poškozeného a postup při správě

zajištěného majetku stanoví zvláštní právní předpis.



§ 47a



(1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce upustí od provedení

zajišťovacích úkonů nebo zajištění zruší, pokud obviněný nebo s jeho

souhlasem jiná osoba složí na účet soudu u peněžního ústavu peněžitou

jistotu ve výši odpovídající pravděpodobnému nároku poškozeného na

náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného

obohacení; jiná osoba musí být seznámena s podstatou obvinění a se

skutečnostmi, které vedly nebo by mohly vést k zajištění. Byla-li

složena peněžitá jistota nižší, soud a v přípravném řízení státní

zástupce provede zajišťovací úkony na majetku obviněného v rozsahu, v

jakém pravděpodobný nárok poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové

újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení není zajištěn peněžitou

jistotou.



(2) Peněžitou jistotu podle odstavce 1 soud a v přípravném řízení

státní zástupce zruší nebo omezí, jestliže pominuly důvody pro

zajištění nároku poškozeného nebo je zřejmé, že nárok na náhradu škody

nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení poškozenému

v trestním řízení nelze přiznat nebo je podstatně nižší.



(3) Nerozhodne-li soud jinak, trvá peněžitá jistota podle odstavce 1 do

právní moci odsuzujícího rozsudku. Byl-li takovým rozsudkem přiznán

poškozenému nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání

bezdůvodného obohacení, uhradí ji soud z peněžité jistoty.



(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



§ 48



(1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší



a) pomine-li důvod, pro který bylo nařízeno,



b) bylo-li trestní stíhání pravomocně zastaveno nebo skončilo-li

pravomocným zprošťujícím rozsudkem, nebo



c) uplynuly-li čtyři měsíce ode dne, kdy nabyl právní moci rozsudek,

jímž byl obžalovaný uznán vinným, nebo ode dne, kdy nabylo právní moci

usnesení, jímž byla věc postoupena jinému orgánu.



(2) Zajištění je třeba omezit, ukáže-li se, že ho není třeba v rozsahu,

v němž bylo nařízeno.



(3) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce

na návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného

majetku.



(4) Obviněný má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění;

o této žádosti soud a v přípravném řízení státní zástupce, který o ní

rozhoduje, vyrozumí poškozeného, jehož nárok byl zajištěn. Byla-li

žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní nové důvody,

opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci takového rozhodnutí.



§ 49



Proti rozhodnutí podle § 47 a 48 je přípustná stížnost, jež má, pokud

jde o zrušení zajištění, jeho omezení nebo povolení provedení úkonu,

odkladný účinek.



ODDÍL OSMÝ



Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného



§ 50



(1) Zúčastněná osoba a poškozený se mohou dát zastupovat zmocněncem,

kterým může být i právnická osoba. Zmocněnec poškozeného může být

současně důvěrníkem podle zákona o obětech trestných činů.



(2) Je-li zmocněncem zúčastněné osoby nebo poškozeného fyzická osoba,

nesmí jím být osoba, která je zbavena způsobilosti k právním úkonům

nebo jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena; při hlavním líčení

a veřejném zasedání nemůže být zmocněncem ten, kdo je k němu předvolán

jako svědek, znalec nebo tlumočník.



§ 51



(1) Zmocněnec zúčastněné osoby a poškozeného je oprávněn činit za

zúčastněnou osobu nebo poškozeného návrhy a podávat za ně žádosti a

opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých

se může zúčastnit zúčastněná osoba nebo poškozený.



(2) Zmocněnec poškozeného a zúčastněné osoby je již od zahájení

trestního stíhání oprávněn být přítomen při vyšetřovacích úkonech,

jimiž se mají objasnit skutečnosti důležité pro uplatnění práv osob,

které zastupuje, a jejich výsledek může být použit jako důkaz v řízení

před soudem, ledaže by přítomností zmocněnce mohl být zmařen účel

trestního řízení nebo nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění o něm

zajistit. Může obviněnému i jiným vyslýchaným osobám klást otázky,

avšak teprve tehdy, až policejní orgán výslech skončí a udělí mu k tomu

slovo. Námitky proti způsobu provádění úkonu může vznášet kdykoli v

jeho průběhu.



(3) Oznámí-li zmocněnec policejnímu orgánu, že se chce účastnit

vyšetřovacího úkonu podle odstavce 2, je policejní orgán povinen včas

zmocněnci sdělit, o jaký druh úkonu se jedná, dobu a místo jeho konání,

ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění zmocněnce nelze

zajistit. Spočívá-li úkon ve výslechu osoby, policejní orgán zmocněnci

sdělí i údaje, podle nichž lze takovou osobu ztotožnit. Nelze-li tyto

údaje předem určit, musí být ze sdělení zřejmé, k čemu má tato osoba

vypovídat.



(4) Má-li se zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby zúčastnit

výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst.

2 utajena, je policejní orgán povinen přijmout opatření, která

znemožňují zmocněnci zjistit skutečnou totožnost svědka, a proto

sdělení o výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v

§ 55 odst. 2 utajena, nesmí obsahovat údaje, podle nichž by bylo možné

zjistit skutečnou totožnost svědka.



§ 51a



(1) Osvědčí-li poškozený,



a) který je zvlášť zranitelnou obětí podle zákona o obětech trestných

činů,



b) kterému byla způsobena úmyslným trestným činem těžká újma na zdraví,

nebo



c) který je pozůstalým po oběti, které byla trestným činem způsobena

smrt,



že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady vzniklé přibráním

zmocněnce, rozhodne na jeho návrh předseda senátu soudu, který koná

řízení v prvním stupni, a v přípravném řízení soudce, že má nárok na

právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu.

Stejně rozhodne o takovém návrhu poškozeného, který uplatnil v souladu

se zákonem nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání

bezdůvodného obohacení, není-li vzhledem k povaze uplatňované náhrady

škody nebo nemajetkové újmy nebo její výši nebo vzhledem k povaze a

rozsahu bezdůvodného obohacení zastoupení zmocněncem zjevně nadbytečné.



(2) Poškozený mladší než osmnáct let má nárok, nejde-li o trestný čin

zanedbání povinné výživy (§ 196 trestního zákoníku), na právní pomoc

poskytovanou zmocněncem bezplatně i bez splnění podmínek podle odstavce

1.



(3) Návrh na rozhodnutí podle odstavce 1 včetně příloh, jimiž má být

prokázána jeho důvodnost, podává poškozený v přípravném řízení

prostřednictvím státního zástupce, který k němu připojí své vyjádření,

a v řízení před soudem příslušnému soudu, který věc projednává.



(4) V případě, že si poškozený sám zmocněnce nezvolí, ustanoví jako

zmocněnce za podmínek uvedených v odstavcích 1 nebo 2 předseda senátu a

v přípravném řízení soudce advokáta zapsaného v registru poskytovatelů

pomoci obětem trestných činů pro právní pomoc podle zákona o obětech

trestných činů podle místa působnosti a v pořadí, jak v něm následují.

Není-li to možné nebo účelné, ustanoví zmocněncem jiného advokáta;

ustanovení § 39 odst. 2 a 3 se použijí obdobně. Náklady vzniklé

přibráním takového zmocněnce hradí stát.



(5) Pominou-li důvody, které vedly k ustanovení zmocněnce poškozeného,

nebo nemůže-li z důležitých důvodů zmocněnec poškozeného nadále

zastupovat, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce i bez

návrhu o zproštění ustanoveného zmocněnce povinnosti zastupovat

poškozeného.



(6) Proti usnesení podle odstavců 1, 4 a 5 je přípustná stížnost, jež

má odkladný účinek.



ODDÍL DEVÁTÝ



Přístup k utajovaným informacím



§ 51b



(1) Jsou-li v trestním řízení projednávány utajované informace, musí

být tlumočník, obviněný, zákonný zástupce obviněného, obhájce,

zúčastněná osoba, poškozený, zmocněnec poškozeného, zmocněnec

zúčastněné osoby, důvěrník obžalovaného nebo poškozeného, znalec, osoby

podávající odborné vyjádření, jakož i další osoby, které se podle

zákona musí zúčastnit trestního řízení, předem poučeny podle zvláštního

právního předpisu^1).



(2) Poučení podle odstavce 1 provede v přípravném řízení policejní

orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu. Ten,

kdo toto poučení provedl, založí písemný záznam o poučení do trestního

spisu a jeho kopii zašle nejpozději do 30 dnů ode dne poučení Národnímu

bezpečnostnímu úřadu.



(3) Poučení podle odstavce 1 není potřebné u těch osob, které se

prokáží platným osvědčením fyzické osoby pro příslušný stupeň utajení

utajovaných informací a poučením, vydanými podle zvláštního právního

předpisu^1a).



HLAVA TŘETÍ



Obecná ustanovení o úkonech trestního řízení



§ 52



Způsob provádění úkonů trestního řízení



Při provádění úkonů trestního řízení se musí jednat s osobami na úkonu

zúčastněnými tak, jak to vyžaduje význam a výchovný účel trestního

řízení; vždy je nutno šetřit jejich osobnosti a jejich ústavou

zaručených práv.



§ 52a



Je-li to potřebné pro ochranu práv osob, zejména s ohledem na jejich

věk nebo zdravotní stav, nebo vyžadují- li to bezpečnostní anebo jiné

závažné důvody, lze při provádění úkonů trestního řízení využívat

technické zařízení pro přenos obrazu a zvuku (dále jen

„videokonferenční zařízení“), umožňuje-li to povaha těchto úkonů a

je-li to technicky možné.



ODDÍL PRVNÍ



Dožádání



§ 53



(1) Soud, státní zástupce a policejní orgán vykonávají jednotlivé úkony

trestního řízení ve svém obvodu zpravidla sami. Mimo svůj obvod

vykonávají jednotlivé úkony trestního řízení dožádáním okresního soudu,

státního zástupce nebo policejního orgánu, v jehož obvodu má být úkon

proveden, nebo prostřednictvím videokonferenčního zařízení; není-li

úkon prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, vykonají jej

mimo svůj obvod sami, jen jestliže věc nesnese odkladu nebo je-li toho

pro řádné posouzení věci nezbytně třeba.



(2) Nejvyšší soud, vrchní soud a krajský soud mohou jednotlivé úkony i

ve svém obvodu vykonat dožádáním okresního soudu, v jehož obvodu má být

úkon proveden; Nejvyšší soud a vrchní soud to mohou učinit též

dožádáním krajského soudu.



§ 54



(1) V dožádání je třeba uvést spisové údaje, jejichž znalost je nutná k

řádnému provedení úkonu. Je-li třeba, připojí dožadující orgán spisy a

poukáže na ty jejich části, kde jsou potřebné údaje obsaženy. Dožádaný

orgán je podle povahy věci a podle toho, co při provádění úkonu vyšlo

najevo, oprávněn i povinen provést i další nezbytné úkony, zejména

vyslechnout další osoby a dotazovat se na okolnosti v dožádání

neuvedené, může-li to přispět k rychlému a správnému rozhodnutí věci.



(2) Úkony dožádaného soudu koná soudce z povolání; má přitom práva a

povinnosti předsedy senátu.



ODDÍL DRUHÝ



Protokol



§ 55



Obecná ustanovení o sepisování protokolu



(1) Nestanoví-li zákon jinak, o každém úkonu trestního řízení se

sepíše, a to zpravidla při úkonu nebo bezprostředně po něm, protokol,

který musí obsahovat



a) pojmenování soudu, státního zástupce nebo jiného orgánu

provádějícího úkon,



b) místo, čas a předmět úkonu,



c) jméno a příjmení úředních osob a jejich funkce, jméno a příjmení

přítomných stran, jméno, příjmení a adresu zákonných zástupců,

opatrovníků, obhájců a zmocněnců, popřípadě jméno a příjmení dalších

osob, kteří se úkonu zúčastnili, a u obviněného a poškozeného též

adresu, kterou uvede pro účely doručování, a další údaje nutné k

zjištění nebo ověření totožnosti, včetně data narození nebo rodného

čísla; jsou-li při prováděném úkonu zjištěny údaje o bydlišti a

doručovací adrese, o místě výkonu zaměstnání či povolání nebo podnikání

poškozeného, svědka, zákonného zástupce, opatrovníka, zmocněnce nebo

důvěrníka, pak se na žádost těchto osob do protokolu neuvádějí, není-li

to nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení, ale vedou se tak, aby

se s nimi mohli seznamovat pouze orgány činné v trestním řízení a

úředníci Probační a mediační služby činní v dané věci; to platí také

pro údaje o osobních, rodinných a majetkových poměrech poškozeného a

svědka; je-li to nezbytné pro řádné uplatnění práva na obhajobu osoby,

proti níž se trestní řízení vede, sdělí se této osobě potřebné údaje; o

sdělení údaje a jeho důvodech se učiní záznam do protokolu,



d) stručné a výstižné vylíčení průběhu úkonu, z něhož by bylo patrné i

zachování zákonných ustanovení upravujících provádění úkonu, dále

podstatný obsah rozhodnutí při úkonu vyhlášených, a byl-li hned při

úkonu doručen opis rozhodnutí, osvědčení o tomto doručení; pokud se

provádí doslovná protokolace výpovědi osoby, je třeba to v protokole

označit tak, aby bylo možné bezpečně určit počátek a konec doslovné

protokolace,



e) návrhy stran, udělené poučení, popřípadě vyjádření poučených osob,



f) námitky stran nebo vyslýchaných osob proti průběhu úkonu nebo obsahu

protokolu.



(2) Nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že svědku nebo osobě jemu

blízké v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví

nebo jiné vážné nebezpečí porušení jejich základních práv, a nelze-li

ochranu svědka spolehlivě zajistit jiným způsobem, orgán činný v

trestním řízení učiní opatření k utajení totožnosti i podoby svědka;

jméno a příjmení a jeho další osobní údaje se do protokolu nezapisují,

ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat

jen orgány činné v trestním řízení v dané věci. Svědek se poučí o právu

požádat o utajení své podoby a podepsat protokol smyšleným jménem a

příjmením, pod kterým je pak veden. Je-li třeba zajistit ochranu těchto

osob, orgán činný v trestním řízení činí bezodkladně všechna potřebná

opatření. Zvláštní způsob ochrany svědků a osob jim blízkých stanoví

zvláštní zákon. Pominou-li důvody pro utajení podoby svědka a oddělené

vedení osobních údajů svědka, orgán, který v té době vede trestní

řízení, zruší stupeň utajení těchto informací, připojí uvedené údaje k

trestnímu spisu a podoba svědka ani údaje o jeho totožnosti se nadále

neutajují; to neplatí, je-li utajována totožnost a podoba osob

uvedených v § 102a.



(3) V protokolu sepsaném o konfrontaci se zapíší výpovědi

konfrontovaných osob doslovně, stejně tak i znění položených otázek a

odpovědi na ně; také se uvedou všechny okolnosti, které jsou z hlediska

účelu a provádění konfrontace důležité. V protokolu sepsaném o

rekognici se podrobně uvedou okolnosti, za nichž byla rekognice

prováděna, zejména pořadí, ve kterém byly osoby nebo věci ukázány

podezřelému, obviněnému nebo svědkovi, doba a podmínky jejich

pozorování a jejich vyjádření; o rekognici prováděné v přípravném

řízení se zpravidla pořídí též obrazové záznamy. V protokolu sepsaném o

vyšetřovacím pokusu, o rekonstrukci a o prověrce na místě je třeba

podrobně popsat okolnosti, za nichž byly tyto úkony prováděny, jakož i

jejich obsah a výsledky; pokud to okolnosti případu nevylučují, pořídí

se též obrazové záznamy, náčrtky a jiné vhodné pomůcky, které se, je-li

to možné, připojí k protokolu. Obdobně je třeba postupovat i v případě

provádění dalších důkazů výslovně v zákoně neupravených.



(4) V českém jazyce se sepíše protokol o výpovědi osoby, i když

vyslýchaná osoba vypovídá v jiném jazyce; záleží-li na doslovném znění

výpovědi, zapíše zapisovatel nebo tlumočník do protokolu příslušnou

část výpovědi také v jazyku, jímž tato osoba vypovídá.



(5) Za správnost protokolu odpovídá ten, kdo úkon provedl.



§ 55a



Použití zvláštních prostředků při protokolaci



(1) K zachycení průběhu úkonu lze podle potřeby využít i těsnopisného

zápisu, který se pak spolu s přepisem do obyčejného písma připojí k

protokolu, případně zvukového nebo obrazového záznamu, anebo i jiného

vhodného prostředku. Je-li při provádění úkonu využito

videokonferenčního zařízení, pořizuje se zvukový a obrazový záznam

vždy.



(2) Byl-li o úkonu pořízen vedle protokolu i zvukový nebo obrazový

záznam, poznamená se tato okolnost v protokolu sepsaném o úkonu, v němž

se vedle údajů o čase, místě a způsobu jeho provedení uvede též údaj o

použitém prostředku. Technický nosič záznamu se připojí ke spisu nebo

se ve spise uvede, kde je uložen.



§ 55b



Některé zvláštnosti protokolace v řízení před soudem



(1) O průběhu hlavního líčení je, nerozhodne-li z důležitých důvodů

předseda senátu jinak, pořizován zvukový záznam; ustanovení § 55a odst.

1 věty druhé tím není dotčeno.



(2) Je-li jako zapisovatel přibrán vyšší soudní úředník nebo

protokolující úředník, protokol se nediktuje, ale samostatně jej podle

zvukového záznamu pořizuje vyšší soudní úředník nebo protokolující

úředník.



(3) Výpovědi osob, které již byly vyslechnuty, se do protokolu o

hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání zapisují jen potud, pokud

obsahují odchylky nebo dodatky k dřívějším výpovědím nebo vysvětlením.

Státní zástupce nebo obviněný mohou žádat, aby výpověď učiněná v řízení

před soudem nebo její část byla doslovně zaprotokolována; předseda

senátu takové žádosti vyhoví, pokud předmětem výpovědi není jen

opakování toho, co je již zachyceno v protokolu.



(4) Protokol o hlavním líčení nebo veřejném zasedání není třeba písemně

vyhotovovat, jestliže obviněný a státní zástupce prohlásí, že se

vzdávají opravného prostředku proti rozhodnutí a na písemném vyhotovení

protokolu o hlavním líčení nebo veřejném zasedání netrvají, anebo žádná

z oprávněných osob nepodá opravný prostředek a rozhodnutí nabude právní

moci. V takovém případě vyhotoví vyšší soudní úředník nebo

protokolující úředník stručný záznam o průběhu hlavního líčení nebo

veřejného zasedání, ve kterém uvede místo a dobu trvání hlavního líčení

nebo veřejného zasedání, přítomné osoby, výrok rozhodnutí s uvedením

zákonných ustanovení, jichž bylo použito, a vyjádření oprávněných osob

o využití opravných prostředků.



(5) Byl-li zvukový záznam pořízen o průběhu úkonu před soudem a není-li

dán důvod k postupu podle odstavce 4, zaznamená se jeho podstatný obsah

již v průběhu úkonu nebo bezprostředně po jeho ukončení do protokolu.



(6) V řízení před soudem odpovídá za správnost a úplnost protokolace

vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník, pokud byl přibrán jako

zapisovatel.



(7) Zvukový záznam se uchovává na nosiči informací spolu se spisem, a

není-li jeho připojení ke spisu možné, poznamená se do protokolu nebo

stručného záznamu místo jeho uložení. Výmaz zvukového záznamu nelze

provést před skartací spisu.



(8) Provádí-li se úkon mimo budovu soudu a zvukový záznam nelze

pořídit, přibere se k úkonu zapisovatel a předseda senátu mu protokol

diktuje.



§ 56



Podpisování protokolu



(1) Protokol o hlavním líčení a o veřejném a neveřejném zasedání

podpisuje předseda senátu a zapisovatel; jiné protokoly podepíše ten,

kdo úkon vykonal, a osoba, které se úkon týká, popřípadě zapisovatel,

tlumočník, znalec nebo jiná osoba přivzatá k úkonu. Je-li úkon prováděn

prostřednictvím videokonferenčního zařízení, osoba, jíž se úkon týká,

protokol nepodepisuje. Má-li protokol o výslechu více stránek, musí

vyslýchaná osoba podepsat každou stránku protokolu. Odmítne-li

vyslýchaný nebo jiná osoba přivzatá k úkonu protokol podepsat, uvede se

to v protokolu s poznamenáním důvodu odmítnutí.



(2) Nemůže-li předseda senátu pro překážku delšího trvání podepsat

protokol o hlavním líčení nebo o veřejném či neveřejném

zasedání,podepíše jej jiný člen senátu. Je-li tato překážka u jiné

osoby nebo u samosoudce, poznamená se v protokolu důvod, proč podpis

odpadl.



§ 57



Oprava protokolu



(1) O opravě a doplnění protokolu o hlavním líčení a o veřejném a

neveřejném zasedání a rovněž o námitkách proti takovému protokolu

rozhoduje soud, o jehož protokol jde. Proti tomuto rozhodnutí je

přípustná stížnost.



(2) Ten, kdo řídil jednání nebo provádění úkonu, může i po podpisu

protokolu nařídit nebo provést opravu písařských chyb nebo jiných

zřejmých nesprávností. Oprava se provede tak, aby původní zápis zůstal

čitelný; opravu podepíše ten, kdo ji nařídil.



§ 58



Protokol o hlasování



(1) V protokolu o hlasování se uvede kromě všeobecných náležitostí (§

55 odst. 1)



a) postup při jednotlivých hlasováních, jejich výsledek a výrok

rozhodnutí,



b) mínění odlišné od názoru většiny, a to v celém znění i se stručným

odůvodněním.



(2) Zápis o všech hlasováních, která se vyskytla v průběhu téhož

jednání, pojme se do jediného protokolu o hlasování.



(3) Protokol o hlasování podpisují všichni členové senátu a

zapisovatel.



(4) Protokol o hlasování se zalepí a připojí k protokolu o jednání.

Otevřít jej smí jen předseda senátu u nadřízeného soudu při rozhodování

o opravném prostředku a předseda senátu Nejvyššího soudu při

rozhodování o stížnosti pro porušení zákona, jakož i soudce pověřený

vyhotovením rozsudku; po nahlédnutí jej opět zalepí a otevření potvrdí

svým podpisem.



(5) Protokol o hlasování se nesepisuje, jde-li o jednoduchá rozhodnutí,

na kterých se senát usnesl jednomyslně a kterým předcházela porada

pouze v jednací síni bez přerušení jednání; v protokole o jednání se v

takovém případě poznamená, že usnesení bylo učiněno bez přerušení

jednání.



ODDÍL TŘETÍ



Podání



§ 59



(1) Podání se posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně

označeno. Lze je učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické

podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky,

telefaxem nebo dálnopisem.



(2) Ten, kdo činí podání v elektronické podobě podle zvláštního

právního předpisu, uvede současně poskytovatele certifikačních služeb,

který jeho certifikát vydal a vede jeho evidenci, nebo certifikát

připojí k podání.



(3) V přípravném řízení sepisují podání ústně do protokolu policejní

orgány a okresní státní zastupitelství; v řízení před soudem je

sepisují okresní soudy. Jsou-li pro to důležité důvody, mohou je

výjimečně sepsat i státní zastupitelství a soudy vyššího stupně. Ústně

do protokolu nelze podat dovolání.



(4) Pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti,

musí být z podání patrno, kterému orgánu činnému v trestním řízení je

určeno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být

podepsáno a datováno. Podání je třeba předložit s potřebným počtem

stejnopisů a s přílohami tak, aby jeden stejnopis zůstal u příslušného

orgánu činného v trestním řízení a aby každá osoba dotčená takovým

podáním dostala jeden stejnopis, jestliže je toho třeba. Nesplňuje-li

tyto požadavky, orgán činný v trestním řízení ho vrátí podateli, je-li

znám, k doplnění s příslušným poučením, jak nedostatky odstranit.

Současně stanoví lhůtu k jejich odstranění. Není-li podatel znám anebo

nejsou-li nedostatky ve stanovené lhůtě odstraněny, k podání se dále

nepřihlíží; to neplatí pro trestní oznámení nebo pro jiný podnět, na

jehož podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu,

nebo pro podání, jehož obsahem je opravný prostředek, i když neobsahuje

všechny uvedené náležitosti. Z opravného prostředku však vždy musí být

patrno, které rozhodnutí napadá a kdo jej činí.



(5) Činí-li se ústně trestní oznámení, je nutno oznamovatele

vyslechnout o okolnostech, za nichž byl čin spáchán, o osobních

poměrech toho, na něhož se oznámení podává, o důkazech a o výši škody

způsobené oznámeným činem; je-li oznamovatel zároveň poškozeným nebo

jeho zmocněncem, musí být vyslechnut též o tom, zda žádá, aby soud

rozhodl v trestním řízení o jeho nároku na náhradu škody nebo

nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení. Výslech má být

proveden tak, aby byl získán podklad pro další řízení.



(6) Jestliže byl protokol o trestním oznámení učiněném ústně sepsán u

soudu, zašle jej soud neprodleně státnímu zástupci.



ODDÍL ČTVRTÝ



Lhůty



§ 60



Počítání lhůt



(1) Do lhůty určené podle dní se nezapočítává den, kdy se stala událost

určující počátek lhůty.



(2) Lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho

dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se

stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním

měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.



(3) Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního

volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.



(4) Lhůta je zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě



a) podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, státnímu zástupci

nebo policejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci

rozhodnout,



b) učiněno u soudu nebo u státního zástupce, který má ve věci

rozhodnout,



c) učiněno příslušníkem ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné

službě u jeho náčelníka,



d) učiněno u ředitele nápravného zařízení, kde je ten, kdo podání činí,

ve vazbě nebo v trestu, nebo



e) učiněno ústně do protokolu u kteréhokoli okresního soudu nebo

okresního státního zástupce.



§ 61



Navrácení lhůty



(1) Zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k

podání opravného prostředku, povolí mu, nestanoví-li zákon jinak,

orgán, jemuž přísluší o opravném prostředku rozhodovat, navrácení

lhůty. O navrácení lhůty je třeba požádat do tří dnů od pominutí

překážky. Nebyl-li opravný prostředek ještě podán, je třeba jej se

žádostí spojit. Jde-li o odvolání proti rozsudku, je možno odvolání

odůvodnit ještě ve lhůtě osmi dnů od doručení usnesení o povolení

navrácení lhůty.



(2) Byl-li opravný prostředek už zamítnut jako opožděný, zruší orgán

při povolení navrácení lhůty zároveň i svoje rozhodnutí o zamítnutí

opravného prostředku.



(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se užije přiměřeně i tehdy, ukáže-li se,

že lhůta k podání opravného prostředku, který byl zamítnut jako

opožděný, zmeškána nebyla.



ODDÍL PÁTÝ



Doručování



§ 62



Obecné ustanovení



(1) Nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručuje

ji orgán činný v trestním řízení do datové schránky^1b). Není-li možné

doručit písemnost tímto způsobem, doručuje ji orgán činný v trestním

řízení sám nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (dále

jen „pošta“) a v případě, že by takové doručení nebylo úspěšné, i

prostřednictvím orgánu obce. Doručují-li písemnost soud nebo státní

zastupitelství samy, činí tak svými doručovateli nebo orgány justiční

stráže. Nelze-li takto písemnost doručit, doručí se prostřednictvím

příslušného policejního orgánu. V případech stanovených zvláštními

předpisy doručuje orgán činný v trestním řízení prostřednictvím

Ministerstva spravedlnosti nebo jiného stanoveného orgánu.



(2) Má-li obviněný obhájce a poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce,

doručuje se písemnost pouze obhájci nebo zmocněnci, pokud zákon

nestanoví jinak. Má-li však obviněný, poškozený nebo zúčastněná osoba

něco osobně vykonat, doručuje se písemnost i jim.



(3) Doručuje-li orgán činný v trestním řízení písemnost prostřednictvím

pošty, lze takovou písemnost vyhotovit za její součinnosti; podrobnosti

takového postupu stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.



§ 63



nadpis vypuštěn



(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování

fyzickým osobám, právnickým osobám, státním orgánům, státu, advokátům,

notářům, obcím a vyšším územně samosprávným celkům přiměřeně předpisy

platné pro doručování v občanském soudním řízení.



(2) Je-li adresátem obviněný, doručuje se mu především na adresu,

kterou za tím účelem uvedl [§ 55 odst. 1 písm. c)].



(3) Doručují-li se obhájci v řízení proti uprchlému písemnosti určené

pro obviněného (§ 306 odst. 1), postupuje se způsobem platným pro

doručování obviněnému.



§ 64



Doručování do vlastních rukou



(1) Do vlastních rukou se doručuje



a) obviněnému obžaloba, návrh na schválení dohody o vině a trestu,

návrh na potrestání a předvolání,



b) osobám oprávněným podat proti rozhodnutí opravný prostředek opis

tohoto rozhodnutí,



c) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce nebo

policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.



(2) Nebyl-li adresát písemnosti, kterou je třeba doručit do vlastních

rukou, zastižen, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem

vyrozumí, kde si ji může vyzvednout.



(3) Písemnost se ukládá



a) u okresního soudu, v jehož obvodu je místo doručení, nebo u soudu,

který má sídlo v místě doručení, jestliže ji doručuje soudní

doručovatel nebo orgán justiční stráže,



b) u státního zastupitelství, v jehož obvodu je místo doručení, nebo u

státního zastupitelství, které má sídlo v místě doručení, jestliže ji

doručuje doručovatel státního zastupitelství nebo orgán justiční

stráže,



c) u pošty, jestliže se doručuje prostřednictvím pošty,



d) u orgánu obce, jestliže se doručuje prostřednictvím orgánu obce,



e) u příslušného orgánu policie, jestliže doručuje písemnost sám, anebo

ji doručuje soud nebo státní zastupitelství prostřednictvím policejního

orgánu.



(4) Nevyzvedne-li si adresát písemnost do deseti dnů od uložení,

považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát

o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou

adresu označil pro účely doručování. Doručující orgán po marném

uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem

užívané schránky, ledaže odesílatel vhození písemnosti do schránky

vyloučí. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílateli a

vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce.



(5) Odstavec 4 se neužije, doručuje-li se



a) obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na

potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu, rozsudek,

trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému

zasedání, nebo



b) jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce, nebo

policejní orgán z důležitých důvodů nařídí.



(6) Je-li doručení podle odstavce 4 vyloučeno, musí to odesílatel na

zásilce nápadně vyznačit. Doručující orgán v takovém případě vrátí

písemnost odesílateli po marném uplynutí lhůty deseti dnů ode dne

jejího uložení.



§ 64a



Odepření přijetí



(1) Odepře-li adresát, popřípadě osoba oprávněná za něj písemnost

převzít, písemnost přijmout, poznamená se to na doručence spolu s datem

a důvodem odepření a písemnost se vrátí.



(2) Uzná-li předseda senátu, státní zástupce nebo policejní orgán,

který písemnost odeslal, že přijetí bylo odepřeno bezdůvodně, považuje

se písemnost za doručenou dnem, kdy přijetí bylo odepřeno; na tento

následek musí být adresát doručovatelem upozorněn.



ODDÍL ŠESTÝ



Nahlížení do spisů



§ 65



(1) Obviněný, poškozený a zúčastněná osoba, jejich obhájci a zmocněnci

mají právo nahlížet do spisů, s výjimkou protokolu o hlasování a

osobních údajů svědka podle § 55 odst. 2, činit si z nich výpisky a

poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí.

Totéž právo mají zákonní zástupci obviněného, poškozeného nebo

zúčastněné osoby, jestliže tyto osoby jsou zbaveny způsobilosti k

právním úkonům nebo je-li jejich způsobilost k právním úkonům omezena.

Jiné osoby tak mohou činit se souhlasem předsedy senátu a v přípravném

řízení se souhlasem státního zástupce nebo policejního orgánu, jen

pokud je toho třeba k uplatnění jejich práv.



(2) V přípravném řízení může státní zástupce nebo policejní orgán právo

nahlédnout do spisů a spolu s tím ostatní práva uvedená v odstavci 1 ze

závažných důvodů odepřít. Závažnost důvodů, ze kterých tato práva

odepřel policejní orgán, je na žádost osoby, jíž se odepření týká,

státní zástupce povinen urychleně přezkoumat. Tato práva nelze odepřít

obviněnému a obhájci, jakmile byli upozorněni na možnost prostudovat

spisy, a při sjednávání dohody o vině a trestu.



(3) Tomu, kdo měl právo být úkonu přítomen, nemůže být odepřeno

nahlédnutí do protokolu o takovém úkonu. Obviněnému a jeho obhájci

nemůže být odepřeno nahlédnutí do usnesení o zahájení trestního stíhání

(§ 160 odst. 1).



(4) Práva státních orgánů a národního člena Eurojustu nahlížet do spisů

podle jiných zákonných předpisů nejsou ustanovením předchozích odstavců

dotčena.



(5) Při povolování nahlížet do spisů je nutno učinit takové opatření,

aby byla zachována tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním

zákonem a údajů, na které se vztahuje státem uložená nebo uznaná

povinnost mlčenlivosti.



(6) Při nahlížení do spisů je nutno učinit taková opatření, aby nebyly

zpřístupněny údaje, se kterými se podle § 55 odst. 1 písm. c) mohou

seznamovat pouze orgány činné v trestním řízení a úředníci Probační a

mediační služby činní v dané věci. V případě žádosti osoby, proti níž

se trestní řízení vede, o sdělení těchto údajů se užije § 55 odst. 1

písm. c) obdobně.



ODDÍL SEDMÝ



Pořádková pokuta



§ 66



(1) Kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo kdo se k soudu,

státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu chová urážlivě nebo kdo bez

dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu

byly dány podle tohoto zákona, může být předsedou senátu a v přípravném

řízení státním zástupcem nebo policejním orgánem potrestán pořádkovou

pokutou do 50 000 Kč.



(2) Dopustí-li se jednání uvedeného v odstavci 1 příslušník ozbrojených

sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě, může se přenechat

příslušnému veliteli nebo náčelníku ke kázeňskému potrestání.

Dopustí-li se takového jednání osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu

trestu odnětí svobody, může se přenechat řediteli věznice k uložení

pořádkového opatření nebo ke kázeňskému potrestání. Příslušný velitel,

náčelník nebo ředitel je povinen o výsledku vyrozumět orgán činný v

trestním řízení.



(3) Dopustí-li se jednání uvedeného v odstavci 1 obhájce nebo v řízení

před soudem státní zástupce, předá se příslušnému orgánu ke kárnému

postihu. Tento orgán je povinen o výsledku vyrozumět orgán činný v

trestním řízení.



(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež

má odkladný účinek.



HLAVA ČTVRTÁ



PŘEDBĚŽNÁ OPATŘENÍ A ZAJIŠTĚNÍ OSOB A VĚCÍ



ODDÍL PRVNÍ



Vazba



§ 67



Důvody vazby



Obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo

dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava,



a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo

trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li

stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest,



b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné

nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání,

nebo



c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný

čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval

nebo kterým hrozil,



a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo

zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu,

jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný,

a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro

který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným

opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.



§ 68



nadpis neplatil



(1) Vzít do vazby lze toliko osobu, proti níž bylo zahájeno trestní

stíhání. Rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno též skutkovými

okolnostmi.



(2) Vzít do vazby nelze obviněného, který je stíhán pro úmyslný trestný

čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice

nepřevyšuje dvě léta, nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, na

který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice

nepřevyšuje tři léta.



(3) Omezení uvedená v odstavci 2 se neužijí, jestliže obviněný



a) uprchl nebo se skrýval,



b) opakovaně se nedostavil na předvolání a nepodařilo se jej předvést

ani jinak zajistit jeho účast při úkonu trestního řízení,



c) je neznámé totožnosti a dostupnými prostředky se ji nepodařilo

zjistit,



d) již působil na svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařil

objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo



e) již opakoval trestnou činnost, pro niž je stíhán, nebo v takové

trestné činnosti pokračoval, nebo byl za takovou trestnou činnost v

posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.



(4) Omezení uvedená v odstavci 2 pro úmyslný trestný čin se neužijí,

jestliže je dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. c) a s přihlédnutím k

povaze takového trestného činu vyžaduje vzetí do vazby účinná ochrana

poškozeného, zejména ochrana jeho života, zdraví nebo jiného obdobného

zájmu.



§ 69



Příkaz k zatčení



(1) Jestliže je dán některý z důvodů vazby (§ 67) a obviněného nelze

předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost u

výslechu, vydá v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce a

v řízení před soudem předseda senátu příkaz, aby byl obviněný zatčen.



(2) Příkaz k zatčení musí vedle údajů zajišťujících, že obviněný nebude

zaměněn s jinou osobou, obsahovat stručný popis skutku, pro nějž je

obviněný stíhán, označení trestného činu, který se v tomto skutku

spatřuje, a přesný popis důvodů, pro které se příkaz k zatčení vydává.



(3) Zatčení provedou na podkladě příkazu policejní orgány, které jsou

též povinny, je-li toho k provedení příkazu třeba, vypátrat pobyt

obviněného.



(4) Policejní orgán, který obviněného na základě příkazu zatkl, je

povinen ho neodkladně, nejpozději však do 24 hodin, dodat soudu, jehož

soudce příkaz vydal, nebo na místo umožňující tomuto soudu provést

výslech prostřednictvím videokonferenčního zařízení; není-li to

výjimečně možné vzhledem k nepředvídatelným okolnostem, musí být

obviněný dodán nejpozději 24 hodin od zatčení jinému věcně příslušnému

soudu. Nestane-li se tak, musí být obviněný propuštěn na svobodu.



(5) Soudce soudu, který příkaz k zatčení vydal, musí obviněného

neprodleně vyslechnout, rozhodnout o vazbě a toto rozhodnutí oznámit

obviněnému do 24 hodin od doby, kdy byl obviněný dodán na místo

výslechu. Provádí-li výslech obviněného výjimečně jiný věcně příslušný

soudce, jemuž byl obviněný dodán vzhledem k nepředvídatelným

okolnostem, informuje o jeho výsledku soudce soudu, který příkaz k

zatčení vydal. Tento soudce po získání informace o výslechu rozhodne o

vazbě a své rozhodnutí oznámí prostřednictvím soudce provádějícího

výslech obviněnému. Není-li obviněnému rozhodnutí o vazbě oznámeno do

24 hodin od doby, kdy byl dodán na místo výslechu, musí být propuštěn

na svobodu. Obviněný má právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při

jeho výslechu, pokud je v uvedené lhůtě dosažitelný.



(6) Obviněného, který byl vzat do vazby, dodají do místa výkonu vazby

policejní orgány.



§ 70



Vyrozumění o vazbě



O vzetí do vazby je třeba bez průtahů vyrozumět některého rodinného

příslušníka obviněného nebo jinou fyzickou osobu, u nichž obviněný

uvede údaje potřebné k vyrozumění, jakož i jeho zaměstnavatele; to

neplatí, prohlásí-li obviněný, že s takovým vyrozuměním nesouhlasí,

ledaže jde o vyrozumění rodinného příslušníka mladistvého. O vzetí do

vazby příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru je třeba

vyrozumět též jeho velitele nebo náčelníka. O vzetí cizince do vazby a

o jeho propuštění z vazby se vyrozumí též konzulární úřad státu, jehož

je cizinec občanem, pokud o to cizinec požádá, nestanoví-li jinak

vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.



§ 70a



(1) Příslušnou věznici je třeba bez průtahů vyrozumět o



a) vzetí obviněného do vazby,



b) změně důvodů vazby,



c) rozhodnutí o dalším trvání vazby,



d) rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby,



e) zákonném označení trestných činů, pro které je obviněný stíhán, nebo

o jeho změně,



f) jménu, příjmení a adrese obhájce, který obviněného zastupuje,



g) osobních údajích spoluobviněného, pokud se nachází ve vazbě,



h) postoupení věci jinému orgánu činnému v trestním řízení,



i) podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu nebo o

pravomocném rozhodnutí o vrácení věci státnímu zástupci k došetření.



(2) Vyrozumění podle odstavce 1 provede orgán činný v trestním řízení,

který vede řízení v době, kdy došlo ke skutečnosti, kterou je třeba

věznici oznámit; vrácení věci státnímu zástupci k došetření oznamuje

soud, který takové rozhodnutí v prvním stupni učinil.



Trvání vazby



§ 71



Přezkoumávání trvání důvodů vazby



(1) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny průběžně zkoumat, zda

důvody vazby u obviněného ještě trvají nebo se nezměnily a zda nelze

vazbu nahradit některým z opatření uvedených v § 73 a 73a. Přihlížejí

při tom také k tomu, zda ponechání obviněného ve vazbě vyžaduje

obtížnost věci nebo jiné závažné důvody, pro které nelze trestní

stíhání skončit, a zda by propuštěním obviněného z vazby bylo zmařeno

nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Soudce tak

činí v přípravném řízení pouze při rozhodování o



a) žádosti obviněného o propuštění z vazby,



b) návrhu státního zástupce na rozhodnutí o ponechání obviněného ve

vazbě,



c) změně důvodů vazby, jestliže byl shledán nový důvod vazby, nebo



d) stížnosti proti usnesení státního zástupce o vazbě.



(2) Obviněný musí být neprodleně propuštěn z vazby, jestliže



a) pomine důvod vazby, nebo



b) je zřejmé, že vzhledem k osobě obviněného a k povaze a závažnosti

věci trestní stíhání nepovede k uložení nepodmíněného trestu odnětí

svobody, a nejsou-li dány okolnosti uvedené v § 68 odst. 3 a 4.



§ 71a



Žádost o propuštění z vazby



Obviněný má právo kdykoli po právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby

žádat o propuštění z vazby. Za žádost o propuštění z vazby se považuje

i návrh obviněného na přijetí některého z opatření nahrazujících vazbu.

O takové žádosti musí být rozhodnuto bez zbytečného odkladu. Byla-li

žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní jiné důvody,

opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci posledního rozhodnutí,

kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby, nebo kterým

bylo rozhodnuto o dalším trvání vazby nebo o změně důvodů vazby.



§ 72



Rozhodování o dalším trvání vazby



(1) Nejpozději každé tři měsíce od právní moci rozhodnutí o vzetí do

vazby nebo právní moci jiného rozhodnutí o vazbě je v přípravném řízení

soudce povinen rozhodnout na návrh státního zástupce o tom, zda se

obviněný i nadále ponechává ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští.

Jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby.



(2) Návrh státního zástupce na vydání rozhodnutí soudce o dalším trvání

vazby podle odstavce 1 je třeba doručit soudu nejpozději 15 dnů před

uplynutím lhůty tří měsíců.



(3) Soud je povinen nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy u něj byla podána

obžaloba proti obviněnému, který je ve vazbě, nebo návrh na schválení

dohody o vině a trestu sjednané s obviněným, který je ve vazbě, nebo

kdy mu byl doručen spis na základě rozhodnutí o postoupení nebo

přikázání věci obviněného, který je ve vazbě, rozhodnout, zda se

obviněný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští;

jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby. Ponechá-li soud

obviněného ve vazbě, nebo rozhodne-li soud o vzetí obviněného do vazby

až po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu,

je povinen postupovat přiměřeně podle odstavce 1.



(4) Jestliže tříměsíční lhůta pro rozhodnutí soudu o dalším trvání

vazby skončí v průběhu řízení o opravném prostředku před nadřízeným

soudem, je k rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě nebo o jeho

propuštění z vazby příslušný tento nadřízený soud; při předložení spisu

jej soud, proti jehož rozhodnutí byl podán opravný prostředek, vyrozumí

o konci této lhůty.



Nejvyšší přípustná doba trvání vazby



§ 72a



(1) Vazba může trvat v přípravném řízení a v řízení před soudem jen

nezbytně nutnou dobu. Celková doba trvání vazby v trestním řízení nesmí

přesáhnout



a) jeden rok, je-li vedeno trestní stíhání pro přečin,



b) dva roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zločin,



c) tři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin,



d) čtyři roky, je-li vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin,

za který lze podle trestního zákona uložit výjimečný trest.



(2) Z doby uvedené v odstavci 1 připadá jedna třetina na přípravné

řízení a dvě třetiny na řízení před soudem. Není-li přípravné řízení

nebo řízení před soudem před uplynutím této doby skončeno, musí být

nejpozději v poslední den této lhůty obviněný propuštěn z vazby. Je-li

obviněný stíhán pro dva nebo více trestných činů, je pro určení této

doby rozhodující čin nejpřísněji trestný. Je-li skutek, pro který bylo

zahájeno trestní stíhání, jiným trestným činem, a délka vykonané vazby

již přesáhla dobu stanovenou pro přípravné řízení nebo řízení před

soudem, obviněný musí být neprodleně propuštěn z vazby.



(3) Vazba z důvodu uvedeného v § 67 písm. b) může trvat nejdéle tři

měsíce. Nebyl-li obviněný, který není ve vazbě současně i z jiného

důvodu, propuštěn z vazby před uplynutím lhůty uvedené ve větě první,

musí být propuštěn nejpozději poslední den této lhůty. Bylo-li

zjištěno, že obviněný již působil na svědky nebo spoluobviněné nebo

jinak mařil objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání [§ 68

odst. 3 písm. d)], rozhodne o ponechání obviněného ve vazbě nad

stanovenou lhůtu v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce

a po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu

soud.



(4) Doba trvání vazby se počítá ode dne, kdy došlo k omezení osobní

svobody obviněného. Při vrácení věci státnímu zástupci k došetření

pokračuje běh lhůty, která připadá na přípravné řízení, ode dne, kdy

byl spis doručen státnímu zástupci.



(5) Doba trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto v řízení o dovolání (§

265l odst. 4 a § 265o odst. 2), o stížnosti pro porušení zákona (§ 275

odst. 3), o návrhu na povolení obnovy řízení (§ 282 odst. 2 a § 287),

po zrušení výroku o trestu nálezem Ústavního soudu (§ 314k odst. 1)

nebo v řízení o výkonu trestu vyhoštění (§ 350c odst. 1), se posuzuje

samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení. Ustanovení věty

první se užije obdobně na vazbu v řízení podle zákona o mezinárodní

justiční spolupráci ve věcech trestních.



§ 72b



Byl-li soudem vyhlášen rozsudek, kterým byl obviněný odsouzen pro

zvlášť závažný zločin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody,

nezapočítává se doba vazby od vyhlášení takového rozsudku do nařízení

výkonu uloženého trestu odnětí svobody nebo do zrušení takového

rozsudku do celkové doby trvání vazby podle § 72a odst. 1.



§ 73



Nahrazení vazby zárukou, dohledem, předběžným opatřením nebo slibem



(1) Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán

rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na

svobodu, jestliže



a) zájmové sdružení občanů uvedené v § 3 odst. 1, anebo důvěryhodná

osoba schopná příznivě ovlivňovat chování obviněného, nabídnou převzetí

záruky za další chování obviněného a za to, že se obviněný na vyzvání

dostaví k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu a že vždy

předem oznámí vzdálení se z místa pobytu, a orgán rozhodující o vazbě

považuje záruku vzhledem k osobě obviněného a k povaze projednávaného

případu za dostatečnou a přijme ji,



b) obviněný dá písemný slib, že povede řádný život, zejména že se

nedopustí trestné činnosti, na vyzvání se dostaví k soudu, státnímu

zástupci nebo policejnímu orgánu, vždy předem oznámí vzdálení se z

místa pobytu a že splní povinnosti a dodrží omezení, která se mu uloží,

a orgán rozhodující o vazbě považuje slib vzhledem k osobě obviněného a

k povaze projednávaného případu za dostatečný a přijme jej,



c) s ohledem na osobu obviněného a povahu projednávaného případu lze

účelu vazby dosáhnout dohledem probačního úředníka nad obviněným, nebo



d) zároveň rozhodne o uložení některého z předběžných opatření.



(2) Soud a v přípravném řízení státní zástupce seznámí toho, kdo nabízí

převzetí záruky podle odstavce 1 písm. a) a splňuje podmínky pro její

přijetí, s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván

důvod vazby.



(3) Obviněný, nad nímž byl vysloven dohled probačního úředníka

nahrazující vazbu, je povinen se ve stanovených lhůtách dostavit k

probačnímu úředníkovi, změnit místo pobytu pouze s jeho souhlasem a

podrobit se dalším omezením stanoveným ve výroku rozhodnutí, která

směřují k tomu, aby se nedopustil trestné činnosti a nemařil průběh

trestního řízení.



(4) V souvislosti s nahrazením vazby některým opatřením uvedeným v

odstavci 1 může orgán rozhodující o vazbě současně uložit obviněnému

omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí. V takovém

případě orgán rozhodující o vazbě vyzve obviněného nebo toho, kdo má

cestovní doklad obviněného u sebe, aby mu cestovní doklad^10) ve lhůtě

jím stanovené vydal, jinak mu bude odejmut; na postup při odnětí

cestovního dokladu se § 79 použije přiměřeně. Opis usnesení, kterým

bylo rozhodnuto o uložení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do

zahraničí, které se týká státního občana České republiky, zašle orgán

rozhodující o vazbě orgánu příslušnému k vydání cestovního dokladu;

tento orgán také vyrozumí o vydání nebo odnětí cestovního dokladu.



(5) Obviněný, kterému bylo v souvislosti s nahrazením vazby uloženo

omezení uvedené v odstavci 4, má právo kdykoliv žádat o jeho zrušení. O

takové žádosti musí orgán rozhodující o vazbě rozhodnout bez zbytečného

odkladu. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li nové

důvody, opakovat až po uplynutí tří měsíců ode dne nabytí právní moci

rozhodnutí.



(6) Orgán, který rozhodl o zrušení omezení spočívajícího v zákazu

vycestování do zahraničí, které se týká státního občana České

republiky, vyrozumí o této skutečnosti bez zbytečného odkladu orgán

příslušný k vydání cestovního dokladu; tento orgán rovněž vyrozumí o

vrácení cestovního dokladu obviněnému.



(7) Neplní-li obviněný povinnosti uložené v souvislosti s nahrazením

vazby některým opatřením uvedeným v odstavci 1 a trvají-li důvody

vazby, soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce

rozhodne o vazbě.



§ 73a



Peněžitá záruka



(1) Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán

rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na

svobodu též tehdy, jestliže přijme složenou peněžitou záruku, jejíž

výši určil. Je-li však obviněný stíhán pro trestný čin vraždy (§ 140

trestního zákoníku), těžkého ublížení na zdraví (§ 145 trestního

zákoníku), mučení a jiného nelidského a krutého zacházení podle § 149

odst. 3, 4 trestního zákoníku, obchodování s lidmi (§ 168 trestního

zákoníku), loupeže podle § 173 odst. 4 trestního zákoníku, braní

rukojmí podle § 174 odst. 3, 4 trestního zákoníku, znásilnění podle §

185 odst. 3, 4 trestního zákoníku, pohlavního zneužití podle § 187

odst. 3, 4 trestního zákoníku, obecného ohrožení podle § 272 odst. 2, 3

trestního zákoníku, vývoje, výroby a držení zakázaných bojových

prostředků (§ 280 trestního zákoníku), nedovolené výroby a jiného

nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283

odst. 3, 4 trestního zákoníku, získání kontroly nad vzdušným dopravním

prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou (§ 290 trestního

zákoníku), zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle §

292 odst. 2, 3 trestního zákoníku, vlastizrady (§ 309 trestního

zákoníku), rozvracení republiky (§ 310 trestního zákoníku),

teroristického útoku (§ 311 trestního zákoníku), teroru (§ 312

trestního zákoníku), sabotáže (§ 314 trestního zákoníku), vyzvědačství

(§ 316 trestního zákoníku), spolupráce s nepřítelem (§ 319 trestního

zákoníku), válečné zrady (§ 320 trestního zákoníku), genocidia (§ 400

trestního zákoníku), útoku proti lidskosti (§ 401 trestního zákoníku),

apartheidu a diskriminace skupiny lidí (§ 402 trestního zákoníku),

agrese (§ 405a trestního zákoníku), přípravy útočné války (§ 406

trestního zákoníku), styků ohrožujících mír (§ 409 trestního zákoníku),

použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje (§

411 trestního zákoníku), válečné krutosti (§ 412 trestního zákoníku),

perzekuce obyvatelstva (§ 413 trestního zákoníku), plenění v prostoru

válečných operací (§ 414 trestního zákoníku), zneužití mezinárodně

uznávaných a státních znaků (§ 415 trestního zákoníku), nebo zneužití

vlajky a příměří (§ 416 trestního zákoníku), a je-li dán důvod vazby

uvedený v § 67 písm. c), nelze peněžitou záruku přijmout. Se souhlasem

obviněného může peněžitou záruku složit i jiná osoba, musí však být

před jejím přijetím seznámena s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v

nichž je shledáván důvod vazby.



(2) Na návrh obviněného nebo osoby, která nabízí složení peněžité

záruky, orgán uvedený v odstavci 1 rozhodne, že



a) přijetí peněžité záruky je přípustné, a zároveň s přihlédnutím k

osobě a k majetkovým poměrům obviněného nebo toho, kdo za něho složení

peněžité záruky nabízí, k povaze a závažnosti trestného činu, pro který

je obviněný stíhán, a závažnosti důvodů vazby určí výši peněžité záruky

v odpovídající hodnotě od 10 000 Kč výše a způsob jejího složení, nebo



b) vzhledem k okolnostem případu nebo závažnosti skutečností

odůvodňujících vazbu nabídku peněžité záruky nepřijímá.



(3) Pokud orgán uvedený v odstavci 1 rozhodne, že přijetí peněžité

záruky je přípustné, může zároveň rozhodnout o uložení omezení

spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí. Pro případy podle věty

první se § 73 odst. 4 až 6 použijí obdobně.



(4) Soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce

rozhodne, že peněžitá záruka připadá státu, jestliže obviněný



a) uprchne, skrývá se nebo neoznámí změnu svého pobytu, a znemožní tak

doručení předvolání nebo jiné písemnosti soudu, státního zástupce nebo

policejního orgánu,



b) zaviněně se nedostaví na předvolání k úkonu trestního řízení, jehož

provedení je bez jeho přítomnosti vyloučeno,



c) opakuje trestnou činnost nebo se pokusí dokonat trestný čin, který

dříve nedokonal nebo který připravoval nebo kterým hrozil, nebo



d) se vyhýbá výkonu uloženého trestu odnětí svobody nebo peněžitého

trestu nebo výkonu náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest.



(5) Peněžitou záruku zruší nebo změní její výši na návrh obviněného

nebo osoby, která ji složila, anebo i bez návrhu soud nebo státní

zástupce, který v té době vede řízení, jestliže pominuly důvody, které

k jejímu přijetí vedly, nebo se změnily okolnosti rozhodné pro určení

její výše. Rozhodne-li o zrušení peněžité záruky nebo o jejím

připadnutí státu, přezkoumá zároveň, zda nejsou dány důvody pro

rozhodnutí o vzetí do vazby, a případně provede potřebné úkony.



(6) Nerozhodne-li soud jinak, trvá peněžitá záruka u obviněného, který

byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo

peněžitému trestu, do dne, kdy obviněný nastoupí výkon trestu odnětí

svobody, zaplatí peněžitý trest a náklady trestního řízení; odstavec 7

tím není dotčen. Nezaplatí-li obviněný peněžitý trest nebo náklady

trestního řízení ve stanovené lhůtě, na jejich zaplacení se použijí

prostředky z peněžité záruky.



(7) Byla-li odsuzujícím rozsudkem obviněnému uložena povinnost nahradit

poškozenému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích a

poškozený o to ve stanovené lhůtě požádá, peněžitá záruka se poté, co

odsouzený splnil své povinnosti uvedené v odstavci 6, použije k úhradě

pohledávky poškozeného. Nepostačují-li prostředky z peněžité záruky k

uspokojení pohledávek všech poškozených, tyto pohledávky se uspokojí

poměrně.



(8) Jakmile je možno peněžitou záruku použít k úhradě pohledávky

poškozeného podle odstavce 7, soud o tom poškozeného vyrozumí.

Nepožádá-li poškozený o využití peněžité záruky k úhradě své pohledávky

do tří měsíců od tohoto vyrozumění, peněžitá záruka se vrátí

odsouzenému nebo osobě, která peněžitou záruku složila. O tom je třeba

poškozeného poučit.



(9) Na důvody, pro které peněžitá záruka může připadnout státu, být

použita na zaplacení peněžitého trestu nebo nákladů trestního řízení

nebo k uhrazení pohledávky poškozeného, musí být obviněný a osoba,

která peněžitou záruku složila, předem upozorněni.



§ 73b



Orgány rozhodující o vazbě



(1) O vzetí obviněného do vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení na

návrh státního zástupce soudce. O vazbě obviněného zatčeného podle § 69

rozhoduje v řízení před soudem soudce; v takovém případě má stejná

práva a povinnosti jako senát a jeho předseda.



(2) O žádosti obviněného o propuštění z vazby rozhoduje soud a v

přípravném řízení státní zástupce. Nevyhoví-li státní zástupce žádosti

o propuštění z vazby, je povinen ji nejpozději do pěti pracovních dnů

od doručení předložit k rozhodnutí soudci; o tomto postupu vyrozumí

obviněného. Souhlasí-li státní zástupce s propuštěním obviněného z

vazby, může v řízení před soudem o propuštění z vazby rozhodnout

předseda senátu.



(3) O dalším trvání vazby obviněného rozhoduje soud a v přípravném

řízení na návrh státního zástupce soudce.



(4) Ozměně důvodů vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení na návrh

státního zástupce soudce; pominul- li některý z důvodů vazby, může o

pominutí důvodu vazby rozhodnout v přípravném řízení i státní zástupce.



(5) O žádosti o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do

zahraničí, které bylo obviněnému uloženo podle § 73 odst. 4 nebo § 73a

odst. 3, nebo o zrušení předběžného opatření nahrazujícího vazbu

rozhoduje soud a v přípravném řízení státní zástupce.



(6) Rozhodnutí, kterým se obviněný propouští z vazby, může v přípravném

řízení učinit i státní zástupce. V případě překročení lhůty pro

rozhodnutí o dalším trvání vazby podle § 72 nebo překročení nejvyšší

přípustné doby trvání vazby podle § 72a vydá soud a v přípravném řízení

soudce nebo státní zástupce pouze příkaz k propuštění obviněného z

vazby.



§ 73c



Zvláštní náležitosti rozhodnutí o vazbě



V odůvodnění rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby nebo jiného

rozhodnutí o vazbě, jehož důsledkem je ponechání obviněného ve vazbě,

musí být kromě obecných náležitostí (§ 134) uvedeny také



a) skutečnosti, které odůvodňují podezření ze spáchání trestného činu,

pro který je obviněný stíhán, b) konkrétní skutečnosti, ze kterých jsou

dovozovány důvody vazby, popřípadě okolnosti uvedené v § 68 odst. 3 a 4

a v § 72a odst. 3,



c) důvody, pro které nebylo možné dosáhnout účelu vazby jiným

opatřením.



§ 73d



Vazební zasedání



(1) Koná-li se hlavní líčení nebo veřejné zasedání, jehož se účastní

obviněný, rozhodne soud i o vazbě, je-li to potřebné vzhledem ke

stanoveným lhůtám.



(2) Rozhoduje-li soud o vzetí obviněného do vazby mimo hlavní líčení

nebo veřejné zasedání, nebo rozhoduje-li soudce o vzetí do vazby v

přípravném řízení, rozhoduje vždy ve vazebním zasedání.



(3) V jiných případech než uvedených v odstavcích 1 a 2 se rozhoduje ve

vazebním zasedání, jestliže o to obviněný výslovně požádá, nebo soud a

v přípravném řízení soudce považuje osobní slyšení obviněného za

potřebné pro účely rozhodnutí o vazbě. Vazební zasedání však není třeba

konat, i když o jeho konání obviněný výslovně požádal, jestliže



a) obviněný se jej následně odmítl zúčastnit,



b) obviněný byl slyšen k vazbě v posledních šesti týdnech, neuvedl

žádné nové okolnosti podstatné pro rozhodnutí o vazbě nebo jím uváděné

okolnosti zjevně nemohou vést ke změně rozhodnutí o vazbě,



c) zdravotní stav obviněného neumožňuje jeho výslech, nebo



d) obviněný se propouští z vazby.



§ 73e



Příprava vazebního zasedání



(1) Předseda senátu a v přípravném řízení soudce předvolá nebo nechá

předvést k vazebnímu zasedání obviněného a vyrozumí o něm státního

zástupce a obhájce. Rozhoduje-li se o vazbě zadrženého nebo zatčeného

obviněného, obhájce se vyrozumí, je-li ve lhůtě 24 hodin, v níž

nejpozději musí být rozhodnuto o vazbě, dosažitelný.



(2) Dobu konání vazebního zasedání stanoví předseda senátu a v

přípravném řízení soudce tak, aby státní zástupce a obhájce měli

možnost se vazebního zasedání zúčastnit a byly dodrženy lhůty stanovené

pro rozhodnutí o vazbě.



§ 73f



Přítomnost osob při vazebním zasedání



(1) Vazební zasedání se v řízení před soudem koná za stálé přítomnosti

všech členů senátu.



(2) Vazebního zasedání se vždy účastní obviněný; jeho účast může být

zajištěna i prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Účast státního

zástupce a obhájce při vazebním zasedání není nutná.



(3) Vazební zasedání se koná bez účasti veřejnosti.



§ 73g



Průběh vazebního zasedání



(1) Po zahájení vazebního zasedání podá předseda senátu nebo určený

člen senátu a v přípravném řízení soudce zprávu o stavu věci. Poté

podle povahy věci přednese návrh státní zástupce nebo žádost o

propuštění z vazby obviněný nebo jeho obhájce.



(2) Státní zástupce, obviněný a jeho obhájce přednesou svá vyjádření a

případné návrhy na provedení šetření potřebného pro rozhodnutí o vazbě.

Není-li některá z těchto osob přítomna a jsou-li její vyjádření a

návrhy obsaženy ve spise, anebo požádá-li o to, přednese jejich obsah

předseda senátu nebo jím určený člen senátu a v přípravném řízení

soudce. Následně předseda senátu a v přípravném řízení soudce vyslechne

obviněného ke všem okolnostem podstatným pro rozhodnutí o vazbě. Státní

zástupce a obhájce mohou klást obviněnému otázky, avšak teprve tehdy,

až jim k tomu předseda senátu a v přípravném řízení soudce udělí slovo.



(3) Jsou-li ve vazebním zasedání prováděny důkazy, užije se přiměřeně

ustanovení o dokazování v hlavním líčení; omezení v provádění důkazů

čtením protokolu o výpovědi svědka nebo znalce (§ 211 odst. 1 a 5) se

neuplatní.



(4) Na závěr vazebního zasedání předseda senátu a v přípravném řízení

soudce udělí slovo k závěrečným návrhům státnímu zástupci, obhájci a

obviněnému.



(5) Rozhodnutí se vždy vyhlásí ve vazebním zasedání.



(6) Ustanovení § 55b, 56 a 57 se přiměřeně užijí i na vazební zasedání.



§ 74



Stížnost proti rozhodnutí o vazbě



(1) Proti rozhodnutí o vazbě (§ 68, 69, 71, 71a, 72, § 72a odst. 3, §

73 a 73a) je přípustná stížnost. Na rozhodování o stížnosti proti

rozhodnutí o vazbě se obdobně užijí ustanovení o vazebním zasedání (§

73d až 73g).



(2) Odkladný účinek má pouze stížnost stran proti rozhodnutí o

připadnutí peněžité záruky státu a stížnost státního zástupce proti

rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby, nejde-li o propuštění z

vazby po vyhlášení zprošťujícího rozsudku. Byl-li však státní zástupce

přítomen při vyhlášení rozhodnutí, má jeho stížnost odkladný účinek jen

tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí.



(3) Rozhodne-li soud na základě stížnosti o zrušení rozhodnutí o vzetí

obviněného do vazby nebo o dalším trvání vazby [§ 149 odst. 1 písm.

b)], může věc vrátit k novému projednání a rozhodnutí pouze z důvodu

závažných vad rozhodnutí. V takovém případě musí být obviněný

neprodleně propuštěn z vazby.



§ 74a



Omezení obviněného ve výkonu trestu odnětí svobody



(1) Je-li vedeno trestní stíhání proti obviněnému ve výkonu trestu

odnětí svobody a je-li dán některý z důvodů vazby podle § 67, rozhodne

o důvodech, obsahu a trvání nezbytných omezení, která se proti němu

uplatní, soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.



(2) Uložená omezení nesmí být závažnější než ta, kterým by jinak byl

obviněný podroben ve vazbě.



(3) Na rozhodování o omezeních, jejich trvání a o žádostech o zrušení

omezení se přiměřeně užijí ustanovení § 68 odst. 1, § 71, 71a, 72, 72a

a 74. Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.

Ustanovení o vazebním zasedání se neužijí.



ODDÍL DRUHÝ



Zadržení



§ 75



Zadržení obviněného policejním orgánem



Jestliže je dán některý z důvodů vazby (§ 67), může policejní orgán

obviněného zadržet. Je však povinen provedené zadržení státnímu

zástupci bezodkladně ohlásit a předat mu opis protokolu, který sepsal

při zadržení, i další materiál, který státní zástupce potřebuje, aby

popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí být podán tak,

aby obviněný mohl být nejpozději do 48 hodin od zadržení odevzdán

soudu, jinak musí být propuštěn na svobodu.



§ 76



Zadržení osoby podezřelé



(1) Osobu podezřelou ze spáchání trestného činu může, je-li tu některý

z důvodů vazby (§ 67), policejní orgán v naléhavých případech zadržet,

i když dosud proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání (§ 160 odst. 1).

K zadržení je třeba předchozího souhlasu státního zástupce. Bez

takového souhlasu lze zadržení provést, jen jestliže věc nesnese

odkladu a souhlasu předem nelze dosáhnout, zejména byla-li osoba

přistižena při trestném činu nebo zastižena na útěku.



(2) Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo

bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění

její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však

povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu; příslušníka

ozbrojených sil může též předat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo

správci posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba

některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu

oznámit.



(3) Policejní orgán, který provedl zadržení, zadrženou osobu vyslechne

a o výslechu sepíše protokol, v němž označí místo, čas a bližší

okolnosti zadržení a uvede osobní údaje zadržené osoby, jakož i

podstatné důvody zadržení.



(4) Policejní orgán, který zadržení provedl nebo kterému byla podle

odstavce 2 odevzdána osoba přistižená při trestném činu, ji propustí

bezodkladně na svobodu v případě, že bude podezření rozptýleno nebo

důvody zadržení z jiné příčiny odpadnou. Nepropustí-li zadrženou osobu

na svobodu, předá státnímu zástupci protokol o jejím výslechu s

vyhotovením usnesení o zahájení trestního stíhání a další důkazní

materiál tak, aby státní zástupce popřípadě mohl podat návrh na vzetí

do vazby. Návrh musí policejní orgán podat bez odkladu, aby osoba

zadržená podle tohoto zákona mohla být odevzdána soudu nejpozději do 48

hodin od tohoto zadržení; jinak musí být propuštěna na svobodu.



(5) Ustanovení § 33 odst. 1, 5 a 6, § 91, 92, 93 a 95 je třeba

přiměřeně dbát i tehdy, jestliže je zadržená osoba vyslýchána v době,

kdy ještě proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání (§ 160).



(6) Zadržená osoba má právo zvolit si obhájce, hovořit s ním bez

přítomnosti třetí osoby a radit se s ním již v průběhu zadržení; má též

právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jejím výslechu podle

odstavce 3, ledaže je obhájce ve lhůtě uvedené v odstavci 4

nedosažitelný. O těchto právech je třeba podezřelého poučit a

poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění.



§ 76a



Příkaz k zadržení



(1) Je-li dán některý z důvodů vazby a nelze-li osobě podezřelé ze

spáchání trestného činu doručit opis usnesení o zahájení trestního

stíhání a takovou osobu nelze předvolat, předvést nebo bez odkladu

zadržet, vydá soudce na návrh státního zástupce příkaz k jejímu

zadržení.



(2) Příkaz k zadržení musí vedle údajů zajišťujících, že osoba, jež má

být zadržena, nebude zaměněna s jinou osobou, obsahovat přesný popis

důvodů, pro které se vydává. Připojí se k němu opis usnesení o zahájení

trestního stíhání.



(3) Zadržení provedou na podkladě příkazu policejní orgány, které jsou

též povinny, pokud je to třeba, vypátrat pobyt podezřelé osoby.



(4) Policejní orgán, který podezřelou osobu na základě příkazu zadržel,

je povinen jí neprodleně doručit opis usnesení o zahájení trestního

stíhání, vyslechnout ji a s protokolem o jejím výslechu a dalším

důkazním materiálem předat státnímu zástupci tak, aby státní zástupce

mohl případně podat návrh na její vzetí do vazby do 48 hodin od

zadržení; jinak musí být taková osoba propuštěna na svobodu.



(5) Soudce, kterému byla zadržená osoba dodána, dále postupuje

přiměřeně podle § 77 odst. 2.



§ 77



Rozhodnutí o zadržené osobě



(1) Nenařídil-li státní zástupce propuštění zadržené osoby na podkladě

materiálů mu došlých, popřípadě po jejím opětovném výslechu, je povinen

odevzdat ji ve lhůtě 48 hodin od zadržení soudu s návrhem na vzetí do

vazby. K návrhu připojí dosud získaný důkazní materiál.



(2) Soudce je povinen vyslechnout zadrženou osobu (odstavec 1) a do 24

hodin od doručení návrhu státního zástupce rozhodnout o jejím

propuštění na svobodu anebo rozhodnout, že ji bere do vazby. O době a

místě konání výslechu vyrozumí bezodkladně vhodným způsobem zvoleného

nebo ustanoveného obhájce, pokud je dosažitelný a o jeho účast zadržená

osoba požádala, a státního zástupce. Obhájce a státní zástupce se mohou

výslechu zúčastnit a klást zadržené osobě otázky, avšak teprve tehdy,

až jim k tomu soudce udělí slovo. Překročení doby 24 hodin od doručení

návrhu státního zástupce na vzetí do vazby je vždy důvodem rozhodnutí o

propuštění obviněného na svobodu.



ODDÍL TŘETÍ



Zákaz vycestování do zahraničí



§ 77a



(1) Je-li vedeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čin, na který

zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje dvě

léta, nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, na který zákon

stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje tři léta,

může soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce

uložit omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí, je-li to

nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení. Proti tomuto rozhodnutí

je přípustná stížnost.



(2) Bylo-li obviněnému uloženo omezení podle odstavce 1, předseda

senátu a v přípravném řízení soudce vyzve obviněného nebo toho, kdo má

cestovní doklad obviněného u sebe, aby mu cestovní doklad^10) ve lhůtě

jím stanovené vydal, jinak mu bude odejmut; na postup při odnětí

cestovního dokladu se § 79 použije přiměřeně.



(3) Opis usnesení podle odstavce 1, týká-li se státního občana České

republiky, zašle předseda senátu a v přípravném řízení soudce orgánu

příslušnému k vydání cestovního dokladu; tento orgán také vyrozumí o

vydání nebo odnětí cestovního dokladu.



(4) Omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí podle

odstavce 1 předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zruší

i bez návrhu, pominuly-li důvody pro jeho uložení. Obviněný, kterému

bylo uloženo omezení podle odstavce 1, má právo kdykoliv žádat o jeho

zrušení. O takové žádosti musí předseda senátu a v přípravném řízení

státní zástupce rozhodnout bez zbytečného odkladu. Proti tomuto

rozhodnutí je přípustná stížnost. Byla-li žádost zamítnuta, může ji

obviněný, neuvede-li nové důvody, opakovat až po uplynutí tří měsíců od

právní moci rozhodnutí.



(5) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce vyrozumí bez

zbytečného odkladu orgán příslušný k vydání cestovního dokladu o

zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí, které

se týká státního občana České republiky; tento orgán rovněž vyrozumí o

vrácení cestovního dokladu obviněnému.



(6) Z důležitých důvodů může předseda senátu a v přípravném řízení

státní zástupce na konkrétně vymezenou dobu povolit vycestování do

zahraničí, zejména za účelem pracovní cesty.



ODDÍL ČTVRTÝ



Zajištění věcí



§ 78



Povinnost k vydání věci



(1) Kdo má u sebe hmotnou věc důležitou pro trestní řízení, je povinen

ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu

orgánu; je-li ji nutno pro účely trestního řízení zajistit, je povinen

věc na vyzvání těmto orgánům vydat. Při vyzvání je třeba ho upozornit

na to, že nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata, jakož i na jiné

následky nevyhovění (§ 66).



(2) Povinnost podle odstavce 1 se nevztahuje na listinu, jejíž obsah se

týká okolnosti, o které platí zákaz výslechu, ledaže došlo k zproštění

povinnosti zachovat věc v tajnosti nebo k zproštění povinnosti

mlčenlivosti (§ 99).



(3) Vyzvat k vydání věci je oprávněn předseda senátu, v přípravném

řízení státní zástupce nebo policejní orgán.



(4) Byla-li vydána hmotná věc, s níž jsou spojena práva, jež je třeba

zajistit, postupuje se při jejich zajištění přiměřeně podle § 79e.



(5) Osoba, která hmotnou věc vydala, nesmí po dobu zajištění takovou

věc převést na jinou osobu nebo ji zatížit. Právní jednání učiněné v

rozporu s tímto zákazem je neplatné; soud k neplatnosti přihlédne i bez

návrhu. O tom je třeba tuto osobu poučit.



(6) Orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 3 uloží osobě,

která hmotnou věc vydala, aby mu v jím stanovené lhůtě sdělila, zda a

kdo má k vydané věci předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným

způsobem omezen výkon práva s ní nakládat, s upozorněním na následky

nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66); o zajištění hmotné

věci následně vyrozumí osoby a orgány, o nichž se dozví, že mají k

takové věci předkupní nebo jiné právo nebo vedou řízení, ve kterém byl

omezen výkon práva s ní nakládat. O zajištění věci dále bezodkladně

vyrozumí orgán, který podle jiných právních předpisů vede evidenci

takových věcí.



(7) Postup při správě zajištěných hmotných věcí stanoví zvláštní právní

předpis.



(8) Odstavce 4 až 7 se neužijí na hmotné věci, které orgán činný v

trestním řízení převzal do úschovy pouze za účelem provedení důkazu.



§ 79



Odnětí věci



(1) Nebude-li hmotná věc důležitá pro trestní řízení na vyzvání vydána

tím, kdo ji má u sebe, může mu být na příkaz předsedy senátu a v

přípravném řízení na příkaz státního zástupce nebo policejního orgánu

odňata. Policejní orgán potřebuje k vydání takového příkazu předchozí

souhlas státního zástupce.



(2) Nevykoná-li orgán, který příkaz k odnětí věci vydal, odnětí hmotné

věci sám, provede je na podkladě příkazu policejní orgán.



(3) Bez předchozího souhlasu uvedeného v odstavci 1 může být příkaz

policejním orgánem vydán jen tehdy, jestliže nelze předchozího souhlasu

dosáhnout a věc nesnese odkladu.



(4) K odnětí hmotné věci se podle možnosti přibere osoba, která není na

věci zúčastněna.



(5) Protokol o vydání a odnětí hmotné věci musí obsahovat též

dostatečně přesný popis vydané nebo odňaté věci, který by umožnil určit

její totožnost.



(6) Osobě, která hmotnou věc vydala nebo jíž byla hmotná věc odňata,

vydá orgán, který úkon provedl, ihned písemné potvrzení o převzetí věci

nebo opis protokolu a písemné poučení o tom, že vydanou nebo odňatou

hmotnou věc nesmí převést na někoho jiného nebo ji zatížit, přičemž

právní jednání učiněné v rozporu s tímto zákazem je neplatné.



(7) Na odňatou hmotnou věc, která nebyla orgánem činným v trestním

řízení převzata do úschovy za účelem provedení důkazu, se přiměřeně

užije § 78 odst. 4 až 8.



§ 79a



Zajištění peněžních prostředků na účtu u banky



(1) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že peněžní prostředky na

účtu u banky jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho

spáchání byly užity nebo jsou výnosem z trestné činnosti, může předseda

senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán

rozhodnout o zajištění peněžních prostředků na účtu a případně též

peněžních prostředků dodatečně došlých na účet, vztahuje-li se důvod

zajištění i na ně, včetně jejich příslušenství. Policejní orgán k

takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce.

Předchozího souhlasu státního zástupce není třeba v naléhavých

případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v takovém případě

povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s

ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší.



(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 musí být doručeno bance, která vede

účet, a poté, co banka zajištění provedla, i majiteli účtu. V

rozhodnutí se uvede číslo účtu a peněžní částka v příslušné měně, na

kterou se zajištění vztahuje. Zajištění se vztahuje na peněžní

prostředky, které byly na účtu v okamžiku, v němž bylo bance doručeno

rozhodnutí, až do výše částky uvedené v rozhodnutí o zajištění a jejího

příslušenství. Převyšuje-li částka uvedená v rozhodnutí zůstatek

peněžních prostředků na účtu, vztahuje se zajištění i na peněžní

prostředky, které na účet dodatečně došly, a to do výše částky uvedené

v rozhodnutí, včetně jejího příslušenství. Nestanoví-li orgán činný v

trestním řízení uvedený v odstavci 1 jinak, zakáže se okamžikem

doručení rozhodnutí jakákoliv dispozice s peněžními prostředky, které

se na účtu nacházejí, až do výše zajištění, s výjimkou výkonu

rozhodnutí. Právní jednání učiněné v rozporu se zákazem uvedeným v

rozhodnutí je neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez

návrhu; o tom je třeba majitele účtu poučit. Na úhradu pohledávek,

které jsou předmětem výkonu soudního nebo správního rozhodnutí, exekuce

nebo insolvenčního řízení, se přednostně použijí peněžní prostředky

nedotčené rozhodnutím o zajištění. S peněžními prostředky, na které se

vztahuje rozhodnutí o zajištění, lze v rámci výkonu rozhodnutí, exekuce

nebo insolvenčního řízení nakládat jen po předchozím souhlasu předsedy

senátu a v přípravném řízení státního zástupce; to neplatí, je-li výkon

rozhodnutí prováděn nebo je-li s těmito peněžními prostředky v

exekučním nebo insolvenčním řízení nakládáno k uspokojení pohledávky

státu.



(3) Jestliže zajištění peněžních prostředků na účtu pro účely trestního

řízení již není třeba nebo zajištění není třeba ve stanovené výši,

orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 1 zajištění zruší nebo

je omezí. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí

souhlas státního zástupce. Rozhodnutí o zrušení nebo omezení zajištění

je třeba doručit bance a majiteli účtu.



(4) Majitel účtu, jehož peněžní prostředky na účtu byly zajištěny, má

právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti

musí státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu neodkladně

rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji majitel účtu, neuvede-li

v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí třiceti dnů od právní moci

rozhodnutí.



(5) Proti rozhodnutí podle odstavců 1, 3 a 4 je přípustná stížnost, jež

má, pokud jde o zrušení zajištění nebo jeho omezení, odkladný účinek.



(6) Postup při správě zajištěných peněžních prostředků na účtu u banky

stanoví zvláštní právní předpis.



§ 79b



Z důvodů, pro které lze zajistit peněžní prostředky na účtu u banky,

lze rozhodnout o zajištění peněžních prostředků na účtu u spořitelního

a úvěrního družstva nebo jiných subjektů, které vedou účet pro jiného,

blokaci peněžních prostředků penzijního připojištění se státním

příspěvkem, blokaci peněžních prostředků doplňkového penzijního

spoření, blokaci čerpání finančního úvěru a blokaci finančního

pronájmu. Jinak se přiměřeně užije ustanovení § 79a.



§ 79c



Zajištění zaknihovaných cenných papírů



(1) Rozhodne-li předseda senátu nebo v přípravném řízení státní

zástupce o zajištění zaknihovaných cenných papírů, orgán nebo osoba

oprávněná k vedení příslušné evidence podle jiných právních předpisů

zajistí právo majitele nakládat s těmito zaknihovanými cennými papíry;

náleží-li toto právo jiné oprávněné osobě, zajistí je této osobě.



(2) V naléhavých případech, které nesnesou odkladu, může o zajištění

zaknihovaných cenných papírů rozhodnout též policejní orgán. Do 48

hodin je povinen své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s

ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší.



(3) V usnesení o zajištění zaknihovaných cenných papírů se tomu, komu

byly zaknihované cenné papíry zajištěny, zakáže, aby po oznámení

usnesení zaknihované cenné papíry převedl na někoho jiného nebo je

zatížil, a uloží se mu, aby orgánu činnému v trestním řízení, který

rozhodl o zajištění, do 15 dnů od oznámení usnesení sdělil, zda a kdo

má k zaknihovaným cenným papírům předkupní nebo jiné právo nebo zda je

jiným způsobem omezen výkon práva s nimi nakládat, s upozorněním na

následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66). Orgán činný

v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, může podle povahy a

okolností trestného činu, pro který se vede trestní stíhání, v

rozhodnutí o zajištění nebo i v dodatečném rozhodnutí zakázat nebo

omezit také výkon dalších práv souvisejících se zajištěnými

zaknihovanými cennými papíry, a to včetně práv teprve v budoucnu

vzniklých; při jejich zajištění postupuje přiměřeně podle § 79e. Právní

jednání učiněné v rozporu se zákazy uvedenými ve větě první a druhé je

neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; o tom je

třeba toho, komu byly zaknihované cenné papíry zajištěny, poučit.



(4) Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, o tomto

rozhodnutí vyrozumí osoby a orgány, o nichž je mu známo, že mají k

zajištěným zaknihovaným cenným papírům předkupní nebo jiné právo nebo

vedou řízení, ve kterém byl omezen výkon práva s nimi nakládat.



(5) Na důvody rozhodnutí o zajištění zaknihovaných cenných papírů, na

postup při rozhodování o zajištění, na nakládání se zajištěnými

zaknihovanými cennými papíry v rámci výkonu rozhodnutí, exekuce nebo

insolvenčního řízení a na zrušení nebo omezení zajištění se přiměřeně

užije ustanovení § 79a.



(6) Postup při správě zajištěných zaknihovaných cenných papírů stanoví

zvláštní právní předpis.



§ 79d



Zajištění nemovitosti



(1) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že nemovitost je určena ke

spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byla užita, nebo je

výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení

státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění takové

nemovitosti. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí

souhlas státního zástupce. Předchozího souhlasu státního zástupce není

třeba v naléhavých případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán

je v takovém případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit

státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší.

Proti rozhodnutí o zajištění nemovitosti je přípustná stížnost.



(2) V usnesení o zajištění nemovitosti se tomu, komu byla nemovitost

zajištěna, zakáže, aby po oznámení usnesení nemovitost převedl na

jiného nebo ji zatížil anebo aby ji záměrně poškozoval nebo ničil, a

uloží se mu, aby orgánu činnému v trestním řízení, který rozhodl o

zajištění, do 15 dnů od oznámení usnesení sdělil, zda a kdo má k

nemovitosti předkupní nebo jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen

výkon práva s ní nakládat, s upozorněním na následky nevyhovění takové

výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66). Právní jednání učiněné v rozporu s

tímto zákazem je neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez

návrhu; o tom je třeba toho, komu byla nemovitost zajištěna, poučit.

Opis usnesení o zajištění zašle orgán uvedený v odstavci 1 příslušnému

katastrálnímu úřadu a zároveň jej vyzve, aby, pokud zjistí, že je se

zajištěnou nemovitostí nakládáno tak, že hrozí zmaření nebo ztížení

účelu jejího zajištění, mu tuto skutečnost neprodleně oznámil. Státní

zástupce zašle příslušnému katastrálnímu úřadu opis rozhodnutí o

zrušení zajištění nemovitosti podle odstavce 1.



(3) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo s jeho

souhlasem policejní orgán provede v případě nutnosti ohledání

nemovitosti a jejího příslušenství; o době a místě ohledání uvědomí

toho, komu byla nemovitost zajištěna, nebo osobu, která s ním žije ve

společné domácnosti, a dále osobu, o níž je známo, že má k nemovitosti

práva. Ten, komu byla nemovitost zajištěna, nebo osoba s ním žijící ve

společné domácnosti, a dále osoba, o níž je známo, že má k nemovitosti

práva, jsou povinni prohlídku nemovitosti a jejího příslušenství

umožnit.



(4) Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, o tomto

rozhodnutí vyrozumí osoby a orgány, o nichž je mu známo, že mají k

zajištěné nemovitosti předkupní, nájemní nebo jiné právo nebo vedou

řízení, ve kterém byl omezen výkon práva s ní nakládat; dále o něm

vyrozumí finanční úřad a obecní úřad, v jejichž obvodu se zajištěná

nemovitost nachází. Rozhodl-li o zajištění nemovitosti předseda senátu,

pravomocné usnesení o zajištění nemovitosti se vyvěsí na úřední desce

soudu, v přípravném řízení se vhodným způsobem uveřejní u příslušného

státního zastupitelství. O nabytí právní moci tohoto usnesení vyrozumí

orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění podle odstavce

1, příslušný katastrální úřad.



(5) Zápis vlastnického nebo jiného práva k zajištěné nemovitosti na

základě právního jednání, kterým ten, komu byla nemovitost zajištěna,

nakládá s nemovitostí, lze po vyrozumění příslušného katastrálního

úřadu podle odstavce 2 povolit jen s předchozím souhlasem orgánu, který

rozhodl o zajištění podle odstavce 1. Byl-li podle katastrálního zákona

podán návrh na zápis práva k nemovitosti do katastru nemovitostí na

základě právního jednání, kterým ten, komu je následně nemovitost

zajištěna, nakládá s nemovitostí, před vydáním usnesení o jejím

zajištění a dosud o něm nebylo příslušným orgánem pravomocně

rozhodnuto, ztrácí podaný návrh své právní účinky ke dni nabytí právní

moci usnesení o jejím zajištění.



(6) Práva třetích osob k zajištěné nemovitosti lze uplatnit podle

zvláštního právního předpisu. Se zajištěnou nemovitostí lze v rámci

výkonu rozhodnutí, exekuce nebo insolvenčního řízení nakládat jen po

předchozím souhlasu soudce a v přípravném řízení státního zástupce; to

neplatí, je-li výkon rozhodnutí prováděn nebo je-li s takovou

nemovitostí v exekučním nebo insolvenčním řízení nakládáno k uspokojení

pohledávky státu.



(7) Jestliže zajištění nemovitosti pro účely trestního řízení již není

nutné, nebo zajištění nemovitosti není nutné ve stanoveném rozsahu,

orgán činný v trestním řízení uvedený v odstavci 1 zajištění zruší nebo

je omezí. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí

souhlas státního zástupce. Proti rozhodnutí o zrušení nebo omezení

zajištění je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.



(8) Ten, komu byla nemovitost zajištěna, má právo kdykoli žádat o

zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti musí státní zástupce a

v řízení před soudem předseda senátu bezodkladně rozhodnout. Byla-li

žádost zamítnuta, může být podána opakovaně, neuvádí-li se v ní nové

důvody, až po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Proti tomuto

rozhodnutí je přípustná stížnost.



(9) Postup při správě zajištěné nemovitosti stanoví zvláštní právní

předpis.



§ 79e



Zajištění nehmotné věci



(1) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že jiná nehmotná věc, než

která je uvedena v § 78 až 79c, je určena ke spáchání trestného činu

nebo k jeho spáchání byla užita, nebo je výnosem z trestné činnosti,

může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo

policejní orgán rozhodnout o zajištění takové nehmotné věci. Policejní

orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního

zástupce. Předchozího souhlasu státního zástupce není třeba v

naléhavých případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v

takovém případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu

zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. Proti

rozhodnutí o zajištění nehmotné věci je přípustná stížnost.



(2) V usnesení o zajištění nehmotné věci se tomu, komu byla nehmotná

věc zajištěna, zakáže, aby ji po oznámení usnesení převedl na jiného

nebo ji zatížil. Je-li to zapotřebí pro účely zajištění, lze v usnesení

o zajištění nehmotné věci nebo i v dodatečném usnesení zakázat nebo

omezit také výkon dalších práv souvisejících se zajištěnou nehmotnou

věcí, a to včetně práv teprve v budoucnu vzniklých. Právní jednání

učiněné v rozporu se zákazy uvedenými ve větě první a druhé je

neplatné, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu; o tom je

třeba toho, komu byla nehmotná věc zajištěna, poučit.



(3) Tomu, komu byla nehmotná věc zajištěna, se dále uloží, aby orgánu

činnému v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, do 15 dnů od

oznámení usnesení sdělil, zda a kdo má k nehmotné věci předkupní nebo

jiné právo nebo zda je jiným způsobem omezen výkon práva s ní nakládat,

a bylo-li zajištěno majetkové právo, též kdo je osobou povinnou

poskytnout odpovídající plnění, s upozorněním na následky nevyhovění

takové výzvě ve stanovené lhůtě (§ 66). V usnesení se ten, komu byla

nehmotná věc zajištěna, vyzve také k vydání všech listin, jejichž

předložení je nutné k uplatnění určitého práva k zajištěné nehmotné

věci, s upozorněním na následky nevyhovění takové výzvě ve stanovené

lhůtě (§ 66 a 79). Tyto listiny se sepíší a složí do úschovy orgánu

činného v trestním řízení, který rozhodl o zajištění.



(4) Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, o tomto

rozhodnutí vyrozumí osoby a orgány, o nichž je mu známo, že mají k

zajištěné nehmotné věci předkupní nebo jiné právo nebo vedou řízení, ve

kterém byl omezen výkon práva s ní nakládat. Usnesení o zajištění

rovněž oznámí tomu, kdo má poskytnout odpovídající plnění, a uloží mu,

aby složil předmět plnění do jeho úschovy nebo na jiné jím určené

místo. Složením předmětu plnění do úschovy nebo na jiné určené místo

dlužník svůj závazek v rozsahu poskytnutého plnění splní. Usnesení o

zajištění nehmotné věci se dlužníku oznámí dříve, než tomu, komu byla

nehmotná věc zajištěna, je-li dlužník znám. Usnesení o zajištění podílu

v obchodní korporaci se oznámí také obchodní korporaci.



(5) Orgán činný v trestním řízení, který rozhodl o zajištění, o tomto

rozhodnutí vyrozumí bezodkladně orgán, který podle jiných právních

předpisů vede evidenci nehmotné věci, která byla zajištěna, a zároveň

jej vyzve, aby, pokud zjistí, že je se zajištěnou nehmotnou věcí

nakládáno tak, že hrozí zmaření nebo ztížení účelu jejího zajištění, mu

tuto skutečnost neprodleně oznámil.



(6) Je-li k převodu nebo k zřízení práva k zajištěné nehmotné věci

nutný zápis do evidence vedené podle zvláštních právních předpisů, lze

po vyrozumění provedeném podle odstavce 4 takový zápis provést jen s

předchozím souhlasem orgánu, který o zajištění podle odstavce 1

rozhodl. Se zajištěnou nehmotnou věcí lze v rámci výkonu rozhodnutí,

exekuce nebo insolvenčního řízení nakládat jen po předchozím souhlasu

předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce; to neplatí,

je-li výkon rozhodnutí prováděn nebo je-li s takovou nehmotnou věcí v

exekučním nebo insolvenčním řízení nakládáno k uspokojení pohledávky

státu.



(7) Práva třetích osob k zajištěné nehmotné věci lze uplatnit podle

zvláštního právního předpisu.



(8) Na zrušení nebo omezení zajištění nehmotné věci se obdobně užije §

79d odst. 7 a 8.



(9) Postup při správě zajištěné nehmotné věci stanoví zvláštní právní

předpis.



§ 79f



Zajištění náhradní hodnoty



(1) Nelze-li dosáhnout vydání nebo odnětí věci (§ 78 a 79) nebo

nelze-li zajistit peněžní prostředky na účtu (§ 79a a 79b), zaknihované

cenné papíry (§ 79c), nemovitost (§ 79d) nebo nehmotnou věc (§ 79e),

které jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly

užity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti, může být místo nich

zajištěna náhradní hodnota, která odpovídá, byť jen zčásti, jejich

hodnotě; přitom se postupuje obdobně podle příslušných ustanovení

upravujících jejich vydání, odnětí nebo zajištění (§ 78 až 79e).



(2) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce

povolit na návrh osoby, jíž byla náhradní hodnota zajištěna, provedení

úkonu, který se týká zajištěné náhradní hodnoty. Proti takovému

rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.



§ 79g



Důvod zajištění věci lze v průběhu trestního řízení změnit rozhodnutím,

proti kterému je přípustná stížnost.



Vrácení a další nakládání s věcí



§ 80



(1) Není-li věci, která byla podle § 78 vydána nebo podle § 79 odňata,

k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo

zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na

ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není

pochyb.Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na

věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech

občanskoprávních. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes

opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená

bude uložena do úschovy soudu. Na prodej se užije přiměřeně předpisu o

soudním prodeji zabavených movitých věcí.



(2) Je-li nebezpečí, že se věc, která nemohla být vrácena nebo vydána

podle odstavce 1, zkazí, prodá se a částka za ni stržená se uloží do

úschovy soudu. Na prodej se užije přiměřeně předpisů o soudním prodeji

zabavených movitých věcí.



(3) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 činí předseda senátu, v přípravném

řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Proti rozhodnutí o vrácení

a vydání věci, jakož i o uložení do úschovy, je přípustná stížnost, jež

má odkladný účinek.



§ 81



(1) Jestliže byla obviněným vydána nebo mu odňata věc, kterou získal

nebo pravděpodobně získal trestným činem, a buď není známo, komu věc

patří, nebo není znám pobyt poškozeného, vyhlásí se veřejně popis věci.

Vyhlášení se učiní způsobem pro vypátrání poškozeného nejúčelnějším, a

to spolu s vyzváním, aby se poškozený přihlásil do šesti měsíců od

vyhlášení.



(2) Uplatnil-li ve lhůtě uvedené v odstavci 1 nárok na věc někdo jiný

než obviněný, postupuje se podle § 80 odst. 1. Jestliže nárok na věc

neuplatnil nikdo jiný, vydá se věc, nebo byla-li zatím pro nebezpečí

zkázy už prodána, částka za ni stržená obviněnému na jeho žádost, pokud

nejde o věc, kterou získal trestným činem. Jde-li o věc, kterou

obviněný získal trestným činem, nebo nepožádal-li obviněný o vrácení

věci a právo na věc neuplatnil někdo jiný ve lhůtě šesti měsíců po

uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 větě druhé, připadá věc do

vlastnictví státu; tím není dotčeno právo vlastníka žádat vydání takové

věci nebo vydání částky stržené za její prodej.



(3) Jde-li o věc bezcennou, lze ji zničit i bez předchozího vyhlášení

popisu.



(4) Opatření a rozhodnutí uvedená v odstavcích 1 až 3 činí předseda

senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán.

Proti usnesení o vydání věci nebo o zničení věci je přípustná stížnost,

jež má odkladný účinek.



§ 81a



Na postup při vrácení peněžních prostředků na účtu, zaknihovaných

cenných papírů, nemovitosti a jiných nehmotných věcí, které byly

zajištěny podle § 79a až 79e a při dalším nakládání s nimi, jakož i na

postup při vrácení náhradní hodnoty, která byla zajištěna podle § 79f,

a při dalším nakládání s ní, se přiměřeně užijí § 80 a 81.



§ 81b



(1) Byla-li vydána nebo odňata věc, která ohrožuje bezpečnost lidí nebo

majetku, zejména omamná látka, psychotropní látka, přípravek obsahující

omamnou nebo psychotropní látku, prekursor, jed nebo radioaktivní

materiál, ze které byl odebrán přiměřený vzorek, a takové věci již není

třeba za účelem provedení důkazu, zejména nejsou-li pochybnosti o

totožnosti vzorku věci a jejího celku a o celkovém množství věci, může

předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce rozhodnout o

jejím zničení již v průběhu trestního řízení, pokud takové věci již

není k dalšímu řízení třeba a nelze-li ji vrátit podle § 80, nebo není

známo, komu taková věc patří, anebo není znám pobyt poškozeného.



(2) Byl-li vydán nebo odňat exemplář rostliny nebo živočicha,

regulovaná kožešina nebo výrobek z tuleně nebo jiný jedinec, které lze

zadržet pro účely jejich zabavení podle zákona o obchodování s

ohroženými druhy, nebo jedinec zvláště chráněného druhu rostliny nebo

živočicha anebo volně žijícího ptáka, které lze odebrat podle zákona o

ochraně přírody a krajiny, a není-li jich třeba pro důkazní účely a

nelze-li je vrátit podle § 80, orgán činný v trestním řízení, kterému

byly vydány, nebo který vydal příkaz k jejich odnětí, je postoupí České

inspekci životního prostředí a zajistí jejich předání inspekci, pokud k

němu dosud nedošlo; tím je zajištění ukončeno.



(3) Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



ODDÍL PÁTÝ



Domovní a osobní prohlídka, prohlídka jiných prostor a pozemků, vstup

do obydlí, jiných prostor a pozemků



§ 82



Důvody domovní prohlídky a osobní prohlídky a prohlídky jiných prostor

a pozemků



(1) Domovní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě

nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim

náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení.



(2) Z důvodů uvedených v odstavci 1 lze vykonat i prohlídku prostor

nesloužících k bydlení (jiných prostor) a pozemků, pokud nejsou veřejně

přístupné.



(3) Osobní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že někdo má

u sebe věc důležitou pro trestní řízení.



(4) U osoby zadržené a u osoby, která byla zatčena nebo která se bere

do vazby, lze vykonat osobní prohlídku též tehdy, je-li tu podezření,

že má u sebe zbraň nebo jinou věc, jíž by mohla ohrozit život nebo

zdraví vlastní nebo cizí.



§ 83



Příkaz k domovní prohlídce



(1) Nařídit domovní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v

přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. V neodkladných

případech tak může namísto příslušného předsedy senátu nebo soudce (§

18) učinit předseda senátu nebo soudce, v jehož obvodu má být prohlídka

vykonána. Příkaz k domovní prohlídce musí být vydán písemně a musí být

odůvodněn. Doručí se osobě, u níž se prohlídka koná, při prohlídce, a

není-li to možné, nejpozději do 24 hodin po odpadnutí překážky, která

brání doručení.



(2) Na příkaz předsedy senátu nebo soudce vykoná domovní prohlídku

policejní orgán.



§ 83a



Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků



(1) Na nařízení a provedení prohlídky jiných prostor a pozemků se

obdobně užije § 83 odst. 1 a 2.



(2) Bez příkazu může policejní orgán provést prohlídku jiných prostor

nebo pozemků, jestliže vydání příkazu nelze předem dosáhnout a věc

nesnese odkladu. Policejní orgán je však povinen si bezodkladně

dodatečně vyžádat souhlas orgánu oprávněného k vydání příkazu; v

přípravném řízení tak činí prostřednictvím státního zástupce. Pokud

oprávněný orgán souhlas dodatečně neudělí, nelze výsledek prohlídky

použít v dalším řízení jako důkaz.



(3) Bez příkazu může policejní orgán provést prohlídku jiných prostor

nebo pozemků také tehdy, pokud uživatel dotčených prostor nebo pozemků

písemně prohlásí, že s prohlídkou souhlasí, a své prohlášení předá

policejnímu orgánu. O tomto úkonu však musí policejní orgán bezodkladně

vyrozumět předsedu senátu oprávněného k vydání příkazu a v přípravném

řízení státního zástupce.



§ 83b



Příkaz k osobní prohlídce



(1) Nařídit osobní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném

řízení státní zástupce nebo s jeho souhlasem policejní orgán.



(2) Nevykoná-li osobní prohlídku orgán, který ji nařídil, vykoná ji na

jeho příkaz policejní orgán.



(3) Osobní prohlídku vykonává vždy osoba stejného pohlaví.



(4) Bez příkazu nebo souhlasu uvedeného v odstavci 1 může policejní

orgán vykonat osobní prohlídku jen tehdy, jestliže příkazu nebo

souhlasu předem dosáhnout nelze a věc nesnese odkladu, anebo jestliže

jde o osobu přistiženou při činu nebo o osobu, na kterou byl vydán

příkaz k zatčení. Bez příkazu nebo souhlasu lze též provést osobní

prohlídku v případech uvedených v § 82 odst. 4.



§ 83c



Vstup do obydlí, jiných prostor a na pozemek



(1) Policejní orgán může vstoupit do obydlí, jiných prostor nebo na

pozemek jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný

pro ochranu života nebo zdraví osob nebo pro ochranu jiných práv a

svobod nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a

pořádku.



(2) Policejní orgán dále může na místa uvedená v odstavci 1 vstoupit v

případě, že se v nich nachází osoba,



a) na kterou byl vydán příkaz k zadržení, příkaz k zatčení nebo příkaz

k dodání do výkonu trestu odnětí svobody nebo do výkonu ochranného

opatření spojeného se zbavením osobní svobody,



b) kterou je třeba předvést pro účely trestního řízení, nebo



c) kterou je třeba zadržet.



(3) Po vstupu na místa shora uvedená nesmějí být provedeny žádné jiné

úkony než takové, které slouží k odstranění naléhavého nebezpečí nebo k

předvedení osoby.



§ 84



Předchozí výslech



Vykonat domovní prohlídku nebo osobní prohlídku nebo prohlídku jiných

prostor a pozemků lze jen po předchozím výslechu toho, u koho nebo na

kom se má takový úkon vykonat, a to jen tehdy, jestliže se výslechem

nedosáhlo ani dobrovolného vydání hledané věci nebo odstranění jiného

důvodu, který vedl k tomuto úkonu. Předchozího výslechu není třeba,

jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě.



Výkon prohlídek a vstupů do obydlí, jiných prostor a pozemků



§ 85



nadpis vypuštěn



(1) Orgán vykonávající domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor

je povinen umožnit osobě, u níž se takový úkon koná, nebo některému

dospělému členu její domácnosti nebo v případě prohlídky jiných prostor

též jejímu zaměstnanci účast při prohlídce. O právu účasti při

prohlídce je povinen tyto osoby poučit.



(2) K výkonu domovní a osobní prohlídky je třeba přibrat osobu, která

není na věci zúčastněna. Orgán vykonávající prohlídku prokáže své

oprávnění.



(3) V protokole o prohlídce je třeba též uvést, zda byla dodržena

ustanovení o předchozím výslechu, popřípadě označit důvody, proč

dodržena nebyla. Došlo-li při prohlídce k vydání nebo odnětí věci, je

třeba pojmout do protokolu také údaje uvedené v § 79 odst. 5.



(4) Osobě, u které byla prohlídka vykonána, vydá orgán, který takový

úkon vykonal, ihned, a není-li to možné, nejdéle do 24 hodin poté

písemné potvrzení o výsledku úkonu, jakož i o převzetí věcí, které byly

přitom vydány nebo odňaty, anebo opis protokolu.



(5) Při vstupu do obydlí, jiných prostor a pozemků se užije ustanovení

odstavce 1 až 4 přiměřeně. Účast osob uvedených v odstavci 1 při vstupu

do obydlí však lze odepřít a osobu uvedenou v odstavci 2 nepřibrat,

jestliže by mohlo dojít k ohrožení jejího života nebo zdraví.



§ 85a



(1) Osoba, u níž má být provedena domovní prohlídka, prohlídka jiných

prostor a pozemku, osobní prohlídka nebo vstup do obydlí, je povinna

tyto úkony strpět.



(2) Neumožní-li osoba, vůči níž směřuje úkon uvedený v odstavci 1,

provedení takového úkonu, jsou orgány provádějící úkon oprávněny po

předchozí marné výzvě překonat odpor takové osoby nebo jí vytvořenou

překážku. O tom učiní záznam do protokolu (§ 85 odst. 3).



§ 85b



nadpis vypuštěn



(1) Při provádění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor, v

nichž advokát vykonává advokacii, pokud se zde mohou nacházet listiny,

které obsahují skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti

advokáta, je orgán provádějící úkon povinen vyžádat si součinnost České

advokátní komory (dále jen "Komora"); orgán provádějící úkon je

oprávněn seznámit se s obsahem těchto listin pouze za přítomnosti a se

souhlasem zástupce Komory, kterého ustanoví předseda Komory z řad

jejích zaměstnanců nebo z řad advokátů. Stanovisko zástupce Komory je

třeba uvést v protokolu podle § 85 odst. 3.



(2) Odmítne-li zástupce Komory souhlas podle odstavce 1 udělit, musí

být listiny za účasti orgánu provádějícího úkon, advokáta a zástupce

Komory zabezpečeny tak, aby se s jejich obsahem nemohl nikdo seznámit,

popřípadě je zničit nebo poškodit; bezprostředně poté musí být

příslušné listiny předány Komoře. Komora vrátí advokátovi tyto listiny

bez odkladu poté, co marně uplyne lhůta k podání návrhu podle odstavce

5. Komora postupuje obdobně, byl-li návrh zamítnut, a to i ohledně

některých listin; v takovém případě Komora vrátí advokátovi jen ty

listiny, kterých se zamítnutí návrhu týká. Komora vrátí advokátovi

listiny bez odkladu též poté, kdy byla informována o postupu podle

odstavce 6.



(3) V případě uvedeném v odstavci 2 větě první lze souhlas zástupce

Komory nahradit na návrh orgánu, který domovní prohlídku nebo prohlídku

jiných prostor nařídil, rozhodnutím soudce nejblíže nadřízeného soudu,

u něhož působí předseda senátu nebo soudce, který je oprávněn podle §

83 odst. 1 a § 83a odst. 1 nařídit domovní prohlídku nebo prohlídku

jiných prostor. V případě prohlídky jiných prostor provedené policejním

orgánem podle § 83a odst. 2 nebo 3 podává návrh podle věty první

předseda senátu oprávněný k vydání příkazu a v přípravném řízení státní

zástupce.



(4) Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 59 odst. 4) obsahovat

označení listin, ohledně kterých se navrhovatel domáhá nahrazení

souhlasu zástupce Komory k seznámení se s jejich obsahem, a vylíčení

skutečností svědčících o tom, proč nesouhlas zástupce Komory k

seznámení se orgánu provádějícího úkon s obsahem těchto listin má být

nahrazen rozhodnutím soudce podle odstavce 3. K návrhu je třeba

připojit protokol, v němž je zaznamenán nesouhlas zástupce Komory s

tím, aby se orgán provádějící úkon s obsahem listin seznámil.



(5) Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy zástupce Komory odmítl

udělit souhlas k seznámení se s obsahem listin, ohledně kterých se

navrhovatel podle odstavce 4 domáhá nahrazení souhlasu zástupce Komory

k seznámení se s jejich obsahem.



(6) K návrhu, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je

nesrozumitelný nebo neurčitý, soudce nepřihlíží; ustanovení § 59 odst.

4 věta třetí a čtvrtá se nepoužije. Obdobně soudce postupuje, byl-li

návrh podán opožděně nebo byl-li podán někým, kdo k návrhu není

oprávněn. O tomto postupu informuje soudce bez odkladu navrhovatele a

Komoru.



(7) Nepostupoval-li soudce podle odstavce 6, projedná bez zbytečného

odkladu návrh ve veřejném zasedání a Komoře uloží, aby mu při něm

předložila listiny, ohledně kterých se navrhovatel domáhá nahrazení

souhlasu zástupce Komory k seznámení s jejich obsahem. Soudce vedle

jiných úkonů též prověří, zda nebylo porušeno zabezpečení listin

předložených Komorou, a seznámí se s jejich obsahem; současně učiní

opatření, aby se navrhovatel a ani nikdo jiný o obsahu listin při

veřejném zasedání nemohl dozvědět.



(8) Dojde-li k odročení veřejného zasedání, soudce listiny zabezpečí

tak, aby se s jejich obsahem nemohl nikdo seznámit, popřípadě je zničit

nebo poškodit.



(9) Soudce návrhu vyhoví, dojde-li k závěru, že listina neobsahuje

skutečnosti, o nichž je dotčený advokát povinen zachovávat mlčenlivost;

v opačném případě návrh zamítne.



(10) Vyhoví-li soudce návrhu alespoň zčásti, předá bez odkladu po

právní moci usnesení listiny, ohledně nichž byl nahrazen souhlas

zástupce Komory k seznámením se s jejich obsahem, orgánu provádějícímu

úkon a uloží mu, aby je Komoře vrátil ihned poté, jakmile se s jejich

obsahem seznámí; to neplatí, mají-li být takové listiny použity jako

důkaz v trestním řízení. Listiny, ohledně kterých byl návrh zamítnut,

soudce vrátí bez odkladu po právní moci usnesení Komoře.



(11) V případě, že listiny není možné odevzdat orgánu provádějícímu

úkon, Komoře nebo jejich zástupcům osobně, doručí se nejpozději první

pracovní den následující po dni, v němž nabylo usnesení právní moci,

orgánu provádějícímu úkon nebo Komoře prostřednictvím soudního

doručovatele nebo orgánů justiční stráže.



(12) Listinou v odstavcích 1 až 11 se rozumí jak písemnost, popřípadě

její část, tak i jiný nosič informací.



§ 85c



Provádění důkazu v bytě, obydlí, jiných prostorách a na pozemku



Ustanovení § 83, 83a, 84, 85, 85a a 85b se užije i tehdy, jestliže na

místech v těchto ustanoveních uvedených je třeba provést rekonstrukci,

rekognici, prověrku na místě nebo vyšetřovací pokus, z povahy takového

úkonu vyplývá, že jej nelze provést jinde a ten, u koho se má takový

úkon vykonat, k němu nedal souhlas.



ODDÍL ŠESTÝ



Zadržení a otevření zásilek, jejich záměna a sledování



§ 86



Zadržení zásilky



(1) Je-li k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení v

konkrétní věci nutno zjistit obsah nedoručených poštovních zásilek,

jiných zásilek nebo telegramů, nařídí předseda senátu a v přípravném

řízení státní zástupce, aby je pošta nebo osoba provádějící jejich

přepravu vydaly jemu a v přípravném řízení buď státnímu zástupci nebo

policejnímu orgánu.



(2) Bez nařízení uvedeného v odstavci 1 může být přeprava zásilky

pozdržena na příkaz policejního orgánu, pokud věc nesnese odkladu a

nařízení nelze předem dosáhnout. Policejní orgán je povinen o pozdržení

zásilky do 24 hodin vyrozumět státního zástupce. Neobdrží-li pošta nebo

osoba provádějící dopravu zásilek v takovém případě do tří dnů nařízení

podle odstavce 1, nesmí dopravu zásilek dále zdržovat.



§ 87



Otevření zásilky



(1) Zásilku vydanou podle § 86 odst. 1 může otevřít jen předseda senátu

a v přípravném řízení se souhlasem soudce státní zástupce nebo

policejní orgán.



(2) Otevřená zásilka se odevzdá adresátovi, a není-li jeho pobyt znám a

není-li zásilka určena do vlastních rukou, některému z jeho rodinných

příslušníků; jinak se zásilka vrátí odesílateli. Je-li však obava, že

odevzdáním zásilky by mohlo dojít ke zmaření nebo podstatnému ztížení

účelu trestního stíhání, připojí se zásilka ke spisu; je-li to vhodné,

oznámí se adresátovi obsah dopisu nebo telegramu. Není-li jeho pobyt

znám a není-li zásilka určena do vlastních rukou, učiní se oznámení

některému z jeho rodinných příslušníků.



(3) Zásilka, kterou nebylo uznáno za nutné otevřít, odevzdá se ihned

adresátovi nebo se vrátí poště nebo osobě, která ji vydala.



§ 87a



Záměna zásilky



(1) V zájmu zjištění osob podílejících se na nakládání se zásilkou

obsahující omamné látky, psychotropní látky, prekursory, jedy,

radioaktivní materiál, padělané peníze a padělané cenné papíry, střelné

nebo hromadně účinné zbraně, střelivo a výbušniny nebo jinou věc, k

jejímuž držení je třeba zvláštního povolení, věci určené ke spáchání

trestného činu, anebo věci z trestného činu pocházející, může předseda

senátu a v přípravném řízení se souhlasem soudce státní zástupce

nařídit, aby byl obsah takové zásilky zaměněn za jiný a takto upravená

zásilka byla předána k další přepravě.



(2) Záměnu provede policejní orgán, který o tom sepíše záznam a

zabezpečí úschovu zaměněných věcí a materiálů. Se zaměněnými věcmi se

nakládá jako s věcmi odňatými.



§ 87b



Sledovaná zásilka



(1) Státní zástupce může v přípravném řízení nařídit, aby zásilka, u

níž je důvodné podezření, že obsahuje věci uvedené v § 87a, byla

sledována, jestliže je to třeba k objasnění trestného činu nebo

odhalení všech jeho pachatelů a zjištění potřebných skutečností jiným

způsobem by bylo neúčinné nebo podstatně ztížené. Sledování zásilky

provede podle pokynu státního zástupce policejní orgán; vůči osobám,

které se sledovanou zásilkou nakládají, přitom neprovádí žádné úkony

směřující k vydání nebo odnětí věci. O průběhu sledování zásilky se

sepíše protokol a podle potřeby se pořídí též obrazový nebo jiný

záznam.



(2) Bez příkazu podle odstavce 1 může policejní orgán zahájit sledování

zásilky, jestliže věc nesnese odkladu a příkazu nelze předem dosáhnout.

O tomto úkonu státního zástupce bez odkladu vyrozumí a postupuje dále

podle jeho pokynů.



(3) Sledování zásilky ukončí policejní orgán na příkaz státního

zástupce, a je-li zřejmé, že nakládáním se zásilkou vzniká vážné

nebezpečí života nebo zdraví, značné škody na majetku, anebo hrozí-li

vážné nebezpečí, že takovou zásilku nebude možné dále sledovat, i bez

takového příkazu. Podle potřeby současně s ukončením sledování zásilky

učiní úkon směřující proti dalšímu držení věcí, které tvoří obsah

zásilky.



§ 87c



Společné ustanovení



Zásilkou ve smyslu § 86 až 87c se rozumí předmět dopravovaný jakýmkoliv

způsobem, ať již s využitím pošty nebo jiné osoby, včetně dopravy

skrytým způsobem.



ODDÍL SEDMÝ



Odposlech a záznam telekomunikačního provozu



§ 88



(1) Je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví

trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro

trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle § 226 trestního

zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle §

248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, sjednání výhody

při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle

§ 256 trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při

veřejné soutěži podle § 257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné

dražbě podle § 258 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby

podle § 329 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k

jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán

příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze

důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro

trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo

bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam

telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v

trestním řízení Policie České republiky. Provádění odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné.

Zjistí-li policejní orgán při odposlechu a záznamu telekomunikačního

provozu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam

odposlechu bezodkladně zničit a informace, které se v této souvislosti

dozvěděl, nijak nepoužít. Protokol o zničení záznamu založí do spisu.



(2) Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn

předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce

soudce. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí

být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na

vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro

úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje.

V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být

stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je

její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam

telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři

měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti,

které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují.

Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se bezodkladně

doručí policejnímu orgánu. V přípravném řízení opis příkazu k

odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce bezodkladně zašle

státnímu zástupci.



(3) Policejní orgán je povinen průběžně vyhodnocovat, zda i nadále

trvají důvody, které vedly k vydání příkazu k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu. Pokud důvody pominuly, je povinen odposlech

a záznam telekomunikačního provozu ihned ukončit, a to i před skončením

doby uvedené v odstavci 2. Tuto skutečnost bezodkladně písemně oznámí

předsedovi senátu, který příkaz k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu vydal, a v přípravném řízení rovněž státnímu

zástupci a soudci.



(4) Na základě vyhodnocení dosavadního průběhu odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu může soudce soudu vyššího stupně a v

přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce krajského soudu

dobu trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu prodloužit,

a to i opakovaně, vždy na dobu nejdéle čtyř měsíců.



(5) Bez příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může

orgán činný v trestním řízení nařídit odposlech a záznam

telekomunikačního provozu, nebo jej provést i sám, je-li vedeno trestní

řízení pro trestný čin obchodování s lidmi (§ 168 trestního zákoníku),

svěření dítěte do moci jiného (§ 169 trestního zákoníku), omezování

osobní svobody (§ 171 trestního zákoníku), vydírání (§ 175 trestního

zákoníku), únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou (§ 200

trestního zákoníku), násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci

(§ 352 trestního zákoníku), nebezpečného vyhrožování (§ 353 trestního

zákoníku) nebo nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku),

pokud s tím uživatel odposlouchávané stanice souhlasí.



(6) Má-li být záznam telekomunikačního provozu užit jako důkaz, je

třeba k němu připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu

a obsahu provedeného záznamu, jakož i o orgánu, který záznam pořídil.

Ostatní záznamy je povinen policejní orgán označit, spolehlivě uschovat

tak, aby byla zajištěna ochrana před neoprávněným zneužitím záznamů, a

v protokolu založeném do spisu poznamenat, kde jsou uloženy. V jiné

trestní věci, než je ta, v níž byl odposlech a záznam telekomunikačního

provozu proveden, lze záznam jako důkaz užít tehdy, pokud je v této

věci vedeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v odstavci 1, nebo

souhlasí-li s tím uživatel odposlouchávané stanice.



(7) Pokud při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyly

zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení, je policejní orgán po

souhlasu soudu a v přípravném řízení státního zástupce povinen záznamy

bezodkladně zničit po třech letech od pravomocného skončení věci.

Byl-li policejní orgán vyrozuměn o podání mimořádného opravného

prostředku v uvedené lhůtě, zničí záznamy o odposlechu po rozhodnutí o

mimořádném opravném prostředku, případně až po novém pravomocném

skončení věci. Protokol o zničení záznamu o odposlechu zašle policejní

orgán státnímu zástupci, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně

skončena, a v řízení před soudem předsedovi senátu prvého stupně, k

založení do spisu.



(8) Státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc

pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu

prvého stupně po pravomocném skončení věci, informuje o nařízeném

odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu osobu uvedenou v

odstavci 2, pokud je známa. Informace obsahuje označení soudu, který

vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, délku

trvání odposlechu a datum jeho ukončení. Součástí informace je poučení

o právu podat ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace

Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a

záznamu telekomunikačního provozu. Předseda senátu soudu prvního stupně

podá informaci bezodkladně po pravomocném skončení věci, státní

zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně

po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním

zástupcem podle § 174a a policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc

pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho

rozhodnutí státním zástupcem podle § 174 odst. 2 písm. e).



(9) Informaci podle odstavce 8 předseda senátu, státní zástupce nebo

policejní orgán nepodá v řízení o zločinu, na který zákon stanoví trest

odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let spáchaném

organizovanou skupinou, v řízení o trestném činu spáchaném ve prospěch

organizované zločinecké skupiny, v řízení o trestném činu účasti na

organizované zločinecké skupině (§ 361 trestního zákoníku), nebo pokud

se na spáchání trestného činu podílelo více osob a ve vztahu alespoň k

jedné z nich nebylo trestní řízení doposud pravomocně skončeno, nebo

pokud je proti osobě, jíž má být informace sdělena, vedeno trestní

řízení, anebo pokud by poskytnutím takové informace mohl být zmařen

účel trestního řízení, včetně řízení uvedeného v odstavci 6, nebo by

mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti státu, života, zdraví, práv a svobod

osob.



§ 88a



(1) Je-li třeba pro účely trestního řízení vedeného pro úmyslný trestný

čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí

trestní sazby nejméně tři roky, pro trestný čin porušení tajemství

dopravovaných zpráv (§ 182 trestního zákoníku), pro trestný čin podvodu

(§ 209 trestního zákoníku), pro trestný čin neoprávněného přístupu k

počítačovému systému a nosiči informací (§ 230 trestního zákoníku), pro

trestný čin opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k

počítačovému systému a jiných takových dat (§ 231 trestního zákoníku),

pro trestný čin nebezpečného vyhrožování (§ 353 trestního zákoníku),

pro trestný čin nebezpečného pronásledování (§ 354 trestního zákoníku),

pro trestný čin šíření poplašné zprávy (§ 357 trestního zákoníku), pro

trestný čin podněcování k trestnému činu (§ 364 trestního zákoníku),

pro trestný čin schvalování trestného činu (§ 365 trestního zákoníku),

nebo pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená

mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, zjistit údaje o

telekomunikačním provozu, které jsou předmětem telekomunikačního

tajemství anebo na něž se vztahuje ochrana osobních a zprostředkovacích

dat a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak

jeho dosažení podstatně ztížené, nařídí v řízení před soudem jejich

vydání soudu předseda senátu a v přípravném řízení nařídí jejich vydání

státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu soudce na návrh státního

zástupce. Příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu musí být

vydán písemně a odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou

mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro trestný

čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. Vztahuje-li se

žádost ke konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho

totožnost, je-li známa.



(2) Státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc

pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu

prvního stupně po pravomocném skončení věci informuje o nařízeném

zjišťování údajů o telekomunikačním provozu osobu uživatele uvedenou v

odstavci 1, pokud je známa. Informace obsahuje označení soudu, který

vydal příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu, a údaj o

období, jehož se tento příkaz týkal. Součástí informace je poučení o

právu podat ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace

Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění

údajů o telekomunikačním provozu. Informaci podá předseda senátu soudu

prvního stupně bezodkladně po pravomocném skončení věci, státní

zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, podá

informaci bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí

nejvyšším státním zástupcem podle § 174a a policejní orgán, jehož

rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, podá informaci bezodkladně po

uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí státním zástupcem podle

§ 174 odst. 2 písm. e).



(3) Informaci podle odstavce 2 předseda senátu, státní zástupce nebo

policejní orgán nepodá v řízení o zločinu, na který zákon stanoví trest

odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, spáchaném

organizovanou skupinou, v řízení o trestném činu spáchaném ve prospěch

organizované zločinecké skupiny, v řízení o trestném činu účasti na

organizované zločinecké skupině (§ 361 trestního zákoníku), nebo pokud

se na spáchání trestného činu podílelo více osob a ve vztahu alespoň k

jedné z nich nebylo trestní řízení doposud pravomocně skončeno, nebo

pokud je proti osobě, jíž má být informace sdělena, vedeno trestní

řízení, anebo pokud by poskytnutím takové informace mohl být zmařen

účel tohoto nebo jiného trestního řízení, nebo by mohlo dojít k

ohrožení bezpečnosti státu, života, zdraví, práv nebo svobod osob.



(4) Příkazu podle odstavce 1 není třeba, pokud k poskytnutí údajů dá

souhlas uživatel telekomunikačního zařízení, ke kterému se mají údaje o

uskutečněném telekomunikačním provozu vztahovat.



ODDÍL OSMÝ



Předběžná opatření



§ 88b



(1) Předběžné opatření lze uložit pouze obviněnému.



(2) Předběžné opatření smí být uloženo jen tehdy, jestliže z jednání

obviněného nebo z dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná

obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná

trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který

připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují

tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán a

má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že

tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného a

na povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době

rozhodování účelu předběžného opatření dosáhnout jiným opatřením,

přičemž uložení předběžného opatření si vyžaduje ochrana oprávněných

zájmů poškozeného, který je fyzickou osobou, zejména jeho života,

zdraví, svobody nebo lidské důstojnosti, nebo zájmů osob mu blízkých,

nebo ochrana zájmů společnosti.



§ 88c



Druhy předběžných opatření



Předběžným opatřením může být obviněnému uložen



a) zákaz styku s poškozeným, osobami jemu blízkými nebo s jinými

osobami, zejména svědky (dále jen „zákaz styku s určitými osobami“),



b) zákaz vstoupit do společného obydlí obývaného s poškozeným a jeho

bezprostředního okolí a zdržovat se v takovém obydlí (dále jen „zákaz

vstupu do obydlí“),



c) zákaz návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných

společenských akcí a styku s určitými osobami,



d) zákaz zdržovat se na konkrétně vymezeném místě,



e) zákaz vycestování do zahraničí,



f) zákaz držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání

trestné činnosti,



g) zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné

návykové látky,



h) zákaz hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek (dále jen

„zákaz her a sázek“), nebo



i) zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti, jejíž povaha umožňuje

opakování nebo pokračování v trestné činnosti (dále jen „zákaz výkonu

konkrétně vymezené činnosti“).



§ 88d



Zákaz styku s určitými osobami



(1) Zákaz styku s určitými osobami spočívá v nepřípustnosti jakéhokoli

kontaktování nebo vyhledávání poškozeného, osob mu blízkých nebo jiných

osob, zejména svědků, a to i prostřednictvím sítě elektronických

komunikací nebo jiných obdobných prostředků.



(2) Z důležitých důvodů se povolí setkání obviněného s poškozeným,

osobou mu blízkou nebo jinou osobou. Setkání se uskuteční vždy za

přítomnosti orgánu činného v trestním řízení, který v době setkání vede

řízení, nebo na základě jeho pověření za přítomnosti probačního

úředníka. Setkání se neprodleně ukončí, objeví-li se v jeho průběhu

okolnosti, které brání jeho pokračování, zejména vyvolá-li obviněný v

poškozeném, osobě mu blízké nebo jiné osobě důvodnou obavu z

uskutečnění jednání uvedeného v § 88b odst. 2 nebo se pokusí ovlivnit

jejich výpověď.



§ 88e



Zákaz vstupu do obydlí



(1) Zákaz vstupu do obydlí spočívá v nepřípustnosti vstupu obviněného

do společného obydlí obývaného s poškozeným a jeho bezprostředního

okolí, a v nepřípustnosti zdržovat se v takovém obydlí.



(2) V rozhodnutí o zákazu vstupu do obydlí se obviněnému zakáže

vstupovat do obydlí a jeho bezprostředního okolí a zdržovat se v

obydlí. Rozhodnutí musí vedle obecných náležitostí (§ 134 odst. 1 a 2)

dále obsahovat jméno a příjmení obviněného, přesné označení obydlí a

vymezení jeho bezprostředního okolí a poučení o právech a povinnostech

obviněného včetně poučení o následcích nesplnění povinnosti uvedené v

odstavci 4 i o důsledcích neplnění uloženého předběžného opatření.



(3) Bylo-li proti obviněnému použito vykázání podle jiného právního

předpisu, v rozhodnutí o vyslovení zákazu vstupu do obydlí se uvede, že

zákaz vstupu do obydlí počíná až prvním dnem následujícím po skončení

výkonu vykázání podle jiného právního předpisu. Důvody pro vyslovení

zákazu vstupu do obydlí se jinak oproti vykázání podle jiného právního

předpisu posuzují samostatně.



(4) Obviněný je po oznámení rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 povinen

opustit neprodleně obydlí a jeho bezprostřední okolí v rozsahu

vymezeném v usnesení, a zdržet se vstupu do těchto prostor.



(5) Obviněný je po oznámení rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 oprávněn

vzít si před opuštěním obydlí věci sloužící jeho osobní potřebě, osobní

cennosti a osobní doklady.



(6) Z důležitých důvodů lze obviněnému umožnit vzít si v průběhu trvání

zákazu vstupu do obydlí z něj věci nezbytné pro podnikání nebo pro

výkon povolání. Ohledně přítomnosti orgánu činného v trestním řízení

platí § 88d odst. 2 obdobně.



§ 88f



Zákaz návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných

společenských akcí a styku s určitými osobami



Rozhodnutí o zákazu návštěv nevhodného prostředí, sportovních,

kulturních a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami musí

vedle obecných náležitostí (§ 134 odst. 1 a 2) obsahovat přesné

vymezení osob, míst nebo prostor, na které se zákaz vztahuje, jakož i

poučení o důsledcích neplnění uloženého předběžného opatření.



§ 88g



Zákaz zdržovat se na konkrétně vymezeném místě



(1) Rozhodnutí o zákazu zdržovat se na konkrétně vymezeném místě musí

vedle obecných náležitostí (§ 134 odst. 1 a 2) obsahovat přesné

vymezení konkrétního místa, ve kterém se obviněný nesmí zdržovat;

ustanovení § 88e odst. 2 se použije přiměřeně.



(2) Z důležitých důvodů lze obviněnému povolit, aby se po stanovenou

dobu zdržoval na místě, na které se vztahuje zákaz uvedený v odstavci

1.



§ 88h



Zákaz vycestování do zahraničí



(1) Zákaz vycestovat do zahraničí spočívá ve vyslovení nepřípustnosti

vycestovat za hranice České republiky.



(2) Na postup při uložení zákazu vycestování do zahraničí se ustanovení

§ 77a odst. 1 až 3, 5 a 6 užijí přiměřeně.



§ 88i



Zákaz držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné

činnosti



Zákaz držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné

činnosti, se vysloví, pokud by taková věc vzhledem ke své povaze nebo

zjištěným okolnostem mohla být určena k páchání trestné činnosti a

současně je dána obava z hrozícího opakování nebo pokračování v takové

trestné činnosti, z dokonání trestného činu, o který se obviněný

pokusil, nebo spáchání trestného činu, který připravoval nebo kterým

hrozil.



§ 88j



Zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné

návykové látky



Zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné

návykové látky se vysloví, byl-li trestný čin, pro který je obviněný

stíhán, spáchán v souvislosti s požíváním alkoholických nápojů nebo

užíváním jiných návykových látek a současně je dána obava z hrozícího

opakování nebo pokračování v takové trestné činnosti, z dokonání

trestného činu, o který se obviněný pokusil, nebo spáchání trestného

činu, který připravoval nebo kterým hrozil.



§ 88k



Zákaz her a sázek



Zákaz her a sázek se vysloví, souvisí-li hazardní hry, sázky nebo hraní

na výherních hracích přístrojích s trestnou činností obviněného.



§ 88l



Zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti



(1) Zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti se vysloví, souvisí-li

výkon činnosti, ke které je třeba zvláštního oprávnění, povolení, nebo

jejíž výkon upravuje jiný právní předpis, s trestnou činností

obviněného, a současně je dána obava, že dalším výkonem této činnosti

hrozí opakování nebo pokračování v takové trestné činnosti, z dokonání

trestného činu, o který se obviněný pokusil, nebo spáchání trestného

činu, který připravoval nebo kterým hrozil.



(2) Z důležitých důvodů lze výkon konkrétně vymezené činnosti na

omezenou dobu povolit.



§ 88m



Rozhodování o předběžných opatřeních



(1) Rozhodnutí o předběžném opatření musí být odůvodněno též skutkovými

okolnostmi.



(2) O uložení předběžných opatření zákazu styku s určitými osobami,

zákazu držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné

činnosti, zákazu užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo

jiné návykové látky a zákazu her a sázek rozhoduje předseda senátu a v

přípravném řízení státní zástupce.



(3) O uložení ostatních předběžných opatření rozhoduje předseda senátu

a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.



(4) V případech uvedených v § 88d odst. 2, § 88g odst. 2 a § 88l odst.

2 rozhoduje podle povahy uloženého předběžného opatření předseda senátu

a v přípravném řízení státní zástupce nebo na návrh státního zástupce

soudce.



(5) O rozhodnutí, kterým se ukládá zákaz styku obviněného rodiče s

dítětem, je třeba neprodleně vyrozumět orgán sociálně-právní ochrany

dětí. V případě, že se rozhodnutím povolí setkání obviněného rodiče s

dítětem, předseda senátu nebo v přípravném řízení státní zástupce

vyrozumí včas orgán sociálně-právní ochrany dětí, aby se mohl setkání

účastnit.



(6) Při ukládání předběžných opatření přihlédne orgán činný v trestním

řízení k opatřením, která již byla obviněnému uložena i podle jiného

právního předpisu.



(7) Proti rozhodnutím podle odstavců 2 až 4 je přípustná stížnost.



§ 88n



Trvání předběžných opatření



(1) Předběžné opatření trvá, dokud to vyžaduje jeho účel, nejdéle však

do právní moci rozsudku nebo jiného rozhodnutí, jímž řízení končí.



(2) Ukáže-li se, že výkon předběžného opatření je nemožný nebo jeho

plnění nelze na obviněném spravedlivě požadovat nebo předběžné opatření

není nezbytně nutné v původně stanoveném rozsahu, rozhodne o jeho

zrušení nebo změně podle povahy uloženého předběžného opatření předseda

senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo na návrh státního

zástupce soudce. Může též rozhodnout o uložení jiného předběžného

opatření, je-li to podle povahy věci a okolností případu nezbytné a

jsou-li splněny podmínky pro jeho uložení.



(3) Obviněný má právo kdykoli žádat o zrušení předběžného opatření. O

takové žádosti musí předseda senátu nebo v přípravném řízení státní

zástupce bez zbytečného odkladu rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta,

může ji obviněný, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí

tří měsíců od právní moci rozhodnutí.



(4) Proti rozhodnutím podle odstavců 2 a 3 je přípustná stížnost.

Poškozený má právo podat stížnost jen proti rozhodnutím o předběžných

opatřeních podle § 88d a 88e. Odkladný účinek má pouze stížnost

státního zástupce a poškozeného proti rozhodnutí o zrušení předběžného

opatření. Byl-li však státní zástupce nebo poškozený při vyhlášení

takového rozhodnutí přítomen, má jejich stížnost odkladný účinek jen

tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí.



(5) Byl-li na základě předběžného opatření vydán evropský ochranný

příkaz podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech

trestních a o změně nebo zrušení tohoto předběžného opatření rozhodl

orgán činný v trestním řízení, který je odlišný od orgánu, jenž vydal

evropský ochranný příkaz, zašle své rozhodnutí tomuto justičnímu

orgánu.



§ 88o



Důsledky neplnění uloženého předběžného opatření



Neplní-li obviněný, u kterého je i nadále dán důvod pro uložení

předběžného opatření, podmínky uloženého předběžného opatření, může

příslušný orgán činný v trestním řízení rozhodnout o



a) uložení pořádkové pokuty podle § 66,



b) uložení jiného druhu předběžného opatření, nebo



c) vzetí obviněného do vazby za podmínek stanovených tímto zákonem.



HLAVA PÁTÁ



Dokazování



§ 89



Obecná ustanovení



(1) V trestním stíhání je v nezbytném rozsahu třeba dokazovat zejména:



a) zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin,



b) zda tento skutek spáchal obviněný, případně z jakých pohnutek,



c) podstatné okolnosti mající vliv na posouzení povahy a závažnosti

činu,



d) podstatné okolnosti k posouzení osobních poměrů pachatele,



e) podstatné okolnosti umožňující stanovení následku, výše škody

způsobené trestným činem a bezdůvodného obohacení,



f) okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její

spáchání.



(2) Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci,

zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny

důležité pro trestní řízení a ohledání. Každá ze stran může důkaz

vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz

nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k

odmítnutí takového důkazu.



(3) Důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení

nesmí být použit v řízení s výjimkou případu, kdy se použije jako důkaz

proti osobě, která takového donucení nebo hrozby donucení použila.



ODDÍL PRVNÍ



Výpověď obviněného



§ 90



Předvolání a předvedení



(1) Nedostaví-li se obviněný, který byl řádně předvolán, k výslechu bez

dostatečné omluvy, může být předveden; na to a na jiné následky

nedostavení (§ 66) musí být v předvolání upozorněn.



(2) Obviněný může být předveden i bez předchozího předvolání, jestliže

je to nutné k úspěšnému provedení trestního řízení, zejména když se

skrývá nebo nemá stálé bydliště.



(3) O předvedení je třeba požádat příslušný policejní orgán. O

předvedení příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné

službě je třeba požádat jeho velitele nebo náčelníka.



Výslech obviněného



§ 91



(1) Před prvním výslechem je třeba zjistit totožnost obviněného,

dotázat se jej na jeho rodinné, majetkové a výdělkové poměry a

předchozí tresty, objasnit mu podstatu sděleného obvinění a poučit jej

o jeho právech. Je-li vedeno řízení pro trestný čin, u něhož lze

sjednat dohodu o vině a trestu, musí být obviněný v rámci poučení

upozorněn také na skutečnost, že v přípravném řízení může se státním

zástupcem za přítomnosti obhájce sjednat dohodu o vině a trestu, kterou

schvaluje soud. Obviněného je třeba poučit o podstatě a důsledcích

sjednání dohody o vině a trestu, o tom, že se vzdává práva na

projednání věci v hlavním líčení a práva podat odvolání proti rozsudku,

kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, s výjimkou případu, kdy

takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu, s níž

souhlasil (§ 245 odst. 1 věta druhá), a o podmínkách, za nichž může

soud rozhodnout o řádně uplatněném nároku poškozeného (§ 314r odst. 4).

Obsah poučení se poznamená v protokole. Nelze-li totožnost obviněného

ihned zjistit, je nutno k protokolu o jeho výslechu připojit takové

důkazy, aby tato osoba nemohla být zaměněna s jinou.



(2) Je-li obviněných více, vyslýchají se odděleně.



§ 92



(1) Výslech obviněného se koná tak, aby poskytl pokud možno úplný a

jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízení. Obviněný

nesmí být žádným způsobem donucován k výpovědi nebo k doznání. Při

výslechu je nutno šetřit jeho osobnost.



(2) Obviněnému musí být dána možnost se k obvinění podrobně vyjádřit,

zejména souvisle vylíčit skutečnosti, které jsou předmětem obvinění,

uvést okolnosti, které obvinění zeslabují nebo vyvracejí, a nabídnout o

nich důkazy.



(3) Obviněnému mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k

odstranění neúplnosti, nejasnosti a rozporů. Otázky musí být kladeny

jasně a srozumitelně bez předstírání klamavých a nepravdivých

okolností; nesmí v nich být naznačeno, jak na ně odpovědět.



§ 93



(1) Obviněnému může být dovoleno, aby dříve než dá odpověď, nahlédl do

písemných poznámek, jež musí vyslýchajícímu, požádá-li o to, předložit

k nahlédnutí; tato okolnost musí být v protokole poznamenána.



(2) Je-li toho třeba k zjištění pravosti rukopisu, může být obviněný

vyzván, aby napsal potřebný počet slov; k tomu však nesmí být žádným

způsobem donucován. Obviněný je však povinen vždy strpět úkony potřebné

k tomu, aby se zjistila jeho totožnost.



§ 94



zrušen



§ 95



(1) Výpověď obviněného se do protokolu zapíše zpravidla podle diktátu

vyslýchajícího, v přímé řeči a pokud možno doslova.



(2) Nejde-li o protokol o hlavním líčení nebo o veřejném zasedání, musí

být protokol po skončení výslechu obviněnému předložen k přečtení nebo,

požádá-li o to, musí mu být přečten; je-li výslech prováděn

prostřednictvím videokonferenčního zařízení, protokol se obviněnému na

jeho žádost přečte. Obviněný má právo žádat, aby byl protokol doplněn

nebo aby v něm byly provedeny opravy v souladu s jeho výpovědí. O tomto

právu je třeba obviněného poučit.



(3) Protokol o výslechu, který byl prováděn bez přibrání zapisovatele,

je nutno vyslýchanému před podpisem přečíst nebo k přečtení předložit v

přítomnosti nezúčastněné osoby. Má-li vyslýchaný proti obsahu protokolu

námitky, je nutno je projednat v přítomnosti přibrané osoby a výsledek

projednání pojmout do protokolu.



§ 96



zrušen



ODDÍL DRUHÝ



Svědci



§ 97



Povinnost svědčit



Každý je povinen na předvolání se dostavit a vypovídat jako svědek o

tom, co je mu známo o trestném činu a o pachateli nebo o okolnostech

důležitých pro trestní řízení.



§ 98



Předvolání a předvedení



Jestliže se svědek, ač byl řádně předvolán, bez dostatečné omluvy

nedostaví, může být předveden. Na to a na jiné následky nedostavení (§

66) musí být svědek v předvolání upozorněn. Nedostaví-li se příslušník

ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě, je nutno požádat

jeho velitele nebo náčelníka, aby sdělil důvod, proč se předvolaný

nedostavil, popřípadě aby ho dal předvést.



§ 99



Zákaz výslechu



(1) Svědek nesmí být vyslechnut o okolnostech, týkajících se

utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem, jež je povinen

zachovat v tajnosti, ledaže byl této povinnosti příslušným orgánem

zproštěn; zproštění lze odepřít jen tehdy, jestliže by výpověď

způsobila státu vážnou škodu.



(2) Svědek nesmí být vyslýchán též tehdy, jestliže by svou výpovědí

porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl

této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto

povinnost má, zproštěn.



(3) Zákaz výslechu podle odstavce 2 se nevztahuje na svědeckou výpověď

týkající se trestného činu, stran něhož má svědek oznamovací povinnost

podle trestního zákona. Rovněž se nevztahuje na svědeckou výpověď o

utajovaných informacích klasifikovaných ve zvláštním zákoně stupněm

utajení Důvěrné nebo Vyhrazené.



§ 100



Právo odepřít výpověď



(1) Právo odepřít výpověď jako svědek má příbuzný obviněného v pokolení

přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh;

jestliže je obviněných více a svědek je v uvedeném poměru jen k

některému z nich, má právo odepřít výpověď stran jiných obviněných jen

tehdy, nelze-li odloučit výpověď, která se jich týká, od výpovědi

týkající se obviněného, k němuž je svědek v tomto poměru.



(2) Svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil

nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém,

svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu

anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by

právem pociťoval jako újmu vlastní.



(3) Odepřít výpověď jako svědek nemůže však ten, kdo má stran trestného

činu, jehož se svědecká výpověď týká, oznamovací povinnost podle

trestního zákona.



Výslech svědka



§ 101



(1) Před výslechem svědka je třeba vždy zjistit jeho totožnost, jeho

poměr k obviněnému, poučit jej o právu odepřít výpověď, a je-li toho

třeba, též o zákazu výslechu nebo o možnosti postupu podle § 55 odst.

2, jakož i o tom, že je povinen vypovědět úplnou pravdu a nic

nezamlčet. Dále musí být poučen o významu svědecké výpovědi z hlediska

obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi. Je-li jako

svědek vyslýchána osoba mladší než patnáct let, je třeba ji poučit

přiměřeně jejímu věku.



(2) Na počátku výslechu musí být svědek dotázán na poměr k projednávané

věci a ke stranám a podle potřeby též na jiné okolnosti významné pro

zjištění jeho hodnověrnosti. Výslech svědka se koná tak, aby poskytl

pokud možno úplný a jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní

řízení, které svědek vnímal svými smysly. Svědkovi musí být dána

možnost, aby souvisle vypověděl vše, co sám o věci ví a odkud se

dozvěděl okolnosti jím uváděné. Při výslechu je nutno šetřit jeho

osobnost, zejména pokud jde o jeho osobní údaje a intimní oblast.



(3) Svědkovi mohou být kladeny otázky k doplnění výpovědi nebo k

odstranění neúplnosti, nejasnosti a rozporů. Otázky směřující do

intimní oblasti vyslýchaného svědka, zejména jestliže jde o osobu

poškozenou trestným činem, lze klást jen, pokud je to nezbytné pro

objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, zvlášť šetrně a po

obsahové stránce vyčerpávajícím způsobem, aby nebylo nutné výslech

opakovat; jejich formulaci je třeba při zachování potřebné

ohleduplnosti přizpůsobit věku, osobním zkušenostem a psychickému stavu

svědka. Svědkovi nesmějí být kladeny otázky, v nichž by byly obsaženy

klamavé a nepravdivé okolnosti nebo okolnosti, které se mají zjistit

teprve z jeho výpovědi.



(4) Je-li toho třeba ke zjištění pravosti rukopisu, může být svědkovi

přikázáno, aby napsal potřebný počet slov.



§ 101a



Neshledá-li policejní orgán důvod k sepsání protokolu o výslechu

způsobem uvedeným v § 55 odst. 2, ačkoliv se jej svědek domáhá a uvádí

konkrétní skutečnosti, které podle něj takový postup sepsání protokolu

odůvodňují, policejní orgán věc předloží státnímu zástupci, aby

přezkoumal správnost jeho postupu.



Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, odloží výslech svědka do doby, než

státní zástupce přijme opatření. V opačném případě svědka vyslechne a

do přijetí opatření státního zástupce s protokolem nakládá tak, aby

totožnost svědka zůstala utajena.



§ 102



(1) Je-li jako svědek vyslýchána osoba mladší než osmnáct let o

okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo

nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj, je třeba výslech

provádět zvlášť šetrně a po obsahové stránce tak, aby výslech v dalším

řízení zpravidla už nebylo třeba opakovat; k výslechu se přibere orgán

sociálně-právní ochrany dětí nebo jiná osoba mající zkušenosti s

výchovou mládeže, která by se zřetelem na předmět výslechu a stupeň

duševního vývoje vyslýchané osoby přispěla k správnému vedení výslechu.

Může-li to přispět k správnému provedení výslechu, mohou být přibráni i

rodiče. Osoby, které byly takto přibrány, mohou navrhnout odložení

úkonu na pozdější dobu a v průběhu provádění takového úkonu navrhnout

jeho přerušení nebo ukončení, pokud by provedení úkonu nebo pokračování

v něm mělo nepříznivý vliv na psychický stav vyslýchané osoby.

Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, orgán činný v trestním řízení takovému

návrhu vyhoví.



(2) V dalším řízení má být taková osoba vyslechnuta znovu jen v nutných

případech. V řízení před soudem je možno na podkladě rozhodnutí soudu

provést důkaz přečtením protokolu nebo přehráním obrazového a zvukového

záznamu pořízeného o výslechu provedeném prostřednictvím

videokonferenčního zařízení i bez podmínek uvedených v § 211 odst. 1 a

2. Osoba, která byla k výslechu přibrána, se podle potřeby vyslechne k

správnosti a úplnosti zápisu, k způsobu, jímž byl výslech prováděn,

jakož i k způsobu, jímž vyslýchaná osoba vypovídala.



(3) Osobě mladší než 18 let lze klást otázky jen prostřednictvím orgánu

činného v trestním řízení.



§ 102a



(1) Má-li být vyslechnuta jako svědek osoba, která je služebně činná v

policejním orgánu nebo je policistou jiného státu,



a) použitá v trestním řízení jako agent anebo provádějící předstíraný

převod, nebo



b) bezprostředně se podílející na použití agenta nebo provedení

předstíraného převodu,



je vyslýchána jako svědek, jehož totožnost a podoba jsou utajeny.



(2) Ve výjimečném případě a za podmínky, že v důsledku výslechu nehrozí

újma na životě, zdraví nebo další služební činnosti osoby uvedené v

odstavci 1 anebo k ohrožení života nebo zdraví osoby jí blízké, lze

provést její výslech jako svědka bez utajení totožnosti nebo podoby, a

to pouze na návrh státního zástupce na základě vyjádření příslušného

ředitele bezpečnostního sboru.



§ 103



Ustanovení § 93 odst. 1 a § 95 o výslechu obviněného se užije přiměřeně

i na výslech svědka.



§ 103a



Informace o nebezpečném obviněném a odsouzeném



(1) Svědek, kterému hrozí nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného

nebo odsouzeného na svobodě, může požádat o informace o



a) propuštění nebo uprchnutí obviněného z vazby,



b) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu trestu odnětí

svobody,



c) přerušení výkonu trestu odnětí svobody,



d) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu ústavního ochranného

léčení,



e) změně formy ochranného léčení z ústavní na ambulantní,



f) propuštění nebo uprchnutí odsouzeného z výkonu zabezpečovací

detence,



g) změně zabezpečovací detence na ochranné léčení,



h) jakémkoliv vydání obviněného nebo odsouzeného do cizího státu nebo

jeho předání do jiného členského státu Evropské unie v rámci

mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních.



(2) Nepodal-li svědek žádost podle odstavce 1, obviněný nebo odsouzený

byl propuštěn nebo uprchl a je-li důvodná obava, že svědkovi hrozí

nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného nebo odsouzeného na

svobodě, orgán činný v trestním řízení, Probační a mediační služba,

věznice, zdravotnické zařízení, v němž odsouzený vykonává ústavní

ochranné léčení, nebo ústav pro výkon zabezpečovací detence neprodleně

informuje o této skutečnosti policejní orgán, který vede nebo vedl

trestní řízení v dané trestní věci, který přijme potřebná opatření k

zajištění bezpečí svědka, včetně jeho vyrozumění o propuštění nebo

uprchnutí.



(3) Na postup při podání žádosti a jejím vyřizování se přiměřeně užijí

ustanovení zákona o obětech trestných činů.



§ 104



Svědečné



(1) Svědek má nárok na náhradu nutných výdajů podle zvláštního právního

předpisu upravujícího cestovní náhrady a prokázaného ušlého výdělku

(svědečné). Nárok zaniká, neuplatní-li jej svědek do tří dnů po svém

výslechu nebo po tom, co mu bylo sděleno, že k výslechu nedojde; na to

musí být svědek upozorněn.



(2) Nárok podle odstavce 1 má svědek nebo jiná osoba, s výjimkou

podezřelého nebo obviněného, též tehdy, dostaví-li se na výzvu orgánu

činného v trestním řízení k provedení jiného úkonu dokazování.



(3) Výši svědečného určí zpravidla ihned po uplatnění nároku na

svědečné ten, kdo svědka nebo jinou osobu uvedenou v odstavci 2

předvolal, a v řízení před soudem předseda senátu.



ODDÍL TŘETÍ



NĚKTERÉ ZVLÁŠTNÍ ZPŮSOBY DOKAZOVÁNÍ



§ 104a



Konfrontace



(1) Jestliže výpověď obviněného v závažných okolnostech nesouhlasí s

výpovědí svědka nebo spoluobviněného, může být obviněný postaven

svědkovi nebo spoluobviněnému tváří v tvář.



(2) Jestliže výpověď svědka nesouhlasí v závažných okolnostech s

výpovědí obviněného nebo jiného svědka, může být svědek postaven

obviněnému nebo jinému svědkovi tváří v tvář.



(3) Konfrontace se může provést až poté, kdy každá z osob, jež mají být

konfrontovány, byla již dříve vyslechnuta a o její výpovědi byl sepsán

protokol. Při konfrontaci se vyslýchaná osoba vyzve, aby druhé osobě

vypověděla v přímé řeči své tvrzení o okolnostech, v nichž výpovědi

konfrontovaných osob nesouhlasí, popřípadě, aby uvedla další okolnosti,

které s jejím tvrzením souvisejí a o kterých dosud nevypovídala. Osoby

postavené tváří v tvář mohou si klást vzájemně otázky jen se souhlasem

vyslýchajícího.



(4) Pro konfrontaci jinak platí ustanovení o výpovědi obviněného a o

svědcích.



(5) Osobu mladší než osmnáct let lze postavit tváří v tvář jen zcela

výjimečně, jestliže to je pro objasnění věci nezbytně nutné; v takovém

případě se užije přiměřeně § 102. Tváří v tvář nelze postavit svědka,

jehož totožnost se utajuje z důvodů uvedených v § 55 odst. 2. Tváří v

tvář nelze postavit též poškozeného mladšího osmnácti let s obviněným v

případě trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti.



(6) Je-li třeba po skončení konfrontace znovu vyslechnout konfrontované

osoby, provede se jejich výslech odděleně.



(7) Konfrontace se zásadně provádí jen v řízení před soudem; před

podáním obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu lze

konfrontaci provést jen výjimečně, pokud lze očekávat, že její

provedení výrazněji přispěje k objasnění věci a stejného cíle nelze

dosáhnout jinými prostředky.



§ 104b



Rekognice



(1) Rekognice se koná, je-li pro trestní řízení důležité, aby

podezřelý, obviněný nebo svědek znovu poznal osobu nebo věc a určil tím

jejich totožnost. K provádění rekognice se vždy přibere alespoň jedna

osoba, která není na věci zúčastněna.



(2) Podezřelý, obviněný nebo svědek, kteří mají poznat osobu nebo věc,

se před rekognicí vyslechnou o okolnostech, za nichž osobu nebo věc

vnímali, a o znacích nebo zvláštnostech, podle nichž by bylo možno

osobu nebo věc poznat. Osoba nebo věc, která má být poznána, jim nesmí

být před rekognicí ukázána.



(3) Má-li být poznána osoba, ukáže se podezřelému, obviněnému nebo

svědkovi mezi nejméně třemi osobami, které se výrazně neodlišují.

Osoba, která má být poznána, se vyzve, aby se zařadila na libovolné

místo mezi ukazované osoby. Jestliže osoba má být poznána nikoliv podle

svého vzezření, ale podle hlasu, umožní se jí, aby hovořila v

libovolném pořadí mezi dalšími osobami s podobnými hlasovými

vlastnostmi.



(4) Není-li možno ukázat osobu, která má být poznána, rekognice se

provede podle fotografie, která se předloží podezřelému, obviněnému

nebo svědkovi s obdobnými fotografiemi nejméně tří dalších osob. Tento

postup nesmí bezprostředně předcházet rekognici ukázáním osoby.



(5) Má-li být poznána věc, ukáže se podezřelému, obviněnému nebo

svědkovi ve skupině věcí pokud možno téhož druhu.



(6) Pro rekognici jinak platí ustanovení o výpovědi obviněného a

svědka.



(7) Podle povahy věci lze rekognici provést tak, aby se poznávající

osoba bezprostředně nesetkala s poznávanou osobou. Provádí-li se

rekognice za účasti osoby mladší než osmnáct let, užije se přiměřeně §

102. Rekognici za přítomnosti svědka, jehož totožnost se utajuje z

důvodů uvedených v § 55 odst. 2, lze za podmínek utajení jeho podoby a

osobních údajů provést, pokud je svědek poznávající osobou.



(8) Po provedení rekognice se podezřelý, obviněný nebo svědek

vyslechnou znovu, je-li třeba odstranit rozpor mezi jejich výpovědí a

výsledky rekognice.



§ 104c



Vyšetřovací pokus



(1) Vyšetřovací pokus se koná, mají-li být pozorováním v uměle

vytvořených nebo obměňovaných podmínkách prověřeny nebo upřesněny

skutečnosti zjištěné v trestním řízení, popřípadě zjištěny nové

skutečnosti důležité pro trestní řízení.



(2) K provedení vyšetřovacího pokusu se nepřistoupí, jestliže to je

vzhledem k okolnostem případu nebo osobě podezřelého, obviněného,

spoluobviněného, poškozeného nebo svědka nevhodné nebo lze-li účelu

vyšetřovacího pokusu dosáhnout jinak.



(3) K vyšetřovacímu pokusu, který je prováděn v přípravném řízení, musí

být přibrána alespoň jedna osoba, která není na věci zúčastněna, ledaže

by nemožnost zajistit její přítomnost při vyšetřovacím pokusu zmařila

jeho provedení. Je-li to potřebné vzhledem k povaze věci a ke

skutečnostem, které dosud v trestním řízení vyšly najevo, přibere se k

vyšetřovacímu pokusu znalec, popřípadě podezřelý, obviněný a svědek.

Jejich účast při vyšetřovacím pokusu se řídí ustanoveními, která platí

pro jejich výslech. Zúčastní-li se vyšetřovacího pokusu osoba mladší

než osmnáct let, užije se přiměřeně § 102.



(4) K úkonům, které souvisejí s vyšetřovacím pokusem, nesmí být

podezřelý, obviněný, poškozený nebo svědek, který má právo odepřít

výpověď, žádným způsobem donucován.



§ 104d



Rekonstrukce



(1) Rekonstrukce se koná, má-li být obnovením situace a okolnosti, za

kterých byl trestný čin spáchán nebo které k němu mají podstatný vztah,

prověřena výpověď podezřelého, obviněného, spoluobviněného, poškozeného

nebo svědka, jestliže jiné důkazy provedené v trestním řízení

nepostačují k objasnění věci.



(2) Na postup při rekonstrukci se přiměřeně užijí ustanovení o

vyšetřovacím pokusu.



§ 104e



Prověrka na místě



(1) Prověrka na místě se koná, je-li zapotřebí za osobní přítomnosti

podezřelého, obviněného nebo svědka doplnit nebo upřesnit údaje

důležité pro trestní řízení, které se vztahují k určitému místu.



(2) Na postup při prověrce na místě se přiměřeně užijí ustanovení o

vyšetřovacím pokusu.



ODDÍL ČTVRTÝ



Znalci



Přibrání znalce



§ 105



(1) Je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba

odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné

vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není

postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce. V přípravném

řízení přibírá znalce ten orgán činný v trestním řízení, jež považuje

znalecký posudek za nezbytný pro rozhodnutí, pokud byla věc vrácena k

došetření, státní zástupce, a v řízení před soudem předseda senátu. O

přibrání znalce se vyrozumí obviněný a v řízení před soudem též státní

zástupce. Jiná osoba se o přibrání znalce vyrozumí, je-li k podání

znaleckého posudku třeba, aby tato osoba něco konala nebo strpěla.



(2) Při výběru osoby, která má být jako znalec přibrána, je třeba

přihlížet k důvodům, pro které podle zvláštního zákona je znalec z

podání znaleckého posudku vyloučen. Při vyžadování odborného vyjádření

orgán činný v trestním řízení zváží, zda osoba, od níž odborné

vyjádření vyžaduje, s ohledem na svůj poměr k obviněnému, jiným osobám

zúčastněným na trestním řízení nebo poměr k věci není podjatá.



(3) Proti osobě znalce lze vznést námitky z důvodů, které stanoví

zvláštní zákon. Vedle toho lze vznést námitky proti odbornému zaměření

znalce nebo proti formulaci otázek položených znalci. V přípravném

řízení důvodnost takových námitek posoudí státní zástupce a v řízení

před soudem předseda senátu soudu, před kterým se v době oznámení

námitek vede řízení; jsou-li námitky uplatněny v rámci opravného

prostředku, posoudí je orgán, kterému přísluší o opravném prostředku

rozhodnout. Vyhoví-li tento orgán námitkám a důvody pro vyžádání

znaleckého posudku trvají, učiní opatření k vyžádání znaleckého posudku

buď jiným znalcem nebo podle jinak formulovaných otázek; v opačném

případě oznámí osobě, která námitky vznesla, že neshledal k takovému

postupu důvody. Stanovisko k námitkám uplatněným v rámci opravného

prostředku zpravidla tvoří součást odůvodnění rozhodnutí o takovém

opravném prostředku.



(4) Jestliže jde o objasnění skutečnosti zvláště důležité, je třeba

přibrat znalce dva. Dva znalce je třeba přibrat vždy, jde-li o

prohlídku a pitvu mrtvoly (§ 115). K prohlídce a pitvě mrtvoly nesmí

být přibrán jako znalec ten lékař, který zemřelého ošetřoval pro nemoc,

která smrti bezprostředně předcházela.



(5) O odborné vyjádření podle odstavce 1 lze požádat i osobu, která je

podle zvláštního zákona zapsána v seznamu znalců, a fyzickou nebo

právnickou osobu, která má potřebné odborné předpoklady. Státní orgán

předloží orgánům činným v trestním řízení odborné vyjádření vždy bez

úplaty.



§ 106



Znalec musí být v předvolání upozorněn na následky nedostavení (§ 66) a

na povinnost bez odkladu oznámit skutečnosti, pro které by byl vyloučen

nebo které mu jinak brání být ve věci činný jako znalec. Znalec musí

být též poučen o významu znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a

o trestních následcích křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého

posudku; to se vztahuje i na znalce, který podal posudek na základě

žádosti některé strany podle § 89 odst. 2.



§ 107



Příprava posudku



(1) Znalci, který je pověřen úkonem, se poskytnou potřebná vysvětlení

ze spisů a vymezí se jeho úkoly. Přitom je třeba dbát toho, že znalci

nepřísluší provádět hodnocení důkazů a řešit právní otázky. Je-li toho

k podání posudku třeba, dovolí se znalci nahlédnout do spisů nebo se mu

spisy zapůjčí. Může mu být též dovoleno, aby byl přítomen při výslechu

obviněného a svědků a aby jim kladl otázky vztahující se na předmět

znaleckého vyšetřování. V odůvodněných případech se znalci umožní, aby

se zúčastnil provedení i jiného úkonu trestního řízení, pokud takový

úkon má význam pro vypracování znaleckého posudku. Znalec může též

navrhnout, aby byly jinými důkazy napřed objasněny okolnosti potřebné k

podání posudku.



(2) Znalec přibraný k podání znaleckého posudku o příčině smrti nebo o

zdravotním stavu zemřelé osoby je oprávněn vyžadovat zdravotnickou

dokumentaci týkající se takové osoby; v ostatních případech může

zdravotnickou dokumentaci vyžadovat za podmínek stanovených zvláštním

zákonem.



(3) Znalci se zpravidla uloží, aby posudek vypracoval písemně. Posudek

se doručuje též obhájci, a to na náklady obhajoby.



§ 108



Výslech znalce



(1) Vypracoval-li znalec posudek písemně, stačí, aby se při výslechu

naň odvolal a jej stvrdil. Nebyl-li posudek vypracován písemně,

nadiktuje jej znalec při výslechu do protokolu.



(2) Bylo-li přibráno více znalců, kteří dospěli po vzájemné poradě k

souhlasným závěrům, podá za všechny posudek ten z nich, jehož sami k

tomu určili; různí-li se závěry znalců, je třeba vyslechnout každého

zvlášť.



(3) V přípravném řízení lze od výslechu znalce upustit, nemá-li

policejní orgán ani státní zástupce o spolehlivosti a úplnosti písemně

podaného znaleckého posudku pochybnosti.



§ 109



Vady posudku



Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo

neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k

výsledku, přibere se znalec jiný.



§ 110



Posudek ústavu



(1) Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního

vědeckého posouzení, může policejní orgán nebo státní zástupce a v

řízení před soudem předseda senátu přibrat státní orgán, vědecký ústav,

vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost k

podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem.



(2) Ten, kdo byl přibrán k podání znaleckého posudku nebo k přezkoumání

posudku podaného znalcem podle odstavce 1, podá posudek písemně. V něm

označí osobu nebo osoby, které posudek vypracovaly a mohou být v

případě potřeby jako znalci vyslechnuty; pokud bylo třeba přibrat

znalce dva (§ 105 odst. 4), uvede nejméně dvě takové osoby.



(3) Při výběru osob uvedených v odstavci 2 je třeba přihlížet k

důvodům, pro které podle zvláštního zákona je znalec z podání

znaleckého posudku vyloučen.



(4) Ustanovení § 105 odst. 3 se při vyžadování posudku ústavu užije

obdobně.



§ 110a



Jestliže znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem

požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom

následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při

provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek

vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Orgán činný v trestním

řízení umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký

posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s

informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.



§ 111



Použití zvláštních předpisů o znalcích



(1) O ustanovení znalce, o způsobilosti k této funkci a o vyloučení z

ní, o právu odepřít provedení znaleckého úkonu, o slibu a o připomenutí

povinností před provedením znaleckého úkonu, jakož i o náhradě hotových

výloh a o odměně za znalecký úkon (znalečné) platí zvláštní předpisy.



(2) Výši znalečného určí ten, kdo znalce přibral, a v řízení před

soudem předseda senátu bez zbytečného odkladu, nejpozději do dvou

měsíců od vyúčtování znalečného. Nesouhlasí-li ten, kdo znalce přibral,

s výší vyúčtovaného znalečného, rozhodne usnesením. Proti usnesení je

přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.



(3) Znalečné je třeba uhradit bez zbytečného odkladu po jeho přiznání,

nejpozději do 30 dnů.



ODDÍL PÁTÝ



Provádění výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení



§ 111a



(1) Je-li výslech obviněného prováděn prostřednictvím

videokonferenčního zařízení, vyrozumí se jeho obhájce o době a místě,

na které byl obviněný předvolán. V případě výslechu spoluobviněného,

svědka nebo znalce tímto způsobem se obhájce obviněného vyrozumí o době

a místě, ze kterého bude výslech provádět příslušný orgán činný v

trestním řízení.



(2) Je-li výslech osoby prováděn prostřednictvím videokonferenčního

zařízení, ověří její totožnost zaměstnanec soudu, státního

zastupitelství nebo policejního orgánu pověřený k tomu osobou

provádějící výslech. Osobou ověřující totožnost v místě, kde se při

výslechu nachází vyslýchaný, může být se souhlasem osoby provádějící

výslech i zaměstnanec soudu, státního zastupitelství, věznice nebo

policejního orgánu, pokud k tomu byl pověřen předsedou tohoto soudu,

vedoucím státním zástupcem, ředitelem věznice nebo vedoucím

příslušníkem policejního orgánu. Tento zaměstnanec je po celou dobu

výslechu přítomen na místě, kde se nachází vyslýchaná osoba.



(3) Totožnost svědka, jehož totožnost je utajována a jehož výslech je

prováděn prostřednictvím videokonferenčního zařízení, ověří v řízení

před soudem předseda senátu nebo zaměstnanec soudu pověřený

zabezpečováním ochrany utajovaných informací určený k této činnosti

předsedou soudu a v přípravném řízení zaměstnanec státního

zastupitelství nebo policejního orgánu pověřený ochranou utajovaných

informací určený k této činnosti vedoucím státním zástupcem nebo

vedoucím příslušníkem policejního orgánu. Tento zaměstnanec je po celou

dobu výslechu přítomen na místě, kde se nachází svědek, jehož totožnost

je utajována.



(4) Orgán činný v trestním řízení provádějící výslech poučí vyslýchanou

osobu před započetím výslechu prováděného prostřednictvím

videokonferenčního zařízení o způsobu provedení výslechu.



(5) Kdykoli v průběhu výslechu prováděného prostřednictvím

videokonferenčního zařízení může vyslýchaná osoba vznášet námitky proti

kvalitě obrazového nebo zvukového přenosu.



ODDÍL ŠESTÝ



Věcné a listinné důkazy



§ 112



(1) Věcnými důkazy jsou předměty, kterými nebo na kterých byl trestný

čin spáchán, jiné předměty, které prokazují nebo vyvracejí dokazovanou

skutečnost a mohou být prostředkem k odhalení a zjištění trestného činu

a jeho pachatele, jakož i stopy trestného činu.



(2) Listinnými důkazy jsou listiny, které svým obsahem prokazují nebo

vyvracejí dokazovanou skutečnost vztahující se k trestnému činu nebo k

obviněnému.



ODDÍL SEDMÝ



Ohledání



§ 113



Účel ohledání a protokol o něm



(1) Ohledání se koná, mají-li být přímým pozorováním objasněny

skutečnosti důležité pro trestní řízení. K ohledání se zpravidla

přibere znalec.



(2) Protokol o ohledání musí poskytovat úplný a věrný obraz předmětu

ohledání; mají se proto k němu přiložit fotografie, náčrty a jiné

pomůcky.



§ 114



Prohlídka těla a jiné podobné úkony



(1) Prohlídce těla je povinen se podrobit každý, je-li nezbytně třeba

zjistit, zda jsou na jeho těle stopy nebo následky trestného činu.

Není-li prohlídka těla prováděna lékařem, může ji provést jen osoba

téhož pohlaví.



(2) Je-li k důkazu třeba provést zkoušku krve nebo jiný obdobný úkon,

je osoba, o kterou jde, povinna strpět, aby jí lékař nebo odborný

zdravotnický pracovník odebral krev nebo u ní provedl jiný potřebný

úkon, není-li spojen s nebezpečím pro její zdraví. Odběr biologického

materiálu, který není spojen se zásahem do tělesné integrity osoby, jíž

se takový úkon týká, může provést i tato osoba nebo s jejím souhlasem

orgán činný v trestním řízení. Na požádání orgánu činného v trestním

řízení může tento odběr i bez souhlasu podezřelého nebo obviněného

provést lékař nebo odborný zdravotnický pracovník.



(3) Je-li k důkazu třeba zjistit totožnost osoby, která se zdržovala na

místě činu, je osoba, o kterou jde, povinna strpět úkony potřebné pro

takové zjištění.



(4) Nelze-li úkon podle odstavců 1 až 3 pro odpor podezřelého nebo

obviněného provést a nejde-li o odběr krve nebo jiný obdobný úkon

spojený se zásahem do tělesné integrity, je orgán činný v trestním

řízení oprávněn po předchozí marné výzvě tento odpor překonat;

policejní orgán potřebuje k překonání odporu podezřelého předchozí

souhlas státního zástupce. Způsob překonání odporu musí být přiměřený

intenzitě odporu.



(5) O povinnosti podle předchozích odstavců je třeba onu osobu poučit s

upozorněním na následky nevyhovění (§ 66), podezřelý nebo obviněný se

poučí také o možnosti postupu podle odstavce 4.



§ 115



Prohlídka a pitva mrtvoly a její exhumace



(1) Vznikne-li podezření, že smrt člověka byla způsobena trestným

činem, musí být mrtvola prohlédnuta a pitvána. Pohřbít mrtvolu lze v

takových případech jen se souhlasem státního zástupce. O tom rozhodne

státní zástupce s největším urychlením.



(2) Exhumaci mrtvoly může nařídit předseda senátu a v přípravném řízení

státní zástupce.



Vyšetření duševního stavu



§ 116



(1) Je-li třeba vyšetřit duševní stav obviněného, přibere se k tomu

vždy znalec z oboru psychiatrie.



(2) Nelze-li duševní stav vyšetřit jinak, může soud a v přípravném

řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit, aby obviněný byl

pozorován ve zdravotnickém ústavu, nebo je-li ve vazbě, též ve

zvláštním oddělení nápravného zařízení. Proti tomuto usnesení je

přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.



(3) Shledá-li znalec u obviněného příznaky nasvědčující jeho

nepříčetnosti nebo zmenšené příčetnosti, vysloví se zároveň o tom, zda

je jeho pobyt na svobodě nebezpečný.



§ 117



Pozorování duševního stavu nemá trvat déle než dva měsíce; do té doby

je třeba podat posudek. Na odůvodněnou žádost znalců může soud a v

přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce tuto lhůtu

prodloužit, nikoli však více než o jeden měsíc. Proti prodloužení lhůty

je přípustná stížnost.



§ 118



Jestliže jsou závažné pochybnosti, zda není u svědka, jehož výpověď je

pro rozhodnutí zvláště důležitá, podstatně snížena schopnost správně

vnímat nebo vypovídat, je možno vyšetřit znalecky i duševní stav

svědka. Pozorování duševního stavu svědka podle § 116 odst. 2 není však

přípustné.



HLAVA ŠESTÁ



Rozhodnutí



§ 119



Způsob rozhodování



(1) Soud rozhoduje rozsudkem, kde to zákon výslovně stanoví; v

ostatních případech rozhoduje, jestliže zákon nestanoví něco jiného,

usnesením.



(2) Státní zástupce a policejní orgán rozhodují, jestliže zákon

nestanoví něco jiného, usnesením.



ODDÍL PRVNÍ



Rozsudek



Obsah rozsudku



§ 120



(1) Rozsudek po úvodních slovech "Jménem republiky" musí obsahovat



a) označení soudu, o jehož rozsudek jde, i jména a příjmení soudců,

kteří se na rozhodnutí zúčastnili,



b) den a místo vyhlášení rozsudku,



c) výrok rozsudku s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,



d) odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného, a



e) poučení o opravném prostředku.



(2) Obžalovaný musí být v rozsudku označen údajem svého jména a

příjmení, dne a místa narození, svého zaměstnání a bydliště, popřípadě

jinými údaji potřebnými k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou.

Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, uvede se i

hodnost obžalovaného a útvar, jehož je příslušníkem.



(3) Výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby

zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to

nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného

ustanovení, nýbrž i uvedením, zda jde o zločin nebo přečin, a místa,

času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž

je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i

uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou

trestní sazbu.



(4) Schvaluje-li soud dohodu o vině a trestu, je součástí rozsudku také

výrok o schválení dohody o vině a trestu.



§ 121



Do rozsudku, jímž se rozhoduje otázka viny, pojme soud také výrok



a) o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání

bezdůvodného obohacení, jestliže byl nárok na náhradu škody nebo

nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení včas

uplatněn (§ 43 odst. 3),



b) o ochranném opatření, jestliže o něm bylo v hlavním líčení nebo ve

veřejném zasedání konaném o odvolání rozhodnuto.



§ 122



(1) Odsuzující rozsudek musí obsahovat výrok o trestu s uvedením

zákonných ustanovení, podle nichž byl trest vyměřen, nebo podle nichž

bylo od potrestání upuštěno, a jde-li o podmíněné upuštění od

potrestání s dohledem, též výrok o stanovení zkušební doby a jejím

trvání. Byl-li nad pachatelem vysloven dohled, musí být z výroku

rozsudku zřejmé, zda dohled má být vykonáván v rozsahu stanoveném

trestním zákonem nebo zda jsou vedle něj pachateli ukládána další

přiměřená omezení nebo povinnosti. Byl-li uložen trest, jehož výkon lze

podmíněně odložit, musí rozsudek obsahovat i výrok o tom, zda byl

podmíněný odklad povolen, popřípadě na jaké podmínky je vázán. Byl-li

uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, musí rozsudek obsahovat výrok

o způsobu výkonu tohoto trestu. Je-li odsouzený pachatelem trestného

činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny, je nutno

výrok o tom rovněž pojmout do rozsudku.



(2) Ve výroku zprošťujícího rozsudku musí být uvedeno, o který z důvodů

uvedených v § 226 se zproštění obžaloby opírá.



§ 123



Soud, který rozhoduje znovu ve věci, v níž dřívější rozsudek byl na

podkladě odvolání, stížnosti pro porušení zákona nebo návrhu na obnovu

zrušen jen částečně, pojme do nového rozsudku pouze ty výroky, stran

nichž věc znovu rozhoduje. Na souvislost těchto výroků s výroky, v

nichž zůstal dřívější rozsudek nedotčen, přitom poukáže.



§ 124



V rozsudku, jímž ukládá souhrnný trest, musí soud označit ty dřívější

rozsudky, z nichž nový rozsudek zrušuje výrok o trestu a nahrazuje jej

výrokem o trestu souhrnném. Ukládá-li se v rozsudku společný trest za

pokračování v trestném činu, musí soud označit ty dřívější rozsudky, v

nichž zrušuje výrok o vině, o pokračujícím trestném činu a o trestných

činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu,

jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad,

a nahrazuje je novými výroky, včetně výroku o společném trestu za

pokračování v trestném činu.



§ 125



(1) Pokud rozsudek obsahuje odůvodnění, soud v něm stručně vyloží,

které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková

zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených

důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být

patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na

provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když

posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v

otázce viny a trestu. Při odůvodnění uloženého trestu uvede jakými

úvahami byl veden při ukládání trestu, jak posoudil povahu a závažnost

trestného činu z hlediska významu konkrétního chráněného zájmu, který

byl činem dotčen, způsobu provedení činu a jeho následků, okolností, za

kterých byl čin spáchán, osoby pachatele, míry jeho zavinění a jeho

pohnutky, záměru nebo cíle, jakož i polehčujících a přitěžujících

okolností, doby, která uplynula od spáchání trestného činu, případné

změny situace a délky trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou

dobu, při zvážení složitosti věci, postupu orgánů činných v trestním

řízení, významu řízení pro pachatele a jeho chování, kterým přispěl k

průtahům v řízení; uvede též, jak přihlédl k osobním, rodinným,

majetkovým a jiným poměrům pachatele, k jeho dosavadnímu způsobu

života, k chování pachatele po činu, zejména k jeho případné snaze

nahradit škodu či jiné škodlivé následky činu, a pokud byl označen jako

spolupracující obviněný též k tomu, jak významným způsobem přispěl k

objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s

organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké

skupiny. Jestliže byly do rozsudku pojaty další výroky, je třeba je

rovněž odůvodnit. Ukládá-li soud nepodmíněný trest za trestný čin

uvedený v § 55 odst. 2 trestního zákoníku, vyloží, jakými úvahami byl

veden při tomto rozhodnutí a proč nebylo možno uložit trest přímo

nespojený s odnětím svobody.



(2) V poučení o odvolání, které musí být obsaženo v každém rozsudku

soudu prvního stupně, se uvede lhůta, ve které musí být podáno (§ 248

odst. 1), označení soudu, ke kterému má být odvolání podáno (§ 251),

označení soudu, který o podaném odvolání bude rozhodovat (§ 252),

rozsah, v kterém mohou rozsudek napadat oprávněné osoby (§ 246), a

vymezení nutného obsahu odvolání (§ 249).



(3) V poučení o dovolání, které musí být obsaženo v každém rozhodnutí

soudu ve věci samé učiněném v druhém stupni, se uvedou oprávněné osoby,

včetně nutnosti, aby dovolání obviněného bylo podáno prostřednictvím

obhájce (§ 265d), lhůta k podání dovolání, označení soudu, ke kterému

má být dovolání podáno (§ 265e), označení soudu, který o podaném

dovolání bude rozhodovat, a vymezení nutného obsahu dovolání (§ 265f).



Porada a hlasování o rozsudku



§ 126



Při poradě o rozsudku, jímž se rozhoduje o vině a trestu, posoudí soud

zejména,



a) zda se stal skutek, pro který je obžalovaný stíhán,



b) zda tento skutek má všechny znaky některého trestného činu,



c) zda tento skutek spáchal obžalovaný,



d) zda je obžalovaný za tento skutek trestně odpovědný,



e) zda trestnost skutku nezanikla,



f) zda a jaký trest má být obžalovanému uložen,



g) zda a v jakém rozsahu má být obžalovanému uložena povinnost nahradit

poškozenému škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo vydat

bezdůvodné obohacení,



h) zda a jaké ochranné opatření má být uloženo.



§ 127



(1) Poradě a hlasování nesmí být kromě soudců a přísedících

zúčastnivších se jednání, jež rozsudku bezprostředně předcházelo, a

zapisovatele přítomen nikdo jiný. O obsahu porady je nutno zachovat

mlčenlivost.



(2) Při hlasování rozhoduje většina hlasů. Nelze-li většiny dosáhnout,

připočítávají se hlasy obžalovanému nejméně příznivé k hlasům po nich

příznivějším tak dlouho, až se dosáhne většiny. Je-li sporné, které

mínění je obžalovanému příznivější, rozhodne se o tom hlasováním.



(3) Každý člen senátu musí hlasovat, i když byl v některé předchozí

otázce přehlasován. Při hlasování o trestu se však mohou hlasování

zdržet ti, kdo hlasovali pro zproštění obžaloby; jejich hlasy se

přičítají k hlasu pro obžalovaného nejpříznivějšímu.



(4) Přísedící hlasují před soudci. Přísedící a soudci mladší hlasují

před staršími. Předseda senátu hlasuje naposledy.



(5) O hlasování se sepíše zvláštní protokol (§ 58).



§ 128



Vyhlášení rozsudku



(1) Rozsudek je nutno vždy vyhlásit; vyhlašuje jej předseda senátu.



(2) Vyhlašují se úvodní slova "Jménem republiky", plné znění výroku,

aspoň podstatná část odůvodnění a poučení o opravném prostředku.

Vyhlášení musí být v naprosté shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl

odhlasován.



(3) Rozsudek se vyhlásí zpravidla hned po skončení jednání, které

rozsudku předcházelo; není-li to možné, lze pro vyhlášení rozsudku

jednání odročit na dobu nejdéle tří dnů.



§ 129



Vyhotovení rozsudku



(1) Každý rozsudek je nutno vyhotovit písemně. Vyhotovení rozsudku musí

být ve shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl vyhlášen.



(2) Jestliže se po vyhlášení rozsudku nebo v soudem stanovené lhůtě po

vyhlášení rozsudku státní zástupce a obžalovaný vzdali odvolání a

prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obžalovaný zároveň

prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné

oprávněné osoby, může soud vyhotovit zjednodušený rozsudek, který

neobsahuje odůvodnění. Pokud oprávněné osoby mohou podat odvolání ve

prospěch obžalovaného i proti jeho vůli, lze zjednodušený rozsudek

vyhotovit pouze v případě, že se vzdají odvolání. Týká-li se rozsudek

více obžalovaných, je třeba odůvodnit jeho výroky v částech, které se

vztahují k osobě obžalovaného, u něhož nebyly splněny podmínky pro

vyhotovení zjednodušeného rozsudku. Mají-li právo podat odvolání i

poškozený nebo zúčastněná osoba a nevzdali-li se tohoto práva, je

rovněž třeba odůvodnit ty výroky, proti kterým mohou podat odvolání.



(3) Jestliže nebyl rozsudek písemně vyhotoven již v poradě, předseda

senátu nebo jím pověřený soudce, který byl členem senátu, jej vyhotoví

a předá k doručení



a) v řízení před okresními soudy a krajskými soudy jako soudy druhého

stupně ve vazebních věcech do pěti pracovních dnů a v ostatních věcech

do deseti pracovních dnů,



b) v řízení před krajskými soudy jako soudy prvního stupně, vrchními

soudy a před Nejvyšším soudem ve vazebních věcech do deseti pracovních

dnů a v ostatních věcech do dvaceti pracovních dnů.

Výjimky z těchto lhůt povoluje na žádost předsedy senátu nebo soudce

vyhotovujícího rozsudek ze závažných důvodů, zejména s ohledem na

rozsáhlost a složitost věci, v jednotlivých věcech předseda soudu.

Prodlouží-li lhůtu o více jak dalších dvacet pracovních dnů, písemně

zdůvodní, proč nebylo možné stanovit lhůtu kratší. Jinak postupuje

podle odstavce 4.



(4) Nemůže-li předseda senátu ani jiný jeho člen vyhlášený rozsudek

písemně vyhotovit pro překážku delšího trvání, vyhotoví jej na příkaz

předsedy soudu jiný soudce. Jde-li o samosoudce, vyhotoví rozsudek

soudce určený předsedou soudu.



(5) Vyhotovení rozsudku podepíše předseda senátu a ten, kdo je

vypracoval. Nemůže-li předseda senátu podepsat vyhotovení rozsudku pro

překážku delšího trvání, podpíše je za něho jiný člen senátu; důvod

toho se na vyhotovení rozsudku poznamená.



§ 130



Doručení rozsudku



(1) Rozsudek se v opise doručí obžalovanému, státnímu zástupci,

zúčastněné osobě a poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody

nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení,

a to i když byli při vyhlášení rozsudku přítomni.



(2) Má-li obžalovaný obhájce nebo zákonného zástupce, doručí se opis

rozsudku též jim.



(3) Mají-li zúčastněná osoba nebo poškozený zákonného zástupce, doručí

se opis rozsudku jen zákonnému zástupci; mají-li zmocněnce, doručí se

jen zmocněnci.



§ 131



Oprava vyhotovení a opisu rozsudku



(1) Předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské

chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a

jeho opisech, tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem

rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně.



(2) Opis usnesení o opravě se doručí všem osobám, jimž byl doručen opis

rozsudku.



(3) Proti rozhodnutí o opravě podle odstavce 1 je přípustná stížnost,

jež má odkladný účinek.



(4) Po právní moci usnesení o opravě se oprava provede jak ve

vyhotovení rozsudku, tak i v opisech, které se od osob, jimž byly

doručeny, vyžádají za tím účelem zpět.



§ 132



zrušen



§ 133



Účinky opravy



Jestliže se oprava vyhotovení rozsudku nebo oprava opisu rozsudku

podstatně dotkla obsahu některého z výroků rozsudku, běží státnímu

zástupci a osobě opraveným výrokem přímo dotčené lhůta k odvolání od

doručení opisu usnesení o opravě, a byla-li proti usnesení o opravě

podána stížnost, od doručení rozhodnutí o stížnosti. O tom je třeba

osobu výrokem přímo dotčenou poučit.



ODDÍL DRUHÝ



Usnesení



§ 134



Obsah usnesení



(1) Usnesení musí obsahovat



a) označení orgánu, o jehož rozhodnutí jde,



b) den a místo rozhodnutí,



c) výrok usnesení s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,



d) odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného, a



e) poučení o opravném prostředku.



(2) V odůvodnění je třeba, jestliže to přichází podle povahy věci v

úvahu, zejména uvést skutečnosti, které byly vzaty za prokázané,

důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující

orgán řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na

jejichž podkladě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných

ustanovení zákona.



§ 135



Vyhlášení usnesení



Vyhlásit je nutno jen ta usnesení, která byla učiněna při úkonu

prováděném za účasti osoby, které se usnesení dotýká, jakož i usnesení,

která byla učiněna v hlavním líčení, veřejném zasedání nebo neveřejném

zasedání.



§ 136



Vyhotovení usnesení



(1) Není třeba vyhotovovat usnesení, jimiž se jen upravuje průběh

řízení nebo způsob provedení důkazů anebo jimiž se nařizuje nebo

připravuje jednání soudu.



(2) Rovněž není třeba vyhotovovat usnesení, která jsou zapsána v plném

svém znění v protokole o úkonu, ledaže by bylo nutno opis takového

usnesení některé osobě doručovat. Má-li být doručeno v takovém případě

pouze státnímu zástupci, lze mu doručit opis protokolu.



(3) Jestliže se po vyhlášení usnesení nebo ve lhůtě stanovené orgánem

činným v trestním řízení po vyhlášení usnesení osoby oprávněné podat

stížnost podle § 142 odst. 1 vzdaly stížnosti a prohlásily, že netrvají

na písemném odůvodnění, může orgán činný v trestním řízení vyhotovit

zjednodušené usnesení, které neobsahuje odůvodnění; v případě usnesení

vyhotovovaného ve vykonávacím řízení tak může soud prvního stupně

učinit i tehdy, není-li proti takovému usnesení přípustná stížnost.

Mají-li právo podat stížnost ve prospěch obviněného další osoby, lze

zjednodušené usnesení vyhotovit pouze v případě, že obviněný prohlásí,

že si nepřeje, aby tyto osoby stížnost v jeho prospěch podaly; pokud

tak tyto osoby mohou učinit i proti jeho vůli, musí se stížnosti vzdát.



§ 137



Oznamování usnesení



(1) Usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i

osobě, která k němu dala svým návrhem podnět; usnesení soudu se oznámí

též státnímu zástupci. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v

přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením

opisu usnesení.



(2) Má-li osoba, jíž je třeba usnesení oznámit, obhájce, popřípadě

zmocněnce, stačí, že usnesení bylo vyhlášeno buď oné osobě, anebo

jejímu obhájci, popřípadě zmocněnci; oznamuje-li se usnesení doručením

opisu, doručí se jen obhájci, popřípadě zmocněnci. Jde-li o osobu

zbavenou způsobilosti k právním úkonům nebo jejíž způsobilost k právním

úkonům je omezena, která obhájce, popřípadě zmocněnce nemá, oznámí se

usnesení jejímu zákonnému zástupci.



(3) Oznamuje-li se však obviněnému, který je zbaven způsobilosti k

právním úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům je omezena,

usnesení, proti němuž má stížnost, je třeba je oznámit jak jemu, tak i

jeho obhájci a jeho zákonnému zástupci. Je-li obviněný ve vazbě, ve

výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém

ústavu, je třeba takové usnesení oznámit jak obviněnému, tak i jeho

obhájci i tehdy, je-li obviněný osobou, jejíž způsobilost k právním

úkonům není omezena.



(4) Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, se státnímu

zástupci, osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, a osobě, která svým

návrhem dala k usnesení podnět, vždy v opise doručí.



§ 138



Použití ustanovení o rozsudku



Jestliže tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na

usnesení přiměřeně ustanovení oddílu prvého této hlavy o rozsudku.



ODDÍL TŘETÍ



Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí



§ 139



Právní moc a vykonatelnost rozsudku



(1) Rozsudek je pravomocný, a nestanoví-li tento zákon něco jiného, i

vykonatelný,



a) jestliže zákon proti němu odvolání nepřipouští,



b) jestliže zákon sice proti němu připouští odvolání, avšak



aa) odvolání ve lhůtě podáno nebylo,



bb) oprávněné osoby se odvolání výslovně vzdaly nebo je výslovně vzaly

zpět, nebo



cc) podané odvolání bylo zamítnuto.



(2) Odvolání podané jen poškozeným a odvolání podané jen zúčastněnou

osobou nebrání tomu, aby ostatní části rozsudku nabyly právní moci a

byly vykonány. Stejně tak odvolání týkající se jen některého z více

obžalovaných nebrání tomu, aby rozsudek u ostatních obžalovaných nabyl

právní moci a byl vykonán.



(3) Jestliže byla lhůta k podání odvolání zmeškána, avšak byla podána

oprávněnou osobou žádost o navrácení lhůty, nelze rozsudek vykonat až

do pravomocného rozhodnutí o této žádosti.



§ 140



Právní moc a vykonatelnost usnesení



(1) Usnesení je pravomocné a vykonatelné,



a) jestliže zákon proti němu stížnost nepřipouští,



b) jestliže zákon sice proti němu připouští stížnost, avšak



aa) stížnost ve lhůtě podána nebyla,



bb) oprávněné osoby se stížnosti výslovně vzdaly nebo ji výslovně vzaly

zpět, nebo



cc) podaná stížnost byla zamítnuta.



(2) Usnesení je vykonatelné, i když dosud nenabylo právní moci,

jestliže zákon proti němu sice připouští stížnost, avšak nepřiznává jí

odkladný účinek.



(3) Stížnost, která se týká jen některé z více osob nebo jen některé z

více věcí, o nichž bylo rozhodnuto týmž usnesením, nebrání ani v

případě, že má odkladný účinek, tomu, aby usnesení nabylo právní moci a

bylo vykonáno v ostatních částech, lze-li je oddělit.



(4) Jestliže byla lhůta k podání stížnosti mající odkladný účinek

zmeškána, avšak byla podána oprávněnou osobou žádost o navrácení lhůty,

nelze usnesení vykonat až do pravomocného rozhodnutí o této žádosti.



HLAVA SEDMÁ



Stížnost a řízení o ní



§ 141



Přípustnost a účinek



(1) Opravným prostředkem proti usnesení je stížnost.



(2) Stížností lze napadnout každé usnesení policejního orgánu. Usnesení

soudu a státního zástupce lze stížností napadnout jen v těch případech,

kde to zákon výslovně připouští a jestliže rozhodují ve věci v prvním

stupni.



(3) Proti usnesení nejvyššího státního zástupce lze podat stížnost

pouze tehdy, jestliže podle zákona o stížnosti přísluší rozhodnout

soudu. O stížnosti v těchto případech rozhoduje Nejvyšší soud. O

stížnosti proti usnesení státního zástupce Nejvyššího státního

zastupitelství rozhoduje nejvyšší státní zástupce.



(4) Stížnost má odkladný účinek, jen kde to zákon výslovně stanoví.



§ 142



Oprávněné osoby



(1) Nestanoví-li zákon něco jiného, může stížnost podat osoba, které se

usnesení přímo dotýká nebo která k usnesení dala podnět svým návrhem, k

němuž ji zákon opravňuje; proti usnesení soudu může podat stížnost též

státní zástupce, a to i ve prospěch obviněného.



(2) Proti usnesení o vazbě, o ochranném léčení a o zabezpečovací

detenci mohou podat stížnost ve prospěch obviněného též osoby, které by

mohly podat v jeho prospěch odvolání.



§ 143



Lhůta a místo k podání



(1) Stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje,

a to do tří dnů od oznámení usnesení (§ 137); jestliže se usnesení

oznamuje jak obviněnému, tak i jeho zákonnému zástupci nebo obhájci,

běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději.



(2) Osobám, které podle ustanovení § 142 odst. 2 mohou podat stížnost

ve prospěch obviněného, končí lhůta k podání stížnosti týmž dnem jako

obviněnému; státnímu zástupci však běží lhůta vždy samostatně.



§ 144



Vzdání se a zpětvzetí stížnosti



(1) Oprávněná osoba se může stížnosti výslovně vzdát.



(2) Oprávněná osoba může podanou stížnost vzít výslovně zpět, dokud o

ní nebylo rozhodnuto. Stížnost státního zástupce může vzít zpět i

státní zástupce nadřízený.



(3) Stížnost podaná ve prospěch obviněného jinou oprávněnou osobou nebo

za obviněného obhájcem nebo zákonným zástupcem, může být vzata zpět jen

s výslovným souhlasem obviněného. Státní zástupce však může vzít

takovou stížnost zpět i bez souhlasu obviněného. V tomto případě běží

obviněnému nová lhůta k podání stížnosti od vyrozumění, že stížnost

byla vzata zpět.



(4) Zpětvzetí stížnosti vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí

orgán povolaný k rozhodnutí o stížnosti, a nebyla-li věc dosud tomuto

orgánu předložena, orgán, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje; v

řízení před soudem činí toto rozhodnutí předseda senátu.



§ 145



Stížnostní důvody



(1) Usnesení lze napadnout



a) pro nesprávnost některého jeho výroku, nebo



b) pro porušení ustanovení o řízení, které usnesení předcházelo,

jestliže toto porušení mohlo způsobit nesprávnost některého výroku

usnesení.



(2) Stížnost lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.



§ 146



Řízení před orgánem, proti jehož usnesení stížnost směřuje



(1) Orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může jí sám vyhovět,

nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního

řízení. Jde-li o usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno s

předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může

policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem

státního zástupce.



(2) Jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám

uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k

rozhodnutí



a) policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným

řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní

zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému

státnímu zástupci,



b) státní zástupce nadřízenému státnímu zástupci nebo soudu,



c) předseda senátu okresního soudu nadřízenému krajskému soudu,

předseda senátu krajského soudu nadřízenému vrchnímu soudu a předseda

senátu vrchního soudu Nejvyššímu soudu; přitom doručí, je-li to

potřebné, opis stížnosti státnímu zástupci a osobě, která by mohla být

rozhodnutím o stížnosti přímo dotčena,



d) státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nejvyššímu

státnímu zástupci.



§ 146a



Rozhodování o stížnosti proti rozhodnutím o zajištění osob, věcí a

majetku a o uložení pořádkové pokuty



(1) O stížnosti proti rozhodnutí, kterým státní zástupce



a) rozhodl o vazbě, nejde-li o rozhodnutí o propuštění obviněného z

vazby bez přijetí některého opatření nahrazujícího vazbu,



b) rozhodl o žádosti o zrušení omezení spočívajícího v zákazu

vycestování do zahraničí, o uložení předběžného opatření (§ 88m odst.

2), o tom, že se nepovolí setkání obviněného s poškozeným, osobou mu

blízkou nebo jinou osobou (§ 88d odst. 2), nebo o žádosti o zrušení

předběžného opatření (§ 88n odst. 3),



c) zajistil peněžní prostředky na účtu u banky, nebo u spořitelního a

úvěrního družstva nebo jiné instituce, která vede účet pro jiného,

rozhodl o blokaci peněžních prostředků penzijního připojištění se

státním příspěvkem, blokaci peněžních prostředků doplňkového penzijního

spoření, blokaci čerpání finančního úvěru a blokaci finančního

pronájmu, rozhodl o omezení takového zajištění nebo blokace, nebo

nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění nebo

blokace (§ 79a odst. 1, 3, 4 a § 79b),



d) zajistil zaknihované cenné papíry, rozhodl o omezení takového

zajištění nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení zajištění

zaknihovaných cenných papírů (§ 79c odst. 5),



e) zajistil nemovitost, rozhodl o omezení zajištění nemovitosti, nebo

nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění (§ 79d

odst. 1, 7 a 8),



f) zajistil nehmotnou věc, rozhodl o omezení zajištění nehmotné věci,

nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění (§ 79e

odst. 1 a 8),



g) zajistil náhradní hodnotu, rozhodl o omezení zajištění náhradní

hodnoty, nepovolil provedení úkonu týkajícího se zajištěné náhradní

hodnoty, nebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení takového

zajištění (§ 79f),



h) změnil důvod zajištění věci (§ 79g),



i) zajistil majetek pro účely zajištění nároku poškozeného nebo rozhodl

o omezení zajištění, nepovolil provedení úkonu týkajícího se

zajištěného majetku, anebo nevyhověl žádosti o zrušení nebo omezení

takového zajištění (§ 47 a § 48 odst. 2 až 4),



j) zajistil majetek obviněného pro účely výkonu peněžitého trestu nebo

trestu propadnutí majetku, rozhodl o omezení zajištění, nepovolil

provedení úkonu týkajícího se zajištěného majetku, anebo nevyhověl

žádosti o zrušení nebo omezení takového zajištění (§ 344a, 344b, 347 a

349),



k) rozhodl o uložení pořádkové pokuty (§ 66 odst. 1) nebo



l) rozhodl o zničení věci ohrožující bezpečnost lidí nebo majetku (§

81b odst. 1),



rozhoduje zpravidla do pěti dnů po uplynutí lhůty k podání stížnosti

všem oprávněným osobám soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce,

který napadené rozhodnutí vydal.



(2) O stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu podle § 66 odst. 1,

§ 79a odst. 1 a 3, § 79b, § 79c odst. 2, 3 a 5, § 79d odst. 1 a 7, §

79e odst. 1, 2 a 8, § 79f odst. 2 nebo § 79g rozhoduje ve lhůtě uvedené

v odstavci 1 soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který ve

věci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení.

Věc předkládá soudu k rozhodnutí státní zástupce.



Rozhodnutí nadřízeného orgánu



§ 147



(1) Při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán



a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může

stěžovatel podat stížnost, a



b) řízení předcházející napadenému usnesení.



(2) Týká-li se stížnost jen některé z více osob nebo jen některé z více

věcí, o nichž bylo rozhodnuto týmž usnesením, přezkoumá nadřízený orgán

jen správnost výroků týkajících se této osoby nebo této věci a řízení

předcházející přezkoumávané části usnesení.



§ 148



(1) Nadřízený orgán zamítne stížnost



a) není-li přípustná,



b) byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí

výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již před tím

výslovně vzala zpět, nebo



c) není-li důvodná.



(2) Jako opožděná nemůže být zamítnuta stížnost, kterou oprávněná osoba

podala opožděně jen proto, že se řídila nesprávným poučením, které jí

bylo dáno při oznámení usnesení.



§ 149



(1) Nezamítne-li nadřízený orgán stížnost, zruší napadené usnesení, a

je-li podle povahy věci potřeba nového rozhodnutí, buď



a) rozhodne sám ve věci, nebo



b) uloží orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby o věci

znovu jednal a rozhodl.



(2) Soud rozhodující o stížnosti proti usnesení o zastavení trestního

stíhání může též, je-li to pro náležité objasnění věci potřebné, při

zrušení napadeného usnesení vrátit věc státnímu zástupci k došetření, a

to i v tom případě, že trestní stíhání bylo zastaveno až po nařízení

hlavního líčení (§ 223 a 231). Ustanovení § 191 platí i tu.



(3) Je-li vadná jen část napadeného usnesení a lze-li ji oddělit od

ostatních anebo týká-li se stížnost jen části usnesení (§ 147 odst. 2),

omezí nadřízený orgán své rozhodnutí podle odstavce 1 jen na onu část.



(4) Záleží-li vada v tom, že v napadeném usnesení některý výrok chybí

nebo je neúplný, může nadřízený orgán, aniž vysloví zrušení napadeného

usnesení, buď sám je doplnit, anebo uložit orgánu, proti jehož

rozhodnutí stížnost směřuje, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo

neúplný výrok doplnil.



(5) Soud rozhodující o stížnosti může, pokládá-li to za nutné, nařídit,

aby věc byla znovu v prvním stupni projednána a bylo o ní rozhodnuto v

jiném složení senátu anebo jiným soudem téhož druhu a téhož stupně v

jeho obvodu.



(6) Orgán, jemuž byla věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí, je

při novém rozhodování vázán právním názorem, který ve věci vyslovil

orgán nadřízený, a je povinen provést úkony, jejichž provedení tento

orgán nařídil.



§ 150



(1) Orgán rozhodující o stížnosti nemůže z jejího podnětu změnit

usnesení v neprospěch osoby, která stížnost podala nebo v jejíž

prospěch byla stížnost podána.



(2) Změní-li nadřízený orgán usnesení ve prospěch obviněného z důvodu,

který prospívá také některému spoluobviněnému, změní usnesení také ve

prospěch tohoto spoluobviněného.



(3) Ustanovení odstavce 1 platí přiměřeně i pro orgán, jemuž byla věc

přikázána k novému projednání a rozhodnutí.



HLAVA OSMÁ



Náklady trestního řízení



§ 151



Náklady trestního řízení, jež nese stát



(1) Náklady nutné k provedení trestního řízení včetně řízení

vykonávacího nese stát; nenese však vlastní náklady obviněného,

zúčastněné osoby a poškozeného, ani vydání způsobená zvolením obhájce a

zmocněnce. Stát však nese náklady na nutnou obhajobu, které obviněnému

vznikly v důsledku podání stížnosti pro porušení zákona.



(2) Obhájce, který byl obviněnému ustanoven, má vůči státu nárok na

odměnu a náhradu hotových výdajů podle zvláštního předpisu.^2) Nárok je

třeba uplatnit do jednoho roku ode dne, kdy se obhájce dozvěděl, že

povinnost obhajovat skončila, jinak nárok zaniká; tento nárok obhájce,

je-li plátcem daně z přidané hodnoty, se zvyšuje o částku odpovídající

této dani, kterou je obhájce povinen z odměny za zastupování a z náhrad

hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.^3)

Ustanovení věty druhé se použije i v případě, kdy obhájce je

společníkem právnické osoby zřízené podle zvláštních právních předpisů

upravujících výkon advokacie^3a) a plátcem daně je tato právnická

osoba.



(3) O výši odměny a náhradě hotových výdajů rozhodne na návrh obhájce

orgán činný v trestním řízení, který vedl řízení v době, kdy obhájci

povinnost obhajovat skončila, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději

do dvou měsíců od podání návrhu. V řízení před soudem rozhodne předseda

senátu soudu prvního stupně. Na návrh obhájce může orgán činný v

trestním řízení přijmout opatření, aby obhájci byla poskytnuta ještě

před skončením trestního stíhání přiměřená záloha na odměnu a náhradu

hotových výdajů, jestliže je to odůvodněno dobou trvání trestního

stíhání nebo jinými závažnými důvody.



(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



(5) Odměnu a náhradu hotových výdajů je třeba uhradit bez zbytečného

odkladu po jejich přiznání, nejpozději do 30 dnů.



(6) Ustanovení odstavců 2 až 5 se přiměřeně užijí na rozhodování o výši

odměny a náhradě hotových výdajů zvoleného obhájce obviněným, který má

nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu, a

ustanoveného zmocněnce poškozeného.



§ 151a



(1) Obviněný, který má nárok na bezplatnou obhajobu nebo na obhajobu za

sníženou odměnu, a poškozený, který má nárok na ustanovení zmocněnce,

mohou žádat, aby předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce

rozhodl o tom, že stát ponese náklady na znalecký posudek, který

obviněný nebo poškozený vyžádá. Žádosti nelze vyhovět, jestliže takový

důkaz není pro objasnění věci zřejmě potřebný nebo stejný úkon k

prokázání téže skutečnosti již vyžádal orgán činný v trestním řízení.



(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.



Povinnost k náhradě nákladů trestního řízení



§ 152



(1) Byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit

státu



a) náklady spojené s výkonem vazby,



b) odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem, pokud

nemá nárok na obhajobu bezplatnou,



c) náklady spojené s využitím elektronického kontrolního systému při

podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody,



d) náklady spojené s výkonem trestu odnětí svobody a s výkonem trestu

domácího vězení a



e) paušální částkou ostatní náklady, jež nese stát.



(2) Denní sazbu připadající na náklady spojené s výkonem vazby, náklady

spojené s využitím elektronického kontrolního systému při podmíněném

propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a náklady spojené s výkonem

trestu domácího vězení a způsob úhrady těchto nákladů stanoví

Ministerstvo spravedlnosti obecně závazným právním předpisem.



(3) Paušální částku uvedenou v odstavci 1 písm. e) stanoví obecně

závazným právním předpisem ministerstvo spravedlnosti.



(4) Úhradu nákladů spojených s výkonem trestu odnětí svobody upravuje

zákon o výkonu trestu odnětí svobody.



§ 152a



Při správě placení pohledávek uvedených v § 152 odst. 1 se postupuje

podle daňového řádu.



§ 153



(1) Kdo podal zcela bezvýsledně dovolání nebo návrh na obnovu řízení,

je povinen státu nahradit náklady řízení o tomto návrhu, a to paušální

částkou, kterou stanoví ministerstvo spravedlnosti obecně závazným

právním předpisem. Dále je povinen nahradit státu odměnu a hotové

výdaje obhájci, pokud byl v souvislosti s takovým návrhem ustanoven,

ledaže obviněný má nárok na obhajobu bezplatnou nebo na obhajobu za

sníženou odměnu.



(2) Povinnost k náhradě podle odstavce 1 nepostihuje státního zástupce

a orgán pověřený péčí o mládež.



§ 154



Povinnost k náhradě nákladů poškozeného



(1) Byl-li poškozenému alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody

nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení,

je odsouzený, jemuž byla povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové

újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení uložena, povinen

nahradit poškozenému též náklady potřebné k účelnému uplatnění tohoto

nároku v trestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce.



(2) Soud i v případě, že poškozenému nebyl přiznán nárok na náhradu

škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného

obohacení ani zčásti, rozhodne na návrh poškozeného o tom, že se

odsouzenému ukládá povinnost uhradit poškozenému zcela nebo zčásti

náklady související s účastí poškozeného v trestním řízení (§ 155 odst.

4), nebrání-li tomu povaha věci a okolnosti případu, zejména

spoluzavinění poškozeného. Z důvodů zvláštního zřetele hodných náhradu

přiměřeně sníží; přitom vezme v úvahu zejména povahu trestného činu,

osobní a majetkové poměry poškozeného a odsouzeného. Snížení nelze

provést, jde-li o úmyslný trestný čin.



Rozhodování o povinnosti k náhradě nákladů trestního řízení a o jejich

výši



§ 155



(1) O povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů spojených s výkonem

vazby a o povinnosti k náhradě odměny a hotových výdajů uhrazených

ustanovenému obhájci státem [§ 152 odst. 1 písm. a), b)] rozhodne po

právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně.



(2) O povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů spojených s výkonem

trestu domácího vězení rozhodne po výkonu trestu nebo jeho části

předseda senátu soudu prvního stupně.“.



(3) O povinnosti odsouzeného, který byl podmíněně propuštěn z výkonu

trestu odnětí svobody, hradit náklady spojené s využitím elektronického

kontrolního systému rozhodne předseda senátu soudu, který odsouzeného z

výkonu trestu odnětí svobody propustil. Při tom se přiměřeně použijí

zvláštní právní předpisy upravující náhrady nákladů spojené s výkonem

trestu domácího vězení a způsob úhrady.



(4) O povinnosti odsouzeného nahradit poškozenému náklady potřebné k

účelnému uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo

na vydání bezdůvodného obohacení v trestním řízení nebo jiné náklady

související s účastí poškozeného v trestním řízení a o jejich výši

rozhodne po právní moci rozsudku na návrh poškozeného předseda senátu

soudu prvního stupně; nárok je třeba uplatnit do jednoho roku od právní

moci odsuzujícího rozsudku, jinak zaniká.



(5) O povinnosti odsouzeného hradit státu náklady vzniklé ustanovením

zmocněnce poškozenému a o jejich výši rozhodne po právní moci rozsudku

předseda senátu soudu prvního stupně i bez návrhu.



(6) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 5 je přípustná stížnost, jež

má odkladný účinek.



§ 156



Jestliže náklady stanovené paušální částkou [§ 152 odst. 1 písm. e) a §

153 odst. 1] nebyly zaplaceny kolkovými známkami, rozhodne o povinnosti

k jejich náhradě po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního

stupně.



ČÁST DRUHÁ



Přípravné řízení



§ 157



Obecné ustanovení



(1) Státní zástupce a policejní orgán jsou povinni organizovat svou

činnost tak, aby účinně přispívali k včasnosti a důvodnosti trestního

stíhání.



(2) Státní zástupce může uložit policejnímu orgánu provedení takových

úkonů, které je tento orgán oprávněn provést a jichž je třeba k

objasnění věci nebo ke zjištění pachatele. K prověření skutečností

nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, je státní zástupce

dále oprávněn:



a) vyžadovat od policejního orgánu spisy, včetně spisů, v nichž nebylo

zahájeno trestní řízení, dokumenty, materiály a zprávy o postupu při

prověřování oznámení,



b) odejmout kteroukoliv věc policejnímu orgánu a učinit opatření, aby

věc byla přikázána jinému policejnímu orgánu,



c) dočasně odložit zahájení trestního stíhání.



(3) V závažných a skutkově složitých věcech může státní zástupce nebo

policejní orgán využít odborné pomoci konzultanta, který má znalost ze

speciálního oboru. O návrh na výběr určité osoby jako konzultanta může

též požádat správní úřad, jiný orgán, vědeckou nebo výzkumnou

instituci. O přibrání konzultanta sepíše státní zástupce nebo policejní

orgán úřední záznam. Se souhlasem státního zástupce nebo policejního

orgánu může konzultant v rozsahu nezbytném pro výkon jeho funkce

nahlížet do spisu a být přítomen při provádění úkonů trestního řízení.

Do provádění úkonů však nesmí zasahovat. O všech skutečnostech, o nichž

se konzultant v průběhu trestního řízení dozvěděl, je povinen

zachovávat mlčenlivost. Na vyloučení konzultanta se přiměřeně užijí

zvláštní předpisy o znalcích a tlumočnících. Účast konzultanta

nezbavuje státního zástupce a policejní orgán odpovědnosti za zákonný

průběh trestního řízení.



§ 157a



Žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce



(1) Ten, proti němuž se trestní řízení vede, a poškozený mají právo

kdykoliv v průběhu přípravného řízení žádat státního zástupce, aby byly

odstraněny průtahy v řízení nebo závady v postupu policejního orgánu.

Tato žádost není vázána lhůtou. Žádost je nutno státnímu zástupci ihned

předložit a státní zástupce ji musí neprodleně vyřídit. O výsledku

přezkoumání musí být žadatel vyrozuměn.



(2) Žádost o odstranění průtahů v řízení nebo závad v postupu státního

zástupce vyřizuje státní zástupce bezprostředně vyššího státního

zastupitelství.



HLAVA DEVÁTÁ



Postup před zahájením trestního stíhání



§ 158



(1) Policejní orgán je povinen na základě vlastních poznatků, trestních

oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit

závěr o podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná

šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl

spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele; je povinen

činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti. Pověřené

orgány Vězeňské služby České republiky neprodleně informují Generální

inspekci bezpečnostních sborů, jakmile zahájí takové šetření.



(2) Oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán

trestný čin, je povinen přijímat státní zástupce a policejní orgán.

Přitom je povinen oznamovatele poučit o odpovědnosti za vědomě

nepravdivé údaje, a pokud o to oznamovatel požádá, do jednoho měsíce od

oznámení jej vyrozumět o učiněných opatřeních.



(3) O zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření

skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin,

sepíše policejní orgán neprodleně záznam, ve kterém uvede skutkové

okolnosti, pro které řízení zahajuje, a způsob, jakým se o nich

dověděl. Opis záznamu zašle do 48 hodin od zahájení trestního řízení

státnímu zástupci. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, policejní orgán

záznam sepíše po provedení potřebných neodkladných a neopakovatelných

úkonů. K objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu,

že byl spáchán trestný čin, opatřuje policejní orgán potřebné podklady

a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu. V rámci toho je

oprávněn, kromě úkonů uvedených v této hlavě, zejména



a) vyžadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních

orgánů,



b) vyžadovat odborné vyjádření od příslušných orgánů, a je-li toho pro

posouzení věci třeba, též znalecké posudky,



c) obstarávat potřebné podklady, zejména spisy a jiné písemné

materiály,



d) provádět ohledání věci a místa činu,



e) vyžadovat za podmínek uvedených v § 114 provedení zkoušky krve nebo

jiného podobného úkonu, včetně odběru potřebného biologického

materiálu,



f) pořizovat zvukové a obrazové záznamy osob, za podmínek stanovených v

§ 114 snímat daktyloskopické otisky, provádět osobou téhož pohlaví nebo

lékařem prohlídku těla a jeho zevní měření, jestliže je to nutné ke

zjištění totožnosti osoby nebo ke zjištění a zachycení stop nebo

následků činu,



g) za podmínek stanovených v § 76 zadržet podezřelou osobu,



h) za podmínek stanovených v § 78 až 81 činit rozhodnutí a opatření v

těchto ustanoveních naznačená,



i) způsobem uvedeným v hlavě čtvrté provádět neodkladné nebo

neopakovatelné úkony, pokud podle tohoto zákona jejich provedení

nepatří do výlučné pravomoci jiného orgánu činného v trestním řízení.



(4) Jednotlivé úkony trestního řízení k objasnění a prověření

skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin,

mohou na základě dožádání provést i jiné policejní orgány.



(5) Při podání vysvětlení má každý právo na právní pomoc advokáta.

Je-li vysvětlení požadováno od nezletilého, je třeba o úkonu předem

vyrozumět jeho zákonného zástupce; to neplatí, jestliže provedení úkonu

nelze odložit a vyrozumění zákonného zástupce nelze zajistit.



(6) O obsahu vysvětlení, která nemají povahu neodkladného nebo

neopakovatelného úkonu, se sepíše úřední záznam. Úřední záznam slouží

státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která

takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a soudu k

úvaze, zda takový důkaz provede. Úřední záznam lze v řízení před soudem

užít jako důkaz pouze za podmínek stanovených tímto zákonem. Je-li ten,

kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný,

nemůže mu být záznam přečten, nebo jinak konstatován jeho obsah.



(7) Policejní orgán je oprávněn vyzvat osobu, aby se dostavila k podání

vysvětlení ve stanovené době na určené místo; v řízení o zločinu je

osoba povinna výzvě vyhovět ihned. Jestliže se osoba, která byla řádně

vyzvána k podání vysvětlení, bez dostatečné omluvy nedostaví, může být

předvedena. Na to a na jiné následky nedostavení (§ 66) musí být taková

osoba upozorněna.



(8) Vysvětlení podle odstavce 3 nesmí být požadováno od toho, kdo by

jím porušil státem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost

mlčenlivosti, ledaže by byl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem

nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má. Osoba podávající vysvětlení,

s výjimkou podezřelého, je povinna vypovídat pravdu a nic nezamlčet;

vysvětlení může odepřít, pokud by jím způsobila nebezpečí trestního

stíhání sobě nebo osobám uvedeným v § 100 odst. 2; o tom je třeba

osobu, od níž je požadováno vysvětlení, předem poučit. Nasvědčují-li

zjištěné okolnosti tomu, že osobě podávající vysvětlení bude třeba jako

svědkovi poskytnout ochranu, je třeba při sepisování úředního záznamu

postupovat podle § 55 odst. 2.



(9) Má-li výpověď osoby povahu neodkladného nebo neopakovatelného

úkonu, policejní orgán ji vyslechne jako svědka za podmínek uvedených v

§ 158a. Jako svědka vyslechne i osobu mladší patnácti let a osobu, o

jejíž schopnosti správně a úplně vnímat, zapamatovat si nebo

reprodukovat jsou s ohledem na její psychický stav pochybnosti.

Jestliže lze předpokládat, že další prověřování trestního oznámení nebo

jiného podnětu k trestnímu stíhání bude trvat delší dobu, zejména

proto, že nebyla zjištěna osoba, u níž je dostatečně odůvodněn závěr,

že trestný čin spáchala, a v důsledku toho nelze zahájit trestní

stíhání a hrozí ztráta důkazní hodnoty výpovědi, je možno vyslechnout

jako svědka i osobu, jejíž výpověď má podle odůvodněného předpokladu

rozhodující význam pro zahájení trestního stíhání, nasvědčují-li

zjištěné skutečnosti tomu, že by mohl být na takovou osobu pro její

výpověď vyvíjen nátlak, anebo hrozí z jiného důvodu, že bude ovlivněna

její výpověď. Pokud výslechy těchto osob nebyly po zahájení trestního

stíhání provedeny znovu podle § 164 odst. 4, lze protokoly o jejich

výslechu v hlavním líčení číst nebo obrazové a zvukové záznamy pořízené

o jejich výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního

zařízení přehrát pouze podle § 211 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3

písm. b), c); jinak lze pouze předestřít protokoly o jejich výslechu

podle § 212.



(10) Kdo se dostaví na výzvu k podání vysvětlení, má nárok na náhradu

nutných výdajů podle zvláštního právního předpisu upravujícího cestovní

náhrady a prokázaného ušlého výdělku za stejných podmínek jako svědek.

Nárok nemá ten, kdo byl vyzván k dostavení se pro své protiprávní

jednání.



(11) Provádí-li opatření nebo úkony podle předchozích odstavců jiný

policejní orgán než útvar Policie České republiky, vyrozumí o předmětu

šetření neprodleně útvar Policie České republiky, který by jinak byl

příslušný k řízení. Vznikne-li mezi útvarem Policie České republiky a

jiným policejním orgánem spor o příslušnost, předloží věc k posouzení

státnímu zástupci. Jeho stanovisko je závazné.



(12) Je-li při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl

spáchán trestný čin, zjištěno, že příslušnou k řízení je Generální

inspekce bezpečnostních sborů, policejní orgán ji o předmětu šetření

neprodleně vyrozumí a věc jí předá. Do doby, než Generální inspekce

bezpečnostních sborů věc převezme, je policejní orgán oprávněn provádět

pouze neodkladné a neopakovatelné úkony. Vznikne-li mezi policejním

orgánem a Generální inspekcí bezpečnostních sborů spor o příslušnost,

policejní orgán věc předloží k posouzení příslušnému státnímu zástupci.

Jeho stanovisko je závazné. Ustanovení odstavce 11 se nepoužije.



§ 158a



Je-li při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán

trestný čin, a zjišťování jeho pachatele třeba provést neodkladný nebo

neopakovatelný úkon spočívající ve výslechu svědka nebo v rekognici,

provede se na návrh státního zástupce takový úkon za účasti soudce;

soudce v takovém případě odpovídá za zákonnost provedení úkonu a k tomu

cíli může do průběhu úkonu zasahovat. Soudci však nepřísluší

přezkoumávat závěr státního zástupce o tom, že úkon je podle zákona

neodkladný nebo neopakovatelný.



Operativně pátrací prostředky a podmínky jejich použití



§ 158b



(1) Není-li dále stanoveno jinak, je policejní orgán, pokud k tomu byl

pověřen příslušným ministrem, jde-li o útvar Policie České republiky,

policejním prezidentem, jde-li o Generální inspekci bezpečnostních

sborů, jejím ředitelem, jde-li o útvar Vojenského zpravodajství, jeho

ředitelem, a jde-li o útvar Bezpečnostní informační služby, jejím

ředitelem, a jde-li o útvar Úřadu pro zahraniční styky a informace,

jeho ředitelem, oprávněn v řízení o úmyslném trestném činu používat

operativně pátrací prostředky, kterými se rozumí



a) předstíraný převod,



b) sledování osob a věcí,



c) použití agenta.



(2) Používání operativně pátracích prostředků nesmí sledovat jiný zájem

než získání skutečností důležitých pro trestní řízení. Tyto prostředky

je možné použít jen tehdy, nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak

nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Práva a svobody

osob lze omezit jen v míře nezbytně nutné.



(3) Zvukové, obrazové a jiné záznamy získané při použití operativně

pátracích prostředků způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona

lze použít jako důkaz.



§ 158c



Předstíraný převod



(1) Předstíraným převodem se rozumí předstírání koupě, prodeje nebo

jiného způsobu převodu předmětu plnění včetně převodu věci,



a) k jejímuž držení je třeba zvláštního povolení,



b) jejíž držení je nepřípustné,



c) která pochází z trestného činu, nebo



d) která je určena ke spáchání trestného činu.



(2) Předstíraný převod lze uskutečnit pouze na základě písemného

povolení státního zástupce.



(3) Nesnese-li věc odkladu, lze předstíraný převod provést i bez

povolení. Policejní orgán je však povinen o povolení bezodkladně

dodatečně požádat, a pokud je do 48 hodin neobdrží, je povinen

provádění předstíraného převodu ukončit a informace, které se v této

souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít.



(4) O předstíraném převodu sepíše policejní orgán záznam, který do 48

hodin doručí státnímu zástupci.



§ 158d



Sledování osob a věcí



(1) Sledováním osob a věcí (dále jen "sledování") se rozumí získávání

poznatků o osobách a věcech prováděné utajovaným způsobem technickými

nebo jinými prostředky. Pokud policejní orgán při sledování zjistí, že

obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam s obsahem této

komunikace zničit a poznatky, které se v této souvislosti dozvěděl,

nijak nepoužít.



(2) Sledování, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo

jiné záznamy, lze uskutečnit pouze na základě písemného povolení

státního zástupce.



(3) Pokud má být sledováním zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do

listovního tajemství nebo zjišťován obsah jiných písemností a záznamů

uchovávaných v soukromí za použití technických prostředků, lze je

uskutečnit jen na základě předchozího povolení soudce. Při vstupu do

obydlí nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které směřují

k umístění technických prostředků.



(4) Povolení podle odstavců 2 a 3 lze vydat jen na základě písemné

žádosti. Žádost musí být odůvodněna podezřením na konkrétní trestnou

činnost a, jsou-li známy, též údaji o osobách či věcech, které mají být

sledovány. V povolení musí být stanovena doba, po kterou bude sledování

prováděno a která nesmí být delší než šest měsíců. Tuto dobu může ten,

kdo sledování povolil, na základě nové žádosti písemně prodloužit vždy

na dobu nejvýše šesti měsíců.



(5) Nesnese-li věc odkladu a nejde-li o případy uvedené v odstavci 3,

lze sledování zahájit i bez povolení. Policejní orgán je však povinen o

povolení bezodkladně dodatečně požádat, a pokud je do 48 hodin

neobdrží, je povinen sledování ukončit, případný záznam zničit a

informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít.



(6) Bez splnění podmínek podle odstavců 2 a 3 lze sledování provést,

pokud s tím výslovně souhlasí ten, do jehož práv a svobod má být

sledováním zasahováno. Je-li takový souhlas dodatečně odvolán,

sledování se neprodleně zastaví.



(7) Má-li být záznam pořízený při sledování použit jako důkaz, je třeba

k němu připojit protokol s náležitostmi uvedenými v § 55 a 55a.



(8) Pokud nebyly při sledování zjištěny skutečnosti důležité pro

trestní řízení, je nutno záznamy předepsaným způsobem zničit.



(9) Provozovatelé telekomunikační činnosti, jejich zaměstnanci a jiné

osoby, které se na provozování telekomunikační činnosti podílejí, jakož

i pošta nebo osoba provádějící dopravu zásilek jsou povinny bezúplatně

poskytovat policejnímu orgánu provádějícímu sledování podle jeho pokynů

nezbytnou součinnost. Přitom se nelze dovolávat povinnosti mlčenlivosti

stanovené zvláštními zákony.



(10) V jiné trestní věci, než je ta, v níž bylo sledování za podmínek

uvedených v odstavci 2 provedeno, lze záznam pořízený při sledování a

připojený protokol použít jako důkaz jen tehdy, je-li i v této věci

vedeno řízení o úmyslném trestném činu nebo souhlasí-li s tím osoba, do

jejíž práv a svobod bylo sledováním zasahováno.



§ 158e



Použití agenta



(1) Je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví

trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro

trestný čin spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny, pro

trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle § 226 trestního

zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle §

248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, sjednání výhody

při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle

§ 256 trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při

veřejné soutěži podle § 257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné

dražbě podle § 258 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby

podle § 329 trestního zákoníku, přijetí úplatku podle § 331 trestního

zákoníku, podplacení podle § 332 trestního zákoníku, nepřímého

úplatkářství podle § 333 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný

trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva,

kterou je Česká republika vázána, je policejní orgán, pokud jím je

útvar Policie České republiky nebo Generální inspekce bezpečnostních

sborů, oprávněn použít agenta.



(2) Agentem je příslušník Policie České republiky nebo Generální

inspekce bezpečnostních sborů plnící úkoly uložené mu řídícím

policejním orgánem, vystupující zpravidla se zastíráním skutečného

účelu své činnosti. Je-li to k použití agenta, jeho přípravě nebo k

jeho ochraně nutné, je k zastírání jeho totožnosti možné



a) vytvořit legendu o jiné osobní existenci a osobní údaje vyplývající

z této legendy zavést do informačních systémů provozovaných podle

zvláštních zákonů,



b) provádět hospodářské činnosti, k jejichž vykonávání je třeba

zvláštní oprávnění, povolení či registrace,



c) zastírat příslušnost k Policii České republiky nebo ke Generální

inspekci bezpečnostních sborů.



(3) Orgány veřejné správy jsou povinny poskytnout Policii České

republiky a Generální inspekci bezpečnostních sborů bez odkladu

potřebnou součinnost při plnění oprávnění uvedených v odstavci 2.



(4) Použití agenta povoluje na návrh státního zástupce vrchního

státního zastupitelství soudce vrchního soudu, v jehož obvodu je státní

zástupce, podávající návrh, činný. V povolení musí být uveden účel

použití a doba, po kterou bude agent použit, a údaje umožňující

identifikaci agenta. Na základě nového návrhu, obsahujícího vyhodnocení

dosavadní činnosti agenta, lze dobu povolení prodloužit, a to i

opakovaně.



(5) Ke sledování osob a věcí v rozsahu uvedeném v § 158d odst. 2 a k

provedení předstíraného převodu podle § 158c agent nepotřebuje další

povolení.



(6) Agent je povinen při své činnosti volit takové prostředky, které

jsou způsobilé ke splnění jeho služebního úkolu a jimiž není jiným

osobám způsobována újma na jejich právech nad míru nezbytně nutnou.

Jiné povinnosti podle zvláštního zákona upravujícího postavení

příslušníků Policie České republiky nebo podle zvláštního zákona

upravujícího postavení příslušníků Generální inspekce bezpečnostních

sborů nemá.



(7) Státní zástupce je povinen od příslušného policejního orgánu

vyžadovat údaje potřebné pro posouzení, zda trvají důvody pro použití

agenta a zda je jeho činnost v souladu se zákonem. Tyto údaje je

povinen pravidelně, nejméně jednou za tři měsíce, posuzovat, a

pominou-li důvody pro použití agenta, dá policejnímu orgánu pokyn k

bezodkladnému ukončení činnosti agenta. Policejní orgán je povinen

předložit státnímu zástupci záznam o výsledku použití agenta.



§ 158f



Objeví-li se důvod pro použití operativně pátracích prostředků až po

zahájení trestního stíhání, postupuje se podle § 158b až 158e; po

podání obžaloby o jejich použití rozhoduje předseda senátu soudu

prvního stupně i bez návrhu státního zástupce.



nadpis vypuštěn



nadpis vypuštěn



nadpis vypuštěn



Skončení prověřování



§ 159



(1) Policejní orgán je povinen prověřit skutečnosti nasvědčující tomu,

že byl spáchán trestný čin,



a) do dvou měsíců od jejich přijetí, jde-li o věc patřící do

příslušnosti samosoudce, v níž se nekoná zkrácené přípravné řízení,



b) do tří měsíců, jde-li o jinou věc patřící do příslušnosti okresního

soudu, a



c) do šesti měsíců, jde-li o věc patřící v prvním stupni do

příslušnosti krajského soudu.



(2) Pokud nebylo oznámení nebo jiný podnět ve lhůtách uvedených v

odstavci 1 prověřeno, policejní orgán státnímu zástupci písemně

zdůvodní, proč nebylo možné v zákonem stanovené lhůtě prověřování

skončit, jaké úkony je třeba ještě provést a po jakou dobu bude

prověřování pokračovat. Státní zástupce může pokynem policejnímu orgánu

jednak změnit výčet úkonů, které mají být ještě provedeny, jednak

stanovit odlišně lhůtu, po kterou má prověřování ještě trvat.



(3) Neskončí-li policejní orgán prověřování ve lhůtě prodloužené podle

odstavce 2, předloží spis státnímu zástupci s odůvodněným návrhem na

její prodloužení. Státní zástupce postupuje obdobně, jak je uvedeno v

odstavci 2.



§ 159a



Odložení nebo jiné vyřízení věci



(1) Nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, státní zástupce nebo

policejní orgán věc odloží usnesením, jestliže není na místě vyřídit

věc jinak. Takovým vyřízením může být zejména



a) odevzdání věci příslušnému orgánu k projednání přestupku nebo jiného

správního deliktu, nebo



b) odevzdání věci jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání.



(2) Státní zástupce nebo policejní orgán před zahájením trestního

stíhání odloží usnesením věc, je-li trestní stíhání nepřípustné podle §

11.



(3) Státní zástupce nebo policejní orgán může před zahájením trestního

stíhání usnesením odložit věc, je-li trestní stíhání neúčelné vzhledem

k okolnostem uvedeným v § 172 odst. 2 písm. a) nebo b).



(4) Státní zástupce může věc odložit, jestliže z výsledků prověřování

vyplývá, že nastaly okolnosti uvedené v § 172 odst. 2 písm. c).



(5) Státní zástupce nebo policejní orgán věc odloží též tehdy, pokud se

nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání (§

160). Pominou-li důvody odložení, trestní stíhání zahájí.



(6) Usnesení o odložení věci musí být doručeno poškozenému, pokud je

znám. Usnesení o odložení věci podle odstavců 1 až 5 musí být doručeno

do 48 hodin státnímu zástupci. Oznamovatel se o odložení věci vyrozumí,

pokud o to podle § 158 odst. 2 požádal.



(7) Proti usnesení o odložení věci může poškozený uvedený v odstavci 6

podat stížnost, jež má odkladný účinek.



§ 159b



Dočasné odložení trestního stíhání



(1) Jestliže to je třeba k objasnění trestné činnosti spáchané ve

prospěch organizované zločinecké skupiny, nebo jiného úmyslného

trestného činu, anebo zjištění jejich pachatelů, může policejní orgán

se souhlasem státního zástupce dočasně odložit zahájení trestního

stíhání na nezbytnou dobu, nejdéle však o dva měsíce.



(2) Trvají-li důvody, pro které bylo trestní stíhání dočasně odloženo,

může státní zástupce na návrh policejního orgánu vyslovit souhlas s

prodloužením lhůty uvedené v odstavci 1 nejvýše o další dva měsíce, a

to i opakovaně.



(3) O dočasném odložení trestního stíhání policejní orgán vyhotoví

záznam, jehož opis do 48 hodin zašle státnímu zástupci.



(4) Pominou-li důvody pro dočasné odložení trestního stíhání, policejní

orgán trestní stíhání neprodleně zahájí.



HLAVA DESÁTÁ



Zahájení trestního stíhání, další postup v něm a zkrácené přípravné

řízení



ODDÍL PRVNÍ



Zahájení trestního stíhání



§ 160



(1) Nasvědčují-li prověřováním podle § 158 zjištěné a odůvodněné

skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně

odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán

neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného,

pokud není důvod k postupu podle § 159a odst. 2 a 3 nebo § 159b odst.

1. Výrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí obsahovat popis

skutku, ze kterého je tato osoba obviněna, aby nemohl být zaměněn s

jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku

spatřován; obviněný musí být v usnesení o zahájení trestního stíhání

označen stejnými údaji, jaké musí být uvedeny o osobě obžalovaného v

rozsudku (§ 120 odst. 2). V odůvodnění usnesení je třeba přesně označit

skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání.



(2) Opis usnesení o zahájení trestního stíhání je třeba doručit

obviněnému nejpozději na počátku prvního výslechu a do 48 hodin

státnímu zástupci a obhájci; u obhájce počíná lhůta k doručení běžet od

jeho zvolení nebo ustanovení. Opis usnesení o zahájení trestního

stíhání musí být doručen též poškozenému, pokud jsou jeho pobyt nebo

sídlo známé a jestliže o to výslovně požádá. Opis usnesení o zahájení

trestního stíhání advokáta je třeba bez odkladu doručit též ministru

spravedlnosti a předsedovi Komory. Opis usnesení o zahájení trestního

stíhání příslušníka Policie České republiky, příslušníka Vězeňské

služby České republiky anebo celníka nebo zaměstnance České republiky,

zařazeného k výkonu práce v Policii České republiky, Vězeňské službě

České republiky anebo v Celní správě České republiky doručí Generální

inspekce bezpečnostních sborů též řediteli příslušného bezpečnostního

sboru.



(3) Policejní orgán provede potřebné neodkladné nebo neopakovatelné

úkony a zahájí trestní stíhání, pokud nelze dosáhnout, aby tyto úkony

provedl příslušný orgán, a nejpozději do tří dnů od jejich provedení

předá věc tomuto orgánu, který pokračuje v řízení.



(4) Neodkladným úkonem je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho

zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního

řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání.

Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem

provést. V protokolu o provedení neodkladného nebo neopakovatelného

úkonu je třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za

neodkladný nebo neopakovatelný považován.



(5) Vyjde-li během vyšetřování najevo, že se obviněný dopustil dalšího

skutku, který není uveden v usnesení o zahájení trestního stíhání,

postupuje se ohledně tohoto skutku způsobem uvedeným v odstavcích 1 a

2.



(6) Vyjde-li během vyšetřování najevo, že skutek, pro který bylo

zahájeno trestní stíhání, je jiným trestným činem, než jak byl v

usnesení o zahájení trestního stíhání právně posouzen, upozorní na to

policejní orgán obviněného a učiní o tom záznam do protokolu.



(7) Proti usnesení o zahájení trestního stíhání může obviněný podat

stížnost.



ODDÍL DRUHÝ



Vyšetřování



§ 161



Vyšetřovací orgány



(1) Vyšetřováním se označuje úsek trestního stíhání před podáním

obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, postoupením věci

jinému orgánu nebo zastavením trestního stíhání, včetně schválení

narovnání a podmíněného zastavení trestního stíhání před podáním

obžaloby.



(2) Nestanoví-li zákon jinak, vyšetřování konají útvary Policie České

republiky.



(3) Vyšetřování o trestných činech spáchaných příslušníky Policie České

republiky, příslušníky Vězeňské služby České republiky, celníky anebo

zaměstnanci České republiky zařazenými k výkonu práce v Policii České

republiky a o trestných činech spáchaných zaměstnanci České republiky

zařazenými k výkonu práce ve Vězeňské službě České republiky anebo v

Celní správě České republiky v souvislosti s plněním jejich pracovních

úkolů, koná Generální inspekce bezpečnostních sborů.



(4) Vyšetřování o trestných činech spáchaných příslušníky Generální

inspekce bezpečnostních sborů, příslušníky Bezpečnostní informační

služby, příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace, příslušníky

Vojenského zpravodajství anebo příslušníky Vojenské policie a

vyšetřování o trestných činech zaměstnanců České republiky, zařazených

k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů, koná státní

zástupce; přitom postupuje přiměřeně podle ustanovení upravujících

postup policejního orgánu konajícího vyšetřování. Ustanovení o souhlasu

státního zástupce, který je třeba k provedení úkonu policejním orgánem,

se neužijí. Při vyšetřování trestných činů spáchaných příslušníky

Generální inspekce bezpečnostních sborů, příslušníky Bezpečnostní

informační služby, příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace,

příslušníky Vojenského zpravodajství anebo příslušníky Vojenské policie

a při vyšetřování trestných činů zaměstnanců České republiky,

zařazených k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů,

může státní zástupce požádat orgány uvedené v § 12 odst. 2 v rámci

jejich působnosti o opatření jednotlivého důkazu nebo provedení

jednotlivého úkonu vyšetřování, o součinnost při opatřování důkazu nebo

provádění úkonu vyšetřování, o předvedení osoby nebo za podmínek podle

§ 62 odst. 1 o doručení písemnosti. Tento orgán je povinen státnímu

zástupci urychleně vyhovět.



(5) Za splnění podmínek uvedených v § 20 odst. 1 koná



a) Generální inspekce bezpečnostních sborů vyšetřování podle odstavce 3

i proti těm spoluobviněným, kteří nejsou příslušníky Policie České

republiky, příslušníky Vězeňské služby České republiky anebo celníky

nebo zaměstnanci České republiky, zařazenými k výkonu práce v Policii

České republiky, Vězeňské službě České republiky anebo v Celní správě

České republiky,



b) státní zástupce vyšetřování podle odstavce 4 i proti těm

spoluobviněným, kteří nejsou příslušníky Generální inspekce

bezpečnostních sborů, příslušníky Bezpečnostní informační služby,

příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace anebo příslušníky

Vojenského zpravodajství anebo příslušníky Vojenské policie nebo

zaměstnanci České republiky, zařazenými k výkonu práce v Generální

inspekci bezpečnostních sborů.

Ustanovení § 23 tím není dotčeno.



(6) Vyšetřování může konat i kapitán lodi při dálkových plavbách o

trestných činech spáchaných na této lodi; přitom postupuje přiměřeně

podle ustanovení upravujících postup policejního orgánu konajícího

vyšetřování.



(7) Vyšetřování o trestných činech příslušníků ozbrojených sil

spáchaných při plnění úkolů v zahraničí může konat i pověřený orgán

Vojenské policie.



(8) Jednotlivé úkony vyšetřování mohou na základě dožádání provést i

jiné policejní orgány.



§ 162



Předání věci policejnímu orgánu příslušnému konat vyšetřování



(1) Jestliže trestní oznámení nebo jiný podnět k trestnímu stíhání

prověřoval jiný policejní orgán, než který je uveden v § 161 odst. 2, a

zjištěné skutečnosti odůvodňují zahájení trestního stíhání, tento

policejní orgán bez odkladu předloží věc orgánu příslušnému konat

vyšetřování. Tím není dotčena jeho povinnost na základě dožádání orgánu

konajícího vyšetřování opatřovat jednotlivé důkazy, nebo je na základě

takového pokynu provádět.



(2) Jestliže se policejní orgán uvedený v § 161 odst. 2, kterému byla

věc předána jiným orgánem, nepovažuje za příslušný, předloží spisy

neprodleně se svým stanoviskem státnímu zástupci; jinak pokračuje v

řízení.



nadpis vypuštěn



§ 163



Trestní stíhání se souhlasem poškozeného



(1) Trestní stíhání pro trestné činy ublížení na zdraví (§ 146

trestního zákoníku), těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147

trestního zákoníku), ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 148 trestního

zákoníku), neposkytnutí pomoci (§ 150 trestního zákoníku), neposkytnutí

pomoci řidičem dopravního prostředku (§ 151 trestního zákoníku),

ohrožení pohlavní nemocí (§ 155 trestního zákoníku), omezování osobní

svobody podle § 171 odst. 1, 2 trestního zákoníku, vydírání podle § 175

odst. 1 trestního zákoníku, porušování domovní svobody (§ 178 trestního

zákoníku), poškození cizích práv (§ 181 trestního zákoníku), porušení

tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí (§ 183

trestního zákoníku), sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1, 2

trestního zákoníku, krádeže (§ 205 trestního zákoníku), zpronevěry (§

206 trestního zákoníku), neoprávněného užívání cizí věci (§ 207

trestního zákoníku), neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo

nebytovému prostoru (§ 208 trestního zákoníku), podvodu (§ 209

trestního zákoníku), podílnictví (§ 214 trestního zákoníku),

podílnictví z nedbalosti (§ 215 trestního zákoníku), lichvy (§ 218

trestního zákoníku), zatajení věci (§ 219 trestního zákoníku), porušení

povinnosti při správě cizího majetku (§ 220 trestního zákoníku),

porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti (§ 221

trestního zákoníku), poškození věřitele (§ 222 trestního zákoníku),

poškození cizí věci (§ 228 trestního zákoníku), nebezpečného

vyhrožování (§ 353 trestního zákoníku) a nebezpečného pronásledování (§

354 trestního zákoníku) proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému

osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§

100 odst. 2), a trestní stíhání pro trestný čin znásilnění podle § 185

odst. 1, 2 trestního zákoníku proti tomu, kdo je nebo v době spáchání

činu byl ve vztahu k poškozenému manželem, partnerem nebo druhem, jakož

i pro trestný čin opilství (§ 360 trestního zákoníku), pokud jinak

vykazuje znaky skutkové podstaty některého z těchto trestných činů, lze

zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se

souhlasem poškozeného. Je-li poškozených jedním skutkem několik,

postačí souhlas byť jen jednoho z nich.



(2) Nepředloží-li poškozený své vyjádření státnímu zástupci nebo

policejnímu orgánu písemně, zaznamená se jeho obsah do protokolu.

Souhlas s trestním stíháním může poškozený výslovným prohlášením vzít

kdykoliv zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k

závěrečné poradě. Výslovně odepřený souhlas však nelze znovu udělit.



§ 163a



(1) Souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných

činů uvedených v § 163 odst. 1 není třeba, pokud



a) byla takovým činem způsobena smrt,



b) poškozený není schopen dát souhlas pro duševní chorobu nebo poruchu,

pro kterou byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo pro kterou

byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena,



c) poškozeným je osoba mladší 15 let,



d) z okolností je zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v

tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností.



(2) Jestliže se poškozený na výzvu orgánu činného v trestním řízení

ihned nevyjádří, zda souhlasí s trestním stíháním podle § 163, tento

orgán mu poskytne podle povahy věci k vyjádření přiměřenou lhůtu,

nejvýše však 30 dnů. Po marném uplynutí této lhůty již souhlas s

trestním stíháním dát nelze. O tom je třeba poškozeného písemně poučit.



nadpis vypuštěn



§ 164



Postup při vyšetřování



(1) Policejní orgán postupuje při vyšetřování z vlastní iniciativy tak,

aby byly co nejrychleji v potřebném rozsahu vyhledány důkazy k

objasnění všech základních skutečností důležitých pro posouzení

případu, včetně osoby pachatele a následku trestného činu (§ 89 odst.

1). Přitom postupuje způsobem uvedeným v § 158 odst. 3 a 5; provádí i

další úkony podle hlavy čtvrté s výjimkou těch, které je oprávněn

provést pouze státní zástupce nebo soudce. Výslechy svědků provádí,

jestliže se jedná o neodkladný nebo neopakovatelný úkon nebo jde-li o

výslech osoby mladší patnácti let, osoby, o jejíž schopnosti správně a

úplně vnímat, zapamatovat si nebo reprodukovat jsou s ohledem na její

psychický stav pochybnosti, anebo nasvědčují-li zjištěné skutečnosti

tomu, že na svědka by mohl být pro jeho výpověď vyvíjen nátlak. Jinak

poškozeného a další svědky vyslechne jen tehdy, jestliže hrozí z jiného

důvodu, že bude ovlivněna jejich výpověď nebo schopnost zapamatovat si

rozhodné skutečnosti nebo schopnost tyto skutečnosti reprodukovat,

zejména je-li pro složitost věci odůvodněn předpoklad delšího trvání

vyšetřování. Bez těchto podmínek je však možno, jestliže je toho třeba,

vyslechnout znalce.



(2) Úkony, které byly provedeny před zahájením trestního stíhání,

nemusí policejní orgán opakovat, byly-li provedeny způsobem

odpovídajícím ustanovením tohoto zákona.



(3) Policejní orgán vyhledává a za stanovených podmínek i provádí

důkazy bez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch či neprospěch

obviněného. Obviněný nesmí být žádným způsobem k výpovědi nebo doznání

donucován. Obhajoba obviněného a jím navrhované důkazy, pokud nejsou

zcela bezvýznamné, musí být pečlivě přezkoumány.



(4) Jestliže byly před zahájením trestního stíhání provedeny výslechy

svědků podle § 158 odst. 9 a lze-li takový úkon opakovat, policejní

orgán jej na návrh obviněného buď provede znovu a obviněnému nebo

obhájci umožní, aby se takového úkonu účastnil, nebo jej poučí o právu

domáhat se osobního výslechu takového svědka v řízení před soudem.



(5) Kromě případů, kdy je podle tohoto zákona třeba souhlasu státního

zástupce, činí policejní orgán všechna rozhodnutí o postupu vyšetřování

a o provádění vyšetřovacích úkonů samostatně a je plně odpovědný za

jejich zákonné a včasné provedení.



nadpis vypuštěn



§ 165



Účast obviněného a obhájce ve vyšetřování



(1) Policejní orgán může připustit účast obviněného na vyšetřovacích

úkonech a umožnit mu klást otázky vyslýchaným svědkům. Zejména tak

postupuje, jestliže obviněný nemá obhájce a spočívá-li úkon ve výslechu

svědka, který má právo odepřít výpověď.



(2) Obhájce je již od zahájení trestního stíhání oprávněn být přítomen

při vyšetřovacích úkonech, jejichž výsledek může být použit jako důkaz

v řízení před soudem, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění

o něm zajistit. Může obviněnému i jiným vyslýchaným klást otázky, avšak

teprve tehdy, až orgán výslech skončí a udělí mu k tomu slovo. Námitky

proti způsobu provádění úkonu může vznášet kdykoliv v jeho průběhu.

Účastní-li se obhájce výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů

uvedených v § 55 odst. 2 utajena, je policejní orgán povinen přijmout

opatření, která znemožňují obhájci zjistit skutečnou totožnost svědka.



(3) Oznámí-li obhájce policejnímu orgánu, že se chce účastnit

vyšetřovacího úkonu uvedeného v odstavci 2, nebo spočívá-li úkon ve

výslechu svědka, který má právo odepřít výpověď, je policejní orgán

povinen včas obhájci sdělit, o jaký druh úkonu se jedná, dobu a místo

jeho konání, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce

nelze zajistit. Spočívá-li úkon ve výslechu osoby, policejní orgán

obhájci sdělí i údaje, podle nichž lze takovou osobu ztotožnit.

Nelze-li tyto údaje předem určit, musí být ze sdělení zřejmé, k čemu má

tato osoba vypovídat. Sdělení o výslechu svědka, jehož totožnost má být

z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, nesmí obsahovat údaje, podle

nichž by bylo možné zjistit skutečnou totožnost svědka.



(4) Jestliže policejní orgán připustí podle odstavce 1 při provádění

vyšetřovacího úkonu účast obviněného, postupuje při jeho vyrozumívání

obdobně jako v odstavci 3.



§ 166



Skončení vyšetřování



(1) Uzná-li policejní orgán vyšetřování za skončené a jeho výsledky za

postačující k podání obžaloby, umožní obviněnému, jeho obhájci a

poškozenému, který podal návrh podle § 43 odst. 3, pokud jsou pobyt

nebo sídlo tohoto poškozeného známé, v přiměřené době prostudovat spisy

a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Na tuto možnost upozorní

obviněného, jeho obhájce a poškozeného nejméně tři dny předem. Je-li

počet poškozených velmi vysoký, platí obdobně § 44 odst. 2. Uvedenou

lhůtu lze se souhlasem obviněného, obhájce a poškozeného zkrátit.

Nepovažuje-li policejní orgán navrhované doplnění za nutné, odmítne je.

O těchto úkonech učiní policejní orgán záznam ve spise a o odmítnutí

návrhů na doplnění vyšetřování vyrozumí obviněného, jeho obhájce nebo

poškozeného. Obviněný, který využil právo uvedené v § 2 odst. 14, se

zároveň vyzve, aby se vyjádřil, zda požaduje přeložení některých

písemností podle § 28 odst. 4.



(2) Nevyužijí-li obviněný, jeho obhájce nebo poškozený možnosti

prostudovat spisy, ačkoliv na ni byli řádně upozorněni, učiní o tom

policejní orgán záznam do spisu a postupuje dále, jako by k tomuto

úkonu došlo.



(3) Po skončení vyšetřování předloží policejní orgán státnímu zástupci

spis s návrhem na podání obžaloby se seznamem navrhovaných důkazů a

zdůvodněním, proč nevyhověl návrhům na provedení důkazů dalších, nebo

učiní návrh na některé rozhodnutí podle § 171 až 173, podle § 307 nebo

podle § 309.



§ 167



nadpis vypuštěn



(1) Policejní orgán je povinen skončit vyšetřování nejpozději



a) do dvou měsíců od zahájení trestního stíhání, jde-li o věc patřící

do příslušnosti samosoudce,



b) do tří měsíců od zahájení trestního stíhání, jde-li o jinou věc

patřící do příslušnosti okresního soudu.



(2) Pokud není vyšetřování ve lhůtách uvedených v odstavci 1 skončeno,

policejní orgán státnímu zástupci písemně zdůvodní, proč nebylo možné v

zákonem stanovené lhůtě vyšetřování skončit, jaké úkony je třeba ještě

provést a po jakou dobu bude vyšetřování pokračovat. Státní zástupce

může pokynem policejnímu orgánu jednak změnit výčet úkonů, které mají

být ještě provedeny, jednak stanovit odlišně lhůtu, po kterou má

vyšetřování ještě trvat.



(3) Ve věcech, v nichž nebylo ve lhůtě stanovené podle odstavce 1

vyšetřování skončeno, je státní zástupce povinen v rámci dozoru nejméně

jednou za měsíc provést prověrku věci, a pokud je to třeba, uložit

policejnímu orgánu povinnost provést konkrétní úkony. O prověrce sepíše

státní zástupce záznam.



ODDÍL TŘETÍ



Zvláštní ustanovení o vyšetřování některých trestných činů



§ 168



nadpis vypuštěn



(1) Ustanovení tohoto oddílu se užije při vyšetřování trestných činů, o

nichž koná řízení v prvním stupni krajský soud.



(2) Jestliže tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní, postupuje se

při vyšetřování podle oddílu prvého a druhého této hlavy.



§ 169



nadpis vypuštěn



(1) Policejní orgán provádí důkazy v rozsahu, který je nezbytný pro

podání obžaloby nebo pro jiné rozhodnutí státního zástupce; podmínkami,

za nichž lze provádět výslech svědků podle § 164 odst. 1, přitom není

vázán.



(2) Pro určení rozsahu prováděných důkazů je rozhodující právní

kvalifikace skutku, pro který je obviněný v době provádění důkazu

stíhán. Je-li obviněný v průběhu vyšetřování upozorněn, že skutek, pro

který je vedeno trestní stíhání, bude nadále právně posuzován jako jiný

trestný čin, než je uveden v § 168 odst. 1, pokračuje se ve vyšetřování

podle oddílu druhého této hlavy. Důkazy, předtím provedené podle

odstavce 1, zůstávají součástí důkazů opatřených v průběhu vyšetřování;

při posuzování, zda byly provedeny v souladu se zákonem, se nepřihlíží

k podmínkám, za nichž lze podle § 164 odst. 1 vyslýchat svědky.



§ 170



nadpis vypuštěn



(1) Policejní orgán je povinen skončit vyšetřování nejpozději do šesti

měsíců od zahájení trestního stíhání.



(2) Není-li vyšetřování ve lhůtě uvedené v odstavci 1 skončeno,

postupuje policejní orgán a státní zástupce podle § 167 odst. 2, 3.



ODDÍL ČTVRTÝ



Rozhodnutí v přípravném řízení



§ 171



Postoupení věci jinému orgánu



(1) Státní zástupce postoupí věc jinému orgánu, jestliže výsledky

přípravného řízení ukazují, že nejde o trestný čin, že však jde o

skutek, který by mohl být jiným příslušným orgánem posouzen jako

přestupek, jiný správní delikt nebo kárné provinění.



(2) Proti usnesení podle odstavce 1 může obviněný, a je-li znám, též

poškozený, podat stížnost, jež má odkladný účinek.



nadpis vypuštěn



nadpis vypuštěn



§ 172



Zastavení trestního stíhání



(1) Státní zástupce zastaví trestní stíhání,



a) je-li nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání

vede,



b) není-li tento skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci,



c) není-li prokázáno, že skutek spáchal obviněný,



d) je-li trestní stíhání nepřípustné (§ 11),



e) nebyl-li obviněný v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný,

nebo



f) zanikla-li trestnost činu.



(2) Státní zástupce může zastavit trestní stíhání,



a) je-li trest, k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu

vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který

ho podle očekávání postihne,



b) bylo-li o skutku obviněného již rozhodnuto jiným orgánem, kázeňsky,

kárně anebo cizozemským soudem nebo úřadem anebo mezinárodním trestním

soudem, mezinárodním trestním tribunálem, popřípadě obdobným

mezinárodním soudním orgánem s působností v trestních věcech, i když

nesplňují některou z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 písm. a) zákona

o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, a toto

rozhodnutí lze považovat za postačující, nebo



c) jestliže vzhledem k významu a míře porušení nebo ohrožení chráněného

zájmu, který byl dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo

okolnostem, za nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného

po spáchání činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit

jiné škodlivé následky činu, je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo

dosaženo.



(3) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 může obviněný, a je-li znám,

též poškozený, podat stížnost, jež má odkladný účinek.



(4) V trestním stíhání, které bylo zastaveno z některého důvodu

uvedeného v odstavci 2, se pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů

od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno,

že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného poučit.



§ 173



Přerušení trestního stíhání



(1) Státní zástupce přeruší trestní stíhání,



a) nelze-li pro nepřítomnost obviněného věc náležitě objasnit,



b) nelze-li obviněného pro těžkou chorobu postavit před soud,



c) není-li obviněný pro duševní chorobu, která nastala až po spáchání

činu, schopen chápat smysl trestního stíhání,



d) byl-li obviněný vydán do ciziny nebo vyhoštěn.



(2) Před rozhodnutím o přerušení trestního stíhání je nutno učinit vše,

čeho je třeba k zabezpečení úspěšného provedení trestního stíhaní.

Pomine-li důvod přerušení, státní zástupce rozhodne, že se v trestním

stíhání pokračuje.



(3) O přerušení trestního stíhání je třeba vyrozumět poškozeného.



§ 173a



Doručení usnesení Nejvyššímu státnímu zastupitelství



Usnesení o zastavení trestního stíhání a o postoupení věci doručí

státní zástupce bezodkladně po právní moci Nejvyššímu státnímu

zastupitelství.



ODDÍL PÁTÝ



Dozor státního zástupce



§ 174



(1) Dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení vykonává

státní zástupce.



(2) Kromě oprávnění uvedených v § 157 odst. 2 je při výkonu dozoru

státní zástupce oprávněn



a) dávat závazné pokyny k vyšetřování trestných činů,



b) vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy

o spáchaných trestných činech za účelem prověrky, zda policejní orgán

včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje,



c) zúčastnit se provádění úkonů policejního orgánu, osobně provést

jednotlivý úkon nebo i celé vyšetřování a vydat rozhodnutí v kterékoliv

věci; přitom postupuje podle ustanovení tohoto zákona pro policejní

orgán a proti jeho rozhodnutí je přípustná stížnost ve stejném rozsahu

jako proti rozhodnutí policejního orgánu,



d) vracet věc policejnímu orgánu se svými pokyny k doplnění,



e) rušit nezákonná nebo neodůvodněná rozhodnutí a opatření policejního

orgánu, která může nahrazovat vlastními; u usnesení o odložení věci

může tak učinit do 30 dnů od doručení; jestliže rozhodnutí policejního

orgánu nahradil vlastním rozhodnutím jinak než na podkladě stížnosti

oprávněné osoby proti usnesení policejního orgánu, je proti jeho

rozhodnutí přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí

policejního orgánu,



f) přikázat, aby úkony ve věci prováděla jiná osoba služebně činná v

policejním orgánu.



§ 174a



Oprávnění nejvyššího státního zástupce



(1) Nejvyšší státní zástupce může do tří měsíců od právní moci rušit

nezákonná usnesení nižších státních zástupců o zastavení trestního

stíhaní nebo o postoupení věci.



(2) Za tím účelem může státní zástupce Nejvyššího státního

zastupitelství vyžadovat od nižších státních zastupitelství spisy,

dokumenty, materiály a zprávy a provádět prověrky.



(3) Zruší-li nejvyšší státní zástupce usnesení podle odstavce 1,

pokračuje v řízení státní zástupce, který ve věci rozhodoval v prvním

stupni. Přitom je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém

rozhodnutí nejvyšší státní zástupce, a je povinen provést úkony a

doplnění, jejichž provedení Nejvyšší státní zástupce nařídil.



§ 175



(1) Pouze státní zástupce je oprávněn



a) rozhodnout o zastavení, podmíněném zastavení nebo přerušení

trestního stíhání a o postoupení věci jinému orgánu,



b) podat obžalobu,



c) sjednat s obviněným dohodu o vině a trestu a podat soudu návrh na

její schválení,



d) rozhodnout o propuštění obviněného z vazby, o propuštění obviněného

z vazby za současného nahrazení vazby některým opatřením nahrazujícím

vazbu nebo o změně důvodů vazby, pominul-li některý z důvodů vazby,



e) nařídit zajištění majetku obviněného a určit, na které prostředky a

věci se toto zajištění nevztahuje, anebo zrušit takové zajištění,



f) provést zajištění nároku poškozeného na náhradu nebo nemajetkové

újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení a omezit nebo zrušit takové

zajištění anebo věc z něho vyjmout,



g) rozhodnout o zničení zajištěné věci podle § 81b,



h) nařídit exhumaci mrtvoly,



i) navrhnout vyžádání obviněného z ciziny nebo vydání evropského

zatýkacího rozkazu,



j) provést předběžné šetření v řízení o vydání do ciziny nebo v řízení

o předání na základě evropského zatýkacího rozkazu.



(2) Ve věcech, v nichž vyšetřování koná státní zástupce, vykonává dozor

nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení státní zástupce

nejblíže vyššího státního zastupitelství; tím není dotčeno právo

státního zástupce, který koná vyšetřování, učinit rozhodnutí podle §

171 až 173, podle § 307 nebo podle § 309 za podmínek tam uvedených,

pokud si toto právo nevyhradil státní zástupce vykonávající dozor.



ODDÍL ŠESTÝ



Dohoda o vině a trestu



§ 175a



(1) Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se

skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal

obviněný, může státní zástupce zahájit jednání o dohodě o vině a trestu

na návrh obviněného nebo i bez takového návrhu. Neshledá-li státní

zástupce návrh obviněného důvodným, vyrozumí o svém stanovisku

obviněného, a má-li obviněný obhájce, též jeho.



(2) K jednání o dohodě o vině a trestu státní zástupce předvolá

obviněného; o době a místu jednání vyrozumí obhájce obviněného a

poškozeného, který výslovně neprohlásil, že se vzdává procesních práv,

které mu zákon jako poškozenému přiznává. Poškozeného zároveň upozorní

na možnost uplatnit nejpozději při prvním jednání o dohodě o vině a

trestu nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích, jež mu

byla trestným činem způsobena, nebo na vydání bezdůvodného obohacení,

které bylo na jeho úkor získáno.



(3) Podmínkou sjednání dohody o vině a trestu je prohlášení obviněného,

že spáchal skutek, pro který je stíhán, pokud na základě dosud

opatřených důkazů a dalších výsledků přípravného řízení nejsou důvodné

pochybnosti o pravdivosti jeho prohlášení. Dohodu o vině a trestu

sjednává státní zástupce s obviněným za přítomnosti obhájce.



(4) Má-li státní zástupce za to, že jsou splněny zákonné podmínky pro

uložení ochranného opatření, upozorní obviněného na možnost postupu

podle § 178 odst. 2 i v případě, že dojde k sjednání dohody o vině a

trestu, ve které nebude ochranné opatření dohodnuto. Bez tohoto

upozornění může postupovat podle § 178 odst. 2 jen, pokud důvody pro

uložení ochranného opatření vyšly najevo až po podání návrhu na

schválení dohody o vině a trestu soudu.



(5) Státní zástupce při sjednávání dohody o vině a trestu dbá také na

zájmy poškozeného. Je-li poškozený sjednávání dohody o vině a trestu

přítomen, vyjádří se zejména k rozsahu a způsobu náhrady škody nebo

nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení. Dohodu o vině a

trestu lze sjednat i bez přítomnosti poškozeného, nedostaví-li se k

jednání, ačkoli o něm byl řádně vyrozuměn, nebo nedostaví-li se k

jednání a nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání

bezdůvodného obohacení již uplatnil nebo prohlásil, že jej uplatňovat

nebude. Uplatnil-li poškozený, který není jednání přítomen, nárok na

náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného

obohacení, může se státní zástupce za poškozeného dohodnout s obviněným

o rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání

bezdůvodného obohacení až do výše uplatněného nároku.



(6) Dohoda o vině a trestu obsahuje



a) označení státního zástupce, obviněného a poškozeného, byl-li

přítomen sjednávání dohody o vině a trestu a souhlasí-li s rozsahem a

způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného

obohacení,



b) datum a místo jejího sepsání,



c) popis skutku, pro který je obviněný stíhán, s uvedením místa, času a

způsobu jeho spáchání, případně jiných okolností, za nichž k němu

došlo, tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem,



d) označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a to

jeho zákonným pojmenováním, uvedením příslušného ustanovení zákona a

všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní

sazbu,



e) prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán a

který je předmětem sjednané dohody o vině a trestu,



f) v souladu s trestním zákoníkem dohodnutý druh, výměru a způsob

výkonu trestu včetně délky zkušební doby a v případech stanovených

trestním zákoníkem trestu náhradního, případně upuštění od potrestání,

a rozsah přiměřených omezení a povinností v případě, že to trestní

zákoník umožňuje a že byly dohodnuty; při dohodě o druhu a výměře

trestu se přihlédne i k tomu, zda obviněný trestným činem získal nebo

se snažil získat majetkový prospěch (§ 39 odst. 7 trestního zákoníku),



g) rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání

bezdůvodného obohacení, bylo-li dohodnuto,



h) ochranné opatření, přichází-li v úvahu jeho uložení a bylo-li

dohodnuto,



i) podpis státního zástupce, obviněného a obhájce a podpis poškozeného,

byl-li přítomen sjednávání dohody o vině a trestu a souhlasí-li s

rozsahem a způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání

bezdůvodného obohacení.



(7) Dojde-li ke sjednání dohody o vině a trestu, státní zástupce její

opis doručí obviněnému, jeho obhájci a poškozenému, který uplatnil

řádně a včas své nároky (§ 43 odst. 3). Nedojde-li k dohodě o vině a

trestu, provede o tom státní zástupce záznam do protokolu; v takovém

případě se k prohlášení viny učiněnému obviněným v dalším řízení

nepřihlíží.



(8) Dohodu o vině a trestu nelze sjednat v řízení o zvlášť závažném

zločinu a v řízení proti uprchlému.



§ 175b



(1) Došlo-li k sjednání dohody o vině a trestu, státní zástupce podá

soudu v rozsahu sjednané dohody návrh na schválení dohody o vině a

trestu. Nedošlo-li k dohodě o náhradě škody nebo nemajetkové újmy nebo

o vydání bezdůvodného obohacení, státní zástupce na tuto skutečnost v

návrhu na schválení dohody o vině a trestu soud upozorní.



(2) K návrhu připojí státní zástupce sjednanou dohodu o vině a trestu a

další písemnosti, které mají význam pro soudní řízení a rozhodnutí.



ODDÍL SEDMÝ



Obžaloba



§ 176



(1) Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení

obviněného před soud, státní zástupce podá obžalobu a připojí k ní

spisy a jejich přílohy. O podání obžaloby vyrozumí obviněného, obhájce

a poškozeného, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé, a je-li obviněný

advokátem též ministra spravedlnosti a předsedu Komory.



(2) Obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno

trestní stíhání (§ 160). Míní-li státní zástupce tento skutek posuzovat

jako jiný trestný čin, než jak ho posuzoval policejní orgán, upozorní

na to před podáním obžaloby obviněného a jeho obhájce a zjistí, zda

navrhují se zřetelem na zamýšlenou změnu vyšetřování doplnit.



§ 177



nadpis vypuštěn



Obžaloba musí obsahovat



a) označení státního zástupce a den sepsání obžaloby,



b) jméno a příjmení obviněného, den a místo jeho narození, jeho

zaměstnání a bydliště, popřípadě jiné údaje potřebné k tomu, aby nemohl

být zaměněn s jinou osobou; jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo

ozbrojeného sboru, uvede se též hodnost obviněného a útvar, jehož je

příslušníkem,



c) žalobní návrh, v němž musí být přesně označen skutek, pro který je

obviněný stíhán, s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání,

popřípadě s uvedením jiných skutečností, pokud je jich třeba k tomu,

aby skutek nemohl být zaměněn s jiným a aby bylo odůvodněno použití

určité trestní sazby; musí tu být dále uvedeno, jaký trestný čin

obžaloba v tomto skutku spatřuje, a to jeho zákonným pojmenováním,

uvedením příslušného ustanovení zákonů a všech zákonných znaků včetně

těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu,



d) odůvodnění žalovaného skutku s uvedením důkazů, o které se toto

odůvodnění opírá, a seznam důkazů, jejichž provedení se v hlavním

líčení navrhuje, jakož i právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil

při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona.



§ 178



nadpis vypuštěn



(1) Státní zástupce navrhne v obžalobě, aby soud uložil ochranné léčení

nebo zabezpečovací detenci nebo ochrannou výchovu anebo zabrání věci,

má-li za to, že jsou pro to zákonné podmínky.



(2) Návrh uvedený v odstavci 1 může státní zástupce učinit též

samostatně.



§ 178a



Spolupracující obviněný



(1) V řízení o zločinu může státní zástupce v obžalobě označit

obviněného za spolupracujícího, jestliže obviněný



a) oznámí státnímu zástupci skutečnosti, které jsou způsobilé významně

přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve

spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované

zločinecké skupiny, a zaváže se podat jak v přípravném řízení, tak i v

řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o těchto skutečnostech,



b) dozná se k činu, pro který je stíhán, přičemž nejsou důvodné

pochybnosti o tom, že jeho doznání bylo učiněno svobodně, vážně a

určitě, a



c) prohlásí, že souhlasí s tím, aby byl označen jako spolupracující

obviněný,



a považuje-li státní zástupce takové označení za potřebné vzhledem k

povaze trestného činu, k jehož objasnění se obviněný zavázal, a to i s

přihlédnutím k trestnému činu uvedenému v doznání obviněného, k osobě

obviněného a k okolnostem případu, zejména zda a jakým způsobem se

obviněný podílel na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se

zavázal a jaké následky svým jednáním způsobil.



(2) Pokud spolupracující obviněný nespáchal trestný čin, který je

závažnější než zločin, k jehož objasnění přispěl, jestliže se nepodílel

jako organizátor nebo návodce na spáchání zločinu, k jehož objasnění

přispěl, pokud jím nezpůsobil úmyslně těžkou újmu na zdraví nebo smrt a

pokud nejsou důvody pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody (§ 59

trestního zákoníku), může státní zástupce v obžalobě navrhnout upuštění

od potrestání, pokud to považuje za nezbytné s ohledem na všechny

okolnosti, zejména vzhledem k povaze trestného činu uvedeného v doznání

obviněného v porovnání s trestným činem, k jehož objasnění se obviněný

zavázal, k míře, v jaké může spolupracující obviněný přispět k

objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s

organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké

skupiny, k významu jeho výpovědi pro dané trestní řízení s ohledem na

shromážděné důkazy, k osobě obviněného a k okolnostem případu, zejména

zda a jakým způsobem se obviněný podílel na spáchání trestného činu, k

jehož objasnění se zavázal, a jaké následky svým jednáním způsobil.



(3) Před tím, než státní zástupce obviněného označí jako

spolupracujícího vyslechne ho zejména k obsahu oznámení a k jeho

doznání. Obviněného také vyslechne k tomu, zda si je vědom důsledků

svého postupu. Před výslechem státní zástupce obviněného poučí o jeho

právech, o podstatě označení za spolupracujícího obviněného, o

povinnosti setrvat na svém doznání a dodržet své závazky uvedené v

odstavci 1 a také o tom, že jakmile obviněný v přípravném řízení nebo v

řízení před soudem poruší své závazky nebude nadále považován za

spolupracujícího obviněného.



nadpis vypuštěn



§ 179



nadpis vypuštěn



(1) K podání obžaloby a k jejímu zastupování před soudem je příslušný

státní zástupce vyššího státního zastupitelství, než které u soudu

působí, pokud vykonával dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném

řízení a věc nepředal nižšímu státnímu zastupitelství.



(2) I po podání obžaloby může státní zástupce požádat policejní orgán

uvedený v § 12 odst. 2 o opatření důkazu, který potřebuje k zastupování

obžaloby v řízení před soudem.



ODDÍL OSMÝ



Zkrácené přípravné řízení



§ 179a



(1) Zkrácené přípravné řízení se koná o trestných činech, o nichž

přísluší konat řízení v prvním stupni okresnímu soudu a na které zákon

stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let,

jestliže



a) podezřelý byl přistižen při činu nebo bezprostředně poté, nebo



b) v průběhu prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu k

trestnímu stíhání byly zjištěny skutečnosti, jinak odůvodňující

zahájení trestního stíhání a lze očekávat, že podezřelého bude možné ve

lhůtě uvedené v § 179b odst. 4 postavit před soud.



(2) Zkrácené přípravné řízení konají policejní orgány uvedené v § 12

odst. 2.



(3) O trestných činech příslušníků Generální inspekce bezpečnostních

sborů, příslušníků Bezpečnostní informační služby, příslušníků Úřadu

pro zahraniční styky a informace a příslušníků Vojenského zpravodajství

anebo Vojenské policie nebo o trestných činech zaměstnanců České

republiky, zařazených k výkonu práce v Generální inspekci

bezpečnostních sborů, koná zkrácené přípravné řízení státní zástupce;

ustanovení § 161 odst. 4 a 5 zde platí přiměřeně.



§ 179b



(1) Orgán konající zkrácené přípravné řízení provádí úkony podle hlavy

deváté. Způsobem uvedeným v hlavě čtvrté provádí pouze neodkladné nebo

neopakovatelné úkony.



(2) Ve zkráceném přípravném řízení má podezřelý stejná práva jako

obviněný (§ 33 odst. 1, 2). Zadržený podezřelý má právo zvolit si

obhájce a radit se s ním bez přítomnosti třetí osoby již v průběhu

zadržení. O tom je třeba podezřelého před jeho výslechem poučit a

poskytnout mu plnou možnost uplatnění jeho práv.



(3) Podezřelého ze spáchání trestného činu je třeba vyslechnout a

nejpozději na počátku výslechu mu sdělit, ze spáchání jakého skutku je

podezřelý a jaký trestný čin je v tomto skutku spatřován. O tomto úkonu

orgán konající zkrácené přípravné řízení učiní záznam do protokolu.

Opis záznamu doručí podezřelému a jeho obhájci; policejní orgán zašle

opis záznamu do 48 hodin též státnímu zástupci. Na postup při výslechu

podezřelého se přiměřeně užijí ustanovení o výslechu obviněného.



(4) Zkrácené přípravné řízení musí být skončeno nejpozději do dvou

týdnů ode dne, kdy policejní orgán sdělil podezřelému, ze spáchání

jakého skutku je podezřelý a jaký trestný čin je v tomto skutku

spatřován (§ 179b odst. 3).



(5) Státní zástupce může ve zkráceném přípravném řízení s podezřelým

sjednat dohodu o vině a trestu; na podmínky a postup při jejím

sjednávání se použije obdobně ustanovení § 175a. Doručením návrhu na

schválení dohody o vině a trestu soudu se zahajuje trestní stíhání.



§ 179c



(1) Nerozhodne-li po skončení zkráceného přípravného řízení policejní

orgán o odložení věci z důvodu uvedeného v § 159a odst. 1 až 3 nebo 5,

předloží státnímu zástupci stručnou zprávu o jeho výsledku, ve které

uvede, jaký trestný čin je spatřován ve skutku, pro který je sděleno

podezření, a jaké důkazy, jež lze provést před soudem, podezření

odůvodňují. Ke zprávě policejní orgán připojí všechny písemnosti a věci

shromážděné v průběhu zkráceného přípravného řízení.



(2) Státní zástupce, kterému byl doručen návrh policejního orgánu podle

odstavce 1, nebo který sám provedl zkrácené přípravné řízení,



a) podá soudu návrh na potrestání, shledá-li, že výsledky zkráceného

přípravného řízení odůvodňují postavení podezřelého před soud,



b) podá soudu návrh na schválení dohody o vině a trestu, přičemž

použije obdobně ustanovení § 175b,



c) věc odloží, nejde-li ve věci o podezření z trestného činu,



d) odevzdá věc příslušnému orgánu k projednání přestupku,



e) odevzdá věc jinému orgánu ke kázeňskému nebo kárnému projednání,



f) věc odloží, jestliže je trestní stíhání nepřípustné podle § 11,



g) věc odloží, rozhodl-li o schválení narovnání, přičemž použije

obdobně ustanovení § 309 a násl.,



h) věc podmíněně odloží podle § 179g,



i) věc může odložit též, jestliže je trestní stíhání neúčelné vzhledem

k okolnostem uvedeným v § 172 odst. 2, nebo



j) opatřením vrátí věc policejnímu orgánu, je-li v rámci zkráceného

přípravného řízení třeba provést další úkon.



(3) Neučiní-li státní zástupce žádné rozhodnutí nebo opatření podle

odstavce 1, předá věc policejnímu orgánu uvedenému v § 161 odst. 2 k

zahájení trestního stíhání s poukazem na to, že skutek, pro který se

vedlo zkrácené přípravné řízení, má být správně posouzen podle jiného

ustanovení zákona, než podle jakého jej posuzoval policejní orgán, a

vzhledem k odchylnému právnímu posouzení nelze zkrácené přípravné

řízení konat.



(4) O odložení věci podle odstavce 1 nebo o rozhodnutí podle odstavce 2

vyrozumí orgán, který takové rozhodnutí učinil, poškozeného, pokud je

znám, a oznamovatele, pokud o to podle § 158 odst. 2 požádal.



§ 179d



(1) Návrh na potrestání obsahuje stejné náležitosti jako obžaloba s

výjimkou odůvodnění.



(2) K návrhu připojí státní zástupce všechny písemnosti a další

přílohy, které mají význam pro soudní řízení a rozhodnutí.



(3) O podání návrhu na potrestání advokáta státní zástupce bez odkladu

vyrozumí ministra spravedlnosti a předsedu Komory.



§ 179e



Jestliže je státnímu zástupci předána zadržená podezřelá osoba a státní

zástupce ji nepropustí na svobodu, předá ji nejpozději do 48 hodin od

zadržení soudu spolu s návrhem na potrestání nebo s návrhem na

schválení dohody o vině a trestu; jinak rozhodne o zahájení trestního

stíhání a předloží soudu návrh na rozhodnutí o vazbě obviněného.



§ 179f



(1) Zkrácené přípravné řízení nelze konat nebo v něm pokračovat,

jestliže



a) je dán důvod vazby a nejsou splněny podmínky pro předání zadrženého

podezřelého spolu s návrhem na potrestání soudu, nebo



b) jsou dány důvody pro konání společného řízení o dvou nebo více

trestných činech, a alespoň o jednom z nich je třeba konat vyšetřování.



(2) Není-li zkrácené přípravné řízení skončeno ve lhůtě uvedené v §

179b odst. 4, státní zástupce s přihlédnutím k okolnostem případu



a) prodlouží lhůtu, v níž je třeba zkrácené přípravné řízení skončit,

nejvýše však o deset dnů, v případě sjednávání dohody o vině a trestu

(§ 179b odst. 5) nejvýše o třicet dnů,



b) nařídí policejnímu orgánu, který dosud vedl zkrácené přípravné

řízení, aby zahájil trestní stíhání a dále postupoval podle ustanovení

hlavy desáté, nebo



c) uloží, aby věc byla předložena policejnímu orgánu uvedenému v § 161

odst. 2 k zahájení trestního stíhání; státní zástupce tak postupuje

vždy, je-li dán některý z důvodů uvedených v odstavci 1.



Podmíněné odložení podání návrhu na potrestání



§ 179g



(1) Namísto podání návrhu na potrestání může státní zástupce rozhodnout

o tom, že se podání návrhu na potrestání podmíněně odkládá, jestliže

podezřelý



a) se k činu doznal,



b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její

náhradě uzavřel dohodu, nebo učinil jiná potřebná opatření k její

náhradě,



c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho

vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,



d) s podmíněným odložením podání návrhu na potrestání vyslovil souhlas,

a vzhledem k osobě podezřelého, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu

životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat

za dostačující.



(2) Je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného trestného činu,

okolnostmi spáchání trestného činu anebo poměry podezřelého, státní

zástupce rozhodne o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání

pouze tehdy, pokud podezřelý splní podmínky uvedené v odstavci 1 a



a) zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, v

souvislosti s níž se dopustil trestného činu, nebo



b) složí na účet státního zastupitelství peněžitou částku určenou státu

na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního

předpisu, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti trestného

činu,

a vzhledem k osobě podezřelého, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu

životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat

za dostačující.



(3) V rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání se

stanoví zkušební doba na šest měsíců až dva roky, v případě rozhodnutí

podle odstavce 2 až na pět let. Zkušební doba počíná právní mocí tohoto

rozhodnutí.



(4) Podezřelému, který uzavřel s poškozeným dohodu o způsobu náhrady

škody nebo dohodu o vydání bezdůvodného obohacení, se v rozhodnutí o

podmíněném odložení podání návrhu na potrestání uloží, aby škodu v

průběhu zkušební doby nahradil nebo aby v této době bezdůvodné

obohacení vydal.



(5) Rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání podle

odstavce 2 musí obsahovat též výši peněžité částky určené státu na

peněžitou pomoc obětem trestné činnosti nebo určení činnosti, které se

podezřelý během zkušební doby zavazuje zdržet. Jestliže se podezřelý

zaváže zdržet se během zkušební doby podmíněného odložení podání návrhu

na potrestání řízení motorových vozidel, musí být poučen o povinnosti

odevzdat řidičský průkaz podle zvláštního právního předpisu a o tom, že

právní mocí rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na

potrestání pozbude řidičského oprávnění.



(6) Podezřelému lze též uložit, aby ve zkušební době dodržoval

přiměřená omezení a povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život.



(7) Proti rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání

může podezřelý a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek.



§ 179h



(1) Jestliže podezřelý v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil

povinnost nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení nebo

jinou povinnost, k jejímuž splnění se zavázal, a vyhověl i dalším

uloženým omezením, rozhodne státní zástupce, jenž podmíněně odložil

podání návrhu na potrestání v prvním stupni, že se osvědčil. Jinak, a

to popřípadě i během zkušební doby, rozhodne o tom, že se podezřelý

neosvědčil, a dále postupuje podle § 179c až 179f. Výjimečně může

státní zástupce vzhledem k okolnostem případu a osobě podezřelého

ponechat podmíněné odložení podání návrhu na potrestání v platnosti a

prodloužit zkušební dobu až o jeden rok; zkušební doba však nesmí

překročit pět let. Povinnost nahradit způsobenou škodu, vydat

bezdůvodné obohacení a jiná povinnost, k jejímuž splnění se podezřelý

zavázal, i další uložená omezení trvají i v průběhu prodloužené

zkušební doby.



(2) Jestliže do jednoho roku od uplynutí zkušební doby nebylo učiněno

rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl podezřelý vinu, má se za

to, že se osvědčil.



(3) Právní mocí rozhodnutí o tom, že podezřelý se osvědčil, nebo

uplynutím lhůty uvedené v odstavci 2 nastávají účinky uvedené v § 11a

odst. 1 písm. b).



(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou podezřelý a poškozený podat

stížnost, jež má odkladný účinek.



ČÁST TŘETÍ



Řízení před soudem



HLAVA JEDENÁCTÁ



Základní ustanovení



§ 180



(1) Trestní stíhání před soudem se koná jen na podkladě obžaloby nebo

návrhu na potrestání, které podává a před soudem zastupuje státní

zástupce, nebo na podkladě návrhu na schválení dohody o vině a trestu,

který podává státní zástupce. V řízení před okresním soudem se státní

zástupce může nechat zastoupit právním čekatelem, nejde-li o řízení o

schválení dohody o vině a trestu.



(2) Při podání a zastupování obžaloby se státní zástupce řídí zákonem a

vnitřním přesvědčením založeným na uvážení všech okolností případu. V

řízení před soudem vystupuje tak, aby byly objasněny všechny podstatné

skutečnosti rozhodné z hlediska podané obžaloby. Za tímto účelem

opatřuje z vlastní iniciativy nebo na žádost předsedy senátu i další

důkazy, které nebyly dosud opatřeny či provedeny.



(3) Při dokazování v hlavním líčení a ve veřejném zasedání státní

zástupce navrhuje provedení důkazů, které nebyly navrženy již v

obžalobě a potřeba je provést vznikla v průběhu řízení před soudem;

zpravidla provádí se souhlasem nebo na výzvu předsedy senátu důkazy (§

203, § 215 odst. 2), které podporují obžalobu. Obhájce nebo obviněný,

který nemá obhájce, má právo ve stejném rozsahu se souhlasem předsedy

senátu provádět důkazy (§ 215 odst. 2) ve prospěch obhajoby. Spočívá-li

provedení těchto důkazů některou ze stran ve výslechu svědka nebo

znalce, provede jeho zákonné poučení před započetím výslechu předseda

senátu nebo jiný pověřený člen senátu.



(4) V hlavním líčení, ve veřejném zasedání nebo při jiném úkonu soudu

prováděném za přítomnosti stran, může každá ze stran vznášet kdykoliv v

jeho průběhu námitky proti způsobu provádění úkonu.



§ 181



(1) Podanou obžalobu je třeba u soudu nejprve přezkoumat z toho

hlediska, zda pro další řízení poskytuje spolehlivý podklad, zejména

prověřit, zda je dána příslušnost soudu k projednání věci (§ 16 až 22),

zda v přípravném řízení nedošlo k závažným procesním vadám, které nelze

napravit v řízení před soudem, a zda byly v přípravném řízení objasněny

základní skutečnosti, bez kterých není možno hlavní líčení provést a v

něm rozhodnout. K tomu slouží předběžné projednání obžaloby.



(2) Po podání obžaloby soud, nevyčkávaje dalších návrhů, postupuje tak,

aby řízení bez průtahů směřovalo k rozhodnutí věci, včetně výkonu

rozhodnutí.



(3) Předseda senátu je povinen v řízení před okresním soudem ve lhůtě

tří týdnů a před krajským soudem jako soudem prvního stupně ve lhůtě

tří měsíců od podání obžaloby nařídit ve věci hlavní líčení, předběžné

projednání obžaloby nebo učinit jiný úkon směřující k rozhodnutí věci,

včetně pověření probačního úředníka k úkonům směřujícím k rozhodnutí o

podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání anebo

jinému rozhodnutí věci mimo hlavní líčení. Nemůže-li tak ze závažných

důvodů učinit, předloží spis předsedovi soudu, který podle povahy věci

buď uvedenou lhůtu na nezbytně nutnou dobu prodlouží nebo v souladu s

rozvrhem práce soudu učiní jiné vhodné opatření k zajištění plynulosti

řízení.



§ 182



Státní zástupce může vzít obžalobu zpět až do doby, než se soud prvního

stupně odebere k závěrečné poradě; po zahájení hlavního líčení tak může

učinit jen tehdy, pokud obžalovaný netrvá na jeho pokračování.

Zpětvzetím obžaloby se věc vrací do přípravného řízení.



§ 183



(1) Kdykoliv v průběhu řízení před soudem může předseda senátu požádat

policejní orgán o opatření jednotlivého důkazu, o předvedení osoby nebo

za podmínek § 62 odst. 1 o doručení písemnosti. Policejní orgán je

povinen mu urychleně vyhovět.



(2) V závažných a skutkově složitých věcech vyžadujících znalost

speciálního oboru může předseda senátu přibrat konzultanta. Přitom

postupuje přiměřeně podle ustanovení § 157 odst. 3.



§ 183a



(1) V řízení před soudem může předseda senátu nebo jiný pověřený člen

senátu výjimečně z důležitých důvodů vyslechnout obviněného, svědka,

znalce nebo provést jiný důkaz mimo hlavní líčení nebo veřejné

zasedání. Státní zástupce i obhájce obviněného, kterého se takový úkon

týká, jsou oprávněni se takového úkonu zúčastnit a o jeho konání být

včas vyrozuměni, ledaže nelze provedení úkonu odložit a jejich

vyrozumění nelze zajistit. Účast obviněného na takovém výslechu může

být připuštěna zejména v případech, kdy nemá obhájce, a jde-li o

výslech svědka, který má právo odepřít výpověď. Vyrozumění o výslechu

svědka nebo o jiném úkonu s takovým svědkem, jehož totožnost má být z

důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, nesmí obsahovat údaje, podle

nichž by bylo možné zjistit skutečnou totožnost svědka.



(2) Účast osob uvedených v odstavci 1 na úkonu může být zajištěna,

zejména jde-li o úkon, na němž se účastní osoba mladší než patnáct let

nebo svědek, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst. 2

utajena, i prostřednictvím videokonferenčního zařízení.



(3) Má-li takový důkaz později sloužit k rozhodnutí v hlavním líčení,

veřejném nebo neveřejném zasedání, musí v něm být v souladu se zákonem

proveden. Číst protokol o výslechu takového svědka nebo přehrát

obrazový a zvukový záznam pořízený o jeho výslechu provedeném

prostřednictvím videokonferenčního zařízení je možné v hlavním líčení

nebo veřejném zasedání o odvolání pouze za podmínek uvedených v § 211,

a jde-li o svědka mladšího než patnáct let, o okolnostech, jejichž

oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat jeho

duševní a mravní vývoj, za podmínek uvedených v § 102 odst. 2.



(4) Předseda senátu dbá na ochranu svědků a osob jim blízkých, kterým v

souvislosti s podáním svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné

vážné nebezpečí, a je-li to třeba i na utajení jejich totožnosti,

popřípadě podoby. Pokud je třeba zajistit ochranu těchto osob i po

podání svědectví, předseda senátu učiní po ukončení výslechu

bezodkladně všechna potřebná opatření. V nezbytných případech požádá o

ochranu uvedených osob orgány Policie České republiky. Způsob zvláštní

ochrany svědků a osob jim blízkých stanoví zvláštní zákon.



§ 184



(1) Soud je povinen při projednávání věci zaměřit se také na objasnění

příčin, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.



(2) K objasnění příčin trestného činu a k urovnání sporu mezi obviněným

a poškozeným napomáhá ve stadiu řízení před soudem probační a mediační

služba vykonávaná probačními úředníky.



(3) Dovoluje-li to povaha věci a osoba obviněného, vytváří probační a

mediační služba předpoklady pro rozhodnutí soudu mimo hlavní líčení,

pro projednání věci v některém ze zvláštních druhů řízení a pro uložení

trestů nespojených s odnětím svobody; za tím účelem podle pokynu

předsedy senátu probační úředník vyžaduje a opatřuje potřebné podklady,

zejména k osobě obviněného.



HLAVA DVANÁCTÁ



Předběžné projednání obžaloby



§ 185



Obecné ustanovení



(1) Obžalobu u soudu podanou přezkoumá předseda senátu a podle jejího

obsahu a podle obsahu spisu posoudí, zda je ji nutno předběžně

projednat v zasedání senátu anebo zda může nařídit o ní hlavní líčení.



(2) K usnadnění rozhodnutí může vyslechnout obviněného a opatřit

potřebná vysvětlení.



§ 186



Důvody k předběžnému projednání obžaloby



Předseda senátu nařídí předběžné projednání obžaloby, má-li za to, že



a) věc patří do příslušnosti jiného soudu,



b) má věc být postoupena podle § 171 odst. 1,



c) jsou tu okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání podle §

172 odst. 1 nebo jeho přerušení podle § 173 odst. 1 písm. a) až d),

anebo okolnosti odůvodňující podmíněné zastavení trestního stíhání

podle § 307,



d) skutek, který je předmětem obžaloby, bude třeba posuzovat podle

jiného ustanovení trestního zákona, než podle kterého jej posuzuje

obžaloba,



e) přípravné řízení nebylo provedeno podle zákona, neboť v něm byly

závažným způsobem porušeny procesní předpisy, zejména ustanovení

zajišťující právo obhajoby, a takové porušení procesních předpisů nelze

napravit v řízení před soudem,



f) ve věci nejsou v potřebném rozsahu objasněny základní skutkové

okolnosti, bez kterých není možné ve věci rozhodnout, nebo



g) vzhledem k okolnostem případu by bylo vhodné sjednání dohody o vině

a trestu, zejména navrhl-li takový postup státní zástupce nebo

obviněný.



§ 187



Způsob předběžného projednání obžaloby



(1) Předběžné projednání obžaloby se koná v neveřejném zasedání,

nejsou-li dány důvody pro konání vazebního zasedání. Považuje-li to

předseda senátu pro rozhodnutí soudu za potřebné, nařídí o předběžném

projednání obžaloby veřejné zasedání.



(2) Při předběžném projednání obžaloby přezkoumá soud vždy celou

obžalobu; předseda senátu z tohoto hlediska podá zprávu, přičemž se

zaměří na otázky, které je třeba řešit.



(3) Soud přezkoumá úplnost důkazního materiálu a opodstatněnost

obžaloby na základě spisu.



(4) Koná-li se předběžné projednání obžaloby z důvodu uvedeného v § 186

písm. g), soud zjistí stanovisko obviněného a státního zástupce k

sjednání dohody o vině a trestu. Vyjádří-li se státní zástupce a

obviněný, že mají zájem jednat o dohodě o vině a trestu, soud stanoví

státnímu zástupci přiměřenou lhůtu k podání návrhu na schválení takové

dohody. Podá-li státní zástupce ve stanovené lhůtě soudu návrh na

schválení dohody o vině a trestu, postupuje soud podle § 314o až 314s;

v případech, ve kterých se podle § 314o až 314r věc vrací do

přípravného řízení, soud jedná na podkladě původní obžaloby. Nepodá-li

státní zástupce ve stanovené lhůtě soudu návrh na schválení dohody o

vině a trestu, soud nařídí hlavní líčení, neučiní-li některé z

rozhodnutí uvedených v § 188.



Rozhodnutí



§ 188



(1) Po předběžném projednání obžaloby soud



a) rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který

je nejblíže společně nadřízen jemu a soudu, jenž je podle něj

příslušný, má-li za to, že sám není příslušný k jejímu projednání,



b) postoupí věc jinému orgánu, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 171

odst. 1,



c) trestní stíhání zastaví, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst.

1,



d) trestní stíhání přeruší, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 173 odst.

1 písm. a) až d),



e) vrátí věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k

odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze

napravit v řízení před soudem, nebo k objasnění základních skutkových

okolností, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout,

a v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání s možnostmi

opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi

nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení, nebo



f) trestní stíhání podmíněně zastaví podle § 307 nebo rozhodne o

schválení narovnání podle § 309 odst. 1.



(2) Po předběžném projednání obžaloby může soud také zastavit trestní

stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst. 2.



(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) až f) a podle odstavce 2

mohou státní zástupce i obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o

přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o

podmíněném zastavení trestního stíhání a o schválení narovnání může

podat stížnost, jež má odkladný účinek, též poškozený.



§ 189



Rozhodnout o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu podle §

188 odst. 1 písm. a) nemůže soud, jemuž byla věc přikázána podle § 24

nebo § 25 nadřízeným soudem, ledaže by se skutkový podklad pro

posouzení příslušnosti mezitím podstatně změnil.



§ 190



(1) Má-li soud za to, že při správném použití zákona je nutno skutek,

který je předmětem obžaloby, posoudit podle jiného ustanovení zákona,

než podle kterého jej posuzovala obžaloba, vrátí věc státnímu zástupci

k došetření [§ 188 odst. 1 písm. e)], je-li třeba vzhledem k odchylnému

právnímu posouzení věc ještě blíže objasnit.



(2) Není-li došetření třeba, upozorní předseda senátu na možnost

odchylného právního posouzení skutku osoby, kterým se doručuje opis

obžaloby (§ 196 odst. 1).



§ 191



(1) Vrátí-li soud věc státnímu zástupci k došetření, uvede v usnesení,

v kterých směrech je třeba přípravné řízení doplnit a které skutečnosti

je třeba objasnit, popřípadě které úkony je třeba provést.



(2) Jakmile usnesení o vrácení věci státnímu zástupci k došetření

nabylo právní moci, vrací se věc do stavu přípravného řízení.



§ 192



Je-li obviněný ve vazbě, rozhodne soud při předběžném projednání

obžaloby vždy také o dalším trvání vazby.



§ 193



zrušen



§ 194



zrušen



§ 195



Nové předběžné projednání obžaloby



(1) Rozhodne-li se státní zástupce ve věci, která mu byla vrácena k

došetření, opět pro podání obžaloby, přihlédne v ní i k výsledkům

provedeného došetření. Obžaloba se za podmínek uvedených v § 186 u

soudu znovu předběžně projedná.



(2) Za podmínek uvedených v § 186 se obžaloba znovu předběžně projedná

také u soudu, jemuž věc byla přikázána nadřízeným soudem po předložení

věci podle § 188 odst. 1 písm. a).



HLAVA TŘINÁCTÁ



Hlavní líčení



ODDÍL PRVNÍ



Příprava hlavního líčení



§ 196



Doručení obžaloby



(1) Neučinil-li soud některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 a

2, dá předseda senátu opis obžaloby doručit obžalovanému a jeho

obhájci, a je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo

je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, také jeho zákonnému

zástupci; opis obžaloby dá doručit poškozenému, pokud jsou jeho pobyt

nebo sídlo známé. Pokud poškozený nepodal návrh podle § 43 odst. 3,

poučí se zároveň o právu podat takový návrh. Bylo-li v obžalobě

navrženo zabrání věci náležející jiné osobě než obžalovanému, dá

předseda senátu doručit opis obžaloby též této osobě.



(2) Osoby, jimž se opis obžaloby doručuje, je nutno zároveň vyzvat, aby

návrhy na provedení dalších důkazů u hlavního líčení včas soudu sdělily

a uvedly okolnosti, které mají být těmito důkazy objasněny.



(3) Opis obžaloby musí být doručen nejpozději s předvoláním k hlavnímu

líčení nebo s vyrozuměním o něm.



§ 197



Náhradní soudce



(1) Bude-li hlavní líčení podle očekávání trvat delší dobu, zařídí

předseda senátu, aby se ho zúčastnil jeden nebo dva soudci nebo

přísedící náhradní.



(2) Náhradní soudce nebo přísedící má při hlavním líčení postavení

člena senátu. Porady a hlasování se však zúčastní jen v tom případě,

je-li přibrán na místo soudce nebo přísedícího, kterému zabránila

nějaká překážka v další účasti na hlavním líčení. Soudce nebo

přísedící, za něhož nastoupil náhradní soudce nebo přísedící, se

hlavního líčení dále již nezúčastní.



§ 198



Nařízení hlavního líčení



(1) Den hlavního líčení stanoví předseda senátu tak, aby obžalovaný od

doručení předvolání, státní zástupce a obhájce od vyrozumění měli

alespoň lhůtu pěti pracovních dnů k přípravě. Tuto lhůtu lze zkrátit

jen s jejich souhlasem, a pokud jde o obžalovaného, jen tehdy, jestliže

se k hlavnímu líčení dostaví a o jeho provedení výslovně žádá. U

ostatních osob, které se k hlavnímu líčení předvolávají nebo o něm

vyrozumívají, je třeba zachovat zpravidla aspoň třídenní lhůtu.



(2) O hlavním líčení se vyrozumí státní zástupce, zákonný zástupce a

obhájce obžalovaného, jakož i poškozený a zúčastněná osoba. Mají-li

poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce, vyrozumějí se o hlavním

líčení jen jejich zmocněnci. Poškozeného je třeba ve vyrozumění

upozornit, že nedostaví-li se k hlavnímu líčení, bude se o jeho nároku

na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného

obohacení rozhodovat na podkladě jeho vlastních návrhů, jsou-li už

obsaženy ve spise nebo dojdou-li soudu dříve, než se přikročí k

dokazování.



(3) Při nařízení hlavního líčení učiní předseda senátu také všechna

opatření, jichž je třeba k zajištění jeho řádného průběhu a k tomu, aby

věc bylo možné projednat a rozhodnout bez odročení.



§ 198a



zrušen



ODDÍL DRUHÝ



Veřejnost hlavního líčení



§ 199



(1) Hlavní líčení koná soud zásadně veřejně.



(2) Má přitom na zřeteli, aby občanům byla poskytnuta v nejširší míře

příležitost sledovat projednávání věci soudem a aby se co nejúčinněji

projevilo výchovné působení trestního řízení na širokou veřejnost ve

smyslu jejího aktivního zapojení do úsilí trestnou činnost zamezovat a

jí předcházet. Ve vhodných případech provádí proto hlavní líčení přímo

v místě, kde byl trestný čin spáchán, anebo na pracovišti, popřípadě v

bydlišti obžalovaného. V tom případě o konání hlavního líčení vyrozumí

zájmové sdružení, občanů jež může účast občanů zajistit a účinně

přispět ke splnění účelu sledovaného veřejným konáním hlavního líčení.



§ 200



(1) Při hlavním líčení může být veřejnost vyloučena, jestliže by

veřejné projednání věci ohrozilo utajované informace chráněné zvláštním

zákonem, mravnost nebo nerušený průběh jednání, anebo bezpečnost nebo

jiný důležitý zájem svědků; k témuž účelu může předseda senátu učinit i

jiná přiměřená opatření. Veřejnost lze vyloučit také jen pro část

hlavního líčení. Vystupuje-li před soudem osoba uvedená v § 102a odst.

1 bez utajení totožnosti nebo podoby, veřejnost se vyloučí vždy.



(2) Rozsudek musí být vyhlášen vždy veřejně.



(3) O vyloučení veřejnosti rozhodne soud po slyšení stran usnesením,

které veřejně vyhlásí.



§ 201



(1) I když veřejnost nebyla vyloučena podle § 200, může soud odepřít

přístup k hlavnímu líčení nezletilým a těm, u nichž je obava, že by

mohli rušit důstojný průběh hlavního líčení. Může také učinit nezbytná

opatření proti přeplňování jednací síně.



(2) I když veřejnost byla vyloučena podle § 200, může soud z důležitých

důvodů povolit jednotlivým osobám k hlavnímu líčení přístup. Na žádost

obžalovaného musí být povolen přístup dvěma jeho důvěrníkům. Je-li

obžalovaných více, má právo na volbu důvěrníků každý z nich. Jestliže

by tak celkový počet důvěrníků vzrostl na více než šest a obžalovaní se

mezi sebou o výběru nedohodnou, provede výběr soud. Obdobně se v

případě vyloučení veřejnosti postupuje u důvěrníků poškozeného. Byla-li

veřejnost vyloučena pro ohrožení utajovaných informací chráněných

zvláštním zákonem, případně bezpečnosti nebo jiného důležitého zájmu

svědků, mohou být za důvěrníky zvoleny jen takové osoby, proti nimž

nemá soud námitek.



(3) Byla-li veřejnost vyloučena pro ohrožení utajovaných informací

chráněných zvláštním zákonem, upozorní předseda senátu přítomné na

trestní následky toho, kdyby nepovolaným osobám vyjevili informace, o

nichž se při jednání dovědí; může též zakázat, aby si přítomní činili

písemné poznámky.



ODDÍL TŘETÍ



Zahájení hlavního líčení



§ 202



Přítomnost při hlavním líčení



(1) Hlavní líčení se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu,

zapisovatele a státního zástupce. Přítomnost obžalovaného nebo jiných

osob může být zajištěna i prostřednictvím videokonferenčního zařízení;

§ 111a se užije obdobně.



(2) V nepřítomnosti obžalovaného může se hlavní líčení provést, jen

když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního

řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom



a) obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k

hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a



b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým

orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení

o zahájení trestního stíhání (§ 160) a obviněný byl upozorněn na

možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166

odst. 1).



(3) Nedostaví-li se obžalovaný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a

soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti

obžalovaného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců

a spoluobviněných přečíst nebo obrazové a zvukové záznamy pořízené o

jejich výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení

přehrát za podmínek uvedených v § 211.



(4) Hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je-li

obžalovaný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o

trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní

hranice převyšuje pět let. V případech nutné obhajoby (§ 36) nelze

konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce.



(5) Ustanovení první věty odstavce 4 se neužije, pokud obžalovaný

požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Ustanovení

odstavce 3 se tu užije přiměřeně.



(6) Poškozený a zúčastněná osoba a jejich zmocněnci mají právo se

osobně zúčastnit hlavního líčení. Předseda senátu může na nezbytnou

dobu omezit účast poškozeného a zúčastněné osoby na hlavním líčení jen,

je-li to nezbytné z hlediska objasnění věci, zejména mají-li být

vyslechnuti jako svědci, kdy je třeba poškozeného a poté i zúčastněnou

osobu zpravidla vyslechnout na počátku dokazování ihned po výslechu

obžalovaného a ještě v průběhu dokazování je seznámit s obsahem

výpovědi obžalovaného.



Řízení hlavního líčení



§ 203



(1) Hlavní líčení řídí a, nestanoví-li zákon jinak, dokazování provádí

předseda senátu. Provedením jednotlivého důkazu nebo úkonu může pověřit

člena senátu, anebo může jeho provedení uložit státnímu zástupci za

podmínek § 180 odst. 3. Tím není dotčeno právo státního zástupce,

obžalovaného a jeho obhájce žádat o provedení důkazu podle § 215 odst.

2.



(2) Je povinen přitom dbát, aby byla zachována důstojnost a vážnost

soudního jednání, aby hlavní líčení nebylo zdržováno výklady, které

nemají vztah k projednávané věci, a aby bylo zaměřeno co nejúčinněji k

objasnění věci.



(3) Kdo se cítí opatřením předsedy senátu při řízení hlavního líčení

zkrácen, může žádat, aby rozhodl senát. Takovou žádost i rozhodnutí o

ní je třeba zaznamenat v protokole.



§ 204



(1) Osoby, které ruší pořádek, může předseda senátu z jednací síně

vykázat.



(2) Obžalovaný může být vykázán jen usnesením senátu po předchozí

výstraze, a to jen na dobu nezbytně nutnou. Jakmile mu byl povolen

znovu přístup do jednací síně, sdělí mu předseda senátu podstatný obsah

jednání konaného v jeho nepřítomnosti, aby se k němu mohl vyjádřit.



Počátek hlavního líčení



§ 205



(1) Hlavní líčení zahájí předseda senátu sdělením věci, která bude

projednávána; potom předseda zjistí, zda se dostavily osoby, které byly

k hlavnímu líčení předvolány nebo o něm vyrozuměny, a zjistí jejich

totožnost. U osob, u kterých je třeba zachovat lhůtu k přípravě,

zjistí, zda tato lhůta byla zachována.



(2) Jestliže se některá z předvolaných osob nedostavila, rozhodne soud

po slyšení přítomných stran, zda je možno líčení přesto provést, či zda

je nutno je odročit.



§ 206



(1) Po provedení úkonů uvedených v § 205 předseda senátu vyzve státního

zástupce, aby přednesl obžalobu.



(2) Po přednesení obžaloby se předseda senátu dotáže poškozeného, zda

navrhuje, aby obžalovanému byla uložena povinnost k náhradě škody nebo

nemajetkové újmy v penězích způsobené trestným činem nebo k vydání

bezdůvodného obohacení získaného trestným činem a v jakém rozsahu.

Nedostavil-li se poškozený k hlavnímu líčení a je-li jeho návrh obsažen

už ve spise, předseda senátu přečte tento návrh ze spisu.



(3) Uplatňuje-li práva poškozeného osoba, které toto právo zřejmě

nepřísluší, vysloví soud usnesením, že onu osobu jako poškozeného k

hlavnímu líčení nepřipouští. Takové rozhodnutí nebrání uplatnění nároku

na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného

obohacení před příslušným orgánem.



(4) Podle odstavce 3 postupuje soud také tehdy, brání-li účasti

poškozeného okolnosti uvedené v § 44 odst. 2 a 3.



ODDÍL ČTVRTÝ



Dokazování



Výslech obžalovaného



§ 207



(1) Po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného vyslechne předseda

senátu obžalovaného k obsahu obžaloby, a byl-li uplatněn nárok na

náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného

obohacení, též k tomuto nároku.



(2) Protokol o dřívější výpovědi obžalovaného se přečte jen tehdy, když

se jedná v nepřítomnosti obžalovaného, když obžalovaný odepře vypovídat

anebo když se objeví podstatné rozpory mezi jeho dřívější výpovědí a

jeho údaji při hlavním líčení a byl-li výslech proveden po sdělení

obvinění způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona. Na tyto

rozpory je třeba obžalovaného upozornit a dotázat se ho na jejich

příčinu.



§ 208



Je-li obžalovaných několik, předseda senátu může učinit opatření, aby

obžalovaný byl vyslýchán v nepřítomnosti spoluobžalovaných.

Obžalovaného však je třeba vždy ještě v průběhu dokazování seznámit s

obsahem výpovědi spoluobžalovaných, kteří byli vyslýcháni v jeho

nepřítomnosti.



Provádění dalších důkazů



§ 209



(1) Předseda senátu dbá o to, aby svědek ještě nevyslechnutý nebyl

přítomen při výslechu obžalovaného a jiných svědků. Je-li obava, že

svědek v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu, případně jde-li o

svědka, jemuž nebo osobě jemu blízké z podaného svědectví hrozí újma na

zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí, předseda senátu učiní opatření

vhodné k zajištění bezpečnosti nebo utajení totožnosti svědka, případně

vykáže obžalovaného po dobu výslechu takového svědka z jednací síně. Po

návratu do jednací síně však musí být obžalovaný seznámen s obsahem

výpovědi svědka, může se k ní vyjádřit, a aniž by se se svědkem setkal,

může mu prostřednictvím předsedy senátu klást otázky. Jde-li o svědka,

jehož totožnost má zůstat utajena (§ 55 odst. 2), učiní předseda senátu

opatření, která znemožňují zjistit skutečnou totožnost svědka.



(2) Byl-li v hlavním líčení vyslechnut svědek, jehož totožnost byla

utajena (§ 55 odst. 2), učiní soud i bez návrhu všechny potřebné úkony

k ověření jeho věrohodnosti.



§ 210



Jestliže znalec nepodal ještě ve věci písemný posudek anebo se od něho

odchyluje nebo jej doplňuje, může mu předseda senátu uložit, aby

posudek nebo jeho doplněk nadiktoval do protokolu nebo jej sám napsal.



§ 211



(1) Místo výslechu svědka lze v hlavním líčení číst protokol o jeho

výpovědi, jestliže soud nepokládá osobní výslech za nutný a státní

zástupce i obžalovaný s tím souhlasí. Jestliže se obžalovaný, který byl

k hlavnímu líčení řádně předvolán, bez omluvy nedostaví, nebo se bez

vážného důvodu z jednací síně vzdálí, souhlas obžalovaného s přečtením

takového protokolu o výslechu svědka není třeba a postačí souhlas

státního zástupce. Na tyto skutečnosti musí být obviněný v předvolání

upozorněn.



(2) Protokol o výpovědi spoluobžalovaného nebo svědka se přečte také

tehdy, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovení tohoto

zákona a



a) taková osoba zemřela nebo se stala nezvěstnou, pro dlouhodobý pobyt

v cizině nedosažitelnou, nebo onemocněla chorobou, která natrvalo nebo

po dohlednou dobu znemožňuje její výslech, nebo



b) šlo o neodkladný nebo neopakovatelný úkon provedený podle § 158a.



(3) Protokol o dřívější výpovědi svědka se přečte také tehdy, byl-li

výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a

svědek v hlavním líčení bez oprávnění odepřel vypovídat nebo se v

podstatných bodech odchyluje od své dřívější výpovědi a



a) obhájce nebo obviněný měl možnost se tohoto dřívějšího výslechu

zúčastnit a klást vyslýchanému otázky,



b) bylo-li zjištěno, že taková osoba byla předmětem násilí,

zastrašování, podplácení či příslibů jiných výhod a tak vedena k tomu,

aby nevypovídala nebo vypovídala křivě, nebo



c) byl-li obsah výpovědi ovlivněn průběhem výslechu v hlavním líčení,

zejména v důsledku chování obžalovaného nebo přítomné veřejnosti.



(4) Protokol o výpovědi svědka, který v hlavním líčení využil svého

práva odepřít výpověď podle § 100, je možno číst jen za předpokladu, že

svědek byl před tímto výslechem o svém právu odepřít výpověď řádně

poučen a výslovně prohlásil, že tohoto práva nevyužívá, byl-li výslech

proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a obviněný

nebo obhájce měl možnost se tohoto výslechu zúčastnit.



(5) Místo výslechu znalce lze číst protokol o jeho výpovědi nebo jeho

písemný posudek, jestliže znalec byl před podáním posudku poučen podle

§ 106, nejsou pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku a státní

zástupce i obžalovaný s tím souhlasí. Ustanovení odstavce 1 věty druhé

a třetí tu platí obdobně.



(6) Se souhlasem státního zástupce a obžalovaného lze v hlavním líčení

číst i úřední záznamy o vysvětlení osob a o provedení dalších úkonů (§

158 odst. 3 a 5).



(7) Ustanovení odstavců 1 až 5 o čtení protokolů se obdobně užijí i na

přehrání zvukového a obrazového záznamu pořízeného o výslechu

provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení.



§ 212



(1) Odchyluje-li se svědek nebo spoluobviněný v podstatných bodech od

své dřívější výpovědi a nejde-li o případy uvedené v ustanovení § 211

odst. 3 nebo o výpověď provedenou jako neodkladný nebo neopakovatelný

úkon podle § 158a, může mu být protokol o jeho výslechu z přípravného

řízení, u nějž nebyla obhájci poskytnuta možnost, aby mu byl přítomen,

anebo jeho příslušné části některou ze stran nebo předsedou senátu

pouze předestřeny k vysvětlení rozporů v jeho výpovědích, aby soud mohl

v rámci volného hodnocení důkazů posoudit věrohodnost a pravdivost jeho

výpovědi učiněné v hlavním líčení.



(2) Předestření dřívější výpovědi podle odstavce 1 spočívá v reprodukci

těch částí protokolu o předchozím výslechu, ke kterým se má vyslýchaná

osoba vyjádřit a vysvětlit rozpory mezi svými výpověďmi. Protokol o

výpovědi, který byl předestřen, nemůže být podkladem výroku o vině

obviněného, a to ani ve spojení s jinými ve věci provedenými důkazy.



§ 212a



Poškozený, který je obětí trestného činu podle zákona o obětech

trestných činů, může žádat v hlavním líčení, aby mohl učinit prohlášení

o tom, jaký dopad měl spáchaný trestný čin na jeho dosavadní život, a

to i v případě, že prohlášení učinil písemně. Předseda senátu je

povinen žádosti vyhovět a umožnit ústní prohlášení nejpozději v

závěrečné řeči. Ústní prohlášení poškozeného lze přerušit jen tehdy,

jestliže se zřejmě odchyluje z jeho rámce.



§ 213



(1) Posudky, zprávy státních a jiných orgánů a další listiny a jiné

věcné důkazy se při hlavním líčení předloží stranám k nahlédnutí, a

pokud je to třeba, předloží se k nahlédnutí i svědkům a znalcům.



(2) Pokud kterákoli ze stran navrhne přečtení listiny uvedené v

odstavci 1, je soud povinen při hlavním líčení takovou listinu přečíst.



§ 214



Obžalovaný musí být po provedení každého důkazu dotázán, zda se chce k

němu vyjádřit, a jeho vyjádření se zapíše do protokolu.



§ 215



Součinnost stran při dokazování



(1) Státní zástupce, obžalovaný, jeho obhájce a zákonný zástupce,

zúčastněná osoba, poškozený a jejich zmocněnci mohou se souhlasem

předsedy senátu klást vyslýchaným otázky, a to zpravidla tehdy, když

předseda senátu své dotazy skončil a když už nemají otázek členové

senátu.



(2) Státní zástupce, obžalovaný a jeho obhájce mohou žádat, aby jim

bylo umožněno provést důkaz, zejména výslech svědka nebo znalce.

Předseda senátu jim vyhoví zejména tehdy, jestliže jde o důkaz

prováděný k jejich návrhu nebo jimi opatřený a předložený; není povinen

jim vyhovět, jde-li o výslech obviněného, výslech svědka mladšího než

patnáct let, nemocného nebo zraněného svědka, anebo jestliže by

provedení důkazu některou z uvedených osob nebylo z jiného závažného

důvodu vhodné. Jestliže je výslech stejného svědka nebo znalce

navrhován jak státním zástupcem, tak i obžalovaným nebo obhájcem, a obě

strany žádají o provedení výslechu, rozhodne předseda senátu po

vyjádření obou stran o tom, která z nich výslech provede. Provádění

výslechu některou z uvedených stran může předseda senátu přerušit jen

tehdy, není-li výslech prováděn v souladu se zákonem, na vyslýchaného

je vyslýchajícím činěn nátlak nebo je výslech jím veden jiným nevhodným

způsobem, anebo předseda senátu nebo člen senátu považuje za nezbytné

položit vyslýchanému otázku, jejíž položení není možno odložit na dobu

po provedení takového výslechu nebo jeho části.



(3) Po provedení výslechu nebo jeho části podle odstavce 2 má právo

druhá strana klást vyslýchanému otázky. Poslední věta odstavce 2 platí

tu obdobně.



(4) Po provedení všech důkazů zjistí předseda senátu, zda strany nečiní

návrhy na doplnění dokazování.



ODDÍL PÁTÝ



Závěr hlavního líčení



Závěrečné řeči



§ 216



(1) Není-li dalších důkazních návrhů nebo bylo-li rozhodnuto, že se

další důkazy provádět nebudou, prohlásí předseda senátu dokazování za

skončené a udělí slovo k závěrečným řečem.



(2) Po závěrečné řeči státního zástupce promluví poškozený, zúčastněná

osoba, obhájce obžalovaného, popřípadě obžalovaný. Má-li poškozený nebo

zúčastněná osoba zmocněnce, promluví zmocněnec. Je-li třeba, určí

předseda senátu pořadí, v němž se po závěrečné řeči státního zástupce

ujmou slova jednotlivé oprávněné osoby. Obhájce obžalovaného, popřípadě

obžalovaný mluví však vždy poslední.



(3) Jestliže se po řeči obhájce nebo obžalovaného ujal slova znovu

státní zástupce, má obhájce, popřípadě obžalovaný právo na to

odpovědět.



(4) Závěrečné řeči může předseda senátu přerušit jen tehdy, vybočují-li

zřejmě z rámce projednávané věci.



§ 217



Po skončení závěrečných řečí a před odchodem k závěrečné poradě udělí

předseda senátu obžalovanému poslední slovo. Během tohoto projevu

nesmějí být obžalovanému ani soudem, ani nikým jiným kladeny otázky.



§ 218



Doplnění dokazování



(1) Shledá-li soud vzhledem k závěrečným řečem nebo při závěrečné

poradě, že je třeba ještě některou okolnost objasnit, usnese se, že

dokazování bude doplněno, a v hlavním líčení pokračuje.



(2) Po doplnění dokazování je třeba vždy znovu dát slovo k závěrečným

řečem.



ODDÍL ŠESTÝ



Odročení hlavního líčení



§ 219



(1) Soud odročí hlavní líčení, objeví-li se překážka, pro kterou nelze

hlavní líčení provést nebo v něm pokračovat, přitom stanoví den, kdy se

bude konat další hlavní líčení; odročit hlavní líčení na neurčito je

možné, jen pokud to vyžaduje povaha úkonu, pro který hlavní líčení není

možné provést nebo v něm pokračovat. Odpadne-li překážka, pro kterou

muselo být hlavní líčení odročeno na neurčito, je třeba bez zbytečného

odkladu, nejpozději ve lhůtách uvedených v § 181 odst. 3 po odpadnutí

překážky, nařídit hlavní líčení nebo učinit jiný úkon směřující ke

skončení věci. Nemůže-li tak předseda senátu ze závažných důvodů

učinit, platí tu obdobně § 181 odst. 3 poslední věta.



(2) Dříve než hlavní líčení soud odročí, předseda senátu zjistí, zda

strany nenavrhují další důkazy, které by bylo třeba k příštímu líčení

opatřit.



(3) Jestliže není třeba pro podstatnou vadu řízení nebo z jiného

důležitého důvodu provést hlavní líčení znovu, sdělí předseda senátu

při pokračování v odročeném hlavním líčení podstatný obsah dosavadního

jednání. Změnilo-li se složení senátu nebo uplynula-li od odročení

hlavního líčení delší doba, přečte se souhlasem státního zástupce a

obviněného předseda senátu podstatný obsah protokolu o hlavním líčení,

včetně v něm provedených důkazů; není-li souhlas dán, musí být hlavní

líčení provedeno znovu.



ODDÍL OSMÝ



Rozhodnutí soudu v hlavním líčení



§ 220



Podklad pro rozhodnutí



(1) Soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním

návrhu.



(2) Při svém rozhodnutí smí přihlížet jen ke skutečnostem, které byly

probrány v hlavním líčení, a opírat se o důkazy, které strany

předložily a provedly, případně které sám doplnil.



(3) Právním posouzením skutku v obžalobě není soud vázán.



§ 221



Vrácení věci státnímu zástupci



(1) Ukazují-li výsledky hlavního líčení na podstatnou změnu okolností

případu a je-li k objasnění věci třeba dalšího šetření, může soud

vrátit věc státnímu zástupci k došetření.



(2) Soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření také tehdy, ukazují-li

výsledky hlavního líčení, že se obžalovaný dopustil ještě dalšího

skutku, který je trestným činem, a státní zástupce o vrácení věci

požádá vzhledem k potřebě společného projednání.



(3) Ustanovení § 191 platí i pro vrácení věci podle odstavců 1 a 2.



(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



§ 222



Postoupení věci



(1) Shledá-li soud v zažalovaném skutku trestný čin, k jehož projednání

není příslušný, rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti

soudu, který je nejblíže společně nadřízený jemu a soudu, jenž je podle

něj příslušný. Je však povinen rozhodnout věc sám, jde-li toliko o

nepříslušnost místní a obžalovaný ji nevytkl; rovněž je povinen sám věc

rozhodnout, měla-li by věc být přikázána nejblíže společně nadřízeným

soudem soudu téhož druhu, avšak nižšího stupně. Rozhodnout o předložení

věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu nemůže soud, jemuž byla věc

přikázána nadřízeným soudem, ledaže by se skutkový podklad pro

posouzení příslušnosti mezitím podstatně změnil.



(2) Soud postoupí věc jinému orgánu, jestliže shledá, že nejde o

trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen

jako přestupek nebo kárné provinění, o nichž je tento orgán příslušný

rozhodovat.



(3) Proti usnesení o postoupení podle odstavce 2 může státní zástupce

podat stížnost, jež má odkladný účinek.



§ 223



Zastavení trestního stíhání



(1) Soud zastaví trestní stíhání, shledá-li za hlavního líčení, že tu

je některá z okolností uvedených v § 11.



(2) Soud může zastavit trestní stíhání též tehdy, shledá-li za hlavního

líčení, že tu je některý z důvodů uvedených v § 172 odst. 2.



(3) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 může se týkat také jen některého ze

skutků, pro které byla podána obžaloba.



(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 může státní zástupce podat

stížnost, jež má odkladný účinek.



§ 223a



Podmíněné zastavení trestního stíhání a schválení narovnání



(1) Soud za hlavního líčení trestní stíhání podmíněně zastaví nebo

rozhodne o schválení narovnání, shledá-li okolnosti uvedené v § 307

odst. 1 nebo 2 nebo § 309 odst. 1.



(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou státní zástupce, obžalovaný

a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek.



§ 224



Přerušení trestního stíhání



(1) Soud přeruší trestní stíhání, shledá-li za hlavního líčení, že tu

je některá z okolností uvedených v § 173 odst. 1 písm. b) až d), nebo z

důvodu uvedeného v § 9a odst. 2.



(2) Soud přeruší trestní stíhání také tehdy, nelze-li obžalovanému

doručit předvolání k hlavnímu líčení.



(3) Pomine-li důvod přerušení, soud v trestním stíhání pokračuje.



(4) Proti rozhodnutí, jímž soud trestní stíhání přerušil nebo jímž

návrh na pokračování v něm zamítl, může státní zástupce podat stížnost.



(5) Soud přeruší trestní stíhání, má-li za to, že zákon, jehož užití je

v dané trestní věci rozhodné pro rozhodování o vině a trestu, je v

rozporu s ústavním pořádkem a předloží věc Ústavnímu soudu.



Rozsudek



§ 225



(1) Nebude-li věc vrácena státnímu zástupci podle § 221, předložena k

rozhodnutí o příslušnosti podle § 222 odst. 1 či postoupena jinému

orgánu podle § 222 odst. 2 a nedojde-li k zastavení trestního stíhání

podle § 223, k podmíněnému zastavení trestního stíhání nebo schválení

narovnání podle § 223a nebo k jeho přerušení podle § 224, rozhodne soud

rozsudkem, zda se obžalovaný uznává vinným nebo zda se obžaloby

zprošťuje.



(2) Uznat obžalovaného vinným trestným činem podle přísnějšího

ustanovení zákona, než podle kterého posuzovala skutek obžaloba, může

soud jen tehdy, když obžalovaný byl na možnost tohoto přísnějšího

posuzování skutku upozorněn podle § 190 odst. 2. Nestalo-li se tak, je

třeba obžalovaného na onu možnost upozornit ještě před vynesením

rozsudku, a žádá-li o to, poskytnout mu znovu lhůtu k přípravě obhajoby

a hlavní líčení k tomu účelu odročit.



§ 226



Soud zprostí obžalovaného obžaloby, jestliže na základě důkazů

předložených v hlavním líčení státním zástupcem a případně doplněných

soudem, a to i k návrhům ostatních stran,



a) nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán,



b) v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem,



c) nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný,



d) obžalovaný není pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebo



e) trestnost činu zanikla.



§ 227



Jestliže trestní stíhání bylo zastaveno v důsledku udělení milosti,

amnestie, promlčení nebo proto, že souhlas poškozeného s trestním

stíháním nebyl dán nebo byl vzat zpět, anebo z některého z důvodů

uvedených v § 172 odst. 2 a v řízení se pokračovalo jen proto, že

obžalovaný na projednání věci trval (§ 11 odst. 4, § 172 odst. 4),

soud, neshledá-li žádný jiný důvod ke zproštění obžalovaného, vysloví

sice vinu, trest však neuloží.



§ 228



(1) Odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil

jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor

poškozeného bezdůvodně obohatil, uloží mu v rozsudku, aby poškozenému

nahradil majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo aby

vydal bezdůvodné obohacení, jestliže byl nárok včas uplatněn (§ 43

odst. 3), nestanoví-li tento zákon jinak; nebrání-li tomu zákonná

překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody nebo k

vydání bezdůvodného obohacení, jestliže je výše škody nebo rozsah

bezdůvodného obohacení součástí popisu skutku uvedeného ve výroku

rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla

dosud uhrazena nebo bezdůvodné obohacení nebylo dosud v tomto rozsahu

vydáno.



(2) Výrok o povinnosti obžalovaného k náhradě škody nebo nemajetkové

újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení musí přesně

označovat osobu oprávněného a nárok, který mu byl přisouzen. V

odůvodněných případech může soud vyslovit, že závazek má být splněn ve

splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti zároveň určí.



(3) Výrok rozsudku o plnění v penězích může být na návrh poškozeného

vyjádřen v cizí měně, neodporuje-li to okolnostem případu a



a) škoda byla způsobena na peněžních prostředcích v cizí měně nebo na

věcech zakoupených za takové peněžní prostředky, nebo



b) obžalovaný nebo poškozený je cizozemcem.



(4) Odsuzuje-li soud obžalovaného za zločin k nepodmíněnému trestu

odnětí svobody a přiznává-li poškozenému alespoň zčásti nárok na

náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání

bezdůvodného obohacení, poučí poškozeného o možnosti požádat o

vyrozumění o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění z trestu

odnětí svobody. Žádost poškozený podává soudu, který rozhodoval v

prvním stupni.



§ 229



(1) Není-li podle výsledků dokazování pro vyslovení povinnosti k

náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání

bezdůvodného obohacení podklad nebo bylo-li by pro rozhodnutí o

povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k

vydání bezdůvodného obohacení třeba provádět další dokazování, jež by

podstatně protáhlo trestní řízení, soud odkáže poškozeného na řízení ve

věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným

orgánem.



(2) Na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před

jiným příslušným orgánem odkáže soud poškozeného také se zbytkem jeho

nároku, jestliže mu nárok z jakéhokoli důvodu přizná jen zčásti.



(3) Jestliže soud obžalovaného obžaloby zprostí, odkáže poškozeného s

jeho nárokem na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na

vydání bezdůvodného obohacení vždy na řízení ve věcech

občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.



§ 230



(1) Shledá-li soud u obžalovaného důvod k uložení ochranného opatření,

může je uložit i bez návrhu státního zástupce.



(2) Jestliže soud potřebuje k rozhodnutí o ochranném opatření provést

ještě další dokazování, které nemůže být provedeno ihned, vyhradí

rozhodnutí o ochranném opatření veřejnému zasedání.



(3) Postupovat podle odstavce 2 lze i tehdy, jestliže státní zástupce

učinil návrh na zabrání věci nenáležející obžalovanému.



ODDÍL OSMÝ



Rozhodnutí soudu mimo hlavní líčení



§ 231



(1) Vyjde-li najevo mimo hlavní líčení některá z okolností uvedených v

§ 223 odst. 1 a 2, § 223a odst. 1 nebo § 224 odst. 1 a 2, soud rozhodne

o zastavení trestního stíhání nebo o jeho přerušení, o podmíněném

zastavení trestního stíhání, anebo o schválení narovnání.



(2) Mimo hlavní líčení soud rozhoduje v neveřejném zasedání.

Považuje-li to předseda senátu za potřebné, může k rozhodnutí o

schválení narovnání nařídit veřejné zasedání.



(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může státní zástupce podat

stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný

účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo

o schválení narovnání mohou takovou stížnost podat též obžalovaný a

poškozený.



HLAVA ČTRNÁCTÁ



Veřejné zasedání



§ 232



Obecné ustanovení



Ve veřejném zasedání rozhoduje soud tam, kde to zákon výslovně stanoví.



§ 233



Příprava veřejného zasedání



(1) Předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní

účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce,

jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a

osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby

nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě

zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob. K předvolání nebo

vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání dán

podnět.



(2) Den veřejného zasedání stanoví předseda senátu tak, aby osobě,

která k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, osobě, která může

být přímo dotčena rozhodnutím, obhájci nebo zmocněnci těchto osob,

jakož i státnímu zástupci zbývala od doručení předvolání k veřejnému

zasedání nebo od vyrozumění o něm alespoň pětidenní lhůta k přípravě.

Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je

lhůta dána. U ostatních osob, které se k veřejnému zasedání

předvolávají nebo o něm vyrozumívají, je třeba zachovat zpravidla

třídenní lhůtu.



§ 234



Přítomnost při veřejném zasedání



(1) Veřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a

zapisovatele. Přítomnost jiných osob může být zajištěna i

prostřednictvím videokonferenčního zařízení; § 111a se užije obdobně.



(2) Nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a

obhájce při veřejném zasedání nutná.



Průběh veřejného zasedání



§ 235



(1) Po zahájení veřejného zasedání podá předseda nebo jím určený člen

senátu na podkladě spisu zprávu o stavu věci zaměřenou na otázky, které

je třeba ve veřejném zasedání řešit. Poté osoba, která dala svým

návrhem k veřejnému zasedání podnět, návrh přednese. Osoba, která může

být přímo dotčena rozhodnutím, jakož i státní zástupce se k návrhu

vyjádří, nejsou-li sami navrhovateli.



(2) Jsou-li při veřejném zasedání prováděny důkazy, užije se přiměřeně

ustanovení o dokazování u hlavního líčení. Omezení v provádění důkazů

čtením protokolu o výpovědi svědka nebo znalce nebo přehráním

obrazového a zvukového záznamu pořízeného o jejich výslechu provedeném

prostřednictvím videokonferenčního zařízení (§ 211 odst. 1, 5 a 7)

platí pouze pro veřejné zasedání konané o odvolání.



(3) Po provedení důkazů udělí předseda senátu slovo ke konečným

návrhům. Je-li osobou, která může být přímo dotčena rozhodnutím,

obviněný, má právo mluvit poslední.



§ 236



Rozhodnutí soudu se vždy vyhlásí veřejně.



§ 237



Podklad pro rozhodnutí



Při svém rozhodnutí smí soud přihlížet jen ke skutečnostem, které byly

probrány ve veřejném zasedání, a opírat se o důkazy, které byly ve

veřejném zasedání provedeny.



§ 238



Použití ustanovení o hlavním líčení



Na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání se užije

přiměřeně ustanovení o hlavním líčení.



Ochranné léčení, zabezpečovací detence a zabrání věci



§ 239



nadpis vypuštěn



(1) Nejde-li o případ, kdy si soud rozhodnutí o ochranném léčení, o

zabezpečovací detenci nebo o zabrání věci vyhradil podle § 230 odst. 2,

může je uložit ve veřejném zasedání, jen navrhne-li to státní zástupce.



(2) Proti rozhodnutí o ochranném léčení, o zabezpečovací detenci a o

zabrání věci je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.



§ 239a



(1) Nelze-li v řízení o zabrání věci spolehlivě zjistit vlastníka věci,

jež má být zabrána, nebo není-li jeho pobyt znám, ustanoví mu předseda

senátu opatrovníka. Opatrovník má v řízení o zabrání věci stejná práva

jako její vlastník.



(2) Všechny písemnosti určené pro vlastníka věci se doručují pouze

opatrovníku. Předvolání vlastníka věci k veřejnému zasedání se vhodným

způsobem uveřejní. Veřejné zasedání se pak provede i v nepřítomnosti

vlastníka věci, a to bez ohledu na to, zda se vlastník věci o něm

dověděl.



(3) Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.



HLAVA PATNÁCTÁ



Neveřejné zasedání



§ 240



V neveřejném zasedání rozhoduje soud tam, kde není zákonem předepsáno,

že se rozhoduje v hlavním líčení, veřejném zasedání nebo vazebním

zasedání.



§ 241



zrušen



§ 242



(1) Neveřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu

a zapisovatele.



(2) Jiné osoby jsou z účasti na neveřejném zasedání vyloučeny.



§ 243



Je-li třeba při neveřejném zasedání provést důkazy, děje se tak

přečtením protokolů a jiných písemností.



§ 244



Rozhodnutí se vždy vyhlásí.



HLAVA ŠESTNÁCTÁ



Odvolání a řízení o něm



§ 245



Přípustnost a účinek



(1) Opravným prostředkem proti rozsudku soudu prvního stupně je

odvolání. Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu,

lze podat odvolání pouze v případě, že takový rozsudek není v souladu s

dohodou o vině a trestu, jejíž schválení státní zástupce soudu navrhl.

Proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, může

poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy

nebo na vydání bezdůvodného obohacení, podat odvolání pro nesprávnost

výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání

bezdůvodného obohacení, ledaže v dohodě o vině a trestu souhlasil s

rozsahem a způsobem náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydáním

bezdůvodného obohacení a tato dohoda byla soudem schválena v podobě, s

níž souhlasil.



(2) Odvolání má odkladný účinek.



Oprávněné osoby



§ 246



(1) Rozsudek může odvoláním napadnout



a) státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,



b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká,



c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci,



d) poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové

újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o

náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání

bezdůvodného obohacení.



(2) Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho

výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož

i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže

toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.



§ 247



(1) V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen

státní zástupce; toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody nebo

nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení, má

toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo

nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení.



(2) Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě

obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení

přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh.

Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li

obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho

způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za

něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho

obhájce.



§ 248



Lhůta a místo podání



(1) Odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do

osmi dnů od doručení opisu rozsudku.



(2) Jestliže se rozsudek doručuje jak obžalovanému, tak i jeho obhájci

a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno

nejpozději.



(3) Jiným osobám uvedeným v § 247 odst. 2, s výjimkou státního

zástupce, končí lhůta týmž dnem jako obžalovanému.



§ 249



Obsah odvolání



(1) Odvolání musí být ve lhůtě uvedené v § 248 nebo v další lhůtě k

tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 také

odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán

a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku

předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny.



(2) Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i

zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.



(3) Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.



§ 250



Vzdání se a zpětvzetí odvolání



(1) Po vyhlášení rozsudku může se oprávněná osoba odvolání výslovně

vzdát.



(2) Osoba, která odvolání podala, může je výslovným prohlášením vzít

zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě.

Odvolání státního zástupce může vzít zpět i nadřízený státní zástupce.



(3) Odvolání podané ve prospěch obžalovaného jinou oprávněnou osobou

nebo za obžalovaného obhájcem nebo zákonným zástupcem může být vzato

zpět jen s výslovným souhlasem obžalovaného. Státní zástupce může vzít

takové odvolání zpět i bez souhlasu obžalovaného. V tomto případě běží

obžalovanému nová lhůta k podání odvolání od vyrozumění, že odvolání

bylo vzato zpět.



(4) Zpětvzetí odvolání vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí

předseda senátu odvolacího soudu, a nebyla-li věc dosud tomuto soudu

předložena, předseda senátu soudu prvního stupně.



§ 251



Řízení u soudu prvního stupně



(1) Nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za

obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného

nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu odvolání

podle § 249 odst. 1, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve

lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak

bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3. Stejně postupuje, pokud

takové odvolání podal obžalovaný, který má obhájce, poškozený nebo

zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce.



(2) Nemá-li obžalovaný, který podal odvolání nesplňující náležitosti

obsahu odvolání podle § 249 odst. 1, obhájce, vyzve ho předseda senátu

k odstranění vad ve lhůtě osmi dnů a poskytne mu k odstranění vad

odvolání potřebné poučení. Nevedlo-li to k nápravě nebo vyžaduje-li to

povaha projednávané věci, a obžalovaný si sám obhájce nezvolil,

ustanoví mu ho za účelem jen odůvodnění odvolání anebo i obhajování v

odvolacím řízení předseda senátu a dále postupuje podle odstavce 1. U

poškozeného a zúčastněné osoby, kteří nemají zmocněnce, postupuje

předseda senátu přiměřeně.



(3) Jakmile uplynuly lhůty k podání odvolání a lhůty k odstranění vad

odvolání u všech oprávněných osob, předseda senátu doručí stejnopis

odvolání a jejich odůvodnění ostatním stranám a nevyčkávaje jejich

vyjádření předloží spisy odvolacímu soudu.



§ 252



Odvolací soud



O odvolání proti rozsudku okresního soudu rozhoduje nadřízený krajský

soud a o odvolání proti rozsudku vojenského obvodového soudu rozhoduje

nadřízený vyšší vojenský soud. O odvolání proti rozsudku krajského nebo

vyššího vojenského soudu jako soudu prvního stupně rozhoduje nadřízený

vrchní soud.^*)



--------------------



*) Pozn. ASPI - v úplném znění č. 69/1994 Sb. nejsou uvedena ustanovení

o vojenských soudech.



Rozhodnutí odvolacího soudu



§ 253



(1) Odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou

neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu

podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět.



(2) Jako opožděné nemůže být zamítnuto odvolání, které oprávněná osoba

podala opožděně jen proto, že se řídila nesprávným poučením soudu.



(3) Odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu

odvolání.



(4) Odmítnout odvolání podle odstavce 3 nelze, jestliže nebyla

oprávněná osoba řádně poučena podle § 249 odst. 1 nebo nebyla oprávněné

osobě, která nemá obhájce nebo zmocněnce, poskytnuta pomoc při

odstranění vad odvolání (§ 251 odst. 2).



§ 254



(1) Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253,

přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků

rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení,

které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které

nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv

na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.



(2) Mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom,

proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost

takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže

oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání.



(3) Jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině,

přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o

trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad,

bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání.



(4) Byla-li odvoláním napadena část rozsudku týkající se jen některé z

více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozsudkem, přezkoumá odvolací

soud uvedeným způsobem jen tu část rozsudku a předcházejícího řízení,

která se týká této osoby.



§ 255



(1) Odvolací soud přeruší trestní stíhání, vyjde-li za odvolacího

řízení najevo, že po vyhlášení napadeného rozsudku nastala některá z

okolností uvedených v § 173 odst. 1 písm. b) až d), nelze-li

obžalovanému doručit předvolání k veřejnému zasedání odvolacího soudu

nebo z důvodu uvedeného v § 9a.



(2) Odvolací soud přeruší trestní stíhání, má-li za to, že zákon, jehož

užil v dané trestní věci soud prvního stupně při rozhodování o vině a

trestu, je v rozporu s ústavním pořádkem; v tomto případě předloží věc

Ústavnímu soudu.



§ 256



Odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.



§ 257



(1) Odvolací soud napadený rozsudek nebo jeho část zruší a v rozsahu

zrušení



a) rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který

je společně nadřízený soudu prvního stupně, a soudu, jenž je podle něj

příslušný, měl-li tak už učinit soud prvního stupně (§ 222 odst. 1);

je-li tímto společně nadřízeným soudem odvolací soud, rozhodne ihned

sám o přikázání příslušnému soudu,



b) věc postoupí jinému orgánu, měl-li tak učinit již soud prvního

stupně (§ 222 odst. 2),



c) trestní stíhání zastaví, shledá-li, že je tu některá z okolností,

jež by odůvodňovaly zastavení trestního stíhání soudem prvního stupně

(§ 223 odst. 1, 2),



d) trestní stíhání podmíněně zastaví nebo rozhodne o schválení

narovnání, shledá-li okolnosti uvedené v § 307 odst. 1 nebo 2 nebo §

309 odst. 1,



e) trestní stíhání přeruší, měl-li tak učinit již soud prvního stupně

(§ 224 odst. 1, 2 a 5).



(2) Shledá-li odvolací soud, že tu je některá z okolností uvedených v §

11 odst. 1 písm. a), b), i), která nastala až po vyhlášení napadeného

rozsudku, rozhodne, aniž by napadený rozsudek zrušil, o zastavení

trestního stíhání.



(3) V odvolacím řízení, v kterém bylo zastaveno trestní stíhání z

některého důvodu uvedeného v odstavci 2, se však pokračuje, prohlásí-li

obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního

stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného

poučit.



§ 258



(1) Odvolací soud zruší napadený rozsudek také



a) pro podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo, zejména

proto, že v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má

zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, jestliže mohly mít vliv

na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku,



b) pro vady rozsudku, zejména pro nejasnost nebo neúplnost jeho

skutkových zjištění týkajících se přezkoumávané části rozsudku, nebo

proto, že se ohledně takové části soud nevypořádal se všemi okolnostmi

významnými pro rozhodnutí,



c) vzniknou-li pochybnosti o správnosti skutkových zjištění ohledně

přezkoumávané části rozsudku, k objasnění věci je třeba důkazy opakovat

nebo provádět důkazy další a jejich provádění před odvolacím soudem by

znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně,



d) bylo-li v přezkoumávané části rozsudku porušeno ustanovení trestního

zákona,



e) je-li uložený trest v přezkoumávané části rozsudku nepřiměřený,



f) je-li rozhodnutí o uplatněném nároku poškozeného v přezkoumávané

části rozsudku nesprávné,



g) není-li v souladu s dohodou o vině a trestu, jejíž schválení státní

zástupce soudu navrhl; to neplatí, jde-li o výrok o uplatněném nároku

poškozeného, který s dohodou o vině a trestu nesouhlasil, nebo

poškozeného, jehož řádně uplatněný nárok dohodě o vině a trestu

neodpovídá.



(2) Jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od

ostatních, zruší odvolací soud rozsudek jen v této části; zruší-li

však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o

trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad.



§ 259



(1) Je-li po zrušení napadeného rozsudku nebo některé jeho části nutno

učinit ve věci rozhodnutí nové, může odvolací soud věc vrátit soudu

prvního stupně, jen jestliže nelze vadu odstranit ve veřejném zasedání,

zejména jsou-li skutková zjištění tak nedostatečná, že je nutno hlavní

líčení opakovat nebo provádět rozsáhlé a obtížně proveditelné doplnění

dokazování.



(2) Záleží-li vada jen v tom, že v napadeném rozsudku některý výrok

chybí nebo je neúplný, může odvolací soud, aniž rozsudek zruší, věc

soudu prvního stupně vrátit s příkazem, aby o chybějícím výroku rozhodl

nebo neúplný výrok doplnil.



(3) Rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li

možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v

napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů

provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se

může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy,

jestliže v odvolacím řízení



a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy

provedené již v hlavním líčení, nebo



b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.



(4) V neprospěch obžalovaného může odvolací soud změnit napadený

rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v

neprospěch obžalovaného; ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové

újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení tak může učinit

též na podkladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu

škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení.



(5) Odvolací soud nemůže sám



a) uznat obžalovaného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem

zproštěn,



b) uznat obžalovaného vinným těžším trestným činem, než jakým ho mohl v

napadeném rozsudku uznat vinným soud prvního stupně (§ 225 odst. 2).



§ 260



Nelze-li po zrušení rozsudku pokračovat v řízení před soudem pro

neodstranitelné procesní vady a není-li důvod pro jiné rozhodnutí,

odvolací soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření. Ustanovení § 191

a § 264 odst. 2 tu platí obdobně.



§ 261



Prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého

obžalovaného, také dalšímu spoluobžalovanému nebo zúčastněné osobě,

rozhodne odvolací soud vždy též v jejich prospěch. Stejně rozhodne ve

prospěch obžalovaného, kterému prospívá důvod, z něhož rozhodl ve

prospěch zúčastněné osoby.



§ 262



Rozhodne-li odvolací soud, že se věc vrací k novému projednání a

rozhodnutí soudu prvního stupně, může zároveň nařídit, aby byla

projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu. Z důležitého důvodu

může také nařídit, aby ji projednal a rozhodl jiný soud téhož druhu a

téhož stupně v jeho obvodě.



§ 263



Řízení u odvolacího soudu



(1) O odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání. Též v

neveřejném zasedání může učinit rozhodnutí



a) podle § 253, 255 a 257,



b) podle § 258 odst. 1, je-li zřejmé, že vadu nelze odstranit ve

veřejném zasedání.



(2) Účast státního zástupce při veřejném zasedání je povinná.



(3) Při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít

obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení.



(4) V nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu

trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen

tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném

zasedání vzdává.



(5) Po zahájení veřejného zasedání přednese předseda senátu nebo jím

určený člen senátu napadený rozsudek a podá zprávu o stavu věci. Potom

přednese odvolatel své odvolání a odůvodní je; není-li odvolatel

přítomen, přečte odvolání včetně odůvodnění předseda senátu nebo jím

určený člen senátu. Státní zástupce a osoby, které mohou být

rozhodnutím odvolacího soudu přímo dotčeny, pokud nejsou odvolateli,

přednesou své vyjádření a návrhy na provedení dokazování; není-li

některá z těchto osob přítomna a je-li vyjádření obsaženo ve spise,

anebo požádá-li o to, přednese obsah jejich podání předseda senátu nebo

jím určený člen senátu.



(6) Po přednesení návrhů ve veřejném zasedání provede odvolací soud

důkazy potřebné pro rozhodnutí o odvolání, nejde-li o rozsáhlé a

obtížně proveditelné doplnění dokazování, které by znamenalo nahrazovat

činnost soudu prvního stupně. Na provádění důkazů se užije ustanovení o

provádění důkazů v hlavním líčení. Není-li obviněný přítomen, ač byl

řádně předvolán, má se za to, že s přečtením protokolů o výslechu

svědků a znalců souhlasí.



(7) Z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud

může přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání

před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy

provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je

vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch

důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl.



§ 264



Řízení u soudu prvního stupně po zrušení rozsudku



(1) Soud, jemuž věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí, je

vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí odvolací soud,

a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení odvolací soud

nařídil.



(2) Byl-li napadený rozsudek zrušen jen v důsledku odvolání podaného ve

prospěch obžalovaného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí

v jeho neprospěch.



§ 265



Důsledky zrušení výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v

penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení



Zruší-li odvolací soud napadený rozsudek toliko ve výroku o náhradě

škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného

obohacení a nerozhodne-li sám ve věci, odkáže poškozeného na řízení ve

věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným

orgánem.



HLAVA SEDMNÁCTÁ



DOVOLÁNÍ



§ 265a



Přípustnost dovolání



(1) Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé,

jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.



(2) Rozhodnutím ve věci samé se rozumí



a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest,

popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,



b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,



c) usnesení o zastavení trestního stíhání,



d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,



e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,



f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,



g) usnesení o schválení narovnání, nebo



h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek

proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).



(3) Dovolání v neprospěch obviněného nelze podat jen z toho důvodu, že

soud postupoval v souladu s § 259 odst. 4, § 264 odst. 2, § 273 nebo §

289 písm. b).



(4) Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.



§ 265b



Důvody dovolání



(1) Dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:



a) ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl

náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl

soud vyššího stupně,



b) ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže

tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení

známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta,



c) obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl,



d) byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení

nebo ve veřejném zasedání,



e) proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona

bylo nepřípustné,



f) bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení

trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o

schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí,



g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném

nesprávném hmotně právním posouzení,



h) obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští,

nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v

trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným,



i) bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od

potrestání s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro

takový postup,



j) bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny

podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení,



k) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný,



l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného

prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2

písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem

pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán

důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).



(2) Dovolání lze podat též tehdy, byl-li uložen trest odnětí svobody na

doživotí.



§ 265c



Dovolací soud



O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud.



§ 265d



Oprávněné osoby



(1) Dovolání mohou podat



a) nejvyšší státní zástupce na návrh krajského nebo vrchního státního

zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoli výroku

rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného,



b) obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho

bezprostředně dotýká.



(2) Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání

obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje

za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (§

125 odst. 3). Nejvyšší soud o takovém podání nerozhoduje, ale zašle ho

v závislosti na jeho obsahu buď příslušnému soudu jako návrh na

povolení obnovy řízení nebo ministru spravedlnosti jako podnět ke

stížnosti pro porušení zákona, popřípadě ho vrátí obviněnému s

poučením, že dovolání může podat pouze prostřednictvím obhájce. Obdobně

postupuje u podání osob, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání.

Je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho

způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obviněného za

něho v jeho prospěch dovolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho

obhájce.



§ 265e



Lhůta a místo podání



(1) Dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni,

do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.



(2) Jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci

a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno

nejpozději.



(3) Lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání

podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci

ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno

ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který

má ve věci rozhodnout.



(4) Navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.



§ 265f



Obsah dovolání



(1) V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3)

podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém

rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně

konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné

ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2, o které

se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání

uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.



(2) Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání

lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.



§ 265g



Zpětvzetí dovolání



(1) Osoba, která dovolání podala, může je výslovným prohlášením vzít

zpět, a to až do doby, než se Nejvyšší soud odebere k závěrečné poradě.

V řízení o dovolání se však pokračuje, vzal-li nejvyšší státní zástupce

zpět dovolání podané jen ve prospěch obviněného, pokud obviněný trvá na

pokračování dovolacího řízení; v takovém případě Nejvyšší soud

rozhoduje v rozsahu, jakoby takové dovolání podané nejvyšším státním

zástupcem podal sám obviněný. Zpětvzetí dovolání podaného nejvyšším

státním zástupcem jen ve prospěch obviněného, který zemřel, je

neúčinné.



(2) Zpětvzetí dovolání vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí

předseda senátu Nejvyššího soudu, a nebyla-li věc dosud tomuto soudu

předložena, předseda senátu soudu prvního stupně. Vzal-li nejvyšší

státní zástupce zpět dovolání podané jen ve prospěch obviněného a

obviněný trvá na pokračování řízení o dovolání, uvede to předseda

senátu Nejvyššího soudu v usnesení, jímž rozhoduje o zpětvzetí

dovolání.



§ 265h



Řízení u soudu prvního stupně



(1) Nesplňuje-li dovolání nejvyššího státního zástupce nebo dovolání

obviněného podané jeho obhájcem náležitosti obsahu dovolání podle §

265f odst. 1, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě

dvou týdnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude

dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d).



(2) Předseda senátu soudu prvního stupně doručí opis dovolání

obviněného státnímu zástupci a opis dovolání státního zástupce obhájci

obviněného a obviněnému s upozorněním, že se mohou k dovolání písemně

vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání [§

265r odst. 1 písm. c)]. Jakmile lhůta k podání dovolání uplyne všem

oprávněným osobám, předloží spisy Nejvyššímu soudu.



(3) Dospěje-li předseda senátu na podkladě dovolání a obsahu spisů k

závěru, že by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí, předloží

bez zbytečného odkladu spisy s příslušným návrhem na takový postup

Nejvyššímu soudu, který o takovém návrhu rozhodne usnesením nejpozději

do čtrnácti dnů po obdržení spisů, a nebylo-li v mezidobí již dokončeno

řízení u soudu prvního stupně, vrátí mu spisy k dokončení řízení.



Rozhodnutí dovolacího soudu



§ 265i



(1) Nejvyšší soud dovolání odmítne,



a) není-li přípustné,



b) bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b,



c) bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která ho znovu

podala, když ho předtím výslovně vzala zpět,



d) nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání,



e) jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné,



f) je-li zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně

ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání

řešena, není po právní stránce zásadního významu.



(2) V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen

stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k

zákonnému důvodu odmítnutí.



(3) Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1, přezkoumá

zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo

dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i

řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vádám výroků, které

nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly

mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.



(4) Jestliže oprávněná osoba podá důvodně dovolání proti výroku o vině,

přezkoumá Nejvyšší soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o

trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad,

bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno dovolání.



(5) Byla-li dovoláním napadena část rozhodnutí týkající se jen některé

z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozhodnutím, přezkoumá

Nejvyšší soud uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a

předcházejícího řízení, která se týká této osoby.



§ 265j



Dovolací soud dovolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.



§ 265k



(1) Shledá-li Nejvyšší soud, že podané dovolání je důvodné, zruší

napadené rozhodnutí nebo jeho část, popřípadě též vadné řízení mu

předcházející.



(2) Jestliže je vadná jen část napadeného rozhodnutí a lze ji oddělit

od ostatních, zruší Nejvyšší soud rozhodnutí jen v této části; zruší-li

však, byť i jen zčásti výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o

trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad.

Současně zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí nebo jeho

zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo

zrušením, pozbyla podkladu. Ustanovení § 261 se užije přiměřeně.



§ 265l



(1) Je-li po zrušení napadeného rozhodnutí nebo některého jeho výroku

nutno učinit ve věci nové rozhodnutí, přikáže Nejvyšší soud zpravidla

soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu

projednal a rozhodl.



(2) Záleží-li vada jen v tom, že v napadeném rozhodnutí některý výrok

chybí nebo je neúplný, může Nejvyšší soud, aniž rozhodnutí zruší,

přikázat soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby o chybějícím výroku rozhodl

nebo neúplný výrok doplnil.



(3) Přikazuje-li Nejvyšší soud věc podle odstavce 1 nebo 2 k novému

projednání a rozhodnutí, může zároveň nařídit, aby ji soud projednal a

rozhodl v jiném složení senátu. Z důležitých důvodů může také věc

přikázat k projednání a rozhodnutí jinému soudu nebo jinému státnímu

zástupci.



(4) Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu

původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu

zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d

až 73g) se v tomto případě neužijí.



§ 265m



(1) Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned

rozhodnout ve věci rozsudkem. Nejvyšší soud nemůže však sám



a) uznat obviněného vinným skutkem, pro nějž byl obžaloby zproštěn nebo

pro nějž bylo trestní stíhání zastaveno,



b) uznat obviněného vinným těžším trestným činem, než jakým mohl být

uznán vinným napadeným rozsudkem,



c) uložit obviněnému trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let

nebo trest odnětí svobody na doživotí, nebyl-li mu již uložen

přezkoumávaným rozhodnutím, případně ve spojení s rozsudkem soudu

prvního stupně.



(2) Zruší-li Nejvyšší soud rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody

nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení,

užije přiměřeně § 265.



§ 265n



Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný.



Řízení u dovolacího soudu



§ 265o



(1) Před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu

odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno

dovolání.



(2) Je-li pro rozhodnutí o dovolání třeba objasnit nějakou okolnost,

provede potřebné šetření předseda senátu Nejvyššího soudu, anebo na

jeho žádost některý jiný orgán činný v trestním řízení, který je

povinen mu bez zbytečného odkladu vyhovět. Pro takové šetření platí

ustanovení hlavy páté. Ve zvlášť naléhavých případech lze k zajištění

důkazního materiálu použít i prostředků uvedených v hlavě čtvrté.

Zajistit osobu obviněného vydáním příkazu k zatčení a vzetím do vazby

lze však jen tehdy, navrhne-li to nejvyšší státní zástupce v dovolání

podaném v neprospěch obviněného a považuje-li to Nejvyšší soud za

nezbytné vzhledem k závažnosti trestného činu a naléhavosti vazebních

důvodů.



§ 265p



(1) V neprospěch obviněného může Nejvyšší soud změnit napadené

rozhodnutí jen na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce, jež

bylo podáno v neprospěch obviněného.



(2) Dovolání v neprospěch obviněného je vyloučeno, jestliže



a) obviněný zemřel,



b) na čin se vztahuje rozhodnutí prezidenta republiky, kterým nařídil,

aby se v trestním stíhání nepokračovalo.



(3) Bylo-li podáno dovolání pouze ve prospěch obviněného, nepřekáží

jeho smrt provedení řízení na podkladě dovolání; trestní stíhání tu

nelze zastavit proto, že obviněný zemřel.



§ 265r



(1) O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ve veřejném zasedání. V

neveřejném zasedání může učinit



a) rozhodnutí o odmítnutí dovolání (§ 265i),



b) rozhodnutí o zrušení napadeného rozhodnutí (§ 265k) a přikázání věci

k novému projednání a rozhodnutí (§ 265l odst. 1 a 2), je-li zřejmé, že

vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání, nebo



c) jiná rozhodnutí, souhlasí-li s projednáním v neveřejném zasedání

nejvyšší státní zástupce i obviněný.



(2) Účast státního zástupce činného u Nejvyššího státního

zastupitelství ve veřejném zasedání je povinná.



(3) Při veřejném zasedání konaném o dovolání musí mít obviněný obhájce

v případech uvedených v § 36a odst. 2 písm. a) až c), pokud se jej

podle § 36b nevzdá.



(4) V nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu

odnětí svobody, lze veřejné zasedání konat jen tehdy, jestliže obviněný

výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.



(5) Nelze-li vyrozumění o veřejném zasedání doručit osobě, která

rozhodnutím o dovolání může být přímo dotčena, stačí o konání veřejného

zasedání vyrozumět jejího obhájce, popřípadě zmocněnce. Nemá-li tato

osoba obhájce, popřípadě zmocněnce, je třeba jí ho k tomu účelu

ustanovit. Ustanovení § 39 se tu užije obdobně.



(6) Po zahájení veřejného zasedání přednese předseda senátu nebo jím

určený člen senátu napadené rozhodnutí a podá zprávu o stavu věci.

Potom přednese dovolatel své dovolání a odůvodní je. Státní zástupce a

osoby, které mohou být rozhodnutím dovolacího soudu přímo dotčeny,

pokud nejsou dovolateli, přednesou své vyjádření; není-li některá z

těchto osob přítomna a je-li vyjádření obsaženo ve spise, anebo

požádá-li o to, přednese obsah jejich podání předseda senátu nebo jím

určený člen senátu.



(7) Důkazy se ve veřejném zasedání před Nejvyšším soudem zpravidla

neprovádějí. Jen výjimečně může Nejvyšší soud řízení doplnit důkazy

nezbytnými k tomu, aby mohl o dovolání rozhodnout.



§ 265s



Řízení po přikázání věci



(1) Orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému

projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který vyslovil ve

svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění,

jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.



(2) Bylo-li napadené rozhodnutí zrušeno jen v důsledku dovolání

podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně

rozhodnutí v jeho neprospěch.



HLAVA OSMNÁCTÁ



Stížnost pro porušení zákona a řízení o ní



§ 266



(1) Proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž

byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu

řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost

pro porušení zákona. Nestanoví-li zákon jinak, není proti rozhodnutí

Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona přípustná.



(2) Proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen

tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti

trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh

trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.



(3) Týká-li se rozhodnutí uvedené v odstavci 1 více osob, lze stížnost

pro porušení zákona podat také jen proti té části rozhodnutí, která se

týká některé z těchto osob.



(4) Stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného proti

pravomocnému rozhodnutí soudu nelze podat jen z toho důvodu, že soud

postupoval v souladu s § 259 odst. 4, § 264 odst. 2, § 273 nebo § 289

písm. b).



(5) Ustanovení odstavce 4 se užije přiměřeně i na rozhodnutí soudu nebo

státního zástupce učiněné v souladu s § 150 odst. 1 nebo 3.



(6) Ministr spravedlnosti může vzít zpět stížnost pro porušení zákona,

kterou podal, a to až do doby, než se soud rozhodující o stížnosti pro

porušení zákona odebere k závěrečné poradě. Zpětvzetí stížnosti vezme

usnesením na vědomí předseda senátu tohoto soudu.



(7) Dospěje-li ministr spravedlnosti na podkladě obsahu spisu k závěru,

že by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí, navrhne

Nejvyššímu soudu takový postup spolu s podáním stížnosti pro porušení

zákona ve prospěch obviněného.



§ 266a



(1) Podanou stížnost pro porušení zákona, která nebyla odůvodněna, je

ministr spravedlnosti povinen odůvodnit do 14 dnů od jejího podání.



(2) Stížnost pro porušení zákona a dovolání podané v téže věci projedná

Nejvyšší soud ve společném řízení. To nevylučuje postup podle § 23.



§ 267



(1) Ve stížnosti pro porušení zákona musí být vedle obecných

náležitostí (§ 59 odst. 4) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí

směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho

se ministr spravedlnosti domáhá, včetně konkrétního návrhu na

rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ministr spravedlnosti je povinen ve

stížnosti pro porušení zákona uvést, zda ji podává ve prospěch nebo v

neprospěch obviněného.



(2) Podanou a ve lhůtě uvedené v § 266a odst. 1 též odůvodněnou

stížnost pro porušení zákona již nelze v průběhu řízení před Nejvyšším

soudem měnit.



(3) Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků

rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v

rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části

rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly stížností pro

porušení zákona napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly

mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla podána stížnost pro

porušení zákona.



(4) Jestliže ministr spravedlnosti podá důvodně stížnost pro porušení

zákona proti výroku o vině, přezkoumá Nejvyšší soud v návaznosti na

vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají

ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda byla i proti těmto

výrokům podána stížnost pro porušení zákona.



(5) Byla-li stížností pro porušení zákona napadena část rozhodnutí

týkající se jen některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž

rozhodnutím, přezkoumá Nejvyšší soud uvedeným způsobem jen tu část

rozhodnutí a předcházejícího řízení, která se týká této osoby.



§ 268



(1) Nejvyšší soud zamítne stížnost pro porušení zákona,



a) není-li přípustná,



b) byla-li podána opožděně, nebo



c) není-li důvodná.



(2) Shledá-li Nejvyšší soud, že zákon porušen byl, vysloví rozsudkem,

že napadeným rozhodnutím, popřípadě jeho částí (§ 266 odst. 3) nebo v

řízení, jež takovému rozhodnutí předcházelo, byl porušen zákon.



§ 269



(1) Výrok podle § 268 odst. 2 se nedotýká právní moci rozhodnutí, o něž

jde.



(2) Byl-li však porušen zákon v neprospěch obviněného, zruší Nejvyšší

soud zároveň s výrokem uvedeným v § 268 odst. 2 napadené rozhodnutí

nebo jeho část, popřípadě též vadné řízení mu předcházející. Je-li

nezákonný jen některý výrok napadeného rozhodnutí a lze-li jej oddělit

od ostatních, zruší Nejvyšší soud jen tento výrok. Zruší-li však, byť i

jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož

i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Zruší také

další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud

vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ustanovení §

261 se užije přiměřeně.



§ 270



(1) Je-li po zrušení napadeného rozhodnutí nebo některého jeho výroku

nutno učinit ve věci rozhodnutí nové, přikáže Nejvyšší soud zpravidla

orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu

projednal a rozhodl.



(2) Záleží-li porušení zákona jen v tom, že v napadeném rozhodnutí

některý výrok chybí nebo je neúplný, může Nejvyšší soud, aniž

rozhodnutí zruší, přikázat orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby o

chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.



(3) Přikazuje-li Nejvyšší soud věc podle odstavce 1 nebo 2 k novému

projednání a rozhodnutí, může zároveň nařídit, aby ji soud projednal a

rozhodl v jiném složení senátu. Z důležitých důvodů může také věc

přikázat k projednání a rozhodnutí jinému soudu nebo jinému státnímu

zástupci.



(4) Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který

vyslovil ve věci nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony,

jejichž provedení nejvyšší soud nařídil.



§ 271



(1) Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned

rozhodnout ve věci, je-li možno rozhodnutí učinit na podkladě

skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn.

Nejvyšší soud nemůže však sám



a) uznat obviněného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem

obžaloby zproštěn nebo pro nějž bylo trestní stíhání zastaveno,



b) uznat obviněného vinným těžším trestným činem, než jakým mohl být

uznán vinným napadeným rozsudkem,



c) uložit obviněnému trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let

nebo trest odnětí svobody na doživotí.



(2) Zruší-li Nejvyšší soud rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody

nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení,

užije přiměřeně § 265.



§ 272



zrušen



§ 273



Jestliže Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch

obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho

neprospěch. Jde-li o jiné rozhodnutí, platí ustanovení § 150 přiměřeně.



§ 274



O stížnosti pro porušení zákona rozhoduje Nejvyšší soud ve veřejném

zasedání za účasti státního zástupce činného u Nejvyššího státního

zastupitelství. Považuje-li to ministr spravedlnosti nebo předseda

senátu za potřebné, účastní se veřejného zasedání též pověřený zástupce

ministra spravedlnosti. Rozhodnutí podle § 268 odst. 1 může Nejvyšší

soud učinit též v neveřejném zasedání.



§ 275



(1) Byl-li zákon porušen v neprospěch obviněného, nepřekáží jeho smrt

provedení řízení na podkladě stížnosti pro porušení zákona; trestní

stíhání nelze tu zastavit proto, že obviněný zemřel. Byl-li zákon

porušen jen v neprospěch obviněného, doba od právní moci napadeného

rozhodnutí do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona se do

promlčecí doby nezapočítává.



(2) Nelze-li vyrozumění o veřejném zasedání doručit osobě, která

rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona může být přímo dotčena,

stačí o konání veřejného zasedání vyrozumět jejího obhájce, popřípadě

zmocněnce. Nemá-li tato osoba obhájce, popřípadě zmocněnce, je třeba jí

ho k tomu účelu ustanovit. Ustanovení § 39 se tu užije obdobně.



(3) Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu

původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona

výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o

vazebním zasedání (§ 73d až 73g) se v řízení o stížnosti pro porušení

zákona neužijí.



(4) Před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona může Nejvyšší soud

odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána

stížnost pro porušení zákona. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu

rozhodnutí ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém

návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu.



§ 276



Je-li pro rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona třeba objasnit

nějakou okolnost, provede potřebné šetření předseda senátu Nejvyššího

soudu anebo na jeho žádost některý jiný orgán činný v trestním řízení,

popřípadě i policejní orgán. Pro takové šetření platí ustanovení hlavy

páté. Ve zvlášť naléhavých případech lze k zajištění důkazního

materiálu použít na podkladě usnesení senátu i prostředků uvedených v

hlavě čtvrté.



HLAVA DEVATENÁCTÁ



Obnova řízení



§ 277



Obecné ustanovení



Skončilo-li trestní stíhání vedené proti určité osobě pravomocným

rozsudkem, pravomocným trestním příkazem, pravomocným usnesením o

zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o podmíněném

zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o schválení

narovnání nebo pravomocným usnesením o postoupení věci jinému orgánu,

lze v trestním stíhání téže osoby pro týž skutek pokračovat, pokud

nebylo takové rozhodnutí zrušeno v jiném předepsaném řízení, jen

byla-li povolena obnova trestního řízení. Před povolením obnovy lze k

zajištění důkazního materiálu a k zajištění osoby obviněného provádět

vyšetřovací úkony jen v mezích ustanovení této hlavy.



Podmínky obnovy



§ 278



(1) Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním

příkazem, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu

dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se

skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině

nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové

újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, anebo vzhledem k

nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a

závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh

trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Obnova řízení, které

skončilo pravomocným rozsudkem, jímž bylo rozhodnuto o podmíněném

upuštění od potrestání s dohledem, se povolí, a to i dříve, než nastaly

skutečnosti uvedené v § 48 odst. 6 a 7 trestního zákoníku, také tehdy,

vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by

mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už

dříve odůvodnit rozhodnutí o trestu.



(2) Obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu o

zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení

věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, a to

i v případě, jestliže ještě nenastaly skutečnosti uvedené v § 308 odst.

3, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve

neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a

důkazy známými už dříve vést k závěru, že důvody k takovému rozhodnutí

tu nebyly a že je na místě v řízení pokračovat.



(3) Obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením státního

zástupce o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o

postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního

stíhání, a to i v případě, jestliže ještě nenastaly skutečnosti uvedené

v § 308 odst. 3, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy

státnímu zástupci dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve

spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve vést k závěru, že

důvody k takovému rozhodnutí tu nebyly a že je na místě podat proti

obviněnému obžalobu.



(4) Obnova řízení, které skončilo některým ze způsobů uvedených v

předchozích odstavcích, se povolí též tehdy, bude-li pravomocným

rozsudkem zjištěno, že policejní orgán, státní zástupce nebo soudce v

původním řízení porušil svoje povinnosti jednáním zakládajícím trestný

čin.



§ 279



Obnova v neprospěch obviněného je vyloučena, jestliže



a) trestnost činu zanikla,



b) uplynula lhůta v délce jedné poloviny promlčecí doby trestného činu,

o kterém se vedlo trestní stíhání,



c) na čin se vztahuje rozhodnutí presidenta republiky, kterým nařídil,

aby se v trestním stíhání nepokračovalo, nebo



d) obviněný zemřel.



§ 280



Osoby oprávněné k návrhu na povolení obnovy



(1) Obnovu lze povolit jen na návrh oprávněné osoby.



(2) V neprospěch obviněného může návrh na povolení obnovy podat jen

státní zástupce.



(3) Ve prospěch obviněného mohou návrh na povolení obnovy podat kromě

obviněného též osoby, které by mohly podat v jeho prospěch odvolání.

Jestliže by tak mohly učinit i proti vůli obviněného, mohou proti jeho

vůli podat i návrh na povolení obnovy. Takový návrh mohou učinit i po

smrti obviněného.



(4) Osoba, která návrh na povolení obnovy řízení podala, může jej

výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se soud prvního

stupně odebere k závěrečné poradě. Návrh na povolení obnovy řízení

podaný ve prospěch obviněného jinou oprávněnou osobou nebo za

obviněného obhájcem nebo zákonným zástupcem může být vzat zpět jen s

výslovným souhlasem obviněného; to neplatí, pokud takový návrh podal

státní zástupce nebo byl-li takový návrh podán oprávněnou osobou po

smrti obviněného. Zpětvzetí návrhu na povolení obnovy řízení vezme

usnesením na vědomí předseda senátu soudu prvního stupně. Takové

rozhodnutí nebrání pozdějšímu opětovnému podání návrhu na povolení

obnovy řízení.



(5) Doví-li se soud nebo jiný státní orgán o okolnosti, která by mohla

odůvodnit návrh na povolení obnovy, je povinen oznámit ji státnímu

zástupci. Jestliže jde o okolnost, která by mohla odůvodnit návrh na

povolení obnovy ve prospěch obviněného, je státní zástupce povinen

zpravit o ní neprodleně obviněného, anebo není-li to možné, jinou osobu

oprávněnou k podání návrhu, pokud takový návrh nepodá sám.



§ 281



Příslušnost soudu k rozhodnutí o obnově



(1) O návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným

usnesením státního zástupce o zastavení trestního stíhání, včetně

schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném

zastavení trestního stíhání, rozhoduje soud, který by byl příslušný

rozhodovat o obžalobě.



(2) O návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným

rozsudkem nebo trestním příkazem, a řízení, které skončilo pravomocným

usnesením soudu o zastavení trestního stíhání, včetně schválení

narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení

trestního stíhání rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v prvním

stupni.



(3) Přestože ve věci v prvním stupni rozhodoval okresní soud, rozhodne

o návrhu na povolení obnovy krajský soud, navrhne-li to státní zástupce

s odůvodněním, že vzhledem ke skutečnostem nebo důkazům, které nově

vyšly najevo, jde o trestný čin náležející do příslušnosti krajského

soudu.



Řízení o návrhu na povolení obnovy



§ 282



(1) Je-li pro rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy k prověření jeho

důvodnosti třeba některou okolnost předem objasnit, provede potřebné

šetření předseda senátu nebo na jeho žádost některý jiný orgán činný v

trestním řízení, popřípadě i policejní orgán. Pro takové šetření platí

ustanovení hlavy páté.



(2) V případech zvlášť naléhavých lze k zajištění důkazního materiálu

na podkladě usnesení senátu použít i prostředků uvedených v hlavě

čtvrté. Zajistit osobu obviněného vydáním příkazu k zatčení a vzetím do

vazby lze však před povolením obnovy jen tehdy, navrhne-li to státní

zástupce podávaje návrh na obnovu v neprospěch obviněného a považuje-li

to soud za nezbytné vzhledem k povaze skutečností a důkazů, jež nově

vyšly najevo, závažnosti trestného činu a naléhavosti vazebních důvodů.



(3) Byl-li podán návrh na povolení obnovy řízení ve prospěch

obviněného, může soud vzhledem k povaze skutečností a důkazů, jež nově

vyšly najevo, odložit nebo přerušit výkon trestu pravomocně uloženého v

původním řízení.



§ 283



Soud návrh na povolení obnovy zamítne,



a) byl-li podán osobou neoprávněnou,



b) směřuje-li jen proti rozhodnutí nebo výroku, stran něhož obnova není

přípustná,



c) je-li obnova vyloučena podle § 279, nebo



d) neshledá-li důvody obnovy podle § 278.



§ 284



(1) Vyhoví-li soud návrhu na povolení obnovy, zruší napadené rozhodnutí

zcela nebo v části, v níž je návrh důvodný. Zruší-li, byť i jen zčásti

výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další

výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Zruší také další

rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke

změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.



(2) Jestliže soud povolí obnovu řízení, které skončilo pravomocným

usnesením soudu o zastavení trestního stíhání včetně schválení

narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení

trestního stíhání, nebo jestliže povolí v otázce viny obnovu řízení,

které skončilo pravomocným rozsudkem, může zároveň se zrušením

rozhodnutí věc vrátit státnímu zástupci k došetření, považuje-li to za

potřebné pro objasnění věci. Krajský soud, který podle § 281 odst. 3

povolil obnovu řízení, v němž v prvním stupni rozhodl okresní soud,

vrátí věc vždy státnímu zástupci. Ustanovení § 191 platí i tu.



(3) Jestliže soud povolí obnovu toliko ve výroku o přiznaném nároku

poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na

vydání bezdůvodného obohacení, odkáže poškozeného při zrušení tohoto

výroku na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před

jiným příslušným orgánem.



§ 285



Jestliže soud povolí obnovu ve prospěch obviněného z důvodů, které

prospívají také některému spoluobviněnému nebo zúčastněné osobě, povolí

zároveň obnovu též v jejich prospěch.



§ 286



(1) O návrhu na povolení obnovy rozhoduje soud ve veřejném zasedání.



(2) Zamítnout návrh z důvodů uvedených v § 283 písm. a) až c) může i v

neveřejném zasedání. Z důvodu uvedeného v § 283 písm. d) může návrh

zamítnout v neveřejném zasedání pouze v tom případě, že návrh opřený o

tytéž skutečnosti a důkazy byl již dříve pravomocně zamítnut a návrh

nově podaný je jen jeho opakováním.



(3) Proti rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy je přípustná stížnost,

jež má odkladný účinek.



Řízení po povolení obnovy



§ 287



Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním

rozsudkem, rozhodne soud po právní moci usnesení, jímž spolu s

povolením obnovy zrušil výrok o tomto trestu, neprodleně o vazbě.



§ 288



(1) Byla-li pravomocně povolena obnova řízení, které skončilo

pravomocným rozsudkem soudu, kterým byla schválena dohoda o vině a

trestu, nebo pravomocným usnesením státního zástupce o zastavení

trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému

orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, pokračuje se v

přípravném řízení.



(2) V ostatních případech pokračuje soud po pravomocném povolení obnovy

v řízení na podkladě původní obžaloby, jestliže nebylo vysloveno, že se

věc vrací státnímu zástupci k došetření (§ 284 odst. 2).



(3) Jestliže byla povolena obnova jen pokud jde o některý z trestných

činů, za něž byl pravomocně uložen úhrnný nebo souhrnný trest a soud

vrátil věc státnímu zástupci k došetření, stanoví po právní moci

usnesení povolujícího obnovu ve veřejném zasedání rozsudkem přiměřený

trest za zbývající trestné činy.



§ 289



Byla-li povolena obnova jen ve prospěch obviněného,



a) doba od právní moci původního rozsudku do právní moci usnesení

povolujícího obnovu se do promlčecí doby nezapočítává,



b) nesmí mu být novým rozsudkem uložen trest přísnější, než jaký mu byl

uložen původním rozsudkem,



c) nepřekáží jeho smrt provedení dalšího řízení a trestní stíhání nelze

zastavit proto, že obviněný zemřel.



HLAVA DVACÁTÁ



Zvláštní způsoby řízení



§ 290



Obecné ustanovení



Jestliže tato hlava neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se i na

řízení podle této hlavy obecných předpisů.



ODDÍL PRVNÍ



Řízení ve věcech mladistvých



§ 291



Právní úprava řízení



Řízení v trestních věcech mladistvých upravuje zvláštní zákon. Pokud

zvláštní zákon nestanoví jinak, postupuje se podle tohoto zákona.



§ 292



zrušen



§ 293



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 294



zrušen



§ 295



zrušen



§ 296



zrušen



§ 297



zrušen



§ 298



zrušen



§ 299



zrušen



§ 300



zrušen



§ 301



zrušen



ODDÍL DRUHÝ



Řízení proti uprchlému



§ 302



Řízení podle ustanovení tohoto oddílu lze konat proti tomu, kdo se

vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá.



§ 303



(1) V řízení proti uprchlému se trestní stíhání zahajuje doručením

usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného obhájci. Nebyl-li mu

obhájce zvolen (§ 37 odst. 1), je třeba ho ustanovit.



(2) Vyvstal-li důvod pro konání řízení proti uprchlému až po doručení

usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému do podání obžaloby,

státní zástupce o tom učiní záznam, ve kterém uvede, od kterého dne je

proti obviněnému konáno řízení proti uprchlému; záznam se doručí

obhájci.



§ 304



Obviněný musí mít v tomto řízení vždy obhájce. Ten má stejná práva jako

obviněný.



§ 305



O konání řízení proti uprchlému po podání obžaloby rozhoduje soud na

návrh státního zástupce nebo i bez takového návrhu. Návrh může státní

zástupce učinit už v obžalobě.



§ 306



(1) Všechny písemnosti určené pro obviněného se doručují toliko

obhájci.



(2) Předvolání k hlavnímu líčení a k veřejnému zasedání se také vhodným

způsobem uveřejní. Hlavní líčení, popřípadě veřejné zasedání se pak

provede i v nepřítomnosti obviněného, a to bez ohledu na to, zda se

obviněný o něm dověděl.



§ 306a



(1) Pominou-li důvody řízení proti uprchlému, pokračuje se v trestním

řízení podle obecných ustanovení. Požaduje-li to obviněný, provedou se

v řízení před soudem znovu důkazy v předchozím soudním řízení

provedené, u nichž to jejich povaha připouští, nebo jejichž opakování

nebrání jiná závažná skutečnost; v opačném případě se obviněnému

protokoly o provedení těchto důkazů přečtou nebo se mu přehrají

obrazové a zvukové záznamy pořízené o úkonech provedených

prostřednictvím videokonferenčního zařízení a umožní se mu, aby se k

nim vyjádřil.



(2) Skončilo-li řízení proti uprchlému pravomocným odsuzujícím

rozsudkem a poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému

vedlo, na návrh odsouzeného podaný do osmi dnů od doručení rozsudku

soud prvního stupně takový rozsudek zruší a v rozsahu stanoveném v

odstavci 1 se hlavní líčení provede znovu. O právu navrhnout zrušení

pravomocného odsuzujícího rozsudku musí být při doručení rozsudku

odsouzený poučen. Přiměřeně soud postupuje, vyžaduje-li to mezinárodní

smlouva, jíž je Česká republika vázána.



(3) Doba od právní moci odsuzujícího rozsudku do jeho zrušení podle

odstavce 2 se do promlčecí doby nezapočítává.



(4) V novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch

obviněného.



ODDÍL TŘETÍ



Podmíněné zastavení trestního stíhání



§ 307



nadpis vypuštěn



(1) V řízení o přečinu může se souhlasem obviněného soud a v přípravném

řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže



a) obviněný se k činu doznal,



b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její

náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její

náhradě,



c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho

vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,



a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu

a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za

dostačující.



(2) Je-li to odůvodněno povahou a závažností spáchaného přečinu,

okolnostmi jeho spáchání anebo poměry obviněného, soud a v přípravném

řízení státní zástupce rozhodne o podmíněném zastavení trestního

stíhání pouze tehdy, pokud obviněný splní podmínky uvedené v odstavci 1

a



a) zaváže se, že se během zkušební doby zdrží určité činnosti, v

souvislosti s níž se dopustil přečinu, nebo



b) složí na účet soudu a v přípravném řízení na účet státního

zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem

trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu, a tato částka není

zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu,



a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu

a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za

dostačující.



(3) V rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání se stanoví

zkušební doba na šest měsíců až dva roky, v případě rozhodnutí podle

odstavce 2 až na pět let. Zkušební doba počíná právní mocí tohoto

rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání.



(4) Obviněnému, který uzavřel s poškozeným dohodu o způsobu náhrady

škody nebo dohodu o vydání bezdůvodného obohacení, se v rozhodnutí o

podmíněném zastavení trestního stíhání uloží, aby škodu v průběhu

zkušební doby nahradil nebo aby v této době bezdůvodné obohacení vydal.



(5) Rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle odstavce

2 musí obsahovat též výši peněžité částky určené státu na peněžitou

pomoc obětem trestné činnosti nebo určení činnosti, které se obviněný

během zkušební doby zavazuje zdržet. Jestliže se obviněný zaváže zdržet

se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení

motorových vozidel, musí být poučen o povinnosti odevzdat řidičský

průkaz podle zvláštního právního předpisu a o tom, že právní mocí

rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání pozbude řidičského

oprávnění.



(6) Obviněnému lze též uložit, aby ve zkušební době dodržoval přiměřená

omezení a povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život.



(7) Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání může

obviněný a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek.

Rozhodne-li o podmíněném zastavení trestního stíhání soud, má toto

právo též státní zástupce.



§ 308



(1) Jestliže obviněný v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil

povinnost nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení nebo

jinou povinnost, k jejímuž splnění se zavázal, a vyhověl i dalším

uloženým omezením, rozhodne soud a v přípravném řízení státní zástupce,

že se osvědčil. Jinak rozhodne, a to případně i během zkušební doby, že

se neosvědčil a že se v trestním stíhání pokračuje. Výjimečně může soud

a v přípravném řízení státní zástupce vzhledem k okolnostem případu a

osobě obviněného ponechat podmíněné zastavení trestního stíhání v

platnosti a prodloužit zkušební dobu až o jeden rok; zkušební doba však

nesmí překročit pět let. Povinnost nahradit způsobenou škodu, vydat

bezdůvodné obohacení a jiná povinnost, k jejímuž splnění se obviněný

zavázal, i další uložená omezení trvají i v průběhu prodloužené

zkušební doby.



(2) Jestliže do jednoho roku od uplynutí zkušební doby nebylo učiněno

rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl obviněný vinu, má se za

to, že se osvědčil.



(3) Právní mocí rozhodnutí o tom, že obviněný se osvědčil, nebo

uplynutím lhůty uvedené v odstavci 2 nastávají účinky zastavení

trestního stíhání [§ 11 odst. 1 písm. f)].



(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou obviněný a poškozený podat

stížnost, jež má odkladný účinek. Učiní-li takové rozhodnutí soud, má

toto právo též státní zástupce.



ODDÍL ČTVRTÝ



Narovnání



nadpis vypuštěn



§ 309



(1) V řízení o přečinu může se souhlasem obviněného a poškozeného soud

a v přípravném řízení státní zástupce rozhodnout o schválení narovnání

a zastavit trestní stíhání, jestliže obviněný



a) prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán, a nejsou důvodné

pochybnosti o tom, že jeho prohlášení bylo učiněno svobodně, vážně a

určitě,



b) uhradí poškozenému škodu způsobenou přečinem nebo učiní potřebné

úkony k její úhradě, případně jinak odčiní újmu vzniklou trestným

činem,



c) vydá bezdůvodné obohacení získané přečinem nebo učiní jiná vhodná

opatření k jeho vydání, a



d) složí na účet soudu nebo v přípravném řízení na účet státního

zastupitelství peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem

trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu, a tato částka není

zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu,



a považuje-li takový způsob vyřízení věci za dostačující vzhledem k

povaze a závažnosti spáchaného činu, k míře, jakou byl přečinem dotčen

veřejný zájem, k osobě obviněného a jeho osobním a majetkovým poměrům.



(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může obviněný, poškozený a v

řízení před soudem i státní zástupce podat stížnost, jež má odkladný

účinek.



§ 310



(1) Před rozhodnutím o schválení narovnání soud a v přípravném řízení

státní zástupce vyslechne obviněného a poškozeného, zejména k způsobu a

okolnostem uzavření dohody o narovnání, zda dohoda o narovnání mezi

nimi byla učiněna dobrovolně a zda souhlasí se schválením narovnání.

Obviněného vyslechne také k tomu, zda rozumí obsahu obvinění a zda si

je vědom důsledků schválení narovnání. Součástí výslechu obviněného

musí být i prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán.



(2) Před výslechem je třeba obviněného i poškozeného poučit o jejich

právech a o podstatě institutu narovnání.



(3) Je-li poškozenou právnická osoba, lze místo výslechu statutárního

zástupce nebo jiné osoby oprávněné jednat jejím jménem opatřit její

písemné prohlášení k okolnostem uvedeným v odstavci 1.



§ 310a



Práva poškozeného podle § 309 a 311 nepřísluší tomu, na koho pouze

přešel nárok na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení.



§ 311



Rozhodnutí o schválení narovnání a zastavení trestního stíhání musí

obsahovat popis skutku, jehož se narovnání týká, jeho právní posouzení,

obsah narovnání zahrnující výši uhrazené škody nebo škody, k jejíž

úhradě byly provedeny potřebné úkony, rozsah bezdůvodného obohacení,

který byl vydán nebo k jehož vydání byly provedeny potřebné úkony

případně způsob jiného odčinění újmy vzniklé přečinem, peněžitou částku

určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, a výrok o

zastavení trestního stíhání pro skutek, ve kterém je spatřován přečin,

jehož se narovnání týká.



§ 312



zrušen



§ 313



Rozhodnutí o schválení narovnání se eviduje jako skutečnost významná

pro trestní řízení podle zvláštního zákona.



§ 314



nadpis vypuštěn



Nebylo-li narovnání soudem nebo v přípravném řízení státním zástupcem

schváleno poté, co obviněný učinil prohlášení podle § 309 odst. 1, že

spáchal skutek, pro který je stíhán, nelze k tomuto prohlášení v dalším

řízení přihlížet jako k důkazu.



ODDÍL PÁTÝ



Řízení před samosoudcem



§ 314a



(1) Samosoudce koná řízení o trestných činech, na které zákon stanoví

trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let.



(2) Ustanovení odstavce 1 se však neužije, jestliže má být uložen

souhrnný trest nebo společný trest a dřívější trest byl uložen v řízení

před senátem.



§ 314b



(1) Věci, v nichž se konalo zkrácené přípravné řízení, samosoudce

projedná ve zjednodušeném řízení. Trestní stíhání se zahajuje tím, že

návrh státního zástupce na potrestání byl doručen soudu.



(2) Byl-li soudu s doručením návrhu předán zadržený podezřelý, soudce

jej do 24 hodin vyslechne jako obviněného, zejména k okolnostem

zadržení a důvodům vazby, dále k tomu, které skutečnosti považuje za

nesporné, a zda souhlasí s tím, aby takové skutečnosti nebyly v hlavním

líčení dokazovány. Podle povahy věci buď vydá rozhodnutí, jež může

vydat mimo hlavní líčení, nebo obviněnému doručí předvolání k hlavnímu

líčení, které se může se souhlasem obviněného konat ihned po jeho

výslechu. Současně rozhodne o vazbě, a vezme-li do vazby obviněného,

který si obhájce dosud nezvolil, ani mu nebyl ustanoven, umožní mu, aby

si zvolil ve stanovené lhůtě obhájce (§ 38), a pokud tak neučiní,

obhájce mu ustanoví (§ 39 odst. 1).



(3) Nebyl-li podezřelý zadržen, samosoudce podle protokolu o výslechu

podezřelého posoudí, zda je třeba obviněného předvolat k výslechu nebo

je možné ihned nařídit hlavní líčení.



(4) Samosoudce má stejná práva a povinnosti jako senát a jeho předseda.



(5) Neveřejné zasedání samosoudce nekoná.



§ 314c



(1) Samosoudce obžalobu a návrh na potrestání předběžně neprojednává,

přezkoumá je však z hledisek uvedených v § 181 odst. 1 a § 186. Podle

výsledků přezkoumání samosoudce



a) učiní některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 písm. a) až f),



b) může zastavit trestní stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172

odst. 2,



c) nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 179a odst. 1 pro konání

zjednodušeného řízení, návrh na potrestání odmítne, nebo



d) stanoví státnímu zástupci přiměřenou lhůtu k podání návrhu na

schválení dohody o vině a trestu, má-li za to, že vzhledem k okolnostem

případu by ji bylo vhodné sjednat, zejména navrhl-li takový postup

státní zástupce nebo obviněný; přitom samosoudce postupuje přiměřeně

podle § 187 odst. 4.



(2) Samosoudce návrh na schválení dohody o vině a trestu předběžně

neprojednává, přezkoumá jej však z hledisek uvedených v § 314o a § 314p

odst. 1. Podle výsledků přezkoumání samosoudce učiní některé z

rozhodnutí uvedených v § 314p odst. 3 nebo 4, jinak nařídí veřejné

zasedání k rozhodnutí o návrhu na schválení dohody o vině a trestu.



(3) Ustanovení § 189 až 195 se užijí i na řízení před samosoudcem. O

schválení narovnání může samosoudce rozhodnout ve veřejném zasedání.



(4) Je-li obviněný ve vazbě, rozhodne samosoudce po přezkoumání

obžaloby vždy také o dalším trvání vazby, pokud nenařídí hlavní líčení.



(5) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) a odstavce 2 mohou

státní zástupce a obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o přerušení

trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném

zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání mohou takovou

stížnost podat též obviněný a poškozený.



(6) Právní mocí rozhodnutí o odmítnutí návrhu na potrestání podle

odstavce 1 písm. c) se věc vrací do přípravného řízení a státní

zástupce nařídí konat vyšetřování.



§ 314d



(1) Neučiní-li samosoudce žádné z rozhodnutí uvedených v § 314c odst.

1, nařídí hlavní líčení.



(2) Při hlavním líčení ve zjednodušeném řízení samosoudce vyslechne

obviněného; na přečtení protokolu o výslechu podezřelého (§ 179b odst.

3) se užije § 207 odst. 2 obdobně. Poté může rozhodnout o upuštění od

dokazování těch skutečností, které státní zástupce a obviněný označily

za nesporné a s ohledem na ostatní zjištěné skutečnosti není závažného

důvodu o těchto prohlášeních pochybovat. Se souhlasem státního zástupce

a obviněného může přečíst i úřední záznamy o vysvětlení osob a o

provedení dalších úkonů (§ 158 odst. 3 a 6).



ODDÍL PÁTÝ



Trestní příkaz



§ 314e



(1) Samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní

příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými

důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném

řízení.



(2) Trestním příkazem lze uložit



a) trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho

výkonu,



b) domácí vězení do jednoho roku,



c) trest obecně prospěšných prací,



d) trest zákazu činnosti do pěti let,



e) peněžitý trest,



f) trest propadnutí věci,



g) vyhoštění do pěti let,



h) zákaz pobytu do pěti let,



i) trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce

do pěti let.



(3) Trest obecně prospěšných prací může být trestním příkazem uložen

pouze po předchozím vyžádání si zprávy probačního úředníka obsahující

zjištění o možnostech výkonu tohoto trestu a o zdravotní způsobilosti

obviněného, včetně stanoviska obviněného k uložení tohoto druhu trestu.

Trest obecně prospěšných prací je ukládán s přihlédnutím k této zprávě.



(4) Trest domácího vězení může být trestním příkazem uložen pouze po

předchozím vyžádání si zprávy probačního úředníka obsahující zjištění o

možnostech výkonu tohoto trestu, včetně stanoviska obviněného k uložení

tohoto druhu trestu. Trest domácího vězení je ukládán s přihlédnutím k

této zprávě.



(5) Náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest nesmí ani s

uloženým trestem odnětí svobody přesahovat jeden rok.



(6) Trestní příkaz nelze vydat



a) v řízení proti osobě, která je zbavena způsobilosti k právním úkonům

nebo jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena,



b) jestliže má být rozhodováno o ochranném opatření,



c) jestliže má být uložen souhrnný trest nebo společný trest a

předchozí trest byl uložen rozsudkem.



(7) Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s

vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.



§ 314f



(1) Trestní příkaz obsahuje



a) označení soudu, který trestní příkaz vydal,



b) den a místo vydání trestního příkazu,



c) označení obviněného (§ 120 odst. 2),



d) výrok o vině (§ 120 odst. 3) a uloženém trestu (§ 122 odst. 1),



e) výrok o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání

bezdůvodného obohacení (§ 228 a § 229 odst. 1 a 2), jestliže byl nárok

na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání

bezdůvodného obohacení řádně uplatněn (§ 43 odst. 3),



f) poučení o právu podat odpor, včetně upozornění, že v případě, kdy

obviněný odpor nepodá, vzdává se tím práva na projednání věci v hlavním

líčení.



(2) Trestní příkaz se doručuje obviněnému, státnímu zástupci a

poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové

újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení. Obviněnému se doručuje do

vlastních rukou. Má-li obviněný obhájce, doručí se trestní příkaz též

jemu.



§ 314g



(1) Obviněný, osoby, které jsou oprávněny podat v jeho prospěch

odvolání, a státní zástupce mohou podat proti trestnímu příkazu odpor.

Odpor se podává u soudu, který trestní příkaz vydal, a to do osmi dnů

od jeho doručení. Osobám, které mohou podat odvolání ve prospěch

obviněného, s výjimkou státního zástupce, končí lhůta týmž dnem jako

obviněnému. Jestliže se trestní příkaz doručuje jak obviněnému, tak i

jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno

později. Na navrácení lhůty se obdobně užije ustanovení § 61. Po

doručení trestního příkazu může se oprávněná osoba odporu výslovně

vzdát.



(2) Byl-li podán proti trestnímu příkazu oprávněnou osobou ve lhůtě

odpor, trestní příkaz se tím ruší a samosoudce nařídí ve věci hlavní

líčení; při projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán

právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním

příkazu. Jinak se trestní příkaz stane pravomocným a vykonatelným.



(3) Je-li obviněný stíhán pro trestný čin uvedený v § 163a, může

poškozený vzít souhlas s trestním stíháním zpět až do doby, než je

trestní příkaz doručen některé z osob uvedených v odstavci 1.

Zpětvzetím souhlasu se trestní příkaz ruší a samosoudce trestní stíhání

zastaví.



(4) Byl-li vydán trestní příkaz, může státní zástupce vzít obžalobu

zpět do doby, než je trestní příkaz doručen některé z osob uvedených v

odstavci 1. Zpětvzetím obžaloby se trestní příkaz ruší a věc se tím

vrací do přípravného řízení.



ODDÍL ŠESTÝ



Řízení po zrušení rozhodnutí nálezem Ústavního soudu



§ 314h



(1) Po doručení nálezu Ústavního soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí

orgánu činného v trestním řízení nebo jeho části, pokračuje tento orgán

v tom stadiu řízení, které bezprostředně předcházelo vydání zrušeného

rozhodnutí, nestanoví-li zákon nebo nález Ústavního soudu jinak. Přitom

je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Ústavní soud, a je

povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Ústavní soud

nařídil.



(2) Ustanovení odstavce 1 se použije přiměřeně, pokud Ústavní soud

nálezem zakázal některému orgánu činnému v trestním řízení, aby

pokračoval v porušování ústavně zaručeného základního práva nebo

svobody, a přikázal mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před

jejich porušením.



§ 314i



Bylo-li nálezem Ústavního soudu zrušeno rozhodnutí orgánu činného v

trestním řízení pouze ve prospěch obviněného,



a) doba od právní moci původního rozhodnutí ve věci samé do doručení

nálezu Ústavního soudu se do promlčecí doby nezapočítává,



b) nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch;

jde-li o jiné rozhodnutí, platí ustanovení § 150 přiměřeně,



c) nepřekáží jeho smrt provedení dalšího řízení a trestní stíhání nelze

zastavit proto, že obviněný zemřel.



§ 314j



Jestliže nález Ústavního soudu zrušil rozsudek, jen pokud jde o některý

z trestných činů, za něž byl pravomocně uložen úhrnný nebo souhrnný

trest, stanoví příslušný soud neprodleně po doručení nálezu ve veřejném

zasedání rozsudkem přiměřený trest za zbývající trestné činy.



§ 314k



(1) Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu

rozsudkem, rozhodne příslušný soud neprodleně po doručení nálezu

Ústavního soudu, kterým byl zrušen výrok o tomto trestu, o vazbě. Při

tom postupuje podle § 67 a 68.



(2) Vykonává-li se jiné rozhodnutí zrušené nálezem Ústavního soudu,

rozhodne příslušný orgán činný v trestním řízení po doručení nálezu,

nestanoví-li zákon nebo nález Ústavního soudu jinak, o zastavení nebo

přerušení jeho výkonu, popřípadě učiní jiné vhodné opatření.



ODDÍL SEDMÝ



Řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního

provozu a příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu



§ 314l



(1) Na návrh osoby uvedené v § 88 odst. 8 Nejvyšší soud v neveřejném

zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu.



(2) Na návrh osoby uvedené v § 88a odst. 2 Nejvyšší soud v neveřejném

zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k zjištění údajů o

telekomunikačním provozu.



§ 314m



(1) Shledá-li Nejvyšší soud, že příkaz k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu nebo příkaz k zjištění údajů o

telekomunikačním provozu byl vydán nebo jeho provedení bylo v rozporu

se zákonem, vysloví usnesením porušení zákona.



(2) Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.



§ 314n



(1) Shledá-li Nejvyšší soud, že příkaz k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu byl vydán a jeho provedení bylo v souladu s

podmínkami § 88 odst. 1 nebo příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním

provozu byl vydán a jeho provedení bylo v souladu s podmínkami § 88a

odst. 1, vysloví usnesením, že zákon nebyl porušen.



(2) Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.



ODDÍL OSMÝ



Řízení o schválení dohody o vině a trestu



§ 314o



(1) Návrh na schválení dohody o vině a trestu přezkoumá předseda senátu

a podle jeho obsahu a obsahu spisu



a) nařídí veřejné zasedání k rozhodnutí o návrhu na schválení dohody o

vině a trestu,



b) rozhodne o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu pro

závažné procesní vady, zejména neměl-li obviněný při sjednávání dohody

o vině a trestu obhájce, nebo z důvodů uvedených v § 314r odst. 2, nebo



c) nařídí předběžné projednání návrhu na schválení dohody o vině a

trestu.



(2) V usnesení podle odstavce 1 písm. b) je třeba označit konkrétní

vady nebo skutková zjištění, která byla důvodem odmítnutí návrhu na

schválení dohody o vině a trestu. Proti tomuto usnesení je přípustná

stížnost, která má odkladný účinek.



(3) Jestliže usnesení o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a

trestu nabylo právní moci, věc se vrací do přípravného řízení.



(4) Je-li obviněný ve vazbě, rozhodne soud vždy též o dalším trvání

vazby.



(5) Státní zástupce může vzít návrh na schválení dohody o vině a trestu

zpět až do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě. Zpětvzetím

návrhu na schválení dohody o vině a trestu se věc vrací do přípravného

řízení.



§ 314p



(1) Předseda senátu nařídí předběžné projednání návrhu na schválení

dohody o vině a trestu, má-li za to, že



a) věc patří do příslušnosti jiného soudu,



b) věc má být postoupena podle § 171 odst. 1,



c) jsou dány okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání podle §

172 odst. 1 nebo jeho přerušení podle § 173 odst. 1, anebo okolnosti

odůvodňující podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 nebo

schválení narovnání podle § 309.



(2) Předběžné projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu se

koná v neveřejném zasedání. Považuje-li to předseda senátu pro

rozhodnutí soudu za potřebné, nařídí o předběžném projednání návrhu

veřejné zasedání.



(3) Po předběžném projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu

soud



a) rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který

je nejblíže společně nadřízen jemu a soudu, jenž je podle něj

příslušný, má-li za to, že sám není příslušný k jejímu projednání,



b) postoupí věc jinému orgánu, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 171

odst. 1,



c) trestní stíhání zastaví, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 172 odst.

1,



d) trestní stíhání přeruší, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 173 odst.

1,



e) trestní stíhání podmíněně zastaví podle § 307 nebo rozhodne o

schválení narovnání podle § 309 odst. 1,



f) rozhodne o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu pro

závažné procesní vady, zejména neměl-li obviněný při sjednávání dohody

o vině a trestu obhájce, nebo z důvodů uvedených v § 314r odst. 2.



(4) Po předběžném projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu

může soud také zastavit trestní stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v

§ 172 odst. 2.



(5) Proti rozhodnutí podle odstavce 3 písm. b) až f) a podle odstavce 4

mohou státní zástupce i obviněný podat stížnost, jež má, nejde-li o

přerušení trestního stíhání, odkladný účinek. Proti rozhodnutí o

podmíněném zastavení trestního stíhání a o schválení narovnání může

podat stížnost, jež má odkladný účinek, též poškozený.



(6) Jestliže usnesení o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a

trestu nabylo právní moci, věc se vrací do přípravného řízení.



§ 314q



(1) O návrhu na schválení dohody o vině a trestu rozhoduje soud ve

veřejném zasedání. Předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání

obviněného; o době a místu řízení vyrozumí státního zástupce a obhájce

obviněného, jakož i poškozeného. Má-li poškozený zmocněnce, vyrozumí se

o veřejném zasedání jen jeho zmocněnec. Veřejné zasedání se koná za

stálé přítomnosti obviněného a státního zástupce.



(2) Po zahájení veřejného zasedání státní zástupce přednese návrh na

schválení dohody o vině a trestu.



(3) Po přednesení návrhu na schválení dohody o vině a trestu vyzve

předseda senátu obviněného, aby se k návrhu vyjádřil, a dotáže se jej,

zda



a) rozumí sjednané dohodě o vině a trestu, zejména zda je mu zřejmé, co

tvoří podstatu skutku, který se mu klade za vinu, jaká je jeho právní

kvalifikace a jaké trestní sazby zákon stanoví za trestný čin, který je

v tomto skutku spatřován,



b) prohlášení o tom, že spáchal skutek, pro který je stíhán, učinil

dobrovolně a bez nátlaku a byl poučen o svých právech na obhajobu,



c) jsou mu známy všechny důsledky sjednání dohody o vině a trestu,

zejména že se vzdává práva na projednání věci v hlavním líčení a práva

podat odvolání proti rozsudku, kterým by soud dohodu o vině a trestu

schválil, s výjimkou důvodu uvedeného v § 245 odst. 1 větě druhé.



(4) Po vyjádření obviněného umožní soud poškozenému, je-li přítomen,

aby se vyjádřil.



(5) Dokazování soud neprovádí. Považuje-li to za potřebné, může

vyslechnout obviněného a opatřit potřebná vysvětlení.



Rozhodnutí o návrhu na schválení dohody o vině a trestu



§ 314r



(1) Soud může rozhodovat o skutku, jeho právní kvalifikaci, trestu a

ochranném opatření pouze v rozsahu uvedeném v dohodě o vině a trestu. O

nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání

bezdůvodného obohacení rozhoduje soud v rozsahu uvedeném v dohodě o

vině a trestu, pokud s ní poškozený souhlasí, nebo pokud dohodnutý

rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání

bezdůvodného obohacení odpovídá řádně uplatněnému nároku poškozeného (§

43 odst. 3).



(2) Soud dohodu o vině a trestu neschválí, je-li nesprávná nebo

nepřiměřená z hlediska souladu se zjištěným skutkovým stavem nebo z

hlediska druhu a výše navrženého trestu, případně ochranného opatření,

nebo nesprávná z hlediska rozsahu a způsobu náhrady škody nebo

nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení, anebo zjistí-li,

že došlo k závažnému porušení práv obviněného při sjednávání dohody o

vině a trestu. V takovém případě věc vrátí usnesením do přípravného

řízení. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný

účinek.



(3) Soud může v případech stanovených v odstavci 2 namísto vrácení věci

do přípravného řízení oznámit své výhrady státnímu zástupci a

obviněnému, kteří mohou navrhnout nové znění dohody o vině a trestu. Za

tímto účelem soud odročí veřejné zasedání. Pokud ve stanovené lhůtě

nebude soudu předloženo nové znění dohody o vině a trestu, postupuje

soud podle odstavce 2.



(4) Soud dohodu o vině a trestu schválí odsuzujícím rozsudkem, ve

kterém uvede výrok o schválení dohody o vině a trestu a výrok o vině a

trestu, případně ochranném opatření, v souladu s dohodou o vině a

trestu. Výrok o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o

vydání bezdůvodného obohacení soud uvede v souladu s dohodou o vině a

trestu, se kterou poškozený souhlasí, nebo s dohodou o vině a trestu, v

níž dohodnutý rozsah a způsob náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo

vydání bezdůvodného obohacení odpovídá řádně uplatněnému nároku

poškozeného (§ 43 odst. 3); jinak soud postupuje podle § 228, pokud je

skutkový stav spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, popřípadě podle §

229.



(5) Vyjde-li najevo některá z okolností uvedených v § 171 odst. 1, §

172 odst. 1 a 2, § 173 odst. 1 písm. b) až d), nebo v § 223a odst. 1,

soud rozhodne o postoupení věci, zastavení trestního stíhání, přerušení

trestního stíhání nebo trestní stíhání podmíněně zastaví podle § 307

nebo rozhodne o schválení narovnání podle § 309 odst. 1. Soud přeruší

trestní stíhání též tehdy, nelze-li obviněnému doručit předvolání k

veřejnému zasedání.



(6) Proti rozhodnutí podle odstavce 5 může státní zástupce podat

stížnost, jež má, nejde-li o přerušení trestního stíhání, odkladný

účinek. Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo

o schválení narovnání mohou takovou stížnost podat též obviněný a

poškozený.



§ 314s



Byla-li věc vrácena do přípravného řízení podle § 314o odst. 3 nebo 5,

§ 314p odst. 6 nebo § 314r odst. 2, v dalším řízení se ke sjednané

dohodě o vině a trestu, včetně prohlášení viny obviněným, nepřihlíží.

Vrácení věci do přípravného řízení nevylučuje sjednání nové dohody o

vině a trestu. Je-li obviněný ve vazbě a soud zároveň nerozhodl o

propuštění obviněného na svobodu, pokračuje vazba v přípravném řízení,

která však nesmí spolu s vazbou již vykonanou přesáhnout lhůty uvedené

v § 72a odst. 1 až 3.



HLAVA DVACÁTÁ PRVNÍ



Vykonávací řízení



§ 315



Příslušnost ve vykonávacím řízení



(1) Rozhodnutí vykonává, popřípadě jeho výkon zařizuje ten orgán, který

rozhodnutí učinil; v řízení před soudem rozhodnutí senátu vykonává nebo

jeho výkon zařizuje předseda senátu.



(2) Rozhodnutí souvisící s výkonem trestů a ochranných opatření činí,

není-li dále stanoveno něco jiného, soud, který ve věci rozhodl v

prvním stupni.



(3) Opatření nutná k výkonu trestů a ochranných opatření a k vymáhání

nákladů trestního řízení, zejména vyrozumívání jiných orgánů a osob,

jimž přísluší spolupůsobení při výkonu uvedených rozhodnutí, činí,

není-li dále stanoveno něco jiného, předseda senátu soudu, který ve

věci rozhodl v prvním stupni.



ODDÍL PRVNÍ



nadpis vypuštěn



§ 316



zrušen



§ 317



zrušen



§ 318



zrušen



§ 319



zrušen



ODDÍL DRUHÝ



Výkon trestu odnětí svobody



§ 320



Obecná ustanovení



(1) Způsob výkonu trestu odnětí svobody upravuje zákon o výkonu trestu

odnětí svobody.



(2) U osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, činí rozhodnutí

souvisící s výkonem tohoto trestu soud, v jehož obvodu se trest odnětí

svobody vykonává.



(3) Je-li u trestů odnětí svobody postupně uložených stanoven různý

způsob výkonu trestu, určí společný způsob výkonu postupně uložených

trestů soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.



§ 321



Nařízení výkonu trestu



(1) Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat nepodmíněný trest

odnětí svobody, stalo vykonatelným, předseda senátu příslušné věznici

zašle nařízení výkonu trestu a vyzve odsouzeného, je-li na svobodě, aby

trest ve stanovené lhůtě nastoupil. Stal-li se výrok o uložení trestu

odnětí svobody vykonatelným rozhodnutím odvolacího soudu, nařídí výkon

tohoto trestu u odsouzeného, který je ve vazbě, předseda senátu

odvolacího soudu hned po vyhlášení rozhodnutí; předseda senátu

odvolacího soudu tak může učinit i u odsouzeného, který není ve vazbě,

je-li z konkrétních skutečností zjištěno, že jeho pobyt na svobodě je

nebezpečný, nebo jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních

skutečností vyplývá důvodná obava, že odsouzený uprchne nebo se bude

skrývat.



(2) Nebylo-li z konkrétních skutečností zjištěno, že pobyt odsouzeného

na svobodě je nebezpečný, nebo nevyplývá-li z jeho jednání nebo dalších

konkrétních skutečností důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat,

a není tak dán důvod pro okamžité nařízení výkonu trestu odnětí

svobody, může předseda senátu k nastoupení trestu poskytnout

odsouzenému přiměřenou lhůtu, aby si mohl obstarat své záležitosti.

Tato lhůta nesmí být delší než jeden měsíc ode dne, kdy nabylo právní

moci rozhodnutí uvedené v odstavci 1.



(3) Nenastoupí-li odsouzený trest ve lhůtě, která mu byla poskytnuta,

nebo bylo-li z konkrétních skutečností zjištěno, že jeho pobyt na

svobodě je nebezpečný, nebo jestliže z jeho jednání nebo dalších

konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude

skrývat, nařídí předseda senátu, aby byl do výkonu trestu dodán.

Není-li známo místo pobytu odsouzeného, užije se na příkaz k jeho

dodání do výkonu trestu přiměřeně ustanovení § 69 odst. 3. Je-li místo

pobytu odsouzeného známo, lze použít k jeho dodání do výkonu trestu

ustanovení § 83c odst. 2. V příkazu předseda senátu vždy požádá

policejní orgán o neprodlené podání informace o tom, zda byl odsouzený

do výkonu trestu dodán, popřípadě jaké okolnosti dodání do výkonu

trestu brání.



(4) Příkaz podle odstavce 3 se vydá i v případě, nesplní-li odsouzený

svou povinnost uvedenou v § 322 odst. 1 poslední větě, nebo za podmínek

uvedených v § 322 odst. 3 větě druhé.



Odklad výkonu trestu



§ 322



(1) Předseda senátu odloží na potřebnou dobu výkon trestu odnětí

svobody, jestliže z lékařské zprávy o hospitalizaci odsouzeného v

lůžkovém zdravotnickém zařízení nebo z jiných skutečností vyplývá, že

by výkon trestu ohrozil jeho život nebo zdraví.



(2) Požádá-li odsouzený o odklad výkonu trestu odnětí svobody z důvodů

uvedených v odstavci 1, avšak předseda senátu má za to, že takové

důvody nejsou zřejmě dány, vyzve odsouzeného, aby nejpozději při

nástupu výkonu trestu odnětí svobody předložil zprávu o svém zdravotním

stavu příslušné věznici. Zjistí-li věznice, že zdravotní stav

odsouzeného mu neumožňuje podrobit se výkonu trestu odnětí svobody,

podle povahy navrhne soudu jeho odklad nebo přerušení.



(3) Výkon trestu odnětí svobody na těhotné ženě a na matce novorozeného

dítěte předseda senátu odloží na dobu jednoho roku po porodu.



(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 3 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



§ 323



(1) Výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího jeden rok může předseda

senátu z důležitých důvodů odložit, a to na dobu nejvýše tří měsíců ode

dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v § 321 odst. 1.



(2) Další odklad výkonu takového trestu nebo jeho odklad na dobu delší

než tři měsíce může povolit předseda senátu, a to jen výjimečně ze

zvlášť důležitých důvodů, zejména mohl-li by výkon trestu mít pro

odsouzeného nebo jeho rodinu mimořádně těžké následky. Odklad lze však

povolit nejdéle na dobu šesti měsíců ode dne, kdy nabylo právní moci

rozhodnutí uvedené v § 321 odst. 1.



(3) Je-li obava, že odsouzený uprchne, nebo zneužívá-li povoleného

odkladu, předseda senátu odklad odvolá.



(4) Proti rozhodnutí, jímž byl povolen odklad výkonu trestu podle

odstavce 2, může státní zástupce podat stížnost.



§ 324



Rozhodování o změně způsobu výkonu trestu



(1) O změně způsobu výkonu trestu odnětí svobody rozhoduje ve veřejném

zasedání na návrh státního zástupce nebo ředitele věznice, a nejde-li o

rozhodování o přeřazení mladistvého do věznice pro ostatní odsouzené,

též na žádost odsouzeného nebo i bez takového podnětu okresní soud, v

jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.



(2) Před rozhodnutím o změně způsobu výkonu trestu odnětí svobody musí

být odsouzený vyslechnut.



(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



Přerušení výkonu trestu



§ 325



(1) Je-li odsouzený, na němž se vykonává trest odnětí svobody, stižen

těžkou nemocí, může předseda senátu výkon trestu na potřebnou dobu

přerušit; předseda senátu vždy přeruší výkon trestu na těhotné ženě

nebo matce dítěte mladšího jednoho roku.



(2) Je-li obava, že odsouzený uprchne, nebo zneužívá-li povoleného

přerušení, předseda senátu přerušení výkonu trestu odvolá.



(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.



§ 326



zrušen



§ 327



nadpis vypuštěn



(1) Soud může upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku,

jestliže odsouzený byl nebo má být



a) vydán do cizího státu nebo předán cizímu státu podle části páté

hlavy druhé zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech

trestních, nebo



b) vyhoštěn.



(2) Nedojde-li k vydání odsouzeného do cizího státu, k jeho předání

nebo k vyhoštění podle odstavce 1, anebo vrátí-li se v těchto případech

vydaný, předaný nebo vyhoštěný, rozhodne soud, že se trest odnětí

svobody nebo jeho zbytek vykoná.



(3) Soud může upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku

též tehdy, zjistí-li, že odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu

nebezpečnou nemocí nebo nevyléčitelnou nemocí duševní.



(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



§ 328



Odklad a přerušení výkonu trestu a upuštění od jeho výkonu u vojáků



(1) Předseda senátu odloží nebo přeruší výkon trestu odnětí svobody

nepřevyšujícího šest měsíců, je-li odsouzený povolán k výkonu základní

vojenské služby.



(2) Jestliže odsouzený ve výkonu této služby nespáchal žádný trestný

čin a konal řádně vojenskou službu, upustí soud od výkonu trestu nebo

jeho zbytku; jinak rozhodne, že se trest nebo jeho zbytek vykoná.

Bylo-li upuštěno od výkonu trestu nebo jeho zbytku, pokládá se trest za

vykonaný dnem, kdy byl jeho výkon odložen nebo přerušen.



(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



Podmíněné odsouzení



§ 329



(1) V případech, kdy je to s ohledem na povahu uložených omezení a

způsob kontroly chování podmíněně odsouzeného nutné, zašle předseda

senátu ihned po právní moci rozsudku ukládajícího trest odnětí svobody,

jehož výkon byl podmíněně odložen, jeho opis probačnímu úředníkovi k

výkonu kontroly nad chováním odsouzeného a nad dodržováním uložených

omezení. Požádá jej zároveň, aby v pravidelných termínech, které

zároveň stanoví, mu podával zprávu o způsobu života odsouzeného, a v

případě, že by zjistil důvody k nařízení výkonu trestu, aby to ihned

oznámil soudu. Kontrolu nad chováním odsouzeného a nad dodržováním

uložených omezení může na základě dožádání adresovaného okresnímu

soudu, v jehož obvodu odsouzený bydlí, pracuje nebo se zdržuje,

provádět probační úředník činný mimo obvod soudu, který ve věci rozhodl

v prvním stupni.



(2) Jestliže předseda senátu nepověří výkonem kontroly probačního

úředníka, v pravidelných termínech, nejpozději jedenkrát za šest

měsíců, zjišťuje, zda podmíněně odsouzený vede řádný způsob života a

dodržuje omezení, která mu byla rozsudkem uložena.



(3) Zájmové sdružení občanů činné na pracovišti odsouzeného nebo v jeho

bydlišti může předseda senátu požádat o výchovné spolupůsobení, pokud

nabídlo záruku za převýchovu odsouzeného.



§ 330



(1) O tom, zda se podmíněně odsouzený osvědčil nebo zda se nařídí výkon

podmíněně odloženého trestu, rozhodne soud ve veřejném zasedání. Ve

veřejném zasedání rozhodne soud i o ponechání podmíněného odsouzení v

platnosti podle § 83 odst. 1 trestního zákoníku.



(2) Při rozhodování o osvědčení podmíněně odsouzeného se soud opírá též

o vyjádření zájmového sdružení občanů.



(3) Proti rozhodnutím podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



(4) Rozhodnutí, že se podmíněně odsouzený osvědčil, může se souhlasem

státního zástupce učinit též předseda senátu.



§ 330a



(1) Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném odsouzení k trestu odnětí

svobody s dohledem, soud po právní moci rozsudku opatřením pověří

probačního úředníka, v jehož obvodu má odsouzený bydliště nebo

pracoviště, aby sledoval jeho chování a dodržování uložených omezení a

povinností způsobem stanoveným zvláštním zákonem. Podle povahy věci

požádá o spolupůsobení orgány veřejné správy, zájmová sdružení občanů a

další orgány, instituce a osoby. Při výkonu dohledu nelze podmíněně

odsouzenému ukládat jiné povinnosti, než které vyplývají ze zákona nebo

z odsuzujícího rozsudku.



(2) Na rozhodnutí o tom, zda se osvědčil podmíněně odsouzený, u něhož

byl vysloven dohled, nebo zda se nařídí výkon podmíněně odloženého

trestu, se obdobně užije ustanovení § 330.



Podmíněné propuštění



§ 331



(1) O podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody rozhoduje soud na

návrh státního zástupce nebo ředitele věznice, v níž se vykonává trest,

na žádost odsouzeného nebo i bez takové žádosti, a to ve veřejném

zasedání. Soud vyrozumí o konání veřejného zasedání o podmíněném

propuštění z trestu odnětí svobody uloženého pro zločin i poškozeného,

který o to požádal (§ 228 odst. 4). Žádost o podmíněné propuštění z

trestu odnětí svobody podle § 88 odst. 2 trestního zákoníku může

obviněný podat jen, pokud k ní připojí kladné stanovisko ředitele

věznice, že odsouzený prokázal svým vzorným chováním a plněním svých

povinností, že dalšího výkonu trestu není třeba; jinak soud o takové

žádosti nerozhoduje a vrátí ji obviněnému s poučením o nutnosti

připojit k ní uvedené stanovisko ředitele věznice. Byla-li žádost

odsouzeného o podmíněné propuštění zamítnuta, může ji odsouzený

opakovat teprve po uplynutí šesti měsíců od zamítavého rozhodnutí,

ledaže by žádost byla zamítnuta jen proto, že dosud neuplynula lhůta

stanovená v zákoně pro podmíněné propuštění.



(2) Podmíněné propuštění může navrhnout též zájmové sdružení občanů,

nabídne-li převzetí záruky za dovršení nápravy odsouzeného. Souhlasí-li

s tím odsouzený, může zájmové sdružení občanů před podáním návrhu na

podmíněné propuštění požádat ředitele věznice, v níž se vykonává trest,

aby mu sdělil stav převýchovy odsouzeného.



(3) Navrhne-li podmíněné propuštění ředitel věznice, v níž odsouzený

vykonává trest, nebo se k takovému návrhu připojí, může rozhodnutí o

tom, že odsouzený se podmíněně propouští, učinit se souhlasem státního

zástupce též předseda senátu.



(4) Na dožádání zájmového sdružení občanů o spolupůsobení při výchově

podmíněně propuštěného se užije přiměřeně ustanovení § 329.



(5) Jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném propuštění za současného

vyslovení dohledu nad odsouzeným nebo rozhodl-li soud o podmíněném

propuštění odsouzeného a současně mu uložil přiměřená omezení nebo

přiměřené povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život, užije se

na postup při výkonu dohledu a kontrole chování odsouzeného přiměřeně

ustanovení § 330a odst. 1. Bylo-li rozhodnuto, aby se podmíněně

propuštěný odsouzený ve zkušební době zdržoval ve svém obydlí užije se

na postup při výkonu této povinnosti přiměřeně ustanovení § 334b až

334e. Jestliže bylo rozhodnuto, aby podmíněně propuštěný odsouzený ve

zkušební době vykonal práce ve prospěch obcí, státních nebo jiných

obecně prospěšných institucí užije se na postup při výkonu této

povinnosti přiměřeně ustanovení § 336 až 339. Pokud bylo rozhodnuto,

aby podmíněně propuštěný odsouzený složil na účet soudu částku určenou

na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, může předseda senátu na

žádost odsouzeného z důležitých důvodů



a) odložit složení této částky, a to na dobu nejvýše šesti měsíců ode

dne, kdy rozhodnutí nabylo právní moci, nebo



b) povolit splácení této částky v měsíčních splátkách tak, aby byla

celá zaplacena nejpozději do konce stanovené zkušební doby.



§ 332



(1) O tom, zda se podmíněně propuštěný osvědčil nebo zda se zbytek

trestu vykoná, jakož i o tom, zda se vykoná zbytek trestu anebo ponechá

v platnosti podmíněné propuštění, rozhoduje soud ve veřejném zasedání.

Rozhodnutí, že se podmíněně propuštěný osvědčil, může se souhlasem

státního zástupce učinit též předseda senátu.



(2) Při rozhodování o osvědčení podmíněně propuštěného se soud opírá

též o vyjádření zájmového sdružení občanů.



§ 333



(1) Rozhodnutí podle § 331 činí okresní soud, v jehož obvodu se trest

odnětí svobody vykonává. Nebrání-li tomu důležité důvody, je třeba o

návrhu nebo žádosti rozhodnout nejpozději do 30 dnů od jejich doručení

soudu. Rozhodnutí podle § 332 činí soud, který odsouzeného z trestu

podmíněně propustil.



(2) Před rozhodnutím o podmíněném propuštění nebo o výkonu zbytku

trestu musí být odsouzený vyslechnut; to neplatí, postupuje-li soud

podle § 331 odst. 3.



(3) Proti rozhodnutí podle § 331 odst. 3 je přípustná stížnost proti

výroku o stanovení délky zkušební doby. Proti ostatním rozhodnutím

podle § 331 a 332 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.



§ 333a



Pokud byl obviněný pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody, může

předseda senátu odsouzenému uložit omezení spočívající v zákazu

vycestování do zahraničí, které trvá až do doby, kdy odsouzený vykoná

trest nebo nastane jiná skutečnost, s níž je spojen zánik výkonu

trestu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost. Pro případy

podle věty první se § 77a odst. 2 až 6 použijí obdobně.



§ 333b



Přeměna trestu odnětí svobody v trest domácího vězení



(1) O přeměně trestu odnětí svobody v trest domácího vězení rozhoduje

soud na návrh státního zástupce nebo ředitele věznice, v níž se

vykonává trest, na žádost odsouzeného nebo i bez takové žádosti, a to

ve veřejném zasedání.



(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



§ 334



Započítání vazby a trestu



(1) O započítání vazby a trestu rozhodne předseda senátu usnesením, a

to zpravidla zároveň s nařízením výkonu trestu. Vazba se započítává

podle stavu ke dni nařízení výkonu trestu, a to od doby, kdy osobní

svoboda obviněného byla omezena.



(2) Proti usnesení podle odstavce 1 je přípustná stížnost.



(3) O návrhu státního zástupce, aby se do výkonu trestu odnětí svobody

nezapočítala doba, po kterou byl odsouzenému přerušen výkon trestu

odnětí svobody za účelem léčebné péče ve zdravotnickém zařízení mimo

věznice, stalo-li se tak v důsledku toho, že si odsouzený způsobil újmu

na zdraví úmyslně, rozhoduje soud ve veřejném zasedání. Proti tomuto

rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.



ODDÍL TŘETÍ



Výkon trestu domácího vězení



§ 334a



Nařízení výkonu trestu domácího vězení



(1) Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest domácího

vězení stalo vykonatelným, předseda senátu zašle odsouzenému a

příslušnému středisku Probační a mediační služby nařízení výkonu tohoto

trestu, v kterém určí



a) počátek výkonu tohoto trestu a



b) místo výkonu tohoto trestu.



(2) Počátek výkonu trestu domácího vězení stanoví předseda senátu tak,

aby si odsouzený mohl obstarat své záležitosti.



(3) Místo výkonu trestu stanoví předseda senátu v obydlí odsouzeného v

místě trvalého pobytu nebo v místě, kde se odsouzený zdržuje, a to s

přihlédnutím k jeho osobním a rodinným poměrům; je-li odsouzený

zaměstnán, přihlédne i k místu výkonu zaměstnání a k možnostem dopravy

do zaměstnání.



§ 334b



Kontrola výkonu trestu domácího vězení



Kontrolu výkonu trestu domácího vězení zajišťuje Probační a mediační

služba ve spolupráci s provozovatelem elektronického kontrolního

systému, který umožňuje detekci pohybu odsouzeného nebo namátkovou

kontrolou prováděnou probačním úředníkem; za tímto účelem je odsouzený

povinen probačnímu úředníkovi umožnit vstup do místa výkonu trestu.



§ 334c



Nedodržování podmínek výkonu trestu domácího vězení



Nedodržuje-li odsouzený stanovené podmínky domácího vězení a uložená

přiměřená omezení a přiměřené povinnosti, sdělí tuto skutečnost

provozovatel elektronického kontrolního systému nebo probační úředník

vykonávající kontrolu bezodkladně soudu, který výkon trestu nařídil.



§ 334d



Odklad a přerušení výkonu trestu domácího vězení



(1) Předseda senátu může z důležitých důvodů na potřebnou dobu odložit

nebo přerušit výkon trestu domácího vězení.



(2) Pominou-li důvody odkladu nebo přerušení, předseda senátu odklad

nebo přerušení odvolá.



(3) Doba, po kterou byl výkon trestu domácího vězení odložen nebo

přerušen, se nezapočítává do doby výkonu trestu.



(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



§ 334e



Změna trestu domácího vězení



(1) Na návrh odsouzeného, státního zástupce nebo probačního úředníka

nebo i bez takového návrhu rozhodne předseda senátu z důležitých důvodů

o změně místa výkonu trestu domácího vězení, doby, kdy se zde má

odsouzený zdržovat, a přiměřených omezení a přiměřených povinností

stanovených odsouzenému; přitom nesmí v neprospěch odsouzeného změnit

počet hodin v týdnu, po které se má odsouzený zdržovat v obydlí, a

rozsah přiměřených omezení a přiměřených povinností. O změně trestu

domácího vězení rozhodne předseda senátu bez zbytečného odkladu i po

vykázání ze společného obydlí podle jiného právního předpisu.



(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



§ 334f



Upuštění od výkonu trestu domácího vězení



(1) Soud může upustit od výkonu trestu domácího vězení nebo jeho

zbytku, jestliže odsouzený byl nebo má být



a) vydán do cizího státu nebo předán cizímu státu podle části páté

hlavy druhé zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech

trestních, nebo



b) vyhoštěn.



(2) Nedojde-li k vydání odsouzeného do ciziny, k jeho předání nebo k

vyhoštění podle odstavce 1, anebo vrátí-li se v těchto případech

vydaný, předaný nebo vyhoštěný, rozhodne soud, že se trest domácího

vězení nebo jeho zbytek vykoná.



(3) Soud může upustit od výkonu trestu domácího vězení nebo jeho zbytku

též tehdy, zjistí-li, že odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu

nebezpečnou nemocí nebo nevyléčitelnou nemocí duševní nebo z jiných

obdobně závažných důvodů.



(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



§ 334g



Přeměna trestu domácího vězení v trest odnětí svobody



(1) O přeměně trestu domácího vězení v trest odnětí svobody rozhodne

předseda senátu na návrh probačního úředníka nebo i bez takového návrhu

ve veřejném zasedání.



(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



§ 334h



Ministerstvo spravedlnosti může vyhláškou stanovit podrobnosti kontroly

výkonu trestu domácího vězení.



ODDÍL ČTVRTÝ



Výkon trestu obecně prospěšných prací



§ 335



Obecné ustanovení



Trest obecně prospěšných prací odsouzený vykonává v obvodu okresního

soudu, ve kterém bydlí. Se souhlasem odsouzeného může být trest

vykonáván i mimo tento obvod.



nadpis vypuštěn



Nařízení výkonu trestu



§ 336



(1) Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest obecně

prospěšných prací, stane vykonatelným, předseda senátu zašle jeho opis

probačnímu úředníkovi.



(2) O druhu a místě výkonu obecně prospěšných prací rozhodne okresní

soud, který trest obecně prospěšných prací uložil, na návrh probačního

úředníka. Probační úředník v návrhu vychází z potřeby výkonu těchto

prací v obvodu okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí, a přihlíží k

tomu, aby odsouzený trest vykonával co nejblíže místu, kde bydlí; při

stanovení druhu a místa výkonu obecně prospěšných prací postupuje v

součinnosti se střediskem Probační a mediační služby v obvodu soudu, ve

kterém má být trest obecně prospěšných prací vykonáván. Má-li být trest

obecně prospěšných prací vykonáván mimo obvod okresního soudu, ve

kterém odsouzený bydlí, je součástí návrhu probačního úředníka také

písemný souhlas odsouzeného s tímto výkonem.



(3) V rozhodnutí podle odstavce 2 soud odsouzeného zároveň poučí o jeho

povinnosti dostavit se do 14 dnů od oznámení tohoto rozhodnutí na

středisko Probační a mediační služby v obvodu okresního soudu, v němž

má být trest obecně prospěšných prací vykonán, za účelem projednání

podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací a o jeho povinnosti

dostavit se v den stanovený probačním úředníkem pověřeným kontrolou nad

výkonem tohoto trestu na obecní úřad nebo instituci, u nichž má obecně

prospěšné práce vykonávat, za účelem nástupu výkonu trestu. Zároveň jej

upozorní na následky nesplnění těchto povinností.



(4) O rozhodnutí podle odstavce 2 vyrozumí soud po nabytí jeho právní

moci středisko Probační a mediační služby v obvodu okresního soudu, ve

kterém má být trest obecně prospěšných prací vykonán, a zároveň pověří

opatřením probačního úředníka činného v obvodu tohoto soudu kontrolou

nad výkonem trestu obecně prospěšných prací.



(5) O změně druhu a místa výkonu obecně prospěšných prací rozhodne

okresní soud, který trest obecně prospěšných prací uložil, na návrh

odsouzeného nebo probačního úředníka provádějícího kontrolu nad výkonem

trestu obecně prospěšných prací. O tomto rozhodnutí vyrozumí soud po

nabytí jeho právní moci středisko Probační a mediační služby v obvodu

okresního soudu, ve kterém má být trest obecně prospěšných prací nebo

jeho zbytek vykonán, a zároveň pověří opatřením probačního úředníka

činného v obvodu tohoto soudu kontrolou nad výkonem trestu obecně

prospěšných prací.



(6) Při projednání podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací,

stanovení dne nástupu jeho výkonu a při výkonu kontroly tohoto trestu

postupuje probační úředník pověřený kontrolou výkonu trestu obecně

prospěšných prací v součinnosti s příslušným obecním úřadem nebo

institucí, u nichž jsou obecně prospěšné práce vykonávány.



§ 337



Nesplní-li odsouzený povinnosti stanovené v § 336 odst. 3, nebo bez

závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně

prospěšných prací, zaviněně nevykonává ve stanovené době uložený trest

nebo jinak maří výkon tohoto trestu, probační úředník pověřený

kontrolou nad výkonem tohoto trestu nebo jeho prostřednictvím obecní

úřad nebo instituce, u nichž jsou obecně prospěšné práce vykonávány,

tuto skutečnost bezodkladně sdělí soudu, který výkon trestu nařídil.

Rovněž soudu bez odkladu sdělí, kdy odsouzený uložený trest obecně

prospěšných prací vykonal.



§ 338



nadpis vypuštěn



(1) Považuje-li soud výchovné spolupůsobení zájmového sdružení občanů

za prospěšné, postupuje přiměřeně podle § 329.



(2) Obecní úřady a obecně prospěšné instituce sdělují své požadavky na

vykonání obecně prospěšných prací středisku Probační a mediační služby

v obvodu okresního soudu, ve kterém mají být obecně prospěšné práce

prováděny. Zároveň jsou povinny mu sdělit každou podstatnou změnu

týkající se takového požadavku, aby středisko mělo průběžný přehled o

potřebě těchto prací. Probační úředník informuje soud na jeho žádost o

potřebě obecně prospěšných prací v požadovaném obvodu.



(3) Při získávání požadavků na provedení obecně prospěšných prací

vhodných pro odsouzené a při výkonu trestu obecně prospěšných prací

probační úředník pověřený kontrolou nad výkonem trestu obecně

prospěšných prací spolupracuje s obcemi a s obecně prospěšnými

institucemi a provádí úkony směřující k tomu, aby obviněný vedl řádný

život.



§ 339



Odklad a přerušení výkonu trestu



(1) Předseda senátu na potřebnou dobu odloží nebo přeruší výkon trestu

obecně prospěšných prací, jestliže z lékařských zpráv předložených

odsouzeným nebo vyžádaných s jeho souhlasem vyplývá, že v důsledku

přechodného zhoršení zdravotního stavu není odsouzený schopen trest

vykonat.



(2) Výkon trestu obecně prospěšných prací na těhotné ženě a matce

novorozeného dítěte předseda senátu odloží nebo přeruší na dobu jednoho

roku po porodu.



(3) Z jiných důležitých důvodů může předseda senátu výkon trestu obecně

prospěšných prací odložit na dobu nejvýše tří měsíců ode dne, kdy

rozhodnutí, kterým byl tento trest uložen, nabylo právní moci. Je-li

důvodem odložení nebo přerušení výkonu trestu obecně prospěšných prací

poskytování zvláštní ochrany a pomoci podle zvláštního právního

předpisu, předseda senátu odloží nebo přeruší výkon trestu obecně

prospěšných prací do doby ukončení poskytování zvláštní ochrany a

pomoci. Příslušný orgán poskytující zvláštní ochranu a pomoc neprodleně

vyrozumí předsedu senátu o ukončení jejich poskytování.



(4) Pominou-li důvody odkladu nebo přerušení, předseda senátu odklad

nebo přerušení odvolá.



(5) Doba, po kterou byl výkon trestu obecně prospěšných prací odložen

nebo přerušen, se nezapočítává do lhůty jednoho roku, v níž má být

trest vykonán.



(6) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 je přípustná stížnost, jež

má odkladný účinek.



§ 340



Odklad a přerušení výkonu trestu u vojáků



(1) Předseda senátu odloží nebo přeruší výkon trestu obecně prospěšných

prací, je-li odsouzený povolán k výkonu vojenské činné služby.



(2) Ustanovení § 339 odst. 4 a 5 se užije obdobně též u odsouzených,

jimž byl výkon trestu odložen nebo přerušen podle odstavce 1.



(3) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



§ 340a



Upuštění od výkonu trestu



(1) Předseda senátu upustí od výkonu trestu obecně prospěšných prací

nebo jeho zbytku, jestliže je odsouzený v důsledku změny svého

zdravotního stavu dlouhodobě neschopen tento trest vykonat.



(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



§ 340b



Přeměna trestu obecně prospěšných prací v trest domácího vězení, v

peněžitý trest nebo v trest odnětí svobody



(1) O přeměně trestu obecně prospěšných prací nebo o přeměně jeho

zbytku v trest domácího vězení, v peněžitý trest nebo v trest odnětí

svobody, jakož i o ponechání trestu obecně prospěšných prací v

platnosti při stanovení dohledu nebo dalších dosud neuložených

přiměřených omezení, přiměřených povinností nebo případně výchovných

omezení, rozhodne bez zbytečného odkladu předseda senátu na návrh

probačního úředníka pověřeného kontrolou nad výkonem tohoto trestu nebo

na návrh obecního úřadu nebo instituce, u nichž jsou obecně prospěšné

práce vykonávány, podaný prostřednictvím tohoto probačního úředníka,

nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání. O těchto rozhodnutích

předseda senátu vyrozumí středisko Probační a mediační služby v obvodu

soudu, v němž je trest obecně prospěšných prací vykonáván.



(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



ODDÍL PÁTÝ



Výkon některých dalších trestů



Výkon peněžitého trestu



§ 341



Jakmile se stal vykonatelným rozsudek, podle něhož je odsouzený povinen

zaplatit peněžitý trest, vyzve předseda senátu odsouzeného, aby jej

zaplatil do patnácti dnů, a upozorní ho, že jinak bude zaplacení

vymáháno.



§ 342



(1) Na žádost odsouzeného může předseda senátu z důležitých důvodů



a) odložit výkon peněžitého trestu, a to na dobu nejvýše tří měsíců ode

dne, kdy rozsudek nabyl právní moci, nebo



b) povolit splácení peněžitého trestu po částkách tak, aby byl celý

zaplacen nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy rozsudek nabyl právní

moci.



(2) Pominou-li důvody, pro které byl výkon peněžitého trestu odložen,

nebo nedodržuje-li odsouzený bez závažného důvodu splátky, může

předseda senátu povolení odkladu nebo splátek odvolat.



§ 343



(1) Předseda senátu nařídí, aby peněžitý trest byl vymáhán,

nezaplatí-li jej odsouzený



a) do patnácti dnů poté, co byl k zaplacení vyzván,



b) do patnácti dnů poté, co mu bylo oznámeno rozhodnutí, jímž povolený

odklad nebo povolené splácení byly odvolány, nebo



c) do uplynutí doby, na kterou byl výkon trestu odložen.



(2) Bylo-li nařízeno vymáhání peněžitého trestu, jehož výkon je

zajištěn na majetku odsouzeného, na jeho úhradu se přednostně užije

zajištěný majetek.



(3) Peněžitý trest smí být vymáhán, jen pokud tím nebude zmařeno

uspokojení přiznaného nároku poškozeného na náhradu škody nebo

nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení.

Nepřikročí-li poškozený k vymáhání svého nároku do tří měsíců ode dne,

kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byl peněžitý trest uložen, může

být peněžitý trest vymáhán bez ohledu na nárok poškozeného.



(4) Při správě placení peněžitého trestu se postupuje podle daňového

řádu.



§ 344



(1) Soud upustí od výkonu peněžitého trestu nebo jeho zbytku, jestliže

se odsouzený v důsledku okolností na jeho vůli nezávislých stal

dlouhodobě neschopným peněžitý trest zaplatit nebo by výkonem trestu

byla vážně ohrožena výživa nebo výchova osoby, o jejíž výživu nebo

výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat.



(2) O přeměně peněžitého trestu nebo jeho zbytku v trest domácího

vězení nebo v trest obecně prospěšných prací rozhodne předseda senátu

ve veřejném zasedání.



(3) Nebyl-li peněžitý trest zaplacen, nepřichází-li v úvahu postup

podle odstavce 1 nebo 2 nebo § 342 odst. 1 a je-li zjevné, že by výkon

tohoto trestu mohl být zmařen, zejména nelze-li peněžitý trest uhradit

z majetku zajištěného pro účely jeho výkonu, nařídí soud výkon

náhradního trestu odnětí svobody nebo jeho poměrné části; přitom

rozhodne o způsobu výkonu náhradního trestu.



(4) Odsouzený může kdykoliv odvrátit výkon náhradního trestu nebo jeho

poměrné části tím, že trest peněžitý nebo jeho poměrnou část zaplatí. O

tom, jakou část náhradního trestu je třeba vykonat, rozhodne předseda

senátu.



(5) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 je přípustná stížnost, jež

má odkladný účinek.



Zajištění výkonu peněžitého trestu



§ 344a



(1) Je-li obviněný stíhán pro trestný čin, za který je třeba vzhledem k

povaze a závažnosti trestného činu a poměrům obviněného očekávat

uložení peněžitého trestu, může soud a v přípravném řízení státní

zástupce zajistit určenou část majetku obviněného. K zajištění nelze

užít majetek, který je podle zvláštního právního předpisu vyloučen z

výkonu rozhodnutí o zajištění.



(2) Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.



(3) Na rozhodování o zajištění výkonu peněžitého trestu a postup při

zajištění se jinak užije § 47 odst. 4 až 6 a § 47 odst. 8 obdobně.



§ 344b



(1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší nebo

omezí, pomine-li důvod, pro který byla určená část majetku zajištěna,

nebo není-li zajištění třeba v rozsahu, v němž bylo nařízeno.



(2) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce

na návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného

majetku.



(3) Obviněný má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění.

O takové žádosti musí soud a v přípravném řízení státní zástupce

neprodleně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný,

neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní

moci rozhodnutí.



(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež

má, pokud jde o povolení provedení úkonu, zrušení nebo omezení

zajištění, odkladný účinek.



Výkon trestu propadnutí majetku



§ 345



Stal-li se rozsudek, jímž byl uložen trest propadnutí celého majetku

nebo jeho části, vykonatelným, zašle předseda senátu organizační složce

státu, které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření s majetkem

státu, opis rozsudku bez odůvodnění k provedení tohoto trestu.



§ 346



(1) Vzniknou-li při provádění trestu propadnutí majetku pochybnosti,

zda se tento trest na určité prostředky nebo věci vztahuje vzhledem k

tomu, že je jich nezbytně třeba k ukojení životních potřeb odsouzeného

nebo osob, o jejich výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona

povinen pečovat, rozhodne o tom předseda senátu na návrh organizační

složky státu, které podle zvláštního zákona přísluší hospodaření s

majetkem státu, anebo na žádost odsouzeného nebo osoby, o jejíž výživu

nebo výchovu jde. Takovouto žádost je možno podat jen do tří měsíců ode

dne, kdy rozsudek nabyl právní moci, a jde-li o prostředky nebo věci,

které byly prováděním trestu propadnutí majetku postiženy teprve

později, do jednoho měsíce od doby, kdy se tak stalo.



(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



(3) Opis pravomocného usnesení uvedeného v odstavci 1 zašle předseda

senátu organizační složce státu, které podle zvláštního zákona přísluší

hospodaření s majetkem státu.



(4) Vlastnické právo třetí osoby k prostředkům a věcem postiženým při

provádění trestu propadnutí majetku nelze uplatnit podle odstavce 1,

nýbrž toliko podle předpisů občanskoprávních.



Zajištění výkonu trestu propadnutí majetku



§ 347



(1) Je-li obviněný stíhán pro trestný čin, za který vzhledem k povaze a

závažnosti činu a poměrům obviněného třeba očekávat uložení trestu

propadnutí majetku, může soud a v přípravném řízení státní zástupce

majetek obviněného nebo jeho určenou část zajistit. Soud zajistí

majetek obviněného nebo jeho určenou část vždy, uložil-li trest

propadnutí majetku rozsudkem, který dosud nenabyl právní moci. K

zajištění nelze užít majetek, který je podle zvláštního právního

předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění.



(2) Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.



§ 348



(1) Zajištění postihuje veškerý majetek obviněného nebo jeho určenou

část, včetně plodů a užitků, které z nich plynou. Zajištění celého

majetku se vztahuje i na majetek, který obviněný nabude po zajištění.



(2) Na rozhodování o zajištění majetku a postup při zajištění se jinak

užije § 47 odst. 4 až 6 a § 47 odst. 8 obdobně.



§ 349



(1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší nebo

omezí, pomine-li důvod, pro který byly majetek nebo jeho určená část

zajištěny, nebo není-li zajištění třeba v rozsahu, v němž bylo

nařízeno.



(2) Z důležitých důvodů může soud a v přípravném řízení státní zástupce

na návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se týká zajištěného

majetku.



(3) Obviněný má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění.

O takové žádosti musí soud a v přípravném řízení státní zástupce

neprodleně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný,

neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní

moci rozhodnutí.



(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež

má, pokud jde o povolení provedení úkonu, zrušení nebo omezení

zajištění, odkladný účinek.



§ 349a



zrušen



§ 349b



Výkon trestu propadnutí věci nebo výkon propadnutí náhradní hodnoty



Opis rozsudku, jímž byl vysloven trest propadnutí věci, nebo jímž bylo

vysloveno propadnutí náhradní hodnoty, zašle předseda senátu

organizační složce státu, které podle zvláštního zákona přísluší

hospodaření s majetkem státu. Byla-li věc, na kterou se vztahuje trest

propadnutí věci anebo na kterou se vztahuje vyslovení propadnutí

náhradní hodnoty, zajištěna, učiní předseda senátu opatření, aby bylo

takové organizační složce svěřeno nakládání s ní, pokud taková

organizační složka doposud správu zajištěné věci nebo náhradní hodnoty

nevykonává.



§ 350



Výkon trestu zákazu činnosti



(1) Předseda senátu rozhodne ihned po právní moci rozsudku, jímž byl

odsouzenému uložen trest zákazu činnosti, o započtení doby, po kterou

bylo odsouzenému před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, která

je předmětem zákazu, v souvislosti s trestným činem odňato podle

zvláštních předpisů, nebo na základě opatření státního orgánu nesměl

již tuto činnost vykonávat, do doby výkonu uloženého trestu zákazu

činnosti. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.



(2) Na řízení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu

činnosti, jakož i na řízení o nařízení výkonu zbytku tohoto trestu se

užije přiměřeně ustanovení § 331 až 333. Všechna rozhodnutí však činí

soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 315 odst. 2).



§ 350a



Výkon trestu zákazu pobytu



(1) O uložení zákazu pobytu uvědomí předseda senátu obecní úřad a

policejní orgán, na jejichž obvod se zákaz vztahuje, jakož i obecní

úřad a policejní orgán, v jejichž obvodě má odsouzený trvalé bydliště.



(2) Jestliže odsouzený pracuje v obvodě, na který se vztahuje zákaz

pobytu, uvědomí předseda senátu též organizaci, u které je obviněný v

pracovním poměru.



(3) Z důležitých důvodů může policejní orgán v místě jeho bydliště nebo

pobytu povolit odsouzenému návštěvu místa nebo obvodu, na který se

vztahuje zákaz pobytu.



(4) Po dobu, po kterou odsouzený vykonává činnou vojenskou službu, se

trest zákazu pobytu nevykonává. Jestliže odsouzený nespáchal ve výkonu

této služby žádný trestný čin a konal řádně vojenskou službu, soud od

výkonu trestu zákazu pobytu nebo jeho zbytku upustí. Proti tomuto

rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.



(5) Na řízení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu

pobytu, jakož i na řízení o nařízení výkonu zbytku tohoto trestu se

obdobně užije ustanovení § 331 až 333.



(6) Rozhodnutí o uložení přiměřených omezení osobě, které byl trest

zákazu pobytu uložen vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody, činí ve

veřejném zasedání soud, v jehož obvodu byl trest odnětí svobody

naposledy vykonáván. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež

má odkladný účinek.



Výkon trestu vyhoštění



§ 350b



(1) Jakmile nabyde právní moci rozsudek, kterým byl uložen trest

vyhoštění, předseda senátu zašle nařízení výkonu trestu Policii České

republiky a vyzve zároveň odsouzeného, aby z České republiky neprodleně

vycestoval.



(2) Nehrozí-li obava, že odsouzený, který je na svobodě, se bude

skrývat nebo jinak mařit výkon trestu vyhoštění, může mu předseda

senátu poskytnout přiměřenou lhůtu k obstarání jeho záležitostí. Tato

lhůta nesmí být delší než jeden měsíc ode dne, kdy rozsudek nabyl

právní moci.



(3) Lhůtu uvedenou v odstavci 2 může předseda senátu na žádost

odsouzeného i opakovaně prodloužit, nejdéle však na 180 dnů ode dne,

kdy rozsudek nabyl právní moci, jestliže odsouzený prokáže, že učinil

všechny úkony potřebné k obstarání cestovních dokladů a dalších

náležitostí potřebných k vycestování, avšak dosud nemůže z České

republiky vycestovat.



(4) Požádal-li odsouzený k trestu vyhoštění o udělení mezinárodní

ochrany podle zvláštního právního předpisu^4), a nejde-li o žádost

zcela zjevně nedůvodnou, předseda senátu na žádost odsouzeného nebo i

bez takové žádosti odloží výkon trestu vyhoštění. O odložení výkonu

trestu vyhoštění z tohoto důvodu předseda senátu vyrozumí orgán

příslušný k řízení o udělení mezinárodní ochrany podle zvláštního

právního předpisu4) a zároveň jej požádá, aby mu neprodleně po ukončení

řízení oznámil, jakým způsobem bylo o žádosti rozhodnuto.



(5) Byla-li odsouzenému k trestu vyhoštění udělena doplňková ochrana

podle zvláštního právního předpisu^4) nebo zvláštní ochrana a pomoc

podle zvláštního právního předpisu, předseda senátu odloží výkon trestu

vyhoštění na dobu jejího udělení. O odložení výkonu trestu vyhoštění z

tohoto důvodu předseda senátu vyrozumí orgán příslušný k udělení

doplňkové ochrany podle zvláštního právního předpisu^4) nebo orgán

příslušný k poskytování zvláštní ochrany a pomoci podle zvláštního

právního předpisu a zároveň je požádá, aby mu neprodleně oznámily

skutečnost, že doplňková ochrana odsouzenému zanikla nebo mu byla

odňata nebo že poskytování zvláštní ochrany a pomoci bylo ukončeno.



(6) Proti rozhodnutí podle odstavce 4 je přípustná stížnost.



§ 350c



Vyhošťovací vazba



(1) Hrozí-li obava, že odsouzený se bude skrývat nebo jinak mařit výkon

trestu vyhoštění, může předseda senátu rozhodnout o vzetí odsouzeného

do vyhošťovací vazby, nerozhodne-li o jejím nahrazení zárukou, slibem

nebo peněžitou zárukou.



(2) Nevyplývá-li z odstavce 1 jinak, na řízení o vyhošťovací vazbě a

její nahrazení zárukou, slibem nebo peněžitou zárukou se užijí

ustanovení hlavy čtvrté oddílu prvního.



(3) Byl-li odsouzený vzat podle odstavce 1 do vyhošťovací vazby, požádá

předseda senátu, pokud je to třeba, o zajištění cestovních dokladů

potřebných k výkonu trestu vyhoštění Policii České republiky.



§ 350d



Jestliže se na odsouzeném, kterému byl pravomocně uložen trest

vyhoštění, vykonává trest odnětí svobody, vyrozumí předseda senátu o

nařízení výkonu trestu vyhoštění též příslušnou věznici. Policii České

republiky v nařízení výkonu trestu podle § 350b odst. 1 zároveň požádá,

pokud je to třeba, o zajištění cestovních dokladů potřebných k výkonu

trestu vyhoštění tak, aby tento trest bezprostředně navazoval na výkon

trestu odnětí svobody.



§ 350e



Jestliže soud rozhodne o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo

jeho zbytku, o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody

nebo o účasti na amnestii, jíž se promíjí zbytek trestu odnětí svobody

u odsouzeného, kterému byl uložen trest vyhoštění, vyrozumí ihned bez

ohledu na právní moc takového rozhodnutí soud příslušný k výkonu trestu

vyhoštění a Policii České republiky; stejně postupuje Ministerstvo

spravedlnosti v případě, že o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody

nebo jeho zbytku rozhodl ministr spravedlnosti.



§ 350f



(1) Byl-li odsouzený vzat do vyhošťovací vazby nebo vykonává-li trest

odnětí svobody, zajistí jeho vycestování z území České republiky

Policie České republiky, která po dohodě s předsedou senátu odsouzeného

ve věznici převezme.



(2) Náklady spojené s výkonem vyhoštění, pokud je neuhradí odsouzený, s

výjimkou nákladů výkonu vazby, hradí Policie České republiky.



§ 350g



(1) Jestliže v době, kdy soud přistoupí k nařízení výkonu trestu

vyhoštění, se odsouzený již na území České republiky nenachází,

předseda senátu zašle nařízení výkonu trestu Policii České republiky a

další úkony neprovádí.



(2) Nebyl-li občan Evropské unie anebo jeho rodinný příslušník^5) bez

ohledu na státní příslušnost vyhoštěn do dvou let od pravomocného

uložení trestu vyhoštění, předseda senátu ověří, zda nenastaly

skutečnosti, pro které trest vyhoštění nelze uložit.



§ 350h



Přerušení výkonu trestu vyhoštění a upuštění od výkonu trestu vyhoštění



(1) Předseda senátu může z důležitých důvodů na potřebnou dobu přerušit

výkon trestu vyhoštění. Pominou-li důvody přerušení, předseda senátu

přerušení odvolá.



(2) Doba, po kterou byl výkon trestu vyhoštění přerušen, se

nezapočítává do doby výkonu trestu.



(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.



(4) Od výkonu trestu vyhoštění nebo jeho zbytku soud upustí, jestliže

po vyhlášení rozsudku, kterým byl tento trest uložen, nastaly

skutečnosti, pro které trest vyhoštění nelze uložit. Je-li odsouzený ve

vyhošťovací vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, vyrozumí

předseda senátu o pravomocném upuštění od výkonu trestu vyhoštění

příslušnou věznici.



(5) Proti rozhodnutí podle odstavce 4 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



Výkon trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské

akce



§ 350i



(1) Jakmile rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest zákazu vstupu

na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, nabude právní moci,

předseda senátu zašle jeho opis středisku Probační a mediační služby v

obvodu okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí, a nemá-li stálé

bydliště, v jehož obvodu se zdržuje nebo pracuje, a zároveň pověří

opatřením probačního úředníka činného v obvodu tohoto soudu kontrolou

nad výkonem trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné

společenské akce.



(2) Probační úředník pověřený kontrolou výkonu trestu zákazu vstupu na

sportovní, kulturní a jiné společenské akce vyzve odsouzeného, aby se

dostavil v jím stanoveném termínu na příslušné středisko Probační a

mediační služby za účelem projednání podmínek výkonu trestu zákazu

vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Ve výzvě jej

upozorní i na následky nesplnění těchto povinností bez důležitého

důvodu.



(3) Probační úředník pověřený kontrolou výkonu trestu zákazu vstupu na

sportovní, kulturní a jiné společenské akce s odsouzeným projedná

podmínky výkonu trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné

společenské akce. Považuje-li za potřebné stanovit odsouzenému

povinnost dostavovat se podle jeho pokynů k určenému útvaru Policie

České republiky, stanoví konkrétní podmínky po dohodě s Policií České

republiky. Při stanovení a kontrole podmínek výkonu tohoto trestu

postupuje probační úředník v součinnosti s příslušným útvarem Policie

České republiky, k němuž se má odsouzený v určené době dostavovat.



§ 350j



Na řízení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu vstupu

na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, jakož i na řízení o

nařízení výkonu zbytku tohoto trestu, se obdobně užijí ustanovení § 331

až 333.



ODDÍL ŠESTÝ



Promlčení výkonu trestu



§ 350k



O promlčení výkonu trestu rozhoduje soud usnesením. Proti tomuto

usnesení může státní zástupce podat stížnost, jež má odkladný účinek.



ODDÍL SEDMÝ



Výkon ochranného léčení a zabezpečovací detence



§ 351



Nařízení výkonu ochranného léčení



(1) Výkon ochranného léčení nařídí předseda senátu zdravotnickému

zařízení, v němž má být ochranné léčení vykonáno. Jestliže však

ochranné léčení bylo uloženo vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody

a ve věznici jsou k výkonu takového léčení dány podmínky, může předseda

senátu nařídit, aby ochranné léčení bylo vykonáváno během výkonu trestu

odnětí svobody.



(2) Je-li osoba, u níž bylo uloženo ochranné léčení, při pobytu na

svobodě nebezpečná pro své okolí, nařídí předseda senátu bezodkladně

její dodání do zdravotnického zařízení; jinak jí může poskytnout

přiměřenou lhůtu k obstarání jejích záležitostí.



(3) Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné

službě, požádá předseda senátu příslušného velitele nebo náčelníka, aby

zařídil jeho dopravení do zdravotnického zařízení.



(4) Předseda senátu požádá zdravotnické zařízení, aby oznámilo soudu,

který ochranné léčení uložil, kdy bylo s výkonem ochranného léčení

započato. Zároveň požádá zdravotnické zařízení, aby okresnímu soudu, v

jehož obvodě se ochranné léčení vykonává, podalo neprodleně zprávu,

jestliže pominou důvody pro další trvání ochranného léčení.



(5) K nařízení výkonu ochranného léčení předseda senátu pro potřeby

zdravotnického zařízení připojí znalecký posudek, opis protokolu o

výslechu znalce nebo opis lékařské zprávy o zdravotním stavu

odsouzeného, pokud v průběhu trestního řízení byly opatřeny.



§ 351a



Změna ochranného léčení



(1) O změně způsobu výkonu ochranného léčení na návrh zdravotnického

zařízení, státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává ochranné

léčení, anebo i bez takového návrhu rozhoduje ve veřejném zasedání

okresní soud, v jehož obvodu je zdravotnické zařízení, ve kterém se

ochranné léčení vykonává; tento soud rozhoduje na návrh zdravotnického

zařízení nebo státního zástupce i o změně ústavního ochranného léčení

na zabezpečovací detenci. Ústavní ochranné léčení může za podmínek

stanovených v trestním zákoníku soud změnit na zabezpečovací detenci,

jestliže na základě návrhu nebo zprávy zdravotnického zařízení, ve

kterých popíše průběh a výsledky dosavadního léčení, vykonávané

ochranné léčení nevedlo ke splnění jeho účelu pro chování osoby, na níž

se ochranné léčení vykonává, a tuto přeměnu vyžaduje účinná ochrana

společnosti a nutnost působení na osobu, na níž se ochranné léčení

vykonává, prostředky zabezpečovací detence.



(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



§ 352



Upuštění od výkonu ochranného léčení



O upuštění od výkonu ochranného léčení před jeho započetím rozhodne

soud, který ochranné léčení uložil, a to ve veřejném zasedání na návrh

státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává ochranné léčení, anebo

i bez takového návrhu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost,

jež má odkladný účinek.



§ 353



Propuštění z ochranného léčení a jeho ukončení



(1) Jakmile bylo dosaženo účelu ochranného léčení, podá zdravotnické

zařízení, ve kterém je ochranné léčení vykonáváno, návrh na propuštění

z ochranného léčení okresnímu soudu, v jehož obvodu se ochranné léčení

vykonává; návrh na ukončení ochranného léčení podle § 99 odst. 6

trestního zákoníku podá zdravotnické zařízení, jakmile zjistí, že jeho

účelu nelze dosáhnout. Nebude-li ochranné léčení vykonáno tak, aby do

dvou let od jeho započetí bylo rozhodnuto o propuštění z ochranného

léčení nebo o jeho ukončení, podá zdravotnické zařízení nejméně dva

měsíce před uplynutím lhůty dvou let od počátku výkonu ochranného

léčení návrh na jeho prodloužení. V návrhu na propuštění z ochranného

léčení, na jeho ukončení nebo v návrhu na prodloužení ochranného léčení

zdravotnické zařízení popíše průběh a výsledky ochranného léčení a

uvede důvody navrhovaného postupu včetně návrhu na případné uložení

dohledu nad chováním osoby, na níž je vykonáváno ochranné léčení. O tom

je třeba zdravotnické zařízení poučit.



(2) O propuštění z ochranného léčení, o jeho ukončení včetně případného

uložení dohledu nebo o prodloužení ochranného léčení rozhodne bez

zbytečného odkladu na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce

nebo osoby, na níž se vykonává ochranné léčení, anebo i bez takového

návrhu ve veřejném zasedání okresní soud, v jehož obvodu se ochranné

léčení vykonává.



(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



§ 354



Nařízení výkonu zabezpečovací detence a její výkon



(1) Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat zabezpečovací

detence, stalo vykonatelným, předseda senátu zašle příslušnému ústavu

pro výkon zabezpečovací detence, v němž má být zabezpečovací detence

vykonána, nařízení výkonu zabezpečovací detence a současně vyzve osobu,

které byla zabezpečovací detence uložena, je-li na svobodě, aby výkon

zabezpečovací detence nastoupila. Stal-li se výrok o uložení

zabezpečovací detence, která nebyla uložena vedle nepodmíněného trestu

odnětí svobody, vykonatelným rozhodnutím odvolacího soudu, nařídí výkon

zabezpečovací detence u obviněného, který je ve vazbě, předseda senátu

odvolacího soudu ihned při vyhlášení rozhodnutí. O nařízení výkonu

zabezpečovací detence vždy vyrozumí okresní soud, v jehož obvodu je

ústav pro výkon zabezpečovací detence, ve kterém bude zabezpečovací

detence vykonávána.



(2) Je-li osoba, které byla uložena zabezpečovací detence, při pobytu

na svobodě nebezpečná pro své okolí, nebo je-li obava, že taková osoba,

která je na svobodě, uprchne, anebo je-li zde jiný důležitý důvod,

nařídí předseda senátu bezodkladně její dodání do ústavu pro výkon

zabezpečovací detence; jinak jí může poskytnout přiměřenou lhůtu k

obstarání jejích záležitostí, která však nesmí být delší než jeden

měsíc ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v odstavci 1.

Není-li známo místo pobytu této osoby, užije se na příkaz k jejímu

dodání do výkonu zabezpečovací detence přiměřeně ustanovení § 69 odst.

3. Je-li místo pobytu známo, lze použít k jejímu dodání do výkonu

zabezpečovací detence ustanovení § 83c odst. 2. V příkazu předseda

senátu vždy požádá policejní orgán o neprodlené podání informace o tom,

zda byla tato osoba do výkonu zabezpečovací detence dodána, popřípadě

jaké okolnosti jejímu dodání brání.



(3) Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru v

činné službě, požádá předseda senátu příslušného velitele nebo

nadřízeného, aby zařídil jeho dopravení do ústavu pro výkon

zabezpečovací detence.



(4) Předseda senátu požádá ústav pro výkon zabezpečovací detence, aby

oznámil soudu, který zabezpečovací detenci uložil, kdy bylo s výkonem

zabezpečovací detence započato. Zároveň požádá ústav pro výkon

zabezpečovací detence, aby okresnímu soudu, v jehož obvodě se

zabezpečovací detence vykonává, podal neprodleně zprávu, jestliže

pominou důvody pro další trvání zabezpečovací detence.



(5) K nařízení výkonu zabezpečovací detence předseda senátu připojí pro

potřeby ústavu pro výkon zabezpečovací detence znalecký posudek, opis

protokolu o výslechu znalce nebo opis lékařské zprávy o zdravotním

stavu osoby, které byla uložena zabezpečovací detence, pokud v průběhu

trestního řízení byly opatřeny, a žádost, aby byla podávána okresnímu

soudu, v jehož obvodu se zabezpečovací detence vykonává, v jím

stanovených lhůtách, zpráva o průběhu a výsledcích výkonu zabezpečovací

detence, se zaměřením na hlediska uvedená v § 100 odst. 4 trestního

zákoníku.



§ 355



Změna výkonu zabezpečovací detence na ochranné léčení



O změně výkonu zabezpečovací detence na ochranné léčení rozhoduje ve

veřejném zasedání okresní soud, v jehož obvodu je ústav pro výkon

zabezpečovací detence, ve kterém se zabezpečovací detence vykonává;

proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.



§ 356



Upuštění od výkonu zabezpečovací detence



(1) O upuštění od výkonu zabezpečovací detence před jejím započetím

rozhodne soud, který zabezpečovací detenci uložil, a to ve veřejném

zasedání na návrh státního zástupce nebo osoby, které byla

zabezpečovací detence uložena, anebo i bez takového návrhu. Proti

tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.



(2) Soud může upustit od výkonu zabezpečovací detence, jestliže

odsouzený byl nebo má být



a) vydán do cizího státu nebo předán cizímu státu podle části páté

hlavy druhé zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech

trestních, nebo



b) vyhoštěn.



(3) Nedojde-li k vydání odsouzeného do cizího státu, k jeho předání

nebo k vyhoštění podle odstavce 2, anebo vrátí-li se v těchto případech

vydaný, předaný nebo vyhoštěný, rozhodne soud, že se zabezpečovací

detence vykoná.



§ 356a



zrušen



§ 357



Trvání zabezpečovací detence a propuštění ze zabezpečovací detence



(1) Okresní soud, v jehož obvodu je ústav pro výkon zabezpečovací

detence, ve kterém se zabezpečovací detence vykonává, na podkladě

vyžádaných zpráv sleduje výkon zabezpečovací detence a nejméně jednou

za dvanáct měsíců, a jde-li o mladistvého, nejméně jednou za šest

měsíců od započetí výkonu zabezpečovací detence nebo od předchozího

rozhodnutí o jejím trvání, přezkoumá, zda důvody pro její další

pokračování trvají.



(2) O dalším trvání zabezpečovací detence nebo o propuštění ze

zabezpečovací detence rozhodne na návrh ústavu pro výkon zabezpečovací

detence, státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává zabezpečovací

detence, anebo i bez takového návrhu, ve veřejném zasedání okresní

soud, v jehož obvodu se zabezpečovací detence vykonává. Byla-li žádost

osoby, na níž se vykonává zabezpečovací detence, zamítnuta, může ji

tato osoba, neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí šesti

měsíců od právní moci rozhodnutí.



(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



§ 358



nadpis vypuštěn



Na výkon zabrání věci nebo zabrání náhradní hodnoty se přiměřeně užije

§ 349b.



ODDÍL OSMÝ



Výkon některých jiných rozhodnutí



§ 359



Upuštění od přiměřeného omezení spočívajícího ve zdržení se řízení

motorových vozidel



(1) Na žádost odsouzeného soud rozhodne ve veřejném zasedání o upuštění

od přiměřeného omezení spočívajícího ve zdržení se řízení motorových

vozidel, které bylo uloženo pro trestný čin zanedbání povinné výživy (§

196 trestního zákoníku), pokud odsouzený uhradil dlužné výživné. Soud

může upustit od přiměřeného omezení v neveřejném zasedání tehdy,

odůvodňují-li vyhovění žádosti odsouzeného podklady a důkazy obsažené

ve spisu.



(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



§ 359a



Podmíněné upuštění od potrestání s dohledem



Není-li dále stanoveno jinak, na postup při výkonu dohledu nad

odsouzeným, u něhož bylo podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem, a

na rozhodnutí o tom, zda se podmíněně odsouzený osvědčil, nebo zda se

mu ukládá trest, se přiměřeně užije ustanovení § 330a. O uložení trestu

odsouzenému, u něhož bylo podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem,

soud rozhodne ve veřejném zasedání rozsudkem.



§ 360



Výkon vazby



Podmínky výkonu vazby stanoví zvláštní zákon.



§ 361



Vymáhání pořádkové pokuty



Jakmile se stane vykonatelným usnesení, jímž byla uložena pořádková

pokuta, vyzve policejní orgán, státní zástupce nebo předseda senátu,

který pokutu uložil, osobu, jíž byla uložena, aby pokutu zaplatila do

patnácti dnů, a upozorní ji, že jinak bude zaplacení vymáháno.

Zaplacená pořádková pokuta připadá státu. Při správě placení pořádkové

pokuty se postupuje podle daňového řádu.



§ 362



Opatření v souvislosti s rozhodováním o podmíněném odložení podání

návrhu na potrestání, podmíněném zastavení trestního stíhání nebo

schválení narovnání



(1) Jestliže obviněný složil peněžitou částku určenou státu na

peněžitou pomoc určenou obětem trestné činnosti a soud a v přípravném

řízení státní zástupce nerozhodne o podmíněném zastavení trestního

stíhání nebo o schválení narovnání, předseda senátu a v přípravném

řízení státní zástupce zajistí, aby složená peněžitá částka byla

vrácena obviněnému.



(2) Jestliže se obviněný zaváže zdržet se během zkušební doby

podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel nebo

jestliže je podmíněně zastaveno trestní stíhání pro trestné činy

těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147 trestního zákoníku),

ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 148 trestního zákoníku),

neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku (§ 151 trestního

zákoníku) nebo pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky (§

274 trestního zákoníku), pokud byly spáchány v souvislosti s řízením

motorového vozidla, předseda senátu a v přípravném řízení státní

zástupce zašle opis rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání

obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa

trvalého pobytu obviněného; nemá-li obviněný trvalý pobyt na území

České republiky, zašle opis tohoto rozhodnutí obecnímu úřadu obce s

rozšířenou působností se sídlem v sídle soudu nebo státního

zastupitelství. Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce

zašle obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností uvedenému ve větě

první rovněž opis rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci, kterým

se rozhodlo, že se obviněnému ponechává podmíněné zastavení trestního

stíhání v platnosti a prodlužuje se zkušební doba, a opis rozhodnutí s

vyznačenou doložkou právní moci, kterým se rozhodlo, zda se obviněný ve

zkušební době osvědčil, nebo mu oznámí, ke kterému dni se má za to, že

se osvědčil.



(3) Jestliže podezřelý za účelem podmíněného odložení podání návrhu na

potrestání složí peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc

obětem trestné činnosti nebo jestliže se zaváže zdržet se během

zkušební doby řízení motorových vozidel, postupuje se přiměřeně podle

odstavců 1 a 2.



HLAVA DVACÁTÁ DRUHÁ



Zahlazení odsouzení



§ 363



O zahlazení odsouzení rozhoduje soud na žádost odsouzeného nebo na

návrh zájmového sdružení uvedeného v § 3 odst. 1, a nejde-li o případ

upravený v § 69 odst. 3 tr. zák., též na žádost osob, které by mohly ve

prospěch odsouzeného podat odvolání.



§ 364



(1) O zahlazení odsouzení rozhoduje předseda senátu okresního soudu, v

jehož obvodu odsouzený v době podání návrhu má nebo naposledy měl

bydliště.



(2) Proti rozhodnutí o zahlazení odsouzení je přípustná stížnost, jež

má odkladný účinek.



§ 364a



Předseda senátu okresního soudu uvedeného v § 364 odst. 1 též rozhoduje

o



a) zahlazení odsouzení cizozemským soudem, mezinárodním trestním

soudem, mezinárodním trestním tribunálem anebo obdobným mezinárodním

soudním orgánem s působností v trestních věcech, které je zaznamenáno v

evidenci Rejstříku trestů na základě uznání rozhodnutí cizozemského

soudu nebo na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu podle zvláštního

právního předpisu, nebo na které se na základě rozhodnutí Nejvyššího

soudu podle zvláštního právního předpisu hledí jako na odsouzení soudem

České republiky,



b) zahlazení odsouzení zaznamenaných v evidenci Rejstříku trestů na

základě Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Slovenské

republiky o výměně údajů z informačních fondů obsažených v rejstříku

trestů;



účinky v cizině může mít takové rozhodnutí pouze tehdy, stanoví-li tak

mezinárodní smlouva.



§ 365



(1) Jakmile rozhodnutí o zahlazení odsouzení nabylo právní moci,

vyrozumí předseda senátu odsouzeného, navrhovatele a orgán, který vede

rejstřík trestů; zahlazené odsouzení nesmí být vykazováno ve výpisu z

rejstříku trestů.



(2) Byla-li žádost o zahlazení odsouzení zamítnuta, může být znovu

podána teprve po uplynutí jednoho roku, ledaže by byla zamítnuta jen

proto, že dosud neuplynula doba zákonem stanovená pro zahlazení. Žádost

přesto podanou zamítne soud bez šetření.



ČÁST ČTVRTÁ



Některé úkony souvisící s trestním řízením



HLAVA DVACÁTÁ TŘETÍ



Udělení milosti a použití amnestie



§ 366



Udělení milosti



(1) President republiky na základě práva daného mu ústavou uděluje

milost.



(2) Prezident republiky stanoví, v kterých případech může ministr

spravedlnosti řízení o žádosti o milost provést a bezdůvodnou žádost

zamítnout.



(3) Nařídí-li to v řízení o udělení milosti prezident republiky,

trestní řízení se zatím nezahájí nebo se v zahájeném trestním řízení

nepokračuje a obviněný se propustí z vazby, anebo se výkon trestu

odloží nebo přeruší.



§ 367



Řízení o udělení milosti



V případech uvedených v § 366 odst. 2 koná řízení a bezdůvodnou žádost

zamítá ministr spravedlnosti. Může též nařídit, aby



a) se trestní stíhání nezahajovalo, v zahájeném trestním stíhání se

nepokračovalo a obviněný byl propuštěn z vazby, nebo



b) výkon trestu byl odložen nebo přerušen, a to až do doby, kdy bude

žádost o milost vyřízena.



§ 368



Rozhodnutí o použití amnestie



Rozhodnutí o tom, zda a do jaké míry je osoba, jíž byl pravomocně

uložen trest, účastna amnestie, učiní soud, který rozhodl v prvním

stupni. Odpykává-li si taková osoba v době rozhodování trest odnětí

svobody, učiní rozhodnutí soud, v jehož obvodu se trest vykonává. Proti

tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.



§ 369



Podmíněné udělení milosti



Byl-li trest nebo jeho zbytek při udělení milosti prominut jen pod

stanovenými podmínkami, plnění podmínek a převýchovu odsouzeného

sleduje soud, který ve věci rozhodoval v prvním stupni. Ustanovení §

329 o spolupráci se zájmovými sdruženími občanů se tu užije přiměřeně.



§ 370



Změna výměry trestu



(1) Byl-li amnestií zcela nebo zčásti prominut trest jen za některý z

trestných činů, za něž byl uložen úhrnný nebo souhrnný trest, který

nebyl dosud zcela vykonán, stanoví soud podle vzájemného poměru

závažnosti přiměřený trest za trestné činy amnestií nedotčené. Proti

tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.



(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 činí ve veřejném zasedání soud, který

trest uložil v prvním stupni.



§ 370a



zrušen



HLAVA DVACÁTÁ ČTVRTÁ



zrušena



§ 371



zrušen



§ 372



zrušen



§ 373



zrušen



§ 374



zrušen



HLAVA DVACÁTÁ PÁTÁ



zrušena



Oddíl první



zrušen



§ 375



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 376



zrušen



§ 377



zrušen



§ 378



zrušen



§ 378a



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 378b



zrušen



§ 378c



zrušen



§ 378d



zrušen



§ 378e



zrušen



§ 378f



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 379



zrušen



§ 380



zrušen



§ 381



zrušen



§ 382



zrušen



§ 382a



zrušen



Oddíl druhý



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 383



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 383a



zrušen



§ 383b



zrušen



§ 383c



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 384



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 384a



zrušen



§ 384b



zrušen



§ 384c



zrušen



§ 384d



zrušen



§ 384e



zrušen



§ 384f



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 384g



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 385



zrušen



§ 386



zrušen



§ 387



zrušen



§ 388



zrušen



§ 389



zrušen



§ 389a



zrušen



§ 390



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 391



zrušen



§ 391a



zrušen



§ 391b



zrušen



§ 392



zrušen



§ 393



zrušen



§ 394



zrušen



§ 395



zrušen



§ 396



zrušen



§ 397



zrušen



§ 398



zrušen



§ 399



zrušen



§ 400



zrušen



§ 400a



zrušen



§ 400b



zrušen



§ 401



zrušen



§ 402



zrušen



Oddíl třetí



zrušen



§ 403



zrušen



§ 404



zrušen



§ 404a



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 405



zrušen



§ 406



zrušen



§ 407



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 408



zrušen



§ 408a



zrušen



§ 409



zrušen



§ 410



zrušen



§ 411



zrušen



§ 412



zrušen



§ 413



zrušen



§ 413a



zrušen



§ 414



zrušen



§ 415



zrušen



§ 416



zrušen



§ 417



zrušen



§ 418



zrušen



§ 419



zrušen



§ 420



zrušen



§ 421



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 422



zrušen



Oddíl čtvrtý



zrušen



§ 423



zrušen



§ 424



zrušen



Oddíl pátý



zrušen



§ 425



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 426



zrušen



§ 426a



zrušen



§ 427



zrušen



§ 427a



zrušen



§ 428



zrušen



§ 428a



zrušen



§ 429



zrušen



§ 429a



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 430



§ 431



zrušen



§ 432



zrušen



§ 433



zrušen



§ 434



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 435



zrušen



§ 436



zrušen



§ 437



zrušen



§ 437a



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 438



zrušen



§ 439



zrušen



§ 440



zrušen



§ 441



zrušen



§ 441a



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 442



zrušen



§ 443



zrušen



§ 444



zrušen



§ 445



zrušen



§ 446



zrušen



Oddíl šestý



zrušen



§ 447



zrušen



§ 448



zrušen



Oddíl sedmý



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 449



zrušen



§ 450



zrušen



§ 451



zrušen



§ 452



zrušen



§ 453



zrušen



§ 454



zrušen



§ 455



zrušen



§ 455a



zrušen



§ 456



zrušen



nadpis vypuštěh



§ 457



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 458



zrušen



§ 459



zrušen



§ 460



zrušen



Oddíl osmý



zrušen



§ 460a



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 460b



zrušen



§ 460c



zrušen



§ 460d



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 460e



zrušen



§ 460f



zrušen



§ 460g



zrušen



§ 460h



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 460i



zrušen



§ 460j



zrušen



§ 460k



zrušen



§ 460l



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 460m



zrušen



§ 460n



zrušen



Oddíl devátý



zrušen



§ 460o



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 460p



zrušen



§ 460q



zrušen



§ 460r



zrušen



§ 460s



zrušen



§ 460t



zrušen



§ 460u



zrušen



§ 460v



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 460w



zrušen



§ 460x



zrušen



§ 460y



zrušen



Oddíl desátý



zrušen



§ 460z



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 460za



zrušen



§ 460zb



zrušen



§ 460zc



zrušen



§ 460zd



zrušen



§ 460ze



zrušen



§ 460zf



zrušen



§ 460zg



zrušen



§ 460zh



zrušen



§ 460zi



zrušen



§ 460zj



zrušen



§ 460zk



zrušen



§ 460zl



zrušen



§ 460zm



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 460zn



zrušen



§ 460zo



zrušen



§ 460zp



zrušen



ČÁST PÁTÁ



Přechodná a závěrečná ustanovení



§ 461



Od 1. července 1990 lze předpisů o trestním řízení platných před tímto

dnem užít jen v mezích ustanovení této části.



§ 462



(1) Na řízení o přečinu ve věcech, v nichž byl soudu doručen návrh na

potrestání před 1. červencem 1990, se užije předpisů platných před

tímto dnem.



(2) Na výkon trestu nápravného opatření uloženého před 1. červencem

1990 se užije předpisů platných před tímto dnem.



(3) Trestní příkazy vydané před 1. červencem 1990 se řídí dosavadními

předpisy.



§ 463



(1) Na řízení o obnově trestního řízení, které bylo pravomocně skončeno

před počátkem účinnosti tohoto zákona, užije se ustanovení tohoto

zákona. Podmínky pro povolení obnovy se však v takovém případě posuzují

podle zákona, který je pro obviněného příznivější.



(2) Jestliže rozhodnutí, proti němuž směřuje návrh na obnovu, vydal v

prvním stupni soud již neexistující, rozhoduje o návrhu na obnovu ten

soud, který by byl podle tohoto zákona věcně a místně příslušný;

jestliže rozhodoval v prvním stupni bývalý státní soud, rozhoduje o

návrhu na obnovu krajský (vyšší vojenský) soud, který by byl podle

tohoto zákona ve věci místně příslušný.^*)



--------------------



*) Pozn. ASPI - v úplném znění č. 69/1994 Sb. nejsou uvedena ustanovení

o vojenských soudech.



§ 464



(1) Krajský soud je příslušný konat v prvním stupni řízení též o činech

trestných podle předpisů dříve účinných, které svou povahou a

závažností odpovídají trestným činům uvedeným v § 17.



(2) Rozhodnutí a opatření týkající se výkonu rozsudků vyhlášených

Nejvyšším soudem jako soudem prvního stupně činí krajský soud v Praze a

v oboru vojenského soudnictví ten vyšší vojenský soud, jejž určí

ministr spravedlnosti.^*)



--------------------



*) Pozn. ASPI - v úplném znění č. 69/1994 Sb. nejsou uvedena ustanovení

o vojenských soudech.



§ 465



(1) Rozhodnutí o tom, že se nevykoná trest uložený za čin, který v

důsledku změny trestního zákona již není trestným činem, učiní soud,

který ve věci rozhodl v prvním stupni.



(2) Rozhodnutí o tom, že se poměrně zkrátí úhrnný nebo souhrnný trest

uložený za čin, který v důsledku změny trestního zákona již není

trestným činem, a jiný sbíhající se trestný čin, učiní ve veřejném

zasedání soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.



(3) Byl-li trest smrti uložený před 1. červencem 1990 změněn v trest

odnětí svobody, rozhodne o způsobu jeho výkonu ve veřejném zasedání

soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.



(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 je přípustná stížnost, jež

má odkladný účinek.



§ 466



Státní zastupitelství prošetřuje podněty k podání stížnosti pro

porušení zákona, které mu jsou adresovány nebo které mu postoupí

ministr spravedlnosti. K prošetření je příslušné státní zastupitelství

bezprostředně nadřízené státnímu zastupitelství, které bylo v původním

řízení ve věci činné v posledním stupni. Po prošetření státní

zastupitelství předloží ministru spravedlnosti stanovisko, v němž

navrhne buď podnět odložit, nebo podat stížnost pro porušení zákona.



§ 467



Zákon č. 64/1956 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), se

zrušuje.



§ 468



Ministr spravedlnosti může stanovit, které jednoduché úkony svěřené

podle tohoto zákona předsedovi senátu může vykonávat jiný pracovník

soudu.



§ 468a



Jednoduchá rozhodnutí a úkony svěřené státnímu zástupci může v rozsahu

a za podmínek stanovených zvláštním zákonem^9) vydávat, provádět a

činit v souvislosti s nimi příslušná administrativní opatření vyšší

úředník státního zastupitelství. Za podmínek stanovených zákonem může

činit jednotlivé úkony asistent státního zástupce.



§ 469



Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou vydalo jednací

řád pro okresní a krajské soudy.



§ 470



zrušen



§ 471



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1962.



Novotný v. r.



Fierlinger v. r.



Široký v. r.



Vybraná ustanovení novel



Čl.II zákona č. 265/2001 Sb.



Závěrečná a přechodná ustanovení k části první



1. Příslušnost k řízení ve věcech, v nichž byla podána obžaloba před

účinností tohoto zákona, se posoudí podle dosud platných předpisů; to

neplatí pro další řízení v takové věci, jestliže ji soud za účinnosti

tohoto zákona pravomocně vrátil státnímu zástupci k došetření.



2. Trestní stíhání zahájené před účinností tohoto zákona má stejné

účinky, jako trestní stíhání zahájené podle tohoto zákona.



3. Protokolujícím úředníkem je zaměstnanec soudu s nejméně jednoletou

praxí při protokolaci, který složil odbornou zkoušku stanovenou pro

protokolujícího úředníka určenou Ministerstvem spravedlnosti. Od 1.

ledna 2004 může v hlavním líčení a veřejném zasedání provádět

protokolaci jen vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník s

využitím zvukového záznamu.



4. Ve věcech, kde vazba započala přede dnem účinnosti tohoto zákona,

začnou běžet lhůty, v nichž je třeba rozhodnout o dalším trvání vazby,

až ode dne účinnosti tohoto zákona; tím není dotčeno ustanovení o

přípustném trvání vazby.



5. Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, jestliže byl

v projednávané věci činný jako vyšetřovatel.



6. Stížnost pro porušení zákona může ministr spravedlnosti podat za

podmínek stanovených trestním řádem i proti pravomocnému rozhodnutí

vyšetřovatele učiněnému přede dnem účinnosti tohoto zákona.



7. Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou výši odměny za odborné

vyjádření podané na žádost orgánů činných v trestním řízení.



8. Pravomoc k vyšetřování trestných činů příslušníků Policie České

republiky a příslušníků Bezpečnostní informační služby (§ 161 odst. 3 a

4, § 179a odst. 3) ve věcech, kde trestní stíhání bylo zahájeno přede

dnem účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadní právní úpravou.



Čl. II zákona č. 283/2004 Sb.



Přechodné ustanovení



Lhůta šesti měsíců uvedená v § 81 odst. 2 trestního řádu, ve znění

tohoto zákona, počne běžet od prvního dne kalendářního měsíce

následujícího po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.



Čl. II zákona č. 539/2004 Sb.



Přechodná ustanovení k části první



1. Řízení o vydání do ciziny zahájená přede dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona se dokončí podle oddílu druhého hlavy dvacáté páté, ve

znění tohoto zákona.



2. Ustanovení oddílu třetího hlavy dvacáté páté se nepoužijí na předání

občana České republiky z České republiky do jiného členského státu

Evropské unie, pokud spáchal trestný čin před dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona. V těchto případech se postupuje podle ustanovení § 391

až 402, ve znění tohoto zákona.



3. Ustanovení § 403 až 422 se nepoužijí pro předání osob z Francouzské

republiky pro trestné činy spáchané před 1. listopadem 1993 a pro

předání osob z Italské republiky a Rakouské republiky pro trestné činy

spáchané před 7. srpnem 2002. V těchto případech se postupuje podle

ustanovení § 383 až 390.



Čl.II zákona č. 253/2006 Sb.



Přechodné ustanovení



Řízení v České republice o zajištění majetku nebo důkazního prostředku

v jiném členském státě Evropské unie, nebo řízení o uznání příkazu k

zajištění majetku nebo důkazního prostředku na území České republiky,

který vydal justiční orgán jiného členského státu Evropské unie,

zahájená a neskončená před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se

dokončí podle oddílu osmého hlavy dvacáté páté.



Čl. III zákona č. 170/2007 Sb.



Přechodné ustanovení



Do doby, než bude možné prostřednictvím Schengenského informačního

systému předávat všechny údaje odpovídající náležitostem evropského

zatýkacího rozkazu uvedeným v § 405 trestního řádu, má záznam pořízený

na žádost vystavujícího justičního orgánu členského státu v

Schengenském informačním systému za účelem zatčení a předání osoby

stejné účinky jako evropský zatýkací rozkaz. Záznam má tyto účinky

pouze do doby doručení písemného originálu evropského zatýkacího

rozkazu státu, v němž se nachází osoba, jež má být předána.



§ 62 zákona č. 129/2008 Sb.



Přechodné ustanovení k části třetí



Výkon dosud nevykonaného ochranného léčení, které bylo uloženo před

nabytím účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních

předpisů.



Čl. II zákona č. 457/2008 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Řízení o vydání do ciziny zahájená před dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona se dokončí podle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení

soudním (trestní řád), ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto

zákona; na odložení vydání, dočasné předání, předběžnou a vydávací

vazbu se i v těchto řízeních použijí ustanovení zákona č. 141/1961 Sb.,

o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném ode dne

nabytí účinnosti tohoto zákona.



2. Nachází-li se osoba, o jejíž vydání jde, ke dni nabytí účinnosti

tohoto zákona, ve vydávací vazbě a ministr spravedlnosti dosud

nerozhodl o povolení vydání této osoby do cizího státu podle § 399

zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve

znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, vydávací vazba se

ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona přeměňuje na vazbu předběžnou.



3. Nachází-li se osoba, o jejíž vydání jde, ke dni nabytí účinnosti

tohoto zákona, ve vydávací vazbě a ministr spravedlnosti již rozhodl o

povolení vydání této osoby do cizího státu podle § 399 zákona č.

141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném

do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, lhůta pro trvání vydávací vazby

podle § 400b odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním

(trestní řád), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,

počíná běžet ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



4. Bylo-li před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto o

odložení vydání osoby do cizího státu, takové rozhodnutí pozbývá své

právní účinky ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona.



5. Řízení o předání do jiného členského státu Evropské unie na základě

evropského zatýkacího rozkazu zahájená před dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním

řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném do dne nabytí účinnosti

tohoto zákona.



Čl. II zákona č. 459/2011 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Věcná příslušnost pro řízení o trestném činu zabití nebo trestném

činu vraždy novorozeného dítěte matkou zahájená přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona se posuzuje podle zákona č. 141/1961 Sb., ve

znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



2. Lhůty, v nichž je třeba rozhodnout o dalším trvání vazby nebo v

nichž lze podat žádost o propuštění z vazby, byla-li předchozí žádost

zamítnuta, které začaly plynout přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, se započítávají do délky lhůt, v nichž je třeba rozhodnout o

dalším trvání vazby nebo v nichž lze podat žádost o propuštění z vazby

podle zákona č. 141/1961 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona; tím není dotčeno ustanovení o nejvyšší přípustné době

trvání vazby.



3. Řízení o uznání rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o

peněžitých sankcích a plněních zahájená přede dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 141/1961 Sb., ve znění účinném

do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



1) § 58 odst. 5 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací

a o bezpečnostní způsobilosti.



1a) Zákon č. 412/2005 Sb.



1b) Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované

konverzi dokumentů.



2) Vyhláška ministerstva spravedlnosti České republiky č. 270/1990 Sb.,

o odměnách advokátů a komerčních právníků za poskytování právní pomoci,

ve znění pozdějších předpisů.



3) Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.



3a) § 11 odst. 1 a § 15 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění

pozdějších předpisů.



4) Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o

Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu),

ve znění pozdějších předpisů.



5) § 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České

republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 217/2002 Sb.,

zákona č. 161/2006 Sb. a zákona č. 428/2005 Sb.



9) Zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších

úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů.



10) Zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č.

283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů,

(zákon o cestovních dokladech), ve znění pozdějších předpisů.