116/1976 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 16. srpna 1976
o Mezinárodní úmluvě o potlačení a trestání zločinu apartheidu
Dne 30. listopadu 1973 byla Valným shromážděním Organizace spojených
národů přijata Mezinárodní úmluva o potlačení a trestání zločinu
apartheidu.
Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v
New Yorku dne 29. srpna 1975.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé
socialistické republiky a president republiky ji ratifikoval.
Ratifikační listina Československé socialistické republiky byla uložena
u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy,
dne 25. března 1976.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku XV odst. 1, dnem
18. července 1976 a tímto dnem vstoupila v platnost rovněž pro
Československou socialistickou republiku.
Ministr:
Ing. Chňoupek v.r.
MEZINÁRODNÍ ÚMLUVA
o potlačení a trestání zločinu apartheidu
Smluvní státy této smlouvy,
připomínajíce ustanovení Charty Organizace spojených národů, podle
kterých se všechny členské státy zavazují podnikat ve spolupráci s
touto organizací společné i samostatné akce k dosažení všeobecného
uznání a respektování lidských práv a základních svobod pro všechny bez
rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženského vyznání,
berouce v úvahu Všeobecnou deklaraci lidských práv, která stanoví, že
všichni lidé se narodili jako svobodní a rovnoprávní ve své důstojnosti
i právech a že každý člověk má nárok na veškerá práva a svobody uvedené
v této deklaraci bez jakéhokoliv rozlišování, zejména podle rasy, barvy
pleti nebo národnostního původu,
berouce v úvahu Deklaraci o poskytnutí nezávislosti koloniálním zemím a
národům, ve které Valné shromáždění prohlašuje, že proces osvobozování
je nezadržitelný a nezvratný a že v zájmu lidské důstojnosti, pokroku a
spravedlnosti je nezbytné likvidovat kolonialismus a všechny praktiky
segregace a diskriminace, které jsou s ním spjaty,
připomínajíce, že v souladu s Mezinárodní úmluvou o odstranění všech
forem rasové diskriminace státy odsuzují především rasovou segregaci a
apartheid a zavazují se znemožnit, zakázat a vymýtit všechny praktiky
tohoto druhu na územích, která spadají pod jejich jurisdikci,
připomínajíce, že podle Úmluvy genocidia některé činy, které mohou být
též pokládány za činy apartheidu, jsou zločinem podle mezinárodního
práva,
připomínajíce, že podle Úmluvy o nepromlčitelnosti válečných zločinů a
zločinů proti lidskosti jsou "nelidské činy vyplývající z politiky
apartheidu" pokládány za zločiny proti lidskosti,
připomínajíce, že Valné shromáždění Organizace spojených národů přijalo
řadu rezolucí, které odsuzují politiku a praktiky apartheidu jako
zločin proti lidskosti,
připomínajíce, že Rada bezpečnosti důrazně upozorňuje, že apartheid,
jeho další stupňování a šíření vážně narušuje a ohrožuje mezinárodní
mír a bezpečnost,
přesvědčeny, že Mezinárodní úmluva o potlačení a trestání zločinu
apartheidu by umožnila přijmout ještě účinnější mezinárodní i
vnitrostátní opatření k potlačení a trestání zločinu apartheidu,
se dohodly takto:
Čl.I
1. Smluvní státy této úmluvy prohlašují, že apartheid je zločinem proti
lidskosti a že nelidské činy vyplývající z politiky a praktik
apartheidu a obdobné politiky a praktik rasové segregace a
diskriminace, které jsou uvedeny v článku II této úmluvy, jsou zločiny,
které jsou v rozporu se zásadami mezinárodního práva, především s cíli
a zásadami Charty Organizace spojených národů a vážně ohrožují
mezinárodní mír a bezpečnost.
2. Smluvní státy této úmluvy prohlašují za zločinné organizace,
instituce i jednotlivce, kteří páchají zločin apartheidu.
Čl.II
Pro účely této úmluvy se pojem "zločin apartheidu", který zahrnuje
obdobnou politiku a praktiky rasové segregace a diskriminace, jaké jsou
uplatňovány v Jižní Africe, vztahuje na následující nelidské činy,
páchané s cílem vytvořit a upevnit nadvládu jedné rasové skupiny osob
nad jakoukoliv jinou rasovou skupinou osob a systematicky tyto osoby
utlačovat:
a) zbavení příslušníka nebo příslušníků rasové skupiny nebo skupin
práva na život a svobodu osobnosti:
i) zavražděním příslušníků rasové skupiny nebo skupin;
ii) způsobením vážné tělesné nebo duševní újmy příslušníkům rasové
skupiny nebo skupin, omezením jejich svobody nebo důstojnosti nebo
jejich mučením či krutým, nelidským nebo ponižujícím zacházením či
tresty;
iii) svévolným uvězněním a nezákonným žalářováním příslušníků rasové
skupiny nebo skupin;
b) úmyslné vytváření životních podmínek rasové skupině nebo skupinám,
zaměřeným k dosažení její nebo jejich částečné nebo úplné fyzické
likvidace;
c) jakákoliv legislativní a jiná opatření, jejichž smyslem je zabránit
rasové skupině nebo skupinám v účasti na politickém, sociálním,
ekonomickém a kulturním životě země a záměrné vytváření podmínek, které
znemožňují plný rozvoj takové skupiny nebo skupin zejména tím, že
příslušníci rasové skupiny nebo skupin jsou zbaveni základních lidských
práv a svobod včetně práva na práci, práva založit povolené odborové
organizace, práva na vzdělání, práva výjezdu a návratu do své země,
práva na státní příslušnost, práva na svobodu pohybu a volbu místa
usídlení, práva na svobodu myšlení a projevu a práva na svobodu
pokojného shromažďování a sdružování;
d) jakákoliv opatření včetně legislativních, jejichž smyslem je
rozdělovat obyvatelstvo podle rasy zřizováním oddělených rezervací a
ghet pro příslušníky určité rasové skupiny nebo skupin, zákazem
uzavírat smíšená manželství mezi příslušníky různých rasových skupin,
vyvlastňováním půdy, kterou vlastní rasová skupina nebo skupiny či
jejich příslušníci;
e) vykořisťování práce příslušníků rasové skupiny nebo skupin, zejména
jejich nasazením na nucené práce;
f) pronásledování organizací a osob za jejich odpor proti apartheidu
odnětím jejich základních práv a svobod.
Čl.III
Mezinárodní trestní odpovědnost se vztahuje, bez ohledu na motivaci, na
jednotlivce, členy organizací nebo institucí a představitele státu bez
zřetele na to, zda sídlí na území státu, ve kterém došlo ke spáchání
činů nebo v některém jiném státě ve všech případech, kdy:
a) se dopustí, přímo podnítí, zúčastní nebo se spojí s jinými ke
spáchání činů uvedených v článku II této úmluvy;
b) budou přímo navádět, povzbuzovat nebo napomáhat spáchání zločinu
apartheidu.
Čl.IV
Smluvní státy této úmluvy se zavazují:
a) přijmout jakákoliv legislativní nebo jiná opatření nezbytná k
potlačení, jakož i k zabránění jakémukoliv povzbuzování ke zločinu
apartheidu a obdobné politice rasové segregace nebo jejím projevům a k
potrestání osob, které se takového zločinu dopustí;
b) přijmout legislativní, soudní a správní opatření ke stíhání, souzení
a trestání osob, v souladu se svou jurisdikcí, které jsou odpovědné za
činy uvedené v článku II této úmluvy, nebo jsou z těchto činů obviněny
bez ohledu na to, zda tyto osoby jsou usídlené na území státu, ve
kterém byly činy spáchány, nebo jsou občany tohoto státu či některého
jiného státu, nebo jsou osobami bez státní příslušnosti.
Čl.V
Osoby obviněné ze spáchání činů uvedených v článku II této úmluvy mohou
být souzeny příslušnými soudy kteréhokoliv smluvního státu této úmluvy,
který může mít jurisdikci nad obžalovanou osobou, nebo mezinárodním
trestním soudem, který je příslušný pokud jde o ty smluvní státy, které
jeho jurisdikci přijaly.
Čl.VI
Smluvní státy této úmluvy se zavazují k dosažení cílů této úmluvy
přijmout a provádět v souladu s Chartou Organizace spojených národů
rozhodnutí Rady bezpečnosti určená k zabránění, potlačení a trestání
zločinu apartheidu a spolupracovat při provádění rozhodnutí přijatých
jinými příslušnými orgány Organizace spojených národů.
Čl.VII
1. Smluvní státy této úmluvy se zavazují předkládat skupině ustavené
podle článku IX pravidelné zprávy o legislativních, soudních, správních
nebo jiných opatřeních, která přijaly a která naplňují ustanovení této
úmluvy.
2. Kopie těchto zpráv budou zasílány prostřednictvím generálního
tajemníka Organizace spojených národů Zvláštnímu výboru pro apartheid.
Čl.VIII
Jakýkoli smluvní stát této úmluvy může vyzvat kterýkoliv příslušný
orgán Organizace spojených národů, aby v souladu s Chartou Organizace
spojených národů podnikl podle vlastního uvážení vhodné kroky k
zabránění a potlačení zločinu apartheidu.
Čl.IX
1. Předseda Komise pro lidská práva jmenuje skupinu pro projednávání
zpráv předkládaných smluvními státy podle článku VII, skládající se ze
tří členů Komise pro lidská práva, kteří jsou současně zástupci
smluvních států této úmluvy.
2. Jestliže mezi členy Komise pro lidská práva nebudou zástupci
smluvních států této úmluvy nebo bude-li jich méně než tři, generální
tajemník Organizace spojených národů jmenuje po konzultaci se všemi
smluvními státy této úmluvy zástupce smluvního státu nebo smluvních
států, kteří nejsou členy Komise pro lidská práva, aby se zúčastnili
práce skupiny, vytvořené podle odstavce 1 tohoto článku, až do té doby,
kdy do Komise pro lidská práva bude zvolen zástupce smluvního státu
této úmluvy.
3. Tato skupina se může scházet k projednávání zpráv předložených podle
článku VII na dobu nepřesahující pět dnů ať již před zahájením zasedání
Komise pro lidská práva nebo po jeho skončení.
Čl.X
1. Smluvní státy této úmluvy zmocňují Komisi pro lidská práva, aby:
a) požádala orgány Organizace spojených národů, aby při předávání kopie
petic podle článku 15 Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem
rasové diskriminace věnovaly pozornost stížnostem týkajícím se činů,
které jsou uvedeny v článku II této úmluvy;
b) na základě zpráv příslušných orgánů Organizace spojených národů a
pravidelných zpráv smluvních států této úmluvy vypracovala seznam osob,
organizací, institucí a představitelů států, kteří jsou podezřelí z
odpovědnosti za zločiny uvedené v článku II této úmluvy, jakož i těch,
proti kterým smluvní státy této úmluvy již zahájily soudní řízení;
c) vyžádala od příslušných orgánů Organizace spojených národů informace
týkající se opatření, která přijaly orgány odpovědné za správu
poručenských a nesamosprávných území a všech dalších území, na která se
vztahuje rezoluce Valného shromáždění 1514 (XV) ze 14. prosince 1960,
pokud jde o osoby podezřelé ze spáchání zločinů podle článku II této
úmluvy, o kterých se má za to, že podléhají jejich územní a
administrativní jurisdikci.
2. Do splnění cílů Deklarace o poskytnutí nezávislosti koloniálním
zemím a národům, která je obsažena v rezoluci Valného shromáždění 1514
(XV), nebudou ustanovení této úmluvy žádným způsobem omezovat právo
předkládat petice, poskytnuté těmto národům jinými mezinárodními
dokumenty nebo Organizací spojených národů a jejími odbornými
organizacemi.
Čl.XI
1. Činy uvedené v článku II této úmluvy nebudou pro účely extradice
pokládány za politické zločiny.
2. Smluvní státy této úmluvy se v těchto případech zavazují vyhovět v
souladu s jejich právním řádem a platnými smlouvami žádostem o
extradici.
Čl.XII
Spory mezi smluvními státy týkající se výkladu použití nebo plnění této
úmluvy, které se nevyřeší jednáním, budou na žádost smluvních států,
které jsou stranami sporu, předloženy Mezinárodnímu soudnímu dvoru s
výjimkou případů, kdy se strany sporu dohodnou na některém jiném
způsobu řešení sporu.
Čl.XIII
Tato úmluva je otevřena k podpisu všem státům. Kterýkoliv stát, který
nepodepíše tuto úmluvu před datem jejího vstupu v platnost, může k ní
přistoupit.
Čl.XIV
1. Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou uloženy u
generálního tajemníka Organizace spojených národů.
2. Přístup k úmluvě se uskuteční uložením listiny o přístupu u
generálního tajemníka Organizace spojených národů.
Čl.XV
1. Tato úmluva vstoupí v platnost třicátý den po datu uložení dvacáté
listiny o ratifikaci nebo přístupu u generálního tajemníka Organizace
spojených národů.
2. Pro každý stát, který ratifikuje nebo přistoupí k této úmluvě po
datu uložení dvacáté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu,
vstoupí tato úmluva v platnost třicátý den po datu uložení jeho
ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.
Čl.XVI
Smluvní stát může vypovědět tuto úmluvu písemným sdělením generálnímu
tajemníkovi Organizace spojených národů. Výpověď nabude účinnosti jeden
rok po datu, kdy generální tajemník obdrží toto sdělení.
Čl.XVII
1. Kterýkoliv smluvní stát může kdykoliv požádat o revizi této úmluvy
formou písemného oznámení generálnímu tajemníkovi Organizace spojených
národů.
2. Valné shromáždění Organizace spojených národů rozhodne, pokud to
bude nutné, o krocích, které je třeba, pokud jde o takovou žádost,
učinit.
Čl.XVIII
Generální tajemník Organizace spojených národů bude informovat všechny
státy o následujících skutečnostech:
a) o podpisech, ratifikacích nebo přístupech podle článku XIII a XIV;
b) o datu vstupu v platnost této úmluvy podle článku XV;
c) o výpovědích podle článku XVI;
d) o oznámeních podle článku XVII.
Čl.XIX
1. Tato úmluva, jejíž anglické, čínské, francouzské, ruské a španělské
znění má stejnou platnost, bude uložena v archivech Organizace
spojených národů.
2. Generální tajemník Organizace spojených národů předá ověřený
stejnopis této úmluvy všem státům.
