182/1932 Sb.
ÚMLUVA
O MEZINÁRODNÍ POMOCNÉ UNII.
JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ.
Jménem Republiky československé,
Albanie, Německa, Belgie, Brasilie, Velké Britanie, Irska a Britských
zámořských Území, Indie, Bulharska, Kolumbie, Kuby, Svobodného města
Gdanska, Egypta, Equadoru, Španělska, Finska, Francie, Řecka,
Quatemaly, Maďarska, Italie, Lotyšska, Monaca, Nicaraguy, Peru, Polska,
Portugalska, Rumunska, San Marina, Turecka, Uruguaye a Venezuely byla
sjednána tato Úmluva se stanovami a závěrečným aktem:
(Překlad.)
ÚMLUVA.
President republiky Albánské; president říše Německé; Jeho Veličenstvo
král Belgů; president Spojených Států Brasilie; Jeho Veličenstvo král
Velké Britanie, Irska a Britských Zámořských Území, císař Indický; Jeho
Veličenstvo král Bulharů; president republiky Kolumbie; president
republiky Kuby; president republiky Polské jménem svobodného města
Gdanska; Jeho Veličenstvo král Egyptský; president republiky Equador;
Jeho Veličenstvo král Španělský; president republiky Finské; president
republiky Francouzské; president republiky Řecké; president republiky
Guatemaly; Jeho Nejjasnější Výsost guvernér Maďarska; Jeho Veličenstvo
král Italský; president republiky Lotyšské; Jeho Nejjasnější Výsost
kníže Monacký; president republiky Nicaragua; president republiky Peru;
president republiky Polské; president republiky Portugalské; Jeho
Veličenstvo král Rumunský; Kapitáni-regenti republiky San Marino;
president republiky Československé; president republiky Turecké;
president republiky Uruguay a president Spojených Států Venezuely:
Vzhledem k úvodu Paktu o Společnosti Národů, podle něhož "k rozvoji
součinnosti mezi národy ......... jest dlužno ............ udržovati
vztahy mezinárodní, založené na spravedlnosti ............. ";
vzhledem k článku 23 (f) Paktu, podle něhož členové Společnosti Národů
"se vynasnaží učiniti mezinárodní opatření, aby nemocem bylo předem
bráněno a proti nim bojováno";
vzhledem k článku 25. Paktu, podle něhož "členové Společnosti se
zavazují, že budou povzbuzovati a podporovati zřizování a součinnost
národních dobrovolných organisací Červeného kříže, náležitě povolených,
jejichž úkolem jest zlepšovati zdravotní stav, předcházeti nemoci a
mírniti utrpení na světě";
se zřetelem k tomu, že tyto zásady setkávají se ostatně se souhlasem
všech států;
rozhodnuti rozvinouti vzájemnou pomoc, povzbuditi mezinárodní pomocné
akce soustavným zužitkováním pramenů, jež jsou po ruce, a připraviti
pokrok mezinárodního práva na tomto poli,
určili za své plnomocníky:
President republiky Albánské:
M. Libohovu,
chargé d'affaires v Paříži;
President říše Německé:
p. podplukovníka ve výslužbě P. Draudt-a, místopředsedu německého
Červeného kříže,
pí. J. Dünner-ovou,
radu v ministerstvu práce,
Dra F. Ruppert-a,
radu v ministerstvu vnitra,
Dra G. Schellert-a,
legačního radu v ministerstvu zahraničních věcí;
Jeho Veličenstvo král Belgů:
p. senátora A. Francois,
generálního hospodářského správce belgického Červeného kříže;
President Spojených Států Brazilie:
p. Raoul de Rio Branco,
mimoř. vyslance a zplnomocněného ministra u Federální rady švýcarské;
Jeho Veličenstvo král Velké Britanie, Irska a Britských Zámořských
Území, císař Indický:
Za Indii:
Sira Atul Chandra Chatterjee,
vysokého komisaře Indického císařství v Londýně;
Jeho Veličenstvo král Bulharů:
p. Štěpána Laftchieffa,
člena komitétu bulharského Červeného kříže;
President republiky Kolumbie:
p. Dra Antonio José Restrepo,
zplnomocněného ministra, stálého delegáta u Společnosti Národů;
President republiky Kuby:
M. G. de Blanck-a,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra, stálého delegáta u
Společnosti Národů;
President republiky Polské:
Za svobodné město Gdansk:
Dra W. Chodžko,
býv. ministra, ředitele státní školy pro hygienu ve Varšavě,
Dra Ferber-a,
gen. tajemníka Červeného kříže v Gdansku;
Jeho Veličenstvo král Egyptský:
p. Ahmeda El Kadry,
konsula v Ženevě;
President republiky Equador:
p. F. Guarderas-a,
chargé d'affaires v Římě;
Jeho Veličenstvo král Španělský:
p. L. Quer Boule,
chargé d'affaires v Bernu;
President republiky Finské:
p. Rudolfa Holsti,
stálého delegáta u Společnosti Národů;
President republiky Francouzské:
hraběte Bertrand Clauzel-a,
zplnomocněného ministra, šéfa francouzské služby pro Společnost Národů
v ministerstvu zahraničních věcí;
President republiky Řecké:
p. V. Dendramis-e,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Federální rady
Švýcarské;
President republiky Quatemala:
p. J. Castaneda;
Jeho Nejjasnější Výsost guvernér Maďarska:
p. P. de Hevesy de Heves,
ministra residenta, stálého delegáta Maďarska u Společnosti Národů;
Jeho Veličenstvo král Italský:
ctihodného Giovanni Ciraolo,
senátora království;
ctihodného Štefano Cavazzoni,
poslance v parlamentu;
President republiky Lotyšské:
p. Ch. Duzmans-e,
stálého delegáta u Společnosti Národů;
Jeho Nejjasnější Výsost kníže Monacký:
p. Rudolfa Elles,
vicekonsula v Ženevě;
President republiky Nicaragua:
p. F. Medinu,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u presidenta republiky
Francouzské;
President republiky Peru:
p. Viktora Gonzales Olaechea,
chargé d'affaires v Římě;
President republiky Polské:
p. Dra W. Chodžko,
býv. ministra, ředitele státní školy pro hygienu ve Varšavě;
President republiky Portugalské:
p. A. M. Bartholomeu Ferreira,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Federální rady
Švýcarské;
Jeho Veličenstvo král Rumunský:
p. N. P. Comnene,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Federální rady
Švýcarské, stálého delegáta u Společnosti Národů;
Kapitáni-regenti republiky San Marino:
p. Fr. Paolo Vanni Archirafi,
italského vicekonzula v Ženevě;
President republiky Československé:
p. Ferdinanda Veverku,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Federální rady
Švýcarské, stálého delegáta u Společnosti Národů;
President republiky Turecké:
Mehmeda Munir beye,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u federální rady
Švýcarské;
President republiky Uruguay:
p. E. Buero,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Federální rady
Švýcarské; a
President Spojených Států Venezuely:
p. O. Baptistu,
chargé d'affaires v Bernu;
p. Francisco J. Duarte,
konsula v Ženevě;
kteří, vyměnivše si své plné moci,které byly shledány v dobré a
náležité formě, dohodli se na tom, co následuje:
Čl.1
Vysoké smluvní strany zřizují Mezinárodní pomocnou unii, která se bude
říditi touto úmluvou a připojenými stanovami.
Členy Mezinárodní pomocné unie jsou ti členové Společnosti Národů a ty
státy-nečlenové Společnosti Národů, kteří jsou smluvními stranami této
úmluvy.
Čl.2
Mezinárodní pomocná unie má za účel:
1. Při pohromách způsobených vyšší mocí, jejichž mimořádná velikost
přesahuje prostředky a finanční zdroje postiženého národa, poskytnouti
postiženému obyvatelstvu první pomoc a za tím účelem sbírati dary,
prameny a příspěvky všeho druhu.
2. Při všech veřejných pohromách koordinovati podle potřeby snahy
pomocných organisací a všeobecně povzbuzovati k preventivním opatřením
proti pohromám a jich studiu a míti všechny národy k tomu, aby si
poskytovali vzájemnou mezinárodní pomoc.
Čl.3
Mezinárodní pomocná unie vyvinuje svoji činnost ve prospěch všech
postižených obyvatelstev, ať jsou jakékoliv národnosti nebo plemene,
aniž by činila rozdíl s hlediska sociálního, politického nebo
náboženského.
Nicméně jest činnost Mezinárodní pomocné unie omezena na pohromy, které
se přihodí na území vysokých smluvních stran, na něž lze použíti
přítomné úmluvy, a na ty pohromy, které se přihodí v jiných zemích, ale
které po názoru výkonného výboru, zmíněného v čl. 6., by mohly
postihnouti řečená území vysokých smluvních stran.
Čl.4
Činnost Mezinárodní pomocné unie jest v každé zemi závislá na schválení
vlády.
Čl.5
Ustavení a činnost Unie připouští svobodnou spolupráci;
1. národních společností Červeného kříže podle článku 25. Paktu o
Společnosti Národů, a institucí nebo orgánů, které tvoří nebo by
tvořily mezi těmito právní nebo skutečné pouto;
2. všech ostatních veřejných nebo soukromých organisací, které jsou s
to vykonávati ve prospěch postiženého obyvatelstva stejnou činnost,
pokud možno za spolupráce se společnostmi Červeného kříže a shora
zmíněnými institucemi.
Čl.6
Mezinárodní pomocná unie vykonává činnost prostřednictvím generální
rady, která jmenuje výkonný výbor za podmínek předvídaných touto
úmluvou a připojenými stanovami.
Generální rada Mezinárodní pomocné unie se skládá ze zástupců všech
členů Mezinárodní pomocné unie a jest v ní jeden zástupce za každého
člena.
Každý člen Mezinárodní pomocné unie může se dáti zastupovati svojí
národní společností Červeného kříže nebo jednou z národních organisací,
zmíněných v článku 5.
Čl.7
Mezinárodní pomocná unie má svoje sídlo ve městě, v němž sídlí
Společnost Národů.
Může míti všechny své správní služby nebo jejich část v jakémkoliv
místě, určeném výkonným výborem.
Čl.8
V mezích svého úkolu a podle různých národních zákonodárství má
Mezinárodní pomocná unie právo ať přímo nebo prostřednictvím každé
osoby jednající na její vrub, jednati před soudem, nabývati jmění
bezplatně či úplatně a držeti je s výhradami předvídanými v článku 12.
Čl.9
Každý člen Společnosti Národů a stát-nečlen, který jest smluvní stranou
této úmluvy, se zavazuje, že se zúčastní zřízení začátečního fondu
Mezinárodní pomocné unie. Tento fond jest rozdělen na částky po 700
švýcarských francích. Každý člen Společnosti Národů upíše stejný počet
částek jako jest počet jednotek jeho příspěvku na výdaje Společnosti
Národů. Příspěvek států-nečlenů Společnosti Národů bude určen výkonným
výborem podle zásad platných pro určení příspěvků členů Společnosti
národů.
Čl.10
Každá z vysokých smluvních stran se postará, aby v míře dovolené jejím
zákonodárstvím v těch jejích územích, na která se vztahuje tato úmluva,
byly přiznány Mezinárodní pomocné unii a organisacím jednajícím na její
vrub podle ustanovení čl. 5. této úmluvy a připojených stanov co
nejširší výsady, usnadnění a osvobození pro jejich zařízení, cesty
jejich personálu a oběh jejich materiálu a pro jejich pomocné operace,
a rovněž pro uveřejnění jejich provolání.
Čl.11
Mimo začáteční fond, předvídaný v článku 9., skládají se finanční
zdroje Mezinárodní pomocné unie:
1. z dobrovolných subvencí, které mohou poskytnouti vlády;
2. z fondů sebraných veřejnými sbírkami;
3. z darů předvídaných v článku 12.
Čl.12
Mezinárodní pomocná unie může přijímati dary všeho druhu. Dary mohou
býti buď bez břemen a výminek, nebo přičiněním zvláštních břemen,
výminek a odkazů mohou býti dárci určeny pro určitou zemi, pro určitý
druh pohrom nebo pro jednotlivou pohromu.
Dary bude lze přijmouti pouze tehdy, budou-li odpovídati účelu
Mezinárodní pomocné unie, určenému ve čl. 2. a 3. této úmluvy, jakož i
vlastnímu zákonodárství příslušných států.
Čl.13
Žádné ustanovení této úmluvy nemůže býti vykládáno jako jakékoliv
omezení volnosti společností, institucí nebo orgánů uvedených v článku
5., když jednají na vlastní vrub.
Čl.14
Vysoké smluvní strany se shodly na tom, že veškeré spory, které by
mohly vzniknouti mezi nimi o výkladu nebo použití této úmluvy, budou,
nelze-li je vyříditi přímým vyjednáváním nebo jakoukoliv jinou cestou
smírného řízení, předloženy k rozhodnutí Stálému dvoru mezinárodní
spravedlnosti. V daném případě může každá strana předložiti věc Dvoru
žalobou. Jestliže státy, mezi nimiž dojde ke sporu, nebo jeden z nich,
není smluvní stranou Protokolu ze dne 16. prosince 1920 o Stálém dvoru
mezinárodní spravedlnosti, bude spor předložen podle jejich dohody a
podle ústavních zásad každého z nich buď Stálému dvoru mezinárodní
spravedlnosti nebo arbitrážnímu soudu, zřízenému podle úmluvy ze dne
18. října 1907 o smírném vyřizování mezinárodních sporů, nebo nějakému
jinému arbitrážnímu soudu.
Čl.15
Tato úmluva, jejíž francouzské a anglické znění jsou stejně autentická,
ponese datum dnešního dne a bude moci býti podepsána až do 30. dubna
1930 jménem každého člena Společnosti Národů a každého státu-nečlena,
který byl zastoupen na konferenci v Ženevě, nebo kterému by Rada
Společnosti Národů k tomu cíli zaslala vyhotovení úmluvy.
Čl.16
Tato úmluva bude ratifikována. Ratifikační listiny budou odevzdány
generálnímu tajemníku Společnosti Národů, který oznámí jejich uložení
každému státu, který úmluvu podepsal nebo který k ní přistoupil.
Čl.17
Od 1. května 1928 počínaje každý člen Společnosti Národů a každý stát
zmíněný v článku 15. bude moci k této úmluvě přistoupiti. Přístup se
uskuteční oznámením učiněným generálnímu tajemníku Společnosti Národů,
které bude uloženo v archivu sekretariátu. Generální tajemník oznámí
uložení ihned každému státu, který úmluvu podepsal nebo který k ní
přistoupil.
Čl.18
Tato úmluva vstoupí v platnost, až budou uloženy ratifikace nebo
přístupy nejméně dvanácti členů Společnosti Národů nebo států-nečlenů,
jejichž úpisy by dosáhly dohromady šest set částek. Devadesátý den
poté, kdy generální tajemník Společnosti Národů obdrží poslední z
těchto ratifikací nebo přístupů, bude dnem, kdy nabude účinnosti.
Později tato úmluva stane se účinnou, pokud jde o každou stranu,
devadesátý den po obdržení ratifikační listiny, nebo po oznámení
přístupu.
Pro použití tohoto článku provede generální tajemník Společnosti Národů
provisorní odhad příspěvků smluvních států, které nejsou členy
Společnosti Národů.
Podle ustanovení článku 18. Paktu o Společnosti Národů zaregistruje
generální tajemník Společnosti Národů tuto úmluvu v den, kdy se stane
účinnou.
Čl.19
Každý člen Mezinárodní pomocné unie může vystoupiti z Unie předběžným
oznámením, učiněným rok napřed generálnímu tajemníku Společnosti
Národů.
Rok poté, kdy generální tajemník dostal toto oznámení, přestanou se
ustanovení této úmluvy vztahovati na území člena, který takto vystoupil
z Unie.
Generální tajemník Společnosti Národů oznámí členům Unie příjem
předběžného oznámení o výstupu.
Čl.20
Vysoké smluvní strany mohou prohlásiti při podpisu, ratifikaci nebo
přístupu, že přijetím této úmluvy nehodlají vzíti na se nějaký závazek,
pokud jde o jejich veškeré nebo jen některé kolonie, protektoráty, nebo
území postavená pod jejich suzerenitu, nebo mandát; v tomto případě
nebude se úmluva vztahovati na území, jež jsou uvedena v takovém
prohlášení.
Vysoké smluvní strany budou moci kdykoliv později oznámiti generálnímu
tajemníkovi Společnosti Národů, že hodlají vztáhnouti tuto úmluvu na
veškeré nebo jen některé části svých území, jež jsou uvedena v
prohlášení zmíněném v předcházejícím odstavci. V tomto případě úmluva
bude se vztahovati na území uvedená v oznámení devadesátý den poté, kdy
generální tajemník Společnosti Národů oznámení obdrží.
Vysoké smluvní strany mohou rovněž kdykoliv prohlásiti, že si přejí,
aby tato úmluva přestala platiti pro veškeré nebo jen některé části
jejich kolonií, protektorátů nebo území postavených pod jejich
suzerenitu nebo mandát; v tomto případě úmluva přestane se vztahovati
na území, jež jsou předmětem takového prohlášení, jeden rok poté, kdy
generální tajemník Společnosti Národů prohlášení obdržel.
Čl.21
Revise této úmluvy může býti kdykoliv požadována třetinou členů
Mezinárodní pomocné unie.
Stanovy připojené k této úmluvě mohou býti pozměněny generální radou. V
tomto případě musí býti ve schůzi generální rady přítomny tři čtvrtiny
jejích členů a změna musí býti schválena dvěma třetinami přítomných
členů.
Čemuž na svědomí shora uvedení plnomocníci podepsali tuto úmluvu.
Dáno v Ženevě, dvanáctého července tisíc devět set dvacet sedm, v
jediném vyhotovení, které bude uloženo v archivu sekretariátu
Společnosti Národů; jeho ověřený opis bude odevzdán všem členům
Společnosti Národů a státům-nečlenům zastoupeným na konferenci.
ALBANIE
M. LIBOHOVA
NĚMECKO
DRAUDT
RUPPERT
Dr. DÜNNER
Dr. SCHELLERT
BELGIE
A. FRANCOIS
BRAZILIE ^1)
RAOUL DE RIO BRANCO
INDIE
ATUL C. CHATTERJEE
BULHARSKO
S. N. LAFTCHIEFF.
KOLUMBIE
A. J. RESTREPO
KUBA
G. DE BLANCK
SVOBODNÉ MĚSTO GDANSK
CHODŽKO
Dr. FERBER
EGYPT
S výhradou, že vláda Egyptská dodatečně schválí rozhodnutí výkonného
výboru o svém příspěvku.
AHMED EL KADRY
EQUADOR
F. GUAERDERAS
ŠPANĚLSKO
s výhradou ratifikace
LUIS QUER BOULE
FINSKO
RUDOLF HOLSTI
FRANCIE
CLAUZEL
ŘECKO
V. DENDRAMIS
GUATEMALA
JOSÉ CASTANEDA M.
MAĎARSKO
Podepisuje tuto úmluvu, podepsaný zástupce Maďarska prohlašuje jménem
své vlády, že "co nejširší výsady, usnadnění a osvobození" podle čl.
10. této úmluvy, nezahrnují ani exteritorialitu ani jiná práva a
výsady, jichž požívají v Maďarsku řádně pověření diplomatičtí zástupci.
PAUL DE HEVESY
ITALIE
GIOVANNI CIRAOLO
CAVAZZONI STEFANO
LOTYŠSKO
KAREL DUZMANS
MONAKO
R. ELLÉS
NICARAGUA
F. MEDINA
PERU
VICTOR GONZALES OLAECHEA
POLSKO
CHODŽKO
PORTUGALSKO
A. M. BARTHOLOMEU FERREIRA
RUMUNSKO
N. P. COMNÉNE
SAN-MARINO
FR. PAOLO VANNI ARCHIRAFI
ČESKOSLOVENSKO
FERDINAND VEVERKA
TURECKO
MEHMED MUNIR
URUGUAY
E. E. BUERO
VENEZUELA
OCTAVIO BAPTISTA
F. J. DUARTE
STANOVY
Mezinárodní pomocné unie.
Čl.1
Každý delegát v generální radě může míti náhradníka, který jest
přítomen schůzím, ale má hlas poradní nebo rozhodovací jen v
nepřítomnosti delegáta.
Zástupci mezinárodních sdružení pro pomoc nebo jiných způsobilých
organisací nebo institucí mohou býti pozváni, aby se účastnili jako
poradci zasedání generální rady.
Generální tajemník Společnosti Národů může se účastniti nebo se dáti
zastoupiti ve všech zasedáních generální rady.
Čl.2
Generální rada se schází každé dva roky v sídle Mezinárodní pomocné
unie a svolává ji výkonný výbor. V mezidobí dvou let může se sejíti na
kterémkoli místě určeném výborem. Výkonný výbor má povinnost svolati
generální radu na žádost aspoň čtvrtiny jejích členů.
K prvnímu zasedání bude rada svolána Radou Společnosti Národů.
Čl.3
Ve svolání generální rady, jež jest poslati nejméně 3 měsíce předem, má
se označiti jednací pořad zasedání.
Generální rada usnáší se platně s výhradou čl. 21. úmluvy jen tehdy,
když se sešli delegáti poloviny členů Mezinárodní pomocné unie;
rozhoduje většinou odevzdaných hlasů v každém případě, kdy není v
těchto stanovách předvídána většina větší.
Čl.4
Generální rada jmenuje většinou dvou třetin odevzdaných hlasů členy
výkonného výboru a rovněž jejich náhradníky. Touže většinou usnáší
všechny administrativní předpisy potřebné k provádění těchto stanov.
Generální rada usnáší většinou hlasů svůj vnitřní řád, který může
předepsati absolutní většinu pro volbu členů výkonného výboru v
případech, kdy několikeré hlasování bylo bezvýsledné.
Generální rada rozhoduje ve všech věcech Mezinárodní pomocné unie.
Čl.5
Výkonný výbor má sedm členů. Jsou jmenováni na dobu dvou let, rovněž i
jejich náhradníci.
V případě, že se z jakékoliv příčiny uprázdní nějaké místo, doplňuje se
výbor přibráním jednoho z náhradníků až do uplynutí běžného dvouletí.
Dva zástupci mezinárodních organisací Červeného kříže (Mezinárodního
výboru Červeného kříže a Ligy společností Červeného kříže) účastní se
prací výboru jako poradci.
Generální tajemník Společnosti Národů může býti přítomen nebo se dáti
zastoupiti na všech zasedáních výkonného výboru.
Výkonný výbor usnáší svůj vnitřní řád.
Čl.6
Výkonný výbor se schází nejméně jednou ročně v sídle Mezinárodní
pomocné unie a jest svoláván předsedou. Předseda určí dobu a místo
ostatních zasedání.
Čl.7
Výkonný výbor jest mandatářem Mezinárodní pomocné unie a může býti
fiduciárním správcem peněžních zdrojů zatížených zvláštními břemeny,
výminkami a odkazy. Výkonný výbor má nejširší plnou moc, aby konal
veškerá jednání shodná s účelem Mezinárodní pomocné unie a jdoucí na
její vrub.
Výkonný výbor zastupuje Mezinárodní pomocnou unii vůči Společnosti
Národů, vládám, organisacím, jež má na mysli čl. 5. úmluvy, a všem
osobám fysickým i právnickým. Má plnou moc podati žalobu nebo
obhajovati před soudem jménem Mezinárodní pomocné unie nebo na její
vrub. Může uzavírati soudní smír.
Výkonný výbor sbírá fondy, jich používá, je investuje, spravuje jako
trustee nebo fiduciární správce a provádí jménem Mezinárodní pomocné
unie všechny bankovní a pojišťovací operace.
Výkonný výbor uzavírá a schvaluje koupě všeho druhu; řídí zásobování.
Výkonný výbor vydává nařízení pro umístění fondů Mezinárodní pomocné
unie.
V případech pohromy výkonný výbor má plnou moc rozvinouti činnost
Mezinárodní pomocné unie, organisovati pomoc a též činiti provolání ke
sbírkám.
Čl.8
S výhradou ustanovení článku 9, výkonný výbor může delegovati veškerou
nebo část své pravomoci jednomu nebo více členům.
Čl.9
Všechny akty učiněné výkonným výborem jako trusteem nebo fiduciárním
správcem daru zatíženého zvláštními břemeny, výminkami nebo odkazy,
mají nésti nejméně dva podpisy.
Stejně jest tomu u aktů disposičních.
Čl.10
Bez prejudice ustanovením článku 18. výkonný výbor sestaví každoročně
zprávu o své činnosti a svých operacích pro členy Mezinárodní pomocné
unie. Tato zpráva se mimo to sděluje generálnímu tajemníku Společnosti
Národů za tím účelem, aby byla dána na vědomí Radě a Shromáždění
Společnosti Národů. Jest rovněž dána na vědomí veřejnosti.
Čl.11
Výkonný výbor má k ruce znalce, kteří mohou býti dotazováni buď
jednotlivě nebo společně.
Znalci jsou jmenováni výkonným výborem, a to jeden nebo několik za
každou zemi nebo zeměpisné pásmo, zahrnující více zemí a určené
výkonným výborem v dohodě s interesovanými členy.
Znalci jsou jmenováni na tři roky; mají sídliti ve svém pásmu. Výkonný
výbor může, v případě, kdyby toho okolnosti vyžadovaly, jmenovati mimo
znalce shora zmíněné, znalce náhradní, kteří nemají sídelní povinnosti.
Jmenování znalců a náhradních znalců má býti schváleno pro každého
jednotlivě interesovaným členem nebo členy.
Čl.12
Výkonný výbor svolává znalce, jejichž spolupráce se jeví nutnou, nebo
se jich dotazuje cestou písemnou, kdykoliv to okolnosti vyžadují.
Čl.13
Náklady a odškodnění za cesty a pobyt delegátů u generální rady nesou
úřady, které je ustanovují.
Náklady a odškodnění za cesty a pobyt členů výkonného výboru a znalců
se hradí z rozpočtu Mezinárodní pomocné unie. Funkce člena výkonného
výboru a znalce jsou bezplatné.
Čl.14
Mezinárodní organisace Červeného kříže (Mezinárodní výbor Červeného
kříže a Liga společností Červeného kříže) budou vybídnuty, aby
obstaraly na svůj náklad a v míře, kterou pokládají za slučitelnou se
svými finančními prameny, ústřední a stálé služby Mezinárodní pomocné
unie. Výkonný výbor řídí tyto služby.
Čl.15
Pomocné dílo se provádí v každém pásmu na vrub Mezinárodní pomocné unie
organisacemi, které má na mysli čl. 5. úmluvy, a jež jsou v tomto
pásmu.
Jestliže pásmo obsahuje více států nebo jestliže v jednom pásmu se
účastní pomocného díla více organisací shora zmíněných, výkonný výbor
učiní veškerá opatření, aby byla zajištěna koordinace pomocné činnosti
a rozdělení pomoci. Zejména může k tomu cíli zříditi se souhlasem
těchto organisací regionální výbory, přihlížeje při získávání jejich
členů k technickým schopnostem, nabyté zkušenosti a administrativní
vhodnosti.
V případě pohromy je pravidlem, že zprávu výkonnému výboru zasílá jeho
znalec nebo znalci z příslušného pásma.
Čl.16
Mezinárodní pomocná unie utvoří, neodvisle od začátečního fondu a
ostatních fondů, které pokládá za nutné zříditi:
1. Správní fond, který se skládá:
a) z příjmů začátečního fondu a reservního fondu dole zmíněného;
b) ze srážky ze všech obnosů daných k disposici Mezinárodní pomocné
unii; tato srážka nemá přesahovati jedno procento.
Z tohoto správního fondu se hradí výdaje řádných a stálých služeb
Mezinárodní pomocné unie, když výjimečně nejsou zajištěny mezinárodními
organisacemi Červeného kříže (Mezinárodním výborem Červeného kříže a
Ligou společností Červeného kříže).
2. Reservní fond, složený:
a) ze zbytku všech finančních zdrojů, kterých nebylo úplně využito k
jejich zvláštnímu určení;
b) ze srážky ze všech obnosů, daných k disposici Mezinárodní pomocné
unii bez zvláštního určení; tato srážka nemá v daném případě společně
se srážkou předvídanou pro správní fond převyšovati v celku pět procent
obnosu.
Tento reservní fond slouží v prvé řadě k znovuzřízení začátečního fondu
předvídaného v článku 9. úmluvy a nad to k tomu, aby z něho byly vzaty
nebo doplněny pomocné prostředky při pohromách, pro které není
zvláštního věnování.
Čl.17
Fondy Mezinárodní pomocné unie, s výjimkou obnosů nutných k běžným
výdajům, jsou uloženy buď v týchž úvěrních ústavech jako fondy
Společnosti Národů, nebo v jiných takových ústavech schválených
generální radou.
Čl.18
Výkonný výbor každoročně sestavuje bilanci Mezinárodní pomocné unie.
Tato bilance vykazuje aktiva a pasiva Mezinárodní pomocné unie, stejně
jako účty finančních operací spojených s každou pohromou.
Čl.19
Společnost Národů jest povolána, aby zajistila za podmínek, které sama
určí, kontrolu účtů Mezinárodní pomocné unie, při čemž se rozumí, že
Společnost v této věci nepřebírá žádné zodpovědnosti.
Závěrečný akt.
Mezinárodní konference pro zřízení Mezinárodní pomocné Unie, svolaná v
důsledku usnesení Rady Společnosti Národů ze dne 10. prosince 1926,
sešla se v Ženevě dne 4. července 1927.
Rada Společnosti určila pana Kuelze, člena německého říšského sněmu,
bývalého ministra, za předsedu konference.
Generální tajemník Společnosti určil pana Haase, člena mezinárodního
Sekretariátu za generálního tajemníka konference, zastupovaného pp.
Smetsem a Pietromarchim.
Konference se zúčastnily delegace složené z níže uvedených členů:
Afghanistan.
Delegát:
Jeho Excellence p. Ali Mohammet,
mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr u Jeho
Veličenstva krále Italského.
Německo.
Delegáti:
Podplukovník P. Draudt,
místopředseda německého Červeného kříže,
místopředseda Ligy Společnosti Červeného kříže.
Dr. F. Ruppert,
rada v ministerstvu vnitra,
Dr. G. Schellert,
legační rada v ministerstvu zahraničních věcí,
pí. Dr. J. Dünner-ová,
rada v ministerstvu práce.
Rakousko.
Delegát:
Jeho Excellence p. Emerich Pflügl,
mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr, zástupce
federální vlády Rakouské u Společnosti Národů.
Belgie.
Delegát:
P. senátor A. Francois,
generální hospodářský správce belgického Červeného
kříže.
Bolivie.
Delegát:
Dr. Frédéric Ferriere,
konsul v Ženevě.
Brazilie.
Delegát:
P. Pimentel-Brandao,
rada u velvyslanectví brazilského v Paříži.
Velká Britanie a severní Irsko,
jakož i všechny části říše Britské, které
nejsou členy Společnosti Národů.
Delegát:
Mr. G.H.S.Pinsent,
ze Státního pokladu.
Jeho zástupce:
Mr. W. E. Beckett,
právní poradce přidělený Zahraničnímu úřadu.
Bulharsko.
Delegát:
P. Stéphane Laftchieff,
člen komitétu bulharského Červeného kříže.
Čína.
Delegát:
P. Chi-Yung Hsiao,
chargé d'affaires v Bernu.
Kolumbie.
Delegát:
Jeho Excellence Dr. Antonio José Restrepo,
zplnomocněný ministr, Stálý delegát u Společnosti
Národů.
Kuba.
Delegát:
Jeho Excellence p. G. de Blanck,
mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr, stálý
delegát u Společnosti Národů.
Dánsko.
Delegát:
Jeho Excellence p. A. Oldenburg,
mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr u
Federální rady Švýcarské; stálý zástupce u Společnosti
Národů.
Svobodné město Gdansk.
Delegáti:
Dr. W. Chodžko,
bývalý ministr, ředitel státní školy pro hygienu
ve Varšavě,
P. rada JUDr. Johann Ferber,
generální sekretář Červeného kříže v Gdansku.
Egypt.
Delegát:
P. Ahmed El Kadry,
konsul v Ženevě.
Equador.
Delegát:
P. F. Guarderas,
chargé d'affaires v Římě.
Španělsko.
Delegát:
P. Luis Quer Boule,
chargé d'affaires v Bernu.
Ethiopie.
Delegát:
Jeho Excellence hrabě Lagarde, vévoda
d'Entotto,
zplnomocněný ministr, diplomatický zástupce císařství
Ethiopského u Společnosti Národů.
Finsko.
Delegát:
P. Hugo Valvanne,
chargé d'affaires a. i. v Bernu.
Francie.
Delegát:
P. A. Morain,
honorární policejní prefekt.
Jeho zástupci:
P. E. Thiébaut,
zplnomocněný ministr, generální sekretář Ústředního
komitétu francouzského Červeného kříže.
P. J. Pillaut,
přednosta oddělení v podředitelství Mezinárodních
Unií v ministerstvu zahraničních věcí.
Řecko.
Delegát:
P. D. Bikélas,
odborový přednosta v ministerstvu zahraničních věcí,
chargé d'affaires a. i. v Bernu.
Guatemala.
Delegát:
P. José Castaneda.
Maďarsko.
Delegát:
P. P. de Hevesy de Heves,
ministr-resident u Společnosti Národů.
Indie.
Delegát:
Dr. R. P. Paranjpye,
člen Indické rady v Londýně.
Svobodný stát Irský.
Delegát:
P. Michael Mac White,
zástupce Svobodného státu Irského u Společnosti
Národů.
Italie.
Delegát:
Jeho Excellence M. Stefano Cavazzoni,
poslanec, bývalý ministr práce.
Japonsko.
Delegát:
P. Nobumi Ito,
velvyslanecký rada, náměstek ředitele Císařské
japonské kanceláře při Společnosti Národů.
Lotyšsko.
Delegát:
P. Charles Duzmans,
stálý delegát u Společnosti Národů.
Monako.
Delegát:
P. Rodolphe Elles,
místokonsul v Ženevě.
Nicaragua.
Delegát:
P. Antoine Sottile,
konsul v Ženevě.
Nový Zéland.
Delegát:
Ctihodný Sir Christopher James Parr,
K. C. M. G.,
Vysoký komisař v Londýně.
Paraguay.
Delegát:
Dr. Franz Machon,
konsul v Lausanne.
Nizozemí.
Delegát:
P. G. van Slooten,
rada u Vysokého dvoru vojenského a u Odvolacího
dvoru, generální sekretář nizozemského Červeného
kříže.
Polsko.
Delegát:
Dr. Witold Chodžko,
bývalý ministr, ředitel státní školy pro hygienu
ve Varšavě.
Portugalsko.
Delegát:
Jeho Excellence p. Bartholomeu Ferreira,
mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr u
Federální rady Švýcarské.
Rumunsko.
Delegát:
P. Edmond Ciuntu,
ředitel Stálého sekretariátu u Společnosti Národů.
San Marino.
Delegát:
Markýz de Constantin de Chateauneuf,
generální konsul italský v Ženevě.
Jugoslavie.
Delegáti:
Dr. Marco Lecco,
předseda Červeného kříže.
P. Constantin Fotitch,
stálý delegát u Společnosti Národů.
Švédsko.
Delegát:
Jeho Excellence p. A.J.P. d' Adlercreutz,
mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr u Jejího
Veličenstva královny Nizozemské.
Švýcarsko.
Delegát:
P. Paul Dinichert,
zplnomocněný ministr, přednosta oddělení zahraničních
věcí u politického Federálního odboru.
Československo.
Delegát:
Jeho Excellence p. F. Veverka,
mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr u
Federální rady švýcarské, stálý delegát u Společnosti
Národů.
Turecko.
Delegát:
Jeho Excellence Mehmed Munir Bey,
mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr u
Federální rady Švýcarské.
Uruguay.
Delegát:
Jeho Excellence p. E. Buero,
mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr u
Federální rady Švýcarské.
Venezuela.
Delegáti:
Dr. Octavio Baptista,
vyslanecký rada a chargé d'affaires v Bernu.
Dr. Francisco J. Duarte,
konsul v Ženevě.
Konference se zúčastnili jako poradci:
Zástupci Mezinárodního Komité
Červeného kříže:
Profesor Georges Werner,
místopředseda Mezinárodního Komité Červeného
kříže,
P. Bernard Bouvier,
honorární profesor university ženevské, místopředseda
Mezinárodního Komité Červeného kříže.
Zástupci Ligy Společností Červeného
kříže:
P. Kittredge,
generální sekretář Ligy,
Profesor Rocco Santoliquido,
rada Ligy,
P. B. de Rouge,
spoluředitel pomocného odboru.
Členové přípravného Komité pozvaní
Radou:
P. senátor Ciraolo,
honorární předseda italského Červeného kříže,
člen přípravného komité,
P. André Mater,
advokát u odvolacího dvora pařížského,
P. Algernon Maudslay,
C. B. E., člen Rady britského Červeného kříže.
Rovněž byl přítomen jako pozorovatel, delegovaný Suverenním Řádem
Maltézských Rytířů:
Baron Henry-Berthold de Fischer, rytíř Řádu, zástupce Suverénního Řádu
Maltského.
Konference se radila od 4. do 12. července na základě prací studijní
komise, jmenovala komisi dodatečnou, jíž předsedal p. Cavazzoni, který
podle návrhu redakčního komité, jemuž předsedal p. Francois, vypracoval
definitivní projekt.
Konference schválila v zasedáních dne 11. a 12. července Úmluvu
připojenou k tomuto Závěrečnému aktu a Stanovy připojené k Úmluvě.
Zároveň schválila tyto resoluce:
»Konference prohlašuje, že užívajíc výrazu "Červený kříž" v Úmluvě a
Stanovách rozumí tím zároveň odpovídající společnosti v různých zemích,
jako zejména společnosti Červeného Půlměsíce.
Konference béře se značným uspokojením na vědomí deklarace učiněné v
zasedání dne 11. července zástupci Mezinárodního Komité Červeného kříže
a Ligy Společností Červeného kříže.
Konference schvalujíc článek 4. Stanov ohledně volby členů výkonného
výboru Generální radou, má důvěru v Generální radu, že tato neopomine
při této volbě dáti se co nejvíce vésti snahou, aby různé zemědíly v ní
byly spravedlivě zastoupeny.
Konference schvalujíc ustanovení článku 9. Úmluvy ohledně příspěvku
států nečlenů Společnosti, přijímá, že tyto státy podpisují nebo
ratifikují Úmluvu nebo k ní přistupují pod podmínkou konečného přijetí
vládou rozhodnutí výkonného výboru, stanovícího jejich příspěvek.
Konference schvalujíc články Stanov, které určují činnost výkonného
výboru, rozumí tím, že akty tohoto výboru nemohou v žádném případě míti
za následek uložiti členům Mezinárodní pomocné Unie jinou finanční
povinnost kromě té, kterou vzali na sebe podle článku 9. Úmluvy.
Konference souhlasí, že organisace nebo instituce ukázané v druhém
odstavci prvého článku Stanov zahrnují výslovně mezinárodní úřad práce,
technické organisace Společnosti Národů a mezinárodní ústav
zemědělský.«
Čemuž na svědomí delegáti na Konferenci podepsali tento akt.
Dáno v Ženevě dvanáctého července roku tisícího devítistého dvacátého
sedmého v jediném vyhotovení, které bude uloženo v archivu sekretariátu
Společnosti Národů.
[Podpisy]
Prozkoumavše tuto Úmluvu se Stanovami a Závěrečným aktem schvalujeme a
potvrzujeme je.
Tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť republiky
Československé přitisknouti dali.
V Židlochovicích dne 6. července léta tisícího devítistého třicátého
prvého.
President republiky Československé:
T. G. MASARYK v. r.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. EDVARD BENEŠ v. r.
Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listina republiky Československé
byla odevzdána generálnímu tajemníku Společnosti Národů dne 20. srpna
1931. Podle čl. 18. nabývá Úmluva pro republiku Československou
mezinárodní působnosti dnem 27. prosince 1932.
Ode dne 27. prosince 1932 jsou Úmluvou vázány: ze států původně ji
podepsavších Albanie, Belgie, Bulharsko, Československo, Egypt (s
výhradou, že vláda Egyptská dodatečně schválí rozhodnutí výkonného
výboru o svém příspěvku), Equador, Finsko, Francie, Indie, Italie
(vztahuje se též na italské osady), Maďarsko (prohlašuje jménem své
vlády, že"co nejširší výsady, usnadnění a osvobození" podle čl. 10.
této Úmluvy nezahrnují ani exterritorialitu ani jiná práva a výsady,
jichž požívají v Maďarsku řádně pověření diplomatičtí zástupci),
Monako, Německo, Polsko a Svobodné Město Gdansk, Rumunsko, Řecko, San
Marino, Turecko a Venezuela, jakož i k Úmluvě přistoupivší státy
Jihoslavie, Lucembursko, Nový Zéland, Persie, Sudan, Švýcarsko a Velká
Britanie a Severní Irsko (nevztahuje se na osady, protektoráty a území
pod suzerenitou nebo mandátem Jeho Britského Veličenstva).
Dr. Beneš v. r.
1) Tento podpis byl dán ad referendum brazilskému parlamentu.
