164/1947 Sb.
Dohoda
o stíhání a potrestání hlavních válečných zločinců Evropské Osy.
Jménem republiky Československé!
Dne 8. srpna 1945
byla sjednána v Londýně
tato dohoda:
(Překlad.)
Dohoda
sjednaná vládou Spojeného království Velké Britanie a Severního Irska,
vládou Spojených států amerických, Prozatímní vládou Francouzské
republiky a vládou Svazu sovětských socialistických republik o stíhání
a potrestání hlavních válečných zločinců evropské osy.
V Londýně dne 8. srpna 1945.
Poněvadž Spojené národy prohlásily opětovně svůj úmysl postaviti
válečné zločince před soud;
a poněvadž moskevská deklarace z 30. října 1943 o německých
ukrutnostech v obsazené Evropě stanovila, že ti němečtí důstojníci,
mužstvo a členové nacistické strany, kteří byli zodpovědni za spáchané
ukrutnosti a zločiny, nebo se jich zúčastnili, budou posláni zpět do
zemí, kde jejich ohavné činy byly provedeny, aby tam byli souzeni a
potrestáni podle zákonů těchto osvobozených zemí a svobodných vlád,
které v nich budou vytvořeny;
a poněvadž o této deklaraci bylo stanoveno, že není na újmu případům
hlavních zločinců, jejichž trestné činy nelze zvlášť zeměpisně umístiti
a kteří budou potrestáni společným rozhodnutím spojeneckých vlád;
uzavřely tedy nyní vláda Spojeného království Velké Britanie a
Severního Irska, vláda Spojených států amerických, Prozatímní vláda
Francouzské republiky a vláda Svazu sovětských socialistických republik
(v dalším nazývané "Signatáři") jednajíce v zájmu všech Spojených
národů, svými řádně zplnomocněnými zástupci tuto dohodu.
Čl.1.
Po dohovoru s Kontrolní radou pro Německo bude zřízen Mezinárodní
vojenský soudní dvůr pro trestní řízení s válečnými zločinci, jejichž
trestné činy nelze zvlášť zeměpisně umístiti bez ohledu na to, jsou-li
obviňováni jednotlivě anebo jako členové organisací či skupin anebo v
obou vlastnostech.
Čl.2.
Složení, pravomoc a úkoly Mezinárodního vojenského soudního dvora budou
určeny v Statutu připojeném k této dohodě, kterýžto Statut bude
podstatnou částí této dohody.
Čl.3.
Každý ze Signatářů učiní nutná opatření, aby pro vyšetřování obvinění a
pro soudní řízení byli dáni k disposici hlavní váleční zločinci jím
zadržení, kteří mají býti souzeni Mezinárodním vojenským soudním
dvorem. Signatáři se také co nejvíce přičiní, aby pro vyšetřování
obvinění proti nim a pro jejich souzení před Mezinárodním vojenským
soudním dvorem byli dáni k disposici i ti hlavní váleční zločinci,
kteří nejsou na území žádného ze Signatářů.
Čl.4.
Tato dohoda nebude v ničem na újmu ustanovením daným moskevskou
deklarací o návratu válečných zločinců do zemí, kde spáchali své
zločiny.
Čl.5.
Každá vláda Spojených národů může přistoupiti k této dohodě oznámením
učiněným diplomatickou cestou vládě Spojeného království, která zpraví
ostatní Signatáře a přistoupivší vlády o každém takovém přístupu.
Čl.6.
Tato dohoda nebude v ničem na újmu pravomoci nebo oprávněním
kteréhokoliv státního nebo okupačního soudu, který již byl zřízen nebo
bude zřízen na kterémkoliv spojeneckém území či v Německu k souzení
válečných zločinců.
Čl.7.
Tato dohoda vstoupí v platnost v den podpisu a zůstane v platnosti po
dobu jednoho roku, i potom nadále s tou výhradou, že každý Signatář
může oznámiti jeden měsíc napřed diplomatickou cestou svůj úmysl ji
rozvázati. Takové rozvázání nebude na újmu žádnému řízení, které jest
již zahájeno a žádným nálezům, které již byly vyneseny podle této
dohody.
Tomu na důkaz opatřili podepsaní tuto dohodu svým podpisem.
Dáno v Londýně dne 8. srpna 1945 ve čtyřech vyhotoveních, z nichž každé
jest sepsáno anglicky, francouzsky a rusky a každý text bude stejně
autentický.
Za vládu Spojeného království Velké Britanie a Severního Irska:
Jowitt.
Za vládu Spojených států amerických:
Robert H. Jackson.
Za Prozatímní vládu Francouzské republiky:
Robert Falco.
Za vládu Svazu sovětských socialistických republik:
I. Nikičenko.
A. Trainin.
Statut
Mezinárodního vojenského soudního dvora.
I.
Složení Mezinárodního vojenského soudního dvora.
Článek 1.
Podle dohody podepsané dne 8. srpna 1945 vládou Spojeného království
Velké Britanie a Severního Irska, vládou Spojených států
amerických.Prozatímní vládou Francouzské republiky a vládou Svazu
sovětských socialistických republik bude zřízen Mezinárodní vojenský
soudní dvůr (v dalším nazývaný "Soudní dvůr") k spravedlivému a
rychlému trestnímu řízení s hlavními válečnými zločinci evropské Osy a
k jejich potrestání.
Článek 2.
Soud bude složen ze čtyř členů, z nichž každý bude míti zástupce. Každý
Signatář ustanoví jednoho člena a jednoho zástupce. Zástupci budou,
pokud jim to bude možno, přítomni všem zasedáním Soudního dvora.
Bude-li některý člen Soudního dvora pro nemoc nebo z jiné příčiny
neschopen plniti své úkoly, zaujme jeho místo jeho zástupce.
Článek 3.
Obžaloba, obžalovaní ani jejich obhájci nemohou odmítnouti Soudní dvůr,
jeho členy ani jejich zástupce. Každý Signatář může vyměniti svého
člena v Soudním dvoře nebo jeho náhradníka z důvodů zdravotních nebo
jiných důležitých důvodů s tou výjimkou, že výměna není přípustna během
hlavního líčení, leda zástupcem.
Článek 4.
a) Přítomnost všech čtyř členů Soudního dvora nebo zástupce za každého
nepřítomného člena je nutna, aby tu bylo quorum.
b) Před každým líčením dohodnou se členové Soudního dvora mezi sebou o
volbě předsedy ze svého středu; tento předseda podrží svůj úřad po toto
líčení, leč že by bylo usneseno jinak hlasy alespoň tří členů. Je v
zásadě dohodnuto,že ve funkci předsednické bude střídání, jak líčení
půjdou za sebou. Bude-li však Soudní dvůr zasedati na území jednoho ze
čtyř Signatářů, bude předsedati zástupce tohoto Signatáře v Soudním
dvoře.
c) Bez újmy tomu, co bylo řečeno, bude se Soudní dvůr usnášeti většinou
hlasů a při rovnosti hlasů bude rozhodným hlas předsedův, ovšem s tím,
že odsouzení a tresty budou ukládány jen kladnými hlasy aspoň tří členů
Soudního dvora.
Článek 5.
Bude-li potřebí a podle počtu případů, které mají býti souzeny, mohou
býti zřízeny jiné soudní dvory; ustavení a úkoly každého soudního
dvora, jakož i řízení u něho budou shodné a budou se říditi tímto
Statutem.
II.
Pravomoc a obecné zásady.
Článek 6
Soudní dvůr, zřízený dohodou zmíněnou v článku 1 tohoto Statutu pro
souzení a potrestání hlavních válečných zločinců evropské Osy, bude
oprávněn souditi a potrestati osoby, které spáchaly, jednajíce v zájmu
zemí evropské Osy, ať jako jednotlivci nebo jako členové organisací,
některý z následujících zločinů.
Následující činy, nebo některé z nich jsou zločiny spadající pod
pravomoc Soudního dvora, za které bude osobní odpovědnost:
a) Zločiny proti míru; to jest osnování, příprava, podněcování nebo
podniknutí útočné války nebo války porušující mezinárodní smlouvy,
dohody nebo záruky, anebo účast na společném plánu nebo spiknutí ku
provedení čehokoliv z toho, co výše uvedeno;
b) válečné zločiny: to jest porušení zákonů války nebo válečných
zvyklostí. Takové porušení bude v sobě zahrnovati vraždu, zlé nakládání
nebo deportaci civilního obyvatelstva z obsazeného území nebo v něm k
otrocké práci, nebo pro jakýkoliv jiný účel, vraždu válečných zajatců
nebo osob na moři, nebo zlé nakládání s nimi, zabíjení rukojmí, plenění
veřejného nebo soukromého majetku, svévolné ničení měst a vesnic, nebo
pustošení neodůvodněné vojenskou nutností, nebude však na ně omezeno;
c) zločiny proti lidskosti: to jest vražda, vyhlazování, zotročování,
deportace nebo jiné nelidské činy spáchané proti jakémukoliv civilnímu
obyvatelstvu před válkou nebo za války, nebo pronásledování z příčin
politických, rasových či náboženských při provádění kteréhokoliv
zločinu spadajícího pod pravomoc Soudního dvora nebo ve spojení s
takovým zločinem, bez ohledu na to, zda bylo porušeno místní právo
země, kde zločiny byly spáchány.
Vůdcové, organisátoři, podněcovatelé a spoluvinníci zúčastnivší se při
osnování nebo provádění společného plánu nebo spiknutí ku provedení
některého ze zmíněných zločinů jsou odpovědni za všechny činy všech
osob při provádění takového plánu.
Článek 7.
Úřední postavení obžalovaných, ať jako hlav státu nebo odpovědných
úředníků ve veřejných úřadech, nebude pokládáno za skutečnost
zprošťující je odpovědnosti ani za skutečnost zmírňující trest.
Článek 8.
Skutečnost, že obžalovaný jednal na rozkaz své vlády nebo svého
představeného, nezprostí ho odpovědnosti, ale může býti pokládána za
polehčující pro výměru trestu, rozhodne-li Soudní dvůr, že spravedlnost
toho žádá.
Článek 9.
Při hlavním líčení s kterýmkoliv jednotlivým členem nějaké skupiny nebo
organisace může Soudní dvůr prohlásiti (v souvislosti s kterýmkoliv
činem, pro který jednotlivec může býti odsouzen), že skupina nebo
organisace, jejímž členem byl tento jednotlivec, byla organisací
zločinnou.
Po přijetí obžaloby oznámí Soudní dvůr způsobem, který uzná vhodným, že
obžaloba zamýšlí požádati Soudní dvůr, aby učinil takové prohlášení;
každý člen organisace bude pak oprávněn požádati Soudní dvůr, aby mu
poskytl slyšení o otázce, zda organisace měla zločinnou povahu. Soudní
dvůr bude oprávněn žádosti vyhověti nebo ji zamítnouti. Vyhoví-li
žádosti, může Soudní dvůr naříditi, jakým způsobem budou žadatelé
zastoupeni a slyšeni.
Článek 10.
Byla-li skupina nebo organisace Soudním dvorem prohlášena za zločinnou,
bude míti příslušný státní orgán každého Signatáře právo stíhati
jednotlivce pro členství v ní před státními vojenskými nebo okupačními
soudy. V každém takovém případě je pokládána zločinná povaha skupiny
nebo organisace za prokázanou a nemůže býti brána v pochybnost.
Článek 11.
Každý, kdo byl odsouzen Soudním dvorem, může být obviněn před státním,
vojenským nebo okupačním soudem, o němž je zmínka v článku 10 tohoto
Statutu, z jiného zločinu než z členství ve zločinné skupině nebo
organisaci a takový soud může, po odsouzení, uložiti mu trest nezávislý
na trestu, který mu uložil Soudní dvůr za účast na zločinné činnosti
takové skupiny nebo organisace a dodatečný trest k takovému trestu.
Článek 12.
Soudní dvůr bude míti právo prováděti řízení proti osobě obviněné ze
zločinů vypočítaných v článku 6 tohoto Statutu v její nepřítomnosti,
nebyla-li nalezena, anebo když Soudní dvůr z jakéhokoliv důvodu shledá
nutným v zájmu spravedlnosti provésti výslech v její nepřítomnosti.
Článek 13.
Soudní dvůr sestaví pravidla, dle nichž bude při řízení postupovati.
Tato pravidla nesmějí odporovati ustanovením tohoto Statutu.
III.
Sbor pro vyšetřování a stíhání hlavních válečných zločinců.
Článek 14.
Každý Signatář ustanoví hlavního žalobce, aby vyšetřoval obvinění
vznesená proti hlavním válečným zločincům a stíhal je.
Hlavní žalobci budou činni jako sbor pro tyto úkoly:
a) dohodnouti se o plánu pro zvláštní činnost každého z hlavních
žalobců a jeho personálu;
b) sjednati konečné určení hlavních válečných zločinců, které má Soudní
dvůr souditi;
c) schváliti obžalobu a listiny, které s ní mají býti předloženy;
d) podati obžalobu a listiny k ní připojené Soudnímu dvoru;
e) sestaviti a doporučiti Soudnímu dvoru ke schválení sestavená
pravidla pro řízení, které má na zřeteli článek 13 tohoto Statutu.
Soudní dvůr bude oprávněn pravidla takto doporučená, se změnami nebo
bez nich, přijmouti anebo zamítnouti.
Sbor bude jednati ve všech věcech výše uvedených podle usnesení většiny
a ustanoví předsedu, jak snad bude vhodným a ve shodě se zásadou
střídání, s tím, že při určení nějakého obžalovaného k tomu, aby byl
souzen Soudním dvorem nebo při určení zločinů, ze kterých má být
obviněn, bude přijat, budou-li hlasy rozděleny rovně, návrh učiněný
stranou, která navrhla, aby ten obžalovaný byl souzen, nebo aby ta
obvinění byla vznesena proti němu.
Článek 15.
Hlavní žalobci budou jednotlivě a postupujíce ve vzájemné součinnosti
prováděti také tyto úkoly:
a) zjišťovati, sbírati a předkládati, před líčením nebo při něm,
všechny nutné důkazy;
b) připravovati obžalobu pro schválení sborem podle odstavce c) článku
14 tohoto Statutu;
c) předběžně vyslýchati všechny nutné svědky a obžalované;
d) vystupovati jako žalobce při líčení;
e) ustanovovati zástupce, aby plnili povinnosti, které by jim byly
uloženy;
f) podniknouti takové jiné úkony, které se jim mohou zdáti nutnými, aby
líčení bylo připraveno a provedeno.
Je shoda o tom, že žádný svědek nebo obžalovaný, zadržený některým
Signatářem, nebude vzat z moci tohoto Signatáře bez jeho souhlasu.
IV.
Spravedlivý soud pro obžalované.
Článek 16.
Aby bylo zajištěno, že obžalovaní budou souzeni spravedlivě, bude
postupováno takto:
a) Obžaloba bude obsahovati všechny zvláštní údaje, vymezující v
podrobnostech obvinění proti obžalovaným. Opis obžaloby a všech listin
předložených s obžalobou, přeložené v jazyku, kterému rozumí, budou
obžalovanému dodány v přiměřené lhůtě před líčením.
b) Při každém předběžném výslechu obžalovaného nebo při líčení s ním
bude míti obžalovaný právo podati jakékoliv vyjádření závažné pro
obvinění vznesená proti němu.
c) Předběžný výslech obžalovaného a líčení s ním budou prováděny v
jazyku, nebo překládány do jazyka, kterému obžalovaný rozumí.
d) Obžalovaný bude míti právo hájiti se před Soudním dvorem sám anebo
míti pomoc obhájce.
e) Obžalovaný bude míti právo předkládati při líčení, sám nebo svým
obhájcem, důkazy na podporu své obhajoby a prováděti křížový výslech
všech svědků vedených obžalobou.
V.
Oprávnění Soudního dvora a vedení líčení.
Článek 17.
Soudní dvůr bude oprávněn
a) obesílati svědky k líčení a žádati jejich přítomnost a svědectví a
dávati jim otázky;
b) vyslýchati každého obžalovaného;
c) žádati, aby byly předloženy listiny a jiný důkazný materiál;
d) bráti svědky do přísahy;
e) ustanoviti úředníky, aby prováděli všechny úkoly, které jim Soudní
dvůr určí, v tom také oprávnění opatřiti si důkazy prováděné z příkazu.
Článek 18.
Soudní dvůr
a) omezí líčení přísně na rychlý výslech o otázkách vyvolaných v
důsledku obvinění,
b) učiní přísná opatření, aby se zamezilo každému jednání, které by
způsobilo nepřiměřený průtah a aby byla vyloučena jednání a přednesy
jakéhokoliv druhu o věcech nezávažných,
c) bude jednati sumárně s každou nevážností k soudu ukládáním vhodných
trestů, mezi nimi vyloučením obžalovaného nebo jeho obhájce z veškerého
dalšího řízení nebo nějakého jeho oddílu, ale bez újmy pro zjištění
vznesených obvinění.
Článek 19.
Soudní dvůr nebude vázán žádnými formálními pravidly průvodními. Zavede
rychlá a neformální pravidla pro řízení, bude je prováděti v rozsahu co
největším a připustí jakýkoliv důkaz, o kterém se bude domnívati, že má
průvodní hodnotu.
Článek 20.
Soudní dvůr může žádati, aby byl informován o povaze každého důkazu,
dříve než bude nabídnut, aby tak mohl rozhodnouti o jeho závažnosti.
Článek 21.
Soudní dvůr nebude žádati důkazu skutečností obecně známých, nýbrž bude
je považovati za soudu známé. Rovněž bude považovati za soudu známé
úřední vládní listiny a zprávy Spojených národů, i s usneseními a
listinami výborů, dosazených v různých spojeneckých zemích pro
vyšetřování válečných zločinů a zprávy a nálezy vojenských nebo jiných
soudů kteréhokoliv ze Spojených národů.
Článek 22.
Stálé sídlo Soudního dvora bude v Berlíně. První schůze členů Soudního
dvora a hlavních žalobců bude v Berlíně na místě určeném Kontrolní
radou pro Německo. Prvé líčení bude v Norimberce a jakákoliv pozdější
líčení budou na takových místech, jak Soudní dvůr rozhodne.
Článek 23.
Při každém líčení se může účastniti na straně obžaloby jeden hlavní
žalobce nebo i více hlavních žalobců. Každý hlavní žalobce může
zastávati svou funkci osobně nebo osobou nebo osobami, které zmocní.
Funkci obhájce obžalovaného může zastávati na žádost obžalovaného
jakýkoliv obhájce se stavovskou kvalifikací vystupovati ve věcech
soudních před soudy své vlastní země, nebo jakákoliv jiná osoba, kterou
k tomu Soudní dvůr zvlášť zmocní.
Článek 24.
Řízení při líčení bude míti tento průběh:
a) Obžaloba bude čtena před soudem.
b) Soudní dvůr se otáže každého obžalovaného, zda se prohlašuje
"vinným" či "nevinným".
c) Obžaloba bude míti zahajovací přednes.
d) Soudní dvůr se otáže obžaloby i obhajoby, jaké důkazy - mají-li
nějaké - si přejí předložiti Soudnímu dvoru, a rozhodne o přípustnosti
takových důkazů.
e) Budou vyslýcháni svědci obžaloby a potom svědci pro obhajobu. Potom
mohou buď obžaloba nebo obhajoba vésti takové vývodní důkazy, které
Soudní dvůr uzná přípustnými.
f) Soudní dvůr může kdykoliv dáti jakoukoliv otázku každému svědku a
každému obžalovanému.
g) Obžaloba a obhajoba mohou klásti otázky všem svědkům a obžalovaným,
kteří vypovídají, a podrobiti je křížovému výslechu.
h) Obhajoba bude míti projev k soudu.
i) Obžaloba bude míti projev k soudu.
j) Každý obžalovaný může učiniti přednes Soudnímu dvoru.
k) Soudní dvůr vynese výrok a prohlásí trest.
Článek 25.
Všechny úřední listiny budou předkládány a všechna soudní řízení vedena
anglicky, francouzsky a rusky a v jazyku obžalovaného. Také do jazyka
země, ve které Soudní dvůr zasedá, může býti přeloženo z protokolu a z
řízení to, co Soudní dvůr považuje za žádoucí pro spravedlnost a pro
veřejné mínění.
VI.
Výrok o vině a trestu.
Článek 26.
Výrok Soudního dvora o vině nebo nevině každého obžalovaného bude
obsahovati důvody, na kterých je založen, bude konečný a nebude
podroben přezkoumání.
Článek 27.
Při odsouzení bude Soudní dvůr míti právo uložiti obžalovanému trest
smrti nebo takový jiný trest, který podle jeho určení bude spravedlivý.
Článek 28.
Vedle trestu, který uloží, má Soudní dvůr právo zbaviti odsouzeného
všeho nakradeného majetku a naříditi, aby tento majetek byl odevzdán
Kontrolní radě pro Německo.
Článek 29.
Při vině budou tresty vykonány podle rozkazů Kontrolní rady pro
Německo, která může kdykoliv zmírniti nebo jinak změniti trest, ale
nemůže zvýšiti jeho přísnost. Když Kontrolní rada pro Německo, po
odsouzení a potrestání kteréhokoliv obžalovaného, odkryje nové důkazy,
které podle jejího mínění by mohly založiti nové obvinění proti němu,
podá Kontrolní rada o tom zprávu sboru, zřízenému podle článku 14
tohoto Statutu, aby jednal, jak uzná za vhodné, přihlížeje k zájmům
spravedlnosti.
VII.
Výlohy.
Článek 30.
Výlohy Soudního dvora a řízení budou Signatáři účtovati na vrub fondů
povolených pro vydržování Kontrolní rady pro Německo.
Vyhlašuje se s tím, že dohoda ve smyslu svého čl. 7 nabyla účinnosti
dnem 8. srpna 1945.
Pan president republiky udělil dne 13. září 1945 souhlas k přístupu
Československé republiky k této dohodě. Přístup Československé
republiky byl notifikován ministerstvu zahraničních věcí Velké Britanie
a pro Československou republiku nabyla dohoda mezinárodní účinnosti dne
26. září 1945.
Dohodou jsou vázány tyto státy:
Australie (5.10.1945), Belgie (5.10.1945), Československo (26.9.1945),
Dánsko (10.9.1945), Ethiopie (9.10.1945), Francie (8.8.1945), Haiti
(3.11.1945), Honduras (17.10.1945), Indie (22.12.1945), Jugoslavie
(29.9.1945), Lucembursko (1.11.1945), Nizozemí (25.9.1945), Norsko
(20.10.1945), Nový Zéland (19.11.1945), Panama (17.10.1945), Paraguay
(14.11.1945), Polsko (1.10.1945), Řecko (10.9.1945), Spojené království
Velké Britanie a Severního Irska (8.8.1945), Spojené státy americké
(8.8.1945), Svaz sovětských socialistických republik (8.8.1945),
Uruguay (11.12.1945), Venezuela (17.11.1945).
Masaryk v. r.
