196/1932 Sb. z. a n.
Návrh úmluvy
týkající se odškodnění nemocí z povolání
Jménem republiky Československé
Na sedmé mezinárodní konferenci práce byl sjednán tento návrh Úmluvy:
(Překlad)
Návrh úmluvy
týkající se odškodnění nemocí z povolání
Všeobecná konference Mezinárodní organisace práce Společnosti Národů,
svolaná do Ženevy správní radou Mezinárodního úřadu práce a tam se
shromaždivší dne 19. května 1925 ve svém sedmém zasedání,
když se rozhodla schváliti různé návrhy týkající se odškodnění nemocí z
povolání, otázky to obsažené v prvním bodu denního pořadu tohoto
zasedání, a
když rozhodla, aby tyto návrhy přijaly formu návrhu mezinárodní úmluvy,
usnáší se dnes 10. června 1925 na níže uvedeném návrhu úmluvy, který
jest předložiti k ratifikaci členy Mezinárodní organisace práce podle
ustanovení části XIII. mírové smlouvy Versailleské a jí odpovídajících
částí ostatních mírových smluv:
Čl.1
Každý člen Mezinárodní organisace práce, který ratifikuje tuto úmluvu,
se zavazuje, že zabezpečí osobám postiženým nemocemi z povolání nebo
jejich rodinným příslušníkům odškodnění založené na všeobecných
zásadách svého státního zákonodárství, týkajícího se odškodnění
pracovních úrazů.
Výše tohoto odškodnění nebudiž nižší, než jakou stanoví státní
zákonodárství pro škody způsobené pracovními úrazy. S výhradou tohoto
ustanovení bude každému členu volno, aby ve svém státním zákonodárství
při stanovení podmínek upravujících placení odškodněného u nemocí, o
nějž jde, a při použití svého zákonodárství, upravujícího odškodnění
pracovních úrazů, na tyto nemoci použil změn a odchylek, které by se mu
jevily účelnými.
Čl.2
Každý člen Mezinárodní organisace práce, který ratifikuje tuto úmluvu,
se zavazuje, že bude považovati za nemoci z povolání nemoci, jakož i
otravy způsobené látkami zapsanými v níže uvedené tabulce, nastanou-li
tyto nemoci nebo otravy u zaměstnanců náležejících k průmyslovým
odvětvím nebo zaměstnáním, která jsou v této tabulce s nimi v
souvislosti uvedena, a vznikly-li v důsledku práce konané v závodě
podrobném státnímu zákonodárství.
Seznam nemocí Seznam průmyslových odvětví
a jedovatých substancí nebo obdobných zaměstnání
Otrava olovem, jeho Zacházení olovnými rudami,
slitinami nebo sloučeninami, jakož i olovným popelem
s přímými následky v zinkárnách.
této otravy.
Tavení starého zinku a olova.
Výroba předmětů z taveného
olova nebo ze slitin
obsahujících olovo.
Průmysl polygrafický.
Výroba sloučenin olova.
Výroba a oprava akumulátorů.
Příprava a používání smaltů
obsahujících olovo.
Leštění olověnými pilinami
a olovným popelem.
Práce natěračské, zahrnující
přípravu nebo zacházení
nátěry, tmely nebo barvami,
obsahujícími olovo.
Otrava rtutí, jejími Zacházení rtuťnatými rudami.
amalgamy a sloučeninami,
s přímými následky Výroba rtuťnatých sloučenin.
této otravy.
Výroba měřicích a laboratorních
přístrojů.
Příprava surovin
v kloboučnictví.
Zlacení v ohni.
Používání rtuťových pump
při výrobě žárovek.
Výroba roznětek obsahujících
třaskavou rtuť.
Infekce snětí slezinnou. Styk dělníků se zvířaty
infikovanými snětí slezinnou.
Zacházení zvířecími odpadky.
Nakládání, skládání
a transport zboží.
Čl.3
Oficielní ratifikace této úmluvy podle podmínek stanovených v části
XIII. mírové smlouvy Versailleské a v souhlasných částech ostatních
mírových smluv buďtež zaslány generálnímu tajemníkovi Společnosti
Národů a jím zapsány do rejstříku.
Čl.4
Úmluva tato vstoupí v účinnost, jakmile ratifikace dvou členů
Mezinárodní organisace práce budou generálním tajemníkem zapsány v
rejstříku.
Bude zavazovati pouze ty členské státy, jichž ratifikace byla zapsána v
rejstříku sekretariátu.
Odtud vstoupí tato úmluva v účinnost pro každý další členský stát v
den, kdy jeho ratifikace bude zapsána v sekretariátu.
Čl.5
Jakmile ratifikace dvou členů Mezinárodní organisace práce budou
zapsány v rejstříku sekretariátu, generální tajemník Společnosti Národů
oznámí tuto skutečnost všem členům Mezinárodní organisace práce. Oznámí
jim také zápis do rejstříku těch ratifikací, které mu byly zaslány
později všemi dalšími členy organisace.
Čl.6
Každý člen, který ratifikuje tuto úmluvu, se zavazuje, s výhradou
ustanovení článku 4, že ustanovení čl. 1 a 2 provede nejpozději dnem 1.
ledna 1927 a že učiní opatření, která budou nutna, aby se tato
ustanovení stala účinnými.
Čl.7
Každý člen Mezinárodní organisace práce, který ratifikuje tuto úmluvu,
se zavazuje, že ji provede ve svých koloniích, državách a
protektorátech, souhlasně s ustanoveními článku 421 mírové smlouvy
Versailleské a jemu odpovídajících článků ostatních mírových smluv.
Čl.8
Každý člen, který ratifikoval tuto úmluvu, může po uplynutí období pěti
let ode dne, kdy tato úmluva nabude účinnosti, ji vypověděti aktem
zaslaným generálnímu tajemníkovi Společnosti Národů, jejž tento do
rejstříku zapíše. Tato výpověď nabude účinnosti teprve uplynutím
jednoho roku po svém zápisu v sekretariátu.
Čl.9
Správní rada Mezinárodního úřadu práce je povinna nejméně jednou
každých deset roků předkládati všeobecné konferenci zprávu o provádění
této úmluvy a rozhodne, je-li třeba pojmouti do denního pořadu
konference otázku revise nebo změny této úmluvy.
Čl.10
Texty francouzský a anglický této úmluvy jsou oba autentické.
Svrchu uvedený text je autentický text návrhu úmluvy, řádně přijatý
Všeobecnou konferencí Mezinárodní organisace práce v jejím sedmém
zasedání, které konáno bylo v Ženevě a bylo prohlášeno za skončené dne
10. června 1925.
Tomu na svědomí připojili své podpisy dne 24. června 1925:
Předseda konference:
Dr. Edvard Beneš
Ředitel Mezinárodního úřadu práce:
Albert Thomas
Prozkoumavše tento návrh Úmluvy a vědouce, že Národní shromáždění
republiky Československé s ním souhlasí, schvalujeme jej a
prohlašujeme, že republika Československá k němu touto listinou
přistupuje.
Tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť republiky
Československé přitisknouti dali.
V Bystřičce dne 6. srpna léta tisícího devítistého třicátého druhého.
President republiky Československé:
T. G. Masaryk v. r.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. Edvard Beneš v. r.
Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listina republiky Československé
byla zapsána v rejstříku sekretariátu Společnosti Národů dne 19. září
1932. Tímto dnem nabyla Úmluva podle článku 4 pro republiku
Československou mezinárodní působnosti.
Úmluvou jsou vázány tyto státy:
Velká Británie (6./10. 1926), Jugoslávie (1./4. 1927), Finsko (17./9.
1927), Indie (30./9. 1927 - ratifikace vládou Indickou vztahuje se jen
na britskou Indii), Belgie (3./10. 1927 s výhradou pozdějšího
rozhodnutí co do použití Úmluvy na belgické Kongo a na mandátní území
belgická), Švýcary (16./11. 1927), Svobodný Stát Irský (25./11. 1927),
Lucembursko (16./4. 1928), Maďarsko (19./4. 1928), Kuba (6./8. 1928),
Německo (18./9. 1928), Rakousko (29./9. 1928), Japonsko (8./10. 1928 -
tato ratifikace nevztahuje se na Koreu, Formosu, Karafuto, najaté území
Kouan-Toung a na mandátní ostrovy japonské v Jižním Moři), Nizozemí
(1./11. 1928), Portugalsko (27./3. 1929 - s výhradou pozdějšího
rozhodnutí co do použití Úmluvy na portugalské kolonie), Norsko (11./6.
1929), Bulharsko (5./9. 1929), Švédsko (15./10. 1929), Lotyšsko
(29./11. 1929), Francie (13./8. 1931).
Dr. Beneš v. r.
